29 Cdo 228/2019-221
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana
Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci
žalobce Ing. Petra Haina, bytem XY, jako správce konkursní podstaty úpadce
DŘEVO A DÝHY spol. s r. o., identifikační číslo osoby 14501449, zastoupeného
Mgr. Terezou Krákorovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Navrátilova 675/3, PSČ
110 00, proti žalovanému Generali České pojišťovně a. s., se sídlem v Praze 1,
Spálená 75/16, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 45272956, zastoupenému
Mgr. Josefem Veverkou, advokátem, se sídlem v Praze, Janáčkovo nábřeží 86/7,
PSČ 150 00, za účasti JUDr. Mgr. Martiny Jinochové Matyášové, se sídlem v
Praze 1, Washingtonova 1567/25, PSČ 110 00, jako insolvenční správkyně dlužníka
DÝHY Bohemia, a. s., identifikační číslo osoby 27435016, jako vedlejší
účastnice řízení na straně žalovaného, o zaplacení 9 069 400 Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 84/2016,
o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. května
2018, č. j. 14 Co 478/2017-128, takto:
Dovolání se zamítá.
[1] Rozsudkem ze dne 16. června 2017, č. j. 15 C 84/2016-47, ve znění
usnesení ze dne 24. ledna 2018, č. j. 15 C 84/2016-95, Obvodní soud pro Prahu 1
zamítl žalobu, kterou se žalobce (Ing. Petr Hain, jako správce konkursní
podstaty úpadce DŘEVO A DÝHY spol. s r. o.) domáhal po žalovaném (České
pojišťovně a. s.) zaplacení částky 9 069 400 Kč (bod I. výroku) a rozhodl o
nákladech řízení (bod II. výroku). [2] K odvolání žalobce Městský soud v Praze v záhlaví označeným
rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že nárok uplatněný žalobou
je co do základu zcela opodstatněný (první výrok) a určil, že o výši nároku,
podmínkách jeho splatnosti a nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném
rozhodnutí, s tím, že v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení (druhý výrok). [3] Soudy nižších stupňů vyšly z toho, že:
1/ Dne 28. března 2006 uzavřel pozdější úpadce (jako prodávající) se
společností DÝHY Bohemia, a. s. [jako kupujícím] (dále jen „D. B.“) kupní
smlouvu, jejímž předmětem byly mimo jiné budovy N01 a haly N02 a N03. Právní
účinky vkladu vlastnického práva nastaly ke dni 3. dubna 2006. 2/ Usnesením ze dne 10. března 2008, č. j. 91 K 73/2007-41, Městský soud v
Praze prohlásil konkurs na majetek úpadce a správcem konkursní podstaty ustavil
žalobce. 3/ Dne 23. dubna 2011 uzavřel žalobce s žalovaným pojistnou smlouvu č. 38988712-16, jejíž nedílnou součástí bylo pojištění staveb pro případ živelních
a dalších sjednaných pojistných nebezpečí (dále též jen „pojistná smlouva“). Předmětem pojištění byly i „položky N01, N02 a N03“ (dále jen „pojištěné
nemovitosti“), specifikované jako věci cizí. Žalobce byl v pojistné smlouvě
označen jako pojistník, pojištěný a oprávněná osoba. 4/ Dne 8. srpna 2014 byly pojištěné nemovitosti poškozeny požárem, jehož
příčina ani pachatel nebyly zjištěny. 5/ Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2014, č. j. 58 Cm
33/2008-239, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května
2015, č. j. 13 Cmo 12/2014-285, byly pojištěné nemovitosti vyloučeny ze soupisu
majetku konkursní podstaty úpadce. Rozsudek nabyl právní moci 8. července 2015. 6/ Oznámení žalobce o vyloučení pojištěných nemovitostí z konkursní podstaty
je datováno 3. července 2015. 7/ Dopisem z 15. října 2015 požádal D. B. žalovaného o úhradu pojistného
plnění z pojistné události. Dne 6. listopadu 2015 žalovaný zaplatil D. B. zálohu na pojistné plnění ve výši 1 000 000 Kč z titulu pojištění staveb. [4] Na tomto základě odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 8 odst. 2, § 15 odst. 1, § 16 odst. 1, § 18 odst. 2 a 3, § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), § 1, § 2, § 3 písm. i/, j/ a n/, § 4 odst. 2 a 3, § 10, § 11 zákona č. 37/ 2004 Sb., o pojistné
smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákona o pojistné smlouvě), a dále z
judikatury Nejvyššího soudu v rozhodnutí označené
– dospěl k těmto závěrům:
1/ Právo sepsat neúčinně vyvedený majetek do konkursní podstaty úpadce vznikne
správci konkursní podstaty až právní mocí rozhodnutí, jímž uspěje s odpůrčí
žalobou podle § 16 ZKV.
Jestliže v době uzavření pojistné smlouvy, vzniku
nároku na výplatu pojistného plnění i v době rozhodnutí obou soudů nebylo
pravomocně rozhodnuto o neúčinnosti kupní smlouvy uzavřené mezi úpadcem a D. B., nebyl žalobce z tohoto titulu oprávněn věc sepsat do soupisu konkursní
podstaty; proto nebyl ani důvod přerušit řízení do skončení řízení o neúčinnost
kupní smlouvy. 2/ Pojistnou smlouvu uzavřel žalobce svým jménem, na účet konkursní podstaty,
respektive konkursních věřitelů a v jejich zájmu. Byl-li žalobce povinen
pojistit majetek sepsaný do konkursní podstaty úpadce, bylo nepřípustné, aby
tak činil k ochraně cizího pojistného zájmu (ve prospěch někoho jiného než
konkursní podstaty). Pojistná smlouva je platná a žalobce je v ní označen jako
pojistník, pojištěný i oprávněný. Pojistné plnění může být vyplaceno pouze
osobě ze smlouvy oprávněné nebo jejímu právnímu nástupci. Názor žalovaného, že
právo na výplatu pojistného plnění náleží D. B. (třetí osobě), není správný. U
škodového pojištění na majetek je pojištěným ten, do jehož majetkové sféry
patří tyto hodnoty (nemusí jít o vlastníka věci). Plněním zálohy osobě mimo
pojistný vztah se žalovaný nezprostil svých smluvních povinností vůči žalobci. 3/ Žalobce pozbyl pojistný zájem ke dni pravomocného skončení řízení o
vylučovací žalobě, tedy až v době po uzavření pojistné smlouvy, po vzniku
pojistné události i v době po učinění výzvy k výplatě pojistného plnění. Při
posouzení pojistného zájmu vyšel soud prvního stupně z chybné úvahy, že
rozsudek o vyloučení věci z konkursní podstaty působí s účinky ex tunc a že
nastává stav, jako by vyloučené věci v konkursní podstatě nebyly nikdy zapsány. 4/ Pojistný zájem žalobce zanikl okamžikem zániku škodového pojištění, tedy v
den, kdy došlo k poškození (zničení) předmětu pojištění. V dané věci není
podstatné, zda žalobce jednal v dobré víře, když tato otázka by mohla být
určující až v případném sporu mezi vylučovatelem a žalobcem o vydání
bezdůvodného obohacení. Úspěšný vylučovatel pojištěných nemovitostí se může
domoci pojistného plnění žalobou z lepšího práva. 5/ Výhrady žalovaného proti základu uplatněného nároku nejsou opodstatněné a
spornou zůstala jen výše nároku, kterou se soud prvního stupně dostatečně
nezabýval.
[5] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož
přípustnost vymezuje na základě § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí
na vyřešení právní otázky, která nebyla dovolacím soudem doposud řešena a
současně otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolacímu soudu vytýká dovolatel nesprávné
právní posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje,
aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil a potvrdil rozsudek soudu
prvního stupně. [6] Dovolatel především tvrdí, že škodové pojištění slouží k náhradě
škod vzniklých v majetkové sféře pojištěných osob v důsledku pojistné události. Pojistné plnění má restituční funkci a je primárně určeno k zapravení následků
pojistné události. Tomu, kdo není vlastníkem věci, škoda spočívající ve snížení
hodnoty věci v důsledku škodné události oproti její hodnotě před poškozením
nevzniká. Podle dovolatele by pojistné plnění vyplacené žalobci zůstalo v
dispozici úpadce, jemuž však nevznikla škoda. D. B. totiž nenáleží žádné právo,
které by mohl následně uplatnit vůči žalobci. V dané věci je nutno zohlednit
specifické postavení správce konkursní podstaty, s tím, že „se může jednat o
pojištěnou osobou“, jejíž majetková sféra však není vzniklou pojistnou událostí
dotčena a pojistné plnění jí tak nenáleží. [7] Dovolatel dále poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 3652/2012 (jde o rozsudek uveřejněný v časopise
Soudní judikatura číslo 2, ročník 2015, pod číslem 18, který je, stejně jako
další níže zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu, dostupný i na webových
stránkách Nejvyššího soudu), namítaje, že žalobce není ve věci aktivně
legitimován, neboť právo požadovat po pojistiteli výplatu pojistného plnění za
dobu trvání účinků soupisu věci v konkursní podstatě „přechází“ ze správce
konkursní podstaty úpadce zpět na původního vlastníka dnem právní moci
rozhodnutí, kterým byla věc vyloučena ze soupisu konkursní podstaty úpadce. [8] Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout. Zdůrazňuje, že
škoda vznikla „na konkursní podstatě úpadce“, když v době vzniku škody i v době
uplatnění pojistné události byly pojištěné nemovitosti sepsány v soupisu
konkursní podstaty. Bude-li žalobce úspěšný v probíhajícím řízení o odpůrčí
žalobě, sepíše znovu pojištěné nemovitosti do konkursní podstaty, bude je
zpeněžovat ve stavu dotčeném pojistnou událostí a pojistné plnění bude náležet
do konkursní podstaty úpadce jako náhrada škody. [9] Jelikož nejde o spor vyvolaný konkursem, podává se rozhodné znění
občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) z bodu 2.,
článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb.,
o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony. [10] V průběhu dovolacího řízení vstoupila do řízení jako vedlejší
účastník na straně žalovaného JUDr. Mgr. Martina Jinochová Matyášová, jako
insolvenční správkyně dlužníka D. B. (srov. její podání ze dne 3. března 2020)
a žalovaný Česká pojišťovna a. s. změnil obchodní firmu na Generali Česká
pojišťovna a. s. Tyto skutečnosti Nejvyšší soud promítl v záhlaví tohoto
rozhodnutí. [11] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí
žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s.
ř., a co do
posouzení otázky, zda správce konkursní podstaty úpadce má nárok na pojistné
plnění na základě jím uzavřené pojistné smlouvy, když pojistná událost ohledně
pojištěného majetku nastala v době před pravomocným rozhodnutím o vyloučení
tohoto majetku ze soupisu konkursní podstaty úpadce, jde o věc dovolacím soudem
neřešenou. [12] Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z
úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze
spisu se nepodávají; Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek
vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný
dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem. [13] Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud
posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval. [14] Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním
nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách
vychází. [15] S přihlédnutím k době uzavření pojistné smlouvy je pro další úvahy
Nejvyššího soudu rozhodný výklad zákona o pojistné smlouvě, ve znění účinném do
31. prosince 2013 (srov. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského
zákoníku), a s přihlédnutím k ustanovení § 432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb.,
o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), výklad zákona o
konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007. [16] Podle § 2 zákona o pojistné smlouvě je pojistná smlouva smlouvou o
finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé
události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit
pojistiteli pojistné. Ustanovení § 3 zákona o pojistné smlouvě vymezuje, že pro účely tohoto zákona
se rozumí pojistníkem osoba, která s pojistitelem uzavřela pojistnou smlouvu
(písm. g/), pojištěným osoba, na jejíž život, zdraví, majetek, odpovědnost za
škodu nebo jiné hodnoty pojistného zájmu se soukromé pojištění vztahuje (písm. h/), oprávněnou osobou osoba, které v důsledku pojistné události vznikne právo
na pojistné plnění (písm. i/), pojistným zájmem oprávněná potřeba ochrany před
následky nahodilé skutečnosti vyvolané pojistným nebezpečím (písm. n/),
pojištěním škodovým soukromé pojištění, jehož účelem je náhrada škody vzniklé v
důsledku pojistné události (písm. z/). Dle § 26 zákona o pojistné smlouvě je v případě vzniku pojistné události
pojistitel povinen poskytnout náhradu škody v rozsahu stanoveném pojistnou
smlouvou,
nestanoví-li tento zákon jinak. Podle § 8 odst. 2 věty první ZKV je správce povinen při výkonu funkce
postupovat s odbornou péčí a odpovídá za škodu vzniklou porušením povinností,
které mu ukládá zákon nebo mu uloží soud. Ustanovení § 14 odst. 1 písm. a/ ZKV stanoví, že prohlášením konkursu přechází
oprávnění nakládat s majetkem podstaty na správce. Právní úkony úpadce,
týkající se tohoto majetku, jsou vůči konkursním věřitelům neúčinné.
Osoba,
která uzavřela s úpadcem smlouvu, může od ní odstoupit, ledaže v době jejího
uzavření věděla o prohlášení konkursu. Dle § 14a odst. 1 ZKV prohlášením konkursu přechází na správce oprávnění
vykonávat práva a plnit povinnosti, které podle zákona a jiných právních
předpisů jinak přísluší úpadci, jestliže souvisí s nakládáním s majetkem
patřícím do podstaty. Správce je zejména oprávněn a povinen vykonávat
akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do konkursní podstaty,
rozhodovat o obchodním tajemství a jiné povinnosti mlčenlivosti, vykonávat
práva a plnit povinnosti zaměstnavatele, rozhodovat o obchodních záležitostech
podniku, činit za úpadce právní úkony potřebné k provozování podniku včetně
uzavírání smluv o úvěru za účelem financování vývozu poskytnutého podle
zvláštního zákona po předchozím souhlasu věřitelského výboru, zajistit vedení
účetnictví a plnění povinností podle předpisů o daních. Povinnosti uložené
úpadci tímto zákonem tím nejsou dotčeny. Podle § 18 odst. 3 ZKV jakmile je věc, právo nebo jiná majetková hodnota
zapsána do soupisu, může s ní nakládat pouze správce nebo osoba, jíž k tomu dal
správce souhlas. [17] Otázkou nakládání správce konkursní podstaty s majetkem sepsaným do
konkursní podstaty úpadce se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně
zabýval, přičemž dospěl k následujícím (judikatorně ustáleným) závěrům:
1/ Správce konkursní podstaty zařadí do soupisu majetku konkursní podstaty
každou věc, pohledávku nebo právo mající majetkovou hodnotu, o nichž má za to,
že patří nebo mohou patřit do podstaty, i když tu je pochybnost, zda do
podstaty skutečně patří. Viz stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněné pod číslem
52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, bod XXIX. (str. 197-199
/373-375/). 2/ Správce konkursní podstaty je, zjednodušeně řečeno, správcem cizího
majetku, konkrétně správcem úpadcova majetku nebo majetku ve vlastnictví jiných
osob, na který se po dobu trvání účinků konkursu pohlíží jako na úpadcův. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 2865/2011,
uveřejněný pod číslem 22/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen
„R 22/2014“). 3/ Správce konkursní podstaty úpadce je i v průběhu sporu o vyloučení věci ze
soupisu majetku konkursní podstaty oprávněn věc držet, užívat a používat její
plody a užitky (například ji pronajímat a inkasovat nájemné), a to bez zřetele
k tomu, zda je úpadce vlastníkem věci. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 30. května 2002, sp. zn. 29 Cdo 2086/2000, uveřejněný pod číslem 27/2003
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 27/2003“), rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 29 Odo 1478/2005, uveřejněný pod
číslem 43/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 30. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 3233/2007, usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 28. ledna 2010, sp. zn. 29 Cdo 5432/2007, usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 23. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 1248/2008, usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 30. března 2010, sp.
zn. 29 Cdo 4287/2008, usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 31. srpna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3188/2009, rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 27. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 2393/2010, nebo rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 28. března 2012, sp. zn. 29 Cdo 3793/2010, uveřejněný pod číslem
97/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Jde rovněž o výklad souladný s
judikaturou Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 29. srpna 2008, sp. zn. 8 Afs 33/2007, uveřejněný pod číslem
2280/2011 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jenž je dostupný i na
webových stránkách Nejvyššího správního soudu), a s judikaturou Ústavního soudu
(srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. června 2007, sp. zn. II. ÚS 659/04,
a ze dne 23. srpna 2007, sp. zn. II. ÚS 645/2006, nebo nález Ústavního soudu ze
dne 17. března 2005, sp. zn. III. ÚS 220/04, uveřejněný pod číslem 58/2005
Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, kterážto rozhodnutí jsou dostupná i
na webových stránkách Ústavního soudu). 4/ Závěry formulované v R 27/2003 jsou uplatnitelné také v případech, kdy
důvodem pro zápis věci do konkursní podstaty není postup dle ustanovení § 27
odst. 5 ZKV, ale názor správce konkursní podstaty, že jde o majetek úpadce (a
vlastnické právo vylučovatele je pouze domnělé), nebo že jde ve vztahu ke
konkursním věřitelům o vlastnictví nabyté v důsledku neúčinného úkonu
pozdějšího úpadce. Viz důvody rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo
3233/2007. [18] K povinnosti správce konkursní podstaty pojistit majetek a k nároku
správce konkursní podstaty na pojistné plnění Nejvyšší soud formuloval tyto
závěry:
1/ Povinností správce konkursní podstaty postupovat při výkonu funkce s
odbornou péčí (§ 8 odst. 2 ZKV) se rozumí i jeho povinnost konkursní podstatu
řádně udržovat a spravovat. Správou konkursní podstaty se přitom rozumí zejména
činnost (včetně právních úkonů a opatření z ní vyplývajících), která směřuje k
tomu, aby nedocházelo ke znehodnocení konkursní podstaty, zejména aby nedošlo k
odstranění, zničení, poškození nebo odcizení majetku, který do ní patří, aby
majetek patřící do konkursní podstaty byl využíván v souladu se svým určením,
jestliže tomu nebrání jiné okolnosti, a aby se konkursní podstata rozmnožila,
lze-li takovou činnost rozumně očekávat se zřetelem k jejímu stavu a k obvyklým
obchodním příležitostem [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 197/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročníku
2004, pod číslem 160, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2010, sp. zn. 29 Cdo 3037/2008, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník
2011, pod číslem 26, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sp. zn. 29 Cdo 1400/2010, uveřejněný pod číslem 110/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek (dále jen „R 110/2012“), nebo i R 22/2014].
2/ Součástí povinnosti spravovat konkursní podstatu s odbornou péčí (s péčí
řádného hospodáře) je nepochybně i povinnost správce konkursní podstaty zvážit
s přihlédnutím ke skladbě a hodnotě majetku náležejícího do konkursní podstaty
a k tomu, kdy vyšla (nebo při řádném běhu věci měla vyjít) najevo skutečnost,
že zde je nepojištěný majetek konkursní podstaty, zda a v jakém rozsahu je
namístě „pojistit“ možná rizika škod na majetku konkursní podstaty (včetně
těch, jež mohou být způsobeny živelnou událostí) sjednáním pojistné smlouvy
týkající se majetku konkursní podstaty (hodnotných věcí, které se v ní
nacházejí). Typově se takové posouzení nabízí právě tehdy, jsou-li součástí
konkursní podstaty nemovitosti tvořené stavbami. Srov. opět R 110/2012. 3/ Pojistné plnění z pojistné události ohledně majetku pojištěného úpadcem
(coby pojistníkem a pojištěným) před prohlášením konkursu na jeho majetek se
při obvyklém běhu věcí dostává „do konkursní podstaty“ (k rukám správce
konkursní podstaty) proto, že správce konkursní podstaty je osobou oprávněnou
nakládat za trvání konkursu s majetkem patřícím do konkursní podstaty a tedy i
přijímat (namísto úpadce) peněžitá plnění, na jejichž výplatu vznikl úpadci za
trvání konkursu nárok. Na skutečnosti, že pro účely posouzení vzniku práva na
výplatu pojistného plnění se na úpadce (co do konání, jímž pojištěný majetek za
trvání konkursu úmyslně zničil či poškodil) stále hledí jako na pojištěného, se
prohlášením konkursu ničeho nemění. K tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
22. října 2009, sp. zn. 29 Cdo 3636/2007. [19] Z takto ustaveného právního a judikatorního rámce především plyne,
že s majetkem zahrnutým do konkursní podstaty je oprávněn nakládat pouze
správce konkursní podstaty; nemůže být (a není) pochyb o tom, že okamžikem
zápisu pojištěných nemovitostí do konkursní podstaty úpadce přešlo právo
nakládat s nimi na žalobce (viz R 27/2003 a na ně navazující rozhodnutí). Žalobce pak postupoval při výkonu funkce s odbornou péčí (§ 8 odst. 2 ZKV),
když sjednal s žalovaným pojistnou smlouvu týkající se majetku konkursní
podstaty. [20] Nejvyšší soud se ztotožňuje s výkladem podaným odvolacím soudem na
téma škodového pojištění, nároku na pojistné plnění a pojistného zájmu. Pro
právní posouzení je určující, že žalobce uplatnil nárok na pojistné plnění,
který je vždy nárokem z pojistné smlouvy (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 31. července 2012, sp. zn. 32 Cdo 4115/2010). [21] Odvolací soud posoudil pojistnou smlouvu jako planou. Platnost
pojistné smlouvy dovolatel nezpochybňoval a otázka platnosti této smlouvy tak
nebyla otevřena dovolacímu přezkumu. Pro další úvahy je významné, že žalobce
(pojistník) je v pojistné smlouvě definován též jako pojištěný a oprávněná
osoba. D. B. nebyl stranou pojistné smlouvy a nebyl ani nijak účasten
pojistného vztahu mezi žalobcem a žalovaným (jak správně zdůraznil i odvolací
soud). [22] Pojištěným je osoba, na jejíž život, zdraví, majetek, odpovědnost
za škodu nebo jiné hodnoty pojistného zájmu se soukromé pojištění vztahuje (§ 3
písm. h/ zákona o pojistné smlouvě).
Z takto vymezeného pojmu je zjevné, že
pojištěným nemusí být jen vlastník pojištěné věci. K tomu srov. např. též
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. ledna 2010, sp. zn. 28 Cdo 3784/2009, proti
němuž podanou ústavní stížnost odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 19. srpna
2010, sp. zn. I. ÚS 1454/10, nebo nález Ústavního soudu ze dne 24. července
2007, sp. zn. I. ÚS 557/05, uveřejněný pod číslem 116/2007 Sbírky nálezů a
usnesení Ústavního soudu. [23] Pojistné plnění z pojistné události ohledně majetku pojištěného
správcem konkursní podstaty po jeho soupisu do konkursní podstaty úpadce náleží
„do konkursní podstaty“ (k rukám správce konkursní podstaty) proto, že správce
konkursní podstaty je osobou oprávněnou nakládat za trvání konkursu s majetkem
patřícím do konkursní podstaty a tedy i přijímat peněžitá plnění, na jejichž
výplatu mu vznikl za trvání konkursu nárok. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího
soudu sp. zn. 29 Cdo 3636/2007. Přitom vznik práva na pojistné plnění je vázán
na pojistnou událost, která v dané věci nastala v době trvání účinků soupisu
konkursní podstaty. [24] Z procesního postoje dovolatele shrnutého v rozsudku soudu prvního
stupně i z jeho dovolací argumentace je patrno, že dovolatel klade akcent na
to, že předmětné nemovitosti byly pojištěny jako „věc cizí“, přičemž dovolatel
zjevně chápe tuto skutečnost tak, že šlo o pojištění majetku D. B. Tak tomu ale
není. [25] Kdyby se měla prosadit dovolatelova představa, pak by jen proto, že
vlastníkem majetku sepsaného do konkursní podstaty úpadce je osoba odlišná od
úpadce, náleželo pojistné plnění vzešlé z poškození takového majetku pojistnou
událostí této třetí osobě i v době trvání účinků soupisu (bez ohledu na ně). Takové pojetí je ovšem ve zjevném rozporu se závěry, jež účinkům soupisu
majetku třetích osob do konkursní podstaty úpadce přisuzuje ustálená judikatura
nejvyšších soudů a Ústavního soudu shrnutá v odstavci [17] bodu 3/ výše. [26] Ve skutečnosti jde o to, že po dobu trvání účinků soupisu se na
majetek, jenž i s přihlédnutím k důvodům soupisu zůstává ve vlastnictví třetích
osob [typově v případě neúčinnosti právních úkonů úpadce (§ 4a odst. 1 písm. a/, § 6 odst. 3, § 14 odst. 1 písm. a/, § 15 a § 16 ZKV) nebo tehdy, jde-li o
majetek, jímž třetí osoby zajišťují pohledávky vůči úpadci (§ 6 odst. 3, § 27
odst. 5 ZKV)], pohlíží jako na majetek úpadcův [srov. nejen (opět) R 22/2014,
nýbrž např. též R 27/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2005,
sp. zn. 29 Odo 396/2003, uveřejněný pod číslem 31/2007 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, R 110/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. října
2012, sp. zn. 29 Cdo 540/2010, uveřejněný pod číslem 34/2013 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince
2014, sp. zn. 29 Cdo 244/2012, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo
12, ročníku 2015, pod číslem 138].
[27] Správce konkursní podstaty úpadce, který za trvání účinků soupisu
pojistí majetek ve vlastnictví osoby odlišné od osoby úpadce, jej tedy
nepojišťuje jako „cizí“ proto, že vlastníkem zůstala třetí osoba (to by bylo v
rozporu s tím, že sepsaný majetek se pro účely braní plodů a užitků z něj a pro
účely jeho zpeněžení pokládá za úpadcův), nýbrž proto, že ve vztahu k němu
(coby pojistníku, pojištěnému a oprávněnému v jedné osobě) je takový majetek
„cizí“ i tehdy, není-li pochyb o tom, že jeho vlastníkem je úpadce (správce
konkursní podstaty nespravuje majetek „svůj“, nýbrž úpadcův). [28] Odtud především plyne, že pojistil-li správce konkursní podstaty
majetek sepsaný do konkursní podstaty úpadce, pak pojistné plnění z pojistné
události, jež nastala (majetek sepsaný do konkursní podstaty úpadce poškodila)
za trvání účinků soupisu, náleží do konkursní podstaty bez zřetele k tomu, zda
vlastníkem sepsaného majetku je úpadce nebo osoba od úpadce odlišná. Vzhledem k
tomu, že k pojistné události v dané věci došlo za trvání účinků soupisu, je
odtud zjevné, že správci konkursní podstaty vzniklo právo požadovat po
dovolateli (pojistiteli), aby v souladu s pojistnou smlouvou pojistné plnění
uhradil (zaplatil) do konkursní podstaty úpadce, „jehož (pojištěný)
majetek“ (rozuměj majetek, na nějž se pohlíží jako na úpadcův, „cizí“ v poměru
k pojištěnému správci konkursní podstaty) byl pojistnou událostí postižen. [29] Zbývá určit, zda v situaci, kdy pojistitel nevyplatil pojistné
plnění do konkursní podstaty úpadce předtím, než z ní byly vyloučeny pojištěné
nemovitosti, má skutečnost, že k takovému vyloučení došlo, vliv na to, komu má
pojistitel pojistné plnění vyplatit (zda do konkursní podstaty úpadce nebo D. B.). Z výše podaného výkladu k pojištění „cizího“ majetku se přitom podává, že
pojistná smlouva není pro pojistitele oporou pro změnu osoby, které má pojistné
plnění vyplatit. Následek, jenž se pojí s vyloučením příslušného majetku z
konkursní podstaty úpadce, a jenž zásadně spočívá (i v poměrech dané věci) v
tom, že právo nakládat s takovým majetkem a brát z něj plody a užitky se vrací
vylučovateli a že na majetek se přestává pohlížet jako na úpadcův, má obdobné
(jakkoli ne stejné) účinky jako ty, jež se pojí se změnou vlastnického práva k
pojištěnému majetku. Přitom není pochyb o tom, že dojde-li ke změně vlastníka
pojištěného majetku poté, co nastala pojistná událost, není to důvodem k tomu,
aby pojistitel pojistné plnění, na které vznikl nárok vlastníku původnímu
(pojištěnému), vyplatil vlastníku novému (s nímž žádný smluvní vztah nemá). Řečené platí pro poměry této věci tím více, že výplata pojistného plnění
pojištěnému není závislá na tom, zda, kdo a na čí náklady případně v mezidobí
(poté, co nastala pojistná událost) majetek poškozený pojistnou událostí
opravil [kdo svůj majetek spravuje rozumně, zpravidla neodkládá (dovolují-li mu
to jeho majetkové poměry) nutné opravy majetku poškozeného pojistnou událostí
jen proto, že mu pojišťovna dosud nevyplatila pojistné plnění].
[30] Jinak řečeno, z toho, že dříve (předtím, než pominuly účinky
soupisu) nastala pojistná událost poškozující majetek sepsaný do konkursní
podstaty, neplyne, že stav takového majetku v době jeho vyloučení z konkursní
podstaty úpadce odpovídá stavu vyvolanému jeho poškozením pojistnou událostí. Vrací-li se vylučovaný majetek do dispozice vylučovatele z konkursní podstaty
úpadce poškozený (lhostejno jak), může to založit odpovědnostní nárok
vylučovatele vůči konkursní podstatě úpadce, z nějž může plynout i následný
požadavek vylučovatele, aby mu znehodnocení majetku pojistnou událostí, k níž
došlo za trvání účinků soupisu, bylo nahrazeno z těch prostředků, jež byly do
konkursní podstaty vyplaceny coby pojistné plnění z této pojistné události; to
však nic nemění na tom, že důvod plnit jinam (než do konkursní podstaty)
pojistitel (dovolatel) nemá. [31] Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu
a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit
nepodařilo a Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady řízení, k jejichž existenci
u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.),
dovolání podle § 243d odst. 1 písm. a/ o. s. ř. zamítl.
[32] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval,
když – jak je zřejmé z obsahu spisu – rozhodnutí Nejvyššího soudu není
rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov.
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo
970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 12. 2020
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu