23 Cdo 1406/2022

23 Cdo 1406/2022-504

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně ŠkoFIN s. r. o., se sídlem v Praze, Pekařská 635/6, identifikační číslo osoby 45805369, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze, Na Florenci 2116/15, proti žalovaným 1) Europe Global Rent s. r. o. v likvidaci, naposledy se sídlem v Praze, Václavské náměstí 799/48, identifikační číslo osoby 29055342, vymazané z obchodního rejstříku dne 28. 2. 2023, a 2) C. F., nar. XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Janem Šafrou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze, Revoluční 1082/8, o zaplacení částky 474.824 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 349/2017, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2022, č. j. 62 Co 387/2021-446, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2022, č. j. 62 Co 387/2021-446, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 6. 2021, č. j. 4 C 349/2017-393, oba v rozsahu, ve kterém bylo rozhodnuto o nároku žalobkyně vůči druhému žalovanému a o náhradě nákladů řízení ve vztahu k druhému žalovanému, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.

I. Dosavadní průběh řízení

1. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 8. 6. 2021, č. j. 4 C 349/2017-393, uložil oběma žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni částku 474.824 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého

2. Soud takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaných výše uvedené částky s odůvodněním, že s první žalovanou uzavřela dne 21. 12. 2015 smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí účelového úvěru v celkové výši 607.557,46 Kč k financování vozidla XY. První žalovaná svou povinnost hradit splátky dle smlouvy neplnila, když byla v prodlení se splátkou od března 2017 a žalobkyně proto od smlouvy odstoupila. První žalovaná tak byla povinna zaplatit žalobkyni částku 474.824,69 Kč a sjednaný úrok z prodlení. Jelikož první žalovaná dlužnou částku neuhradila, obrátila se žalobkyně na druhého žalovaného na základě jeho ručitelského prohlášení.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně s první žalovanou dne 21. 12. 2015 uzavřela smlouvu o úvěru č. 950760, na základě které žalobkyně poskytla první žalované částku 607.557,46 Kč k financování nákupu ve smlouvě blíže specifikovaného nového vozidla značky XY. Byla sjednána doba úvěru 48 měsíců a pravidelné měsíční splátky úvěru a pojistného (povinného ručení). Vozidlo bylo dne 25. 1. 2016 první žalované předáno. Žalobkyně dopisem ze dne 13. 6. 2017 z důvodu prodlení první žalované s hrazením úvěru od smlouvy odstoupila a následně provedla finanční vypořádání, na jehož základě měla být žalobkyni uhrazena částka 474.824,69 Kč. V ručitelském prohlášení ze dne 25. 1. 2016 ke smlouvě č. 950760 je uvedeno, že ručitel uhradí každý peněžitý závazek první žalované vzniklý ze smlouvy č. 950760 uzavřené mezi žalobkyní a první žalovanou. Ručitelské prohlášení obsahuje jméno a příjmení druhého žalovaného, jeho rodné číslo a adresu bydliště a je podepsáno.

4. Ze znaleckého posudku Mgr. Marie Beňové, znalkyně z oboru písmoznalectví, soud zjistil, že znalkyně uzavřela, že v rovině nízké pravděpodobnosti nelze vyloučit, že by se mohlo jednat o pravý podpis druhého žalovaného na ručitelském prohlášení. Znalkyně při výslechu vypověděla, že nezaznamenala znaky, které by svědčily o napodobování, že sporný podpis byl více zjednodušen ve střední a konečné části, což je neobvyklé pro padělatele, který by se snažil spíše zachovat všechny znaky podpisu, a že v rovině směřující k pravděpodobnosti se dle znalkyně jedná o pravý podpis druhého žalovaného.

5. Soud prvního stupně provedl též důkaz znaleckým posudkem JUDr. Jiřího Straky, znalce z oboru písmoznalectví, ze kterého se podává, že znalec neměl k dispozici originál ručitelského prohlášení a sporný podpis zkoumal toliko z kopie. Závěr uvedeného posudku pak byl ten, že kopie podpisu na ručitelském prohlášení pravděpodobně není kopií pravého podpisu druhého žalovaného, jehož srovnávací materiály měl k dispozici.

6. Soud dále vyšel ze svědecké výpovědi J. B., který připravoval ručitelská prohlášení a tato byla dle jeho tvrzení vždy před ním podepisována. Svědek uvedl, že podpis na ručitelském prohlášení je podpisem druhého žalovaného.

7. K otázce sporného podpisu na ručitelském prohlášení soud uvedl, že závěry posudku znalkyně Mgr. Beňové hodnotí jako přesvědčivější, jelikož znalkyně zkoumala originál podpisu, zatímco JUDr. Straka, jehož posudek předložil druhý žalovaný, se vyjadřoval pouze ke kopii podpisu, a zamítl návrh na doplnění dokazování, mj. výslechem znalce JUDr. Straky, konfrontací obou znalců a vypracováním revizního znaleckého posudku, když znalecké dokazování bylo dle názoru soudu zcela dostačující a otázka sporného podpisu byla dostatečně zjištěna již z provedených důkazů. Soud prvního stupně tedy dospěl k závěru, že předmětné ručitelské prohlášení druhý žalovaný podepsal.

8. Po právní stránce soud prvního stupně uvedl, že mezi žalobkyní a první žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zároveň pojistná smlouva na tzv. povinné ručení k předmětnému vozidlu dle § 2758 a násl. o. z. ve spojení s § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, přičemž pojistné mělo být hrazeno zároveň se splátkami úvěru, resp. v jejich rámci. První žalovaná byla od 8. 9. 2017 v prodlení se splácením úvěru, úroků a pojistného. Druhý žalovaný se stal v souladu s § 2018 odst. 1 o. z. ručitelem první žalované, když v ručitelském prohlášení uvedl, že žalobkyni uspokojí, pokud tak první žalovaná neučiní. Soud proto žalobě vyhověl.

9. K odvolání druhého žalovaného odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).

10. Odvolací soud poukázal na to, že jedinou spornou otázkou v dané věci bylo, zda druhý žalovaný podepsal ručitelský závazek ze dne 25. 1. 2016.

11. K odvolací námitce týkající se neprovedení navržených důkazů soudem prvního stupně, zejména výslechu znalce JUDr. Straky, konfrontace obou znalců a revizního posudku, odvolací soud uvedl, že o tom, který z účastníky navrhovaných důkazů bude proveden, rozhoduje soud.

12. Odvolací soud zdůraznil, že znalecký posudek Mgr. Beňové nebyl jediným důkazem, stěžejní byla rovněž výpověď svědka B. Pokud měl soud prvního stupně za prokázané, že podpis na ručitelském prohlášení je podpisem druhého žalovaného, a to na základě znaleckého posudku Mgr. Beňové, jejího výslechu a výslechu svědka B., nebylo třeba přistupovat ke konfrontaci znalců ani k zadání revizního znaleckého posudku. Dle odvolacího soudu tak bylo dokazování provedené soudem prvního stupně dostačující.

13. Odvolací soud uzavřel, že s ohledem na skutečnost, že znalecký posudek JUDr. Straky předložený druhým žalovaným nevycházel z originálního podpisu, soud prvního stupně správně seznal, že z něj nelze učinit žádná relevantní zjištění, a vzhledem k tomu, že věc byla objasněna dosavadním dokazováním, nebylo třeba, aby byl znalecký posudek JUDr. Straky doplňován či aby byl tento znalec vyslechnut před soudem.

II. Dovolání a vyjádření k němu

14. Proti rozsudku odvolacího soudu podal druhý žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, na kterou dovolatel odkazuje, příp. které nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny.

15. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud neprávně posoudil otázku provádění a hodnocení důkazů znaleckými posudky.

16. Dovolatel poukazuje na to, že jádrem sporu bylo, zda podepsal ručitelské prohlášení. Za účelem vyřešení této otázky soud prvního stupně ustanovil znalkyni Mgr. Beňovou. Rovněž dovolatel pověřil znalce JUDr. Straku zkoumáním pravosti podpisu dovolatele na předmětné listině. Závěry posudků byly rozdílné. Jelikož znalecký posudek předložený druhým žalovaným obsahoval veškeré zákonem stanovené náležitosti znaleckého posudku (ve smyslu § 127a o. s. ř.), měl soud při provádění tohoto znaleckého posudku postupovat stejně, jako by prováděl znalecký posudek, který si sám vyžádal. S odkazem mj. na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2784/2014, pak dovolatel namítá, že soud znalce zásadně vyslechne, pouze v odůvodněných případech se může spokojit s písemným posudkem bez následného výslechu znalce.

17. Odvolací soud dle dovolatele nesprávně aproboval postup soudu prvního stupně, který neprovedl výslech znalce, kterého dovolatel obstaral, byť závěry jeho posudku byly v rozporu se závěry, ke kterým dospěla znalkyně jmenovaná soudem, přičemž výslech této znalkyně proveden byl. Odchýlil se tak od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dle které se mají rozdíly v závěrech posudků odstranit výslechem obou znalců, a jestliže by ani to nevedlo k odstranění rozporů, pak se má přistoupit k zadání revizního znaleckého posudku (poukazuje mj. na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2755/2019).

18. Odvolací soud měl vzít v potaz, že znalecké posudky měly pro rozhodnutí dané věci zásadní význam, že závěry obou posudků byly ve vzájemném rozporu, a že dovolatel několikrát navrhl výslech zpracovatele znaleckého posudku JUDr. Straky. Dle dovolatele se v předmětné věci nejednalo o odůvodněný případ, kdy se soud může ve smyslu § 127 odst. 1 o. s. ř. místo výslechu znalce spokojit toliko s písemným posudkem, tím spíše pak, pokud výslech jednoho znalce proveden byl a druhého znalce nikoliv.

19. Dovolatel dále s odkazem na závěry rozhodovací praxe dovolacího soudu poukazuje na to, že soud není oprávněn sám posuzovat skutečnosti, k nimž je třeba odborných znalostí. Jestliže odvolací soud závěr o nepoužitelnosti (resp. o nemožnosti učinění relevantních skutkových zjištění) znaleckého posudku JUDr. Straky založil toliko na skutečnosti, že znalec vycházel z kopie sporné listiny, posuzoval skutečnosti, k nimž je třeba odborných znalostí, neboť jen na základě takových znalostí lze učinit závěr o tom, nakolik relevantní jsou zjištění znalce učiněná na základě kopie sporného podpisu a jaké jsou limity takového znaleckého zkoumání, resp. přezkoumával věcnou správnost odborného závěru znaleckého posudku.

20. Odvolacímu soudu dovolatel rovněž vytýká, že nikterak nezohlednil, že soud prvního stupně neumožnil v souladu s ust. § 127a o. s. ř. znalci JUDr. Strakovi, aby se seznámil s podklady pro vypracování znaleckého posudku, tedy s originálem listiny ručitelského prohlášení, přičemž závěr o nepoužitelnosti tohoto znaleckého posudku (resp. o upřednostnění závěrů Mgr. Beňové) byl založen právě a jen na tom, že znalec JUDr. Straka vycházel toliko z kopie listiny. Namítá, že se opakovaně domáhal toho, aby tomuto znalci bylo umožněno seznámit se s originálem ručitelského prohlášení. Originálem přitom disponuje výlučně žalobkyně, resp. tento byl po dobu řízení založen ve spise vedeném soudem prvního stupně. Soud prvního stupně však na tyto žádosti nikterak nereagoval. Odvolací soud pak námitky dovolatele týkající se uvedeného postupu soudu nikterak nereflektoval. Soudy obou stupňů tak nejen, že neumožnily znalci, aby se seznámil s originálem ručitelského prohlášení, ale tuto skutečnost, tj. že znalec vycházel z kopie listiny, použily jako jediný důvod, proč ze znaleckého posudku JUDr. Straky nevycházely. Takový postup soudů je v rozporu se zásadou procesní rovnosti účastníků a rovnosti zbraní, jelikož apriori vylučuje možnost dovolatele předložit vlastní znalecký posudek, jenž by z pohledu soudů mohl být relevantní (tj. který by vycházel z originálu listiny).

21. Odvolací soud se dále nevypořádal ani s námitkou uplatněnou v odvolání týkající se věrohodnosti svědka B. a s důkazními návrhy směřujícími k zpochybnění jeho věrohodnosti. Rozhodnutí odvolacího soudu tak není řádně odůvodněno a je proto dle dovolatele rovněž nepřezkoumatelné.

22. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

23. Žalobkyně se dle obsahu spisu k dovolání nevyjádřila.

III. Přípustnost dovolání

24. Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle § 10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání druhého žalovaného rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II. a XII. zákona č. 286/2021 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

25. Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatel ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá ve výroku prvním i druhém, z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel zpochybňuje rozhodnutí odvolacího soudu toliko ve vztahu k němu, a nikoliv v rozsahu, ve kterém bylo rozhodováno ve vztahu k první žalované.

26. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

27. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

28. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.

29. Dovolání je přípustné dle § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při řešení procesní otázky postupu soudu při provádění a hodnocení důkazu znaleckým posudkem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu

30. Dovolání je též důvodné.

31. Dle ustanovení § 127 o. s. ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce (odstavec 1). Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem (odstavec 2).

32. Podle § 127a o. s. ř. jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem. Soud umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku.

33. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu k § 127 a § 127a o. s. ř. se podávají následující závěry.

34. Znalecký posudek soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle § 132 o. s. ř. nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, a ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. I. ÚS 1054/13).

35. Soud ustanoveného znalce vyslechne (při jednání nebo jiném roku), i když mu uložil, aby svůj posudek vypracoval písemně. Spokojit se s písemným znaleckým posudkem (a tedy upustit od výslechu znalce) může soud jen tehdy, neukládá-li mu zákon, aby znalce vždy vyslechl (srov. § 187 odst. 3 větu první, § 191d odst. 3 větu druhou o. s. ř. a s účinností od 1. 1. 2014 srov. § 38 odst. 1, § 70 odst. 2 větu druhou zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních), a pouze v odůvodněných případech. O odůvodněný případ, v němž se soud místo výslechu znalce může spokojit s písemným posudkem znalce, jde, nemá- li soud pochybnosti o tom, že posudek má všechny „formální náležitosti“, tedy že závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a že jsou podloženy obsahem nálezu, že znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, že přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, a že jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů, nemají-li k posudku připomínky ani účastníci řízení (jejich zástupci) a souhlasí-li účastníci řízení (jejich zástupci) s upuštěním od výslechu znalce, popř. nelze-li - zejména s ohledem na to, že předmětem posouzení jsou jen jednoduché skutečnosti - očekávat (důvodně předpokládat), že budou vznášeny dotazy k doplnění nebo objasnění posudku ze strany účastníků (jejich zástupců); i kdyby se soud spokojil s písemným posudkem znalce, přistoupí vždy dodatečně k jeho výslechu, vyžadují-li to obsah písemného posudku nebo okolnosti uváděné účastníky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2784/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1651/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2738/2020, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 29 Cdo 635/2018).

36. Splňuje-li znalecký posudek předložený účastníkem řízení předpoklady stanovené v 127a o. s. ř., pohlíží se na něj jako na znalecký posudek vyžádaný soudem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013, uveřejněný pod číslem 38/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4292/2016, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 24 Cdo 3137/2020).

37. Má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (srovnej např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. 27 Cdo 150/2020, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1516/2019).

38. V nyní projednávané věci byl soudem prvního stupně proveden důkaz znaleckým posudkem Mgr. Beňové, který byl zpracován na základě zadání soudu. Znalkyně byla též vyslechnuta. V řízení byl proveden rovněž důkaz znaleckým posudkem JUDr. Straky, předložený druhým žalovaným, který obsahoval náležitosti ve smyslu § 127a o. s. ř. Závěry obou posudků se lišily.

39. Odvolací soud dospěl k závěru, že s ohledem na skutečnost, že znalecký posudek JUDr. Straky nevycházel z originálního podpisu, soud prvního stupně správně seznal, že z něj nelze učinit žádná relevantní zjištění, a vzhledem k tomu, že věc byla objasněna dosavadním dokazováním, nebylo třeba, aby byl znalecký posudek JUDr. Straky doplňován či byl tento znalec vyslechnut před soudem.

40. Uvedené posouzení odvolacího soudu je však v rozporu s výše vyloženými závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

41. Za situace, kdy byl v řízení k zásadní (a v dané věci též jediné) sporné otázce pravosti podpisu na ručitelském prohlášení proveden důkaz znaleckým posudkem na základě zadání soudu a rovněž důkaz znaleckým posudkem předloženým druhým žalovaným, druhý žalovaný žádal o provedení výslechu znalce JUDr. Straky a o doplnění jeho znaleckého posudku, přičemž závěry obou posudků se lišily, bylo nutné přistoupit k výslechu obou znalců, nikoliv jen znalkyně ustanovené soudem, a teprve poté oba znalecké posudky zhodnotit (a to se zohledněním toho, že odborné závěry ve znaleckých posudcích obsažené hodnocení soudem podle § 132 o. s. ř. nepodléhají) v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů soud vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevyjde ze závěru druhého znaleckého posudku, příp. posoudit, zda není třeba zadat revizní znalecký posudek.

42. Vzhledem k přípustnosti dovolání Nejvyšší soud podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. zkoumal, zda nebylo řízení postiženo vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. či jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci.

43. Dovolatel namítá, že soud prvního stupně neumožnil znalci JUDr. Strakovi, aby se seznámil s podklady pro vypracování znaleckého posudku, tedy s originálem listiny ručitelského prohlášení, přestože se dovolatel tohoto opakovaně domáhal, a odvolací soud námitky dovolatele týkající se uvedeného postupu soudu nikterak nereflektoval.

44. Z obsahu spisu se podává, že originál listiny ručitelského prohlášení je založen na č. l. 60. Dovolatel v podání ze dne 23. 2. 2021 (č. l. 349) navrhl provést důkaz znaleckým posudkem, o jehož vypracování zažádal JUDr. Jiřího Straku, přičemž požádal soud prvního stupně, aby uložil žalobkyni poskytnout součinnost znalci, zejména předložením originálu ručitelského prohlášení (je-li originál v dispozici žalobkyně), případně aby umožnil znalci nahlédnout do spisu, je-li originál založen ve spise. Podáním ze dne 13. 5. 2021 (č. l. 364) dovolatel opětovně požádal o to, aby bylo znalci umožněno seznámit se s originálem ručitelského prohlášení. Na uvedené žádosti soud prvního stupně nijak nereagoval. Dovolatel poté předložil soudu prvního stupně znalecký posudek vypracovaný JUDr. Strakou a navrhl jeho doplnění na základě znalci poskytnutého originálu předmětné listiny a výslech znalce (podání ze dne 7. 6. 2021, č. l. 368). Též na jednání dne 8. 6. 2021 (č. l. 386) dovolatel poukázal na to, že soud žádal o poskytnutí součinnosti týkající se originálu ručitelského prohlášení. Rovněž za odvolacího řízení, podáním ze dne 7. 12. 2021 (č. l. 417), znovu požádal soud, aby bylo znalci umožněno seznámit se s originálem listiny. S uvedeným postupem, dovolatelem namítaným v odvolání, se přitom odvolací soud nevypořádal (kromě obecného konstatování, že „nebylo třeba, aby byl znalecký posudek JUDr. Jiřího Straky doplňován“).

45. Již ze samotné dikce ustanovení § 127a o. s. ř. přitom plyne, že soud postupuje za tam stanovených podmínek při provádění důkazu znaleckým posudkem předloženým účastníkem stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem, a umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku.

46. Dovolateli je tedy nutno přisvědčit, že soudy v uvedeném směru pochybily.

47. Lze tak uzavřít, že jestliže odvolací soud dovodil, že v poměrech dané věci nebylo nutné provést výslech znalce JUDr. Straky ani jeho znalecký posudek jakkoliv doplnit, a to s odkazem na to, že znalec vycházel toliko z kopie listiny předmětného ručitelského prohlášení, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž nesprávné a závěr o tom, že druhý žalovaný ručitelské prohlášení podepsal, je tak předčasný.

48. Na soudu v dalším řízení bude, aby ve smyslu § 127a o. s. ř. umožnil znalci JUDr. Strakovi seznámit se s originálem listiny, znalce vyslechl a teprve poté oba znalecké posudky zhodnotil v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevyjde ze závěru druhého znaleckého posudku, příp. aby následně posoudil, zda není třeba zadat revizní znalecký posudek.

49. Vzhledem k výše uvedenému se dovolací soud již nezabýval dalšími námitkami dovolatele.

V. Závěr

50. Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. tak byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadený rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém bylo rozhodnuto o nároku žalobkyně ve vztahu k druhému žalovanému a o náhradě nákladů řízení ve vztahu k němu, zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil v odpovídajícím rozsahu i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

51. Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., § 226 odst. 1 o. s. ř.).

52. V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 4. 2023

JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu