27 Cdo 3220/2023-97
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně ERFLEX, a. s., se sídlem v Praze 6, Terronská 727/7, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 25675826, zastoupené JUDr. Petrem Pýchou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Žatecká 41/4, PSČ 110 00, proti žalované D & C AGENCY s. r. o., se sídlem v Praze 4, Na Strži 2097/63, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 04748425, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, o zaplacení 350.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 198/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2023, č. j. 5 Cmo 43/2022-73, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2023, č. j. 5 Cmo 43/2022-73, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2022, č. j. 73 Cm 198/2020-50, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[1] Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 31. 12. 2020 se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení 350.000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody spočívající v nákladech řízení, jež žalobkyně uhradila na základě rozsudku vydaného v řízení o akcionářské žalobě podané žalovanou jako 48% akcionářkou žalobkyně proti členům představenstva žalobkyně, kterou soud pravomocně zamítl. Podání akcionářské žaloby žalobkyně považuje za zneužití práva.
[2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 5. 2022, č. j. 73 Cm
198/2020-50, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[3] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1) Žalovaná je jedním ze tří akcionářů žalobkyně. Vlastní akcie, s nimiž je spojen 48% podíl na hlasovacích právech. 2) V roce 2013 podala žalovaná jménem žalobkyně proti čtyřem tehdejším členům představenstva žalobkyně akcionářskou žalobu na náhradu škody ve výši 10.852.000 Kč způsobené porušením jejich povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. 3) Porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře spatřovala žalovaná v tom, že členové představenstva:
a) Zmařili investici žalobkyně do dvou dceřiných společností AMANDINE s. r. o., identifikační číslo osoby 28986016, a Oliva & Co. s. r. o., identifikační číslo osoby 24242276 (dále též jen „dceřiné společnosti“), a to tím, že nevykonávali dostatečnou kontrolu nad dceřinými společnostmi, čímž umožnili zkreslování jejich hospodářských výsledků a pokles jejich hodnoty. Podíly žalobkyně ve znehodnocených dceřiných společnostech nakonec prodali za „symbolickou cenu“, a způsobili tak žalobkyni škodu ve výši 12.978.714 Kč a 2.950.000 Kč. b) Nesjednali žádné zajištění pohledávek žalobkyně ze zápůjček za dceřinými společnostmi ani tyto pohledávky nijak nevymáhali, čímž měla žalobkyni vzniknout škoda ve výši 6.540.000 Kč. c) Dali způsobem výkonu své funkce příčinu ke vzniku četných sporů.
Poté, co byla žalobkyně ovládnuta společností TWP Holding a. s., identifikační číslo osoby 27198316, členové představenstva upřednostňovali zájmy ovládající osoby před zájmy žalobkyně. Tato skutečnost byla příčinou zahájení více soudních řízení, jejichž náklady ve výši 27.413,50 Kč, 34.335,60 Kč a 901.736 Kč musí žalobkyně uhradit. d) Bezdůvodně ukončili spolupráci žalobkyně s ACTUAL AVER CZ, a. s., identifikační číslo osoby 26438488 (dále též jen „AA CZ“), která pro ni byla „velmi výhodná“, čímž žalobkyni vznikla „ztráta“ ve výši 11.005.735,80 Kč. e) Způsobili škodu neoprávněným zadržováním majetku třetích osob ve výši 876.400 Kč, když rozhodli o výměně zámků v budově sídla žalobkyně bez předchozího upozornění zaměstnanců a zástupců jiných společností.
4) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 5. 2018, č. j. 73 Cm 296/2013-261 (potvrzeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2019, č. j. 4 Cmo 252/2018-293), akcionářskou žalobu pravomocně zamítl a uložil žalobkyni povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení sestávající ze soudního poplatku za řízení před soudem prvního stupně ve výši 532.600 Kč, z nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 2.160.304,96 Kč, ze soudního poplatku za odvolací řízení ve výši 542.600 Kč a z nákladů odvolacího řízení ve výši 379.727 Kč. 5) Žalovaní členové představenstva postoupili své pohledávky za žalobkyní na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů na společnost Bienzin CZ, s.
r. o., identifikační číslo osoby 26194163. 6) Dne 12. 3. 2020 uzavřela žalobkyně s Bienzin CZ, s. r. o. dohodu o splátkách, v níž se zavázala hradit pohledávku v měsíčních splátkách po 35.000 Kč.
7) Žalobkyně se domáhá náhrady škody „pouze co do výše 350.000 Kč“, neboť v této výši dosud uhradila pohledávku ve splátkách.
[4] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná neporušila obecnou prevenční povinnost.
[5] Odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 29 Cdo 736/2016, soud uvedl, že ustálená judikatura „chápe podání akcionářské žaloby jako výkon práva akcionáře, což … samo o sobě pojmově vylučuje, aby na řádné podání akcionářské žaloby bylo nahlíženo jako na porušení povinnosti, a nanejvýš připouští, že podání akcionářské žaloby může být zneužitím práva akcionáře“.
[6] V projednávané věci soud dospěl k závěru, podle něhož podání akcionářské žaloby nebylo zneužitím práva ze strany žalované. Soud se ztotožnil s tvrzením žalované, že podáním akcionářské žaloby „skutečně sledovala vymožení nároku onou žalobou uplatněného. Toto tvrzení má totiž oporu ve skutečnostech zjištěných v rámci dokazování. Jak se totiž již ze samotné žaloby podává, žalovaná se snažila uplatněný nárok podepřít velmi podrobnými tvrzeními, k jejichž prokázání označila důkazy … Skutečnost, že tato tvrzení byla … vyvrácena protistranou …, nemůže jít … k tíži žalované v tom smyslu, že podání této akcionářské žaloby bude vyhodnoceno jako zneužití práva“.
[7] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I., změnil ve výroku II. ohledně výše náhrady nákladů řízení, jinak je ve výroku II. potvrdil (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[8] Podle odvolacího soudu přichází v úvahu náhrada škody jen v tom případě, pokud by výkon práva podat akcionářskou žalobu byl zjevně šikanózní, případně by se jednalo o zřejmé zneužití práva.
[9] Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně (na jehož odůvodnění obsažené v odstavci 39 odkázal) a uzavřel, že podání akcionářské žaloby nebylo zneužitím práva, což „zřetelně plyne z odůvodnění“ rozsudků (vydaných v řízení o akcionářské žalobě), jakož i „z délky řízení, která by v případě šikanózní žaloby byla nepochybně výrazně kratší“.
[10] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, majíc za to, že „odvolací soud se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu“, zejména od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 29 Cdo 736/2016, a ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3284/2012.
[11] Dovolatelka namítá, že dovolací soud opakovaně a jasně formuloval základní výkladové pravidlo spočívající v tom, že na zneužití práva je třeba usuzovat na základě jedinečných a konkrétních okolností každého případu a tyto okolnosti posuzovat s ohledem na obsah a formu jednání akcionáře. Podstatné jsou okolnosti podání žaloby, jednání akcionáře podávající jménem společnosti žalobu, personální a obchodní vztahy, tedy vše, co může mít z hlediska posouzení význam. Je třeba brát v úvahu také okolnosti, které vznikly až po podání žaloby. To platí o to více, jedná-li akcionář cíleně ke škodě společnosti a jeho jednotlivá jednání mají časovou a věcnou souvislost.
[12] Dovolatelka poukazuje na to, že dne 25. 11. 2013 byla podána akcionářská žaloba o zaplacení 200.000 Kč, která byla dne 27. 10. 2015 „navýšena“ na částku 10.852.000 Kč. Předsedou představenstva dovolatelky byl do 1. 10. 2012 Dalibor Funda (dále též jen „D. F.“), který byl v téže době jednatelem a jediným společníkem žalované a zároveň předsedou představenstva konkurenční společnosti AA CZ a jejím většinovým akcionářem. Žalovaná a osoby majetkově a personálně propojené s D. F. podaly v období od 30. 10. 2012 do 9. 1. 2017 celkem 7 žalob proti dovolatelce, které byly zamítnuty. Dne 3. 10. 2014 podala AA CZ insolvenční návrh na dovolatelku, který soud odmítl, a dne 31. 12. 2014 podal D. F. další insolvenční návrh na dovolatelku, k němuž se podle rozhodnutí soudu nepřihlíží.
[13] Dovolatelka dále namítá, že žalovaná porušila prevenční povinnost tím, že podala akcionářskou žalobu, ačkoli šlo o „zjevně vykonstruované nároky“, a zásadním způsobem „navýšila“ žalovanou částku na 10.852.000 Kč, což měla být podle znaleckého posudku, který si nechala zpracovat, částka, o kterou se snížila hodnota akcií dovolatelky. Předmětem akcionářské žaloby však může být podle dovolatelky pouze škoda, kterou člen představenstva způsobil společnosti. Žalovaná se ale domáhala hypotetické škody, kterou měli členové představenstva způsobit jí jako akcionáři. I s ohledem na tuto skutečnost šlo o „zjevně bezdůvodnou a vykonstruovanou žalobu, což vzhledem ke všem okolnostem (průběh valných hromad, žaloby, insolvenční návrhy, převádění obchodních aktivit na AA CZ) svědčí o tom, že důvody k jejímu podání byly jiné, než předvídá zákon“.
[14] Dovolatelka má za to, že žalovaná si počínala bez obvyklé obezřetnosti a pečlivosti při zvažování možnosti podat akcionářskou žalobu. Zvážila-li by možnost úspěchu a byla-li by sama povinna hradit náklady řízení, takovou žalobu by nepodala.
[15] Soudy v řízení o akcionářské žalobě zneužití práva vůbec neposuzovaly. Samotná délka řízení pak nesvědčí a nemůže svědčit o zneužití práva.
Je proto podle dovolatelky třeba posoudit, zda jednání žalované lze považovat za zneužití práva a zda je tím naplněn předpoklad nároku na náhradu škody – porušení povinnosti. Žalovaná na všech valných hromadách dovolatelky hlasovala opačným způsobem než ostatní akcionáři a navrhovala jako členy představenstva jmenovat osoby z konkurenční společnosti, z čehož je zřejmý obstrukční charakter jejího jednání, který ukazuje na skutečnou motivaci žalované ve vztahu k realizaci jejích hlasovacích práv. Rovněž insolvenční návrhy D.
F. a jím ovládané společnosti AA CZ dovolatelku značně poškodily. V řízení o akcionářské žalobě soud zjistil, že D. F. jednal ke škodě dovolatelky, když „přepisoval“ jednotlivé zakázky dovolatelky na AA CZ. V okamžiku, kdy to dovolatelka zjistila a D. F. „byl odvolán z funkce (1. 10. 2012), snažil se za každou cenu postavení dovolatelky na trhu o tolik zhoršit, aby získal konkurenční výhodu pro svou společnost AA CZ. Využil k tomu všech prostředků. Kromě převzetí zakázek zahrnul dovolatelku řadou žalob, které ji administrativně zásadním způsobem zatížily, záměrně hodlal paralyzovat činnost dovolatelky tím, že se snažil zamezit možnosti konání valných hromad.
Nepochybně mu šlo o poškození dovolatelky, o čemž svědčí i podání insolvenčních návrhů. Zároveň se domáhal povinného odkupu akcií“.
[16] Z hlediska posouzení zneužití práva podat akcionářskou žalobu má podle dovolatelky význam i to, jaké nároky v akcionářské žalobě žalovaná vznesla a o co tyto nároky opřela. Tedy jinými slovy řečeno posoudit, s jakou pečlivostí přistoupila k řešení rozhodnutí, zda podat či nepodat žalobu. Dovolatelka je přesvědčena, že žaloba byla podána na základě nepravdivých skutečností a účelově. Prodej podílů v dceřiných společnostech se uskutečnil nikoli za symbolickou cenu, ale za cenu určenou znaleckým posudkem v souladu s § 196a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31.
12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“). Nezajištěné zápůjčky byly poskytnuty dceřiným společnostem v době, kdy byl D. F. předsedou představenstva. Soudní spory byly iniciovány žalovanou a osobami s ní jednajícími ve shodě. Spolupráce s AA CZ byla ukončena z důvodu převzetí klientů dovolatelky. Odpovědnost dovolatelky za škodu vzniklou v důsledku zadržování majetku byla „zcela vyvrácena jako neopodstatněná a bezdůvodná“.
[17] Dovolatelka má za to, že posouzení zneužití práva je třeba posuzovat komplexně vzhledem k chování akcionáře, který akcionářskou žalobu podal. V dané věci „je naprosto zřejmé, že žalovaná dlouhodobě vystupuje vůči dovolatelce a ostatním akcionářům cíleně, destrukčně, ve svém důsledku likvidačně“. Skutečným důvodem jejího jednání byla „obchodní likvidace konkurenta“.
[18] Odkazujíc na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2007, sp. zn. 29 Odo 387/2006, dovolatelka dále namítá, že žalovaná porušila povinnost zákonného zástupce jednat s patřičnou loajalitou. Nelze přijmout bez dalšího závěr, podle něhož žalovaná využila svého práva podat akcionářskou žalobu, a to jí nemůže být přičítáno k tíži.
I v řízení, ve kterém jako zákonný zástupce zastupuje společnost, je zástupce povinen jednat v zájmu zastoupeného. Pokud ovšem žalovaná uplatnila nárok na úhradu poklesu ceny svých akcií, a nikoli na úhradu škody vzniklé dovolatelce, nejednala v zájmu zastoupené, ale ve vlastním zájmu.
[19] Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a na něj navazující rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[20] Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl jako nepřípustné, případně aby je zamítl pro nedůvodnost.
[21] Dovolání je přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), pro řešení dovolatelkou otevřené otázky zneužití práva podat akcionářskou žalobu, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. [22] Nejvyšší soud předesílá, že věc posoudil podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013. [23] Je tomu tak proto, že k žalobou tvrzenému protiprávnímu jednání žalované (k podání akcionářské žaloby) mělo dojít v roce 2013. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), a zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), nabyly účinnosti až 1. 1. 2014. Právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů (§ 3079 odst. 1 o. z.). [24] Podle § 56a odst. 1 obch. zák. zneužití většiny stejně jako menšiny hlasů ve společnosti je zakázáno. [25] Podle § 182 odst. 1 písm. c) obch. zák. na žádost akcionáře nebo akcionářů uvedených v § 181 odst. 1 dozorčí rada uplatní právo na náhradu škody, které má společnost vůči členovi představenstva. [26] Podle § 182 odst. 2 obch. zák. pokud dozorčí rada nebo představenstvo bez zbytečného odkladu nesplní žádost akcionáře, mohou akcionáři uvedení v § 181 odst. 1 uplatnit právo na náhradu škody nebo na splacení emisního kursu akcií jménem společnosti sami. Jiná osoba než akcionář, který žalobu podal, nebo osoba jím zmocněná nemůže v řízení činit úkony za společnost nebo jejím jménem. [27] Podle § 181 odst. 1 obch. zák. akcionář nebo akcionáři společnosti, jejíž základní kapitál je vyšší než 100.000.000 Kč, kteří mají akcie, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota dosahuje alespoň 3 % základního kapitálu, a dále akcionář nebo akcionáři společnosti, která má základní kapitál 100.000.000 Kč a nižší, kteří mají akcie, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota dosahuje alespoň 5 % základního kapitálu, mohou požádat představenstvo o svolání mimořádné valné hromady k projednání navržených záležitostí. [28] Podle § 265 obch. zák. výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany. [29] Podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. [30] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté ve vztahu ke společnickým žalobám se podává, že: 1) Společnické žaloby jsou nástrojem práva obchodních korporací, který je náchylný ke zneužití. To je dáno skutečností, že se výsledek řízení přenáší do majetkových poměrů společníka pouze nepřímo (poměrným zvýšením či snížením hodnoty jeho podílu) a riziko, které společníkovi hrozí v případě ztráty sporu, je zpravidla relativně malé. 2) I společník coby zákonný zástupce společnosti v řízení podle § 131a obch. zák. je povinen jednat v zájmu společnosti. 3) Pokud by podáním žaloby podle § 131a obch. zák. menšinový společník pouze zneužíval práva v tomto ustanovení upraveného, porušil by tím ustanovení § 56a odst. 1 obch. zák. a společnost by se mohla následně domáhat náhrady škody takovým porušením vzniklé. 4) Zneužije-li společník společnosti s ručením omezeným své právo podat společnickou žalobu, resp. toto své právo vykonává v rozporu s dobrými mravy či zásadami poctivého obchodního styku, není možné jeho právu na náhradu nákladů zastoupení, jež za společnost vynaložil v řízení podle § 131a obch. zák., poskytnout právní ochranu. 5) Akcionář, jenž zneužil svého práva podat jménem společnosti žalobu podle § 182 odst. 2 obch. zák., se nemůže úspěšně domoci přiznání nároku na úhradu soudního poplatku, který za společnost v řízení o této žalobě zaplatil. 6) Případný neúspěch společnosti v řízení podle § 182 odst. 2 obch. zák. bez dalšího ničeho nevypovídá o otázce zneužití práv akcionáře v tomto ustanovení upravených. 7) Pro posouzení existence rozporu výkonu práva akcionáře s § 3 odst. 1 obč. zák. či § 265 obch. zák. jsou rozhodující zejména okolnosti podání žaloby, jež zde byly již v době zahájení řízení, např. to, zda akcionář podáním žaloby skutečně sledoval cíle ustanovením § 182 odst. 2 obch. zák. předpokládané. Za všechna rozhodnutí srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2003, sp. zn. 29 Odo 871/2002, ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5944/2016, ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2343/2020, a ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3161/2021, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3284/2012, ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 29 Cdo 736/2016, či ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1560/2018, ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1767/2020, a judikaturu v nich citovanou. [31] Uvedené závěry, z nichž některé byly přijaty ve vztahu k právní úpravě společnosti s ručením omezeným a na kterých Nejvyšší soud nevidí důvod cokoli měnit, se přitom obdobně prosadí i v poměrech akciové společnosti ve vztahu k výkladu § 182 odst. 2 obch. zák. [32] V poměrech projednávané věci dovolatelka od počátku tvrdila (a svá tvrzení podrobně a konkrétně zdůvodnila), že podání akcionářské žaloby bylo zneužitím práva. Namítala, že šlo o cílený nátlak vůči ostatním akcionářům a novým členům představenstva, že motivem jednání žalované měla být likvidace dovolatelky jako konkurenta a že z časové souslednosti jednotlivých jednání žalované a osob s ní majetkově a personálně propojených je zřejmé, že smyslem a účelem akcionářské žaloby rozhodně nemohla být ochrana práv dovolatelky. Odvolací soud se jejími tvrzeními nezabýval, pouze odkázal na odůvodnění rozsudků vydaných v řízení o akcionářské žalobě. V nich se však soudy zabývaly splněním předpokladů odpovědnosti za škodu způsobenou porušením péče řádného hospodáře, nikoli otázkou zneužití práva podat akcionářskou žalobu. Rovněž obsah akcionářské žaloby či délka řízení o akcionářské žalobě samy o sobě ničeho nevypovídají o případném zneužití práva žalovanou. [33] Závěr odvolacího soudu, podle něhož podání akcionářské žaloby nebylo zneužitím práva, je proto přinejmenším předčasný. [34] Jelikož řešení dovoláním otevřené otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se pro nadbytečnost zabýval dalšími námitkami uvedenými v dovolání, rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). [35] Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.). [36] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 7. 2024
JUDr. Marek Doležal předseda senátu