26 Cdo 3350/2024-1180
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lucií Jackwerthovou ve věci žalobců a) Bc. Ladislava Regnarda, se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Opatovická 160/18, IČO 70022275, a b) T. R., proti žalované TRISIA, a. s., se sídlem v Třinci – Lyžbicích, nám. Svobody 526, IČO 64610152, zastoupené JUDr. Janou Kantorovou, advokátkou se sídlem v Třinci, Husova 401, o náhradu majetkové újmy ve výši 25 000 000 Kč, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 172/2009, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2024, č. j. 71 Co 82/2024-1124, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
domáhali zaplacení částky 25 000 000 Kč (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky II a III).
Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) rozsudkem ze dne 15. 7. 2024, č. j. 71 Co 82/2024-1124, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Žalobci (nezastoupeni advokátem) dne 20. 8. 2024 doručili soudu prvního stupně podání, které lze – vzhledem k jeho obsahu (§ 41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“) – pokládat za dovolání proti uvedenému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu. Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), avšak nejsou dány podmínky pro jeho věcné projednání.
Podle § 241 odst. 1 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel (fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, zastoupen advokátem (případně notářem), jímž musí být dovolání také sepsáno. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno dovolání věcně projednat. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
V projednávané věci soud prvního stupně usnesením ze dne 27. 9. 2024, č. j. 17 C 172/2009-1166, žalobce (dovolatele) vyzval, aby si pro podání dovolání v této věci zvolili zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podali řádné
dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu. Rovněž je poučil, že nebude-li do 15 dnů od doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Výzva byla dovolatelům doručena 30. 9. 2024 (viz potvrzení o dodání a doručení do datové schránky na č. l. 1166 verte spisu) a tito na ni reagovali téhož dne podáním, v němž mimo jiné požádali o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (konkrétně žádali, aby jim byl ustanoven advokát JUDr.
Jiří Matzner, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7). Poté soud prvního stupně předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. Nerozhodoval-li soud prvního stupně o opakované – mechanické a novými skutečnostmi (týkajícími se jejich osobních, příjmových a majetkových poměrů) neodůvodněné – žádosti dovolatelů o ustanovení zástupce pro dovolací řízení a předložil-li věc přímo Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o podaném dovolání, postupoval v souladu s ustálenou judikaturou (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19.
10. 2011, sp. zn. I. ÚS 1901/11, a dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 23 Cdo 797/2018, ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1189/2019, či ze dne 2. 8. 2021, sp. zn. 26 Cdo 1393/2021). Podle obsahu spisu byli žalobcům v minulosti opakovaně ustanoveni pro zastupování v dané věci právní zástupci z řad advokátů, a to včetně JUDr. Jiřího Matznera, Ph.D., LL.M., o jehož opětovné ustanovení požádali podáním ze dne 30. 9. 2024. Žalobci však ustanoveným advokátům neposkytovali potřebnou součinnost, nerespektovali jejich doporučení a postupovali v rozporu s jejich právními radami, pročež ustanovení advokáti požádali o zproštění zastoupení, jejich žádostem bylo vyhověno a byli zastupování zproštěni pro narušení nezbytné důvěry zaviněné chováním žalobců.
Usnesením ze dne 29. 10. 2018, č. j. 71 Co 314/2018-632, pak odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 26. 7. 2018, č. j. 17 C 172/2009-607, jímž byla žádost žalobců o ustanovení zástupce z řad advokátů zamítnuta, neboť dospěl k závěru, že žalobci institutu ustanoveného zástupce zneužívají. Za této situace nepřicházelo v úvahu, aby žalobcům byl k jejich (opětovné) žádosti ustanoven pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů, tím méně pak (jmenovitě) advokát JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LL.M., už proto, že účastník, jemuž byl soudem ustanoven advokát a jenž svým následným chováním vůči tomuto zástupci způsobil, že došlo k narušení nezbytné důvěry ve smyslu § 20 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, nemá právo na ustanovení dalšího zástupce soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.
10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 1342/2016, uveřejněné pod č. 34/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu rovněž vyplývá, že poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného advokátního zastoupení v dovolacím řízení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a o důsledcích jeho nesplnění.
V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, či usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, ze dne 25. 10. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1226/2018, a ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1898/2020). Ačkoliv soud prvního stupně dovolatele opětovně nevyzval k odstranění nedostatku povinného advokátního zastoupení v dovolacím řízení, neučinil tak ani dovolací soud, neboť dovolatelé si této podmínky, včetně následků jejího nesplnění (zastavení řízení), musí být vědomi; předně o ní byli poučeni již dříve v řízení v této věci (viz již zmíněné usnesení soudu prvního stupně ze dne 27.
9. 2024, č. j. 17 C 172/2009-1166), ale nesčetněkrát též v jiných řízeních, jak je dovolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti (srov. např. věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 27 Cdo 3498/2017, sp. zn. 30 Cdo 5057/2017, sp. zn. 30 Cdo 5058/2017, sp. zn. 30 Cdo 6071/2017, či 32 Cdo 2917/2019). Z uvedeného vyplývá, že zákonem stanovená podmínka dovolacího řízení podle § 241 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 241 odst. 4 o. s. ř. nebyla dovolateli v dvouměsíční lhůtě podle § 241b odst. 3 o.
s. ř. splněna. Nejvyšší soud (předseda senátu – § 243f odst. 2 o. s. ř.) proto řízení o dovolání pro nedostatek uvedené podmínky řízení podle § 241b odst. 2 a 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil. Dovolatelé nezaplatili ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen.
zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jejich postoje v tomto i v dalších řízeních (srov. např. věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 26 Cdo2959/2023 či sp. zn. 21 Cdo 1661/2024) je zřejmé, že si jsou povinnosti zaplatit soudní poplatek vědomi, platit jej však nehodlají a pouze opakovaně podávají neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívají svého práva na soudní ochranu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.
8. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1895/2019, ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1255/2020, či ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1898/2020). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.