KSBR 27 INS 7215/2021
73 ICm 2733/2021
29 ICdo 143/2023-283
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobců a) JUDr. Dagmar Kolákové, se sídlem v Šumperku, Slovanská 3240/7a,
PSČ 787 01, jako insolvenční správkyně dlužníka M. M., zastoupené Mgr. Hanou
Hřebenářovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Jaselská 197/14, PSČ 602 00, a b)
M. M., proti žalovanému M. Č., zastoupenému JUDr. Ing. Pavlem Fabianem,
advokátem, se sídlem v Brně, Marešova 304/12, PSČ 602 00, o určení pravosti
pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 73 ICm 2733/2021,
jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce b), vedené u Krajského soudu v
Brně pod sp. zn. KSBR 27 INS 7215/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. dubna 2023, č. j. 73 ICm
2733/2021, 12 VSOL 58/2023-251 (KSBR 27 INS 7215/2021), takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. dubna 2023, č. j. 73 ICm
2733/2021, 12 VSOL 58/2023-251 (KSBR 27 INS 7215/2021), se zrušuje a věc se
vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 5. prosince
2022, č. j. 73 ICm 2733/2021-194, zamítl žalobu o určení, že žalovaný (M. Č.)
nemá za dlužníkem (M. M.) vykonatelnou pohledávku č. P18 v celkové výši
25.757.311,- Kč (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (výroky
II. a III.) a o nákladech řízení státu (výroky IV. a V.).
Insolvenční soud – odkazuje na ustanovení § 199 odst. 1, a § 410 odst. 2 a 5
zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního
zákona), a na ustanovení § 110 odst. 1, § 517 odst. 2, § 544 odst. 2, § 558
a § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) ?
dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby, maje za to, že žalobci „důvodně
nepopřeli pohledávku žalovaného č. P18, která sestává z částek 5.250.000,- Kč
z titulu smlouvy o půjčce, 447.061,- Kč z titulu smluvní pokuty a 20.060.250,-
Kč z titulu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky
(5.250.000,- Kč) za dobu od 1. prosince 2010 do dne předcházejícího úpadku
dlužníka (17. května 2021).
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 13. dubna 2023, č.
j. 73 ICm 2733/2021, 12 VSOL 58/2023-251 (KSBR 27 INS 7215/2021), změnil
rozsudek insolvenčního soudu v bodu I. výroku tak, že žalobu na určení, že
žalovaný nemá za dlužníkem vykonatelnou pohledávku č. P18 v celkové výši
25.757.311,- Kč, zamítl pro předčasnost (první výrok), rozhodl o náhradě
nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok) a o náhradě nákladů řízení
státu (třetí a čtvrtý výrok).
Odvolací soud „nad rámec správných skutkových zjištění“ insolvenčního soudu
zdůraznil, že žalovaný v přihlášce pohledávky „skutkově vymezil, že pohledávka
vznikla na základě dne 1. listopadu 2007 uzavřené smlouvy o zápůjčce, dle které
žalovaný poskytl spoludlužníkům [žalobci b), R. J. a R. M.] částku 5.250.000,-
Kč. Jmenovaní uznali svůj závazek co do důvodu a výše a zavázali se jej uhradit
žalovanému na základě exekutorského zápisu ze dne 12. listopadu 2007 (jde o
zápis sp. zn. 030 EZ 8/07, sepsaný Mgr. Terezou Růžičkovou, exekutorskou
koncipientkou Exekutorského úřadu
Brno – město, soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly ? dále jen „exekutorský
zápis“) společně a nerozdílně nejpozději do 30. listopadu 2010. K přihlášce
pohledávky žalovaný přiložil zmíněný exekutorský zápis, aniž by na něj odkázal
co do vymezení své uplatněné pohledávky po skutkové stránce“.
Následně odvolací soud – cituje ustanovení § 174 odst. 1 a 2 a § 188 odst. 1
insolvenčního zákona a poukazuje na závěry (označené) judikatury Nejvyššího
soudu – na rozdíl od insolvenčního soudu uzavřel, že žalovaný v přihlášce
pohledávky nevymezil, kdy a jakou formou peněžní prostředky dle smlouvy o
půjčce ze dne 1. listopadu 2007 spoludlužníkům z této smlouvy skutečně půjčil
(přenechal). K přihlášce pohledávky sice připojil exekutorský zápis, ze kterého
lze dovodit minimálně to, kdy k přenechání peněžních prostředků došlo (dne 12.
listopadu 2007), nicméně na tento zápis v textu přihlášky výslovně neodkázal,
takže jeho obsah se nestal součástí vylíčení rozhodujících skutečností
přihlášené pohledávky. Za této situace nebyl dán prostor pro věcné přezkoumání
žaloby, neboť pohledávku žalovaného nelze považovat za řádně přezkoumanou a ve
věci je tak dán důvod pro zamítnutí žaloby pro předčasnost. Nejprve je totiž
třeba zákonem stanoveným způsobem přistoupit k odstraňování vad přihlášky, a
poté k novému přezkumu přihlášené pohledávky“; teprve následně, na základě
výsledku nového přezkumu, lze případně zahájit nový incidenční spor.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné
podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („dále
jen o. s. ř.“), a to k řešení právní otázky, zda přihláška jeho pohledávky do
insolvenčního řízení je (ne)způsobilá přezkumu.
S poukazem na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudcích ze dne 22.
ledna 2019, sen. zn. 29 ICdo 50/2017, a ze dne 4. června 2019, sen. zn. 29 ICdo
78/2017, zdůraznil, že „všechny potřebné skutečnosti a důkazy pro existenci
pohledávky byly předloženy a nic proto nebránilo rozhodnutí o pravosti celé
pohledávky“. Napadené rozhodnutí hodnotí jako přepjatě formalistické a
připomíná, že přihláška pohledávky „zcela zřejmě“ obsahuje odkaz na přiložený
exekutorský zápis, z něhož dále cituje v dovolání.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dlužník považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby
Nejvyšší soud dovolání odmítl.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. k řešení právní otázky
dovolatelem otevřené, týkající se (ne)způsobilosti přezkumu přihlášené
pohledávky, když v tomto směru je právní posouzení věci odvolacím soudem
rozporné s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval. Podle ustanovení § 174 insolvenčního zákona přihlášky pohledávek a jejich
přílohy se podávají dvojmo. Stejnopis přihlášky a její přílohy doručí
insolvenční soud insolvenčnímu správci (odstavec 1). Přihláška pohledávky musí
kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované
pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení
skutečností, na nichž se pohledávka zakládá (odstavec 2). Podle ustanovení § 188 insolvenčního zákona insolvenční správce přezkoumá
podané přihlášky pohledávek zejména podle přiložených dokladů a podle
účetnictví dlužníka nebo jeho evidence vedené podle zvláštního právního
předpisu. Dále vyzve dlužníka, aby se k přihlášeným pohledávkám vyjádřil. Je-li
to třeba, provede o pohledávkách nezbytná šetření s tím, že využije součinnosti
orgánů, které mu ji jsou povinny poskytnout (odstavec 1) Nelze-li přihlášku
pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce
věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky
pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží
insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce
pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen (odstavec 2). V tomto znění byla citovaná ustanovení insolvenčního zákona účinná již od jeho
přijetí a do současné doby nedoznala změn. Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že jeho judikatura je ustálena v
následujících závěrech:
1) Přihláška pohledávky je podáním majícím charakter žaloby, a proto musí
obsahovat, v rozsahu, ve kterém nestanoví jinak insolvenční zákon (§ 174 odst. 2), náležitosti předepsané ustanovením § 42 odst. 4 o. s. ř. (srov. např. usnesení ze dne 26. října 2010, sen. zn. 29 NSČR 5/2010, jakož i usnesení ze
dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 ICdo 31/2014, rozsudek ze dne 30. listopadu
2017, sen. zn. 29 ICdo 79/2015, jakož i rozsudek ze dne 27. října 2022, sen. zn. 29 ICdo 142/2021). 2) Každý procesní úkon nutno posuzovat podle toho, jak byl navenek projeven,
nikoli podle toho, jestli mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůlí
jednajícího je skutečný souhlas. Ani podstatný omyl účastníka mezi tím, co
procesním úkonem projevil, a tím, co jím projevit chtěl, nemá na procesní úkon
a jeho účinnost žádný vliv (srov. odstavec 53. stanoviska pléna Nejvyššího
soudu ze dne 5. ledna 2017, sp. zn.
Plsn 1/2015, uveřejněného pod číslem 1/2017
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, důvody usnesení velkého senátu
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. března
2012, sp. zn. 31 Cdo 2847/2011, uveřejněného pod číslem 72/2012 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení ze dne 27. listopadu 2003, sp. zn. 29 Odo 649/2001, uveřejněné pod číslem 11/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek). 3) Důvodem vzniku popřené pohledávky (srov. § 174 odst. 2 a § 198 odst. 2
insolvenčního zákona) se rozumí skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá,
tj. skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci této pohledávky,
nikoli (pouhá) právní kvalifikace pohledávky. Skutkové okolnosti přitom musí
být vylíčeny tak, aby v přihlášce popsaný skutek (skutkový děj), na jehož
základě věřitel uplatňuje (přihlašuje) svůj nárok do insolvenčního řízení,
umožňoval jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem). Vylíčení těchto skutečností (jež může mít – zprostředkovaně – původ i v odkazu
na listinu, kterou věřitel připojí k přihlášce) slouží k vymezení předmětu
přihlášky po skutkové stránce. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
26. února 2014, sen. zn. 29 ICdo 1/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne
27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR 107/2015, uveřejněné pod číslem 155/2018
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 155/2018“). Závěr, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít zprostředkovaně původ i v
odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na
kterou v textu žaloby výslovně odkáže, je výjimkou ze zásady, že vylíčení
rozhodujících skutečností má obsahovat samotná žaloba (§ 79 odst. 1 o. s. ř.) a
jako výjimka by měl být aplikován restriktivně. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 15. července 2008,
sp. zn. 29 Odo 742/2006, uveřejněný pod číslem 38/2009 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek. 4) Obsahuje-li přihláška pohledávky do insolvenčního řízení údaje, jež
nezaměnitelným způsobem identifikují skutek (skutkový děj), na jehož základě
věřitel přihlašuje svůj nárok (v peněžité formě) do insolvenčního řízení, ale
insolvenční věřitel (přihlašovatel pohledávky) ani do skončení přezkumného
jednání nevylíčil všechny skutečnosti významné pro posouzení, zda jde o
pohledávku pravou, uplatněnou ve správné výši a ve správném pořadí, je to
důvodem k popření pohledávky, nikoli důvodem k odstraňování vad přihlášky. Uvede-li insolvenční věřitel (přihlašovatel pohledávky) ve včas podané žalobě o
určení pravosti, výše nebo pořadí nevykonatelné pohledávky (nebo v pozdějších
fázích řízení o této žalobě) popřené insolvenčním správcem vedle rozhodujících
skutečností, jež obsahovala již přihláška, i další potřebná tvrzení, významná
podle hmotného práva pro jeho úspěch v incidenčním sporu (pro doložení toho, že
jde o pohledávku pravou, že jde o pohledávku uplatněnou ve správné výši nebo o
pohledávku uplatněnou ve správném pořadí), pak tím nevybočuje z mezí, kladených
jeho žalobním tvrzením ustanovením § 198 odst. 2 insolvenčního zákona. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.
srpna 2018, sen. zn. 29 ICdo
88/2016, a (dovolatelem zmíněný) rozsudek Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo
50/2017. 5) Součástí právního posouzení věci soudem ve sporu o pravost nebo výši
pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka a
popřené některou z oprávněných osob (insolvenčním správcem, jiným věřitelem, a
v některých případech též dlužníkem) vždy musí být závěr o splnění předpokladů,
za nichž se soud může důvodností nároku uplatněného incidenční žalobou vůbec
zabývat. Zjistí-li insolvenční soud, který rozhoduje o pravosti nebo výši
popřené pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v
incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, musí
žalobu pro předčasnost zamítnout. Na základě takového rozsudku je třeba v
insolvenčním řízení přistoupit zákonem stanoveným způsobem k odstraňování vad
přihlášky a poté k novému přezkumu přihlášené pohledávky. Srov. shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2016, sen. zn. 29 ICdo 56/2014,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 137/2017,
jakož i rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2021, sen. zn. 29 ICdo
55/2019, a ze dne 28. února 2022, sen. zn. 29 ICdo 15/2022. 6) Postup podle ustanovení § 188 insolvenčního zákona se uplatní pouze tehdy,
je-li vadný sám procesní úkon, tj. přihláška pohledávky. Okolnost, že věřitel
nepřipojí požadované přílohy, nemůže mít jiný následek, než že uplatněný nárok
neprokáže (nesplní povinnost důkazní). Nedoplní-li věřitel ani přes výzvu
insolvenčního správce zákonem požadované přílohy (kopie smluv, soudních nebo
jiných rozhodnutí a dalších listin dokládajících údaje uvedené v přihlášce
pohledávky), čili listinné důkazy ve smyslu ustanovení § 177 uvedeného zákona,
je na insolvenčním správci, zda takovou pohledávku co do pravosti nebo obsahu
zpochybní a popře ji (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15.července
2008, sen. zn. 1 VSPH 94/2008, uveřejněné pod číslem 13/2009 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v
důvodech R 155/2018). Pro posouzení (ne)správnosti právního závěru odvolacího soudu o vadách
přihlášky pohledávky (a nutnosti zamítnout žalobu jako předčasnou) jsou
významné následující skutečnosti, které plynou z obsahu spisu (včetně
insolvenčního spisu):
a) Usnesením ze dne 18. května 2021, č. j. KSBR 27 INS 7215/2021-A-9,
insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, povolil mu oddlužení a
insolvenční správkyní ustanovil žalobkyni a); usnesením ze dne 10. listopadu
2021, č. j. KSBR 27 INS 7215/2021-B-10, (mimo jiné) schválil zprávu insolvenční
správkyně o přezkumu ze dne 7. září 2021 (B-9) a oddlužení dlužníka plněním
splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. b) Přihláškou ze dne 23. června 2021 přihlásil žalovaný do insolvenčního
řízení dlužníka (nezajištěnou) pohledávku ve výši 5.250.000,- Kč vzniklou „na
základě uzavřené ústní smlouvy o zápůjčce ze dne 1. listopadu 2007 mezi
věřitelem M. Č. a dlužníky R. J., R. M. a M. M.
Podle této smlouvy věřitel
poskytl dlužníkům shora uvedenou částku, přičemž dlužníci svůj závazek uznali
co do důvodu i výše a zavázali se jej na základě exekutorského zápisu společně
a nerozdílně uhradit věřiteli nejpozději do 30. listopadu 2010. V exekučním
řízení vedeném u „Exekučního úřadu Přerov“ pod sp. zn. 203 Ex 38640/11 „byla na
pohledávku věřitele uhrazena částka 52.939,- Kč, která byla použita na částečné
uhrazení smluvní pokuty“. Jako příslušenství pohledávky uplatnil částku
20.060.250,- Kč z titulu kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši
0,1 % denně z dlužné částky 5.250.000,- Kč za dobu od 1. prosince 2010 do 17. května 2021; jako „jiné příslušenství“ uplatnil částku 447.061,- Kč z titulu
sjednané smluvní pokuty (viz čl. 4 exekutorského zápisu). c) K přihlášce pohledávky žalovaný připojil (mimo jiné) exekutorský zápis,
podle něhož věřitel a dlužníci souhlasně prohlásili, že dne 1. listopadu 2007
„byla mezi nimi uzavřena ústní smlouva o půjčce“, na jejímž základě věřitel
půjčil dlužníkům společně a nerozdílně do 30. listopadu 2010 částku ve výši
5.2580.000,- Kč. Půjčka se uskutečnila „dnešního dne“ plněním vypůjčené částky
dlužníkům, kteří výslovně potvrzují, že peněžní prostředky ve výši 5.250.000,-
Kč „dnešního dne“ převzali. Vzhledem ke shora uvedenému nemá Nejvyšší soud (na rozdíl od soudu odvolacího)
žádné pochybnosti o tom, že žalovaný v přihlášce pohledávky (v souladu se shora
citovanou judikaturou) odkázal na exekutorský zápis, v němž byly uvedeny
skutečnosti týkající se důvodu přihlášené pohledávky (skutečností, na nichž se
přihlášená pohledávka zakládá), které plně postačovaly k identifikaci skutku,
na jehož základě žalovaný přihlásil pohledávku do insolvenčního řízení
dlužníka. Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a
které bylo dovoláním zpochybněno, není správné, Nejvyšší soud rozhodnutí
odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243e
odst. 1 a 2 o. s. ř.). Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů
řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci
(§ 243g odst. 1 o. s. ř.)
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.