KSPL 54 INS XY
155 ICm XY
29 ICdo 129/2018-241
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobce J. S., narozeného XY, bytem XY, proti žalované JUDr. Mgr. Martině
Jinochové Matyášové, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1567/25, PSČ 110 00,
jako insolvenční správkyni dlužníka J. S., zastoupené JUDr. Romanem Andělem,
advokátem, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1567/25, PSČ 110 00, o určení
pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 155 ICm XY,
jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. S., narozeného XY, bytem
XY, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 54 INS XY, o dovolání
žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. června 2018, č. j.
155 ICm XY, 104 VSPH XY (KSPL 54 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
[1] Rozsudkem ze dne 11. října 2017, č. j. 155 ICm XY, Krajský soud v
Plzni (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, kterou se původní žalobce
(P. Ch.) domáhal vůči žalované (insolvenční správkyni dlužníka J. S.) určení,
že jeho pohledávka ve výši 68.430.246,57 Kč, přihlášená do insolvenčního řízení
vedeného na majetek dlužníka, je po právu (bod I. výroku). Dále uložil žalobci
zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 30.492 Kč (bod II. výroku). [2] Vrchní soud v Praze k odvolání původního žalobce v záhlaví označeným
rozsudkem změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že žalobě vyhověl (první
výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). [3] Odvolací soud vyšel (ve shodě s insolvenčním soudem) zejména z toho,
že:
1/ Původní žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka
pohledávku ve výši 68.430.246,57 Kč (dále též jen „sporná pohledávka“). Jako
důvod vzniku pohledávky v přihlášce uvedl směnku vlastní vystavenou dne 6. června 2012 společností JS Petrol s. r. o. na řad společnosti SPORTI
INTERNATIONAL TRUST REG., znějící na směnečný peníz 66.000.000 Kč, se
splatností 2. dubna 2013, za jejíž zaplacení převzal směnečné rukojemství
dlužník (dále též jen „sporná směnka“). Směnka byla nedatovaným rubopisem
převedena nejprve na V. P., který ji následně indosoval (rovněž nedatovaným
rubopisem) na původního žalobce. 2/ Žalovaná při přezkumném jednání konaném dne 6. března 2015 popřela
pravost sporné pohledávky „pro neexistenci směnečné kauzy a simulaci úkonu
vystavení směnky a avalu směnky dlužníkem“. 3/ V řízení nebylo prokázáno, že by původní žalobce při nabývání sporné
směnky jednal „nepoctivě ke škodě dlužníka“. [4] Na tomto základě odvolací soud – odkazuje na ustanovení čl. I. § 17
zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný
zákon“) – dospěl k následujícím závěrům:
1/ Věřitel přihlašující do insolvenčního řízení pohledávku ze směnky
není povinen tvrdit důvod vzniku směnečného závazku dlužníka (vylíčit tzv. kauzu směnky), neboť právním důvodem uplatněné pohledávky je pouze sama směnka. To platí i ohledně směnek, jež plní zajišťovací funkci. 2/ Sporná směnka není neplatná „z formálních důvodů“. Výhrada, že
vystavení směnky, jakož i její avalování dlužníkem je nutné posoudit jako
simulovaný právní úkon, jelikož ve skutečnosti neexistovala žádná kauza směnky,
pak představuje typickou kauzální námitku, která by směnečnému dlužníku u
indosované směnky příslušela jen tehdy, kdyby majitel při nabývání směnky
jednal vědomě na škodu dlužníka. Takové jednání však nebylo v řízení prokázáno;
pouhá skutečnost, že původní žalobce a dlužník jsou ve vzdáleném příbuzenském
poměru, pak k závěru o nepoctivém nabytí směnky zjevně nepostačuje. 3/ Právo vznášet kauzální námitky vůči nabyvateli sporné směnky za
tohoto stavu nemá ani insolvenční správkyně dlužníka. Na opačný závěr nelze
podle odvolacího soudu usuzovat, jak činí žalovaná, ani s poukazem na zásady
insolvenčního řízení upravené v ustanovení § 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku
a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Okolnost, že jde o incidenční
spor vedený v rámci insolvenčního řízení, totiž nic nemění na tom, že možnost
obrany insolvenční správkyně proti nároku žalobce je limitována „přípustností
obrany dlužníka v nalézacím řízení“. 4/ Ostatně, i kdyby v poměrech dané věci insolvenční správkyni náleželo
právo vznášet kauzální námitky, byla by to právě ona, koho by v tomto směru
tížilo důkazní břemeno. Věřitel není povinen ani v přihlášce své pohledávky,
ani v incidenčním řízení tvrdit a prokazovat kauzu směnky (jaké závazky směnka
zajišťovala a zda zajištěný závazek existuje), případně výši dluhu zajištěného
směnkou.
[5] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož
přípustnost vymezuje (poměřováno obsahem dovolání) ve smyslu ustanovení § 237
zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“),
argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Dovolatelka namítá, že
napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje
dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud
napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[6] Dovolatelka snáší argumenty ve prospěch závěru, podle něhož
„povinnostem insolvenčního správce, účelu a systematice insolvenčního řízení
(…) odpovídá právo insolvenčního správce zabývat se kauzou směnky i tehdy, kdy
tomu jinak směnečný zákon brání“. Podle dovolatelky je nutné při střetu právní
úpravy insolvenčního a směnečného práva dát přednost právu insolvenčnímu. Není
proto možné akceptovat závěr, že přihlašuje-li věřitel pohledávku ze směnky,
splní svou povinnost popsat důvod vzniku přihlašované pohledávky ve smyslu §
174 insolvenčního zákona pouze tím, že identifikuje samotnou směnku, aniž by
současně popsal také skutečnosti, na nichž se směnečná pohledávka zakládá.
Výklad zastávaný odvolacím soudem dle mínění dovolatelky bude mít za následek
ohrožení smyslu a účelu insolvenčního řízení, neboť výtěžek zpeněžení majetkové
podstaty se bude „nekontrolovaně vydávat osobám bez zřejmého a ověřeného poměru
k dlužníkovi“.
[7] Původní žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako
nepřípustné nebo zamítnout jako nedůvodné, maje závěry napadeného rozhodnutí za
správné.
[8] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v
aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[9] V průběhu dovolacího řízení insolvenční soud usnesením ze dne 3.
prosince 2018, č. j. KSPL 54 INS XY, rozhodl, že místo věřitele P. Ch. vstupuje
do insolvenčního řízení nabyvatel pohledávky J. S. Jmenovaný tím vstoupil
rovněž na místo původního věřitele (žalobce) do incidenčního sporu, který se
týká nabyté pohledávky (§ 19 odst. 1 insolvenčního zákona). Nejvyšší soud proto
k této skutečnosti přihlédl při označení účastníků řízení v záhlaví tohoto
usnesení.
[10] Dovolání žalované, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř.
a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř.,
Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
[11] Učinil tak proto, že dovolatelka mu (oproti svému mínění)
nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by
zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.
[12] Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá
a které bylo dovoláním zpochybněno, totiž odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu,
podle níž:
1/ Směnka je v právní teorii obvykle definována jako dlužnický dokonalý
cenný papír, jímž za předpokladu splnění přísných formálních náležitostí vzniká
přímý, bezpodmínečný, nesporný a abstraktní závazek určité osoby zaplatit
majiteli směnky v určitém místě a čase stanovenou peněžitou částku. I když se
vystavení směnky zpravidla opírá o určitý důvod (kauzu), vzniká ze směnky
specifický (směnečný) právní vztah, jehož abstraktní charakter tkví v tom, že
právní důvod (kauza) není pro jeho existenci významný a ze směnky nevyplývá.
Směnečný závazek je přitom zcela samostatný a oddělený od případného závazku,
který byl původem jeho vzniku. Okolnost, že podle dohody účastníků je účelem
směnky zajistit splnění určitého závazku, se pak projeví v okruhu tzv.
kauzálních námitek, jimiž se dlužník ze zajišťovací směnky může bránit
povinnosti ze směnky plnit (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22.
srpna 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, a ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo
1141/2006, uveřejněné pod čísly 59/2004 a 77/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
2/ Majitel směnky nemusí při jejím předložení k placení ani při
případném vymáhání plnění z ní dokazovat nic jiného, než že je majitelem platné
směnky. Platná směnka je sama o sobě dostatečným důvodem pro vznik nároku na
částku v ní uvedenou. Jestliže dlužník ze směnky popírá existenci závazku ze
směnky plynoucího, nese v tom směru důkazní břemeno. K tomu srov. důvody
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2001, sp. zn. 32 Cdo 1338/2000,
uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2001, pod číslem 97,
k jehož závěrům se Nejvyšší soud posléze přihlásil např. v usnesení ze dne 31.
března 2010, sp. zn. 29 Cdo 274/2009, jakož i v usnesení ze dne 31. května
2011, sp. zn. 29 Cdo 629/2010.
3/ Uplatňuje-li věřitel v insolvenčním řízení vedeném na majetek
dlužníka pouze pohledávku ze zajišťovací směnky (k možnosti případného
souběžného uplatnění pohledávky zajištěné směnkou i pohledávky ze zajišťovací
směnky srov. závěry formulované v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. května
2009, sp. zn. 29 Cdo 3716/2007), nemusí přihláška pohledávky (z hlediska
vymezení právního důvodu jejího vzniku) obsahovat také údaje o směnkou
zajištěné pohledávce, případně o dalších okolnostech, jež vznik přihlašované
směnečné pohledávky doprovázely (např. zda předmětná směnka byla původně
vystavena jako blankosměnka, jaký byl podle ujednání účastníků obsah uděleného
vyplňovacího práva apod.). Pro skutkové vymezení předmětu přihlášky (jsou-li
uplatňována jen práva ze směnky) není vylíčení takových okolností potřebné
(právně významné) a přihlašujícího věřitele ohledně těchto skutečností
nezatěžuje ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní (viz např. důvody usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2017, sen. zn. 29 ICdo 51/2015, nebo
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2020, sen. zn. 29 ICdo 14/2019).
4/ Při popření pravosti pohledávky jiného konkursního věřitele
(přihlašovatele pohledávky) má popírající konkursní věřitel (stejně jako
popírající správce konkursní podstaty) k dispozici všechny (ale též „jen“)
hmotněprávní námitky, jež by ke zpochybnění existence popírané pohledávky mohl
vůči svému věřiteli uplatnit dlužník (k tomu srov. důvody rozsudku Nejvyššího
soudu ze dne 29. listopadu 2007, sp. zn. 29 Odo 1366/2005, uveřejněného pod
číslem 95/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudku Nejvyššího
soudu ze dne 22. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 1277/2007, uveřejněného v
časopise Soudní judikatura číslo 6, ročníku 2011, pod číslem 90, a rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 3045/2010, uveřejněného
v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 2013, pod číslem 140, které – ač
byly formulovány při výkladu zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání –
se plně uplatní i při posuzování pravosti a výše popřených pohledávek v režimu
insolvenčního zákona).
[13] Právní posouzení věci odvolacím soudem výše uvedené judikatorní
závěry (od nichž nemá Nejvyšší soud důvod se jakkoli odchýlit ani v nyní
projednávané věci) plně respektuje. Jestliže odvolací soud dospěl k závěru, že
v situaci, kdy dlužník (se zřetelem k ustanovení čl. I. § 17 směnečného zákona)
nemá vůči nabyvateli směnky k dispozici kauzální námitky, nemůže s takovou
obranou ve sporu o pravost pohledávky uspět ani insolvenční správkyně dlužníka,
není mu (v tomto směru) co vytknout. Výklad provedený odvolacím soudem pak
oproti mínění dovolatelky ani nijak neodporuje zásadám insolvenčního řízení (§
5 insolvenčního zákona).
[14] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§
243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním
rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
V Brně dne 31. 8. 2020
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu