USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci oprávněné: Národní rozvojová banka, a.s., IČO 44848943, se sídlem Přemyslovská 2845/43, 130 00 Praha 3, zastoupená Mgr. Martinem Štuksou, advokátem se sídlem Kaplická 1037/12, 140 00 Praha 4, proti povinným: 1. J. H., zastoupený JUDr. Richardem Čičkem, advokátem se sídlem Na baště sv. Ludmily 252/3, 160 00 Praha 6, 2. J. K., zastoupený Mgr. Ondřejem Lukášem Machalou, LL.M., MBA, advokátem se sídlem Na dědinách 733/22, 141 00 Praha 4, 3. K. L., o žalobě pro zmatečnost podané 2. povinným, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Co 262/2022, o dovolání 2. povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2024, č. j. 4 Co 170/2023-46, takto:
Dovolání se odmítá.
1. V posuzované věci je vedena exekuce prodejem zástavy (druhá fáze řízení o soudním prodeji zástavy) ve spoluvlastnictví povinných.
2. Soudní exekutorka JUDr. Jana Tvrdková, Exekutorský úřad Praha 4, usnesením ze dne 8. 6. 2022, č. j. 095 Ex 764/18-160, rozhodla, které nemovité věci včetně jejich příslušenství jsou předmětem exekuce, stanovila jejich příslušenství i výslednou cenu. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2022, sp. zn. 14 Co 262/2022.
3. Druhý povinný žalobou pro zmatečnost napadl výše uvedená usnesení. Dovolával se zmatečnostních důvodů podle § 229 odst. 1 písm. e) a g), odst. 3 a odst. 4 o. s. ř. s odkazem na § 29 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 3. 2023, č. j. 14 Co 262/2022-23, tuto žalobu pro zmatečnost zamítl, a
rozhodl o náhradě nákladů řízení (rozhodl poté, kdy usnesením ze dne 2. 1. 2023, č. j. 14 Co 262/2022-15, vyloučil řízení o žalobě pro zmatečnost k samostatnému řízení).
4. K odvolání 2. povinného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. 5. 2024, č. j. 4 Co 170/2023-46, potvrdil usnesení soudu prvního stupně v zamítavém výroku a v nákladovém výroku jej změnil tak, že se o náhradě nákladů řízení nerozhoduje. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že podle § 254 odst. 2 o. s. ř. a § 229 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, (dále jen „exekuční řád“) je v exekučním řízení žaloba pro zmatečnost přípustná pouze podle § 229 odst. 4 o. s. ř., což v daném případě splněno není. K námitce 2. povinného, že probíhající řízení není řízením exekučním, ale jen druhou fází řízení o soudním prodeji zástavy, odvolací soud uvedl, že v druhé fázi daného řízení jde o výkon rozhodnutí a tuto problematiku je nutno posuzovat podle § 335 a násl. o. s. ř., § 37, § 47 a násl. a § 52 odst. 1 a násl. exekučního řádu a v řízení o žalobě pro zmatečnost, jde-li o výkon rozhodnutí (exekuci), podle § 254 odst. 2 o. s. ř. Z toho vyplývá, že zmatečnost je nutno posoudit pouze podle § 229 a násl. o. s. ř. a nikoli podle § 28 a § 29 z. ř. s.
5. Usnesení odvolacího soudu napadl 2. povinný dovoláním, jehož přípustnost odůvodnil tím, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny. Formuluje velké množství podrobných otázek, jejichž podstata spočívá v řešení právní otázky, zda žaloba pro zmatečnost podaná zástavním dlužníkem proti rozhodnutí vydanému v exekučním řízení o prodeji zástavy, má být posuzována podle z. ř. s. Poukazuje na § 29 z. ř. s., z něhož podle něj vyplývá, že v řízení o soudním prodeji zástavy je žaloba pro zmatečnost přípustná, neboť toto ustanovení je třeba aplikovat jako lex specialis. Má za to, že zástavní dlužníci nemají možnost bránit svá práva v I. ani ve II. fázi soudního prodeje zástavy a musí strpět neústavní procesní postavení povinných v exekučním řízení (odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 974/2019, 21 Cdo 1496/2022, 21 Cdo 3161/2006, 21 Cdo 2179/2002, 21 Cdo 987/2013, 29 Odo 523/2002, 21 Cdo 960/2003, 22 Cdo 2347/2003, 33 Cdo 4364/2011 a Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1148/13). Namítá rovněž vady řízení, které spatřuje v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí (odvolací soud potvrdil a změnil neexistující výroky I a II usnesení soudu prvního stupně - odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2750/16, IV. ÚS 512/12), zmatečnosti (v exekuční věci rozhodovala vyloučená soudkyně - rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1045/99 a 21 Cdo 1472/2017) a v jiných vadách řízení (porušení dispoziční zásady - rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3844/2012, 26 Cdo 4722/2008, 21 Cdo 3302/2008, 21 Cdo 909/2003 a Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2780/08, II. ÚS 3137/09, I. ÚS 1561/08). Navrhl zrušení rozhodnutí odvolacího soudu (případně zrušení rozhodnutí obou soudů) a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení a současně navrhl odklad právní moci tohoto rozhodnutí.
6. Oprávněná ve vyjádření poukázala na to, že dovolání není přípustné, podrobně se zabývala nedůvodností argumentů dovolatele a ztotožnila se s rozhodnutím odvolacího soudu. Navrhla odmítnutí nepřípustného dovolání s tím, že rámec otázek položených 2. povinným pro dovolací přezkum dalece přesahuje rozsah dovolacího řízení.
7. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že dovolání 2. povinného není přípustné.
8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
10. Dovolatel předkládá otázku, zda žaloba pro zmatečnost podaná zástavním dlužníkem proti rozhodnutí vydanému v exekučním řízení o prodeji zástavy má být posuzována podle z. ř. s. Podle ustanovení § 52 odst. 1 e. ř. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že ve vztahu k žalobě pro zmatečnost exekuční řád "nestanoví jinak", vyplývá z § 254 odst. 2 věty druhé za středníkem o. s. ř., že v exekučních věcech je žaloba pro zmatečnost přípustná jen z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř., tedy jen proti rozhodnutím, jimiž odvolací soud nerozhodl věcně. Jejím důvodem může být jen skutkově nebo právně chybný (v rozporu se zákonem učiněný) závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto nebo že odvolací řízení muselo být zastaveno; v řízení o žalobě pro zmatečnost soud proto posuzuje správnost závěrů odvolacího soudu o odmítnutí odvolání nebo o zastavení odvolacího řízení; žaloba není důvodná jen tehdy, jsou-li tyto závěry po skutkové a právní stránce v souladu se zákonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2006 sp. zn. 29 Odo 783/2005).
11. Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že podle § 52 exekučního řádu a § 254 odst. 2 věty druhé o. s. ř. lze žalobu pro zmatečnost v rámci vykonávacího (exekučního) řízení podat pouze v případech taxativně vymezených v § 229 odst. 4 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4629/2009). Tento závěr je zcela v souladu jak se zněním zákonných ustanovení, tak s judikaturou. Je nepochybné, že rozhodnutí napadená dovolatelem zmatečnostní žalobou byla vydána v exekučním řízení, přičemž se nejedná o rozhodnutí uvedená v § 229 odst. 4 o. s. ř. Nelze proto nic vytknout právnímu závěru odvolacího soudu, který ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že dovolatelem podaná žaloba pro zmatečnost není přípustná.
12. Otázkou použití ustanovení § 29 z. ř. s. v řízení o žalobě pro zmatečnost proti rozhodnutí vydanému v exekučním řízení se dovolací soud již zabýval v usnesení ze dne 28. 1. 2025, sp. zn. 25 Cdo 1433/2024 (v jiné věci dovolatele). Uzavřel, že § 29 z. ř. s. na daný případ nedopadá, neboť upravuje pouze rozsah přezkumu rozhodnutí, která podle jiných zákonných ustanovení lze napadnout žalobou pro zmatečnost, avšak samo toto ustanovení nevymezuje, která rozhodnutí mohou být žalobou pro zmatečnost napadena. Dovolací soud připomíná, že zákon o zvláštních řízeních soudních v § 29 zakotvuje základní odchylku, jíž se odlišují řízení o žalobě na obnovu řízení a pro zmatečnost ve zvláštních řízeních soudních od těch upravených občanským soudním řádem pro řízení sporná. V těch zvláštních řízeních, která lze zahájit i bez návrhu, není soud vázán mezemi, ve kterých se účastník domáhá přezkoumání rozhodnutí žalobou na obnovu řízení či pro zmatečnost. Smyslem tohoto ustanovení a důvodem jeho systematického včlenění do obecné části z. ř. s. je vyjádření základního rysu, jímž se odlišuje způsob projednání a rozhodnutí žaloby na obnovu řízení a pro zmatečnost ve zvláštním řízení soudním, jež lze zahájit i bez návrhu, od způsobu projednání a rozhodnutí v řízení sporném, který spočívá v tom, že soud není vázán mezemi, ve kterých se účastník domáhá přezkoumání rozhodnutí, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu. Z textu ustanovení § 29 z. ř. s. nevyplývá, ani jeho výkladem nelze dojít k závěru, že by zakládalo přípustnost podání žaloby pro zmatečnost proti rozhodnutí odvolacího soudu v exekučním řízení (druhé fázi řízení o soudním prodeji zástavy), které je možno zahájit pouze na návrh zástavního věřitele (§ 358 odst. 3 z. ř. s.).
13. Dovolatel pokládá dovolacímu soudu rovněž řadu otázek, na jejichž řešení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno [např. zda může zástavní dlužník prostřednictvím žaloby pro zmatečnost proti rozhodnutím soudů v soudním prodeji zástavy (I. a II. fáze) v rámci své obrany zpochybnit i skutečnosti, jež byly rozhodné pro vydání usnesení o nařízení soudního prodeje zástavy, a které soudy v důsledku zmatečnosti řízení a postupu soudů nezohlednily, zda má zástavní dlužník (odlišný od obligačního dlužníka) po právní moci II. fáze soudního prodeje zástavy ve formě výkonu rozhodnutí (exekuční řízení) možnost podat žalobu na obnovu řízení soudního prodeje zástavy, která je dle § 29 z. ř. s. výslovně přípustná, v jakém nalézacím řízení má zástavní dlužník právo uplatnit námitky proti zmatečnosti postupu soudů či soudních exekutorů v soudním prodeji zástavy nebo polemika ohledně procesního postavení zástavních dlužníků a nemožnosti jejich obrany v řízení o soudním prodeji zástavy]. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. však může založit jen taková otázka, na níž byl výrok odvolacího soudu z hlediska právního posouzení založen (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 4184/2013, ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 25 Cdo 5410/2017, nebo ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5887/2016).
14. Způsobilým dovolacím důvodem není ani poukaz na vady řízení (nepřezkoumatelnost, porušení dispoziční zásady řízení) neboť k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (je-li jimi řízení skutečně postiženo), dovolací soud přihlíží, jen je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), což není tento případ. Nejvyšší soud pak ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil, že přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nemůže založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona (viz např. usnesení ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. 32 Cdo 165/2014, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 709/2014, či ze dne 31. 1. 2020, sp. zn. 24 Cdo 2484/2019).
15. Z těchto důvodů není dovolání přípustné, a proto je dovolací soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
16. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně
nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad právní moci napadeného usnesení za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání ve lhůtě přiměřené pro rozhodnutí o návrhu na odklad právní moci rozhodnutí. 17. O náhradě nákladů vzniklých oprávněnému v tomto dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 87 a násl. exekučního řádu). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 6. 2025
JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu