27 Cdo 3884/2023-1054
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně Arlette Wipplinger, bytem v Leiben-Weitenegg, č. p. 3652, Rakouská republika, zastoupené Mgr. Jaromírem Kalužíkem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, PSČ 110 00, proti žalovanému Mgr. Pavlu Novotnému, bytem v Praze 4, Churnajevova 1217/10, PSČ 143 00, zastoupenému prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem, se sídlem v Praze 2, Botičská 1936/4, PSČ 128 00, o zaplacení 1.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cm 134/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 8. 2023, č. j. 6 Cmo 171/2022, 6 Cmo 172/2022-1033, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 8. 2023, č. j. 6 Cmo 171/2022, 6 Cmo 172/2022-1033, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
1. Původní žalobkyně COLOR PRAGUE s. r. o. (identifikační číslo osoby 25680307) se návrhem doručeným Městskému soudu v Praze dne 16. 2. 2006 domáhala po žalovaném zaplacení 1.000.000 Kč s příslušenstvím.
2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 7. 2022, č. j. 5 Cm 134/2007-995, doplněným rozsudkem ze dne 8. 9. 2022, č. j. 5 Cm 134/2007-1014, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1.000.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), co do části požadovaného příslušenství žalobu zamítl (výrok II.) a
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání.
4. V průběhu odvolacího řízení Vrchní soud v Praze k návrhu žalobkyně ze dne 2. 8. 2023 rozhodl ve výroku uvedeným usnesením tak, že připouští, aby na místo žalobkyně vstoupila do řízení nabyvatelka práva Arlette Wipplinger (dále jen „A. W.“).
5. Odvolací soud vyšel z toho, že: 1/ mezi žalobkyní a A. W. byla dne 31. 5. 2023 uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, a 2/ A. W. se svým vstupem do řízení na místo původní žalobkyně souhlasila.
6. Na tomto základě měl odvolací soud za splněné podmínky pro vydání usnesení podle § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
7. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, opíraje jeho přípustnost o § 238a o. s. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
8. Dovolatel namítá, že se odvolací soud, v rozporu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 32 Cdo 981/2012, nezabýval otázkou, zda návrh žalobkyně podle § 107a o. s. ř. není zneužitím práva, a nesprávně připustil procesní nástupnictví, aniž by žalovaného s návrhem žalobkyně seznámil a umožnil mu se k němu vyjádřit. Podle názoru dovolatele tím odvolací soud porušil povinnost zajistit účastníkům stejnou možnost k uplatnění jejich práv vyplývající z § 18 odst. 1 o. s. ř.
9. Odvolací soud se podle dovolatele „omezil pouze na formální přezkum listin, jimiž bylo dokládáno postoupení pohledávky“, aniž by se zabýval tím, zda není návrh žalobkyně zneužitím procesního práva, jímž se snaží vyvázat z povinnosti nahradit náklady řízení. Dovolatel přitom popisuje konkrétní okolnosti, které podle jeho mínění odůvodňují závěr, podle něhož je návrh dle § 107a o. s. ř. v projednávané věci zneužitím práva.
10. A. W. ve vyjádření k dovolání ze dne 1. 12. 2023 navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně jako nedůvodné zamítl.
11. Dovolání je přípustné podle § 238a o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o. s. ř.). 12. Dovolání je také důvodné. 13. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k § 107a o. s. ř. se podává, že: 1/ Soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu dle § 107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř. 2/ Takový postup by byl namístě například tehdy, je-li možné dovodit (podle toho, co v řízení vyšlo najevo), že cílem návrhu na vydání rozhodnutí dle § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k takovému kroku nepostačuje (nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže). 3/ Při rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo (§ 107a o. s. ř.), soud ve vztahu k žalobcem označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek převod nebo přechod práva. Otázkou, zda je žalobce skutečně nositelem jím tvrzeného práva, popřípadě zda podle označené právní skutečnosti toto právo bylo převedeno (či přešlo) na jiného, se přitom nezabývá, neboť tato otázka nemá význam při zkoumání procesního nástupnictví podle ustanovení § 107a o. s. ř., nýbrž spadá již do posouzení věci samé (je jeho součástí). 4/ Občanský soudní řád obecně soudu neukládá, aby návrh na procesní nástupnictví doručoval ostatním účastníkům řízení (absence takového postupu zpravidla není na újmu práv ostatních účastníků řízení, což platí zejména v případech, kdy mají proti rozhodnutí o procesním nástupnictví řádný opravný prostředek – odvolání). Mají-li však mít ostatní účastníci možnost námitku rozporu návrhu s ustanovením § 2 o. s. ř. uplatnit, musí jim soud – podávají-li se z obsahu spisu skutečnosti nasvědčující závěru, že by mohly být dány důvody pro zamítnutí návrhu na procesní nástupnictví, a je-li zjevné, že jinak již nedostanou prostor k uplatnění námitek, jež by mohly sloužit jako podklad pro zamítnutí takového návrhu – umožnit, aby se k podanému návrhu vyjádřili (lhostejno, zda se tak děje výzvou soudu nebo pouze tím, že jim soud doručí stejnopis takového návrhu). K tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3222/2010, ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 413/2012, ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3126/2013, ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3887/2013, ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 5112/2014, ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 29 Cdo 897/2016, ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2743/2017, ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2163/2018, ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 29 Cdo 778/2018, ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2314/2020, ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1645/2022, ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2703/2022, ze dne 21. 12. 2023, sp. zn. 27 Cdo 1523/2023, anebo nálezy Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, a ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. III. ÚS 2482/14. 14. Podle citovaných závěrů rozhodovací praxe Nejvyššího soudu tedy platí, že rozhoduje-li soud o návrhu žalobkyně na vstup nabyvatele práva do řízení podle § 107a o. s. ř., aniž by návrh doručil žalované straně a umožnil jí se k němu vyjádřit, porušuje tím povinnost zajistit účastníkům stejnou možnost k uplatnění jejich práv vyplývající z § 18 odst. 1 o. s. ř. 15. V projednávané věci, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že byl návrh žalobkyně na procesní nástupnictví podle § 107a o. s. ř. žalovanému odvolacím soudem doručen, lze uzavřít, že odvolací soud postupoval v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, jestliže žalovanému neumožnil, aby se k podanému návrhu vyjádřil. V důsledku toho mohl žalovaný své námitky vznést až v dovolání, čímž nedostal prostor k tomu, aby tyto výhrady odvolací soud posoudil před vydáním rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř., když proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu není dán řádný opravný prostředek. 16. Jestliže žalovaný nedostal příležitost k uplatnění svých práv, odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3479/2017, a ze dne 6. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3366/2018). 17. Jelikož dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, neboť právní posouzení věci odvolacím soudem je neúplné, a tudíž nesprávné, a odvolací soud zatížil řízení vadou podle § 242 odst. 3 o. s. ř., jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.). 18. Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., § 226 odst. 1 o. s. ř.). 19. K absenci výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sb. rozh. obč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 6. 2024
JUDr. Filip Cileček předseda senátu