22 Cdo 2017/2025-1297
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců a) K. K., zastoupené JUDr. Tomášem Chlebounem, advokátem se sídlem v Praze 4, Paprsková 333/16, b) D. K., c) L. K., proti žalované J. B., zastoupené JUDr. Hanou Ružarovskou, advokátkou se sídlem v Rudné u Prahy, V Aleji 1142, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 72/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2024, č. j. 25 Co 39/2024-1221, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2024, č. j. 25 Co 39/2024-1221, se v napadeném výroku II mění takto: Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 11. 2023, č. j. 25 C 72/2014-1107, se ve výroku III mění tak, že do pozůstalosti po původním žalobci, P. K., zemřelém 7. 3. 2018, náleží pohledávka za žalovanou z titulu podílu na vypořádaném společném jmění manželů ve výši 5 415 185,75 Kč.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 11. 2023, č. j. 25 C 72/2014-1107, rozhodl v řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů (dále jen „SJM“) původního žalobce P. K. (dále jen „původní žalobce“) a žalované tak, že ze SJM do vlastnictví žalované přikázal pozemek parc. č. st. XY, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba XY č.p. XY, rodinný dům, a pozemek parc. č. XY, orná půda, to vše zapsáno na listu vlastnictví č. 501 pro obec a katastrální území XY u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště XY, ve výši 12 275 000 Kč, movité věci, vybavení a zařízení rodinného domu v XY ve výši 100 000 Kč a motorové vozidlo značky Peugeot 207, registrační značky XY ve výši 190 000 Kč (výrok I).
Dále ze SJM do pozůstalosti po původním žalobci P. K. přikázal motorové vozidlo značky Peugeot 308, registrační značky XY ve výši 190 000 Kč a účet u společnosti ING Bank N. V. ve výši 173 188 Kč (výrok II). Na úplné vypořádání podílů ze zaniklého SJM určil pohledávku původního žalobce za
žalovanou ve výši 5 566 383 Kč (výrok III). Dále soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a o povinnosti žalobkyně a) a žalované zaplatit státu náklady řízení (výrok IV, V a VI).
2. Soud prvního stupně zjistil, že manželství původního žalobce a žalované bylo rozvedeno ke dni 18. 8. 2013. Původní žalobce v průběhu řízení zemřel a do jeho práv vstoupili dědicové, žalobkyně a) K. K., žalobce b) D. K. a žalobce c) L. K. Věc posoudil podle právní úpravy účinné ke dni zániku manželství. Do SJM vedle nemovitostí v obci XY ve výši 12 275 000 Kč zahrnul movité věci, vybavení a zařízení rodinného domu v XY ve výši 100 000 Kč, motorové vozidlo Peugeot 207, registrační značky XY ve výši 190 000 Kč, podnik žalované ve výši 254 149 Kč, hodnotu podniku původního žalobce ve výši 1 033 000 Kč, motorové vozidlo Peugeot 308, registrační značky XY ve výši 190 000 Kč, účet původního žalobce u společnosti ING Bank N.V.
v hodnotě 173 187 Kč a podíl členství původního žalobce v Topas Beach Club Malta ve výši 60 000 Kč. Na straně žalobců soud provedeným vypořádáním zjistil majetek ve výši 1 456 187 Kč, na straně žalované majetek ve výši 12 819 149 Kč. Celková hodnota SJM po vypořádání pak byla soudem prvního stupně stanovena jako rozdíl hodnot majetku původního žalobce a žalované na částku 11 362 962 Kč, přičemž podíl připadající na každého z bývalých manželů činil 5 681 481 Kč. Pohledávku žalobců za žalovanou soud ponížil o 115 098 Kč představující jejich podíl na nákladech na opravu domu po vyhoření ve výši 68 158 Kč, na platbách daně na nemovitostech v letech 2019 až 2023 ve výši 3 995 Kč, na platbách elektřiny ve výši 20 000 Kč za rok 2019/2020, 2020/2021, 2021/2022, 2022/2023 (vždy po 5 000 Kč), zahradnické práce v roce 2023 ve výši 8 093 Kč a platby pojistného na nemovitost a odpovědnost za škodu na nemovitost v letech 2019 až 2023 ve výši 14 852 Kč. Částka určená k vypořádání náležející do pozůstalosti tudíž byla stanovena ve výši 5 566 383 Kč. K návrhu žalované ohledně uplatnění disparity podílů uvedl, že zásluha žalované o zajištění péče a údržby společného majetku po zániku manželství je kompenzována zohledněním nákladů vynaložených na nemovitost žalobci.
Okolnosti, které by měly vést k úvaze o disparitě vypořádacích podílů, tak nebyly dle soudu prvního stupně splněny.
3. Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně a) a žalované rozsudkem ze dne 5. 12. 2024, č.j. 25 Co 39/2024-1221, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I (o přikázání věcí do movitých věcí a nemovitosti do výlučného vlastnictví žalované) potvrdil a ve výroku II (o přikázání movitých věcí a finančních prostředků do pozůstalosti) jej změnil tak, že žalobcům ze SJM přikázal do vlastnictví motorové vozidlo značky Peugeot 308, registrační značky XY ve výši 190 000 Kč, peněžní prostředky na účtu ING Bank N. V. ve výši 173 188 Kč (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Dále ve výroku III (o vypořádacím podílu) změnil rozsudek soud prvního stupně tak, žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům částku 5 415 185,75 Kč do šesti měsíců od právní moci rozsudku (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a ve výrocích IV, V a VI rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
4. Odvolací soud shledal důvodnými námitky žalobkyně a) a žalované pouze částečně. Konstatoval, že soud prvního stupně nesprávně převzal závěry znaleckého posudku Ing. Tůmové, kterým byl učiněn odhad snížení využitelnosti podniku původního žalobce po jeho úmrtí, a na základě toho vyšel z ceny podniku původního žalobce ve výši 1 033 000 Kč. Podle posudku znalkyně Ing. Tůmové odrážela hodnota podniku pouze jeho nehmotnou složku. V ocenění podniku znaleckým ústavem B.S.O. spol. s r.o., který hodnotu podniku původního žalobce určil částkou 1 421 000 Kč, však znalkyně neshledala chybu, a to ani ve využité výnosové metodě ocenění, a i dle jejích závěrů dosahoval při součtu hmotné i nehmotné složky podnik původního žalobce výše 1 421 000 Kč. Celková hodnota SJM byla určena částkou 12 928 187 Kč. Žalobci získali do výlučného vlastnictví majetek v hodnotě 363 187 Kč, žalovaná majetek v hodnotě 12 565 000 Kč; každá strana má proto nárok na podíl v částce 6 464 093 Kč. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně zohlednil finanční prostředky vynaložené na podnik původního žalobce 1 421 000 Kč a na podnik žalované ve výši 254 149 Kč, dále členství původního žalobce v Topas Beach Clubu ve výši 60 000 Kč, a taktéž vnosy žalované představující náklady na zaplacení daně z nemovitosti v letech 2019 až 2023 ve výši 3 995 Kč a náklady na opravu domu 68 300,25 Kč. Po zohlednění těchto investic a vnosů odvolací soud konstatoval, že žalobcům náleží na základě provedeného vypořádání věci v hodnotě 1 048 907,75 Kč, žalované pak v hodnotě 11 879 279,25 Kč. S ohledem na podíl připadající na každého z bývalých manželů ve výši 6 464 093 Kč činí vypořádací podíl částku 5 415 185,75 Kč ve prospěch žalobců. Odvolací soud proto výrokem II změnil výrok III rozsudku soudu prvního stupně tak, že částku 5 415 185,75 Kč představující vypořádací podíl uložil žalované zaplatit žalobcům s odůvodněním, že v původním výrokovém znění, kterým byl vypořádací podíl v návaznosti na výrok II rozsudku soud prvního stupně přikázán do pozůstalosti po původním žalobci, by byl rozsudek materiálně nevykonatelný. Správným shledal odvolací soud závěr soudu prvního stupně ohledně vypořádání SJM na základě principu parity (rovnosti) podílů. K žalovanou navrhované disparitě uvedl, že nemovitost využívala v době vzniku škody a současně po zániku manželství pouze žalovaná. Naopak původní žalobce byl z užívání zcela vyloučen až do svého úmrtí; vypořádání na základě parity podílů je proto spravedlivým uspořádáním poměrů účastníků. II. Dovolání, vyjádření k dovolání
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná (dále též
„dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), spatřuje v odklonu odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (reprezentované v dovolání konkretizovanými rozhodnutími). Za prvé, se táže, zda lze dovolatelce uložit povinnost k zaplacení vypořádacího podílu z titulu vypořádání SJM přímo žalobcům jako dědicům v průběhu dosud neskončeného pozůstalostního řízení po zemřelém původním žalobci nebo zda má být vypořádací podíl přikázán do pozůstalosti po zemřelém původním žalobci jako pohledávka za bývalým manželem dovolatelky a následně vypořádán v dědickém řízení.
Domnívá se, že pohledávka původního žalobce za dovolatelkou by měla být projednána v pozůstalostním řízení, neboť do jeho skončení není zřejmé, který z dědic a v jakém rozsahu pohledávku nabude; v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 22 Cdo 940/2011 (tento rozsudek je – shodně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu – přístupný na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz). Současně dovolatelka pro řešení této otázky uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o.
s. ř.). Má za to, že není zřejmé, jakými úvahami se odvolací soud při změně výroku III rozsudku soudu prvního stupně, který považuje za správný, řídil.
6. Za druhé, zakládá dovolatelka přípustnost dovolání na otázce, zda může být použití disparity z titulu zásluhovosti za zajištění obnovy společného majetku pouze jedním z bývalých manželů odmítnuto z důvodu užívání majetku jen tímto manželem v případě, že není druhému z bývalých manželů bráněno v jeho užívání. Dovolatelka v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1781/2004, dle kterého odklon od rovnosti podílů manželů je namístě za situace, kdy zvýšené úsilí jednoho z manželů zajistilo nabytí a udržení majetku značné hodnoty, a dále na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016, sp.zn. 22 Cdo 5228/2015, ve kterém Nejvyšší soud došel k závěru, že úvaha o disparitě podílů je na místě i v situaci, kdy k nabytí majetku značné hodnoty došlo díky činnosti některého z manželů před vznikem manželství. Na situaci nastalou po zániku manželství došlo k zachování hodnot ve SJM jen jedním z bývalých manželů, je dle dovolatelky nutno nahlížet zcela stejným způsobem. Uvádí přitom, že to byla pouze dovolatelka, která vynaložila zvýšené úsilí a finanční prostředky na obnovu domu po požáru a je proto namístě použití disparity ve výši 10 % hodnoty domu.
7. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud změnil výrok II rozsudku odvolacího soudu tak, že pohledávka původního žalobce za žalovanou připadá do pozůstalosti původního žalobce a pohledávku poníží „o disparitní částku“ navrhovanou žalovanou.
8. Žalobci se k podanému dovolání nevyjádřili. III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 věta první o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátkou (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda má dovolání žalované všechny náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 241a odst. 1 až 3 o. s. ř.) a zda je přípustné (§ 237 o. s. ř.).
10. Přípustnost dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu (jenž je rozhodnutím, jímž se končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.) je třeba poměřovat ustanovením § 237 o. s. ř. (hledisky v něm uvedenými).
11. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
12. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
13. Dovolání je ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení první otázky kladené dovolatelkou, a sice zda lze dovolatelce uložit povinnost zaplatit vypořádací podíl z titulu vypořádání SJM přímo žalobcům jako dědicům v průběhu dosud neskončeného pozůstalostního řízení po zemřelém původní žalobci nebo zda má být vypořádací podíl přikázán do pozůstalosti po zemřelém původním žalobci jako pohledávka za bývalým manželem dovolatelky a následně vypořádán v pozůstalostním řízení. Při posouzení, jakým způsobem má být zaplacen vypořádací podíl za situace, kdy jeden z bývalých manželů v průběhu řízení o vypořádání SJM zemřel a pozůstalostní řízení dosud nebylo skončeno, se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (jak je popsáno níže).
14. Jde-li v pořadí o druhou otázku kladenou dovolacímu soudu, hájí dovolatelka stanovisko, že na rozdíl od původního žalobce vynaložila značné úsilí - jak fyzické, tak i finanční -na odstranění následků po požáru společné nemovitosti; pokud by na obnovu nemovitosti rezignovala, byla by její hodnota nesrovnatelně nižší. Jako spravedlivé se proto dle názoru dovolatelky jeví promítnout její snahu formou disparity vypořádacích podílů ve výši 10 % hodnoty domu, jak je ostatně vyjádřeno v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1781/2004.
15. Disparita se může podle konkrétních okolností případu vztahovat na veškeré položky náležející do SJM či jen na některé z nich (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2914/99). Dovolací soud má oprávnění přezkoumat splnění podmínek pro odklon od principu rovnosti podílů při vypořádání SJM jen v případě zjevné nepřiměřenosti relevantních úvah soudů v nalézacím řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. 22 Cdo 3636/2008, a ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. 22 Cdo 131/2025).
16. Nejvyšší soud setrvale ve své rozhodovací praxi vychází ze závěru, že pozůstalý manžel se může svého práva na nahrazení toho, co vynaložil ze svého výhradního vlastnictví na společný majetek se zůstavitelem (tj. splnění závazku pocházejícího ze SJM, který přešel na dědice) domáhat žalobou ve sporném soudním řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 24 Cdo 754/2022). V řízení o pozůstalosti, které je tzv. řízením nesporným upraveným zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále „z. ř. s.“), soud spory dědiců ohledně majetku a závazků zůstavitele, resp. SJM, neřeší, ke spornému majetku či dluhům se při rozhodování nepřihlíží (viz § 162 odst. 2 věta druhá, § 172 odst. 2 věta druhá a § 173 z. ř. s.). Sporností aktiv nebo pasiv pozůstalosti se rozumí rozdílná (rozporná) tvrzení účastníků řízení o skutečnostech, které jsou rozhodné pro posouzení, zda věc nebo jiná majetková hodnota, popř. dluh, patřily zůstaviteli (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2013 sp. zn. 21 Cdo 3842/2011). Nezařazení sporného majetku nebo dluhu do aktiv nebo pasiv pozůstalosti (do společného jmění manželů) však neznamená, že je tím spor vyřešen. Ustanovení § 189 z. ř. s. účastníkům řízení o pozůstalosti umožňuje, aby se vyřešení sporu domáhali žalobou ve sporném soudním řízení.
17. Spor ohledně vnosů některého z manželů na majetek ve společném jmění, není-li vyřešen dohodou pozůstalého manžela s dědici, nelze v řízení o pozůstalosti řešit, neboť pozůstalostní soud k tomu nemá žádné procesní prostředky. Nic však nebrání tomu, aby, stejně jako u jakéhokoli jiného mezi dědici sporného majetku nebo dluhu zůstavitele, k němuž se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíželo, byl tento spor řešen prostřednictvím žaloby mimo rámec řízení o pozůstalosti, tj. po jeho skončení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3199/2022).
18. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně neopomenul, že nemovitost využívala v době vzniku škody a současně po zániku manželství pouze žalovaná; naopak původní žalobce byl z užívání zcela vyloučen až do svého úmrtí. Pokud žalovaná po zániku manželství vynaložila na obnovu a údržbu majetku náležejícího do SJM náklady, je judikatura Nejvyššího soudu pevně ukotvena v závěru, že takto vnesený majetek nelze kompenzovat disparitou vypořádacích podílů, přičemž tvrzený vnos lze samostatně uplatnit po skončení pozůstalostního řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. 22 Cdo 131/2025, ze dne 29. 4. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3199/2022, a ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 24 Cdo 754/2022). Úvahami o disparitě podílů založenými na principu zásluhovosti nelze „dohánět“ nemožnost přihlížet k vnosům (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1869/2022, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1869/2022).
19. Lze proto uzavřít, že námitky dovolatelky nejsou způsobilé zpochybnit závěr odvolacího soudu, že vypořádání na základě parity podílů je spravedlivým uspořádáním poměrů účastníků a okolnosti, které by měly vést k úvaze o disparitě vypořádacích podílů, nebyly splněny. Dovoláním dotčený rozsudek odvolacího soudu je přitom v mezích druhé otázky kladené dovolatelkou v souladu s výše označenou judikaturou Nejvyššího soudu, a nemůže proto v daném rozsahu založit přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. IV. Důvodnost dovolání
20. V rozsahu, v němž shledal Nejvyšší soud dovolání přípustným, nelze mu rovněž upřít opodstatněnost.
21. Dovolacímu přezkumu nepodléhá skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů, neboť s účinností od 1. 1. 2013 je ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1
o. s. ř. jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci. Závěry dovolacího soudu o tom, zda důvod dovolání byl naplněn, tak musí být založeny na skutkových zjištěních učiněných v nalézacím řízení (v řízení před odvolacím soudem). 22. O nesprávné právní posouzení věci (naplňující dovolací důvod podle § 241a odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 23. Nejvyšší soud věc posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen „obč. zák.“) – viz hlava II. – ustanovení přechodná a závěrečná, díl, 1 – přechodná ustanovení oddíl I. – všeobecná ustanovení, § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“); srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014, uveřejněný pod číslem 103/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. 24. Podle § 149 odst. 1 obč. zák. společné jmění manželů zaniká zánikem manželství. 25. Podle § 149 odst. 2 věta první a druhá obč. zák. zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. 26. Podle § 149 odst. 3 věta první obč. zák. při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. 27. V projednávané věci odvolací soud změnil výrok III rozsudku soudu prvního stupně o vypořádacím podílu tím způsobem, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům částku 5 415 185,75 Kč ve stanovené pariční lhůtě. Dovolatelka proto v rozsahu přípustnosti dovolání vznáší otázku, zda takto formulovaný výrok je správný, tedy zda v situaci, kdy původní žalobce zemřel po zahájení řízení o vypořádání SJM, lze dovolatelce uložit zaplacení vypořádacího podílu přímo žalobcům jako dědicům v průběhu dosud neskončeného pozůstalostního řízení po zemřelém původní žalobci nebo zda má být vypořádací podíl přikázán do pozůstalosti po zemřelém původním žalobci a následně vypořádán v pozůstalostním řízení. 28. Odvolací soud dospěl k závěru, že ve znění výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl vypořádací podíl přikázán do pozůstalosti po původním žalobci, by byl rozsudek soudu prvního stupně materiálně nevykonatelný. Bylo proto namístě změnit jej tím způsobem, že žalované bude uložena povinnost zaplatit žalobcům částku odpovídající vypořádacímu podílu do šesti měsíců od právní moci rozsudku. 