21 Cdo 670/2024-425
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr.
Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka
v právní věci žalobce M. K., zastoupeného Mgr. Václavem Bartkem, advokátem se
sídlem v Brně, Královopolská č. 874/84, proti žalovanému DIAMO, státní podnik,
se sídlem ve Stráži pod Ralskem, Máchova č. 201, IČO 00002739, zastoupenému
JUDr. Petrem Poledne, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Maiselova č. 38/15, o
určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v
Karviné pod sp. zn. 25 C 208/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 29. srpna 2023, č. j. 16 Co 107/2023-394, takto:
I. Dovolání žalobce proti rozsudku krajského soudu v části, ve které
bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, se odmítá.
II. Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v
Ostravě k dalšímu řízení.
1. Žalobci byla dne 3. 8. 2020 předána jeho tehdejším zaměstnavatelem
OKD, a. s. výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákona č. 262/2006
Sb., zákoník práce, odůvodněná zrušením pracovní pozice závodního dolu, kterou
žalobce zastával, s tím, že k jejímu zrušení došlo na základě usnesení
představenstva OKD, a. s. a navazujícího rozhodnutí výkonného ředitele
zaměstnavatele, v jehož důsledku se stal žalobce nadbytečným a zaměstnavatel mu
nemá možnost nadále přidělovat práci.
2. Žalobou podanou dne 18. 12. 2020 u Okresního soudu v Karviné proti
společnosti OKD, a. s. se žalobce domáhal určení neplatnosti shora uvedené
výpovědi. V žalobě poukázal mimo jiné na to, že předmětné organizační změny, s
nimiž OKD, a. s. spojila rozvázání pracovního poměru (údajné zrušení pracovní
pozice závodního dolu XY, XY), spočívaly v tom, že dosavadní funkce a)
závodního dolu XY a b) závodního dolu XY, XY byly změněny, resp. přejmenovány
na funkce závodního dolu „XY, XY“ a závodního dolu „XY“. Nově byla navíc
vytvořena funkce zástupce závodního dolu XY, XY. Žalobce považoval za zjevné,
že faktickým důsledkem organizační změny nebylo snížení stavu zaměstnanců ve
funkci závodních dolů, ani regulace počtu zaměstnanců na této funkci. Žalobce
dále poukázal na to, že ve funkci závodního dolu se nacházel až do 4. 8. 2020 a
výpověď dostal v okamžiku, kdy tuto funkci ještě vykonával. Ze strany
(tehdejšího) žalovaného ani nebyla žalobci učiněna žádná nabídka na nové
pracovní zařazení.
3. Původní žalovaná OKD, a. s. namítala, že není ve věci pasivně
legitimována, neboť na základě smlouvy o koupi části závodu uzavřené dne 18. 2.
2021 bylo na státní podnik Diamo převedeno vlastnické právo k části závodu,
která sestává z utlumovaných dolů v lokalitě XY a XY. Předmětem převodu se
staly také závazky z pracovněprávních vztahů, včetně pracovního poměru žalobce,
u kterého není postaveno najisto, zda byl před datem převodu ukončen.
4. Žalobce navrhl dne 6. 4. 2021 vstup nového žalovaného (DIAMO, státní
podnik) do řízení. Okresní soud v Karviné návrhu vyhověl usnesením ze dne 29.
6. 2021. Žalovaný se po vstupu do řízení bránil námitkou nedostatku své pasivní
legitimace, protože žalobce nefiguruje v příloze předmětné smlouvy o koupi
části závodu obsahující jmenný seznam zaměstnanců, kteří na žalovaného přešli.
5. Okresní soud v Karviné nejprve rozsudkem ze dne 30. 8. 2022 žalobě
vyhověl, neboť dospěl k závěru, že zaměstnavatel (OKD, a. s.) ve skutečnosti
jen předstíral přijetí organizačních opatření s úmyslem zastřít své skutečné
záměry. V daném případě mělo dojít k odvolání žalobce z funkce závodního dolu
„XY, XY“, přičemž tuto funkci měl po jeho odvolání vykonávat ve stejném rozsahu
jiný zaměstnanec. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne
11. 10. 2022 rozsudek okresního soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení z
důvodu, že se dostatečně nezabýval obranou žalovaného o nedostatku jeho pasivní
legitimace, a dále okresnímu soudu uložil, aby se zabýval tím, jaký byl
skutečný důvod pro rozvázání pracovního poměru žalobce, konkrétně zda tímto
důvodem měla být vskutku nadbytečnost nebo tzv. fikce nadbytečnosti.
6. Okresní soud v Karviné věc opětovně projednal a rozsudkem ze dne 19.
4. 2023, č. j. 25 C 208/2020-302, žalobě opětovně vyhověl (výrok I) a rozhodl o
nákladech řízení (výrok II).
7. Soud prvního stupně se nejprve zabýval pasivní věcnou legitimací
žalovaného a provedl za tím účelem důkaz smlouvami o koupi části závodu ze dne
23. 12. 2020 a 18. 2. 2021, na jejichž základě OKD, a. s. prodávala žalovanému
části svého závodu, včetně dolů XY a XY. Po provedeném dokazování dospěl
okresní soud k závěru, že tyto smlouvy mohou mít za následek přechod práv a
povinností z pracovněprávních vztahů z OKD, a. s. jako dosavadního
zaměstnavatele na žalovaného jako přejímajícího zaměstnavatele, přestože
žalobce není uveden v příloze smlouvy obsahující jmenný seznam přecházejících
zaměstnanců. Uvedl, že část závodu představuje určitý soubor věcí, práv a
jiných majetkových hodnot, jehož součástí je i osobní prvek. V projednávané
věci pak bylo podstatné, že žalobce pracoval na dolech XY a XY a jeho vztah k
zaměstnavateli byl součástí těchto částí závodu, které byly převáděny na
žalovaného. Okresní soud proto uzavřel, že jako součást předmětné části závodu
přešel na žalovaného i řešený pracovněprávní vztah k žalobci, a to právě proto,
že dosud nebylo postaveno najisto, zda zanikl či nikoliv.
8. Okresní soud se dále zabýval výpovědním důvodem a uvedl, že ke dni 1.
6. 2020 skutečně došlo ke zrušení funkce, kterou žalobce zastával, tj. funkce
závodního dolů XY a XY, ze které byl žalobce následně dne 3. 8. 2020 odvolán a
společnost OKD, a. s. měla povinnost nabídnout mu jinou práci odpovídající jeho
kvalifikaci a zdravotnímu stavu. Okresní soud zdůraznil, že splnění tzv.
nabídkové povinnosti ve smyslu § 73a odst. 2 zákoníku práce je předpokladem pro
vznik výpovědního důvodu (fikce nadbytečnosti) podle § 73a odst. 2 zákoníku
práce. Okresní soud uzavřel, že výpověď ze dne 3. 8. 2020 je neplatná, protože
OKD, a. s. svou nabídkovou povinnost nesplnila, neboť měla k dispozici pro
žalobce vhodná pracovní místa, která mu nenabídla.
9. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 8.
2023, č. j. 16 Co 107/2023-394, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že
žalobu zamítl (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl o nákladech řízení
(výrok II rozsudku odvolacího soudu).
10. Odvolací soud se se skutkovými závěry soudu prvního stupně ztotožnil
pouze částečně. Předně uvedl, že ze společnosti OKD, a. s. byly na žalovaného
převedeny pouze části závodu, nikoliv celý závod, přičemž OKD, a. s. část svého
závodu nadále provozuje. Aby tedy bylo možné uzavřít, že na žalovaného přešel
také „sporný“ pracovněprávní vztah žalobce, muselo by být prokázáno, že před
sporným skončením pracovního poměru byl žalobce zařazen v některé z převáděných
částí závodu.
11. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že
žalobce pracoval na dole XY a XY a jeho vztah k zaměstnavateli tak byl součástí
těchto částí závodů, které byly převedeny na žalovaného. Uvedl, že žalobce na
těchto dolech pracoval jako závodní pouze do 3. 8. 2020, kdy byl z tohoto
vedoucího místa v souladu s předchozí dohodou odvolán, čímž jeho výkon práce na
daném pracovním místě tímto dnem skončil. Pracovní poměr žalobce u OKD, a. s.
sice i po tomto odvolání z funkce nadále trval, žalobce však neměl sjednaný
druh práce, protože nebylo zjištěno, že by došlo k dohodě o novém druhu práce
pro žalobce a jeho předchozí pracovní zařazení se po odvolání z vedoucího
pracovního místa již neobnovilo. Odvolací soud dále uvedl, že v řízení nebylo
zjištěno, že by byl žalobce kdykoliv po odvolání z funkce až do uplynutí
výpovědní doby zařazen na nějakou jinou pracovní pozici, a tuto fázi jeho
pracovního poměru u OKD, a. s. tak odvolací soud kvalifikoval jako překážky na
straně zaměstnavatele podle § 208 zákoníku práce.
12. Odvolací soud uzavřel, že za těchto okolností je třeba na žalobce
nahlížet ke dni 31. 10. 2020 (uplynutí výpovědní doby) jako na nezařazeného
zaměstnance, a nikoliv jako na zaměstnance zařazeného v dolech XY, XY či
jakékoliv jiné části závodu OKD, a. s., která byla předmětem prodeje
žalovanému. Jako nezařazený zaměstnanec tak žalobce zůstal zaměstnancem
zbytkové (nepřevedené) části závodu OKD, a. s., která tak nadále zůstala jeho
zaměstnavatelem a subjektem, se kterým se měl vést soudní spor o (ne)platnost
jeho výpovědi. Odvolací soud k tomu doplnil, že na uvedený závěr nemá vliv ani
skutečnost, že bylo vydáno rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107a
občanského soudního řádu, proti kterému se žalovaný neodvolal a nedostatek
pasivní legitimace začal namítat až po právní moci tohoto usnesení.
13. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, výslovně v celém
jeho rozsahu, které považuje za přípustné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího
soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, které v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a otázek hmotného práva, při jejichž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího
soudu, respektive které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny.
Konkrétně se jedná o otázky:
a) zda může soud odmítnout námitku nedostatku pasivní legitimace, která
spočívá na stejných důvodech, o kterých již dříve soud rozhodl v rámci usnesení
o procesním nástupnictví podle § 107a občanského soudního řádu,
b) zda má skutečnost, že bylo vydáno rozhodnutí o procesním nástupnictví
podle § 107a občanského soudního řádu, proti kterému se žalovaný neodvolal,
vliv na posuzování námitky nedostatku pasivní legitimace spočívající ve
stejných důvodech, o kterých již dříve soud rozhodl v rámci usnesení o
procesním nástupnictví podle § 107a občanského soudního řádu,
c) zda je soud povinen při posuzování námitky nedostatku pasivní
legitimace provést výklad právního jednání, na základě kterého mělo dojít k
převodu práv a povinností na nového účastníka řízení, a to podle pravidel
uvedených v § 555 a násl. občanského zákoníku, tedy nikoliv pouze výklad
gramatický,
d) je-li pracovněprávní vztah zaměstnance s určitým druhem práce spjat s
vymezenou částí závodu, která je převáděna v souladu s § 2175 a § 2183
občanského zákoníku na nového nabyvatele, představuje odvolání z funkce a
nastání překážek na straně zaměstnavatele podle § 208 zákoníku práce takovou
okolnost, která dotčený pracovněprávní vztah z převáděné části závodu
odstraňuje,
e) zda přechází na nového zaměstnavatele práva a povinnosti z
pracovněprávního vztahu k zaměstnanci, s nímž byl před převedením části závodu
dosavadního zaměstnavatele rozvázán pracovní poměr výpovědí, přičemž
zaměstnanci nebyla ke dni skončení pracovního poměru přidělena žádná pracovní
pozice, avšak poslední pracovní pozice zaměstnance, které se týkala výpověď,
jejíž platnost byla v řízení napadena, pod převáděnou část závodu spadala.
14. Dovolatel namítá, že přechod sporného pracovněprávního vztahu
žalobce byl prokázán již v rámci usnesení soudu prvního stupně o procesním
nástupnictví žalovaného. Za předpokladu, že soud prvního stupně po provedeném
dokazování dospěl k závěru, že k předmětnému převodu na žalovaného došlo, a
žalovaný se proti vydanému usnesení o procesním nástupnictví nebránil (nepodal
žádný opravný prostředek), se podle žalobce soud druhého stupně již nemohl
zabývat námitkou pasivní legitimace. Žalobce v tomto postupu odvolacího soudu
spatřuje rozpor s principem práva na přístup k soudu, jelikož byl prakticky
zbaven možnosti nechat projednat otázku neplatnosti výpovědi z pracovního
poměru před soudem, a dále rozpor s principem zákazu vydání překvapivých
rozhodnutí.
15. Dovolatel dále odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl výklad ujednání
smlouvy o koupi předmětné části závodu, která definují rozsah části závodu
přecházející na žalovaného, čímž se měl odvolací soud odchýlit od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu. Podle žalobce byl takový výklad nezbytný
pro určení, zda na základě smlouvy o převodu přešel i sporný pracovněprávní
vztah založený mezi žalobcem a společností OKD, a. s. na žalovaného či nikoliv.
Výklad byl dle žalobce tudíž nezbytný i pro vyslovení závěru o pasivní
legitimaci žalovaného.
16. Dovolatel dále nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že odvolání z
funkce a vznik překážek na straně zaměstnavatele dle § 208 zákoníku práce
(konkrétně nepřiřazení pozice a nepřiřazování práce) jsou okolností, která
práva a povinnosti z dosavadního pracovněprávního vztahu vyjímá z převáděné
části závodu. Žalobce se naopak domnívá, že byť zaměstnanci není přiřazena nová
pozice a není mu zaměstnavatelem přidělována práce, jeho příslušnost k
převáděné části závodu zůstává zachována a odvíjí se od jeho posledního
pracovního zařazení.
17. Dovolatel pak shledává nesprávným i závěr odvolacího soudu, že
žalobce se stal nezařazeným zaměstnancem, a tudíž nemohl být převeden na
žalovaného. Kvalifikování žalobce jako nezařazeného zaměstnance ze strany
odvolacího soudu bylo podkladem pro vyslovení závěru o tom, že pracovněprávní
vztah žalobce na nového zaměstnavatele nepřešel, a tudíž nebyla shledána
pasivní legitimace žalovaného. Dovolatel namítá, že podle ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu na nového zaměstnavatele přechází práva a povinnosti z
pracovněprávních vztahů též k těm zaměstnancům, s nimiž byl před převedením
části dosavadního zaměstnavatele rozvázán pracovní poměr, avšak platnost
rozvázání pracovního poměru se stala předmětem sporu, který nebyl ke dni
převodu pravomocně rozhodnut. Podle dovolatele bylo v řízení prokázáno, že před
skončením pracovního poměru byl žalobce zařazen v některé z převáděných částí
závodu, proto měly být na nového zaměstnavatele převedeny i práva a povinnosti
ze sporného pracovněprávního vztahu.
18. Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání
odmítl, případně zamítl. Ztotožnil se se závěry vyslovenými odvolacím soudem a
nadto uvedl, že žalobce v dovolání učinil prohlášení, kterým uznal, že jeho
pracovní poměr k OKD, a. s. skončil výpovědí dne 31. 10. 2020, tedy před
uzavřením smluv o koupi části závodu mezi OKD, a. s. a žalovaným. Z tohoto
důvodu shledal žalovaný bezpředmětným, aby se dovolací soud dovoláním dále
zabýval, když předmětem řízení je žaloba o určení neplatnosti výpovědi.
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu)
projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a po zjištění, že dovolání proti
pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou
(účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve
zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
20. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu,
pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
21. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému
rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je
dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená
právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
22. Přípustnost dovolání nejsou způsobilé založit otázky, zda může soud
odmítnout námitku nedostatku pasivní legitimace, která spočívá na stejných
důvodech, o kterých již dříve soud rozhodl v rámci usnesení o procesním
nástupnictví podle § 107a o. s. ř., a zda má skutečnost, že bylo vydáno
rozhodnutí o procesním nástupnictví, proti kterému se žalovaný neodvolal, vliv
na posuzování námitky nedostatku pasivní legitimace spočívající ve stejných
důvodech, o kterých již dříve soud rozhodl v rámci usnesení o procesním
nástupnictví podle § 107a o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu je (v
závěru, že na posouzení pasivní věcné legitimace žalovaného nemá vliv
skutečnost, že bylo vydáno rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107a o.
s. ř.) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nejvyšší soud
již dříve vysvětlil, že navrhne-li žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do
řízení na jeho místo, soud ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá,
zda se jedná o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato
spojují přechod nebo převod práva, zda označená právní skutečnost opravdu
nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva; k otázce,
zda ten, kdo má do řízení vstoupit místo dosavadního žalobce, je skutečně
nositelem práva, se soud může vyslovit až v konečném rozhodnutí o věci samé
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003,
uveřejněné pod č. 31/2004 ve Sb. rozh. obč., a ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 21
Cdo 1388/2019).
23. Přípustnost dovolání nezaloží ani otázka, zda je soud povinen při
posuzování námitky nedostatku pasivní legitimace provést výklad právního
jednání, na základě kterého mělo dojít k převodu práv a povinností na nového
účastníka řízení, a to podle pravidel uvedených v § 555 a násl. občanského
zákoníku, tedy nikoliv pouze výklad gramatický, neboť na uvedené právní otázce
rozsudek odvolacího soudu nezávisel. Odvolací soud založil totiž své rozhodnutí
na závěru, že ke dni 31. 10. 2020 (uplynutí výpovědní doby) je třeba pohlížet
na žalobce jako na nezařazeného zaměstnance, který proto zůstal zaměstnancem
zbytkové (nepřevedené) části závodu OKD, a. s.
24. V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu o
náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1
písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné
proti rozhodnutím v části týkající se výroků o nákladech řízení. Nejvyšší soud
proto dovolání žalobce v této části podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
25. Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci (mimo jiné)
zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak
vyplývá z § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. – nepodléhá), že
žalobce byl společností OKD, a. s. od 1. 11. 2018 ustanoven do funkce závodního
dolu XY a dolu XY. Dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 25. 9. 2019 (s
účinností od 1. 10. 2019) bylo sjednáno právo zaměstnavatele (OKD, a. s.)
žalobce z vedoucí funkce závodního dolu odvolat a právo žalobce se této funkce
vzdát. Usnesením ze dne 10. 2. 2020, s účinností ke dni 11. 2. 2020,
představenstvo OKD, a. s. rozhodlo, že žalobce odvolává z funkce závodního dolů
„XY a XY“ a současně do této funkce s účinností od 12. 2. 2020 ustanovilo
zaměstnance M. A. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v dočasné pracovní
neschopnosti od 10. 2. 2020 do 31. 7. 2020, převzal si odvolání z funkce až 3.
8. 2020. V mezidobí došlo s účinností od 1. 6. 2020 ke změně v organizační
struktuře OKD, a. s., ve které již nadále nebyla funkce závodního dolu „XY, XY“
a byly (mimo jiné) vytvořeny (relativně) nové pozice, a to závodního dolu „XY,
XY“ (důl XY měl do té doby samostatného závodního), do které byl ustanoven M.
A., a závodního lokality „XY“ (zahrnující také původní lokalitu XY), do které
byl ustanoven jiný zaměstnanec. Dne 3. 8. 2020 pak žalobce obdržel výpověď z
pracovního poměru, odůvodněnou zrušením jeho pozice závodního dolu, kterou
dosud zastával, v důsledku čehož mu zaměstnavatel neměl možnost dále přidělovat
práci.
26. Z hlediska skutkového stavu bylo dále zjištěno, že OKD, a. s. jako
prodávající uzavřela se žalovaným jako kupujícím dvě smlouvy o koupi části
závodu (ze dne 23. 12. 2020 a 18. 2. 2021) s tím, že první smlouva se týkala
dolů XY, XY, XY a XY a dobývacích prostorů XY a druhá smlouva se týkala dolů XY
a XY a dobývacích prostorů XY.
27. Za tohoto stavu závisí napadený rozsudek odvolacího soudu (mimo
jiné) na vyřešení otázky hmotného práva, zda práva a povinnosti z
pracovněprávního vztahu zaměstnance, který byl před prodejem části závodu
odvolán z pracovního místa vedoucího zaměstnance v této části zařazeného a
zároveň mu byla dána výpověď z pracovního poměru (jejíhož určení neplatnosti se
domáhá u soudu), přecházejí na nabyvatele části závodu. Protože tato otázka
nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, je dovolání podle § 237
o. s. ř. ve věci samé přípustné.
28. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242
o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.),
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce je důvodné.
29. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k
tomu, že žalobce se domáhá určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru ze
dne 3. 8. 2020, a vzhledem k době uzavření smluv o prodeji části podniku –
podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 30. 6. 2021 –
dále jen „zák. práce“, a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve
znění účinném do 30. 6. 2021 – dále jen „o. z.“.
30. K přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů může dojít
jen v případech stanovených tímto nebo jiným zákonem (§ 338 odst. 1 zák.
práce). Dochází-li k převodu činnosti zaměstnavatele nebo její části (dále jen
„činnost zaměstnavatele“), přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních
vztahů v plném rozsahu na přejímajícího zaměstnavatele; práva a povinnosti z
kolektivní smlouvy přecházejí na přejímajícího zaměstnavatele na dobu účinnosti
kolektivní smlouvy, nejdéle však do konce následujícího kalendářního roku (§
338 odst. 2 zák. práce). Práva a povinnosti dosavadního zaměstnavatele vůči
zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztahy přede dnem nabytí účinnosti
přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů zanikly, zůstávají
nedotčeny, pokud jiný zákon nestanoví jinak (§ 338 odst. 5 zák. práce).
31. Podle § 2175 odst. 2 o. z. koupě závodu se považuje za převod
činnosti zaměstnavatele.
32. Podle § 2183 o. z. ustanovení tohoto pododdílu (pododdíl 6, zvláštní
ustanovení o koupi závodu – pozn. Nejvyššího soudu) se obdobně použijí i na
jiné převody vlastnického práva k závodu a na prodej nebo jiný převod části
závodu tvořící samostatnou organizační složku.
33. Judikatura (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2006, sp.
zn. 29 Odo 870/2005) již u předchozí právní úpravy dovodila, že v případě
prodeje části podniku je nezbytné, aby předmětem smlouvy o prodeji byla taková
část podniku, která tvoří jeho samostatnou organizační složku. Za samostatnou
organizační složku lze pokládat takovou součást podniku, u níž je vedeno
samostatně (odděleně) účetnictví, týkající se této organizační složky, z něhož
především vyplývá, které věci, jiná práva, popřípadě jiné majetkové hodnoty
slouží k provozování této části podniku (samostatné organizační složky), a
vymezuje se tím předmět smlouvy o prodeji části podniku. V uvedeném smyslu
proto bude samostatnou organizační složkou podniku zejména odštěpný závod,
popřípadě jiná organizační složka, která se zapisuje do obchodního rejstříku.
Předmětem smlouvy o prodeji podniku však mohou být i jiné organizační složky
podniku, které se nezapisují do obchodního rejstříku a které mohou být různě
nazvány, např. závod, provoz apod., podmínkou však je, aby šlo o složku
samostatnou ve výše uvedeném smyslu, přičemž nemusí jít o složku oprávněnou
svým vedoucím jednat navenek ve věcech jí se týkajících, jako je tomu v případě
odštěpného závodu. Uvedené závěry se uplatní i ve vztahu k současné úpravě
koupě části závodu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2025, sp. zn.
33 Cdo 2383/2023).
34. Účelem právní úpravy přechodu práv a povinností z pracovněprávních
vztahů je v prvé řadě ochrana zaměstnanců pro případ změny zaměstnavatele,
zejména zajištění zachování jejich práv, neboť práva a povinnosti, které pro
převodce vyplývají z pracovní smlouvy nebo pracovního poměru platných ke dni
převodu, jsou v důsledku převodu převedeny na nabyvatele, a převod sám o sobě
nepředstavuje důvod k propouštění (srov. bod 3 recitálu a dále čl. 3 a 4
směrnice Rady 2001/23/ES, o sbližování právních předpisů členských států
týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo
částí podniků nebo závodů).
35. Organizovaný soubor jmění v podobě závodu (části závodu) ještě před
uzavřením smlouvy o koupi závodu (části závodu) vytvořil podnikatel, který
tento závod (část závodu) provozuje, tj. prodávající (nikoliv kupující). V
případě prvků osobní složky – zaměstnanců je určující jejich faktické zařazení
k výkonu práce k převáděnému závodu (části závodu), nikoliv způsob jejich
evidence v „účetním systému“ podnikatele (kupujícího). K přechodu práv a
povinností dochází ze zákona a okruh zaměstnanců, kteří přecházejí, může
dosavadní (popřípadě i přejímající) zaměstnavatel ovlivnit jen opatřením, na
jehož základě dochází k převodu činností (jejich části) k přejímajícímu
zaměstnavateli, jeho účinky však již ovlivnit nemůže (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 16. 11. 2023, sp. zn. 21 Cdo 1706/2023, a judikatura v něm
citovaná).
36. V nyní posuzované věci nelze bez dalšího aplikovat judikaturní
závěry týkající se přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu, u
něhož probíhá spor o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru
zaměstnance, který působil (podle pracovní smlouvy má působit) v převáděné
části (organizační složce) zaměstnavatele. Dovodila-li judikatura pro tyto
případy, že na nového zaměstnavatele přechází práva a povinnosti z
pracovněprávních vztahů též k těm zaměstnancům, s nimiž byl před převedením
části (organizační složky) dosavadního zaměstnavatele rozvázán pracovní poměr,
avšak platnost rozvázání pracovního poměru se stala předmětem sporu, který
nebyl ke dni převodu pravomocně rozhodnut, učinila tak na základě argumentace,
že v okamžiku rozhodném pro přechod práv a povinností [tj. v den převodu části
(organizační složky) zaměstnavatele] nelze považovat pracovní poměr za skončený
a pracovní poměr (bude-li rozvázání pracovního poměru určeno jako neplatné)
může nadále trvat, přičemž po pravomocném určení neplatnosti rozvázání
pracovního poměru bude práce přidělována zaměstnanci podle pracovní smlouvy
(srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo
1367/2015).
37. Odlišnost vyplývá z ustanovení § 73a odst. 2 zák. práce, podle něhož
odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr
nekončí; zaměstnavatel je povinen tomuto zaměstnanci navrhnout změnu jeho
dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho
zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance
takovou práci, nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně
zaměstnavatele a současně platí, že je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c);
odstupné poskytované zaměstnanci při organizačních změnách náleží jen v případě
rozvázání pracovního poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstnance v
souvislosti se zrušením tohoto místa v důsledku organizační změny.
38. Tzv. nabídková povinnost představuje svojí povahou „přímus“
zaměstnavatele učinit zaměstnanci ofertu směřující k uzavření dohody o
převedení na jinou práci (ke změně sjednaných pracovních podmínek) ve smyslu
ustanovení § 40 odst. 1 zák. práce. Jde tu přitom o takovou práci, kterou je
zaměstnanec způsobilý vykonávat vzhledem ke svému zdravotnímu stavu a
kvalifikaci. Povinnost nabídnout zaměstnanci jinou práci odpovídající jeho
kvalifikaci znamená, že se nevyžaduje, aby zaměstnavatel navrhoval zaměstnanci
takové pracovní zařazení, při němž by nebyla zcela využívána jeho dosažená
kvalifikace, a současně se nesmí jednat o práci, k níž zaměstnanec nemá
potřebnou kvalifikaci a nemůže ji ani získat zaškolením nebo jinou průpravou.
Protože zákon nestanoví, že by další pracovní zařazení zaměstnance u
zaměstnavatele muselo být dohodnuto v určitém místě, může zaměstnavatel
nabídnout zaměstnanci i takovou jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu
a kvalifikaci, kterou by měl vykonávat v jiném místě, než kde dosud konal práci
nebo kde má své bydliště (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2011, sp.
zn. 21 Cdo 4897/2009).
39. Obecně tak platí, že zaměstnanec, který byl odvolán z pracovního
místa vedoucího zaměstnance, se ocitá v postavení, kdy čeká na návrh
zaměstnavatele na jeho další zařazení podle výše uvedených kritérií. Návrh se
může týkat i jiného místa, tedy jiné organizační složky zaměstnavatele. Je-li
takovému zaměstnanci dána výpověď z pracovního poměru (ať již pro tzv. fikci
nadbytečnosti podle § 73a odst. 2 zák. práce, nebo z jiného důvodu podle § 52
zák. práce), pak právní mocí rozhodnutí o určení neplatnosti rozvázání
pracovního poměru se vrací (není-li zpochybněno samotné odvolání z pracovního
místa vedoucího zaměstnance) do postavení odvolaného zaměstnance.
40. Z tohoto důvodu se řešení dovolací otázky nemůže plně opřít o účel
právní úpravy přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, neboť zde
ke dni účinnosti takového přechodu není (ani pro případ úspěchu v řízení o
určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru) konkrétní pracovní pozice, jež
by měla zůstat zachována. Nicméně lze vyjít z práv, která zde jsou (resp. v
případě úspěchu v řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru mohou
být) a která jsou spojena s povinností zaměstnavatele navrhnout změnu dalšího
pracovního zařazení zaměstnance, přičemž je stále (do změny pracovního
zařazení, nebo do platného rozvázání pracovního poměru) dána překážka v práci
na straně zaměstnavatele.
41. Odvolací soud postavil své rozhodnutí na názoru, že na žalobce bylo
nutné (po jeho odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance) pohlížet ke
dni 31. 10. 2020 jako na nezařazeného, a nikoliv jako zařazeného v převáděné
části závodu. Rozvede-li se však tato argumentace ad absurdum, pak nutně musí
vést k obecnému závěru, že ani v případě prodeje celého (a jediného) závodu by
nebyl odvolaný zaměstnanec zařazen v závodu, který je převáděn. Zůstal by tak
zaměstnancem dosavadního zaměstnavatele, který by mu však (s vysokou
pravděpodobností) nebyl schopen nabídnout jakoukoliv práci. Proto nelze vyjít z
kritéria, že po svém odvolání není zaměstnanec zařazen v převáděné části závodu.
42. Při hledání rozhodného kritéria je nutné vyjít ze zásady zvláštní
zákonné ochrany postavení zaměstnance [§ 1a odst. 1 písm. a) zák. práce],
přičemž je významné, že zaměstnanec naposledy (před svým odvoláním) vykonával
práci v místě (organizační složce zaměstnavatele), s nímž sám souhlasil.
Odvolaný zaměstnanec by neměl přijít o možnost dostat nabídku pokračovat v
práci (byť na jiné pozici) v dosavadním závodu (jeho části) jen z důvodu, že se
jej zaměstnavatel rozhodl prodat. Ve prospěch zaměstnance také bude, aby vůči
němu byly povinnosti zaměstnavatele (zde v souvislosti s nabídkovou povinností
a s existencí překážek v práci) plněny v té části závodu, kde byl naposledy
zařazen k výkonu práce. Význam těchto kritérií se zřetelně ukáže na
hypotetickém (ale nikoliv nereálném) příkladu zahraniční právnické osoby, jež
se rozhodne prodat odštěpný závod, jehož prostřednictvím provozuje živnost na
území České republiky. Zcela jistě by nebylo v souladu se zvláštní zákonnou
ochranou zaměstnance, aby nadále řešil své další pracovní zařazení pouze se
zaměstnavatelem v zahraničí.
43. Z uvedených důvodů dospívá proto dovolací soud k závěru, že práva a
povinnosti z pracovněprávního vztahu zaměstnance, který byl před prodejem části
závodu odvolán ze svého pracovního místa vedoucího zaměstnance v této části
zařazeného a dosud nedošlo ke změně jeho dalšího pracovního zařazení,
přecházejí na nabyvatele části závodu (přejímajícího zaměstnavatele), a to i v
případě, vede-li se ke dni účinnosti přechodu spor o určení neplatnosti
rozvázání pracovního poměru takového zaměstnance.
44. Protože rozsudek odvolacího soudu – jak vyplývá z výše uvedeného –
není správný a nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí
dovolání ve věci samé, pro zamítnutí dovolání, ani pro změnu rozsudku
odvolacího soudu, Nejvyšší soud tento rozsudek (včetně akcesorického výroku o
náhradě nákladů řízení) zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil
odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Ostravě) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2
věta první o. s. ř.).
45. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém
rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a
dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a §
243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 8. 2025
Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D.
předseda senátu