22 Cdo 2333/2025-164
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) J. P. a b) L. P., zastoupených Mgr. Ondřejem Moutvičkou, advokátem se sídlem v Litvínově, Ladova 1077, proti žalovaným 1) V. T. a 2) J. T., zastoupeným doc. JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, o určení součásti pozemku, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 7 C 175/2020, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 2. 2025, č. j. 12 Co 576/2024-141, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci jsou povinni rovným dílem zaplatit každému ze žalovaných 1) a 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 777 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaných doc. JUDr. Jana Brodce, LL.M., Ph.D.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Chomutově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. 6. 2024, č. j. 7 C 175/2020-116, zamítl žalobu na určení, že „část pozemku č. XY definovaném mezi geometrickými body 203-691, 1, 203-669, 203-655, 27 a 4 v katastrálním území XY vyznačená na geometrickém plánu č. 385 -91/2014 vyhotoveném společností HEROS GEODÉZIE s.r.o. a schváleném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, KP XY dne 8. 8. 2014 je součástí pozemku č. XY vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště XY na LV č. 205“ (výrok I) a rozhodl o nákladech nalézacího řízení (výrok II).
2. K odvolání žalobců Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 2. 2025, č. j. 12 Co 576/2024-141, potvrdil rozsudek
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání. Jeho přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) neboť mají za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právních otázkách, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
4. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že neprokázali naléhavý právní zájem na požadovaném určení, a tvrdí, že se odvolací soud odchýlil od závěrů uvedených v judikatuře Nejvyššího soudu (sp. zn. 22 Cdo 2930/2006 a sp. zn. 22 Cdo 3144/2012).
5. Rovněž se domnívají, že odvolací soud nehodnotil návrh žalobců podle obsahu a vytýkají mu nedostatek poučení „o možném nesprávném právním zakotvení jejich návrhu“ podle § 43 o. s. ř. S touto námitkou přitom pojí i porušení práva na spravedlivý proces. V této souvislosti rovněž namítají, že jim nebyla soudem prvního stupně poskytnuta řádná a časově adekvátní lhůta pro doplnění tvrzení a důkazů o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve věci ve smyslu § 118a o. s. ř. Poukazují přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2189/2019.
6. Navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. III. Přípustnost dovolání
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu do-sud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá
(dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. III.A K otázce naléhavého právního zájmu na požadovaném určení 9. Podle § 80 o. s. ř. lze žalobou uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. 10. Nejvyšší soud konstantně vychází z názoru, že vlastník nemovitosti (resp. ten, kdo vlastnictví tvrdí), u níž je v katastru nemovitostí veden jako vlastník někdo jiný, má (ve vztahu k této osobě) nepochybně naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k ní [viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 646/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1875/2002, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 30 Cdo 620/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 22 Cdo 2727/2020, a mnohá další (všechna uveřejněná na www.nsoud.cz)]. 11. Již v rozsudku ze dne 11. 5. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2568/98, (publikovaném např. v Právních rozhledech č. 8/2000) Nejvyšší soud vysvětlil, že výrok soudu, jímž by bylo určeno, že určitá věc je součástí věci jiné, by nic nestanovil o právním vztahu či právu k této věci. Šlo by pouze o určení existence určité právní skutečnosti, jež by samo o sobě nedeklarovalo žádný právní vztah či právo. Žaloba o určení, že určitá právní skutečnost je dána, není žalobou o určení právního vztahu nebo práva ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. (obdobně ve smyslu § 80 o. s. ř. ve znění od 1. 1. 2014) a jde tak o žalobu v ustanovení § 80 o. s. ř. nevypočtenou, jež přichází v úvahu jedině tehdy, jestliže to zákon připouští (k těmto závěrům se Nejvyšší soud přihlásil i v usnesení ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1727/2010, v rozsudku ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2616/2010, a v celé řadě dalších rozhodnutí uveřejněných na www.nsoud.cz). Nejde tedy o otázku, zda na určení právní skutečnosti je naléhavý právní zájem, podstata je v tom, že takovou žalobu § 80 písm. c) o. s. ř. vůbec nepřipouští. Posouzení právní skutečnosti lze vymezit jako předběžnou otázku v žalobě na určení právního vztahu nebo práva. 12. V dané věci se žalobci domáhali určení, že část pozemku parc. č. XY je součástí jiného pozemku (parc. č. XY) a naléhavý právní zájem na určení spatřovali v „neutuchající“ stavební činnosti žalovaných, a také v tom, že by „přišli o pozemek, který řádně vydrželi“. Za této situace právnímu posouzení odvolacího soudu nelze vytknout, jestliže nepřistoupil k věcnému projednání žaloby, kterou se žalobci domáhali určení právní skutečnosti s tím, že na takovém určení nemají naléhavý právní zájem. 13. Nepřípadný je pak odkaz dovolatelů na uváděnou judikaturu, neboť v ní nárok vymezený žalobním petitem směřoval k určení vlastnického práva, zatímco v nyní posuzované věci tomu tak nebylo; zvolenou formulací žalobního petitu se dovolatelé určení vlastnického práva na základě vydržení domoci nemohli. III.B K porušení práva na spravedlivý proces 14. Přípustnost dovolání nemůže založit námitka žalobců, že nebyli soudem dostatečné poučeni ve smyslu § 43 o. s. ř. 15. Pokud žalobci tvrdí naléhavý právní zájem na požadovaném určení, a přitom žalují na určení právní skutečnosti, aniž by to zákon v daném případě připouštěl, je soud povinen za použití § 43 odst. 1 o. s. ř. žalobce upozornit na tento rozpor a vést ho k odstranění uvedeného nedostatku žaloby (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 4605/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 22 Cdo 828/2006). 16. Tomu soud prvního stupně dostál, když usnesením ze dne 12. 4. 2022, č. j. 7 C 175/2020-47, žalobce vyzval, aby doplnili svou žalobu o úplný, určitý a srozumitelný petit tak, aby bylo zřejmé, zda a v jakém konkrétním rozsahu se domáhají určení vlastnictví k části pozemku, a že spornou část pozemku je třeba vymezit geometrickým plánem a ten přiložit. K tomu jim poskytl lhůtu 30 dnů ode dne doručení usnesení. 17. Přípustnost dovolání nezakládá ani další žalobci tvrzená vada řízení, že jim nebyla soudem prvního stupně poskytnuta řádná a časově adekvátní lhůta pro doplnění tvrzení a důkazů o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve věci ve smyslu § 118a o. s. ř. 18. Soud prvního stupně po schválení změny žaloby (viz č. l. 101 spisu) na jednání konaném dne 29. 5. 2024 (viz č. l. 106 spisu) poučil zástupce žalobců podle § 118a o. s. ř., nechť doplní tvrzení o naléhavém právním zájmu na požadovaném určení, na což zástupce žalobců soudu sdělil, že setrvává na svých tvrzeních o naléhavém právním zájmu na požadovaném určení, kdy naléhavý právní zájem spatřují v „neutuchající stavební činnosti žalovaných“, a že naléhavý právní zájem je definován již v rámci žaloby. 19. Dovolateli citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 22 Cdo 2189/2019, v němž Nejvyšší soud shledal s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, zásah do ústavního práva účastnice na spravedlivý proces, se týkal situace, kdy žádost účastnice o prodloužení lhůty § 118b odst. 1 o. s. ř. nebyla zařazena do procesního spisu, zůstala soudy zcela opomenuta, nebylo jí ani fakticky vyhověno ani o ní jakkoliv rozhodnuto, přičemž vyjádření účastnice, podané v rámci jí navrženého prodloužení lhůty, bylo posouzeno jako podání učiněné po koncentraci soudního řízení. O takovou situaci, jak je z výše uvedeného zřejmé, však v projednávané věci nešlo. IV. Závěr 20. Z uvedeného se podává, že dovolání žalobců přípustné není, a proto Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 21. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobci povinnost uloženou jim tímto usnesením, mohou se žalovaní domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 26. 11. 2025
Mgr. David Havlík předseda senátu