USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla
Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně M. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené
JUDr. Petrem Cardou, advokátem se sídlem ve Svitavách, Pod Věží 121/3, proti
žalované AXA pojišťovna a.s., se sídlem v Praze 6, Evropská 810/136,
identifikační číslo osoby 28195604, zastoupené Mgr. Radkem Kocourkem, advokátem
se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 1043/11, o zaplacení 464 685 Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 72/2017,
o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2020,
č. j. 51 Co 81/2020-263, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 12 680,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám
Mgr. Radka Kocourka, advokáta se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 1043/11.
Rozsudkem ze dne 30. 10. 2019, č. j. 11 C 72/2017-197, Obvodní soud pro Prahu 2
jako soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 464 685 Kč s
příslušenstvím (výrok I), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na
náhradě nákladů řízení částku 76 085 Kč (výrok II) a rozhodl, že Česká
republika nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně na žalované domáhala výše označené
částky z titulu doplatku pojistného plnění, na které jí měl vzniknout nárok po
té, co došlo ke zničení pojištěním kryté budovy v jejím vlastnictví. Cena
budovy dle žalobkyně činila 1 380 000 Kč, nicméně žalovaná žalobkyni po
odečtení spoluúčasti vyplatila pojistné plnění ve výši 914 315 Kč. Při hodnocení věci soud prvního stupně vyšel z toho, že pojistná událost
nastala a že žalovaná byla povinna vyplatit žalobkyni pojistné plnění. Pojištění bylo sjednáno na novou cenu, a žalovaná tak byla povinna poskytnout
žalobkyni pojistné plnění dle Hlavy II, článku 4 odst. 7 písm. a) nebo odst. 8
písm. a) pojistných podmínek, tj. částku odpovídající nákladům přiměřeně
vynaloženým na opravu poškozené věci, a to maximálně do částky odpovídající
nové ceně pojistné věci zjištěné v daném místě a v čase bezprostředně
předcházejícím pojistné události nebo částku odpovídající nákladům přiměřeně
vynaloženým na znovupořízení nové věci nebo částku odpovídající nákladům
pojištěného na výrobu nové věci stejného druhu, kvality a technických parametrů
sníženou v obou případech o cenu zbytkových částí. Mezi účastníky současně
nebylo sporné, že žalobkyně nenechala poškozenou nemovitost opravit, ani si
nepořídila nemovitost novou. Za dané situace tak nastoupila povinnost žalované
poskytnout pojistné plnění dle Hlavy II, článek 4 odst. 9 pojistných podmínek,
tj. do výše časové ceny pojistnou událostí postižené věci snížené o cenu
zbytkových částí této věci. Při určování výše pojistného plnění soud prvního stupně vyšel ze znaleckého
posudku Ing. Nágla, podle kterého časová cena domu před požárem činila 1 282
000 Kč a obvyklá cena zbytků činila 584 000 Kč. Znalec ve svém posudku dle
soudu prvního stupně přesvědčivě vysvětlil, proč byl dům bezprostředně po
pojistné události opravitelný, a jaká tedy byla cena zbytků domu. Závěry znalce
Ing. Nágla ohledně ceny zbytků domu byly rovněž v souladu s prvotním odhadem
Hasičského záchranného sboru a posudkem Ing. Gadase, který rovněž vycházel ze
stavu domu bezprostředně po požáru. Jako nepoužitelné hodnotil soud prvního
stupně závěry znalce Ing. Jungera, který vycházel ze stavu domu o dva roky
později, když již vlivem nezabezpečení došlo k podstatné degradaci stavby. Soud
prvního stupně neshledal důvod pro zpracování žalobkyní navrhovaného revizního
znaleckého posudku, když pro odlišnost posuzovaných stavů domu nebylo možné
hovořit o rozdílných znaleckých závěrech, které by případnou revizí měly být
odstraněny. Na uvedeném základě pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná byla
povinna poskytnout žalobkyni pojistné plnění ve výši 698 000 Kč (tj.
rozdíl
mezi časovou cenou domu 1 282 000 Kč a cenou zbytku domu po požáru ve výši 584
000 Kč), přičemž uzavřel, že vzhledem k tomu, že žalovaná již zaplatila
žalobkyni na pojistném plnění částku 914 315 Kč, není žaloba důvodná. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným
rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího
soudu) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů
odvolacího řízení částku 25 361,60 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud se ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně, které považoval
za správné jak po skutkové, tak právní stránce a pro stručnost odkázal na
odůvodnění jeho rozsudku. Na správnosti rozhodnutí soudu prvního stupně nemohly
dle odvolacího soudu ničeho změnit ani odvolací námitky žalobkyně, podle
kterých soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, když učinil
nesprávný závěr o tom, že byl dům po pojistné události opravitelný. Znalec Ing. Nágl ve svém posudku na tuto otázku podle žalobkyně řádně neodpověděl, resp. neposuzoval ji z pohledku ekonomické přiměřenosti a účelnosti, přičemž z jiných
důkazů (např. posudku Ing. Jungera) podle jejího názoru vyplývalo, že oprava
přiměřená nebyla. Dle odvolacího soudu tyto námitky představovaly toliko
polemiku se skutkovým hodnocením provedených důkazů, přičemž zdůraznil, že soud
prvního stupně při hodnocení důkazů nevybočil z rámce uloženého mu zásadou
volného hodnocení důkazů. Soud prvního stupně se podle odvolacího soudu
dostatečně vypořádal se závěry posudku Ing. Jungera a rovněž vysvětlil, z
jakých důvodů nebylo nutné vypracovat revizní znalecký posudek. Odvolací soud rovněž nevyhověl návrhu žalobkyně doplnit dokazování nově
vypracovaným znaleckým posudkem společnosti XP Invest, s.r.o., neboť se dle
jeho názoru nejednalo o přípustný nový důkaz ve smyslu § 205a zákona č. 99/1963
Sb., a to ani ve smyslu důvodu uvedeného pod písm. c), neboť žalobkyně
prostřednictvím tohoto návrhu nezpochybňuje, že by znalec Ing. Nágl byl při
podání posudku jakýmkoli způsobem ovlivněn a že by z tohoto důvodu byl tento
posudek nevěrohodný, nýbrž nabídla nový znalecký posudek, ze kterého by dle
jejího názoru mohl být skutkový stav zjištěn tak, aby odpovídal její skutkové
verzi. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v rozsahu výroku I včasným
dovoláním, ve kterém namítala, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku
přípustnosti provedení nově navrženého důkazu znaleckým posudkem vypracovaným
společností XP Invest, s.r.o. V této souvislosti odkázala na rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. 32 Cdo 124/2014 (správně sp. zn. 32 Cdo 1124/2014), z nějž mělo vyplývat, že odvolací soud může provést důkaz
revizním znaleckým posudkem i po nastoupení účinků koncentrace řízení. Společně
s tím žalobkyně namítla, že přezkum znaleckého posudku Ing. Nágla je potřebný i
s ohledem na to, že znalec neprovedl místní šetření, ke kterému by přizval
účastníky řízení, čímž byla odebrána možnost konfrontovat znalce s jeho
zjištěními. V této souvislosti pak odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 19. 11.
2008 (správně ze dne 16. 10. 2008), sp. zn. I. ÚS 1012/07. Odvolací soud se rovněž podle žalobkyně nevypořádal s dovolacím soudem dosud
neřešenou otázkou, k jakému okamžiku se pro určení výše pojistného plnění
posuzuje cena zbytků věci. Žalobkyně je toho názoru, že podle pojistných
podmínek (Hl. II, čl. 4 odst. 9) je třeba cenu zbytků posoudit k okamžiku, kdy
se poskytuje pojistné plnění. V závěru žalobkyně odvolacímu soudu vytýká, že
nepřihlédl k vnitřní rozpornosti rozsudku soudu prvního stupně, který dospěl k
závěru, že cena zbytků domu byla 584 000 Kč a zároveň učinil skutkový závěr, že
se dům nepodařilo prodat ani za 230 000 Kč. Žalovaná se k podanému dovolání vyjádřila tak, že jednotlivé námitky žalobkyně
je třeba posoudit jako nepřípustné, což dále ve svém dovolání rozvedla, přičemž
s ohledem na to navrhla odvolání odmítnout. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV
a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Otázka, k jakému okamžiku se pro určení výše pojistného plnění posuzuje cena
zbytků věci, nebyla předmětem posouzení věci odvolacím soudem, neboť žalobkyně
ji v odvolacím řízení ani dříve neuplatnila. Vzhledem k tomu výtka žalobkyně,
že se odvolací soud s uvedenou otázkou nevypořádal, nezakládá dovolací důvod
spočívající v nesprávném právním posouzení věci, a nemůže tedy ani založit
přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. 22 Cdo 122/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
29. 11. 2011, sp. zn. 22 Cdo 468/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4131/2010, nebo z novější doby rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 23 Cdo 472/2019). Otázka přípustnosti provedení důkazu žalobkyní navrženým znaleckým posudkem v
odvolacím řízení, přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. rovněž
nezakládá, neboť odvolací soud se při jejím řešení neodchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud uvedený důkaz neprovedl, když dospěl
k závěru, že navrženým důkazem žalobkyně nezpochybňuje věrohodnost provedených
důkazů a nenaplňuje ani jinou možnou výjimku z koncentrace řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3311/2012, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4000/2015, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5925/2017).
Namítá-li
žalobkyně, že by soud měl daný důkaz provést jako revizní znalecký posudek, pak
Nejvyšší soud doplňuje, že zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování
tzv. revizního znaleckého posudku dle § 127 odst. 2 o. s. ř. a ponechává je na
úvaze soudu. Vyžádat přezkum posouzení se může jevit patřičným především tam,
kde má soud pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku, což
ovšem v daném případě odvolací soud neměl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 3. 7. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3311/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1356/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1124/2014). Správnost provedení důkazu znaleckým posudkem Ing. Nágla přitom neovlivňuje
skutečnost, že žalobkyně nebyla přizvána k místnímu šetření znalce, které
sloužilo jako podklad pro vypracování jeho znaleckého posudku. Místní šetření
znalce na rozdíl ohledání na místě samém (§ 125, § 130 odst. 2 o. s. ř.) není
zvláštním důkazním prostředkem. Provede-li tedy znalec místní šetření za účelem
získání podkladů pro podání znaleckého posudku, nejde o provádění dokazování a
účastníci, respektive jejich zástupci, nemají procesní právo takového ohledání
se účastnit, a to ani tehdy, jestliže soud znalci uloží o termínu šetření
účastníky vyrozumět. Účastníkům zákon v § 123 o. s. ř. přiznává jen právo
vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny, tedy i
ke znaleckému posudku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2410/2016, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. I. ÚS 2405/11). Námitka žalobkyně v tomto směru proto přípustnost
dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nezakládá. Vada řízení namítaná žalobkyní (nesoulad skutkových zjištění soudu prvního
stupně) nemůže založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítaným vadám
řízení dovolací soud přihlíží podle § 242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li
dovolání přípustné, což v daném případě není. Vzhledem k výše uvedenému dovolací soud proto dovolání žalobkyně dle § 243c
odst. 1 o. s. ř. odmítl. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí,
může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 25. 2. 2021
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu