23 Cdo 173/2025-289
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka,
Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., v právní věci
žalobkyně B W T Česká republika s.r.o., se sídlem v Čestlicích, Lipová 196,
identifikační číslo osoby 49713108, zastoupené JUDr. Pavlem Srbem, advokátem se
sídlem v Praze 2, Žitná 562/10, proti žalované Italo In Development s.r.o., se
sídlem v Praze 10, Vršovice, Moskevská 1464/61, identifikační číslo osoby
07522037, zastoupené Mgr. Pavlem Mollerem, advokátem se sídlem v Praze 1,
Haštalská 760/27, o zaplacení 219 384 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 9 C 67/2023, o dovolání žalované proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2024, č. j. 13 Co 175,176/2024-258, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 652 Kč na náhradě
nákladů dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám
právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se v řízení na žalované domáhala zaplacení 219 384 Kč s
příslušenstvím jako neuhrazené části ceny díla podle smlouvy o dílo (žalovanou
akceptované nabídky žalobkyně ze dne 2. 6. 2022), jíž se žalobkyně zavázala pro
žalovanou provést dílo spočívající ve foliování bazénu, dodání, instalaci a
montáži potřebných technologií a uvedení díla do provozu, za což se žalovaná
zavázala žalobkyni zaplatit cenu díla ve výši 337 560 Kč. Před započetím prací
žalovaná žalobkyni uhradila 100 000 Kč jako část sjednané zálohy ve výši 236
292 Kč podle žalobkyní vystavené faktury ze dne 7. 6. 2022. Žalobkyně dílo
řádně provedla, avšak v důsledku poruchy elektrických rozvodů v nemovitosti
žalované jej nemohla uvést do provozu, přičemž žalované nabídla opravu vadné
elektroinstalace, jež však žalovaná neakceptovala. Opravu elektroinstalace a
zprovoznění bazénu si poté žalovaná zajistila sama, aniž by o tom žalobkyni
informovala. Fakturou ze dne 30. 6. 2022 žalobkyně žalované vyúčtovala
zbývající část ceny díla ve výši 83 092 Kč, jež žalovaná neuhradila. Žalobkyně
se proto této částky, jakož i neuhrazené části zálohy ve výši 136 292 Kč,
domáhala žalobou v nadepsaném řízení.
2. Obvodní soud pro Prahu 10 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne
8. 1. 2024, č. j. 9 C 67/2023-201, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 2.
2024, č. j. 9 C 67/2023-216, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni
částku 136 292 Kč s příslušenstvím (výrok I), ohledně částky 83 092 Kč s
3. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání obou účastnic
napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II tak, že
uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 580 Kč s příslušenstvím,
jinak jej v tomto výroku ohledně částky 67 512 Kč s příslušenstvím a ve výroku
I potvrdil (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení
před soudy obou stupňů (výroky II až IV napadeného rozsudku).
4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná ve výrocích I, II a IV
dovoláním, v němž namítla nesprávné posouzení otázky povinnosti žalobkyně
(zhotovitele) upozornit žalovanou (objednatele) na nevhodnou povahu věci a z ní
vycházející odpovědnosti zhotovitele za vadně provedené dílo. V dalším obsahu
dovolání žalovaná měla za nesprávné posouzení otázky, zda žalobkyně mohla
namítat opožděné oznámení vad díla žalovanou, jestliže tyto vady byly důsledkem
skutečností, o nichž žalobkyně věděla či musela vědět (tj. provedla-li
žalobkyně vadné dílo vědomě). V této souvislosti žalovaná zpochybňovala rovněž
hodnocení svědeckých výpovědí (svědkyně L., H. a K.). Splnění předpokladů
přípustnosti dovolání žalovaná spatřovala v tom, že se odvolací soud při řešení
shora uvedených otázek odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
5. Žalovaná konkrétně uvedla, že ji žalobkyně před započetím prací na
díle v rozporu s § 2594 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále
jen „o. z.“, neupozornila, že povrch vany bazénu je pro položení fólie
nevhodný, a že dojde k „viditelným nevzhledným zvlněním a bublinám na povrchu
fólie“. Podle žalované vady díla představovaly podstatné porušení smlouvy
žalobkyní, přičemž dne 31. 10. 2022 žalovaná vady oznámila žalobkyni a od
smlouvy o dílo odstoupila. Žalobkyně pak podle žalované nemohla namítat
opožděné vytknutí vad, neboť dílo provedla, ačkoliv si musela být vědoma toho,
že dojde ke vzniku shora popsaných vad díla. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší
soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc soudu vrátil k
dalšímu řízení.
6. Ve vyjádření k dovolání žalobkyně zpochybnila dovolací argumentaci
žalované, označila její dovolání za nepřípustné, přičemž uvedla, že podané
dovolání trpí nedostatkem obligatorních náležitostí a směřuje zejména proti
skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud
dovolání žalované odmítl a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů
dovolacího řízení.
7. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl
podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1.
2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
8. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu
oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Nejvyšší soud
shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2
o. s. ř. a dále se zabýval jeho přípustností.
9. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
10. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
11. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti části výroku I napadeného
rozsudku, jíž byl potvrzen (zamítavý) výrok II rozsudku soudu prvního stupně
ohledně částky 67 512 Kč s příslušenstvím, je dovolání subjektivně nepřípustné
(podané tím, kdo k němu není oprávněn), neboť v této části napadeného rozsudku
nebyla žalované způsobena žádná újma na jejích právech, která by byla
odstranitelná zrušením uvedené části rozsudku (srov. například usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, a ze dne 31. 1.
2024, sp. zn. 23 Cdo 2459/2023, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012,
sp. zn. 23 Cdo 4311/2011, uveřejněný pod číslem 101/2012 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek).
12. Nejvyšší soud proto ve shora uvedeném rozsahu dovolání žalované
podle § 243c odst. 1 a 3 o. s. ř. ve spojení s § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl a
dále se zabýval přípustností dovolání ve zbývajícím rozsahu.
13. Namítá-li žalovaná s odkazem na § 2594 odst. 1 o. z. nesprávné
posouzení notifikační povinnosti zhotovitele, přičemž v dovolání k této námitce
(mimo jiné) uvádí, že „žalobkyně jako profesionál v oboru při převzetí
laminátové vany bazénu (po vypuštění zezelenalé vody a vyčištění) neupozornila
žalovanou na nevhodnost povrchu vany bazénu“, ve skutečnosti tím uplatňuje
námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu (resp. soudu prvního
stupně), nikoliv proti jím učiněnému právnímu posouzení věci.
14. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů totiž vyplývá, že
žalovaná byla již v nabídce žalobkyně ze dne 2. 6. 2022 upozorněna, že podklad,
jenž má být fólií (o tloušťce 1,5 mm) pokryt, musí být rovný a hladký. Navzdory
tomuto upozornění však žalovaná, jež si byla stavu původní bazénové vany
(nerovností jejího laminátového povrchu) vědoma, zvolila řešení spočívající v
co nejdřívějším zprovoznění bazénu jeho pokrytím folií. Žalovaná tak nemohla
důvodně očekávat, že pokrytí bazénu fólií o tloušťce 1,5 mm bude eliminovat
veškeré jeho nerovnosti; uvedené pak nemohla očekávat ani na horním okraji
bazénu oválného tvaru, jehož překrytí pohledovou lištou či keramickým obkladem
odmítla (viz bod 10 odůvodnění napadeného rozsudku a body 39, 43 a 65
odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Správnost skutkového stavu věci
zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů ovšem v dovolacím řízení v žádném
ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je podle § 241a odst. 1 o. s. ř.
vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího
soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše
pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř.
(srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 23 Cdo 767/2022,
či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 846/2022, ze
dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29
Cdo 4097/2014).
15. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá ani žalovanou
předložená otázka, zda žalobkyni svědčila námitka opožděného oznámení vad díla
podle § 2618 o. z., jestliže provedla vědomě vadné dílo. Odvolací soud však ve
svém rozhodnutí nevyšel ze zjištění, že žalobkyně od počátku věděla, že
žalované poskytuje vadné plnění, ale naopak uzavřel, že dílo prováděné
žalobkyní vadami netrpí (v bodě 10 odůvodnění napadeného rozhodnutí), a to i s
ohledem na skutkový závěr soudu prvního stupně, že provedení foliování a
vlastnosti folie byly zcela standardní (bod 41 odůvodnění rozsudku soudu
prvního stupně). Žalovaná tak tvrzenou nesprávnost právního posouzení staví na
vlastních skutkových závěrech o vědomosti žalobkyně o poskytnutí vadného
plnění. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. však nemůže být založena na
vlastních skutkových závěrech dovolatele odlišných od skutkových závěrů
odvolacího soudu, resp. na zpochybňování skutkových závěrů odvolacího soudu
(srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo
2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem R
4/2014, dále jen „R 4/2014“, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11.
2014, sp. zn. 32 Cdo 4566/2014).
16. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nemůže založit ani
žalovanou namítaná nepravdivost a účelovost (některých) svědeckých výpovědí
podaných v řízení před soudem prvního stupně, neboť samotné hodnocení důkazů
odvolacím soudem (soudem prvního stupně) – opírající se o zásadu volného
hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. – nelze úspěšně
napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. shora již citované R 4/2014, či
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4171/2017, a ze
dne 11. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1002/2020, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
23. 8. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2937/2022). Dovolací soud může samotné hodnocení
důkazů, provedené jinak v souladu se zákonem, přezkoumávat jen tehdy, pokud je
toto hodnocení v rozporu s pravidly logického myšlení, příp. s obecnou
zkušeností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo
617/99, nebo ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 32 Cdo 4970/2008, či usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5444/2017), což ale není
případ projednávané věci, a ostatně ani dovolatelka takové pochybení odvolacímu
soudu nevytýká.
17. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené
v § 237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle
§ 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl i ve zbývajícím rozsahu.
18. Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že rozsah dovolání posoudil s
přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že
proti nákladovým výrokům II a IV rozsudku odvolacího soudu dovolání ve
skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nákladům řízení postrádá dovolání
jakékoli odůvodnění. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle § 238
odst. 1 písm. h) o. s. ř. ani (objektivně) přípustné.
19. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§
243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto usnesení, může
se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).
V Brně dne 28. 5. 2025
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu