25 Cdo 4301/2015
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Ivany Tomkové v právní věci
žalobce L. S., zastoupeného JUDr. Vandou Bieleckou, advokátkou se sídlem v
Havířově, Pavlovova 8, proti žalované Fakultní nemocnici v Ostravě, příspěvkové
organizaci, se sídlem v Ostravě, 17. listopadu 1790/5, zastoupené JUDr. Petrem
Svatošem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sadová 1585/7, za účasti vedlejšího
účastníka na straně žalované České pojišťovny a. s., se sídlem v Praze 1,
Spálená 75/16, IČO: 45272956, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v
Ostravě pod sp. zn. 156 C 249/2011, o dovolání žalované proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. května 2015, č. j. 8 Co 131/2015-133,
Dovolání se zamítá.
Okresní soud v Ostravě mezitímním rozsudkem ze dne 11. 12. 2014, č. j.
156 C 249/2011-105, vyslovil, že žaloba je v základu důvodná a že o výši nároku
a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí. Vyšel ze
zjištění, že žalobce se dne 12. 11. 2009 podrobil na neurologické klinice
žalované lékařskému zákroku – spinální angiografii. Během výkonu došlo k
perforaci (proděravění) tepny a následnému masivnímu krvácení, které se podél
míchy rozšířilo až do subarachnoidálního prostoru kolem prodloužené míchy a
mozku. V důsledku toho byl žalobce po delší dobu udržován v umělém spánku, nyní
je částečně ochrnutý, není schopen se samostatně pohybovat ani se souvisle
vyjadřovat, je plně odkázán na pomoc druhé osoby a byl uznán invalidním. Ze
znaleckého posudku prof. MUDr. Vlastimila Válka, CSc. MBA, znalce v oboru
zdravotnictví, odvětví radiologie, zobrazovací metody, angiografie a
intervenční radiologie, vzal soud za prokázané, že perforace tepny nastala v
době po zavedení cévky (mikrovodiče) do hlavní tepny, tedy v průběhu úvodní
fáze výkonu. Bezprostřední příčinu perforace nelze jednoznačně určit, mohla být
způsobena mikrovodičem nebo mikrokatétrem, jímž se následně po vodiči dostává
tento nástroj do cévy, kde provádí nástřik účinnou látkou. Jedním z obecných
rizik katetrizace je podle znalce perforace s tím, že riziko se zvyšuje, pokud
je céva patologicky změněna; čím je tenčí, tím je riziko poranění větší. Je
přitom obecnou vlastností těchto nástrojů, že i při správném použití jsou
schopny cévu poranit. Soud prvního stupně neshledal postup lékařů non lege
artis, a tedy nedovodil obecnou odpovědnost žalované za škodu podle § 420
zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“). Použité
přístroje (mikrovodič a mikrokatétr) byly sice správně použity, ale právě svou
povahou zapříčinily vznik škody na zdraví, čímž jsou splněny podmínky
objektivní odpovědnosti poskytovatele zdravotní péče podle § 421a obč. zák.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 5.
2015, č. j. 8 Co 131/2015-133, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Vyšel
ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním
posouzením. Vyložil podrobně podmínky odpovědnosti za škodu podle § 421a obč.
zák. s odkazy na judikaturu dovolacího soudu a dospěl k závěru, že
bezprostřední příčinou poškození zdraví žalobce bylo poranění tepny při
správném použití vhodného instrumentaria. Použité nástroje však svými
vlastnostmi a povahou způsobily perforaci tepny, přičemž schopnost poranit cévu
je jejich vlastností, i když jsou konstruovány, aby působily co nejšetrněji;
nastupuje proto zvláštní případ objektivní odpovědnosti za škodu způsobenou
okolnostmi, které mají původ v povaze věci využité k zákroku (§ 421a obč.
zák.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož
přípustnost ve smyslu § 237 o.s.ř. dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při němž se odvolací
soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Nesprávné právní posouzení
věci spatřuje v tom, zda a za jakých podmínek lze v případě poskytování
zdravotní péče aplikovat § 421a obč. zák. a zda měl být vyslechnut znalec.
Namítá, že soudy obou stupňů neuvedly, co bylo konkrétní specifickou vlastností
a účinkem použitého instrumentária, který měl způsobit perforaci tepny. Ve svém
dovolání odkazuje na rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1003/2002, 25 Cdo 1475/2011, 25
Cdo 797/2011, 25 Cdo 118/2006, 25 Cdo 3981/2009 a 25 Cdo 2543/2010.
Dovolatelka má za to, že škodlivý účinek nebyl v daném případě dán povahou
použitých předmětů (mikrokatétru a mikrovodiče), ale nastal jako důsledek
metody a způsobu jejich aplikace, při které jsou zaváděny do cévního systému.
Soudy nezkoumaly vliv zdravotního stavu žalobce před lékařským zákrokem, tedy
anatomické dispozice žalobce a stav předmětné tepny. Navrhuje proto, aby byly
napadený rozsudek odvolacího soudu a jemu předcházející rozsudek soudu prvního
stupně zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že podstatou projednávané věci
není chybné použití instrumentária, které mu způsobilo škodu na zdraví, ale je
dána odpovědnost podle § 421a obč. zák. Žalobce má za to, že provedeným
dokazováním bylo postaveno najisto, že škoda na zdraví byla způsobena
vlastností použitých věcí, a to bez ohledu na to, že nebylo přesně zjištěno,
zda došlo k poranění mikrokatétrem či mikrovodičem – oba tyto nástroje jsou
schopny poranění způsobit, proto otázka, kterým z nich bylo poranění způsobeno,
je bezpředmětná. Námitku žalované, že nebyl vyslechnut znalce, odmítá, jelikož
zákon výslovně umožňuje, aby se nalézací soud spokojil s písemným vyhotovením
posudku. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl pro
nepřípustnost.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo
podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s.
ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř. a je přípustné podle § 237
o. s. ř., neboť otázka odpovědnosti za škodu způsobenou povahou přístroje na
podobném skutkovém základě dosud nebyla řešena. Dovolání však není důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom,
že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že
správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný
skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Vzhledem k § 3028 odst. 3 a § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský
zákoník, účinný od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy
podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12.
2013.
Podle § 421a obč. zák. každý odpovídá i za škodu způsobenou okolnostmi, které
mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku
použito. Této odpovědnosti se nemůže zprostit (odst. 1). Odpovědnost podle
odstavce 1 se vztahuje i na poskytování zdravotnických, sociálních,
veterinárních a jiných biologických služeb (odst. 2).
Ustanovení § 421a obč. zák. upravuje zvláštní případ přísné tzv. objektivní
odpovědnosti, kdy ten, kdo plní závazek (poskytuje určitou službu), se nemůže
odpovědnosti zprostit na základě žádného liberačního důvodu. Zákonnými
předpoklady této odpovědnosti je škoda, jejíž vznik je vyvolán okolnostmi,
které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jíž bylo při plnění závazku
použito, a příčinná souvislost mezi nimi. Přístrojem nebo jinou věcí je
jakýkoliv předmět, jehož bylo při plnění závazku použito.
Okolnostmi, jež mají původ v povaze věci (tak je definována zvláštní
kvalifikovaná okolnost, která je podmínkou vzniku tohoto typu odpovědnosti bez
ohledu na protiprávnost a na zavinění), se rozumí její vlastnosti a účinky,
jimiž se věc (přístroj, přípravek) projevuje a působí navenek. Za škodu
způsobenou takovými okolnostmi se samozřejmě považuje i situace, kdy škoda
vznikla následkem vady přístroje, jeho nefunkčnosti či jeho nevhodné, popřípadě
nedostatečné obsluhy. Okolností, jež má původ v jeho povaze, je však nejen jeho
vada či chybějící vlastnost, kterou by jinak přístroj měl mít, ale především
jeho typické či charakteristické vlastnosti, tedy sama povaha přístroje. Odpovědnost podle citovaného ustanovení je dána, jestliže konkrétní újma byla
způsobena okolnostmi, jež přímo vyplývají z povahy přístroje či věci, jichž
bylo použito jako prostředku při poskytnutí zdravotnické služby, tedy i v
případě, že použitá věc nebyla vadná, ale právě svou povahou zapříčinila vznik
škody (srov. v obecné rovině zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2046/2007, uveřejněný pod č. 30/2010 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, dále též jen „Sbírky“, v relativně srovnatelných
dalších konkrétních případech pak i rozsudek téhož soudu ze dne 25. 5. 2011,
sp. zn. 25 Cdo 2543/2010, či usnesení ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 25 Cdo
565/2010, publikované pod C 9749 a C 10780 v Souboru civilních rozhodnutí
Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále též jen „Soubor“). Smyslem tohoto dosti přísného odpovědnostního typu podle právní úpravy účinné
do 31. 12. 2013 nebyl neodůvodněný a samoúčelný postih poskytovatele zdravotní
péče, jemuž i přes sebepečlivější a zodpovědné provedení zákroku (lege artis)
může být uložena povinnost k náhradě škody. Účelem byla zvýšená ochrana
pacienta před nepříznivým vlivem určitých věcí, jednání nebo procesů
představujících pro svou nebezpečnost zdroj zvýšeného rizika škod, které nelze
ani při vynaložení veškeré odborné péče plně zvládnout. V těchto případech
vystupoval výrazně do popředí intenzivní právněpolitický veřejný zájem zajistit
právě formou této přísné objektivní odpovědnosti v občanském právu účinnější
právní ochranu těm, kdo jsou škodlivými událostmi z této rizikové činnosti
postiženi, tj. poškozeným. Navíc nelze přehlížet, že právě provozovatelé těchto
činností, z nichž zvýšené riziko závažných škod vzniká, mají nejvíce možností
jim sami preventivně čelit. V této souvislosti se v souladu s evropským i
světovým trendem sledujícím zajištění účinné ochrany poškozených jako „slabší
strany“ hovoří o spravedlivém rozložení rizika, respektive spravedlivé alokaci
škod (srov. Knappová, M., Švestka, J. a kol. Občanské právo hmotné, svazek II,
3. vydání, Praha, ASPI, 2002, s. 427-428, a již citovaný rozsudek sp. zn. 25
Cdo 2543/2010). I když jde o odpovědnost, která má absolutní charakter (nejsou
dány žádné liberační důvody), neznamená to, že by byla dána za všech okolností,
nýbrž pouze tehdy, jsou-li splněny všechny její zákonné podmínky.
Je jednoznačné, že přístroj sám – bez toho, že by byl použit, ani samotná
operační metoda bez příslušného přístroje – nejsou způsobilé zdraví pacienta
ovlivnit. Přitom zákon v § 421a obč. zák. výslovně počítá s tím, že přístroje
či věci bylo při plnění závazku použito. Použitím věci k jejímu účelu se rozumí
úkony, které jsou nezbytné pro její řádné fungování, popřípadě dosažení účelu
sledovaného jejím užitím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006,
sp. zn. 25 Cdo 1129/2005, Soubor C 4646). Nelze proto od sebe oddělovat
působení typických vlastností operačního přístroje a metodu, tedy způsob jeho
použití při operačním výkonu. Samotný způsob použití nástroje, tj. pouhý
technologický postup, však nevede k odpovědnosti podle § 421a obč. zák.,
jestliže se na výsledném škodlivém účinku neprojevila sama o sobě povaha
předmětu, vyplývající z jeho charakteristických vlastností, nýbrž především
metoda a způsob jeho aplikace (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1475/2011, Soubor C 12276). V daném případě vyšly soudy obou stupňů ze zjištění (skutkový stav
nepodléhá podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolacímu přezkumu a dovolací soud je
jím vázán), založeného na skutečnostech, k jejichž posouzení využily odborného
lékařského hodnocení znalce, že trvalé zdravotní následky žalobce byly vyvolány
perforací tepny s masivním krvácením rozšířeným podél míchy až do mozku při
lékařském zákroku - spinální angiografii s využitím mikrovodiče a mikrokatétru. Obecná odpovědnost za škodu podle § 420 obč. zák. byla vyloučena, neboť nebylo
zjištěno žádné pochybení při provádění zákroku ze strany zdravotnického
personálu (postup lékařů a zaměstnanců žalované byl tzv. lege artis). Vznik
újmy lze ovšem přičíst (je ve vztahu příčinné souvislosti) nepříznivému
působení okolností, jež přímo vyplývají z povahy přístrojů, které byly použity
jako prostředek při poskytnutí zdravotnické služby. V tomto případě šlo o
mikrokatétr a mikrovodič, které byly zavedeny na místo určení; mikrovodičem
byla sondována příslušná tepna a jeho pomocí pak byl naveden i mikrokatétr,
který prováděl vlastní léčbu nástřikem účinné látky. Jestliže nebyly zjištěny
jakékoliv jiné možné důvody proděravění tepny než působení těchto dvou
nástrojů, není významné, že nelze jednoznačně určit, který z nástrojů byl
původcem nepříznivého následku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1921/2012, Soubor C 12903). Rozhodující je, že při zákroku
s cílem embolizace míšní malformace byly používány oba nástroje ve vzájemné
součinnosti, oba vstoupily do tepny, a právě v této fázi došlo k jejímu
proděravění. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že schopnost poranit cévu i při regulérním
postupu operatéra je vlastností každého vodiče a katétru, proto lze důvodně
dovodit, že z povahy použitých nástrojů, které vstupují do kontaktu se stěnou
cévy a které mají úzký tvar a tvrdší konzistenci než dotčené tkáně, vyplývá
určité riziko, že se negativním způsobem projeví při pohybu v cévě, a to i za
předpokladu, že jsou použity správně.
V tomto případě nebylo narušení stěny
tepny zamýšleným účinkem, nýbrž nepříznivým zásahem do organismu pacienta,
který byl vyvolán právě a jen povahou a vlastnostmi použitých nástrojů. Zde lze
poukázat na významný rozdíl od věci projednávané dovolacím soudem pod sp. zn. 25 Cdo 2458/2013, kdy byla odpovědnost podle § 421a obč. zák. vyloučena v
případě proděravění srdeční síně, k němuž došlo bez přímé příčinné souvislosti
se zamýšlenou nekrotizací srdeční tkáně katétrem. Oproti tomu v nyní
projednávané věci neměly použité přístroje za cíl invazivní zásah do tkáně
tepny, přesto došlo k jejímu narušení. Soudy obou stupňů tak správně dovodily,
že perforace tepny, která způsobila masivní krvácení a následnou újmu na zdraví
žalobci, byla v příčinné souvislosti s působením charakteristických vlastností
přístrojů (mikrovodiče nebo mikrokatétru), jichž bylo při operaci použito; byly
tím naplněny předpoklady odpovědnosti žalované za škodu na zdraví žalobce podle
§ 421a obč. zák. Za těchto okolností je bez významu dovolací námitka, že měla být zvažována
anatomická dispozice a předchozí stav tepny žalobce. Obecně totiž platí, že
tzv. predispozice poškozeného nevylučuje příčinnou souvislost mezi škodnou
událostí a vznikem újmy (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 1/1963
Sbírky, či již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2543/2010). Ze
zjištěného skutkového stavu v posuzované věci se navíc nepodává, že by tepna
měla specifické vlastnosti či byla v natolik zhoršeném stavu, aby tato její
povaha sama o sobě byla hlavní a rozhodující příčinou perforace a aby
vylučovala závěr o nepříznivém působení vlastností použitých nástrojů. Je tedy zřejmé, že rozsudky soudu prvního stupně i soudu odvolacího jsou z
hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné, jejich právní závěry jsou v
souladu s dikcí ustanovení § 421a obč. zák. a odpovídají jeho ustálenému
výkladu i judikatuře dovolacího soudu ve věcech, které se svou podstatou
projednávané věci blíží. Dovolací soud proto dovolání žalované zamítl [§ 243d
písm. a) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodováno nebylo, neboť řízení pokračuje
a o všech nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. prosince 2016
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu