ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobkyň a) L. J., b) D. J., c) L. J. a d) A. J., všech zastoupených JUDr.
Pavlou Nechanickou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Klimentská 46, proti
žalované Nemocnici Podlesí, a. s., se sídlem v Třinci, Konská 453, IČO
48401129, zastoupené JUDr. Petrem Pečeným, advokátem se sídlem v Praze 1,
Purkyňova 2, o 895.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve
Frýdku-Místku pod sp. zn. 14 C 88/2007, o dovolání žalované proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. února 2013, č. j. 8 Co 1/2013-433, a
usnesení téhož soudu ze dne 4. února 2013, č. j. 8 Co 1/2013-439, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. února 2013, č. j. 8 Co
1/2013-433, se v měnícím výroku II. mění tak, že se potvrzuje rozsudek
Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 31. 8. 2012, č. j. 14 C 88/2007-394, ve
výroku o zamítnutí žaloby.
II. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. února 2013, č. j. 8 Co
1/2013-433, ve výrocích o náhradě nákladů řízení (III. až V.), usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. února 2013, č. j. 8 Co 1/2013-439, a
rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 31. srpna 2012, č. j. 14 C
88/2007-394, ve výrocích o náhradě nákladů řízení (II. a III.), se zrušují a
věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku k dalšímu řízení.
88/2007-394, zamítl žalobu a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze
zjištění, že V. J. [manžel žalobkyně a), otec žalobkyň b) a c) a bratr
žalobkyně d)] se léčil od roku 2004 pro arytmii srdce na interním oddělení
nemocnice Vsetín a v kardiocentru žalované. Dne 30. 9. 2005 v ranních hodinách
mu byla na pracovišti žalované provedena katetrizační ablace srdečních arytmií.
Zákrok trval 330 minut, byl pro nevolnost pacienta a změny na jeho EKG ukončen
předčasně. Pacient byl přeložen na koronární jednotku žalované, kde
následujícího dne večer zemřel. Příčinou úmrtí byla akutní srdeční tamponáda
při krvácení do osrdečníkového vaku, k níž vedlo protržení stěny levé předsíně
o velikosti 0,1 cm. O příčině této ruptury je podle znaleckých posudků možno
spekulovat, pravděpodobně nedošlo k perforaci katetrem v průběhu výkonu, mohlo
jít o částečnou perforaci, která postupně progredovala. Příčinou perforace bylo
nejspíše nekrotické postižení stěny srdeční síně. Nekróza vznikla jako důsledek
radiofrekvenční ablace (RFA), jehož je nedílnou součástí, resp. cílem
(nekrotická tkáň brání vzniku a šíření srdeční arytmie). Drobná perforace se
obvykle sama uzavře díky srážlivosti krve a zhojí se bez následku. V tomto
ohledu se mohla negativně projevit skutečnost, že pacientovi byly v rámci
výkonu preventivně podány léky proti srážlivosti, což spolu se ztukovatěním
jater vedlo ke snížení srážlivosti krve. Indikace zákroku RFA byla odpovídající
pacientově stavu. Samotný zákrok i pooperační péče proběhly z hlediska postupu
lékařů lege artis, včetně manipulace s katetrem. Perforaci lze podle znalců
klasifikovat jako důsledek povahy operačního zákroku, k němuž V. J. udělil
informovaný souhlas. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že příčinná
souvislost mezi škodou a použitím katetru, jež by založila odpovědnost podle §
421a obč. zák., nebyla prokázána a nebylo prokázáno ani porušení povinnosti
žalované ve smyslu § 420 obč. zák.
K odvolání žalobců Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. 2. 2013, č. j. 8
Co 1/2013-433, ve spojení s usnesením ze dne 4. 2. 2013, č. j. 8 Co 1/2013-439,
rozhodnutí soudu prvního stupně zčásti potvrdil, zčásti změnil tak, že se
žalobě vyhovuje, rozhodl o náhradě nákladů řízení a o povinnosti žalované
zaplatit soudní poplatky. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu
prvního stupně, věc však po právní stránce posoudil jinak. Dospěl k závěru, že
žalovaná odpovídá podle § 421a obč. zák. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího
soudu sp. zn. 25 Cdo 1129/2005, podle nějž je odpovědnost dána, jestliže škoda
byla způsobena v důsledku kvalifikovaného působení – vlivem okolností, přímo
vyplývajících z povahy použitého přístroje a věci. Perforaci srdeční stěny soud
kvalifikoval jako důsledek způsobený povahou operačního zákroku a dovodil, že
nárok žalobců je opodstatněný; uznal pouze, že nárok na zaplacení úroků z
prodlení byl žalobci uplatněn zčásti opožděně a vyhověl proto námitce promlčení
žalované ohledně příslušenství za období od 22. 1. 2007 do 9. 8. 2008. V
rozsahu, jenž se týká promlčené části nároku, tedy rozhodnutí soudu prvního
stupně jako správné potvrdil a ve zbytku změnil tak, že žalobě vyhověl a uložil
žalované zaplatit žalobcům částky podle § 444 odst. 3 obč. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu (s výjimkou potvrzujícího výroku I.) a proti
usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost ve smyslu
§ 237 o.s.ř. dovozuje z toho, že se odvolací soud v několika otázkách
procesního a hmotného práva odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu. Namítá, že odvolací soud dostatečně neuvedl, jaké důvody jej vedly ke změně
právního hodnocení ohledně odpovědnosti žalované podle § 421a obč. zák. Taková
změna právní kvalifikace musí být podle dovolatelky vždy řádně a dostatečně
odůvodněna - odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 230/2008,
32 Cdo 3751/2009, 32 Cdo 3726/2007, 25 Cdo 1038/2011 a 32 Cdo 4115/2010. Rozsudek odvolacího soudu proto v tomto směru považuje za nepřezkoumatelný. Dále dovolatelka namítá, že se odvolací soud dopustil vady řízení tím, že
neupřesnil, kterým znaleckým posudkem se při svém rozhodování řídil, tj. ze
kterého mu vyplynula skutečnost, že perforaci srdeční stěny lze klasifikovat
jako důsledek způsobený povahou zákroku. Odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu
sp. zn. 25 Cdo 2046/2007 dokládá, že taková povaha je otázkou právní, nikoliv
skutkovou a nenáleží znalci, nýbrž soudu. Uvádí, že v řízení byly provedeny dva
znalecké posudky (jeden vypracovaný 3. lékařskou fakultou UK v Praze a druhý
vypracovaný MUDr. Igorem Dvořáčkem, Ph.D. a MUDr. Margitou Smatanovou), přičemž
ani z jednoho z nich podle dovolatelky nevyplývá, že perforaci způsobila
okolnost mající původ v povaze použitého přístroje. Namítá, že druhý posudek
byl navíc zpracován znalci z oboru soudního lékařství, jemuž podle jejího
názoru nepřísluší posuzovat správnost postupu lékaře klinického oboru
(rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 1 Tzn 9/97). Dovolatelka rozporuje rovněž
příčinnou souvislost, kterou odvolací soud při aplikaci § 421a obč. zák. dovodil. Má za to, že nestačí tvrzení a důkaz o tom, že byl použit katetr a že
termicky či mechanicky může katetr teoreticky poškodit srdeční stěnu. Musí být
tvrzeno a prokázáno, že v tomto daném případě katetr srdeční stěnu poškodil
konkrétním způsobem. Tato skutečnost podle dovolatelky nebyla v řízení
prokázána, jednalo se pouze o spekulace. Znalci 3. lékařské fakulty UK v Praze
naopak uvedli, že v průběhu výkonu pravděpodobně k perforaci stěny ablačním
katetrem nedošlo, lze spekulovat, že svalovina srdeční byla v daném místě tenčí
než jinde, katetr se dotkl tkáně delší dobu, či svalovina byla v daném místě
napjatá. Znalci v doplnění znaleckého posudku ze dne 9. 12. 2008 uvedli, že
perforace je důsledkem komplexního působení série faktorů, a že nebyla
způsobena přístrojem, jak nesprávně tvrdí žalobkyně. Znalci také uvedli, že
perforace by byla patrná ihned, v řádech minut, srdeční tamponáda se však u V. J. objevila až po 26 hodinách od zákroku. Konce katetru jsou zaoblené a čidlo
na katetru je nastaveno, aby při překročení 50° C vypnulo katetr, aby nedošlo k
propálení tkaně. Pokud by tedy došlo k perforaci srdeční stěny katetrem, bylo
by tomu tak pouze při postupu non lege artis, který oba soudy vyloučily. Dovolatelka s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn.
25 Cdo 4758/2008,
25 Cdo 508/2005 a 25 Cdo 1200/2007 uvádí, že existence příčinné souvislosti
musí být postavena najisto a důkazní břemeno přitom nesou žalobkyně. Proto je
dovolatelka přesvědčena, že odvolací soud nesprávně vyložil § 421a obč. zák.,
uvedl-li, že objektivní odpovědnost vzniká i tehdy, je-li prokázáno, že
perforaci srdeční stěny lze klasifikovat jako důsledek způsobený povahou
operačního zákroku (rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSSR sp. zn. R 2/1987
a bývalého Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. 1 Cz 36/89). Konečně žalovaná namítá
nesprávné posouzení námitky promlčení. Uvádí, že žalobkyně změnily svou žalobu
na základě výsledku znaleckého posudku, kdy svůj nárok skutkově vymezily zcela
jinak a právně jej překvalifikovaly. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2502/2000 se však jedná o změnu žaloby nejen tehdy, domáhá-li se žalobce
něčeho jiného než v původní žalobě, ale rovněž v případě, že žalobce sice
požaduje stejné plnění, ale na základě jiného skutkového stavu, než jak jej
vylíčil v původní žalobě. Žalobkyně svůj nárok odvozovaly od chybného postupu
lékařů, až po změně žaloby pak z povahy použitého přístroje. Jelikož k úmrtí
došlo dne 2. 10. 2005 a o změně skutkových tvrzení žalobci uvažovali nejdříve v
podání ze dne 29. 12. 2007, je nárok podle § 106 obč. zák. za použití dvouleté
subjektivní doby promlčen. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené
rozhodnutí změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne, případně aby napadená
rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedly, že s důvody dovolání nesouhlasí a že
napadené rozhodnutí odvolacího soudu považují za správné. Mají za to, že z
celého kontextu je zřejmé, že soud citoval právě znalecký posudek 3. lékařské
fakulty UK a že bylo z obou znaleckých posudků dostatečně prokázáno, že
příčinou smrti V. J. byla srdeční tamponáda, ke které došlo v důsledku
proděravění srdeční stěny. Příčinou této ruptury pak byla jedna ze dvou možných
vlastností použitého nástroje spolu s charakterem tohoto postupu, jehož účelem
i vlastností je řízené termické poškození části srdeční svaloviny. Nebylo
prokázáno, že by k protržení srdeční stěny mohlo dojít jinak. S odkazem na
vyjádření znalce MUDr. Martina Herolda uvádí, že perforace srdeční svaloviny je
známou komplikací tohoto zákroku, kdy k perforaci může dojít buď akutně v
situaci, kdy katetr prošel svalovinou a problém se projeví během desítek minut,
nebo se může jednat o tzv. pozdní perforaci, kdy cílené termické působení vede
k tomu, že poškozená svalovina povolí až po určité době. K posouzení pojmu
„okolnosti, jež mají původ v povaze přístroje“ odkazuje na rozhodnutí
Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1129/2005, 25 Cdo 2046/2007 a 25 Cdo 2543/2010.
Poukazuje také na to, že námitky žalované jsou vesměs námitkami proti skutkovým
závěrům, a navrhuje, aby bylo dovolání zamítnuto.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadená rozhodnutí byla vydána dne 4. 2. 2013,
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) postupoval podle občanského
soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 – srov. čl. II bod 7 zákona č.
404/2012 Sb. – dále též jen „o.s.ř.“). Po zjištění, že dovolání bylo podáno
včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupeným
advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání je přípustné
podle § 237 o.s.ř. a je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka uplatňuje jako důvod
dovolání (§ 241a odst. 1 o.s.ř.), může spočívat v tom, že odvolací soud věc
posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní
předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci
nesprávně aplikoval.
Vzhledem k § 3028 odst. 3 a § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský
zákoník, účinný od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy
podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013
(dále též jen „obč. zák.“).
Podle § 421a obč. zák. každý odpovídá i za škodu způsobenou okolnostmi, které
mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku
použito. Této odpovědnosti se nemůže zprostit (odst. 1). Odpovědnost podle
odstavce 1 se vztahuje i na poskytování zdravotnických, sociálních,
veterinárních a jiných biologických služeb (odst. 2).
Ustanovení § 421a obč. zák. obsahuje skutkovou podstatu zvláštní objektivní
odpovědnosti za škodu; jde o odpovědnost toho, kdo plní závazek (zde poskytuje
zdravotnické služby), za nebezpečí či riziko způsobení škody, které je dáno
povahou či vlastnostmi užitého přístroje či jiné věci, ovšem za předpokladu, že
okolnosti, které škodu způsobily, měly svůj původ právě v této konkrétní užité
věci. Odpovědnost je dána za předpokladu, že škoda byla způsobena v důsledku
kvalifikované události – vlivem okolností přímo vyplývajících z povahy
použitého přístroje či věci. Jde o objektivní odpovědnost, jíž se nelze nijak
zprostit. Tato tzv. absolutní objektivní odpovědnost však neznamená odpovědnost
za všech okolností, nýbrž vzniká pouze tehdy, jsou-li splněny všechny její
zákonné podmínky. Příčinná souvislost se nepředpokládá, musí být prokázána a v
tomto směru jde o otázku skutkových zjištění. Existence příčinné souvislosti
musí být najisto postavena; pouhá pravděpodobnost, že škoda mohla tvrzeným
způsobem vzniknout, nepostačuje. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nese žalobce
(poškozený). Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi
jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována. O vztah příčinné
souvislosti se v případě této objektivní odpovědnosti jedná, je-li prokázáno,
že konkrétní újma poškozeného byla vyvolána účinky přístroje či jiné věci
použité při poskytnutí služby, které vyplývají právě z povahy této věci.
Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává.
V daném případě vyšel odvolací soud ze zjištění založeného na skutečnostech, k
jejichž posouzení využil odborného lékařského hodnocení znalců, že perforace
srdeční stěny, která vedla k úmrtí V. J., nastala v souvislosti s provedeným
operačním zákrokem. Protože cílem tohoto zákroku bylo nekrotické postižení
srdeční svaloviny pomocí katetru, dovodil, že šlo o důsledek vyvolaný povahou
operačního zákroku a že škoda byla způsobena okolnostmi majícími původ v povaze
speciálního přístroje, jehož bylo při operaci použito. Takovéto právní
hodnocení zjištěného skutkového stavu však již přesahuje meze odpovědnosti
nastavené ustanovením § 421a obč. zák. Objektivní odpovědnost založená tímto
ustanovením vyžaduje prokázání příčinné souvislosti mezi působením
charakteristických vlastností přístroje a vzniklou škodou. Nejde přitom o
samotnou povahu operačního zákroku, nýbrž o působení věci při něm použité tak,
že se negativním způsobem projeví její vnitřní povaha či vlastnosti. Způsobil-
li v posuzovaném případě katetr nekrózu srdeční tkáně, vyvolal tak zamýšlený
účinek, k němuž byl použit a k němuž operační zákrok směřoval. Není pochyb o
tom, že jde o invazivní zákrok, jehož podstata spočívá v tepelném působení na
srdeční stěnu tak, aby v potřebném rozsahu nastala její nekrotizace. Tento
postup byl podle vyjádření znalců indikován a proveden tzv. lege artis. Samotná
nekrotizace tkáně však ke smrtelnému následku nevedla, neboť tamponádu srdce
vyvolalo až následné proděravění (ruptura) srdeční síně. Skutečnost, že se
ruptura po operaci objevila právě v nekrotické tkáni, nelze bez dalšího
spojovat s kvalifikovaným působením přístroje. Vytvoření ruptury srdce není při
zachování vlastností katetru a při jeho správném použití předpokládaným
výsledkem a nestandardní chování přístroje ani nesprávný postup lékařů nebyl v
řízení prokázán. Na základě znaleckých posudků lze v daném případě uvažovat o
souběhu více možných příčin, jež k následné ruptuře vedly, zejména snížená
srážlivost krve pacienta, popř. tenká srdeční svalovina v daném místě. Byť je v
daném případě zřejmé, že bez provedeného zákroku by k úmrtí pacienta
pravděpodobně nedošlo, nelze dovodit, že ruptura srdce měla bezprostřední
příčinu v okolnostech majících původ v povaze použitého operačního nástroje
(katetru). V tomto směru je proto nutno konstatovat nesprávnost závěru
odvolacího soudu o odpovědnosti podle § 421a obč. zák. založeného na úvaze, že
úmrtí pacienta bylo důsledkem způsobeným povahou operačního zákroku. Toto
ustanovení hovoří výslovně o okolnostech majících původ v povaze použité věci,
nikoliv tedy v povaze zvoleného výkonu či operační metody, takže samotné riziko
či komplikace plynoucí z povahy provedení zákroku, aniž by se projevily
vlastnosti použitého nástroje, přístroje, léku, apod., nezakládá odpovědnostní
vztah (ať už podle § 420 nebo podle § 421a obč. zák.), jenž by odůvodnil nárok
na náhradu škody (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2012,
sp. zn. 25 Cdo 797/2011, publikované pod C 13336 v Souboru civilních rozhodnutí
NS, C. H. Beck, či obdobně rozsudek téhož soudu ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 25
Cdo 1200/2007, publikovaný tamtéž pod C 5075).
Závěry odvolacího soudu tedy nelze, jak bylo výše vysvětleno, považovat za
souladné s ustálenou judikaturou k výkladu § 421a obč. zák., a dovoláním
napadené rozhodnutí není správné. Protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že
je možné o věci rozhodnout, dovolací soud ve smyslu § 243d písm. b) o.s.ř.
rozsudek odvolacího soudu ve výroku II., kterým byl změněn zamítavý výrok
rozsudku soudu prvního stupně tak, že se žalované ukládá platební povinnost k
náhradě škody (částky 240.000,- Kč, resp. 175.000,- Kč s částí příslušenství),
změnil tak, že podle § 219 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně v tomto rozsahu
potvrdil. Potvrzující výrok I. rozsudku odvolacího soudu, týkající se části
příslušenství, zůstal dovoláním nedotčen.
Dovolací soud naopak nemohl využít zákonné možnosti (nikoli povinnosti) změnit
napadené rozhodnutí i ve výrocích o náhradě nákladů řízení, proto všechny
nákladové výroky rozsudků soudů obou stupňů (včetně usnesení o povinnosti k
zaplacení soudních poplatků) zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení, v němž rozhodne samostatným usnesením o náhradě
nákladů původního řízení, stejně jako o náhradě nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. září 2015
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu