USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci oprávněné Apston Capital Ltd., se sídlem v Dublinu, Hannover Building, Windmill Lane, Irská republika, zahraniční osoby registrované pod č. 408579, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Koliště 259/55, PSČ 602 00, proti povinným 1) J. H., a 2) J. H., o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 64/2023, o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 2. 2024, č. j. 4 Cmo 38/2024-18, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Usnesením ze dne 2. 6. 2022, č. j. 16 C 64/2023-7, Krajský soud v Hradci Králové odmítl žalobu pro zmatečnost podanou povinnými proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 8. 2020, č. j. 4 Co 140/2020-192. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2023, č. j. 3 Co 78/2022-426, bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno.
2. Usnesením ze dne 7. 11. 2023, č. j. 16 C 64/2023-9, Krajský soud v Hradci Králové odmítl žalobu pro obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost podanou povinnými proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2023, č. j. 3 Co 78/2022-426 (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Učinil tak proto, že podání povinných neobsahovala náležitosti žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost podle § 232 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
3. K odvolání povinných Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
4. Proti usnesení Vrchního soudu podali povinní dovolání, žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost, které neobsahují náležitosti podle § 232 odst. 1 o. s. ř. a § 241a odst. 2 o. s. ř. Povinní při jejich podání nebyli zastoupeni advokátem, ani nedoložili, že mají odpovídající právnické vzdělání (§ 241 o. s. ř.).
5. Nejvyššímu soudu je ze své činnosti známo (a plyne to i z obsahu spisu), že dovolatelé dlouhodobě zneužívají svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podávají velké množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných. Takové dlouhodobé a cílené počínání účastníka lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl i Nejvyšší soud, a to např. v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4138/2019, nebo ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3181/2022.
6. Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za nepochybné, že záměrem dovolatelů při podání žaloby pro zmatečnost a na obnovu řízení, navazujících opravných prostředků (včetně projednávaného dovolání), jakož i žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Zneužívající procesní úkony dovolatelů podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemohou požívat právní ochrany, pročež k nim Nejvyšší soud podle § 41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016).
7. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že dovolatelé nebyli v tomto dovolacím řízení vyzváni, aby si zvolili zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podali řádné dovolání. Dovolatelé si musí být své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupeni vědomi, jelikož je jim známa z jiných probíhajících řízení, v nichž byli mnohokrát k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení bezúspěšně vyzýváni (včetně poučení o následcích nevyhovění výzvě).
8. Jak se přitom podává z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byli stěžovatelé v minulosti opakovaně poučováni o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, nebo ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016].
9. Nejvyšší soud nepřehlédl, že dovolatelé podáním datovaným dne 15. 10. 2024 vznesli námitku podjatosti soudců soudního oddělení (senátu) 27 Cdo Nejvyššího soudu (kterému dle rozvrhu práce Nejvyššího soudu přísluší věc projednat a rozhodnout), s tím, že „bylo a je objektivně a nevyvratitelně prokazatelné, že nejen v této věci byly a jsou vědomě páchány a kryty velmi závažné zločiny“.
10. Takto vznesená námitka podjatosti neobsahuje žádná tvrzení o okolnostech, z nichž by bylo možno seznat, že je dán důvod pochybovat o nepodjatosti soudců soudního oddělení 27 Cdo Nejvyššího soudu (tvrzení o poměru soudců k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům).
11. Námitka podjatosti odůvodněná pouze těmi okolnostmi, které jsou nezpůsobilé být důvodem k vyloučení soudce (popřípadě neodůvodněná vůbec), není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako obstrukční postup (jako procesní obstrukci), která s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany [srov. v daných souvislostech obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sb. rozh. obč.]. Uvedené platí i s přihlédnutím k § 6 o. s. ř. a ke způsobu, jakým dovolatelé přistupují k využití svých procesních práv (viz odst. 6). Důvod předložit věc k rozhodnutí o námitce podjatosti jinému senátu Nejvyššího soudu (§ 16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) tak dán není.
12. Jelikož dovolatelé nesplnili zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení a nejsou splněny podmínky pro pokračování v řízení o jejich dovolání, Nejvyšší soud podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. řízení o jejich dovolání zastavil.
13. Jelikož bylo dovolací řízení zastaveno, Nejvyšší soud o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, jenž sdílí osud dovolání, nerozhodoval (srov. obdobně důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 1785/17).
14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 12. 2024
JUDr. Filip Cileček předseda senátu