28 Cdo 3029/2024-235
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce: R. S., zastoupený JUDr. Petrem Holubičkou, advokátem se sídlem v Semilech, V Aleji 282, proti žalovaným: 1) A. S., a 2) R. Š., oba zastoupeni JUDr. Michalem Kociánem, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2133/138, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 7 C 55/2021, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 5. 2024, č. j. 25 Co 128/2024-206, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci rovným dílem na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 800 Kč k rukám advokáta JUDr. Petra Holubičky do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 30. 5. 2024, č. j. 25 Co 128/2024-206, rozsudek Okresního soudu v Semilech (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 25. 1. 2024, č. j. 7 C 55/2021-163, potvrdil ve výroku I, jímž bylo určeno, že kupní smlouva datovaná dnem 16. 12. 2020, uzavřená mezi žalovaným 1) jako zástupcem žalobce a žalovanou 2) o prodeji pozemků parc. č. XY (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je budova č. p. XY (stavba pro administrativu), parc. č. XY (manipulační plocha), parc. č. XY (ostatní plocha), parc. č. XY (ostatní plocha) a par. č. XY (ostatní plocha), vše v k. ú. XY, na níž byly podpisy žalovaných uznány za vlastní dne 13. 5. 2021, je neplatná (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Současně rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku II o nákladech prvostupňového řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky II a III rozsudku odvolacího soudu).
2. Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalovaní. Měli za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Ústavního a Nejvyššího soudu, když jeho skutkové závěry (coby podklad právního posouzení věci) jsou v extrémním rozporu s provedeným dokazováním. Odkazovali přitom na nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 116/05, a ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. I. ÚS 1561/08, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. 22 Cdo 384/2001, a ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 21 Cdo 348/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4618/2014. Konkrétně vytýkali, že ze znaleckého posudku Ing. Václava Černého a jeho výslechu v trestním řízení [v jehož průběhu byli žalovaní rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 5. 4. 2023, sp. zn. 4 T 36/2023, dle § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zproštěni obžaloby pro skutek spočívající v tom, že žalovaný 1) coby zmocněnec žalobce uzavřel s žalovanou 2) antedatovanou kupní smlouvu (dnem 16. 12. 2020), na jejímž základě měly být na ni převedeny předmětné nemovité věci z vlastnictví žalobce, ačkoliv v době skutečného uzavření kupní smlouvy (květen 2021) již plnou mocí nedisponoval – plná moc byla odvolána jednostranným právním jednáním žalobce, došlým žalovanému 1) dne 30. 12. 2020] nevyplývá z hlediska právního posouzení věci podstatné zjištění, že posuzovaná kupní smlouva datovaná dnem 16. 12. 2020 byla vyhotovena a podepsána až v květnu 2021.
3. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.
4. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
5. Předpoklady přípustnosti podaného dovolání v posuzovaném případě žel naplněny nejsou (§ 237 o. s. ř.).
6. Kritika závěrů odvolacího soudu dovolateli představuje totiž polemiku se skutkovými a nikoli právními závěry. Platí přitom, že skutkovým zjištěním soudů nižšího stupně je dovolací soud dle účinné procesní úpravy vázán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3420/2015, a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2515/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 998/2016, dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 538/16, bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 1766/16, bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2050/17, bod 17), přičemž k výtkám vůči hodnocení provedených důkazů s účinností od 1. 1. 2013 není k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a dále v poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod č. 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), když uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Prostřednictvím uvedené polemiky tudíž na přípustnost dovolání usuzovat nelze.
7. V posuzovaném případě přitom nejde ani o extrémní nesoulad mezi skutkovými závěry odvolacího soudu a provedeným dokazováním či o provedení důkazního řízení v rozporu se zákonnými procesními pravidly (porušení procesních pravidel při dokazování ostatně dovolatelé ani nenamítají).
8. Soudy nižšího stupně na základě hodnocení provedeného dokazování (§ 132 o. s. ř.) dospěly totiž k věrohodnému (o realizované důkazy opřenému) zjištění, že posuzovaná kupní smlouva byla dnem 16.12. 2020 antedatována, když s jejím textem bylo počítačově pracováno ještě dne 12. 5. 2021, následně byl dokument vymazán (viz znalecký posudek Václava Černého vypracovaný v trestním řízení), podpisy jednajících byly úředně ověřeny až 13. 5. 2021, o uvažovaném prodeji nebyla nikterak informována nájemkyně nemovitostí P. D., ačkoliv nájemní smlouvu sjednávala 11. 12. 2020, t. j. krátce před dovolateli prosazovaným dnem uzavření kupní smlouvy (viz její svědectví), a k totožným závěrům o skutkovém ději dospěly i orgány činné v trestní řízení (viz rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 5. 4. 2023, sp. zn. 4 T 36/2023, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 7. 2023, sp. zn. 10 To 128/2023).
9. Vytýkají-li pak dovolatelé nedostatky odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, dlužno uvést, že tím vystihují případy vad řízení, které však s účinností od 1. 1. 2013 nejsou samostatným dovolacím důvodem (tím je ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. pouze nesprávné právní posouzení věci). K vadám řízení by mohl dovolací soud přihlédnout pouze tehdy, bylo-li by dovolání z jiného důvodu přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.); tak tomu ovšem v projednávané věci není (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014).
10. Odůvodnění rozsudku odvolacího soudu navíc nevykazuje takové deficity, jež by byly na újmu procesních práv dovolatelů, což ostatně vyplývá mimo jiné i ze skutečnosti, že na podkladě odůvodnění napadeného rozsudku byly zformulovány dovolací důvody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3102/2014, či ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 25 Cdo 4126/2014). Odvolací soud ostatně v odůvodnění svého rozsudku v souladu s procesní úpravou vysvětlil, z jakých důkazů čerpal své skutkové závěry, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a jak věc posoudil po právní stránce (§ 157 odst. 2 o. s. ř.).
11. Napadají-li dovolatelé prostřednictvím otázky hodnot předmětu řízení nákladové výroky II a III rozsudku odvolacího soudu, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
12. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
13. Přistoupil-li Nejvyšší soud k odmítnutí dovolání v přiměřené lhůtě, nerozhodoval již samostatně o návrhu na odklad právní moci dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
14. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání žalovaných bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalobce patří odměna advokáta ve výši 2 500 Kč [srov. § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky), dohromady ve výši 2 800 Kč.
15. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 2. 2025
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu