USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců
JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: J. K.,
zastoupený Mgr. Markem Svojanovským, advokátem se sídlem Dvorek 16, Laškov,
proti žalovanému: P. K., zastoupený JUDr. Jakubem Havlíčkem, advokátem se
sídlem Jana Koziny 1295/2a, Hradec Králové, o 300 000 Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 53 C 19/2022, o
dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1.
2024, č. j. 26 Co 166/2023-403, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího
řízení 11 858 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta
JUDr. Jakuba Havlíčka.
1. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16. 1. 2024, č. j. 26
Co 166/2023
-403, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 15. 2. 2023, č. j. 53 C
19/2022-285, ve znění doplňujícího a opravného usnesení ze dne 27. 6. 2023, č.
j. 53 C 19/2023-325, jimiž Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou zamítl žalobu,
kterou se žalobce domáhal zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o
náhradě nákladů řízení a o vrácení zálohy žalovanému; odvolací soud rozhodl též
o náhradě nákladů odvolacího řízení. Neshledal důvodným nárok na náhradu škody,
jež měla žalobci vzniknout v důsledku předběžného opatření Okresního soudu v
Rychnově nad Kněžnou ze dne 19. 8. 2021, č. j. 6 Nc 402/2031-30 (dále jen
„sporné předběžné opatření“), kterým bylo k návrhu žalovaného uloženo E. H.,
aby nenakládala s bytovou jednotkou č. XY nacházející se v domě číslo popisné
XY na stavební parcele XY v katastrálním území XY (dále jen „sporná bytová
jednotka“); tím bylo podle žaloby znemožněno, aby žalobce uzavřel kupní
smlouvu ke sporné bytové jednotce, čímž mu vznikla škoda. Odvolací soud vyšel
ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, že žalobce uzavřel dne 1. 2. 2020
smlouvu, jíž spornou bytovou jednotku daroval E. H., která dne 27. 10. 2020
uzavřela s žalovaným smlouvu o smlouvě budoucí, jíž se zavázala převést na něj
spornou bytovou jednotku budoucí kupní smlouvou. Žalobce dne 2. 7. 2021 odvolal
písemně dar vůči E. H. pro nevděk a dne 16. 7. 2021 uzavřel se společností
Rezidence Radniční s. r. o. smlouvu o budoucí kupní smlouvě, v níž bylo
ujednáno, že budoucí kupující je oprávněna požadovat po budoucím prodávajícím
zaplacení smluvní pokuty, pokud a) z jakéhokoliv důvodu nebude budoucí
prodávající zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník sporné bytové jednotky
nejpozději do 31. 12. 2021, a b) budoucí prodávající z jakéhokoliv důvodu
odmítne kupní smlouvu na převod sporné bytové jednotky uzavřít nejpozději do
31. 1. 2022. Dne 16. 8. 2021 vyzval žalovaný E. H. k uzavření kupní smlouvy.
Dne 17. 8. 2021 E. H. od smlouvy o budoucí kupní smlouvě uzavřené s žalovaným
odstoupila. Dne 19. 8. 2021 bylo zahájeno řízení o vydání sporného předběžného
opatření, které bylo téhož dne vydáno. Dne 2. 9. 2021 žalovaný zahájil řízení
proti E. H. a domáhal se nahrazení projevu vůle uzavřít s ním kupní smlouvu,
věc byla vedena u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 6 C
93/2021, řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby dne 27. 4. 2022. Dne 15. 9.
2021 byl žalobce vyzván společností Rezidence Radniční s. r. o. k uzavření
kupní smlouvy. Dne 8. 10. 2021 bylo zahájeno řízení, ve kterém se žalobce
domáhal proti E. H. určení vlastnictví sporné bytové jednotky, věc byla vedena
u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, který rozsudkem ze dne 1. 3. 2021, č.
j. 9 C 208/2021-50, určil vlastnické právo ve prospěch žalobce s právní mocí ke
dni 23. 3. 2022. Dne 30. 11. 2021 bylo sporné předběžné opatření potvrzeno
usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 25 Co 223/2021-121, s právní
mocí ke dni 31. 12. 2021. Dne 2. 5. 2022 společnost Rezidence Radniční s. r. o.
vyúčtovala žalobci smluvní pokutu a ve dnech 10. 6. 2022 a 13. 6. 2022 z účtu
žalobce obdržela celkem 300 000 Kč.
2. Po právní stránce odvolací soud uvedl, že žalobce předmět řízení v
žalobě vymezil tak, že smluvní pokuta byla ve smlouvě sjednána „pro případ, že
nebude žalobce vlastníkem nejpozději do 31. 12. 2021 nebo v případě odmítnutí
kupní smlouvu uzavřít nejpozději do 31. 1. 2022“, tj. neuvedl případ, který je
ve smlouvě uveden v čl. VI bodě 1 pod písm. a), ale uvedl jiný důvod, a to
situaci, že „nebude vlastníkem nejpozději do 31. 12. 2021“, tj. že nebude
nositelem vlastnického práva. Poté žalobce v žalobě uvedl, že byl dopisem ze
dne 15. 9. 2021 vyzván k uzavření smlouvy, ale s ohledem na nařízené předběžné
opatření nebylo možné souhlasným prohlášením provést vkladové řízení, proto
odmítl kupní smlouvu uzavřít. I v dalším podání soudu žalobce opakoval, že bylo
zcela bezpředmětné, aby uzavíral kupní smlouvu, nebyl-li zapsán jako vlastník v
katastru nemovitostí. Při odvolacím jednání žalobce uvedl, že „kupní smlouvu
nemohl uzavřít, protože v té době bylo zablokováno vkladové řízení,“ a
vysvětloval, že situaci chápal tak, že pokud není zapsaným vlastníkem v
katastru nemovitostí, nemůže kupní smlouvu uzavřít. Až v průběhu odvolacího
jednání zástupce žalobce dotvrdil další rozhodnou skutečnost, že smluvní pokuta
byla žádána a zaplacena budoucímu kupujícímu také proto, že žalobce nebyl ke
dni 31. 12. 2021 zapsaným vlastníkem sporné bytové jednotky v katastru
nemovitostí. Sporné předběžné opatření bylo nařízeno 19. 8. 2021 s tím, že
žalovanému jako navrhovateli bylo uloženo zahájit soudní řízení. Žalovaný
povinnost splnil a jím zahájené soudní řízení bylo vedeno pod sp. zn. 6 C 93/21
do 27. 4. 2022, kdy bylo pravomocně zastaveno; tímto dnem zaniklo sporné
předběžné opatření a šestiměsíční lhůta daná ustanovením § 77a odst. 2 o. s. ř.
uplynula 28. 10. 2022. Nárok nebyl prekludován, protože dne 27. 10. 2022 byla
podána žaloba o náhradu škody, odůvodněná tím, že škoda zaplacením smluvní
pokuty vznikla v důsledku toho, že žalobce musel vzhledem k nařízenému
předběžnému opatření odmítnout uzavřít kupní smlouvu (odmítl aktivně jednat),
tj. nastala situace předvídaná v čl. VI bodě 1 písm. b) smlouvy ze dne 16. 7.
2021. Pokud však v průběhu odvolacího řízení žalobce nově tvrdil, že škoda mu
vznikla také proto, že v důsledku předběžného opatření nastala situace
předvídaná v čl. VI bodu 1 písm. a) smlouvy (nedošlo k zápisu jeho vlastnického
práva do katastru nemovitostí do 31. 12. 2021), je obrana žalovaného důvodná,
neboť náhrada škody je požadována na základě nových dosud netvrzených
skutečností, takže nárok je z tohoto důvodu uplatněn po uplynutí šestiměsíční
prekluzivní lhůty.
3. Odvolací soud se dále zabýval nárokem tak, jak byl původně uplatněn v
žalobě. Uvedl, že k zániku darovacího vztahu, tj. obnově vlastnictví dárce k
věci, dojde na základě dvou právních skutečností, a to hrubého porušení dobrých
mravů obdarovaným vůči dárci nebo členům jeho rodiny a jednostranného právního
jednání dárce adresovaného obdarovanému a směřujícího k vrácení daru. Doručil-
li žalobce výzvu k vrácení daru E. H. 16. 8. 2021, přešlo tím na něj
vlastnictví zpět, takže pokud se rozhodl kupní smlouvu k výzvě budoucího
kupujícího ze dne 15. 9. 2021 neuzavřít, jde o rozhodnutí, které žalobce učinil
v právním omylu, neboť byl nositelem vlastnického práva a kupní smlouvu mohl
uzavřít. Sporné předběžné opatření ostatně žádnou povinnost žalobci neukládalo
a nijak ho neomezovalo, bylo totiž vydáno ve sporu mezi žalovaným a E. H.
proto, aby E. H. nenakládala se spornou bytovou jednotkou, nikoli proto, aby
bylo zabráněno účinkům výzvy k vrácení daru dárcem (žalobcem), tedy z tohoto
pohledu třetí osobou. V té době byl sice nesoulad mezi právním stavem a stavem
zápisu v katastru nemovitostí, ale ani tato okolnost nemohla objektivně bránit
žalobci uzavřít kupní smlouvu, navíc za situace, kdy budoucímu kupujícímu měl a
mohl být tento nesoulad znám (nahlédnutím do veřejně přístupného katastru
nemovitostí), ale přesto měl o koupi zájem, neboť dopisem ze dne 15. 9. 2021
žalobce k relevantnímu právnímu jednání vyzval. Tvrzená škoda tak nevznikla v
příčinné souvislosti se sporným předběžným opatřením, neboť příčinná souvislost
byla přerušena (přetržena) samostatným rozhodnutím žalobce kupní smlouvu
neuzavřít, aniž toto rozhodnutí mohl žalovaný ovlivnit. Rozhodnutím neuzavřít k
výzvě budoucího kupujícího kupní smlouvu naopak žalobce porušil svoji prevenční
povinnost, neboť bylo jeho obecnou povinností počínat si v konkrétní situaci
natolik pozorně, obezřetně a znale, aby nezpůsobil škodu nejen jinému, nýbrž
ani své vlastní osobě. Právním následkem nečinnosti žalobce, který odmítl
uzavřít kupní smlouvu, přestože byl nositelem vlastnického práva a sporné
předběžné opatření mu nic nezakazovalo, je to, že vznikla-li mu povinnost
zaplatit smluvní pokutu, nemůže se její náhrady úspěšně domáhat po žalovaném
jako navrhovateli předběžného opatření.
4. Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalobce dovoláním,
jehož přípustnost spatřuje v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené
judikatury Nejvyššího soudu při řešení otázky, zda jsou naplněny znaky
odpovědnostního vztahu podle § 77a o. s. ř., zejména podmínka příčinné
souvislosti mezi vzniklou škodou a sporným předběžným opatřením, a to zejména
za situace, kdy žalobce odmítl uzavřít s třetí osobou kupní smlouvu v důsledku
nemožnosti nastoupení věcněprávních účinků do 31. 12. 2021. Jako dovolací důvod
dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že odmítl uzavřít
kupní smlouvu, protože mu smlouva o smlouvě budoucí ukládala stát se zapsaným
vlastníkem do 31. 12. 2021, což splněno nebylo. Je bezpředmětné, zda si žalobce
byl či nebyl vědom toho, že kupní smlouvu může uzavřít. Věcněprávní účinky
takto uzavřené kupní smlouvy nastat nemohly, jelikož tomu bránil stav v
katastru nemovitostí i sporné předběžné opatření, které zaniklo až po uplynutí
všech sjednaných termínů. Zaplacená smluvní pokuta ve výši 300 000 Kč tak
představuje škodu, za kterou podle § 77a o. s. ř. odpovídá žalovaný. Pokud by
předběžné opatření nebylo vydáno, žalobce by podmínku zápisu splnil a kupní
smlouvu by uzavřel. Byť kupní smlouvu bylo možné uzavřít, vlastnické právo
nepřechází pouhým uzavřením smlouvy. Kupní smlouva zavazuje prodávajícího k
předání věci a poskytnutí součinnosti při zápisu vlastnického práva do katastru
nemovitostí a teprve vkladem dochází k převodu vlastnického práva.
Existovala-li zde skutečnost, která bránila tomu, aby se žalobce stal do 31.
12. 2021 zapsaným vlastníkem, a v důsledku toho žalobce odmítl uzavřít kupní
smlouvu a byla mu vyúčtována smluvní pokuta, jde o škodu, která je v příčinné
souvislosti se sporným předběžným opatřením. Odvolací soud tak zcela pominul
obligační a věcněprávní účinky kupní smlouvy a odchýlil se od rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 24 Cdo 2890/2020. Uzavřením kupní
smlouvy by žalobce postupoval v rozporu s povinností předcházet vzniku škody,
nemohl totiž zajistit, aby nastaly věcněprávní účinky potenciálně uzavřené
smlouvy. Žalobce by tak na sebe bral další odpovědnostní vztahy z titulu
nesplněné smlouvy; neuzavření kupní smlouvy tak bylo krokem, jímž předcházel
vzniku dalších škod. Smluvní pokuta byla vedle porušení povinnosti uzavřít
smlouvu vyúčtována též za porušení povinnosti stát se zapsaným vlastníkem do
31. 12. 2021 a už tato skutečnost stačí k náhradě škody. V tomto směru nemůže
být nárok žalobce prekludován, neboť jej uplatnil v zákonné šestiměsíční lhůtě.
Není pravdou, že by žalobce až v odvolacím řízení rozšiřoval svůj nárok. K
tomuto závěru dospěl pouze odvolací soud, který hledal nejjednodušší způsob,
jak věc vyřídit. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek změnil
tak, že žalobě vyhoví, případně aby jej společně s rozsudkem soudu prvního
stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
5. Žalovaný ve vyjádření označil dovolání za nepřípustné, neboť
neformuluje žádnou právní otázku, která by vyžadovala zásah dovolacího soudu.
Dovolací argumentace spočívá pouze v nesouhlasu s hodnocením skutkového stavu,
což přípustnost dovolání nezakládá. Odkazy na judikaturu jsou nesprávné či
irelevantní. Žalovaný poukázal na to, že se žalobce snaží zneužít práva za
účelem protiprávního obohacení a podobný postup jako v této věci použil i vůči
jiným poškozeným. Společnost Rezidence Radniční, která figuruje jako formální
smluvní partner, je žalobcem ovládaná a zcela s ním propojená, a i z tohoto
důvodu nelze vyúčtování smluvní pokuty mezi ní a žalobcem považovat za škodu.
Dokumenty, na nichž žalobce staví nárok, jsou účelově vytvořené a nebyly
předloženy k ověření pravosti. Je-li uplatněný nárok založen na tvrzení, že
žalobce odmítl uzavřít kupní smlouvu kvůli předběžnému opatření, čímž mu
vznikla povinnost k zaplacení smluvní pokuty, jde o účelovou konstrukci –
žalobce byl vlastníkem jednotky a nebyl v uzavření smlouvy nijak omezen.
Předběžné opatření se totiž týkalo E. H. a bylo zrušeno v důsledku jejich
společného nekalého jednání vůči žalovanému. Navrhl, aby dovolání bylo
odmítnuto.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) v dovolacím řízení
postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č.
286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu
oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., není však
přípustné.
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. V části, v níž žalobce nárok na náhradu škody odvozuje od toho, že
byl povinen zaplatit smluvní pokutu z důvodu, že ke dni 31. 12. 2021 v rozporu
se smlouvu o smlouvě budoucí nebyl zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník,
postavil odvolací soud své rozhodnutí na závěru o zániku práva prekluzí marným
uplynutím lhůty podle § 77a odst. 2 o. s. ř. Dovolatel proti tomuto závěru
brojí pouze tak, že s ním nesouhlasí a odvolacímu soudu vytýká, že hledal
nejjednodušší způsob, jak věc vyřídit. K řešení této právní otázky dovolatel
neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ačkoliv
podle ustálené judikatury je povinen v dovolání pro každý jednotlivý dovolací
důvod vymezit, kterou z podmínek přípustnosti považuje pro něj za splněnou
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014,
nebo ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 9/2014). Pouhá kritika právního
posouzení odvolacího soudu nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29
Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením
Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13). Poukazuje-li touto
námitkou dovolatel na vadu řízení, dovolací soud k ní smí podle § 242 odst. 3
věty druhé o. s. ř. přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 82, ročník 2006, a ze dne 17.
12. 2013, sp. zn. 21 Cdo 762/2013); o takovou situaci se zde však nejedná.
9. Ohledně nároku na náhradu škody odvozeného od toho, že žalobce byl
povinen zaplatit smluvní pokutu proto, že v rozporu se smlouvou o smlouvě
budoucí nemohl uzavřít kupní smlouvu, jelikož nebyl vlastníkem sporné bytové
jednotky, postavil odvolací soud své rozhodnutí na závěru o absenci příčinné
souvislosti. Zjišťuje-li se v řízení o náhradu škody, zda protiprávní jednání
škůdce (zde podání návrhu na vydání předběžného opatření) a poškozenému vzniklá
škoda jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, je otázka existence příčinné
souvislosti otázkou skutkovou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný pod C 1025 v Souboru civilních
rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“). Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána, a v tomto směru
jde tedy o otázku skutkových zjištění. Právní posouzení příčinné souvislosti
spočívá ve stanovení, mezi jakými okolnostmi má být existence vztahu příčiny a
následku zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah
vyloučit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25
Cdo 915/2005, Soubor C 5077, či ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006,
Soubor C 5514). O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda
následkem protiprávního jednání škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve
vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt
protiprávního jednání, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná
skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta
okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o
příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na
nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li
příčin více, působí z časového hlediska buď souběžně anebo následně, aniž se
časově překrývají; v takovém případě je pro existenci příčinné souvislosti
nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke
vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako
následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení
prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého
následku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1990, sp. zn. 1 Cz
86/90, publikovaný pod č. 7/1992 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část
občanskoprávní a obchodní, dále jen „Sb. rozh. obč.“). Řetězec příčin však
nezakládá příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou tehdy,
vstupuje-li do děje jiná, na jednání škůdce nezávislá skutečnost, která je pro
vznik škody rozhodující (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002,
sp. zn. 25 Cdo 245/2000, Soubor C 979).
Odvolací soud dovodil, že stav katastru
nemovitostí uzavření kupní smlouvy žalobcem nebránil a že příčinou nesplnění
povinnosti plynoucí ze smlouvy o smlouvě budoucí bylo vlastní rozhodnutí
žalobce, který byl přes nesprávný údaj v katastru nemovitostí vlastníkem sporné
bytové jednotky, což odpovídá též závěrům uvedeným v dovolatelem odkazovaném
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 24 Cdo 2890/2020. Odvolací soud tak postupoval v souladu s ustálenou judikaturou týkající se
příčinné souvislosti a neodchýlil se ani od judikatury vztahující se k
problematice převodu vlastnického práva k nemovité věci.
10. Jedním z důvodů, proč podle odvolacího soudu není žaloba důvodná, je
i povaha a dopad sporného předběžného opatření na žalobcovy smluvní závazky,
neboť žalovaný jím dosáhl pouze toho, že E. H. bylo zakázáno disponovat spornou
bytovou jednotkou, nikoliv toho, aby žalobce nemohl realizovat právní důsledky
vrácení daru. Tento závěr, který sám o sobě vylučuje odpovědnost navrhovatele
předběžného opatření za škodu, dovolatel nenapadá. Za této situace by se
nemohlo ani jím navrhované řešení otázky tvrzeného rozporu s judikaturou
Nejvyššího soudu ohledně rozlišení mezi věcněprávními a obligačními účinky
kupní smlouvy projevit v poměrech dovolatele kladně, nepodléhá-li dovolacímu
přezkumu otázka účinku sporného předběžného opatření, která obstojí samostatně
jako důvod pro zamítnutí žaloby (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 8. 12.
1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, časopis Soudní judikatura č. 2, ročník 1998, a ze
dne 28. 5. 1998, sp. zn. 2 Cdon 119/97, č. 55/1999 Sb. rozh. obč.).
11. Dovolací soud z těchto důvodů dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř.
jako nepřípustné odmítl. Jelikož neshledal dovolání přípustným, nezabýval se
tvrzenými vadami řízení (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f
odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může
oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).
V Brně dne 26. 8. 2025
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu