27 Cdo 1516/2019-993
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka
Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatelů a) Centra Kupónové Privatizace, z. s., se sídlem v Ostravě,
Nádražní 532/157, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 26990768, b) OSDA - ČR
- ZUD, pobočného spolku, se sídlem v Ostravě, Nádražní 532/157, PSČ 702 00,
identifikační číslo osoby 72027991, c) Log-point Areál Višňové, s. r. o., se
sídlem v Praze 10, Křeslická 1532/2a, PSČ 101 00, identifikační číslo osoby
24751251, zastoupené Mgr. Martinem Fouskem, advokátem, se sídlem v Brně,
Moravské náměstí 1007/14, PSČ 602 00, d) P. S., narozeného XY, bytem XY, e) M.
D., narozeného XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Petrem Zimou, advokátem,
se sídlem v Praze 2, Slezská 2127/13, PSČ 120 00, f) J. L., narozeného XY,
bytem XY, g) J. L., narozeného XY, bytem XY, h) Z. D., narozeného XY, bytem XY,
i) T. H., narozeného XY, bytem XY, a j) K. H., narozeného XY, bytem XY,
navrhovatelé h), i) a j) zastoupeni Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem,
se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, za účasti 1) innogy
Energie, s. r. o., se sídlem v Praze 10, Limuzská 3135/12, PSČ 108 00,
identifikační číslo osoby 49903209, a 2) innogy International Participations N.
V., se sídlem v 's-Hertogenboschi, Willemsplein 4, 5211AK, Nizozemské
království, registrační číslo 34168241, obou zastoupených JUDr. Ing. Janem
Zrzaveckým, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 710/31, PSČ 110
00, o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, vedené u Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. 15 Cm 128/2013, o dovolání innogy Energie, s. r. o., a innogy
International Participations N. V. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze
dne 17. 7. 2018, č. j. 8 Cmo 35/2018-901, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 7. 2018, č. j. 8 Cmo 35/2018-901,
se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[1] Navrhovatelé se postupem podle § 183k zákona č. 513/1991 Sb.,
obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch.
zák.“), domáhají přezkoumání přiměřenosti protiplnění za kmenové akcie na
majitele v zaknihované podobě emitované Severomoravskou plynárenskou, a. s.,
identifikační číslo osoby 47675748 (dále též jen „společnost“; společnost
zanikla bez likvidace fúzí sloučením s nástupnickou společností RWE Energie, s.
r. o., identifikační číslo osoby 49903209, nyní s obchodní firmou innogy
Energie, s. r. o.), o jmenovité hodnotě 1.000 Kč (dále též jen „akcie“).
[2] Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 10. 10. 2017, č. j. 15 Cm
128/2013-821, ve znění usnesení ze dne 28. 2. 2018, č. j. 15 Cm 128/2013-888,
určil, že výše přiměřeného protiplnění za každou jednu akcii, která přešla na
RWE Gas International N. V., registrační číslo osoby 34168241 (dále též jen
„hlavní akcionářka“, nyní s obchodní firmou innogy International Participations
N. V.), na základě usnesení valné hromady ze dne 10. 6. 2013 (dále též jen
„usnesení valné hromady“), činí 6.550,62 Kč (výrok I.), zastavil řízení ve
vztahu k požadavku navrhovatelů h), i) a j) na „přiznání práva na částku úroku“
ve výši obvyklého úroku požadovaného za úvěry, které poskytují banky „v místě“
hlavní akcionářky ke dni 19. 7. 2013, kterým bude úročen doplatek k základu
protiplnění ve výši určené soudem za každou akcii společnosti od 19. 7. 2013 do
dne skutečného vyplacení doplatku k základu protiplnění (výrok II.), zamítl
návrh na zahájení řízení ve vztahu k požadavku navrhovatelů d), e) a g) na
určení úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z přiměřeného protiplnění
za jednu akcii (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV. –
XIII.). [3] Jde přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
když předchozí rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2015, č. j. 15
Cm 128/2013-382, Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 9. 3. 2016, č. j. 8
Cmo 394/2015-575, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s
tím, že soudu prvního stupně uložil zajistit vypracování dodatku znaleckého
posudku „na určení výše přiměřeného protiplnění“ k datu 31. 12. 2012, tedy k
datu, které předchází okamžiku, kdy společnost prodala svůj 100% obchodní podíl
ve společnosti SMP Net, s. r. o. (dále též jen „dceřiná společnost“), a dále mu
uložil posoudit otázku, zda má být do výše přiměřeného protiplnění započtena
vyplacená dividenda za rok 2012. [4] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1) Valná hromada společnosti konaná dne 10. 6. 2013 rozhodla podle §
183i a násl. obch. zák. o přechodu akcií ve vlastnictví ostatních akcionářů na
hlavní akcionářku, a to za protiplnění ve výši 5.301 Kč za jednu akcii (po
zohlednění vyplacené dividendy ve výši 419 Kč na akcii). 2) Výše protiplnění byla určena na základě znaleckého posudku č. 231-26/2013 zpracovaného znaleckým ústavem NSG Morison znalecký ústav s. r. o.,
který ocenil podnik společnosti ke dni 31. 1. 2013. Při ocenění NSG Morison
znalecký ústav s. r. o. použil metodu diskontovaných peněžních toků a vycházel
z finančního plánu společnosti. 3) Česká národní banka udělila v souladu s § 183n obch. zák. předchozí
souhlas k přijetí usnesení valné hromady o přechodu všech akcií na hlavní
akcionářku. 4) Zápis usnesení valné hromady o přechodu všech akcií na hlavní
akcionářku do obchodního rejstříku byl zveřejněn v obchodním věstníku dne 18. 6. 2013. 5) Navrhovatelé byli akcionáři společnosti a jejich akcie přešly na
hlavní akcionářku v důsledku usnesení valné hromady o přechodu všech akcií. 6) Podle znaleckého posudku č. 1802/2014 vypracovaného soudem
ustanoveným znaleckým ústavem PROFI-TEN a. s. (dále též jen „PROFI-TEN“), ve
znění dodatku č. 1 ze dne 10. 1. 2017 (dále jen „znalecký posudek PROFI-TEN“)
činí „přiměřená hodnota protiplnění“ 7.074,48 Kč za jednu akcii. Při určení
této výše soudní znalec vyšel z ocenění podniku společnosti podle stavu ke dni
31. 12. 2012. PROFI-TEN výpočet provedl tak, že za základ vzal hodnotu
společnosti ke dni 31. 1. 2013 (vypočtenou výnosovou metodou – metodou
diskontovaných peněžních toků již v původním znaleckém posudku č. 1802/2014),
nově provedl ocenění hodnoty jmění dceřiné společnosti ke dni 31. 12. 2012 a
rozdíl mezi tímto oceněním a cenou, kterou společnost obdržela za prodaný 100%
obchodní podíl v dceřiné společnosti (jež byla o 1.438.461.000 Kč nižší),
přičetl k původnímu ocenění, maje časový rozdíl jednoho měsíce za zanedbatelný,
a dospěl k částce 14.642.246.000 Kč, přičemž takto získanou hodnotu vydělil
počtem akcií. 7) BDO Appraisal services - Znalecký ústav s. r. o. (nyní GT Appraisal
services - Znalecký ústav a. s.; dále též jen „znalecký ústav BDO“) ve
znaleckém posudku č.
24-04-2017/049 (vypracovaném na žádost hlavní akcionářky)
ke dni 31. 12. 2012 (dále též jen „znalecký posudek BDO“) provedl revizi
znaleckého posudku PROFI-TEN, ke kterému vyjádřil své výhrady. Znalecký ústav
BDO výpočet provedl ve dvou variantách a dospěl k závěru, podle něhož hodnota
jedné akcie činila 6.776 Kč, respektive 6.689 Kč, přičemž se přikláněl k první
variantě. 8) Na jednání dne 26. 9. 2017 se J. D., zástupce PROFI-TEN, vyjádřil ke
znaleckému posudku BDO mimo jiné tak, že přiznal matematickou chybu při výpočtu
hodnoty 2. fáze v rámci ocenění dceřiné společnosti a výpočet korigoval tak, že
hodnota jedné akcie společnosti činí 6.969,62 Kč. Připustil rovněž, že případná
výplata dividendy za rok 2012 má vliv na hodnotu akcie, a proto by měla být od
výsledné hodnoty odečtena částka 419 Kč. [5] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně, vycházeje z korekce
J. D. ke znaleckému posudku PROFI-TEN, uzavřel, že výše přiměřeného protiplnění
na jednu akcii činí 6.550,62 Kč, když vycházel ze shodného tvrzení účastníků o
tom, že k výplatě dividendy za rok 2012 akcionářům došlo. [6] Při hodnocení správnosti závěrů obou znaleckých ústavů přihlédl soud
ke skutečnosti, že znalecký posudek PROFI-TEN odvolací soud přezkoumal již v
rámci odvolacího řízení a neměl proti němu výhrady (kromě stanoveného dne pro
výpočet ocenění podniku společnosti). Podle soudu prvního stupně J. D. závěry
znaleckého posudku PROFI-TEN logicky a přesvědčivě obhájil a své úvahy
vysvětlil, přičemž jeho argumentace byla zcela v souladu se závěry nálezu
Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 56/05. [7] Jde-li o rozdíl mezi hodnotou za jednu akcii určenou znaleckým
posudkem BDO a znaleckým posudkem PROFI-TEN (jenž „představuje v procentním
vyjádření 2,77 %“), soud prvního stupně uvedl, že polemika obou znaleckých
ústavů je vedena o ryze odborných otázkách, které není schopen ani oprávněn
hodnotit. Vzhledem k tomu, že výpověď zástupce znaleckého ústavu BDO by (podle
soudu) byla pouze pokračováním odborné polemiky, zamítl soud návrh na provedení
důkazu jeho výslechem. Odborný spor znaleckých ústavů by bylo možné rozhodnout
pouze pomocí revizního znaleckého posudku. S ohledem na složitost postupu při
stanovení výše přiměřeného protiplnění ovšem soud nepředpokládal, že by závěry
posudku zpracovaného dalším znalcem mohly být identické, a považoval proto
revizní znalecký posudek za nadbytečný. [8] Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatelů a) a b), innogy
Energie, s. r. o., a hlavní akcionářky v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí
soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů
odvolacího řízení (druhý výrok). [9] Odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož „byť obecně by měla být
výše protiplnění určena k okamžiku, kdy dochází ke změně vlastnictví akcií, v
některých odůvodněných případech tomu tak být nemusí“. [10] V poměrech projednávané věci měl odvolací soud za „zjištěno
provedeným dokazováním“, že „v inkriminované době“ došlo k právnímu jednání
vedoucímu účelově ke snížení hodnoty podniku společnosti.
Považoval proto za
spravedlivé, aby takové právní jednání bylo pro účely ocenění výše přiměřeného
protiplnění „eliminováno“, a to oceněním hodnoty podniku společnosti k jinému
než „správnému“ dni. Oproti mínění innogy Energie, s. r. o., a hlavní
akcionářky neměl odvolací soud za to, že by šlo o přezkoumávání historického
hospodaření společnosti, ale jde „pouze“ o ochranu minoritních akcionářů před
jednáními, která by mohla hodnotu jejich investice nekorektně snížit. Podle
odvolacího soudu nejde ani o nepřípustný přezkum usnesení valné hromady
společnosti o schválení převodu obchodního podílu v dceřiné společnosti, které
žádný z navrhovatelů nenapadl návrhem na vyslovení neplatnosti, neboť „v tomto
řízení byla oceňována hodnota obchodního podílu v dceřiné společnosti k jinému
datu, než ke dni ocenění pro účely jeho převodu“. [11] Odvolací soud považoval za „vágní“ argument innogy Energie, s. r. o., a hlavní akcionářky, podle něhož „za rozhodný den pro určení výše
přiměřeného protiplnění by měl být vzat den ‚přiměřeně předcházející podání
žádosti hlavního akcionáře o svolání valné hromady za účelem rozhodnutí o
squeeze outu‘ “. Odvolací soud navíc za „den přiměřeně předcházející žádosti“
považoval právě den 31. 12. 2012. [12] Podle odvolacího soudu závěry znaleckého posudku PROFI-TEN „nejsou
v rozporu s provedenými důkazy, jsou konzistentní a jejich odůvodnění je
náležité, logické a přesvědčivé s důrazem na jejich reprodukovatelnost,
opakovatelnost a transparentnost“. Zástupce PROFI-TEN se rovněž vypořádal se
všemi námitkami vznesenými účastníky řízení. Vyšel-li proto soud prvního stupně
ze závěrů znaleckého posudku PROFI-TEN, je jeho postup zcela správný. [13] Odvolací soud sdílel úvahu soud prvního stupně, podle níž „výsledná
částka vypočtená znaleckým ústavem ustanoveným soudem prvního stupně a
znaleckým ústavem na žádost účastníků je důsledkem odlišností použité metodiky,
kterou soud prvního stupně není oprávněn posuzovat, ale zpracovatelé znaleckého
posudku vysvětlili přesvědčivě použití ‚své‘ metodiky, a s ohledem na složitost
výpočtu nelze předpokládat, že by závěry posudků zpracovaných více znalci mohly
být identické, a za této situace je rozdíl ve výši přiměřeného protiplnění 2,77
% akceptovatelný, byť si odvolací soud je samozřejmě vědom, že rozdíl v řádu
malých jednotek procent se výrazně projeví v úhrnné výši plnění vytěsněným
akcionářům.“
[14] Proti usnesení odvolacího soudu podaly innogy Energie, s. r. o., a
hlavní akcionářka dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963
Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíce za to, že v
rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny otázky hmotného a
„procesního“ práva, na kterých spočívá napadené rozhodnutí, a to:
1) „zda může soud v řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění dle
obchodního zákoníku přezkoumávat hodnotu přiměřeného protiplnění k datu
staršímu, než k jakému stanovil přiměřené protiplnění hlavní akcionář, resp. znalec ve znaleckém posudku před svoláním valné hromady, která rozhodla o
přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů na osobu hlavního
akcionáře“, a
2) „zda může soud v řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění dle
obchodního zákoníku hodnotit povahu a okolnosti právních jednání učiněných
cílovou společností před vytěsněním a případně též rozhodnout o tom, že
nepřihlíží k některým platným a účinným právním jednáním učiněným cílovou
společností před svoláním valné hromady, která rozhodla o přechodu všech
ostatních účastnických cenných papírů na osobu hlavního akcionáře“. [15] Přípustnost dovolání dovolatelky spatřují dále v tom, že odvolací
soud posoudil odlišně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu otázku,
3) „zda soud musí při hodnocení znaleckého posudku zkoumat, zda byl proveden
řádně, tj. mimo jiné zda závěry znalce mají oporu v podkladových materiálech a
zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení“. [16] Jde-li o otázku 1), podle přesvědčení dovolatelek „nelze v daném
řízení přezkoumávat hodnotu přiměřeného protiplnění k datu staršímu, než k
jakému stanovil přiměřené protiplnění hlavní akcionář před svoláním valné
hromady, a tímto způsobem fakticky přezkoumávat řádnost historického
hospodaření cílové společnosti a cen sjednaných cílovou společností v platně
uzavřených obchodech“. [17] Dovolatelky namítají, že „při stanovení výše přiměřeného
protiplnění je třeba vycházet z aktuálního stavu cílové společnosti a nikoliv
uměle nastavovat rozhodný den ocenění tak, aby výsledná výše přiměřeného
protiplnění poskytnutá vytěsněným akcionářům byla co nejvyšší, a to i na úkor
toho, že bude v rozporu s objektivním a aktuálním stavem a hodnotou cílové
společnosti a bude opomíjet reálný vývoj v hospodaření cílové společnosti“. Jiný postup není podle přesvědčení dovolatelek možné odůvodnit ani ochranou
menšinových akcionářů. [18] Za rozhodný den ocenění tak dovolatelky považují den přechodu
vlastnického práva k akciím, případně je podle nich možné, aby rozhodným dnem
byl den krátce předcházející podání žádosti o svolání valné hromady. [19] Co se týče otázky 2), dovolatelky mají za to, že soudu nepřísluší v
řízení o přiměřenosti protiplnění přezkoumávat a hodnotit platná právní jednání
učiněná společností před přijetím rozhodnutí o přechodu akcií na hlavního
akcionáře.
Z odůvodnění odvolacího soudu podle nich ani „nevyplývá, na základě
jakých konkrétních skutečností a důkazů odvolací soud dospěl k závěru, že
převod podílu by měl být v jakémsi smyslu vykládán jako účelový převod, ani to,
co považuje odvolací soud za ‚inkriminovanou dobu‘ “. Pouhá skutečnost, že byl
převod obchodního podílu v dceřiné společnosti uskutečněn nedlouho před
„výkupem“ účastnických cenných papírů, nemůže bez dalšího takové závěry
odvolacího soudu odůvodnit. [20] Podle dovolatelek jsou závěry odvolacího soudu rovněž v rozporu se
základními zásadami soukromého práva, zejména domněnkou poctivosti a dobré víry
dle § 7 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle něhož se má za to, že
kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. [21] Dovolatelky namítají, že převod obchodního podílu v dceřiné
společnosti byl schválen valnou hromadou společnosti a kupní cena za převod
byla v souladu s § 196a odst. 3 obch. zák. stanovena na základě znaleckého
posudku znalce jmenovaného soudem. Podíl nemohl být ze strany společnosti
prodán za jinou kupní cenu, než kterou tento znalec stanovil. Ustanovil-li
následně soud jiného znalce pro účely stanovení přiměřeného protiplnění, maje
za to, že cena určená předchozím soudním znalcem podle § 196a obch. zák. není
relevantní, je podle dovolatelek jeho právní názor nesprávný. [22] Při řešení otázky 3) se soudy obou stupňů podle dovolatelek
odchýlily od judikatury Nejvyššího soudu (citované v dovolání) vztahující se k
výkladu § 127 odst. 2 o. s. ř., včetně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015. Dovolatelky tvrdí, že znalecký posudek
PROFI-TEN, jehož závěry soudy obou stupňů nekriticky převzaly, obsahuje celou
řadu obsahových i formálních chyb, a proto by neměl sloužit jako podklad pro
rozhodnutí o výši přiměřeného protiplnění. [23] Dovolatelky mají za to, že znalecký posudek PROFI-TEN je v rozporu
s ostatními provedenými důkazy, a to především se znaleckým posudkem BDO, jenž
obsahoval doložku ve smyslu § 127a o. s. ř., byl řádně předložen soudu v rámci
dokazování a upozorňuje na nepřesnosti a chyby znaleckého posudku PROFI-TEN. [24] Dovolatelky navrhují, aby dovolací soud napadené usnesení
odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu řízení. [25] Navrhovatelka c) se k dovolání vyjádřila tak, že považuje
rozhodnutí soudů obou stupňů za správná, a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání
zamítl. [26] Navrhovatelé d) a e) ve vyjádření k dovolání navrhují, aby Nejvyšší
soud dovolání odmítl. [27] Ostatní navrhovatelé se k dovolání nevyjádřili. [28] Přípustnost dovolání nezakládají dovolatelkou předkládané otázky 1)
a 2), neboť odvolací soud tyto otázky posoudil v souladu s ustálenou
judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že:
1) Základem pro stanovení výše přiměřeného protiplnění za účastnický
cenný papír společnosti je obvykle hodnota podniku společnosti; její určení je
otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti (§ 127 o. s.
ř.); součástí odborného posouzení znalce je přitom i zvolení metod ocenění s
ohledem na poměry dotčené společnosti. 2) Určení hodnoty podniku společnosti (jež je otázkou skutkovou) nelze
ztotožňovat s určením výše přiměřeného protiplnění (jež je otázkou právní). Jakkoliv při určení výše přiměřeného protiplnění soud zpravidla vychází z
hodnoty podniku společnosti, musí současně zohlednit i další v úvahu
přicházející skutečnosti. 3) Při přezkoumávání přiměřenosti protiplnění postupem podle § 183k
obch. zák. je nutné mít na paměti, že menšinoví akcionáři nemají prakticky
žádnou možnost, jak hlavnímu akcionáři zabránit v realizaci jeho práva
upraveného v § 183i obch. zák. Jsou-li zbavováni svého podílu ve společnosti s
odůvodněním, že s ohledem na akcionářskou strukturu se jejich účast fakticky
zúžila na pouhou investici, neboť jejich „vliv na chod společnosti je mizivý a
možnost podílet se na zásadních rozhodnutích o směřování společnosti je
iluzorní“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. Pl. ÚS
56/05, bod 52 odůvodnění), tedy že nadále zůstává zachována pouze majetková
složka jejich účasti ve společnosti, již lze nahradit (nuceně vyměnit za
peníze), musí být garantováno, že poskytované protiplnění v penězích bude
odpovídat hodnotě této investice. Jinak řečeno, protiplnění poskytované hlavním
akcionářem musí odpovídat hodnotě účastnických cenných papírů, jejichž
vlastnictví hlavní akcionář v důsledku nuceného přechodu nabude tak, aby
hodnota investice vlastněné minoritním akcionářem zůstala zachována. 4) Jakkoliv se zpravidla (v případě společností, jejichž účastnické
cenné papíry nebyly přijaty k obchodování na regulovaném trhu) vychází z
hodnoty podniku společnosti stanovené znalcem, přičemž výše protiplnění
připadající na účastnický cenný papír se určí jako podíl na hodnotě podniku
společnosti, odpovídající podílu (jmenovité hodnoty) účastnického cenného
papíru na základním kapitálu společnosti, soud musí přihlédnout i k dalším
okolnostem. Z požadavku přiměřenosti (spravedlnosti) mimo jiné plyne, že
protiplnění zásadně nesmí být nižší než tržní cena dotčených účastnických
cenných papírů v době předcházející vytěsnění, lze-li ji objektivně určit. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3024/2016 (a
judikaturu v něm citovanou), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018,
sp. zn. 29 Cdo 2025/2016. 5) Účelem řízení vedeného o návrhu podle § 183k obch. zák. je především
ochrana menšinových akcionářů, kteří jsou v důsledku realizace práva hlavního
akcionáře zbavováni vlastnictví účastnických cenných papírů (zpravidla akcií),
ačkoliv by jinak (nebýt postupu podle § 183i a násl. obch. zák.) ve společnosti
setrvali. Právo domáhat se přezkoumání přiměřenosti protiplnění soudem má
zabezpečit, aby protiplnění poskytované hlavním akcionářem vskutku odpovídalo
hodnotě účastnických cenných papírů, jejichž vlastnictví hlavní akcionář v
důsledku nuceného přechodu nabude, tak, aby hodnota investice vlastněné
minoritním akcionářem zůstala zachována (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4444/2017).
[29] Přihlédl-li odvolací soud v projednávané věci k tomu, že v období
krátce před zahájením procesu vytěsnění společnost prodala podíl v dceřiné
společnosti, představující významnou složku závodu společnosti, za cenu nižší
než tržní, postupoval v souladu s výše citovanou judikaturou. [30] Dovolání je však podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení otázky
hodnocení znaleckých posudků, neboť odvolací soud se při jejím řešení odchýlil
od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. [31] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu se podává:
1) Na znalecký posudek splňující předpoklady stanovené v § 127a o. s. ř. se hledí jako na znalecký posudek vyžádaný soudem, ačkoli byl předložen
účastníkem (jak se podává přímo z výslovného znění zmíněného ustanovení) [srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013,
uveřejněného pod číslem 38/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k nimž
se Nejvyšší soud opakovaně přihlásil např. v usnesení ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 73/2014, rozsudku ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1124/2014, ze
dne 7. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 962/2013, ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 25 Cdo
878/2014, či v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 29 Cdo
4292/2016]. 2) Znalecký posudek soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132
o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle § 132 o. s. ř. nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení,
zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu,
zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda
závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění
znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký
posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání
odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých
zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na
základě jakých úvah došel ke svému závěru (srov. např. rozsudky Nejvyššího
soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, či ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. I. ÚS 1054/13). 3) Má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s
rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich
a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází
ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba
znalce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo
4543/2014). Srovnej též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo
4153/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo
2755/2019, a v něm citovanou judikaturu. [32] Napadené rozhodnutí výše popsané judikaturní závěry nerespektuje. Odvolací soud se nezabýval tím, že znalecký posudek BDO je opatřený doložkou
podle § 127a o. s.
ř., a zcela pominul, že v případě rozporů dvou znaleckých
posudků je nutné provést výslechy zástupců (obou) znaleckých ústavů a následně
oba znalecké posudky zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů
soud vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevyjde ze závěru
druhého znaleckého posudku (s tím, že při hodnocení znaleckých posudků je
nezbytné vzít v úvahu i shora popsaný účel řízení o přezkoumání přiměřenosti
protiplnění). Neprovedl-li výslech zástupce BDO soud prvního stupně, měl tak v
souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř. učinit odvolací soud. [33] Jelikož řešení dovoláním otevřené právní otázky 3), na níž napadené
rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a
odst. 1 věta první o. s. ř.) – napadené usnesení odvolacího soudu zrušil (§
243e odst. 1 o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta
první o. s. ř.). [34] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný
(§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., § 226 odst. 1 o. s. ř.). [35] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně
řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.