28 Cdo 1906/2022-803
1. USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně G. H., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Jaroslavou Ježkovou, advokátkou se sídlem v Nové Pace, K. J. Erbena 1266, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 10 C 137/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 2. 2022, č. j. 25 Co 214/2021-783, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
2. Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 23. 3. 2021, č. j. 10 C 137/2018-720, nahradil projev vůle žalované (coby převodkyně) uzavřít s žalobkyní (nabyvatelkou) smlouvu (v tam uvedeném znění) o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY, XY, XY, XY a XY v katastrálním území XY [jako jiných (náhradních) zemědělských pozemků k uspokojení restitučního nároku žalobkyně podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů] – výrok I.; v části o převodu pozemků parc. č. XY, XY, XY a XY v katastrálním území XY a pozemků parc. č. XY a XY v katastrálním území XY do vlastnictví žalobkyně žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.).
3. K odvolání obou účastnic Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 3. 2. 2022, č. j. 25 Co 214/2021-783, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky II. a III.).
4. Proti rozsudku odvolacího soudu „v jeho celém rozsahu“ podala dovolání žalovaná. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje
dovolatelka v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustáleného rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která nebyla v jeho rozhodování vyřešena; přitom klade otázku, lze-li oprávněnou osobou požadované pozemky považovat za vhodné k převodu v situaci, kdy jde o pozemky funkčně související se stavbou či jinými pozemky. Konkrétní námitky připíná k závěrům odvolacího soudu o převoditelnosti pozemků parc. č. parc.
č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY namítajíc, že se na těchto pozemcích (pod jeho povrchem) nachází vodojem ve vlastnictví třetí osoby, jenž vodou zásobuje nejenom přilehlé nemovitosti ve vlastnictví tohoto subjektu, ale i dalších osob a je využíván jako vodní zdroj vody pro přilehlý hřbitov. Dle mínění dovolatelky odvolací soud nezval v potaz možnou funkční souvislost nárokovaných pozemků se sousedními nemovitostmi a nesprávně vyhodnotil potencialitu jejich zemědělského využití. K tomu dovolatelka namítá, že odvolací soud porušil právo na spravedlivý proces.
Spolu s dovoláním učinila návrh na odložení právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
5. V dovolacím řízení bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); v textu i jen „o. s. ř.“.
6. Směřuje-li dovolání proti té části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. (jímž byla žaloba zamítnuta v části, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalované k uzavření dohody o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY a pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY), jde v uvedeném rozsahu o dovolání podané osobou neoprávněnou (ve smyslu § 240 odst. 1 o. s. ř. je k podání dovolání subjektivně legitimován jen ten účastník, jemuž nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jeho právech; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 1998, sešit 3, pod č. 28; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné tamtéž, ročník 2000, sešit 1, č. 7). K procesním důsledkům subjektivně nepřípustného dovolání srov. § 243c odst. 3, § 218 písm. b) o. s. ř.
7. Napadá-li dovolatelka rozsudek odvolacího soudu i ve výrocích,
kterými bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III. napadeného rozsudku, spolu s částí výroku I. potvrzující rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o nákladech řízení), sluší se odkázat na ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., jež výslovně stanoví, že dovolání proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení není podle § 237 o. s. ř. přípustné.
8. Jde-li o tu část dovolání, jež směřuje proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY, XY a XY v katastrálním území XY, jako „jiných“ zemědělských pozemků k uspokojení restitučního nároku žalobkyně podle zákona č. 229/1991 Sb., neuplatňuje k ní dovolatelka žádnou argumentaci natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř.; v této části dovolání trpí vadami bránícími pokračování v řízení, neboť neobsahuje vymezení důvodu dovolání (jež se vymezí tak, že dovolatel uvede
právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení; viz § 241a odst. 3 o. s. ř.). Bez vymezení důvodu dovolání a bez uvedení skutečností, z nichž dovolatelka dovozuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., nelze ve specifikováné části dovolání projednat (k náležitostem dovolání a procesním důsledkům vadného dovolání srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
9. Proti rozhodnutí odvolacího soudu v části výroku pod bodem I., jíž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY, není dovolání přípustné, proto, že napadené rozhodnutí (jež nepatří do okruhu rozhodnutí uvedených § 238a o. s. ř.) nezávisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejde ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (a není tak naplněno žádné z hledisek přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř.).
10. K argumentaci dovolatelky zpochybňující rozhodnutí odvolacího soudu o převodu dvou naposled uvedených pozemků nelze než uvést, že napadené rozhodnutí v dané části není v kontradikci k ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, podle níž lze vyhovět žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést oprávněné osobě jiný (náhradní) zemědělský pozemek z vlastnictví státu (v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalované; srov. zejm. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; nález Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, publikovaný pod číslem 33/2004 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu; nález Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05, publikovaný pod číslem 174/2007 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu; či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05, uveřejněný pod číslem 531/2005 Sb.) za předpokladu, že oprávněnou osobou požadovaný pozemek je k danému účelu „vhodný“, tedy že jde o pozemek, jenž by byl do veřejné nabídky zařaditelný (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015).
11. Při posouzení, jsou-li žalobkyní požadované pozemky potenciálně zařaditelné do veřejné nabídky (§ 11a odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb.) a tedy vhodné k náhradní naturální restituci, se odvolací soud – v souladu s judikaturou nastíněnými hledisky – zabýval i tím, nebrání-li převodu pozemku z vlastnictví státu zákonné překážky (s ohledem na jím provedenou interpretaci ustanovení § 6 odst. 1 písm. b/, bod 4., vůči níž dovolací argumentace nemíří) a nezpronevěřil se ani té rozhodovací praxi dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, rozsudek ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, nebo rozsudek ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3527/2018), podle níž vhodným (způsobilým) pozemkem k náhradní naturální restituci v zásadě není ani pozemek, jenž by nebylo lze vydat ani restituentům pro zákonem stanovenou překážku spočívající v zastavěnosti takového pozemku (§ 11 odst. 1 písm. c/ zákona č. 229/1991 Sb.), jež vylučuje jeho zařazení do veřejné nabídky pozemků, sestavované pozemkovým úřadem podle § 11a odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb.
12. Podle odvolacím soudem učiněných zjištění pozemky parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY nejsou zastavěny stavbou ve smyslu odkazovaného ustanovení (jsou-li dotčeny nanejvýše stavbou vodojemu coby stavbou podzemní, jež nebrání zemědělskému využití pozemku a na překážku restituce ani podle § 11 odst. 1 písm. c/ zákona č. 229/1991 Sb. není), nehledě na ustanovením § 6 odst. 1 písm. b/, bod 4. zákona č. 503/2012 Sb. současně stanovenou výjimku ze zákazu převoditelnosti zemědělských pozemků v případě, že se na pozemku nachází již existující technická infrastruktura (shodně např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2721/2019, nebo usnesení ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3444/2019).
13. Obecně platí, že překážkou převoditelnosti pozemku do vlastnictví oprávněné osoby může být i funkční souvislost pozemku se stavbou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2174/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2016/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3863/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014) a tedy i u pozemku požadovaného k náhradní naturální restituci je nutné přihlížet k celkové funkční provázanosti s ostatními pozemky a stavbami, mohou-li tvořit vzájemně ucelený soubor pozemků a staveb – areál jako funkční celek (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3574/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4474/2014).
14. Posouzení otázky funkční souvislosti pozemků a staveb je vždy úzce provázáno s konkrétními skutkovými okolnostmi případu (závěr o příslušnosti konkrétních pozemků k areálu je ostatně primárně skutkové povahy a vyplývá z hodnocení v řízení provedených důkazů; viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5267/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1707/2018, potažmo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3938/2015, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1910/2017). Dovolacímu přezkumu podléhá výhradně správnost právního posouzení věci, jehož přezkum zahrnuje i posouzení, nejsou-li úvahy nalézacích soudů v tomto směru nepřiměřené, zohledňují-li všechny podstatné skutkové okolnosti a nahlížejí-li na věc prizmatem relevantních kritérií (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017).
15. Vycházeje ze soudy zjištěného stavu (jenž nelze revidovat v dovolacím řízení, v němž je rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu omezen výlučně na otázky právní) nelze dovolatelce přitakat ani v tom, že by se snad odvolací soud zpronevěřil naposled odkazované „areálové“ judikatuře, učinil-li i ten závěr, že oba předmětné pozemky parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY (vedené v katastru nemovitostí jako trvalý travní porost, na nichž nejsou plánovány žádné stavby, nejsou v ochranném pásmu vodního zdroje, nenachází se na nich žádné nadzemní stavby a toliko pod jejich povrchem se nachází vodojem ve vlastnictví s. p. Mileta zásobující vodou přilehlé nemovitosti, jenž může plnit svou funkci nezávisle na vlastnictví a způsobu obhospodařování pozemků) uzavřel, že předmětné pozemky nejsou nerozlučně spojeny s jinými (sousedními) nemovitostmi a netvoří s nimi funkční celek (že nejde o vztah závislosti, kdy by řádné užívání sousedních nemovitostí bylo v případě vydání předmětných nemovitostí žalobkyni nemožné či redukované nad únosnou míru; k vymezení funkční souvislosti srov. přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2546/2017, uveřejněný pod číslem 151/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V této souvislosti nelze přehlédnout, že mimo obecnou proklamaci o existenci funkční souvislosti a tvrzení o využití vodojemu jakožto zdroje vody pro třetí osoby (na čemž se však vydáním zemědělského pozemku žalobkyni ničeho nemění) dovolatelka neuvádí nic, z čeho by bylo lze usuzovat na začlenění obou pozemků do širšího funkčního (nedělitelného) celku, resp. na funkční propojenost jednotlivých staveb a pozemků, a ani na to, že by v důsledku vydání pozemku nemohl být naplňován stávající způsob využití.
16. Závěry odvolacího soudu se neodchylují ani od jiných dovolatelkou odkazovaných rozhodnutí dovolacího soudu, jež se zabývají i otázkou zastavěnosti a funkční souvislosti pozemků s jinými nemovitostmi (v souladu s ustálenou judikaturou) právě se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem jednotlivých posuzovaných případů (s nimiž tak rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu není).
17. Relevantní není ani námitka dovalatelky, že napadeným rozhodnutím či postupem předcházejícím jeho vydání bylo porušeno její právo na spravedlivý proces (podle článků 11 odst. 1 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), nespecifikovala-li dovolatelka ani to, v čem toto porušení má spočívat, nehledě na to, že názor, že jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení o porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je bez dalšího uplatnitelná i jako dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. (prezentovaný např. v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 3324/15), byl recentní rozhodovací praxí Ústavního soudu překonán (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16, body 22. a 23., či stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, bod 39.).
18. Z uvedeného vyplývá, že ani proti té části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, jíž bylo rozhodnuto o bezúplatném převodu pozemků parc. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY do vlastnictví žalobkyně, není dovolání přípustné, jelikož dovoláním vymezené právní otázky, na jejich řešení jeho rozhodnutí závisí, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, aniž by byly dány důvody k jinému posouzení těchto v rozhodování dovolacího soudu již vyřešených otázek (§ 237 o. s. ř.).
19. Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (srov. § 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání i ve zbylé části jako nepřípustné odmítl (srov. § 243c odst. 1 o. s. ř.).
20. V situaci, kdy dovolací soud v přiměřené lhůtě přikročil přímo k rozhodnutí o dovolání, nebylo již samostatně rozhodováno o dovolatelkou současně podaném návrhu na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí (§ 243 písm. a/, písm. b/ o. s. ř.), jenž sdílí osud nepřípustného (meritorně neprojednatelného) dovolání (k ústavní konformitě takového postupu srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
21. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a kdy žalobkyni, která se k dovolání nevyjádřila, v dovolacím řízení náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 8. 2022
Mgr. Petr Kraus předseda senátu