27 Cdo 1130/2025-1084
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně COLOR PRAGUE s. r. o., se sídlem v Praze 8, Na Stráži 1306/5, PSČ 180 00, identifikační číslo osoby 25680307, zastoupené Mgr. Jaromírem Kalužíkem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, PSČ 110 00, proti žalovanému Mgr. Pavlu Novotnému, bytem v Praze 4, Churnajevova 1217/10, PSČ 143 00, zastoupenému prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem, se sídlem v Praze 2, Botičská 1936/4, PSČ 128 00, o zaplacení 1.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cm 134/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2024, č. j. 6 Cmo 171/2022, 6 Cmo 172/2022-1064, takto:
Dovolání se zamítá.
1. Původní žalobkyně COLOR PRAGUE s. r. o. (identifikační číslo osoby 25680307) se návrhem doručeným Městskému soudu v Praze dne 16. 2. 2006 domáhala po žalovaném zaplacení 1.000.000 Kč s příslušenstvím.
2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 7. 2022, č. j. 5 Cm 134/2007-995, doplněným rozsudkem ze dne 8. 9. 2022, č. j. 5 Cm 134/2007-1014, ve znění usnesení ze dne 3. 11. 2022, č. j. 5 Cm 134/2007-1015, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1.000.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.),
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání.
4. V průběhu odvolacího řízení Vrchní soud v Praze k návrhu žalobkyně ze dne 2. 8. 2023 rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením tak, že připouští, aby na místo žalobkyně vstoupila do řízení nabyvatelka práva Arlette Wipplinger, bytem v Leiben – Weitenegg, č. p. 3652, Rakouská republika (dále jen „A. W.“).
5. Jedná se přitom již o v pořadí druhé rozhodnutí odvolacího soudu o procesním nástupnictví A. W. v projednávané věci poté, kdy bylo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 8. 2023, č. j. 6 Cmo 171/2022, 6 Cmo 172/2022-1033, jímž odvolací soud (poprvé) připustil procesní nástupnictví A. W., zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2024, sp. zn. 27 Cdo 3884/2023, a věc byla odvolacímu soudu vrácena k dalšímu řízení.
6. Proti v záhlaví označenému usnesení podal žalovaný dovolání, jež je přípustné podle § 238a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), není však důvodné.
7. Podle názoru dovolatele odvolací soud pochybil, když vyhověl návrhu na vstup A. W. do řízení na místo původní žalobkyně podle § 107a o. s. ř., neboť z důvodu porušení § 2 o. s. ř. není možné procesní nástupnictví na straně žalobkyně připustit.
8. Dovolatel má za to, že požadovaná singulární sukcese na straně žalobkyně v projednávané věci je „účelová s cílem vyvázat [původní žalobkyni] z povinnosti hradit náklady řízení v případě neúspěchu ve sporu“. Odvolacímu soudu vytýká, že jeho námitky proti procesnímu nástupnictví posoudil příliš formalisticky, když je shledal nedůvodnými, přitom „se ve spise žádné informace …, z nichž by plynulo, že se o zneužití práva nejedná, nenacházejí“. Svým postupem se tak odvolací soud podle názoru dovolatele odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (dovolatel v tomto směru odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 33 Cdo 259/2016).
9. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se k výkladu § 107a o. s. ř. podává: 1) Soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí návrhu žalobce podle § 107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř. 2) Takový postup by byl namístě například tehdy, je-li možné dovodit (podle toho, co v řízení vyšlo najevo), že cílem návrhu na vydání rozhodnutí dle § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou.
Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k takovému kroku nepostačuje (nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže). 3) Při rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo (§ 107a o. s. ř.), soud ve vztahu k žalobcem označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek převod nebo přechod práva.
Otázkou, zda je žalobce skutečně nositelem jím tvrzeného práva, popřípadě zda podle označené právní skutečnosti toto právo bylo převedeno (či přešlo) na jiného, se přitom nezabývá, neboť tato otázka nemá význam při zkoumání procesního nástupnictví podle ustanovení § 107a o. s. ř., nýbrž spadá již do posouzení věci samé (je jeho součástí). 4) Občanský soudní řád obecně soudu neukládá, aby návrh na procesní nástupnictví doručoval ostatním účastníkům řízení (absence takového postupu zpravidla není na újmu práv ostatních účastníků řízení, což platí zejména v případech, kdy mají proti rozhodnutí o procesním nástupnictví řádný opravný prostředek – odvolání).
Mají-li však mít ostatní účastníci možnost námitku rozporu návrhu s ustanovením § 2 o. s. ř. uplatnit, musí jim soud – podávají-li se z obsahu spisu skutečnosti nasvědčující závěru, že by mohly být dány důvody pro zamítnutí návrhu na procesní nástupnictví, a je-li zjevné, že jinak již nedostanou prostor k uplatnění námitek, jež by mohly sloužit jako podklad pro zamítnutí takového návrhu – umožnit, aby se k podanému návrhu vyjádřili (lhostejno, zda se tak děje výzvou soudu nebo pouze tím, že jim soud doručí stejnopis takového návrhu).
K tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3222/2010, ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 413/2012, ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3126/2013, ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3887/2013, ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo
5112/2014, ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 29 Cdo 897/2016, ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2743/2017, ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2163/2018, ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 29 Cdo 778/2018, ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2314/2020, ze dne 28. 6. 2022, sp. zn.
27 Cdo 1645/2022, ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2703/2022, ze dne 21. 12. 2023, sp. zn. 27 Cdo 1523/2023, anebo nálezy Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, a ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. III. ÚS 2482/14.
10. Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu je zřejmé, že dovolateli bylo umožněno se k návrhu na procesní nástupnictví vyjádřit, přičemž odvolací soud jeho námitky o zneužití práva ve smyslu § 2 o. s. ř. vzal v úvahu při rozhodování o tomto návrhu. Odvolací soud však neshledal námitky dovolatele důvodnými a uzavřel, že nic nebrání tomu, aby bylo návrhu na procesní nástupnictví vyhověno, když argumentace dovolatele „pro zamítnutí návrhu na rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. v tomto případě neobstojí“.
11. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, totiž k zamítnutí návrhu na procesní nástupnictví nepostačuje (nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže) [viz obdobně usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 1523/2023].
12. Uzavřel-li odvolací soud v projednávané věci, že není namístě návrh na procesní nástupnictví podle § 107a o. s. ř. s ohledem na § 2 o. s. ř. zamítnout, je tento jeho názor v souladu s výše uvedenými judikatorními závěry správný.
13. Protože právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, je správné, Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle ustanovení § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl. 14. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sb. rozh. obč.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 9. 2025
JUDr. Filip Cileček předseda senátu