22 Cdo 652/2025-454
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně ELSTAV O.S., s.r.o., IČO 41539486, se sídlem v Kuřimi, 1. května 63/20, zastoupené Mgr. Bc. Petrem Mrázikem, advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, proti žalovanému M. Š., zastoupenému Mgr. Petrou Šternberskou Pospíšilovou, advokátkou se sídlem v Brně, Hlinky 162/92, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 5 C 165/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2024, č. j. 13 Co 48/2024-404, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 42 967 Kč k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Bc. Petra Mrázika do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně se domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků u každého s podílem o velikosti id. 1/2 vzhledem k celku, tvořeného pozemky, které jsou součástí areálu bývalého XY v XY. Na některých pozemcích v podílovém spoluvlastnictví se nacházejí budovy ve výlučném vlastnictví žalobkyně, která je aktivně užívá ke své hospodářské činnosti.
2. Okresní soud Brno-venkov (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 9. 2023, č. j. 5 C 165/2021-340, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem (pozemkům) parc. č. XY o výměře 6 816 m2, ostatní plocha, manipulační plocha, parc. č. XY o výměře 487 m2, zastavěná plocha a nádvoří, na pozemku stojí stavba bez č. p./č. e., zem. stavba, parc. č. XY o výměře 124 m2, zastavěná plocha a nádvoří, na pozemku stojí stavba bez č. p./č. e., zem. stavba, parc. č. XY o výměře 34 m2, zastavěná plocha a nádvoří, na pozemku stojí stavba bez č. p./č. e., zem.
stavba, parc. č. XY o výměře 69 m2, ostatní plocha, jiná plocha, parc. č. XY o výměře 70 m2, ostatní plocha, jiná plocha, parc. č. XY o výměře 2 m2, zastavěná plocha a nádvoří, na pozemku stojí stavba bez č. p./č. e., zem. stavba, parc. č. XY o výměře 249 m2, zastavěná plocha a nádvoří, na pozemku stojí stavba bez č. p./č. e., zem. stavba, vše zapsáno u Katastrálního úřadu XY, Katastrální pracoviště XY na LV č. XY pro obec a katastrální území XY, se zapsaným vlastnickým právem ve prospěch každého z účastníků v rozsahu id.
? (výrok I). Do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal veškeré výše uvedené pozemky, přičemž pozemek parc. č. XY byl nově vyměřen geometrickým plánem ze dne 8. 8. 2023, č. 4155-18/2023, zpracovaným Michalem Legindi, ověřeným úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. Alešem Čechem, s očíslováním parcel dle geometrického plánu uděleným souhlasem Katastrálního úřadu XY, Katastrální pracoviště XY ze dne 8. 8. 2023, a to o výměře 5 459 m2, ostatní plocha, manipulační plocha (výrok II). Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal pozemek parc.
č. XY o výměře 1 357 m2, ostatní plocha, manipulační plocha, nově vzniklý dle geometrického plánu ze dne 8. 8. 2023, č. 4155-18/2023, zpracovaného Michalem Legindi, ověřený úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. Alešem Čechem, s očíslováním parcel dle geometrického plánu uděleným souhlasem Katastrálního úřadu XY, Katastrální pracoviště XY dne 8. 8. 2023 (výrok III). Žalobkyni uložil povinnost uhradit žalovanému na vypořádání jeho podílu částku 4 374 073 Kč ve lhůtě do 4 měsíců
3. Soud prvního stupně uzavřel, že není dobře možné reálně rozdělit pozemek parc. č. XY, pozemek parc. č. XY, pozemek parc. č. XY, pozemek parc. č. XY, pozemek parc. č. XY, pozemek parc. č. XY a pozemek parc. č. XY. Tyto pozemky přikázal do vlastnictví žalobkyně, neboť je účelněji využije a nachází se na nich stavby v jejím vlastnictví. Dále dospěl k závěru, že pozemek parc. č. XY je možno reálně rozdělit na dvě části. První o výměře 5 459 m2 přikázal do vlastnictví žalobkyně, neboť se na něm nacházejí stavby v jejím vlastnictví a navazují bezprostředně na ostatní pozemky v jejím vlastnictví, případně pozemky přikázané do jejího vlastnictví. Druhou část o výměře 1 357 m2 přikázal do vlastnictví žalovaného. Při stanovení přiměřené náhrady vycházel ze znaleckého posudku znalecké kanceláře STATIKUM s.r.o. ze dne 5. 5. 2023, č. 7051/2022.
4. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 11. 2024, č. j. 13 Co 48/2024-404, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil ve správném znění (výrok I), výrok II rozsudku soudu prvního stupně, pokud jím bylo rozhodnuto o vypořádání spoluvlastnictví k pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY a pozemku parc. č. XY, to vše v katastrálním území XY, potvrdil ve správném znění (výrok II). Rozsudek soudu prvního stupně ve zbývající části výroku II a ve výroku III změnil tak, že pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok III) a výrokem IV změnil výrok IV rozsudku soudu prvního stupně ohledně výše náhrady za vypořádání podílu žalovaného. V neposlední řadě pak rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů mezi účastníky (výrok V) a státu (výroky VI – VII).
5. Odvolací soud dospěl k závěru, že reálné rozdělení pozemku parc. č. XY nepřichází v úvahu, neboť žalovaný v řízení neprokázal, že by z takto nově vzniklého pozemku parc. č. XY měl zajištěn přístup k veřejné komunikaci. Při stanovení přiměřené náhrady pak odvolací soud taktéž vycházel ze znaleckého posudku znalecké kanceláře STATIKUM s.r.o. ze dne 5. 5. 2023, č. 7051/2022. II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v otázce hodnocení kritérií pro reálné rozdělení pozemku. Odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1338/2021, a uvádí, že „zákon ukládá soudu povinnost primárně vypořádat podílového spoluvlastnictví reálným rozdělením věci“ a že je nutné přihlížet zejména k „soukromým zájmům účastníků“. Za
nesprávné právní posouzení ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. považuje závěr odvolacího soudu o tom, že nelze reálně rozdělit pozemek parc. č. XY, a to z důvodu, že žalovaný nemá (údajně) přístup z nově vzniklého pozemku parc. č. XY na veřejnou komunikaci, když z výše uvedené rozhodovací praxe vyplývá, že nedostatek přístupu není při zamýšleném způsobu užívání rozhodující a není vždy překážkou reálného rozdělení pozemku. Proto závěr odvolacího soudu o nemožnosti reálného rozdělení pozemku parc. č. XY považuje za nesprávný a dodává, že historicky má přístup na veřejnou komunikaci zajištěn z pozemku parc.
č. XY přes pozemek třetí osoby. Současně nesouhlasí s posouzením obvyklé ceny pozemků ke dni zániku spoluvlastnického práva, když odvolací soud při stanovování náhrady za vypořádání vycházel ze znaleckého posudku STATIKUM s.r.o. ze dne 5. 5. 2023, č. 7051/2022. Soud tak tím, že neaktualizoval znalecký posudek, nevycházel z ceny obvyklé ke dni svého rozhodnutí. Odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1376/2021, a uvádí, že stanovená finanční náhrada tak byla nepřiměřená, když v mezidobí došlo k výraznému nárůstu cen nemovitostí.
Proto navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
7. Žalobkyně dovolání považuje za nedůvodné a uvádí, že dovolatel pouze nepřípustně polemizuje se skutkovými zjištěními odvolacího soudu ohledně nedostatku přístupu z pozemku parc. č. XY na veřejnou komunikaci. Judikaturu, na kterou žalovaný odkazuje, považuje za nepřiléhavou. Současně cenu zjištěnou dle znaleckého posudku považuje za aktuální a zcela respektující závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu 22 Cdo 1376/2021 s tím, že žalovaný po celou dobu řízení aktualizaci znaleckého posudku nenavrhoval a zvýšením cen argumentuje až v dovolacím řízení. Navrhuje proto, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl. III. Přípustnost dovolání
8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. K reálnému dělení pozemku
10. Žalovaný nesouhlasí se závěrem, že nelze reálně rozdělit pozemek parc. č. XY, a to z důvodu, že žalovaný nemá přístup z nově vzniklého pozemku parc. č. XY na veřejnou komunikaci.
11. Žalovaný v této části dovolání však ve skutečnosti pouze nepřípustně napadá a zpochybňuje skutkové závěry nalézacích soudů, na základě kterých tento závěr učinily.
12. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014, rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).
13. Nejvyšší soud již mnohokrát vysvětlil, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1235/2014). Skutkové námitky pak také nemohou naplnit žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v § 237 o. s. ř.
14. Odvolací soud měl za prokázané, že „k přístupu z pozemku p.č. XY na veřejnou komunikaci žalovanému nepostačuje využít pouze sousední pozemek p.č. XY (jehož je spoluvlastníkem), nýbrž musí využít i další pozemky, které se nacházejí mezi veřejnou komunikací a pozemkem p.č. XY. Tyto další pozemky již nejsou v jeho vlastnictví ani ve spoluvlastnictví. Vlastnicky náležejí osobám odlišným.“
15. Tyto závěry odvolací soud učinil poté, co žalovaného při jednání dne 4. 11. 2024 vyzval podle § 118a odst. 1 o. s. ř. k doplnění tvrzení, jakým způsobem má zajištěn přístup k nově vzniklému pozemku parc. č. XY z veřejné komunikace. Poučil ho zároveň, že pouhé tvrzení, že takový přístup „existuje“, nepostačuje. Žalovaný k výzvě odvolacího soudu svá tvrzení nedoplnil.
16. Pokud pak dovolatel odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1338/2021, ohledně přednosti reálného dělení pozemku při zvážení všech okolností případu i při nedostatku spojení s veřejnou komunikací, pak toto rozhodnutí zohledňuje individuální zvláštnosti konkrétní věci, které se mohou vyskytnout a které tak umožňující odklon od obecně ustálených závěrů, které v řešeném případě převážily.
17. Z rozsudku odvolacího soudu však vyplývá, že takové individuálně určené okolnosti v řešené věci odvolací soud neshledal a jeho úvahy nepovažuje dovolací soud za zjevně nepřiměřené, proto v dovolacím přezkumu obstojí. Ke stanovení obvyklé ceny pozemků ke dni zániku spoluvlastnického práva
18. Dovolatel namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo opřeno, pokud jde o stanovení výše náhrady za vypořádací podíl, o neaktuální znalecký posudek znalecké kanceláře STATIKUM s.r.o. ze dne 5. 5. 2023, č. 7051/2022, ze kterého odvolací soud v napadeném rozhodnutí při stanovení výše přiměřené náhrady vycházel poté, co žalovaného zcela vyloučil ze spoluvlastnictví, přičemž cena tímto posudkem stanovena neodpovídala v době rozhodnutí odvolacího soudu ceně obvyklé. Odvolací soud svým nesprávným postupem, kdy pozemky neocenil ke dni svého rozhodnutí, poškodil dovolatele o celkovou částku 802 800 Kč. Dovolatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1376/2021, a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1205/2019. Na podporu svých tvrzení dovolatel předkládá „Vyjádření k ocenění pozemků ve Znaleckém posudku č. 7051/2022“ ze dne 23. 1. 2025, ke kterému však dovolací soud v souladu s § 241a odst. 6 o. s. ř. jako k novému důkazu nemohl přihlédnout.
19. Ve sporu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je pro určení přiměřené náhrady rozhodující cena nemovitosti v době jejího vypořádání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1927/2004).
20. Podle již ustálené judikatury dovolacího soudu platí, že pokud soud v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví při zjištění ceny předmětu spoluvlastnictví vezme za základ znalecký posudek vypracovaný před dvěma a více roky, pak nesprávně nevychází z ceny nemovitosti v době vypořádání; jedná se o nesprávné právní posouzení věci (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2597/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5180/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4445/2018).
21. V rozsudku ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2437/2012, Nejvyšší soud vysvětlil, že posouzení, kdy už je nutno přistoupit k doplnění či aktualizaci znaleckého posudku, je nutno posuzovat individuálně s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu (obdobně srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 22 Cdo 2787/2021). V uvedené věci pak dovolací soud poukázal na skutečnost, že žalobkyně v průběhu odvolacího řízení žádným způsobem nepoukazovala na možnou změnu cen nemovitostí a nenavrhovala ani doplnění znaleckého posudku ani případné vypracování revizního znaleckého posudku. Jestliže z obsahu spisu nevyplývaly žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na změny v cenách nemovitostí, nelze vytýkat odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci, jestliže vzal za základ při určení výše přiměřené náhrady znalecký posudek vypracovaný před jedním rokem.
22. V usnesení ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 22 Cdo 2787/2021, Nejvyšší soud uvedl: „Rovněž platí, že jestliže odvolací soud pominul návrh žalobce na aktualizaci znaleckého posudku ohledně ceny nemovitostí, pak jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4445/2018).“
23. Není sporu o tom, že pro odvolací soud je rozhodující skutkový stav ke dni vyhlášení jeho rozsudku (§ 154 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.). Skutečnost, že se ceny nemovitostí mění, je obecně známa (§ 121 o. s. ř.). Proto také ustálená judikatura Nejvyššího soudu požaduje, aby po dvou letech od pořízení byl znalecký posudek, jímž byla stanovena cena obvyklá jako základ pro určení přiměřené náhrady, aktualizován. Z judikatury Nejvyššího soudu rovněž vyplývá, že učinit závěr o nutnosti přistoupit k doplnění či aktualizaci znaleckého posudku, který ke dni rozhodování není starší dvou let, lze i dříve na základě individuálního posouzení s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu. Jimi mohou být např. návrh účastníka na aktualizaci posudku a jeho tvrzení, že cena se nikoliv nevýznamně změnila, nebo kdyby taková okolnost vyplynula ze spisu.
24. V projednávané věci je nutné vyjít z toho, že od vypracování znaleckého posudku do dne rozhodnutí odvolacího soudu uplynula lhůta kratší než dva roky. Ze spisu nevyplývá, že by se žalovaný před rozhodnutím odvolacího soudu domáhal aktualizace znaleckého posudku pro jím (až v dovolání) tvrzenou změnu cen nemovitostí. Z obsahu spisu žádné konkrétní okolnosti o tvrzené změně ceny vypořádávaných nemovitostí nevyplývají. Nelze proto vytýkat odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci, jestliže vzal za základ při určení výše přiměřené náhrady znalecký posudek vypracovaný před rokem a několika měsíci. Dovolací soud k tomu připomíná, že i v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se uplatní zásada projednací, podle které jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti (povinnost tvrzení); jsou též povinni plnit důkazní povinnost, tedy označit důkazy k prokázání svých tvrzení [§ 120 odst. 1 o. s. ř., § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.]. Důsledkem nesplnění těchto povinností je vynesení nepříznivého rozsudku pro účastníka, který je nesplnil; soud sám není povinen po významných skutečnostech pátrat (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1900/2005, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. II. ÚS 397/06).
25. Dovolání tedy ani v této otázce není přípustné. IV. Závěr a náklady řízení
26. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalovaného přípustným, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jej odmítl.
27. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto usnesením, může se žalobkyně domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 27. 5. 2025
Mgr. David Havlík předseda senátu