23 Cdo 3537/2024-1259
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobců a) M. H., a b) M. H., proti žalované A. H., o 15.947 Kč a 35.126 Kč s příslušenstvím, o žalobě na obnovu řízení proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2019, č. j. 4 Co 83/2019-847, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 25 Co 514/2012, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2022, č. j. 3 Co 88/2022-1179, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Co 514/2012-1141, zastavil dovolací řízení (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
2. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozhodnutím označeným v záhlaví usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání (obsahující též námitku podjatosti členů senátu odvolacího soudu, který věc rozhodoval) a také další žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost s návrhem na zrušení napadeného usnesení, na odklad jeho vykonatelnosti a na spojení a společné projednání s dovoláním podaným také proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2022, č. j. 3 Co 87/2022-1176.
4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
5. Podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vzniká podáním dovolání dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání, jenž je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 7 odst. 1 věta první zákona o soudních poplatcích).
6. Podle § 9 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (odstavec 1). Zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem (odstavec 2). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odstavec 3).
7. Podáním dovolání vznikla žalované povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích] a tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (srov. § 7 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích). Žalovaná dle obsahu spisu soudní poplatek za dovolání neuhradila.
8. Z obsahu spisu dále vyplývá, a dovolacímu soudu je i z jiné úřední činnosti známo, že žalovaná po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků, včetně opravných prostředků nepřípustných, opakovaně podává neodůvodněné námitky podjatosti soudců a žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, přičemž tyto žádosti jsou soudy zamítány. Zmíněné dlouhodobé a cílené jednání žalované tak lze označit za obstrukční (srov. mimo jiné např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022, anebo – konkrétně ve vztahu k osobě žalované – např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 28 Cdo 310/2022, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 28 Cdo 312/2022).
9. Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že žalovaná procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívá svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany, a způsobuje bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v soudním řízení. Její postup tak podle § 2 a § 6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení.
10. Nejvyšší soud proto žalovanou nevyzýval k zaplacení soudního poplatku, neboť z jejího postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědoma, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, čímž zneužívá svá procesní práva (obdobně postupoval Nejvyšší soud například již v usneseních ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3794/2022, ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. 24 Cdo 171/2023, nebo ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. 30 Cdo 236/2023). Za této situace se jeví setrvání na požadavku na další výzvu k zaplacení soudního poplatku za dovolání v tomto konkrétním řízení neefektivním a formalistickým (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ve vztahu k výzvě k odstranění nedostatku povinného zastoupení dovolatele advokátem).
11. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil. Tím je vypořádán i akcesorický návrh žalované na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Ze stejných důvodů se Nejvyšší soud nezabýval ani návrhem na spojení a společné projednání s dovoláním proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2022, č. j. 3 Co 87/2022-1176.
12. Nejvyšší soud nepřihlížel k námitce podjatosti vznesené v dovolání žalovanou vůči členům senátu odvolacího soudu, kteří vydali napadené rozhodnutí, neboť takto vznesená námitka podjatosti neobsahuje žádná konkrétní tvrzení o okolnostech, z nichž by bylo možno seznat, že je dán důvod pochybovat o nepodjatosti těchto soudců, tj. konkrétní tvrzení o poměru soudců k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Ostatně z obsahu spisu je zřejmé, že žalovaná ve věci reaguje obdobně odůvodněnými (resp. konkrétně neodůvodněnými) námitkami podjatosti soudců v podstatě na jakékoliv vydané rozhodnutí soudů všech stupňů. Námitka podjatosti odůvodněná pouze těmi okolnostmi, které jsou nezpůsobilé být důvodem k vyloučení soudce (popřípadě neodůvodněná vůbec), není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako obstrukční postup (jako procesní obstrukci), která s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany; soud v takovém případě nemá povinnost postupovat podle § 15b o. s. ř., respektive podle § 16 odst. 1 o. s. ř. (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod č. 2/2009 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 510/2021, ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3516/2022, ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3182/2022, a ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 21 Cdo 3739/2022).
13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 1. 2025
JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu