22 Cdo 1154/2024-196
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce M. G., zastoupeného JUDr. Janou Fuskovou, advokátkou se sídlem v Karviné, Fryštátská 64/9, proti žalované M. G., zastoupené JUDr. Davidem Neumahrem, advokátem se sídlem v Ostravě, Prokešovo náměstí 2020/6, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 16 C 372/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2023, č. j. 57 Co 243/2023-169, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Návrh žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2023, č. j. 57 Co 243/2023-169, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 342 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jany Fuskové,
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Karviné (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. 6. 2023, č. j. 16 C 372/2020-136, zrušil výrokem I spoluvlastnictví účastníků k pozemku par. č. XY v katastrálním území XY (dále jen „pozemek“), a k bytové jednotce č. XY v budově č. p. XY na pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (dále jen „jednotka“), pozemek i jednotku přikázal do vlastnictví žalované (výrok II), žalované přikázal k úhradě zůstatek dluhu ve výši 119 901,72 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o hypotečním úvěru reg. č. 1509140005/SU/01 ze dne 20. 10. 2015 uzavřené s Equa bank a.s., (výrok III), zamítl žalobu v části, v níž se žalovaná domáhala, aby byl žalobce povinen zaplatit žalované 134 063,50 Kč, (výrok IV) a také v části, v níž se žalobce domáhal, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci na vypořádací podíl částku 775 000 Kč (výrok V) a rozhodl o nákladech řízení (výroky VI a VII).
2. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. 11. 2023, č. j. 57 Co 243/2023-169, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zrušil spoluvlastnictví účastníků k pozemku i k jednotce, pozemek i jednotku přikázal do vlastnictví žalované a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na vypořádací podíl 400 000 Kč (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř.
4. Namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle které lze s odkazem na dobré mravy vypořádací podíl modifikovat, a to jak snížením, tak nepřiznáním náhrady (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5348/2016). Dovolatelka odkazuje na rozsudky Nejvyššího sp. zn. 22 Cdo 2127/2013, sp. zn. 22 Cdo 5348/2017 (pozn. Nejvyššího soudu – správně 22 Cdo 5348/2016), sp. zn. 22 Cdo 5808/2016, sp. zn. 22 Cdo 5124/2016 a sp. zn. 22 Cdo 6058/2017 a je přesvědčena, „že v projednávaném případě jsou výjimečné okolnosti, na základě kterých by náhrada na vypořádání spoluvlastnictví žalobci neměla vůbec být přiznána“, neboť k uzavření dohody mezi účastníky 11.6.2012 byly spravedlivé důvody a dohoda reflektovala tehdejší situaci a účastníky byla respektována, a podle dohody bylo účastníky zcela plněno, z neznalosti pouze nedošlo na promítnutí dohody do katastru nemovitostí. Žalovaný se ve chvíli, kdy se o tomto pominutí dozvěděl, snažil po 8 letech od uzavření dohody spoluvlastnictví vypořádat, a získat tak protiplnění (opětovné), přestože o takovém nároku do té doby sám nevěděl. Takové jednání žalobce považuje žalovaná, která dohodu ve vztahu k žalobci zcela plnila, za zneužití práva, v rozporu s dobrými mravy. Na základě uzavřené dohody sice žalovaná nabyla majetek vyšší hodnoty, není však přípustné, aby odvolací soud dohodu uzavřenou na základě svobodné vůle účastníků revidoval, navíc optikou dnešních cen. Za důvod pro změnu parametrů uzavřené dohody nepovažuje ani pochybení, ke kterému z nevědomosti došlo (absenci zápisu do katastru nemovitostí). Rozsudek odvolacího soudu, kterým byla spravedlivá a opodstatněná dohoda nahrazena úvahou o „spravedlnosti“ považuje dovolatelka za nespravedlivý a rozporný s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu ve skutkově obdobných věcech, podle které je třeba zásadu autonomie vůle a zásadu „pacta sund servanda“ respektovat. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
5. Současně dovolatelka navrhuje odložit vykonatelnost rozsudku odvolacího soudu, jelikož má důvodnou obavu, že by v případě důvodnosti dovolání bylo značně obtížné získat vyplacenou hodnotu vypořádacího podílu od žalobce zpět.
6. Žalobce se zcela ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu, judikaturu dovolacího soudu, na kterou žalovaná odkazuje, považuje za nepřiléhavou. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalované zamítl. III. Přípustnost dovolání
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle § 241a odst. 1-3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
9. Dovolání není přípustné, neboť odvolací soud se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu k výjimečnému nepřiznání náhrady za spoluvlastnický podíl neodchýlil.
10. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že od 1. 1. 2014 soud rozhodující o vypořádání spoluvlastnictví společné věci nemusí tomu ze spoluvlastníků, který přichází o své vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu, určit výši přiměřené náhrady vždy jenom podle výše podílu na obvyklé ceně společné věci, nýbrž může s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu náhradu zvýšit či naopak výjimečně s ohledem na dobré mravy snížit, případně ji nepřiznat vůbec [k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5348/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6058/2017 (dostupné, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz)].
11. Také v rozsudku ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3619/2015, Nejvyšší soud uvedl, že soud může výjimečně s odkazem na princip dobrých mravů modifikovat (změnit) vypořádací podíly účastníků řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví oproti výši spoluvlastnických podílů. Současně vysvětlil, že § 2 odst. 3 o. z. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.
Odpovídající úsudek soudu musí být podložen důkladnými skutkovými zjištěními a musí současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují v konkrétním případě závěr, že výkon práva je s dobrými mravy skutečně v rozporu. Dovolací soud má oprávnění učinit otázku aplikace dobrých mravů z pohledu uvedených ustanovení předmětem svého přezkumu jen v případě zjevné nepřiměřenosti relevantních úvah soudů v nalézacím řízení (srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4856/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.
7. 2019, sp. zn. 22 Cdo 63/2019, nebo ze dne 27. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1220/2022).
12. Odvolací soud se tím, zda jsou dány důvody pro úplné odepření přiměřené náhrady při vypořádání spoluvlastnictví zabýval a v odůvodnění svého rozsudku vysvětlil, čím se skutkové okolnosti řešené věci liší od případů, ve kterých Nejvyšší soud výjimečné důvody pro úplné odepření náhrady shledal, zejména že přiznáním náhrady žalobci nedojde k faktickému druhému plnění a že nemovitost nebyla pořízena z výlučných prostředků žalované, přihlédl také k tomu, že účastníci obnovili po uzavření dohody společné soužití a žalobce participoval na plnění dluhu z hypotečního úvěru, k jehož splnění se v dohodě zavázala žalovaná.
Za zneužití práva nepovažoval ani návrh žalobce na změnu rodičovské odpovědnosti. Skutečnost, že účastníci uzavřeli dohodu o uspořádání majetkových povinností a práv pro případ rozvodu, odvolací soud zohlednil, neboť vyšel z poměru, ve kterém si účastníci v dohodě rozdělili aktiva (3:1 ve prospěch žalované), a náhradu stanovil ve výši, která odpovídá tomuto poměru a následnému zaokrouhlení na statisíce. Úvahu odvolacího soudu, která je dostatečně odůvodněna, nepovažuje Nejvyšší soud za zjevně nepřiměřenou.
IV.
Závěr
13. Dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
14. Vzhledem k tomu, že nebylo dovolání shledáno přípustným, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017), a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 (dostupný na http://nalus.usoud.cz)].
15. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.
V Brně dne 23. 9. 2024
Mgr. David Havlík předseda senátu