KSOS 22 INS 6142/2019 11 ICm 2920/2019 29 ICdo 96/2022-162
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce BASIC HOLDING a. s., se sídlem ve Frýdku-Místku, Družstevní 2288, PSČ 738 01, identifikační číslo osoby 28642678, zastoupeného JUDr. Brigitou Bilíkovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Dvořákova 1515/2, PSČ 702 00, proti žalovanému Mgr. Danielu Siwymu, se sídlem v Českém Těšíně, Hlavní třída 87/2, PSČ 737 01, jako insolvenčnímu správci dlužníka KVADRO, spol. s r. o., zastoupenému JUDr. Oskarem Povetzem, advokátem, se sídlem v Českém Těšíně, Hlavní třída 87/2, PSČ 737 01, o určení pravosti a pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 ICm 2920/2019, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka KVADRO, spol. s r. o., se sídlem v Ostravě, Hlávkova 428/3, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 42864593, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 6142/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. ledna 2022, č. j. 11 ICm 2920/2019, 12 VSOL 330/2021-123 (KSOS 22 INS 6142/2019), takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
1. Rozsudkem ze dne 11. května 2021, č. j. 11 ICm 2920/2019-83, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu o určení, že žalobce (BASIC HOLDING a. s.) má v insolvenčním řízení dlužníka KVADRO, spol. s r. o., vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSOS 22 INS 6142/2019, nevykonatelnou pohledávku č. 9 ve výši 10 000 000 Kč, která není pohledávkou společníka
2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Odvolací soud vyšel zejména z toho, že:
[1] Usnesením ze dne 13. května 2019, č. j. KSOS 22 INS 6142/2019-A-7, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek, insolvenčním správcem dlužníka ustanovil žalovaného a vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 2 měsíců ode dne zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku.
[2] Dne 12. července 2019 žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávky za dlužníkem v celkové výši 13 567 102 Kč. V přihlášce pohledávky č. 33 uvedl jako dílčí pohledávku č. 9 pohledávku ve výši 10 000 000 Kč (pohledávku nezajištěnou, nepodřízenou, nepodmíněnou a splatnou). Důvod
jejího vzniku vymezil takto: „Rozhodnutím valné hromady ze dne 25. dubna 2017 bylo rozhodnuto o schválení vkladu mimo základní kapitál žalobce. Na základě toho pak žalobce vložil částku 10 000 000 Kč. Rozhodnutí však neurčilo, zda se jedná o vklady vratné či nevratné, a proto by mohl věřitel uplatnit nárok na vrácení kdykoliv. Rozhodnutím valné hromady ze dne 19. prosince 2017 bylo rozhodnuto o zrušení shora označeného vkladu mimo základní kapitál. Na danou finanční částku je tedy nutné nahlížet jako na bezdůvodné obohacení, kdy toto bezdůvodné obohacení ve výši 10 000 000 Kč uznal dlužník co do důvodu i výše písemným uznáním ze dne 20. prosince 2017.“
[3] Ve výzvě ze dne 15. srpna 2019 označené jako „Informace o nedoložených skutečnostech nebo dokladech“ žalovaný informoval žalobce ve smyslu § 9 písm. d/ vyhlášky č. 121/2019 Sb., že u pohledávky č. 9 nejsou doloženy doklady prokazující, že příplatek mimo základní kapitál byl věřitelem skutečně poskytnut a nejsou doloženy skutečnosti prokazující splnění podmínek pro vrácení příplatku, zejména to, že příplatek má být vrácen v rozsahu, v
jakém převyšuje ztrátu dlužníka. Ve výzvě žalovaný též uvedl, že pohledávku č. 9 hodnotí tak, že nejde o bezdůvodné obohacení a bude popřena její pravost. Jelikož žalovaný považuje pohledávku č. 9 za pohledávku společníka vyplývající z jeho účasti ve společnosti, bude popřeno i její pořadí.
[4] Podáním ze dne 12. září 2019 (doručeným soudu 16. září 2019) žalobce reagoval na výzvu žalovaného ze dne 15. srpna 2019. Podle průvodního dopisu žalobce podání považoval za doplnění/opravu přihlášky pohledávky P33. V něm se „blíže se vyjádřil“ k dílčí pohledávce č. 9 a uvedl, že od dohody o poskytnutí dobrovolného příplatku odstoupil. Doložil odstoupení od dohody o poskytnutí dobrovolného příplatku a dohodu o zrušení povinnosti k doplacení dobrovolného příplatku.
[5] Z listiny nazvané „Uznání dluhu mezi dlužníkem a žalobcem ze dne 20. 12. 2017“ plyne, že dlužník uznal vůči žalobci svůj dluh v celkové výši 10 000 000 Kč a zavázal se jej uhradit do 20. prosince 2022. K důvodu dluhu je v uznání uvedeno „ Rozhodnutím valné hromady dne 25. dubna 2017 bylo rozhodnuto o schválení vkladu mimo základní kapitál společnosti BASIC HOLDING a. s. Na základě toho pak společnost BASIC HOLDING a. s. vložila částku 10 000 000 Kč.
Rozhodnutí však neurčilo, zda se jedná o vklady vratné či nevratné, a proto by mohl věřitel uplatnit nárok na vrácení kdykoliv. Rozhodnutím valné hromady dne 19. prosince 2017 bylo rozhodnuto o zrušení shora označeného vkladu mimo základní kapitál. Věřitel a dlužník z důvodu právní jistoty zrušili následné veškeré ústní i písemné dohody o vkladu mimo základní kapitál, které spolu měli uzavřeny, ale nenahradili je novými dohodami. K dnešnímu dni je tedy nutno shora uvedenou částku považovat za bezdůvodné obohacení“.
[6] Na přezkumném jednání dne 24. září 2019 žalovaný popřel pohledávku žalobce č. 9 co do pravosti a pořadí, jelikož žalobce neprokázal poskytnutí příplatku mimo základní kapitál. Dále pohledávku popřel proto, že příplatek mimo základní kapitál je možné vrátit jen za splnění podmínek podle § 166 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“), k čemuž nedošlo. Podle žalovaného jde o pohledávku společníka vyplývající z účasti na obchodní korporaci, jež má být uspokojena jako poslední (za podřízenými pohledávkami).
[7] Dne 23. října 2019 podal žalobce žalobu o určení pravosti a pořadí dílčí pohledávky č. 9.
4. Odvolací soud – cituje ustanovení 173 odst. 1, § 174 odst. 2, § 193, § 198 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), a odkazuje na označená rozhodnutí Nejvyššího soudu – dospěl k závěru, že přihláška ve vztahu k dílčí pohledávce č. 9 netrpí vadami, když jako důvod vzniku pohledávky žalobce uvedl bezdůvodné obohacení na podkladě rozhodnutí valné hromady ze dne 25. dubna 2017. Ztotožnil se s názorem insolvenčního soudu, že výzvou ze dne 15. srpna 2019 žalovaný nevyzýval žalobce k odstranění vad přihlášky. Pouze žalobce informoval ve smyslu § 9 písm. d/ vyhlášky č. 121/2019 Sb., že nebyly doloženy jím konkretizované skutečnosti a doklady. Ve shodě s insolvenčním soudem odvolací soud uzavřel, že v doplnění přihlášky pohledávky žalobce vymezil jiný právní důvod vzniku pohledávky, a to odstoupení od dohody o poskytnutí dobrovolného příplatku. Tento právní důvod vzniku pohledávky však uplatnil po uplynutí lhůty k podání přihlášky, proto k němu nelze přihlížet. Opožděně též uplatnil další důvod vzniku pohledávky, a to neplatnost dohody o poskytnutí dobrovolného příplatku pro omyl.
5. Nad rámec odvolací soud konstatoval, že ani nově vymezené důvody vzniku pohledávky neobstojí, neboť zákon neupravuje možnost odstoupení od dohody o poskytnutí dobrovolného příplatku. Pro posouzení důvodnosti žaloby nebyly podstatné ani okolnosti, za nichž žalobce vstoupil do společnosti dlužníka a za nichž poskytl dobrovolný příplatek. Proto nebylo třeba k těmto okolnostem provádět žalobcem navržené důkazy.
6. Odvolací soud se ztotožnil i se závěrem insolvenčního soudu, podle něhož dohoda o poskytnutí dobrovolného příplatku mimo základní kapitál dlužníka ze dne 25. dubna 2017 byla uzavřena platně. Přisvědčil též závěru, že valná hromada dlužníka schválila příplatek žalobce mimo základní kapitál dlužníka, přičemž právo na vrácení příplatku nebylo sjednáno. Dále odvolací soud uzavřel, že rozhodnutí valné hromady dlužníka ze dne 19. prosince 2017 bylo formálně vadné, neboť nebylo rozhodnuto o vrácení vkladu příspěvku, ale o „zrušení vkladu“. Podmínky pro rozhodnutí valné hromady o vrácení dobrovolného příplatku mimo základní kapitál tak nebyly splněny. Nevzniklo tedy ani právo na vrácení příspěvku na podkladě tohoto rozhodnutí valné hromady. Žalovaný popřel pravost pohledávky č. 9 po právu.
7. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
8. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, jakož i otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, a sice (posuzováno podle obsahu dovolání) těchto otázek: [1] Je pohledávka č. 9 v přihlášce dostatečně individualizována, mimo jiné i údaji uvedenými v listinách, které byly připojeny k přihlášce, případně uvedenými v doplnění ze dne 12. září 2019? [2] Je výzva žalovaného ze dne 15. srpna 2019 svým obsahem výzvou dle § 188 insolvenčního zákona? [3] Jde o neplatné právní jednání, jestliže s rozhodnutím o obchodním vedení společnosti nevysloví souhlas většina jednatelů? [4] Lze odstoupit od dohody o poskytnutí dobrovolného příplatku?
9. K první otázce dovolatel namítá, že „z přihlášky je dobře identifikovatelné, o jakou pohledávku se jedná, tedy že se jedná o pohledávku z bezdůvodného obohacení, které vzniklo dlužníkovi tím, že důvod, proč bylo peněžité plnění dlužníkovi poskytnuto (Dohoda o poskytnutí dobrovolného příplatku mimo základní kapitál společnosti ze dne 25. dubna 2017), odpadl“. Zdůrazňuje, že k přihlášce přiložil listiny, zejména uznání dluhu ze dne 20. prosince 2017, v němž dlužník prohlásil, že „věřitel a dlužník z důvodu právní jistoty zrušili veškeré ústní i písemné dohody o vkladu mimo základní kapitál, které spolu měli uzavřeny, ale nenahradili je dohodami novými“. Z toho dovozuje, že jeho nárok „se neopírá jen o zrušovací rozhodnutí valné hromady, ale o zrušení samotné dohody o příplatku“.
10. Na základě uvedeného má dovolatel za to, že odvolací soud se odchýlil od závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2008, sp. zn. 29 Odo 421/2006 (podle nichž vylíčení rozhodujících skutečností může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce připojí k žalobě), a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR 107/2015 [jde o usnesení uveřejněné pod číslem 155/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek] (podle nichž vylíčení rozhodujících skutečností umožňujících jednoznačnou individualizaci nároků přihlášených do insolvenčního řízení může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu, kterou věřitel připojí k přihlášce).
11. K druhé otázce dovolatel uvádí, že nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že výzva žalovaného z 15. srpna 2019 není výzvou podle § 188 insolvenčního zákona. Kdyby o výzvu nešlo, řízení by bylo stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť dovolatel měl být vyzván k opravě či doplnění přihlášky.
12. Třetí a čtvrtou otázku má dovolatel za dosud neřešenou. V této souvislosti namítá, že insolvenční soud vycházel ze „špatného“ znění stanov. Společenská smlouva ke dni uzavření dohody o poskytnutí dobrovolného příplatku stanovila, že dlužník má dva jednatele, dohodu však uzavřela za dlužníka pouze jednatelka sama a souhlas druhého jednatele nebyl doložen. Dále má za to, že od smlouvy o poskytnutí dobrovolného příplatku lze odstoupit podle § 2002 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
13. Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, případně zamítnout jako nedůvodné. Vyjadřuje přesvědčení, že dovolatel v přihlášce uvedl jasné skutečnosti, na nichž se pohledávka č. 9 zakládá a doložil je zápisem z valné hromady. Uznání dluhu nemůže být samo o sobě právním důvodem vzniku pohledávky. Jeho dopis z 15. srpna 2019 byl informací ve smyslu vyhlášky č. 121/2019 Sb., nikoliv výzvou k odstranění vad přihlášky.
14. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
15. Dovolání výslovně směřuje proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu. Při absenci dovolací argumentace na téma nákladů řízení lze dovodit (poměřováno obsahem dovolání), že se dovolání netýká té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozhodnutí insolvenčního soudu v bodu II. výroku o nákladech řízení, a v rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému výroku napadeného rozhodnutí (o nákladech odvolacího řízení).
16. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
17. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovolatelem zpochybněno (vylíčení rozhodujících skutečností a individualizace nároků přihlášených do insolvenčního řízení), odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu.
18. Důvodem vzniku popřené pohledávky (ve smyslu § 174 odst. 2 a § 198 odst. 2 insolvenčního zákona) se rozumí skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá, tj. skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci této pohledávky, nikoliv (pouhá) právní kvalifikace pohledávky. Skutkové okolnosti přitom musí být vylíčeny tak, aby v přihlášce popsaný skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel uplatňuje (přihlašuje) svůj nárok do insolvenčního řízení, umožňoval jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem). Vylíčení těchto skutečností (jež může mít – zprostředkovaně – původ i v odkazu na listinu, kterou věřitel připojí k přihlášce) slouží k vymezení předmětu přihlášky po skutkové stránce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2019, sp. zn. 29 ICdo 50/2017, a judikaturu citovanou v odst. 29 jeho odůvodnění). Ve smyslu ustanovení § 192 odst. 4 insolvenčního zákona, ve znění účinném od 31. března 2011, je kvalitativní změna skutečností, na nichž se přihlášená pohledávka zakládá (změna důvodu vzniku přihlašované pohledávky), nebo změna pořadí přihlašované pohledávky (uplatněním dřívějšího pořadí, než bylo přihlášeno) možná jen do uplynutí lhůty k přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2018, sp. zn. 29 ICdo 88/2016).
19. Obsahuje-li přihláška pohledávky do insolvenčního řízení údaje, jež nezaměnitelným způsobem identifikují skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel přihlašuje svůj nárok (v peněžité formě) do insolvenčního řízení, ale insolvenční věřitel (přihlašovatel pohledávky) ani do skončení přezkumného jednání nevylíčil všechny skutečnosti významné pro posouzení, zda jde o pohledávku pravou, uplatněnou ve správné výši a ve správném pořadí, je to důvodem k popření pohledávky, nikoli důvodem k odstraňování vad přihlášky. Srov. opět rozsudky Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 88/2016 a sen. zn. 29 ICdo 50/2017.
20. Každý procesní úkon nutno posuzovat podle toho, jak byl navenek projeven, nikoli podle toho, jestli mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůlí jednajícího je skutečný souhlas. Ani podstatný omyl účastníka mezi tím, co procesním úkonem projevil, a tím, co jím projevit chtěl, nemá na procesní úkon a jeho účinnost žádný vliv. K tomu srov. odstavec 53. stanoviska pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. ledna 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, uveřejněného pod číslem 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, důvody usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2012, sp. zn. 31 Cdo 2847/2011, uveřejněného pod číslem 72/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2003, sp. zn. 29 Odo 649/2001, uveřejněné pod číslem 11/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
21. Jak se podává z insolvenčního rejstříku, lhůta k přihlášení pohledávek do insolvenčního řízení dlužníka uplynula v pondělí 15. července 2019. Z přihlášky dílčí pohledávky č. 9 a listin k ní připojených zcela jednoznačně plyne, že dovolatel jako důvod vzniku přihlašované pohledávky označil rozhodnutí valné hromady dlužníka ze dne 19. prosince 2017 o zrušení „vkladu mimo základní kapitál“. Odstoupení od dohody o poskytnutí příplatku jako jiný důvod vzniku přihlášené pohledávky dovolatel poprvé uvedl až v doplnění přihlášky ze dne 12. září 2019 (doručené soudu 16. září 2019), tj. až po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek do insolvenčního řízení
22. Vycházel-li proto odvolací soud při posouzení pravosti přihlášené pohledávky z údajů obsažených v přihlášce (včetně jejích příloh) a nepřihlédl- li k později tvrzenému (odlišnému) důvodu vzniku pohledávky (tj. k odstoupení od dohody o poskytnutí příplatku), nijak se neodchýlil od shora citovaných judikatorních závěrů.
23. K obdobným závěrům Nejvyšší soud dospěl již v usnesení ze dne 7. prosince 2022, sp. zn. 27 ICdo 78/2022, proti němuž podanou ústavní stížnost odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 11. července 2023, sp. zn. II. ÚS 532/23. Šlo přitom o srovnatelný spor v insolvenční věci téhož dlužníka, v němž věřitel (žalobce) TRABBAU a. s. napadl dovoláním rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil zamítavý rozsudek insolvenčního soudu o určení pravosti a pořadí pohledávky (specifikované co do důvodu vzniku jako nárok na vrácení dobrovolného příplatku mimo základní kapitál).
24. Souladný s judikaturou Nejvyššího soudu je též závěr odvolacího soudu, podle něhož výzva žalovaného ze dne 15. srpna 2019 nebyla výzvou k odstranění vad přihlášky. K tomu srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR 107/2015, uveřejněné pod číslem 155/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 155/2018“). V intencích závěrů, jež Nejvyšší soud shrnul v R 155/2018, totiž platí, že výzva insolvenčního správce k odstranění vad přihlášky ve smyslu § 188 odst. 2 insolvenčního zákona musí obsahovat a/ údaj o tom, v čem spočívá vada přihlášky nebo její neúplnost, b/ poučení, jak je nutné provést opravu nebo doplnění přihlášky (§ 188 odst. 2 věta druhá insolvenčního zákona), c/ určení lhůty k odstranění vad do 15 dnů, nestanoví-li insolvenční správce lhůtu delší (§ 188 odst. 2 věta první insolvenčního zákona), a d/ poučení o následcích nečinnosti (§ 188 odst. 2 věta třetí insolvenčního zákona). Tyto náležitosti pak výzva žalovaného nesplňovala.
25. Odvolací soud se nad rámec věci vyjádřil též k důvodům vzniku pohledávky, jež dovolatel vymezil v doplnění přihlášky. V návaznosti na to dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k řešení otázky, zda je právní jednání neplatné, jestliže s rozhodnutím o obchodním vedení společnosti nevysloví souhlas většina jednatelů a zda lze odstoupit od dohody o poskytnutí dobrovolného příplatku podle § 2002 o. z.
26. Výhrady dovolatele směřující proti závěru odvolacího soudu o platnosti dohody o poskytnutí dobrovolného příplatku ze dne 25. dubna 2017 nečiní dovolání přípustným, neboť otázka týkající se obchodního vedení společnosti byla v rozhodovací praxi dovolacím soudem již řešena.
27. K výkladu pojmu obchodní vedení srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. září 2019, sp. zn. 31 Cdo 1993/2019, uveřejněný pod číslem 24/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
28. V uvedených souvislostech lze dále odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2019, sp. zn. 27 Cdo 3312/2018, v němž Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož z výslovné dikce § 162 o. z. plyne, že zastupuje-li právnickou osobu člen jejího orgánu způsobem zapsaným do veřejného rejstříku, nemohou se – neurčuje-li zvláštní úprava jinak – třetí osoby dovolat absence, vad či porušení rozhodnutí přijatého jejím orgánem „uvnitř“ právnické osoby. Absenci, vady či porušení takového rozhodnutí právnické osoby nemůže přezkoumávat ani soud v občanském soudním řízení [v poměrech společnosti s ručením omezeným srov. dále i úpravu § 193 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), která – s výjimkou rozhodnutí učiněných v působnosti valné hromady – vylučuje, aby soud přezkoumával platnost rozhodnutí statutárního orgánu].
29. Z řečeného pro poměry dané věci též plyne, že jakkoli odvolací soud neměl posuzovat platnost dohody o poskytnutí dobrovolného příplatku mimo základní kapitál, je podstatné, že (ani) dovolatel (jako třetí osoba) se nemůže dovolávat případného porušení pravidel pro rozhodování orgánu uvnitř právnické osoby.
30. K hodnocení rozhodnutí valné hromady dlužníka ze dne 19. prosince 2017 (viz odstavec 59. a 60. odůvodnění napadeného rozhodnutí) budiž dodáno, že již v usnesení ze dne 20. dubna 2016, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015, uveřejněném pod číslem 59/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud formuloval v poměrech společnosti s ručením omezeným závěr, podle něhož nevyslovil-li soud (dosud) neplatnost usnesení valné hromady, je třeba na toto usnesení hledět jako na platné. Srov. například též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2018, sp. zn. 29 Cdo 4525/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2019, sp. zn. 27 Cdo 5544/2017.
31. Jde-li o skutečnost vyplývající z usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným, je nutné vycházet zásadně z toho, že platnost rozhodnutí valné hromady společnosti s ručením omezeným lze přezkoumávat (neurčuje-li zákon jinak) pouze v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (§ 191 a násl. z. o. k.); v jiných řízeních nelze otázku platnosti usnesení valné hromady posuzovat ani jako otázku předběžnou (§ 192 odst. 1 z. o. k.). Nebyla-li neplatnost usnesení valné hromady vyslovena soudním rozhodnutím, je třeba je považovat za platné. Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2019, sp. zn. 27 Cdo 4439/2018.
32. Při vědomí nutnosti korigovat (i) úvahy odvolacího soudu vyslovené nad rámec, Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v dané věci jsou závěry odvolacího soudu přijaté k vymezení pohledávky dovolatele v přihlášce a k charakteru výzvy insolvenčního správce souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
33. Námitkou, že odvolací soud nevyhověl návrhu dovolatele na provedení důkazu aktuálním zněním společenské smlouvy (k datu uzavření dohody o poskytnutí příplatku), dovolatel poukazuje na údajnou vadu řízení. Se zřetelem k § 241a odst. 1 o. s. ř., jež jako jediný způsobilý dovolací důvod vymezuje ten, jenž je založen na námitce, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, však nejsou způsobilým dovolacím důvodem nejen vyjmenované zmatečnostní vady řízení [označené ustanovení výslovně vylučuje možnost podat dovolání z důvodu tzv. zmatečnostních vad dle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř.], ale ani tvrzené „jiné vady“, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž Nejvyšší soud přihlíží z úřední povinnosti (pouze) u přípustného dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), jestliže takové (tvrzené) vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují (jako v předmětném dovolání) podmínku existence právní otázky procesního práva ve smyslu § 237 o. s. ř.
34. Budiž dodáno, že odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí (odstavec 47.) vysvětlil, proč návrhu dovolatele na provedení výše označeného důkazu nevyhověl.
35. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být podle § 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. odůvodněn. Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. 6. 2024
JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu