USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců a) A. H., a b) J. H., obou bytem Sobotka, náměstí Míru 219, proti žalovanému Městskému úřadu města Sobotka, IČO 002 72 124, se sídlem v Sobotce, Boleslavská 440, o žalobě na obnovu řízení a pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 26 Co 353/2017, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. března 2023, č. j. 4 Cmo 39/2023-232, takto:
I. Řízení o dovolání žalobkyně a) A. H. se zastavuje. II. Řízení o dovolání žalobce b) J. H. se zastavuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci (nezastoupeni advokátem) dovolání.
3. S dovoláním žalobci spojili rovněž námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. Michala Krenka, Ph.D., JUDr. Moniky Vackové a JUDr. PhDr. Filipa Havrdy. Žalobci ve vztahu k dané námitce jen citují text zákona, aniž by jakkoliv specifikovali (či alespoň naznačili) důvody, pro které by měli být řečení soudci vyloučeni z projednávání věci. Nejvyšší soud k ní nepřihlížel, neboť ji považuje za zjevné zneužití procesního práva dle § 2 o. s. ř. (srov. namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018, i ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3181/2022, nebo ze dne 24. 5. 2023, sp. zn. 21 Cdo 3738/2022). Uvedené plyne z dosavadního postupu dovolatelů v projednávané věci (v níž opakovaně, mechanicky na každé rozhodnutí soudu reagují odvoláním, žalobou pro zmatečnost, žalobou na obnovu řízení a dovoláním, včetně námitek podjatosti a podávají tytéž žádosti a shodné návrhy), jakož i z obsahu samotného podání (dovolatelé v zásadě stále dokola s drobnými úpravami kopírují svá předchozí podání, v žádosti neuvádějí žádné konkrétní okolnosti, jež by dokládaly jejich důvodnost). Nejvyššímu soudu je přitom z úřední činnosti známo, že obdobně postupují též v mnoha dalších řízeních, v nichž byl alespoň jeden z žalobců účastníkem (např. ve věcech, jež byly u Nejvyššího soudu vedeny pod sp. zn. 26 Cdo 3181/2022, sp. zn. 24 Cdo 208/2023, sp. zn. 29 Cdo 458/2023, sp. zn. 21 Cdo 3738/2022, sp. zn. 21 Cdo 3072/2022 atd.). Jednání dovolatelů lze tedy považovat za obstrukční, a nikoli za vedené snahou účinně bránit svá práva, do nichž bylo podle jejich názoru neoprávněně zasaženo.
4. Dovolací soud nadto upozorňuje, že i když žalobci nebyli (opětovně) vyzváni, aby splnili podmínku povinného zastoupení dle § 241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), nemohla být tímto postupem ohrožena jejich procesní práva, neboť jednak ze spisu vyplývá, že žalobci byli ke splnění této podmínky vyzýváni v minulosti (viz usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2019, č. j. 26 Co 353/2017-94), Nejvyššímu soudu je však též z jeho činnosti známo, že žalobci byli o nutnosti splnění této podmínky (mimo jiné) pro pokračování v dovolacím řízení poučeni i v jiných řízeních, v nichž byli účastníky, tudíž jsou s následky nesplnění řečené podmínky dostatečně obeznámeni (srov. namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4136/2019, ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3516/2022, či ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 208/2023).
5. Je-li dovolatelem, jako je tomu i v posuzovaném případě, fyzická osoba, je nezbytné, aby (nemá-li právnické vzdělání) byla zastoupena advokátem (notářem), jímž musí být dovolání i sepsáno [srov. § 241 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 4 o. s. ř.].
6. Při podání dovolání (jak je již uvedeno výše) žalobci nebyli zákonem stanoveným způsobem zastoupeni. Z obsahu spisu přitom nevyplývá, že by měli právnické vzdělání (takovou okolnost nedokládají, ba ani netvrdí).
7. Jelikož povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, bez jejíhož splnění nelze vydat – s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení pro tento nedostatek zastavuje – rozhodnutí, kterým se řízení končí, a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes některou z předchozích výzev soudu prvního stupně do dnešního dne nedošlo, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 104 odst. 2 a § 243c odst. 3, věty třetí, o. s. ř. zastavil. Tím je vypořádán i akcesorický návrh dovolatelů na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
8. Závěrem Nejvyšší soud uvádí, že dovolatelé nezaplatili ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sb. rozh. obč.), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jejich postoje v tomto i v předcházejících řízeních je zřejmé, že si jsou dané povinnosti vědomi, platit jej však nehodlají, a dlouhodobě tak zneužívají svého práva na soudní ochranu.
9. Konečně Nejvyšší soud podotýká, že nepřihlížel k námitce podjatosti, kterou dovolatelé vznesli vůči soudcům soudního oddělení č. 28 Nejvyššího soudu (JUDr. Jan Eliáš, Ph.D., Mgr. Petr Kraus a Mgr. Zdeněk Sajdl) poté, co soud prvního stupně předložil spis Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání a dovolatelé byli vyrozuměni o tom, v jakém složení bude Nejvyšší soud o jejich dovolání rozhodovat. Již v usnesení ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017, dovolací soud uzavřel, že je-li námitka podjatosti zneužívána jako obstrukční postup, pak s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany; soud v takovém případě nemá povinnost postupovat podle § 15b o. s. ř., respektive podle § 16 odst. 1 o. s. ř., tedy postoupit návrh na vyloučení soudců k rozhodnutí nadřízenému soudu, respektive jinému senátu Nejvyššího soudu.
10. O takový případ se pak nepochybně jedná i v dané věci, neboť ze spisu je patrné a Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že dovolatelé opakovaným podáváním nedůvodných kverulatorních návrhů, žalob a námitek podjatosti zjevně zneužívají svá procesní práva, jak již bylo výše popsáno. Též jimi uplatněná námitka podjatosti soudců soudního oddělení Nejvyššího soudu příslušného rozhodovat v předmětné věci má povahu zneužití práva, a v souladu s § 41a odst. 3 o. s. ř. k ní proto nebylo přihlédnuto (podobně viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2024, sp. zn. 25 Cdo 1437/2024)
11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 10. 2024
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu