MSPH 78 INS 12458/2020
208 ICm 3400/2021
29 ICdo 193/2024-149
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobce Chytrý nájem s. r. o., se sídlem v Chotíkově 479, PSČ 330 17,
identifikační číslo osoby 29 15 89 58, zastoupeného JUDr. Hanou Kapitánovou,
advokátkou, se sídlem v Plzni, sady 5. května 296/36, PSČ 301 00, proti
žalované Mgr. Ing. Ivoně Miechové, se sídlem v Praze 1, Betlémské náměstí
251/2, PSČ 110 00, jako insolvenční správkyni dlužníka J. H., zastoupené JUDr.
Janem Onheiserem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Betlémské náměstí 251/2, PSČ
110 00, o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 208 ICm 3400/2021, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka
J. H., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 78 INS 12458/2020, o
dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. června 2024,
č. j. 208 ICm 3400/2021, 107 VSPH 378/2023-127 (MSPH 78 INS 12458/2020),
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 15.
února 2023, č. j. 208 ICm 3400/2021-82, zamítl žalobu, kterou se žalobce
(Chytrý nájem s. r. o.) domáhal vůči žalované (Mgr. Ing. Ivoně Miechové, jako
insolvenční správkyni dlužníka J. H.) určení, že jeho pohledávka přihlášená do
insolvenčního řízení dlužníka je co do pravosti i výše v částce 679.274,- Kč
po právu a zjištěná (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 27. června 2024, č.
j. 208 ICm 3400/2021, 107 VSPH 378/2023-127 (MSPH 78 INS 12458/2020),
potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud (ve shodě se soudem insolvenčním) vyšel z toho, že:
a) Usnesením ze dne 29. června 2020, č. j. MSPH 78 INS 12458/2020-A-7,
insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, povolil mu oddlužení a
insolvenční správkyní ustanovil žalovanou; usnesením ze dne 30. listopadu 2021,
č. j. MSPH 78 INS 12458/2020-B-10, (mimo jiné) schválil oddlužení dlužníka
plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.
b) Přihláškou podanou u insolvenčního soudu dne 20. srpna 2020 (P-25) přihlásil
žalobce do insolvenčního řízení dlužníka nevykonatelnou pohledávku č. 1 v
celkové výši 679.274,- Kč (jistina 615.825,- Kč a „příslušenství“ představující
směnečný úrok 6 % ročně za dobu od 4. prosince 2018 do 28. června 2020 a
směnečnou odměnu). Důvodem vzniku pohledávky byla směnka vlastní vystavená dne
19. listopadu 2015 P. Č., za jejíž zaplacení převzal směnečné rukojemství
dlužník (dále jen „P. Č.“ a „směnka“). Přihlášenou pohledávku popřela žalovaná
co do pravosti a výše.
b) Směnka byla vystavena jako zajišťovací ke smlouvě o půjčce uzavřené dne 19.
listopadu 2015 mezi žalobcem a P. Č. ve výši 170.000,- Kč za účelem financování
zálohy dle smlouvy o budoucí smlouvě o dílo, smlouvy o dílo na projektovou
dokumentaci a smlouvy příkazní.
Odvolací soud – odkazuje na § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a
způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), § 1 věty druhé, § 2 písm. c), § 9
odst. 1 a § 18 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve
znění účinném k datu uzavření smlouvy o půjčce a vystavení směnky), a § 588 a §
1810 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a na
(označenou) judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ? dospěl k
následujícím závěrům:
1) Smlouva o půjčce je spotřebitelskou smlouvou a současně smlouvou o
spotřebitelském úvěru. Jde o smlouvu úplatnou, když ujednání o smluvní pokutě
0,25 % denně z dlužné částky je skrytým úrokem; pohledávku z takové smlouvy
nebylo možno zajistit směnkou.
2) Smlouva o půjčce je neplatná (i) pro porušení povinnosti žalobce posoudit
úvěruschopnost P. Č.
3) Způsob podnikání žalobce je nemravný, když svůj zisk odvozuje nikoli z
plnění smlouvy oběma smluvními stranami, nýbrž z porušování smlouvy
spotřebitelem (ze smluvních pokut), přičemž smlouva je dohodnuta s
(neúvěruschopným) spotřebitelem tak, aby spotřebitel téměř vždy smlouvu
porušil. Takto žalobce postupuje opakovaně „ve stovkách případů“. Důsledkem
neplatnosti smlouvy o půjčce je i neplatnost směnečné dohody uzavřené ke
směnce, na jejímž základě podepsal směnku žalovaný jako směnečný rukojmí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, která má za přípustné
(§ 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) k
řešení právních otázek, které odvolací soud (podle jeho názoru) zodpověděl v
rozporu s (označenou) judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu,
týkajících se: (ne)možnosti avalisty činit vůči majiteli směnky námitky
příslušející toliko výstavci směnky vlastní vůči jejímu prvnímu majiteli,
výkladu smlouvy o půjčce, včetně jejího posouzení jako (neplatné) smlouvy o
spotřebitelském úvěru [ve vazbě na „úplatnost“ půjčky a (ne)zkoumání
úvěruschopnosti P. Č.], jakož i pro rozpor s dobrými mravy, extrémního rozporu
mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry, využití „znalostí známých soudu z
úřední činnosti“, překvapivosti napadeného rozhodnutí a neúplného dokazování. Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil
insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání žalobce, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., Nejvyšší
soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že závěr, podle něhož je smlouva o půjčce úplatná [viz
ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení, které je
dohodou o „skrytém úroku“, ve spojení s majetkovými poměry P. Č. (srov. skutková zjištění obsažená v bodu 20. odůvodnění rozsudku soudu prvního
stupně)], pročež jde o smlouvu o spotřebitelském úvěru a pohledávku z takové
smlouvy nelze zajistit směnkou, je v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne
19. července 2022, sp. zn. I. ÚS 2337/21, jakož i s judikaturou Nejvyššího
soudu na tento nález navazující [srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne
29. září 2022, sp. zn. 29 Cdo 1765/2021, sp. zn. 29 Cdo 3581/2021 a sp. zn. 29
Cdo 3839/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2024, sen. zn. 33
ICdo 67/2023, včetně další judikatury Nejvyššího soudu shrnuté v důvodech
usnesení ze dne 20. listopadu 2024, sp. zn. 33 Cdo 235/2024 (ústavní stížnost
proti němu podanou odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 29. května 2025, sp. zn. III. ÚS 508/25), a v usnesení ze dne 27. března 2025, sen. zn. 33 ICdo
94/2024]. Závěr odvolacího soudu o neplatnosti smlouvy o půjčce podle § 9 odst. 1 zákona
o spotřebitelském úvěru zcela odpovídá (viz opět majetkové poměry P. Č., včetně
argumentace samotného žalobce ohledně způsobu, jakým posoudil její
úvěruschopnost) ustálené judikatuře Nejvyššího soudu [viz např. rozsudky
Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, a ze dne 31. července 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024, jakož i (obecně) rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 27. října 2021, sp. zn. 29 Cdo 726/2020, uveřejněný pod číslem
94/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně dalších rozhodnutí
Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie zmíněných v
jejich důvodech]. K možnosti žalovaného jako směnečného rukojmí uplatnit kauzální námitky viz
např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2009, sp. zn.
29 Cdo
2605/2007, uveřejněný pod číslem 19/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, a rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2015, sp. zn. 31 Cdo 4087/2013, uveřejněný
pod číslem 103/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jejichž závěrům
se Nejvyšší soud přihlásil např. v usnesení ze dne 29. srpna 2024, sp. zn. 29
Cdo 2073/2022, uveřejněném pod číslem 37/2025 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek. K nemožnosti úspěšně napadnout samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu
volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) pak srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR
29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nálezy Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, a ze dne 26. září 2017, sp. zn. III. ÚS
3717/16. Přitom Nejvyšší soud neshledal zjevně nepřiměřenými ani skutkové závěry, z
nichž odvolací soud vyšel při (následném) právním posouzení věci. Srov. např. důvody stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS - st. 45/16, jakož i rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2020,
sp. zn. 30 Cdo 1332/2020, uveřejněného pod číslem 68/2021 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek. K tomu, že soud není povinen provést všechny účastníkem řízení navržené důkazy,
viz § 120 odst. 1 věty druhé o. s. ř., rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 1009/98, a ze dne 29. října 2008, sp. zn. 21 Cdo
4841/2007, uveřejněné pod čísly 39/1999 a 71/2009 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, jakož i nálezy Ústavního soudu ze dne 6. prosince
1995, sp. zn. II. ÚS 56/95, ze dne 8. ledna 1997, sp. zn. II. ÚS 127/96, nebo
ze dne 13. září 1999, sp. zn. I. ÚS 236/98, k jejichž závěrům se Nejvyšší soud
v poslední době přihlásil např. v rozsudku ze dne 13. srpna 2025, sen. zn. 29
ICdo 14/2024). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.). Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.