USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně T. R., proti žalovaným 1) C Automobil Import s.r.o., se sídlem v Praze, Olbrachtova 2006/9, identifikační číslo osoby 26213664, zastoupenému Mgr. Radovanem Hrubým, advokátem se sídlem v Praze, Revoluční 1003/3, 2) P. Z., 3) METEOR CAR, s. r. o., se sídlem v Orlové, Okružní 1418, identifikační číslo osoby 63323265, a 4) ČSOB Leasing, a. s., se sídlem v Praze, Výmolova 353/3, identifikační číslo osoby 63998980, o zaplacení částky 500.000 Kč a o zaplacení částky 234.060 Kč oproti vrácení vozidla, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 Cm 44/2006, o dovolání žalobkyně a L. R. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2018, č. j. 4 Cmo 76/2018-780, takto:
I. Řízení o dovolání žalobkyně se zastavuje. II. Dovolání Bc. Ladislava Regnarda se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)
1. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 13. 2. 2018, č. j. 16 Cm 44/2006-757, nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení proti usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 9. 2017, č. j. 4 Cmo 341/2014-704, ze dne 5. 9. 2017, č. j. 4 Cmo 342/2014-706, a ze dne 31. 10. 2017, č. j. 4 Cmo 158/2017-726, a neustanovil jí zástupce pro tato dovolací řízení (výroky I až III). 2. K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Současně požádala o osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce.
4. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2018, č. j. 16 Cm 44/2006-805 (jež bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 3. 2021, č. j. 4 Cmo 47/2021-971), uvedený soud nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2018, č. j. 4 Cmo 76/2018-780, a neustanovil jí zástupce pro dovolací řízení.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání rovněž L. R.
6. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovoláních rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
7. Podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. VI zákona č. 296/2017 Sb.), vzniká podáním dovolání dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání, jenž je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 7 odst. 1 věta první zákona o soudních poplatcích).
8. Podle § 9 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (odstavec 1). Zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem (odstavec 2). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odstavec 3).
9. Podáním dovolání tak žalobkyni vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích] a tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (srov. § 7 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích). Žalobkyně dle obsahu spisu soudní poplatek za dovolání neuhradila.
10. Z obsahu spisu dále vyplývá, a dovolacímu soudu je i z jiné úřední činnosti známo, že žalobkyně po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných či neurčitých procesních podání, jakož i opravných prostředků, včetně opravných prostředků nepřípustných, a opakovaně podává žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, přičemž tyto žádosti jsou soudy zamítány. Zmíněné dlouhodobé a cílené jednání žalobkyně tak lze označit za obstrukční (srov. mimo jiné např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022, anebo – konkrétně ve vztahu k osobě žalobkyně – srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2191/2021, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2023, sp. zn. 29 Cdo 2131/2022, 29 Cdo 2132/2022, 29 Cdo 2133/2022, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2024, sp. zn. 30 Cdo 2637/2024, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2024, sp. zn. 30 Cdo 2458/2024, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2025, sp. zn. 33 Cdo 845/2025).
11. Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že žalobkyně procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívá svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany, a způsobuje bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v soudním řízení. Její postup tak podle § 2 a § 6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení.
12. Nejvyšší soud proto žalobkyni nevyzýval k zaplacení soudního poplatku, neboť z jejího postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědoma, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, čímž zneužívá svá procesní práva (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2023, sp. zn. 26 Cdo 862/2023, nebo ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 23 Cdo 3537/2024). Za této situace se jeví setrvání na požadavku na další výzvu k zaplacení soudního poplatku za dovolání v tomto konkrétním řízení neefektivním a formalistickým (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ve vztahu k výzvě k odstranění nedostatku povinného zastoupení dovolatele advokátem).
13. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobkyně podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil.
14. L. R. není účastníkem řízení, tudíž není oprávněn (subjektivně legitimován) k podání dovolání. Nejvyšší soud proto jím podané dovolání odmítl podle § 243c odst. 3 ve spojení s § 218 písm. b) o. s. ř.
15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 7. 2025
JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu