USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobce: K. Č., zastoupený JUDr. Petrem Šťovíčkem, Ph. D., advokátem se sídlem v Praze 1, Malostranské náměstí 5/28, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 145/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. prosince 2023, č. j. 64 Co 212/2022-272, ve znění usnesení ze dne 13. března 2024, č. j. 64 Co 212/2022-325, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. 12. 2023, č. j. 64 Co 212/2022-272, ve znění usnesení ze dne 13. 3. 2024, č. j. 64 Co 212/2022-325, rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 12. 5. 2022, č. j. 15 C 145/2021-125, změnil v části výroku I tak, že se žaloba o převod pozemku parc. č. XY v k. ú. XY zamítá (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a ve zbývající části, v níž byl nahrazen projev vůle žalované směřující k převodu pozemků parc. č. XY, č. XY, č. XY a č. XY v k. ú. XY na žalobce, uvedený výrok potvrdil (výrok III rozsudku odvolacího soudu). Současně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku II, v níž byla zamítnuta žaloba o nahrazení projevu vůle žalované směřující k uzavření smlouvy o převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (výrok IV rozsudku odvolacího soudu), a ve zbývající části uvedený výrok změnil, nahrazuje projev vůle žalované směřující k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY, č. XY, č. XY a č. XY v k. ú. XY na žalobce (výrok V rozsudku odvolacího soudu). Rozhodl též o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok VI rozsudku odvolacího soudu). Výrokem I přitom odvolací soud zastavil řízení v části týkající se pozemků parc. č. XY, č. XY a č. XY v k. ú. XY.
2. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce. Brojil vůči výroku IV, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím byla zamítnuta žaloba o převod pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, a proti nákladovému výroku VI. Předestřel otázku vhodnosti převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY na oprávněnou osobu, coby náhradního zemědělského pozemku ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“). Měl za to, že odvolací soud uvedenou otázku vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Odkazoval přitom na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, a ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015. Kladl rovněž otázku týkající se náhrady nákladů řízení. Uváděl, že ji odvolací soud vyřešil v rozporu s judikaturou Ústavního soudu.
3. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
4. Judikaturou dovozeným závěrem, že při liknavém či diskriminujícím postupu žalované se mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, nebo ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015), nebyly popřeny závěry dosavadní judikatury dovolacího soudu, která jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést náhradní zemědělský pozemek oprávněné osobě požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR, resp. žalované – do veřejné nabídky takto zařaditelný; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2022, sp. zn. 28 Cdo 1360/2022, ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015). Ani oprávněná osoba se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018).
5. Při posouzení, zdali je ten který uvažovaný pozemek vhodný k náhradní naturální restituci, jest nutno zkoumat, zdali jeho převodu nebrání zákonné překážky (výluky z restituce uvedené kupř. již v ustanovení § 11 odst. 1 zákona o půdě, či překážky převoditelnosti pozemku z vlastnictví státu na jiné osoby, uvedené v § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. či v ustanoveních jiných obecně závazných předpisů), dále kupř. zda nejde o pozemek zatížený (přednostními) právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014), případně nejde-li o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). Uvedená hlediska je nutno zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) takového pozemku posuzovat samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005).
6. Při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněných osob na náhradní uspokojení restitučního nároku jest pak vždy též hodnotit, zda restituční nárok – v případě kolize se zájmem na zachování veřejného vlastnictví – nebude lépe uspokojit vydáním jiného náhradního pozemku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2891/2021).
7. Veřejný zájem na zachování dosavadních vlastnických vztahů pak bude převažovat nad zájmem oprávněných osob na náhradní restituci formou převodu jimi zvolených pozemků v případech, kdy veřejné pozemkové vlastnictví usnadní budoucí realizaci zamýšlené výstavby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1339/2021, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3676/2020, a ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 550/2021).
8. Odvolací soud se výše citované judikatuře nikterak nezpronevěřil, dovodil-li, že dovolatelem nárokovaný pozemek parc. č. XY v k. ú. XY vzdor své aktuální zemědělské obhospodařovatelnosti (zemědělsky využívaný trvalý travní porost) není vhodným náhradním zemědělským pozemkem. Předmětný pozemek navazující na zastavěnou část obce je totiž dle územního plánu obce veden jako plocha zastavěného bydlení vymezeného pro 50 rodinných domů s vyznačenými komunikacemi, přičemž za účelem realizace plánované výstavby bylo obcí již zažádáno o jeho směnu. Odvolací soud tedy v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (na níž není důvodu čehokoliv měnit) dovodil, že v posuzovaném případě zachování veřejného vlastnictví dotčeného pozemku usnadní realizaci zamýšlené výstavby sloužící rozvoji obce, pročež je namístě restituční nárok dovolatele uspokojit vydáním jiného vhodného náhradního pozemku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2024, sp. zn. 28 Cdo 404/2024).
9. Z výše uvedeného je zřejmé, že předpoklady přípustnosti podaného dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. v projednávané věci naplněny nejsou.
10. Brojí-li dovolatel rovněž proti nákladovému výroku VI rozsudku odvolacího soudu, není dovolání v uvedeném rozsahu dle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
11. Nejvyšší soud proto podané dovolání, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
13. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 7. 2024
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu