23 Cdo 2911/2024-458
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Ravantino, s.r.o., se sídlem v Brně, Rooseveltova 584/9, identifikační číslo osoby 29362610, zastoupené JUDr. Františkem Pospíšilem, advokátem se sídlem v Brně, Černíkova 2986/14, proti žalovanému Petru Kopuletému, se sídlem v Náměšti nad Oslavou, Hluboké 13, identifikační číslo osoby 41548850, zastoupenému JUDr. Jaroslavem Pavlasem. Ph.D., advokátem se sídlem ve Velkém Meziříčí, Náměstí 22/24, o určení vlastnického práva k vozidlu, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 5 C 106/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2024, č. j. 37 Co 21/2024-403, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3 388 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně.
1. V řízení se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem kolového traktoru tovární značky Holland, typ 9590.90, registrační značky J010918 (dále jen „traktor“), s tvrzením, že vlastnictví nabyla na základě kupní smlouvy ze dne 26. 11. 2018 uzavřené se společností AGRO Stanoviště s. r. o. (dále jen „prodávající“), avšak při prodeji obdržela od prodávajícího technický průkaz, ve kterém byl jako vlastník traktoru uveden žalovaný, který nereagoval na její výzvu k poskytnutí součinnosti k provedení změny vlastníka traktoru v registru motorových vozidel a v technickém průkazu. Za součinnosti prodávajícího zjistila, že žalovaný převedl vlastnictví k traktoru již dříve (30. 9. 2012) na společnost NovaSteel s.r.o., tato společnost následně traktor převedla dalšímu subjektu a poté získal traktor prodávající. Žalovaný v řízení tvrdil, že je stále vlastníkem traktoru z důvodu nezaplacení kupní ceny společností NovaSteel s.r.o. (při sjednané výhradě vlastnického práva) a též z důvodu následného odstoupení od kupní smlouvy pro nezaplacení kupní ceny.
2. Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 24. 10. 2023, č. j. 5 C 106/2020–378 (již třetím v pořadí vydaným poté, co byl v předchozím průběhu řízení zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2022, č. j. 23 Cdo 1837/2022-280, dřívější rozsudek Krajského soudu v Brně a věc byla vrácena k dalšímu řízení), určil, že traktor je ve vlastnictví žalobkyně (výrok pod bodem I), a rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni a České republice náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů (výroky pod body II a III).
3. Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem (v pořadí již čtvrtým svým rozhodnutím v průběhu řízení) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o povinnosti žalovaného k náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
4. Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně v rozsahu obou jeho výroků) podal žalovaný včasné dovolání, v němž namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. Navrhl zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně, a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání spatřoval v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, „která je dovolacím soudem i Ústavním soudem ČR rozhodována rozdílně, než jak ji posoudil v napadeném rozsudku odvolací soud“, konkrétně formuloval otázky: a) „jakým způsobem je mezi účastníky rozděleno důkazní břemeno a potažmo, který účastník má prokazovat konkrétní skutečnosti relevantní pro rozhodnutí sporu, případně který účastník ponese negativní následky neunesení důkazního břemene“ (odvolacímu soudu žalovaný vytýkal nesprávnou aplikaci konkrétních judikaturou vymezených procesních pravidel týkajících se důkazního břemene při posouzení, zda byla zaplacena žalovanému kupní cena společností NovaSteel s.r.o. a zda došlo k odstoupení od kupní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a společností NovaSteel s.r.o.), b) „za jakých podmínek lze mít za prokázanou skutečnost prokazovanou pouze nepřímými důkazy, tzn. jestli byl naplněn potřebný důkazní standard dle § 6 o. s. ř. a právně relevantní skutečnosti byly spolehlivě zjištěny“ (k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013, jenž je veřejnosti dostupný – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz).
5. Žalovaný též s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3520/2010, v dovolání namítal, že rozhodnutí soudů obou stupňů vychází ze skutkových zjištění, která nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Měl také za to, že nemohlo dojít k doplacení kupní ceny společností NovaSteel s.r.o. formou započtení, neboť podle něj v řízení nebyl prokázán dostatečně určitý projev vůle započíst vzájemné pohledávky ze strany společnosti NovaSteel, s. r. o., který by došel do sféry žalovaného. Soudům nižších stupňů dále vytýkal, že nebyl zjišťován a prokázán řetězec převodů od společnosti NovaSteel, s.r.o. dále až k žalobkyni. Podle žalovaného soudy
nižších stupňů rezignovaly i na právní posouzení nabytí vlastnického práva žalobkyní od neoprávněného, kterému bylo věnováno celé první řízení před těmito soudy. Dovozoval přitom, že nebyly dány podmínky pro nabytí vlastnického práva od neoprávněného ve smyslu § 1109 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a k tomu poukazoval na četnou judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu (včetně rozsudku sp. zn. 23 Cdo 1837/2022 vydaného v této věci). S odkazem na nálezy Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. III. ÚS 3023/23-2, a ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 1842/12 (jež jsou veřejnosti dostupné na https://nalus.usoud.cz), žalovaný uplatnil námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, které podle něj pouze paušálně odkazovalo na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.
6. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla jeho odmítnutí pro nepřípustnost.
7. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“.
8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Otázka rozdělení důkazního břemene nezaloží přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se oproti přesvědčení žalovaného odvolací soud neodchýlil od judikatury dovolacího soudu. Judikatura Nejvyššího soudu vychází z teorie analýzy norem obsahující pravidlo, podle něhož každá strana má tvrdit a dokazovat skutečnosti, které odpovídají skutkovým znakům právní normy, na níž zakládá svůj nárok nebo námitky v daném řízení (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3108/2010, ze dne 14. 8. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1287/2020, a ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3070/2021). V posuzované věci přitom odvolací soud otázku rozložení důkazního břemene řešil v souladu s touto judikaturou, neboť zjevně měl za to, že ohledně tvrzení o zaplacení kupní ceny společností NovaSteel s.r.o. žalovanému (žalobkyně dovozovala existenci svého vlastnického práva i z kupní smlouvy, jíž mělo dříve dojít k převodu vlastnictví traktoru ze žalovaného na předchůdce prodávajícího) nesla důkazní břemeno žalobkyně a ohledně tvrzení o odstoupení od takové kupní smlouvy žalovaným nesl důkazní břemeno žalovaný, přičemž vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle kterých se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení, že celá kupní cena byla společností NovaSteel s.r.o. žalovanému uhrazena (zčásti formou započtení), a z nichž naopak (ve shodě se soudem prvního stupně) dovodil, že žalovaný neprokázal odstoupení od smlouvy včetně jeho doručení adresátovi (listinu odstoupení předloženou žalovaným měl vzhledem k dalším zjištěným okolnostem za nevěrohodnou a antedatovanou).
10. Podstatou námitek žalovaného uplatněných v tomto ohledu v dovolání je nadto zejména jeho nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud (a soud prvního stupně, s jehož závěry se odvolací soud ztotožnil) přihlížel a jak byly provedené důkazy soudem hodnoceny. Žalovaný má totiž za to, že z provedených důkazů nevyplývá závěr o uhrazení celé kupní ceny, a že z nich naopak vyplývá závěr o tom, že od kupní smlouvy žalovaný odstoupil a toto odstoupení doručil společnosti NovaSteel s.r.o. V dovolání tak ve skutečnosti zpochybňuje správnost skutkových závěrů, z nichž odvolací soud vycházel při právním posouzení věci. Dovolací přezkum je však vyhrazen výlučně otázkám právním (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.), ke zpochybnění skutkového stavu zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů nemá dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod. Dovolacím důvodem upraveným v § 241a odst. 1 o. s. ř. pak nelze napadnout ani samotné hodnocení důkazů soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. Tím spíše pak námitky skutkové povahy nemohou přivodit závěr o přípustnosti dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč. – dále jen „R 4/2014“, ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 29 Cdo 12/2015, nebo ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1194/2017).
11. K námitce žalovaného, že skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování, při níž odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3520/2010, lze dodat, že zmíněné rozhodnutí, bylo vydáno v dovolacím řízení podléhajícím procesní úpravě účinné do 31. 12. 2012 (tj. nyní již neúčinné), v jejímž režimu se dovolací soud mohl zabývat tím, zda rozhodnutí odvolacího soudu nevychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování [srov. § 241 odst. 3 písm. c) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012]. V procesním režimu, v němž probíhá toto dovolací řízení, je však dovolací přezkum vyhrazen výlučně otázkám právním a žalovaným uvedená námitka již tedy není způsobilým dovolacím důvodem.
12. Přípustnost dovolání nezaloží ani otázka naplnění potřebného důkazního standardu, neboť odvolací soud se od žalovaným citovaného rozhodnutí neodchýlil, pokud na základě hodnocení dokazování provedeného před soudem prvního stupně neměl žádné pochybnosti o tom, že došlo k úhradě celé kupní ceny za traktor společností NovaSteel s.r.o. Ve vztahu k tomuto závěru přitom již soud prvního stupně (s jehož hodnocením se odvolací osud ztotožnil) řádně vysvětlil, z jakých důkazů vycházel, jak je hodnotil a ke kterým důkazům se přiklonil a proč. Jeho skutkové závěry přitom nejsou v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů. Námitkou, že předložené důkazy nemohou naplnit požadovaný důkazní standard, žalovaný ve skutečnosti pouze opětovně prezentuje své vlastní hodnocení důkazů odlišné od hodnocení, jak jej provedly soudy nižších stupňů, a nikoliv nesprávné právní posouzení věci.
13. Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky, zda mohlo dojít k nabytí vlastnictví traktoru žalobcem od nevlastníka podle § 1109 písm. b) o. z., neboť na řešení této otázky (již) napadené rozhodnutí nezáviselo. Ač v předchozím průběhu řízení dovozovali soudy nižších stupňů existenci vlastnického práva žalobkyně (též) s ohledem na možné nabytí od nevlastníka za podmínek § 1109 písm. b) o. z., v napadeném rozhodnutí odvolací soud založil dovození existence vlastnického práva žalobkyně výlučně na závěru (na ztotožnění se se závěrem soudu prvního stupně), že vlastnictví k traktoru přešlo ze žalovaného nejprve na společnost NovaSteel s.r.o., na základě (ústní) kupní smlouvy ze dne 30. 9. 2012, neboť byla zcela uhrazena kupní cena, a že od této smlouvy žalovaný účinně neodstoupil (zjevně též při úplném zaplacení kupní ceny ani účinně odstoupit nemohl). Současně souhlasil se závěry soudu prvního stupně, podle kterých nebyly shledány důvody případné neplatnosti navazujících kupních smluv, jimiž bylo postupně převedeno vlastnictví traktoru až na prodávajícího, a též kupní smlouvy, na jejímž základě získala vlastnické právo k traktoru od prodávajícího žalobkyně. Odvolací soud tedy vycházel ze závěru, že žalobkyně nabyla vlastnické právo od vlastníka, a z uvedeného důvodu již neposuzoval (neměl důvod posuzovat), zda byly naplněny podmínky nabytí vlastnictví od nevlastníka ve smyslu § 1109 písm. b) o. z. Žalovaným prezentovaná otázka tedy nebyla pro napadené rozhodnutí určující, na jejím řešení napadené rozhodnutí nezáviselo. Skutečnost, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí (pro napadené rozhodnutí bylo určující) je přitom jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).
14. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
15. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen pro každý jednotlivý dovolací důvod vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. K projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o.
s. ř. (či jeho části), aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké konkrétní ustálené rozhodovací praxe se v napadeném rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva (dosud judikaturně neřešená) má být dovolacím soudem vyřešena nebo (již opakovaně judikaturně řešená) je v rozhodovací praxi dovolacího soudu rozhodována vzájemně rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má nyní odklonit. Pouhé vymezení dovolacího důvodu nepostačuje.
Požadavek uvést, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., je totiž odlišný od požadavku na vymezení dovolacího důvodu, jenž spočívá obvykle ve vylíčení právní argumentace, pro kterou považuje dovolatel právní posouzení věci za nesprávné. Jestliže zákonodárce kromě této argumentace požaduje také vyjádření se k relevantní judikatuře Nejvyššího soudu, pak nelze z pouhého vylíčení dovolacího důvodu usuzovat, že dovolatel již nemusí plnit požadavek plynoucí z § 241a odst. 2 o.
s. ř. (srov. například stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sbírky zákonů, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4716/2017, a ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 32 Cdo 815/2019). Dovolatel tedy musí v dovolání (pro každý jím uváděný dovolací důvod) vyjádřit i svůj názor na vztah řešení určité právní otázky přijatého odvolacím soudem v napadeném rozhodnutí k judikatuře dovolacího soudu (srov. například R 4/2014 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.
12. 2013, sen. zn. 29 NSČR 114/2013, a ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014).
16. Těmto požadavkům žalovaný nedostál ve vztahu k dovolacím námitkám o nesprávnosti posouzení doplacení kupní ceny traktoru společností NovaSteel s.r.o. započtením z důvodu absence dostatečně určitého projevu vůle započíst vzájemné pohledávky, který by došel do sféry žalovaného, a o neprokázání úplného řetězce převodů vlastnictví traktoru od společnosti NovaSteel, s.r.o. dále až k žalobkyni. Dovolací argumentace žalovaného k těmto námitkám neobsahuje vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, tj. žalovaný neformuluje žádnou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení záviselo rozhodnutí odvolacího soudu a neuvádí žádné okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, o který ze čtyř předpokladů přípustnosti uvedených v § 237 o.
s. ř. podle žalovaného jde (má jít) ve vztahu k těmto dovolacím důvodům. Vytčené nedostatky obligatorních náležitostí dovolání přitom již nelze odstranit, neboť uplynula lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.). Jde přitom o vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání v této části.
17. Přípustnost dovolání nemůže založit námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí (která měla mít podle žalovaného za následek porušení jeho práva na soudní ochranu), jejímž prostřednictvím žalovaný fakticky vytýká odvolacímu soudu vadu řízení. Vady řízení samy o sobě nejsou způsobilým dovolacím důvodem (tím je toliko nesprávné právní posouzení věci, jak bylo uvedeno již výše); k jejich případné existenci by mohl dovolací soud přihlédnout jen v případě přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), což v projednávané věci není naplněno. Tvrzení žalovaného o tomto údajném procesním pochybení nezahrnuje žádnou odvolacím soudem řešenou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř., přípustnost dovolání tudíž založit nemůže (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1145/2015). K uvedené námitce lze pro úplnost dodat, že odůvodnění napadeného rozhodnutí dosahuje takové míry argumentace, která nikterak nekrátila žalovaného v možnosti uplatnění dovolacích námitek, jak je zřejmé i z obsahu jeho dovolání (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sb. rozh. obč.). Odvolací soud se zabýval odvolacími námitkami a uvedl, z jakého důvodu se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, tj. považoval za dostatečné a srozumitelné vysvětlení soudu prvního stupně, z jakých důkazů vycházel, jak tyto důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti. Konkrétně měl za to, že bylo jasně uvedeno, kdy a jakým způsobem došlo k doplacení zbytku kupní ceny (společností NovaSteel s.r.o.) a z jakých důkazů byl tento závěr učiněn a s ohledem na jaké (v odůvodnění konkrétně specifikované) důkazy se soud prvního stupně vypořádal s otázkou odstoupení od smlouvy, jak jej tvrdil žalovaný. Neměl výhrady ani k právnímu posouzení věci učiněnému soudem prvního stupně.
18. Ačkoliv v úvodu dovolání žalovaný avizoval, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu v rozsahu obou jeho výroků, dovolací soud posoudil rozsah dovolání s přihlédnutím k jeho celkovému obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.)
a dovodil, že proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku (část výroku I a výrok II) dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k těmto výrokům není obsažena v dovolání žádná argumentace a žalovaný se tak zjevně domáhá jejich zrušení pouze jako výroků akcesorických. Ostatně proti těmto výrokům napadeného rozsudku by nebylo dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
19. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalovaného odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost (zčásti též pro vady).
20. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 15. 7. 2025
Mgr. Jiří Němec předseda senátu