21 Cdo 2790/2023-
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v exekuční věci oprávněné ČSOB Hypoteční banky, a. s. se sídlem v Praze 5, Radlická č. 333/150, IČO 13584324, proti povinným 1) P. K., a 2) J. K., oběma zastoupeným JUDr. Věrou Ottlovou, advokátkou se sídlem v Benešově, Tyršova č. 1902, za účasti vydražitelky J. K., zastoupené Yvettou Skrdlik, Dr. jur., advokátkou se sídlem v Praze 1, Klimentská č. 1216/46, a za účasti obmeškalého vydražitele A. Z., zastoupeného Mgr. Markem Chadimou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova č. 506/62, o povinnostech obmeškalého vydražitele, vedené u soudního exekutora JUDr. Ivo Luhana, Exekutorský úřad Praha 1, se sídlem Praha 1, Karlovo náměstí č. 288/17 (zastupujícího JUDr. Milana Makariuse, soudního exekutora, Exekutorský úřad Praha – západ) pod sp. zn. 156 EX 438/16, o dovolání obmeškalého vydražitele proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. července 2023, č. j. 20 Co 121/2023-255, takto:
I. Dovolání obmeškalého vydražitele se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Soudní exekutor JUDr. Ivo Luhan, Exekutorský úřad Praha 1 (zastupující JUDr. Milana Makariuse, soudního exekutora, Exekutorský úřad Praha – západ) usnesením ze dne 23. 3. 2023, č. j. 153 EX 438/16-247, rozhodl o povinnostech obmeškalého vydražitele dle § 336n občanského soudního řádu tak, že určil výši nákladů spojených s dalším dražebním jednáním částkou 1 694 Kč včetně DPH představující náklady na provedení další dražby nemovitých věcí realizované dne 15. 12. 2022 a obmeškalému vydražiteli uložil povinnost k jejich zaplacení s tím, že na úhradu těchto nákladů započítává část složené jistoty (výrok I., II.), určil rozdíl na nejvyšším podání částkou 308 667 Kč s tím, že na jeho úhradu se částečně započítává zbývající část složené jistoty ve výši 188 036 Kč, a obmeškalému vydražiteli uložil povinnost zaplatit rozdíl na nejvyšším podání ve výši 120 631 Kč (výrok III., IV., V.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.).
2. K odvolání obmeškalého vydražitele Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17. 7. 2023, č. j. 20 Co 121/2023-255, usnesení soudního exekutora potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že v řízení o nárocích dle ustanovení § 336n občanského soudního řádu již obmeškalý vydražitel nemůže účinně namítat vady v postupu soudního exekutora předcházející udělení příklepu. Nezákonnost udělení příklepu mohl obmeškalý vydržitel účinně uplatnit jen v příslušné fázi řízení, tj. v odvolání proti udělení příklepu, a jelikož tak neučinil, stalo se rozhodnutí, jímž mu byl udělen příklep za nejvyšší podání, pravomocným a závazným pro postup soudního exekutora dle ustanovení § 336m odst. 2–4 občanského soudního řádu a ustanovení § 336n občanského soudního řádu.
Obmeškalý vydražitel se tak nemůže zbavit odpovědnosti ve vztahu k nárokům dle ustanovení § 336n občanského soudního řádu poukazem na nesprávný postup soudního exekutora předcházející udělení příklepu. Odvolací soud dále uvedl, že příčinná souvislost při rozhodování o nárocích dle ustanovení § 336n odst. 1 občanského soudního řádu vyplývá přímo z ustanovení § 336m odst. 2 občanského soudního řádu, tedy je dána tím, že v důsledku nezaplacení nejvyššího podání vydražitelem bylo nutné nařídit další dražební jednání, přičemž povinnosti obmeškalého vydražitele je nutno posuzovat ve vztahu k tomuto dalšímu úspěšnému dražebnímu jednání, kterým bylo dražební jednání konané dne 15.
12. 2022, při němž byl udělen příklep vydražitelce J. K..
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání obmeškalý vydražitel. V dovolání zejména namítl, že závěr odvolacího soudu, že příčinná souvislost při rozhodování o nárocích dle ustanovení § 336n odst. 1 občanského soudního řádu vyplývá přímo ex lege, je nesprávný a v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, neboť je třeba vždy zkoumat příčinnou souvislost z konkrétních skutkových okolností. V takovém případě by odvolací soud musel dospět k závěru, že „příčinná souvislost mezi jednáním dovolatele a náklady/ rozdílem na nejvyšší podání třetí dražby neexistuje“ a že „veškeré případné náklady/škoda/rozdíl na nejvyšším podání mohly v projednávaném případě však vzniknout pouze v příčinné souvislosti s … chybou exekutora.“ Dovolatel dále uvedl, že pokud by doplatil nejvyšší podání, případně by byl udělen příklep druhé vydražitelce, nabyli by vlastnictví k nemovitým věcem zatíženým podstatnými vadami v důsledku pochybení soudního exekutora a mohli by se domáhat náhrady škody v důsledku nesprávného úředního postupu, z čehož dle dovolatele vyplývá, že příčinná souvislost může existovat pouze mezi náklady třetího dražebního jednání a skutečností, že soudní exekutor neuvedl vady nemovitých věci v dražební vyhlášce.
4. Ostatní účastníci se k dovolání nevyjádřili.
5. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání obmeškalého vydražitele podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
6. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
7. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
8. Dovolání je přípustné pro řešení otázky procesního práva, zda lze tzv. obmeškalému vydražiteli uložit povinnost k úhradě nákladů dalšího dražebního jednání a povinnost k doplacení rozdílu na nejvyšším podání v případě, kdy příklep, udělený v následující dražbě, byl k odvolání vydražitele usnesením podle ustanovení § 336k odst. 4 o. s. ř. zrušen pro vady vymezení předmětu dražby v dražební vyhlášce, a k vydražení nemovitosti došlo až v pořadí třetí dražbě, která doposud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena.
9. Dovolání však není důvodné.
10. Podle ustanovení § 336m odst. 2 o. s. ř. nezaplatil-li vydražitel nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě, kterou mu soud usnesením určil a která nesmí být delší než jeden měsíc, usnesení o příklepu se marným uplynutím dodatečné lhůty zrušuje a soud nařídí další dražební jednání. To nařídí soud i tehdy, jestliže vydražitel nepředložil smlouvu o úvěru, nejvyšší podání nebylo doplaceno ve lhůtě uvedené v § 336l odst. 4, nebo nezaplatil ve stanovené lhůtě předražek.
11. Podle ustanovení § 336n odst. 1 o. s. ř. vydražitel uvedený v § 336m odst. 2 je povinen nahradit náklady, které státu a účastníkům vznikly v souvislosti s dalším dražebním jednáním, škodu, která vznikla tím, že nezaplatil nejvyšší podání, a, bylo-li při dalším dražebním jednání dosaženo nižší nejvyšší podání, rozdíl na nejvyšším podání. Na tyto dluhy se započítá jistota složená vydražitelem; převyšuje-li jistota tyto dluhy, zbývající část se vrátí vydražiteli.
12. Při řešení otázky povinností stanovených v ustanovení § 336n odst. 1 o. s. ř. (tedy povinností tzv. obmeškalého vydržitele) Nejvyšší soud stabilně vychází ze závěru, podle něhož je podmínkou pro uložení povinnosti k úhradě nákladů dalšího dražebního jednání a povinnosti uhradit rozdíl na nejvyšším podání podle § 336n odst. 1 o. s. ř. (dále jen „povinnost k úhradě rozdílu na nejvyšším podání“) pouze skutečnost, že vydražitel podle § 336m odst. 2 o. s. ř. ani v dodatečné lhůtě nezaplatil nejvyšší podání a že při dalším dražebním jednání podle § 336m odst. 2 o. s. ř. bylo dosaženo nižší nejvyšší podání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2012, sp. zn. 20 Cdo 2217/2011).
13. Povinnost k úhradě rozdílu na nejvyšším podání vyplývá přímo z procesního předpisu; svojí povahou se jedná o povinnost tzv. kompenzačně dražební (v případě povinnosti k úhradě nákladů dalšího dražebního jednání jde o povinnost tzv. náhradovou), a exekutor o ní rozhoduje z moci úřední; jakákoliv úvaha o hmotně právní povaze této povinnosti vůbec není namístě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp zn. 20 Cdo 87/2016, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publikačním číslem 66/2017).
14. Jak správně dále podává odvolací soud, Nejvyšší soud v řadě rozhodnutí vysvětlil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 20 Cdo 275/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2769/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4790/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 511/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2522/2017; z recentních rozhodnutí potom usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.
7. 2023, sp. zn. 21 Cdo 570/2023), že zákonná úprava rozděluje průběh exekuce prodejem nemovitosti do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek. Těmito fázemi jsou 1) nařízení exekuce, 2) určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou, a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) prodej nemovitosti v dražbě a 5) rozvrh rozdělované podstaty. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo (pravomocně) rozhodnuto.
Nerespektování této zásady vede (může vést) k nepříznivým důsledkům – např. neudělení příklepu vydražiteli apod. (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2023, sp. zn. 20 Cdo 1853/2023).
14. Nabytím právní moci usnesení o příklepu a zaplacením nejvyššího podání vstupuje řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti do závěrečné fáze – rozvrhu rozdělované podstaty. Bylo-li předchozí usnesení o příklepu zrušeno z důvodu, že obmeškalý vydražitel nezaplatil ani v dodatečné lhůtě nejvyšší podání, rozhodne soud nejprve o dluzích obmeškalého vydražitele dle ustanovení § 336n odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 20 Cdo 607/2016, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publikačním číslem 66/2017).
15. Dražitel (vydražitel) se tak poprvé dostává do exekučního řízení až ve čtvrté fázi, tedy ve fázi vlastní dražby (prodeje nemovitosti v dražbě), a (byť na výsledku vyřešení některých dílčích otázek, řešených v předchozích fázích – typicky ve vztahu k obsahu dražební vyhlášky v určení nejnižšího podání, správné identifikaci zákonných vad či určitému vymezení předmětu dražby ve smyslu upozornění na další „vady“ apod., – má nepochybně zájem) nemá tak (logicky) právní možnost do průběhu předchozích fází zasáhnout.
Proto také se umožňuje (i) vydražiteli některé z výše uvedených (již dříve) řešených otázek znovu otevřít (srov. ustanovení § 336k odst. 4 o. s. ř. a k jeho výkladu závěry přímo v této věci vydaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1669/2021, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 26 Cdo 587/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1465/2014, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem publikačním 111/2014, a další).
Lze tak však učinit pouze formou opravného prostředku proti usnesení o příklepu (srov. ustanovení § 336k odst. 4 o. s. ř.); ostatně v této věci tak byl úspěšně předchozí příklep „odstraněn“ v pořadí druhou vydražitelkou.
16. Jak již bylo uvedeno výše, pakliže není usnesení o příklepu postupem podle § 336k odst. 4 o. s. ř. odstraněno, přechází exekuce prodejem nemovitosti do závěrečné fáze, tedy fáze rozvrhu rozdělované podstaty (srov. ustanovení § 336p násl. o. s. ř.). Aby však bylo možno rozvrh úspěšně realizovat, je nezbytné, aby bylo postaveno na jisto, jaká podstata má být rozdělena (srovnej ustanovení § 337a o. s. ř., a např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2664/2019), a proto (jsou-li splněny zákonné podmínky) nejprve rozhodne exekutor (mimo jiné) o povinnosti obmeškalého vydražitele k náhradě nákladů, jakož i o povinnosti k úhradě rozdílu na nejvyšším podání.
17. Soud (exekutor) při tomto rozhodování vychází (musí vycházet) z výsledků rozhodování v předchozích fázích řízení, které již nejsou změnitelné a jsou pro něj závazné; pakliže tedy předchozí pravomocné usnesení o příklepu bylo zrušeno ze zákona (tedy pro nezaplacení nejvyššího podání), nic to na účincích právní moci tohoto usnesení nezměnilo a není jej možno znovu přezkoumat (taková možnost je dána pouze postupem podle ustanovení § 336k odst. 4 o. s. ř.).
18. I když tedy (tak jak se stalo v této věci) vady, pro které došlo postupem podle ustanovení § 336k odst. 4 o. s. ř. k „odstranění“ v pořadí druhého příklepu, nepochybně na dražené nemovitosti vázly i v době v pořadí první dražby, není možno k nim (resp. k jejím účinkům) již ve fázi rozhodování o povinnostech obmeškalého vydražitele přihlížet.
19. Pakliže dovolatel poukazuje v této věci na závěr vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2746/2020, uváděje, že Nejvyšší soud v tomto usnesení konstatoval, že „…/Z/ ustanovení § 336m odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 336n odst. 1 o. s. ř. se podává, že nedoplatí-li vydražitel nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě, jedná protiprávně a je-li dána příčinná souvislost, vzniká mu povinnost zaplatit mimo jiné i odměnu, které by soudní exekutor (soudní exekutor je v postavení státu) následně dosáhl, jestliže by nedošlo k obmeškání….“, a dovozuje-li rozpor napadeného usnesení s tímto rozhodnutím, lze k uvedené argumentaci uvést následující.
20. S dovolatelem lze souhlasit v tom, že Nejvyšší soud citovanou pasáž v jím uvedeném usnesení použil; dovolatel však přehlíží, že inkriminovaná pasáž pokračovala myšlenkou, že „…/P/řitom újma způsobená obmeškalým věřitelem na odměně exekutora není hmotněprávní škodou žalovatelnou ve zvláštním nalézacím řízení (jak uzavírá odvolací soud), ale jde o právo soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce, které má vůči obmeškalému vydražiteli, a jež plyne z procesního práva a musí být vyřešeno způsobem předepsaným procesním právem…“, tedy se jednoznačně přihlásil k závěrům, které již minulosti k této problematice formuloval Nejvyšší soud (srov. již výše citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2012, sp.
zn. 20 Cdo 2217/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 20 Cdo 87/2016).
21. Lze uzavřít, že ani tato námitka není důvodná.
22. Podle ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
23. Dovolatel k tomu výslovně namítá, že odvolací soud se nevypořádal s „valnou většinou“ jím uváděných argumentů a považuje tak usnesení odvolacího soudu za „nepřezkoumatelné“.
24. Dovolací soud se s tímto argumentem neztotožnil.
25. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se ustálila na závěru, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele.
Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem publikačním 100/2013). Poměřováno těmito závěry odůvodnění usnesení odvolacího soudu není zjevně nepřezkoumatelné, jak namítá dovolatel, neboť odvolací soud se problematikou povinností, které lze obmeškalému vydražiteli uložit a za jakých podmínek, zabýval (srov. zejména body 18.
– 22. odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
26. Lze dodat, že z ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení. Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, uveřejněný pod č. 26/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09). Usnesení odvolacího soudu těmto požadavkům vyhovuje. 27.
Dovolatel dále namítá, že „…usnesení nebylo veřejně vyhlášeno…“; v souvislosti s touto námitkou však není zřejmé, kam dovolatel směřuje, pakliže sám připouští, že „veřejně“ vyhlášeno být nemuselo, neboť soud vyhlašuje usnesení pouze tehdy, přijal-li je při jednání nebo při jiném soudním roku (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1035/97, které bylo uveřejněno v časopise Soudní judikatura z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva pod publikačním číslem 105/98). Námitka není důvodná.
28. Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. a nebyla zjištěna ani jiná vada, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
29. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání obmeškalého vydražitele proti usnesení odvolacího soudu bylo zamítnuto a ostatním účastníkům by tak byl proto povinen nahradit náklady potřebné k uplatňování práva; těmto však žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 3. 2024
JUDr. Marek Cigánek předseda senátu