28 Cdo 1936/2024-713
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: Sallerova výstavba Emporium II k.s., IČO 27266303, se sídlem v Otvicích, Obchodní zóna 266, zastoupená Ass.jur. Denisem Dieterem Riedigerem, evropským advokátem se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 383/58, s ustanoveným konzultantem v otázkách procesního práva Mgr. Martinem Zídkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Heleny Malířové 272/17, proti žalované: UNITED BAKERIES a.s., IČO 28976231, se sídlem v Praze 5 – Jinonicích, Pekařská 598/1, zastoupená JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, o zaplacení částky 9 967 428 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 275/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2024, č. j. 15 Co 1/2024-682,
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 43 221,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Dejla, Ph.D., LL.M., advokáta se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
1. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) výše označeným rozsudkem rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 21. 9. 2023, č. j. 11 C 275/2019-643, potvrdil ve výrocích II, III a IV, jimiž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 6 773 958 Kč s příslušenstvím (včetně požadovaného úroku z úroků z prodlení) a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu); odvoláním nenapadeným výrokem I rozsudku soudu prvního stupně bylo žalované uloženo, aby žalobkyni zaplatila 3 193 470 Kč s příslušenstvím. Výrokem II odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. 2. Rozhodováno bylo o žalobě na poskytnutí peněžité náhrady (s příslušenstvím) z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; dále jen „o. z.“), jež vzniklo žalované bezesmluvním užíváním identifikovaných pozemků v katastrálním území Jinonice ve vlastnictví žalobkyně, za žalobou vymezené období (1. 1. 2017 až 31. 12. 2017). Při kvantifikaci bezdůvodného obohacení soudy vyšly ze zjištění, jaké konkrétní pozemky (ve vlastnictví žalobkyně) žalovaná reálně užívala, a hodnotu užívacího práva určily s využitím výsledků expertního dokazování. 3. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jako „o. s. ř.“), jako nepřípustné. 4. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 5. V dovolání formulované procesněprávní otázky [a) a b)] týkající se postupu soudu v řízení, v němž bylo předloženo více znaleckých posudků, jež považuje dovolatelka za dosud nevyřešené v rozhodování dovolacího soudu, přípustnost dovolání nezakládají. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2755/2019, spolu s další v něm uvedenou judikaturou), má-li soud při rozhodování k dispozici více znaleckých posudků s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěrů jiných posudků; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout zpracovatele posudků. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí. Uvedeným požadavkům soudy nižších stupňů dostály, neboť všechny znalce (zpracovatele posudku), kteří pro účely řízení vyhotovili znalecké posudky, vyslechly a uvedly (byť v určité stručnosti), z jakých důvodů vycházely právě ze znaleckého posudku znalecké kanceláře Kreston A & CE Consulting, a. s., jenž na rozdíl od ostatních znaleckých posudků reflektuje zastavěnost oceňovaných pozemků a vychází z realizovaných kupních cen pozemků. 6. Povinnost soudu vypořádat se se vším, co vyšlo v řízení najevo, pak neznamená, že by soud nemohl učinit zjištění týkající se určité pro posouzení věci významné skutečnosti pouze z toho důkazu, jejž shledá nejobjektivnějším a nejpřesvědčivějším, vypořádá-li se zároveň ve svém rozhodnutí náležitě s tím, proč své úvahy založil právě na tomto důkazu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4556/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 915/2019). Jen sama okolnost, že v řízení byly stranami sporu předloženy tři znalecké posudky, na uvedeném ničeho nemění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 32 Cdo 1120/2017). Znalecký posudek soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle ustanovení § 132 o. s. ř., není však oprávněn přezkoumávat odborné závěry znalce. Zkoumá tedy přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti, logického odůvodnění vyslovených závěrů a koherence s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v uvážení, zda jsou závěry posudku náležitě odůvodněny a podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 29 Cdo 1306/2019, nebo jeho usnesení ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3498/2019, ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3376/2019, a ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1129/2020). Ani těmto zásadám se odvolací soud nikterak nezpronevěřil, přiklonil-li se k závěrům znaleckého posudku znalecké kanceláře Kreston A & CE Consulting, a. s., který krom jiného reflektuje i skutečný rozsah pozemků užívaných žalovanou a obvyklou hodnotu užívacího práva stanoví s využitím relevantního srovnávacího materiálu (vychází ze skutečně realizovaných transakcí), přičemž jeho závěry byly řádně (logicky) odůvodněny, včetně využití výnosové sazby 3 %. 7. Ani ostatní námitky [v dovolání uvedené otázky pod písm. c) a d) týkající se důvodnosti požadovaného úroku z úroků z prodlení či korektnosti postupu odvolacího soudu, nebyly-li provedeny veškeré dovolatelkou označené důkazy] přípustnost dovolání založit nemohou, již proto, že k nim se připínající vymezení předpokladu přípustnosti dovolání vychází ze zjevně chybné interpretace § 237 o. s. ř., jestliže dovolatelka uvádí jen tolik, že „v řízení řešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak“. Čtvrtý zákonný předpoklad přípustnosti dovolání „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“ přitom dopadá pouze na právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní praxi, od jejíchž řešení by se měl odklonit. Přípustnost dovolání opírající se o zmíněný (čtvrtý) předpoklad přípustnosti je řádně vymezena pouze tehdy, je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení se má dovolací soud podle mínění dovolatele odchýlit (k vymezení přípustnosti dovolání srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Také Ústavní soud ve stanovisku pléna ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, konstatoval, že neshledává požadavek, aby se advokáti před podáním dovolání seznámili s judikaturou Nejvyššího soudu a v dovolání uvedli, jaký je podle jejich názoru vztah této judikatury k napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, jakkoliv nepřiměřeným. Jestliže dovolání [ve vztahu k námitkám c) a d)] neobsahuje odkaz na žádnou rozhodovací praxi dovolacího soudu, zmíněný požadavek zjevně naplněn nebyl. Požadavkům na řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (coby jedné z obligatorních náležitostí dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., jejíž absence je vadou dovolání bránící pokračování v dovolacím řízení) přitom dovolatelka nedostála ani v jiných částech dovolání (posuzovaném potud i z obsahového hlediska). Již jen nad rámec sluší se uvést i tolik, že námitka, že soudy neprovedly veškeré dovolatelkou navržené důkazy [již vyjadřuje otázka formulovaná pod písm. d) dovolání], není relevantní, měly-li rozhodné okolnosti za spolehlivě zjištěné již jinými provedenými důkazy (srov. například usnesení bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31. 1. 1972, sp. zn. 6 Co 344/71, publikované ve Sborníku stanovisek IV, s. 1084–1085, nálezy Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1994, sp. zn. III. ÚS 150/93, ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 56/95 a ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1898/2018). 8. Napadá-li pak dovolatelka rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 9. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.; dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, zatímco k nákladům žalované patří odměna advokáta (za podání vyjádření k dovolání) ve výši 35 420 Kč [§ 6 odst. 1, § 7 bod 6., a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhradou za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) ve výši 7 501,20 Kč. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 9. 2024
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu