28 Cdo 3483/2023-1654
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně H. B., zastoupené Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2064/5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené doc. JUDr. Janem Brodcem LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, za vedlejší účasti na straně žalované: hlavní město Praha, IČO 00064581, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, zastoupeno Mgr. Daliborem Šlaufem, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená 97/29, o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 15 C 256/2018, o dovoláních žalované a vedlejšího účastníka vystupujícího na její straně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. července 2023, č. j. 55 Co 91/2023-1543, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. července 2023, č. j. 55 Co 91/2023-1543, se ruší v části výroku I., v níž byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. listopadu 2022, č. j. 15 C 256/2018-1312, potvrzen ve výrocích I., III. a IV., a v nákladovém výroku II.; současně se ve výrocích I., III. a IV. ruší i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. listopadu 2022, č. j. 15 C 256/2018-1312, a věc se v uvedeném rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení.
1. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 7. 2023, č. j. 55 Co 91/2023-1543, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 18. 11. 2022, č. j. 15 C 256/2018-1312, jímž byl nahrazen projev vůle žalované směřující k bezúplatnému převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY na žalobkyni, žaloba byla zamítnuta v části o nahrazení projevu vůle směřujícího k bezúplatnému převodu geometrickým plánem č. 3631-76/2022 vymezené pozemkové parcely č. XY v k. ú. XY na žalobkyni
a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).
2. Odvolací soud uzavřel, že žalovaná při uspokojování restitučního nároku žalobkyně na vydání náhradních pozemků za pozemky, jež jí pro zákonné překážky nebylo lze vydat (§ 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „zákon o půdě“), postupovala liknavě a svévolně. Dovodil přitom, že převodu žalobkyní požadovaného pozemku parc. č. XY v k. ú. XY nebrání zákonné překážky ani jiné důvody (plánované využití pozemku pro výstavbu veřejně prospěšných staveb a tramvajové tratě není dosud zachyceno v územně plánovací dokumentaci, pozemek aktuálně není zastavěn veřejně prospěšnou stavbou, žádosti vedlejšího účastníka o bezúplatný převod pozemku do jeho vlastnictví dle § 7 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, ve znění pozdějších předpisů, nelze vyhovět a na pozemku neváznou práva třetích osob).
Nahradil tudíž projev vůle žalované směřující k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu tohoto pozemku do vlastnictví žalobkyně za účelem uspokojení jejího stávajícího restitučního nároku. Shledávaje poté žalobkyní požadovaný (geometrickým plánem vymezený) náhradní pozemek parc. č. XY v k. ú. XY nevhodným k převodu z důvodu přečerpání restitučního nároku, žalobu v uvedeném rozsahu zamítl.
3. Rozsudek odvolacího soudu napadli dovoláním žalovaná a vedlejší účastník vystupující na její straně. Předestřeli otázku vhodnosti bezúplatného převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY na žalobkyni za účelem uspokojení jejího restitučního nároku, jestliže je dotčen záměrem výstavby na základě změny územního plánu č. 3860/00 (Rozvoj lokality XY a vymezení tramvajové trati v oblasti XY), zahrnujícím vymezení koridoru pro liniovou stavbu dopravní infrastruktury – tramvajovou dráhu a pozemní komunikaci – trasovanou na dotčeném pozemku, a žádostí vedlejšího účastníka o bezúplatný převod pozemku podle § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. Žalovaná měla za to, že se odvolací soud při řešení nastolené otázky odchýlil od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 393/2019, ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2419/2020, a ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3307/2019, a nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. III. ÚS 1961/15, publikovaného pod č. 119/2017 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, vedlejší účastník vystupující na straně žalované odkazoval pak na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 393/2019, ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2282/2019, ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 28 Cdo 3599/2022, a ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3676/2020, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1275/2019, ze dne 31. 12. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2871/2021, a ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. IV. ÚS 176/03, publikovaný pod č. 96/2004 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu. Dovolatelé namítali, že předmětný pozemek se zřetelem k předestřenému záměru výstavby není vhodným náhradním pozemkem. Navrhli, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v dovoláním dotčeném rozsahu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
4. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podaná dovolání odmítl, případně zamítl.
5. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu byla podána oprávněnými osobami (žalovanou a vedlejším účastníkem vystupujícím na její straně) zastoupenými advokáty (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř., shledal je Nejvyšší soud přípustnými (podle § 237 o. s. ř.) pro vyřešení otázky vhodnosti pozemku parc. č. XY v k. ú. XY k bezúplatnému převodu, coby náhradního pozemku za pozemky odňaté a nevydané žalobkyni, kterou odvolací soud vyřešil odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).
6. Zmatečnosti (§ 229 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 o. s. ř.) ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají.
7. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky.
8. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
9. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází.
10. Rozhodovací praxí dovolacího soudu, dle níž se při liknavém (či libovolném nebo diskriminujícím) postupu Pozemkového fondu ČR (jeho nástupce Státního pozemkového úřadu) mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky, nebyly (neměly být) popřeny ty závěry dosavadní judikatury Nejvyššího soudu, jež jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést zemědělský pozemek oprávněné osobě za nevydaný pozemek požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR – do veřejné nabídky takto zařaditelný); k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014.
11. Za kritéria „vhodnosti pozemků“ lze přitom např. pokládat, zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014). Tato hlediska je vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005).
12. Ani oprávněná osoba, vůči níž Pozemkový fond (jeho nástupce Státní pozemkový úřad) postupoval liknavě, svévolně či diskriminujícím způsobem (a jež může uspokojit své právo i převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky podle § 11a zákona o půdě), se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy, či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018, či ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1632/2023).
13. K otázce převoditelnosti pozemku určeného k zastavění veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury (viz § 6 odst. 1 písm. b/ zákona č. 503/2012 Sb.), potažmo jeho (ne)zařaditelnosti do veřejné nabídky náhradních pozemků, lze pak odkázat na rozhodovací praxi dovolacího soudu (z níž srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015) akcentující i smysl a účel interpretovaného ustanovení, jímž je zamezit těm převodům zemědělských pozemků, u nichž to vyžaduje veřejný zájem na vybudování staveb dopravní infrastruktury či jiných veřejně prospěšných staveb a k nimž by jinak bylo nezbytné získat právo umožňující realizaci veřejně prospěšné stavby. Interpretované ustanovení (jak nutno dovodit již z jeho dikce, ovšem i účelu, jakož i normativního odkazu na ustanovení § 1 zákona č. 229/1991 Sb. majícího význam interpretační) míří právě na veřejným zájmem dotčené „zemědělské pozemky“ (ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a/ zákona č. 229/1991 Sb.), tj. na půdu tvořící zemědělský půdní fond nebo do něj náležející, tedy především na pozemky (jejich části) dosud zemědělsky obhospodařované (viz § 1 odst. 2 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů), a to za jediné podmínky, že jde o pozemky (nebo jejich části) určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné. Obsahově jde o obdobné ustanovení, formulačně upravené, jež bylo dříve obsaženo i v zákoně č. 95/1999 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz § 2 odst. 1 zákona), kdy účelem tohoto „klíčového ustanovení“ (jak plyne i z důvodové zprávy k zákonu č. 503/2012 Sb.) je zabránit převodu pozemků, které jsou z obecného pohledu nutné pro dokončení restitucí, pro pozemkové úpravy, pro zajištění nezbytné ochrany, pro dopravní a jiné veřejně prospěšné stavby apod.; k tomu slouží povinnost orgánů státní správy disponujících potřebnými údaji poskytovat informace o případných překážkách převodu (k interpretaci tohoto ustanovení, se zřetelem na jeho účel, přiměřeně srovnej např. i rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1013/2016, a ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 28 Cdo 3599/2022).
14. Při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněných osob na náhradní uspokojení restitučního nároku jest pak vždy též hodnotit, zda restituční nárok – v případě kolize se zájmem na zachování stávajících vlastnických poměrů – nebude lépe uspokojit vydáním jiného náhradního pozemku (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3676/2020, a ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 550/2021, či ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2891/2021, ze dne 15. 6. 2022, sp. zn. 28 Cdo 1360/2022).
15. V recentní rozhodovací praxi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 28 Cdo 3599/2022) shledal pak dovolací soud nevhodnými k náhradní pozemkové restituci též pozemky, jež byly dotčeny „záměrem výstavby doprovodné stavby k veřejně prospěšné stavbě dopravní infrastruktury“ a jichž se dotýkala plánovaná změna územního plánu, týkající se modernizace železniční tratě. Při komparaci dotčených zájmů (restitučního a veřejného) upřednostnil dovolací soud právě veřejný zájem na ponechání pozemku ve vlastnictví státu, zohledňuje, že jde o restituci náhradní a nárok lze uspokojit i převodem jiného (vhodného) zemědělského pozemku.
16. Ve světle výše citované judikatury, na jejíchž závěrech není důvodu čehokoliv měnit, se pak právní posouzení věci odvolacím soudem – jde-li o shora uvedenou otázku, zda lze žalobkyní nárokovaný pozemek parc. č. XY v k. ú. XY považovat za vhodný k náhradní pozemkové restituci – jeví být přinejmenším předčasným, a proto nesprávným. Odvolací soud se totiž otázkou vhodnosti dotčeného pozemku k bezúplatnému převodu na oprávněnou osobu dostatečně nezabýval, když patřičně nehodnotil hledisko veřejného zájmu na zachování státního vlastnictví k předmětnému pozemku, jenž má být nikoliv „hypoteticky“, nýbrž dle navrhované změny územního plánu využit k vybudování staveb dopravní infrastruktury (tramvajové dráhy a pozemní komunikace), k nimž by jinak bylo nezbytné získat právo umožňující jejich realizaci, coby veřejně prospěšných staveb. Nezabýval se přitom tím, zda a v jakém časovém horizontu lze očekávat zahrnutí záměru výstavby do územně plánovací dokumentace, případně tím, zda a za jakých podmínek bylo by možno výstavbu realizovat na jiných pozemcích ve vlastnictví státu či obce. Opomněl pak v daných souvislostech veřejný zájem na zachování dosavadních vlastnických poměrů k dotčenému pozemku (existenci veřejného vlastnictví pozemku usnadňujícího realizaci zamýšlené veřejně prospěšné výstavby) komparovat se zájmem oprávněné osoby na uspokojení restitučního nároku převodem právě jí zvoleného pozemku (zhodnotit zda nebude lépe restituční nárok žalobkyně uspokojit bezúplatným převodem jiných vhodných náhradních zemědělských pozemků).
17. Nejvyšší soud tudíž, shledávaje dovolání opodstatněným, dle § 243e odst. 1 a odst. 2, věty první a druhé, o. s. ř. přistoupil ke zrušení výroku I. rozsudku odvolacího soudu v části, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., III. a IV., jakož i v nákladovém výroku II. Jelikož se důvody, pro něž byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, vztahují i na výroky I., III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud v příslušném rozsahu i tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243g odst. 1, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
18. Soudy nižšího stupně budou ve smyslu § 243g odst. 1, části věty první za středníkem, o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. v dalším průběhu řízení vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
19. O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
20. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz. Rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na internetových stránkách https://nalus.usoud.cz . Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 2. 2024
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu