22 Cdo 1662/2024-320
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce S. H., zastoupeného Mgr. et Mgr. Janem Fraňkem, advokátem se sídlem v Poděbradech, Jana Opletala 644/8, proti žalovaným 1) D. H. a 2) J. H., oběma zastoupeným JUDr. Oldřichem Navrátilem, advokátem se sídlem v Kyjově, Svatoborská 363/11, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 12 C 251/2021, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2024, č. j. 28 Co 272/2023-295, 28 Co 273/2023 takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Nejvyšší soud se v této věci zabýval přípustností dovolání, polemizují-li dovolatelé s výsledky dokazování a souvisejícím procesním postupem soudů nižších stupňů. Dále posuzoval přípustnost dovolání na základě námitky směřující do rozhodnutí soudů o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, kterou dovolatelé založili na jiném skutkovém stavu, než ze kterého vyšel odvolací soud. I.
Dosavadní průběh řízení
2. Okresní soud v Nymburce (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. 7. 2023, č. j. 12 C 251/2021-229, ve znění usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. 10. 2023, č. j. 12 C 251/2021-249, zrušil spoluvlastnictví účastníků řízení k pozemkům parc. č. XY a parc. č. XY, vše v k. ú. XY (výrok I). Přistoupil k vypořádání spoluvlastnictví reálným rozdělením těchto nemovitostí; nově vzniklý pozemek parc. č. XY přikázal do výlučného vlastnictví žalobce a nově vzniklý pozemek parc. č. XY přikázal do podílového spoluvlastnictví žalovaného 1) a žalovaného 2), a to každému id. ? tohoto pozemku (výrok II; pozemek přikázaný do podílového spoluvlastnictví žalovaným
3. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 1. 2. 2024, č. j. 28 Co 272/2023-295, 28 Co 273/2023, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II a III). II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání. Jeho přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňují v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Uvádí, že právní otázka, na které je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, má být dovolacím soudem posouzena jinak.
5. Žalovaní namítají, „že soudy obou stupňů nesprávně posoudily právní otázku, zda rozdělením nedojde ke změně ceny nových pozemků č. 1 a č. 2 a [zda] účastníci obdrží novou nemovitost ve stejné ceně odpovídající velikosti jejich spoluvlastnických podílů“. Zdůrazňují, že v důsledku rozdělení se nemovitost stane nepřístupnou a dojde u ní k podstatnému snížení hodnoty.
6. Žalovaní považují závěry soudního znalce Ing. Jirků za nepřesvědčivé, nedůvěryhodné a nepřezkoumatelné. Rozporují především postup znalce ohledně oceňování pozemků. Namítají také, že vyjádření soudního znalce k obhospodařování pozemku nenáleží do jeho oboru. Nesouhlasí s tím, že soudy obou stupňů vycházely z posudku tohoto znalce.
7. K dovolání přikládají také vyjádření Krajské správy a údržby silnic Středočeského kraje, p. o. ze dne 19. 4. 2024. Z tohoto důkazu podle žalovaných vyplývá, že k nemovitosti není možný přístup z pozemní komunikace.
8. Žalovaní uzavírají, že závěry soudů obou stupňů ohledně reálného dělení vypořádávaných pozemků jsou „neudržitelné“. Odkazují na „právní názor obsažený v judikátu pod sp. zn. 22 Cdo 4835/2013“.
9. Navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a soudu prvního stupně a věc jim vrátil k dalšímu řízení.
10. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. III. Přípustnost dovolání
11. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
12. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. III.A Ke znaleckému posudku
13. Žalovaní v dovolání nesouhlasí se závěry znalce, zejména ohledně ocenění pozemků, ze kterých vyšel odvolací soud. Znalce považují za „nedůvěryhodného“, jeho znalecká vyjádření za nepřesná a nepřezkoumatelná.
14. Zjištění ceny věci je otázkou skutkovou, nikoliv právní (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. 22 Cdo 234/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 22 Cdo 2417/2008, rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), a proto námitky žalovaných vůči ocenění pozemků znalcem směřují do skutkových zjištění odvolacího soudu.
15. Žalovaní však v souvislosti s provedeným dokazováním (znaleckým posudkem) pouze polemizují s procesním postupem odvolacího soudu s tím, že hodnocení důkazů (znaleckého posudku) mělo být jiné, aniž řádně formulují (v souvislosti s provedeným dokazováním) otázku procesního práva, na níž by bylo rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Rovněž neuvádí, v čem spatřují (vzhledem k otázce dokazování) splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Žalovaní pouze v úvodu dovolání nadnesli, že „vyřešená právní otázka [má být] posouzena jinak“.
16. Může-li být totiž dovolání v této části přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. K projednání dovolání však nepostačuje pouhá citace § 237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
17. Pouhá polemika se skutkovými zjištěními odvolacího soudu a jeho procesním postupem, aniž by dovolatel uvedl, v čem spatřuje (v této souvislosti) splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř. (srovnej odst. 24–27 nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1966/16, rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Napadají-li žalovaní právní posouzení otázky procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, s tím, že tato právní otázka má být posouzena jinak, nepředstavuje tato argumentace řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř. Pokud má být totiž dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva a tato dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5688/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3945/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. 22 ICdo 55/2024).
18. Z uvedeného se podává, že pokud žalovaní pouze polemizují s procesním postupem odvolacího soudu s tím, že tento postup má být jiný, nevymezují řádně ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř., v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Jinými slovy takovou námitkou žalovaných nemůže být naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v § 237 o. s. ř.
19. V takovém případě je tak dovolací soud skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vázán a není oprávněn je v rámci dovolacího řízení přezkoumávat (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5688/2016, nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1966/16, a nálezem Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. I. ÚS 2135/16).
20. Dovolání žalovaných proto není v této části podle § 237 o. s. ř. přípustné. III.B K vypořádání spoluvlastnictví
21. Přípustnost dovolání pak nemůže založit ani námitka dovolatelů, že vypořádání spoluvlastnictví by mělo být jiné. Žalovaní vycházeli ze skutkového stavu, že přístup k nemovitosti bude vypořádáním spoluvlastnictví znemožněn, stejně tak, že hodnota jejich nemovitosti bude nižší než hodnota pozemku přikázanému žalobci.
22. Tato námitka je tak založena na jiném skutkovém stavu, než ze kterého vyšel odvolací soud (že nově vzniklé pozemky budou vykazovat obdobné kvality, rozdělením nedojde ke snížení jejich hodnoty; rozdělením pozemků budou zachovány stejné možnosti přístupu k nim, a to včetně nemovitosti žalovaných).
23. Jestliže žalovaní své odlišné právní posouzení budují na jiném skutkovém stavu, než který se stal základem pro rozhodnutí odvolacího soudu a který nebyl v dovolacím řízení řádně zpochybněn, nemohou tím přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. založit (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 33 Cdo 204/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2296/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3054/2018, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 2619/16).
24. Nad rámec je nutné podotknout, že ani v této části dovolání žalovaní nevymezují řádně, v souladu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, v čem spatřují v této souvislosti splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
25. Žalovaní odkázali ve svém dovolání na „právní názor obsažený v judikátu sp. zn. 22 Cdo 4835/2013“. Bez ohledu na to, že pod touto spisovou značkou Nejvyšší soud žádné rozhodnutí nevydal (žalovaní patrně zamýšleli odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4835/2015), pouhý odkaz na spisovou značku rozhodnutí dovolacího soudu není v tomto případě dostačující, neboť z něj není patrné, jak se mají závěry tam uvedené promítnout do projednávané věci. Jiná situace by byla, pokud z odkazu na spisovou značku konkrétního rozhodnutí Nejvyššího soudu zřetelně vyplývá právní závěr, od něhož se měl odvolací soud odchýlit (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 22 Cdo 831/2021).
26. Žalovaní dále předkládají dovolacímu soudu vyjádření Krajské správy a údržby silnic Středočeského kraje, p. o. ze dne 19. 4. 2024.
27. K tomuto vyjádření Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť podle § 241a odst. 6 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy. V dovolacím řízení proto nelze úspěšně předkládat skutečnosti a důkazy, které nebyly uvedeny v řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 22 Cdo 2068/2019).
28. Dovolání žalovaných proto není ani v této části přípustné podle § 237 o. s. ř. III.C K nákladům řízení
29. Žalovaní dále „požadují náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů […], které budou specifikovány následně“.
30. Dovolání proti výroku o nákladech řízení není objektivně přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. IV. Závěr a náklady řízení
31. V části dovolání, ve které žalovaní napadají procesní postup a výsledky dokazování soudů nižších stupňů, nevymezují řádně ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř., v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
32. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá ani námitka žalovaných, že vypořádání spoluvlastnictví by mělo být jiné. Žalovaní tuto námitku založili na odlišném skutkovém stavu, než ze kterého vyšel odvolací soud a který v dovolacím řízení řádně nezpochybnili. Navíc ani v této části dovolání nevymezují řádně, v čem spatřují splnění předpokladů jeho přípustnosti.
33. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
34. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 7. 2024
Mgr. David Havlík předseda senátu