29. Bylo-li zahájeno řízení o vypořádání zaniklého SJM a jeden z bývalých manželů v průběhu tohoto řízení zemře, nerozhoduje soud o tom, jaká práva a povinnosti náleží každému z jeho dědiců. O těchto skutečnostech bude rozhodováno v dědickém řízení. Soupis aktiv a pasiv dědictví lze totiž provést až na základě vypořádání rozhodnutím soudu. Jestliže bylo za života bývalých manželů zahájeno řízení o vypořádání zaniklého SJM, je povinností soudu dokončit řízení s dědici zemřelého manžela. V pozůstalostním řízení je poté soud projednávající dědictví vázán rozhodnutím soudu o vypořádaní SJM o tom, co z vypořádaného SJM připadá do dědictví po zemřelém bývalém manželovi, přičemž takto určený majetek zařadí do aktiv a pasiv pozůstalosti (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 21. 7. 1977, sp. zn. 4 Cz 24/77, jenž byl uveřejněn pod číslem 4/1980 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 30. Pokud jde o způsob vypořádání SJM zaniklého rozvodem manželství po úmrtí některého z bývalých manželů, respektuje dovolací soud ustálenou rozhodovací praxi potud, že jestliže v průběhu občanského soudního řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (SJM) jeden z bezpodílových spoluvlastníků zemře a účastníky řízení jsou potom jeho dědici, nemůže soud rozhodovat o tom, zda jednotlivým dědicům z více dědiců zemřelého bezpodílového spoluvlastníka připadnou některé věci z vypořádávaného bezpodílového spoluvlastnictví (SJM), nýbrž rozhodne, že připadají do dědictví po bezpodílovém spoluvlastníku (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 16. 4. 1976, sp. zn. 3 Cz 12/76, uveřejněný pod číslem 44/1977 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1977 – R 44/1977). Tyto závěry sdílela i odborná literatura (k tomu srovnej Dvořák, J. – Spáčil, J.: Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 3. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, str. 247). 31. Shodný závěr aplikovatelný výslovně do poměrů SJM formuloval a odůvodnil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 22 Cdo 940/2011, uveřejněném v časopise Právní rozhledy, roč. 2011, č. 20, str. 752 a násl. s tím, že pokud v řízení o vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví nebo SJM jeden z účastníků zemře, nemůže soud do doby, než bude projednáno dědictví, rozhodovat o platební povinnosti mezi účastníkem – bývalým manželem a právními nástupci (dědici) druhého manžela; v takovém případě pouze vysloví, že do dědictví po zemřelém manželovi připadá pohledávka zůstavitele za bývalým manželem z titulu vypořádání zaniklého SJM v určité výši. Soud nemůže v této souvislosti ukládat žádnou povinnost k plnění a ani lhůtu k plnění již z toho důvodu, že v době jeho rozhodování není známo, kteří z dědiců pohledávku za bývalým manželem zůstavitele podle výsledků dědického řízení nabudou. Po projednání a vypořádání dědictví mohou dědicové, kteří pohledávku zdědí, svůj nárok proti druhému účastníkovi zaniklého SJM přímo uplatnit. 32. Stručný závěr odvolacího soudu, že výrok rozsudku, kterým by pohledávka žalobců za žalovanou z titulu vypořádacího podílu byla přikázána do pozůstalosti po původním žalobci, by byl materiálně nevykonatelný, je tak nesprávný a není v souladu s výše uvedenou judikaturou dovolacího soudu. 33. Jelikož odvolací soud rozhodl nesprávně a zároveň dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek (v rozsahu dovoláním dotčeného výroku II) podle § 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil způsobem vyplývajícím z výrokové části tohoto rozsudku. S ohledem na skutečnost, že výše vypořádacího podílu zůstala beze změny, je ve výroku o změně rozsudku odvolacího soudu obsažen taktéž závěr o nepřípustnosti dovolání v rozsahu druhé otázky vznesené dovolatelkou. 34. O náhradě nákladů řízení v jeho jednotlivých fázích nebylo Nejvyšším soudem rozhodováno, neboť odvolací soud výrokem III rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o nákladech řízení IV, V a VI zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; o nákladech řízení před soudy všech stupňů tak bude rozhodovat soud prvního stupně. Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 10. 2025
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D. předseda senátu