Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 2. 2022 o dovolání,
které podal obviněný F. K., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v
Českých Budějovicích ze dne 6. 9. 2021, č. j. 4 To 358/2021-552, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod
sp. zn. 32 T 7/2021, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. K. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 6. 2021,
č. j. 32 T 7/2021-470, byl obviněný F. K. uznán vinným ad 1) zločinem
legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4
písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“),
účinného do 31. 5. 2015, a ad 2) přečinem křivé výpovědi a nepravdivého
znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jichž se dopustil
jednáním popsaným ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku.
2. Za to byl obviněný podle § 216 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43
odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2015, odsouzen k úhrnnému
trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, jehož výkon nalézací soud podle § 81
odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání
48 měsíců. Obviněnému byl dále podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, odst. 2 tr.
zákoníku uložen peněžitý trest v počtu 400 denních sazeb po 2 500 Kč, tedy v
celkové výši 1 000 000 Kč.
3. Citovaným rozsudkem nalézací soud uznal vinným týmiž trestnými činy
také druhého obviněného R. P. a uložil mu trest.
4. Proti rozsudku nalézacího soudu podali oba obvinění odvolání. O
odvolání obviněných rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze
dne 6. 9. 2021, č. j. 4 To 358/2021-552, tak, že podle § 256 zákona č. 141/1961
Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), obě odvolání zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný F. K. prostřednictvím
svého obhájce dovolání. Z jakého dovolacího důvodu ve smyslu § 265b tr. ř.
dovolání podává, však obviněný výslovným poukazem na konkrétní ustanovení
neuvedl.
6. Namítl, že ustanovení § 216 odst. 1 tr. zákoníku obsahuje taxativní
výčet jednání, která jsou způsobilá naplnit tuto skutkovou podstatu, a nikoliv
výčet demonstrativní, z čehož podle něj vyšel nalézací i odvolací soud. Jednání
obviněného popsané ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku přitom nelze
považovat za jednání, které by do tohoto taxativního výčtu spadalo. Dále
obviněný namítá, že soudy se nevypořádaly se skutečností, že existuje rovněž
nedbalostní varianta trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti.
7. Obviněný je přesvědčen, že byl-li uznán vinným trestným činem
legalizace výnosů z trestné činnosti, je vyloučeno, aby se současně dopustil
přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. Osobu, která spáchala
trestný čin, nelze stíhat pro křivou výpověď o okolnostech týkajících se tohoto
jejího trestného činu. Takový postup je podle obviněného v rozporu s § 91 odst.
1 tr. ř., podle něhož obviněný nesmí být k výpovědi nebo k doznání žádným
způsobem donucován.
8. Obviněný dále namítá, že odvolací soud bez náležitého odůvodnění
neprovedl některé z navržených důkazů (výslechy svědků V. a Š., zpráva Sberbank
CZ, rozvahy společnosti STAVEBNÍ CZ), čímž bylo mj. porušeno jeho právo na
spravedlivý proces.
9. Obviněný není spokojen s popisem skutku pojatým do skutkové věty
odsuzujícího rozsudku. Namítá, že přijetí finančních plnění nelze považovat za
jednání, když se děje nezávisle na vůli přijímajícího. Zpětný převod a použití
finančních prostředků je vymezeno bez kontextu, podle obviněného chybí odkaz na
konkrétní znaky příslušné skutkové podstaty.
10. Obviněný dále namítá, že nebyla naplněna objektivní stránka
trestného činu, protože vklad finančních prostředků provedený v rámci
tuzemských účtů, u nichž jsou majitelé jednoduše zjistitelní, není materiálně
způsobilý zastřít původ těchto prostředků ve smyslu § 216 tr. zákoníku. Tento
vklad rovněž nelze sám o sobě považovat za převod vlastnického práva k věci.
Stejně tak bezhotovostní převod v rámci tuzemských účtů, popř. použití
finančních prostředků, ke kterému v daném případě došlo, nelze považovat ani za
jiné usilování, když je zjevné, že není splněna zákonná podmínka podstatného
ztížení nebo znemožnění zjištění původu věci.
11. Konečně obviněný namítá, že v jeho věci došlo k porušení zásady
zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Krátce před veřejným zasedáním, které konal odvolací soud o odvolání obviněného
K., došlo ke změně osoby jednoho ze soudců senátu. Odvolací soud obviněného ani
jeho obhájce o této změně neinformoval, když ani nerozhodl usnesením podle § 31
tr. ř., proti němuž je přípustná stížnost.
12. Obviněný K. proto navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí
odvolacího soudu zrušil a vrátil odvolacímu soudu věc k dalšímu řízení a
rozhodnutí.
13. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř.
zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se
písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále
jen „státní zástupkyně“). Ta nejprve shrnula dosavadní průběh řízení, dovolací
argumentaci obviněného, a poté se vyjádřila k uplatněným dovolacím námitkám.
14. Státní zástupkyně konstatuje, že novela tr. zákoníku provedená
zákonem č. 287/2018 Sb. nijak nezměnila demonstrativnost výčtu jednání, která
lze pod tuto skutkovou podstatu podřadit. Poukazuje přitom na použití pojmu
„zejména“, typicky používaného pro uvození demonstrativního výčtu, i na
důvodovou zprávu k zákonu č. 287/2018 Sb. Jednotlivé typy jednání, kterými je
zastírán původ věci, jsou v § 216 tr. zákoníku příkladmo výslovně uvedeny v
souladu s požadavky mezinárodních úmluv. S touto námitkou obviněného se již
zcela vypořádal odvolací soud, s jehož závěry se státní zástupkyně zcela
ztotožňuje a v podrobnostech na ně odkazuje.
15. K námitce neslučitelnosti odsouzení za trestné činy legalizace
výnosů z trestné činnosti na straně jedná a křivé výpovědi a nepravdivého
znaleckého posudku na straně druhé státní zástupkyně uvádí, že obviněný v
trestní věci pod sp. zn. 16 T 18/2018 vypovídal v procesním postavení svědka. O
právu odepřít svou výpověď z důvodu, že by si svou výpovědí mohl přivodit
trestní stíhání, byl řádně ve smyslu § 100 odst. 2 tr. ř. poučen, tohoto práva
však nevyužil a k věci vypovídal. Za tohoto stavu měl tedy ve smyslu § 101
odst. 1 tr. ř. povinnost vypovídat úplnou pravdu a nic nezamlčet, což však
neučinil. Obviněný rozhodně nebyl ničím a nikým k podání výpovědi donucován.
16. K námitkám nedostatečného popisu skutku státní zástupkyně uvádí, že
podle jejího názoru nalézací soud v popisu jednotlivých skutků vyjádřil všechny
podstatné skutečnosti rozhodné pro posouzení naplnění skutkové podstaty
vytýkaných trestných činů. Upozorňuje, že ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř.
nestanoví, jakými přesně údaji mají být jednotlivé znaky skutkové podstaty
vyjádřeny, podstatné je, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, čemuž popis
jednotlivých skutků v dané věci odpovídá (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
5. 2020, sp. zn. 4 Tdo 514/2020).
17. Jako neopodstatněnou shledala státní zástupkyně i námitku
opomenutých důkazů. Připomněla, že není povinností soudu akceptovat jakýkoli
důkazní návrh. Právě soud je totiž ten, kdo určuje rozsah dokazování tak, aby
odpovídalo zásadě materiální pravdy vyjádřené v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř.
Je výlučně věcí soudu, zda bude řízení doplňovat o další navržené důkazy, či
zda byl již skutkový stav věci před soudem objasněn v rozsahu nezbytném pro
rozhodnutí o podané obžalobě. Pakliže soud navržený důkaz odmítne provést, musí
to náležitě odůvodnit, což se v daném případě stalo.
18. Nalézací soud odůvodnil, proč nebudou provádět výslech svědka J. Š.,
odvolací soud se s odůvodněním ztotožnil. Stejně tak odvolací soud se důkazními
návrhy obviněného řádně zabýval a v odůvodnění svého rozhodnutí přesvědčivě a
podrobně vyložil, z jakého důvodu je neakceptoval. Odůvodnění považuje státní
zástupkyně za dostatečné. Skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v
řízení provedenými důkazy a navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového
stavu a viny obviněného žádný vliv.
19. K námitce porušení práva na zákonného soudce státní zástupkyně
konstatuje, že obviněný nepoukazuje na to, že ve věci rozhodl soud, který nebyl
náležitě obsazen [ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr.
ř.]. S námitkou se neztotožňuje ani věcně.
20. Státní zástupkyně připomněla, že imperativ, podle něhož "nikdo nesmí
být odňat svému zákonnému soudci", je ochranou především proti libovolnému či
účelovému obsazení jednajícího soudu ad hoc. Součástí základního práva na
zákonného soudce je i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů
na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů. Ke změně složení senátu
může dojít pouze tehdy, jestliže je absence rozvrhem práce soudu určených
soudců důvodná. Za takovou je třeba považovat mj. vyloučení soudce z důvodů
podjatosti. Zastoupení soudců se stejně jako složení senátů musí řídit předem
stanovenými pravidly určenými rozvrhem práce.
21. V dané věci je zákonným soudcem senát, nikoliv konkrétní soudce.
Vzhledem k odůvodněné možné podjatosti JUDr. Jiřího Štastného nastoupila zcela
v souladu s rozvrhem práce na místo tohoto soudce náhradnice JUDr. Vladimíra
Hájková. Je pravdou, že o vyloučení JUDr. Šťastného mělo být rozhodnuto
usnesením podle § 31 odst. 2 tr. ř., což se nestalo, lze však jen stěží
dovozovat, že by byl obviněný zkrácen na svém právu. Ve věci rozhodovali tři
nepodjatí soudci senátu určeného podle rozvrhu práce. Právo obviněného na
spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod tak nebylo
porušeno do té míry, že by bylo třeba zásahu Nejvyššího soudu. Státní
zástupkyně odkázala také na příslušnou judikaturu Nejvyššího soudu k této
otázce.
22. Státní zástupkyně uzavírá, že obviněný ve valné většině svých
dovolacích námitek jen opakuje obhajobu z předchozích fází řízení, s níž se
soudy již náležitě a přesvědčivě vypořádaly, a i z toho důvodu jde podle ní o
dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
23. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném
zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání jako zjevně
neopodstatněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Státní zástupkyně
podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v
neveřejném zasedání případně učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
24. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal,
zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě
a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
25. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a
odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou
oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na
místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž (až na
níže popsanou vadu) splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
26. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §
265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují
jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně
nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem
podle § 265i odst. 3 tr. ř.
27. Podle § 265f odst. 1 tr. ř. musí být v dovolání vedle obecných
náležitostí podání uveden mj. odkaz na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm.
a) až m) nebo § 265b odst. 2, o které se dovolání opírá. Jakkoliv obviněný ve
svém dovolání takovýto konkrétní odkaz na konkrétní dovolací důvod neuvedl, což
je nepochybně určitou vadou v náležitostech dovolání, je na straně druhé z
obsahu dovolání zřejmé, pokud obviněný v podaném dovolání uvedl, že toto
dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, a že důvodem dovolání je
nesprávné právní posouzení skutku a porušení práva na spravedlivý proces (kdy
tyto obě námitky dále blíže odůvodnil), že obviněný zamýšlel uplatnit dovolací
důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12.
2021 [který jsou po novele trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb.
účinné od 1. 1. 2022 (dále jen „novela trestního řádu“ označeny písmenem h) a
m)].
28. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném
do 31. 12. 2021, je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních
vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení
skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska
procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v
zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy
byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou
případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov.
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo
nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3.
2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94,
popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) –
vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a
jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je
povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu
jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný
skutkový stav.
29. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst.
1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě
výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi
skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k
přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení
před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě
korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259
odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo
obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13
Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č.
7 k této Úmluvě.
30. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [před novelou označeného
písmenem g)] zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková
zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve
věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z
hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
31. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve znění účinném
do 31. 12. 2021, je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo
odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v
§ 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky
stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu
předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
32. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že
Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§
265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní
iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má
zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr.
ř.).
33. Na podkladě uvedených dovolacích důvodů a uvedených východisek a
mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení
jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
34. Nejvyšší soud z obsahu podaného dovolání zjistil, že obviněný
podaným dovoláním brojí jednak proti výroku o vině, tedy pokud uznán vinným pod
bodem 1) výroku o vině zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §
216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku účinného do 31. 5. 2015 a
pod bodem 2) výroku o vině přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého
posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jednak namítá, že v řízení
předcházejícím napadeným rozhodnutím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý
proces.
35. Pokud jde o konkretizaci námitek obviněného, tak ten (s určitou
mírou zjednodušení) soudům vytýká, že v případě trestného činu legalizace
výnosů z trestné činnosti podle § 216 tr. zákoníku aplikovaly právní úpravu
účinnou do 31. 5. 2015, ačkoliv současná právní úprava je pro něho příznivější.
Ve vztahu k přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §
346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku namítá, že pokud dospěl soud prvého stupně k
závěru, že se obviněný dopustil trestného činu legalizace výnosů z trestné
činnosti, pak je vyloučeno, aby se současně dopustil přečinu křivé výpovědi a
nepravdivého znaleckého posudku. Porušení svého práva na spravedlivý proces
spatřuje obviněný jednak v opomenutí důkazů ze strany nižších soudů, jednak v
nedostatečném popisu skutku. Naposledy obviněný namítá, že v řízení došlo k
porušení ustanovení § 31 tr. ř., jakož i zásady zákonného soudce ve smyslu čl.
38 Listiny základních práv a svobod, neboť krátce před veřejným zasedáním došlo
ke změně obsazení senátu, který v jeho věci rozhodoval.
36. Hned úvodem je třeba konstatovat, že ačkoliv obviněný ve svém
dovolání uplatnil toliko dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tř. ř. ve
znění účinném do 31. 12. 2021, což lze, jak již bylo uvedeno, dovodit toliko z
obsahového posouzení dovolání, neboť formálně obviněný tento důvod neuvedl, je
tento dovolací důvod nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle §
265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Z obsahu dovolání obviněného totiž také vyplývá,
že obviněný svojí argumentací brojí nejen proti rozhodnutí soudu nalézacího,
který ho uznal vinným žalovanými skutky, ale i proti rozhodnutí odvolacího
soudu, který jeho odvolání zamítl. K tomuto dovolacímu důvodu viz shora v tomto
usnesení bod 31.
37. Z obsahu dovolání obviněného (s ohledem na to, že bylo podáno dne
22. 11. 2021) dále vyplývá, že obviněný podřazuje své námitky (sumarizované
shora v tomto usnesení pod body 6. až 11.) pod dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12 2021. Tento dovolací důvod
v uvedeném znění byl určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé,
jestliže spočívají na nesprávném právním posouzení skutku či jiných skutečností
podle norem hmotného práva, nikoli však z hlediska práva procesního. Na základě
tohoto dovolacího důvodu proto může Nejvyšší soud přezkoumávat toliko otázky
hmotněprávní, ne však již otázky procesně právní či skutkové. Novelou trestního
řádu účinnou od 1. 1. 2022 byl tento dovolací důvod bez obsahových změn zařazen
pod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
38. Pod tento dovolací důvod pak lze podřadit námitky obviněného
vztahující se k trestnému činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216
tr. zákoníku (včetně námitek ohledně nedostatečného popisu skutku tohoto
trestného činu) a také jeho námitky ve vztahu k přečinu křivé výpovědi a
nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. K
těmto námitkám se Nejvyšší soud vyjádří v dalších částech svého rozhodnutí.
39. Z obsahu dovolání obviněného dále vyplývá, že pod dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12 2021, obviněný
podřazuje i další své námitky v podobě porušení zásady zákonného soudce,
respektive v podobě tzv. opomenutých důkazů.
40. V případě jeho námitky, že došlo k porušení jeho práva na zákonného
soudce, je zjevné, že obviněný svoji argumentaci nepodřadil pod dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. a ani neargumentoval v jeho duchu, tedy že
ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen, jak by se dalo očekávat.
41. K této námitce obviněného lze nejprve v obecné rovině uvést, že
ústavní imperativ, podle kterého "nikdo nesmí být odňat svému zákonnému
soudci", je ochranou především proti libovolnému či účelovému obsazení
jednajícího soudu ad hoc. Základní právo na zákonného soudce (tj. příslušnost
soudu a soudce) není vyčerpáno jen zákonným vymezením věcné, funkční a místní
příslušnosti soudu, ani pouhým zákonným vymezením obsazení soudu. Součástí
základního práva na zákonného soudce je i zásada přidělování soudní agendy a
určení složení senátů na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů.
Pokud příslušný senát stanovený rozvrhem práce soudu projedná a rozhodne věc v
jiném než určeném složení, může se tak stát pouze tehdy, jestliže je absence
rozvrhem práce soudu určených soudců důvodná. Za takovou je třeba považovat
zejména vyloučení soudce z důvodů podjatosti a jeho odůvodněnou nepřítomnost (v
důsledku nemoci, dovolené, pracovní cesty apod.) Zastoupení soudců se stejně
jako složení senátů musí řídit předem stanovenými pravidly určenými rozvrhem
práce (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS
307/03).
42. Uvedená obecná východiska a samotnou námitku obviněného pak je nutno
konfrontovat se skutečnostmi vyplývajícími ze spisového materiálu.
43. Trestní věc obviněného K. ve věci jeho odvolání proti rozsudku
Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 6. 2021, sp. zn. 32 T 7/2021,
napadla podle rozvrhu práce Krajského soudu v Českých Budějovicích a pobočky v
Táboře pro rok 2021 (dále jen „rozvrh práce“) odvolacímu senátu 4 To, jehož
členy jsou soudci JUDr. Vladimíra Hájková, JUDr. Jiří Trnka, Mgr. Ondřej Vítů a
JUDr. Jiří Šťastný. Podle tohoto rozvrhu práce se stal předsedou senátu a
zpracovatelem této trestní věc věci Mgr. Ondřej Vítů. Zde je však třeba
poznamenat, že v rámci odvolacího řízení věc nenapadá konkrétními soudci, ale
(celému) odvolacímu senátu. Po nápadu věci bylo zjištěno, že JUDr. Jiří Šťastný
je bratrem obhájce odsouzeného K. v řízení vedeném u Krajského soudu v Českých
Budějovicích pod sp. zn. 16 T 18/2018. S ohledem na toto zjištění a s ohledem
na pravidla pro přidělování věcí upravených v rozvrhu práce (podle kterých
platí, že pokud se v druhostupňovém řízení zákonné důvody pro vyloučení z
rozhodování vztahují jen k některému z členů senátu, na přidělení věci se nic
nemění a toliko namísto vyloučeného člena nastoupí do daného senátu náhradník)
byl soudce JUDr. Jiří Šťastný z důvodu své možné podjatosti nahrazen soudkyní
JUDr. Vladimírou Hájkovou.
44. Přestože lze shledat takový postup odvolacího soudu jako správný
(možná podjatost JUDr. Šťastného), dopustil se tento soud pochybení spočívající
v tom, že nerozhodl postupem podle § 31 odst. 1 tr. ř. o vyloučení JUDr.
Šťastného z vykonávání úkonů trestního řízení z důvodů uvedených v § 30 odst. 1
tr. ř. Přes toto pochybení a s ohledem na to, že důvody podle § 30 odst. 1 tr.
ř. skutečně existovaly a soud na ně také fakticky reagoval, však nelze z
uvedeného pochybení dovodit, že by byl obviněný zkrácen na svém právu na
spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod v takové
míře, že by Nejvyšší soud musel přistoupit z tohoto důvodu ke kasaci napadeného
rozhodnutí.
45. K námitce obviněného, že mu nahrazení člena senátu nebylo oznámeno,
je třeba odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které za podstatnou vadu
řízení nelze považovat takový postup soudu, kterým v souladu s podmínkami
vymezenými v § 41 a násl. zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, došlo ke
změně ve složení senátu rozhodujícího v konkrétní věci, aniž by byla tato změna
obviněnému včas oznámena.
46. Závěrem k této námitce, jakkoliv při chybějící argumentaci
obviněného ve smyslu již uvedeného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
a) tr. ř., je nutno zdůraznit, že odvolací soud projednal trestní věc
obviněného v tříčlenném senátu v souladu s ustanovením § 31 odst. 2 zákona č.
6/2002 Sb., o soudech a soudcích, podle kterého se senáty krajského soudu
skládají ze soudce a dvou přísedících, jestliže rozhodují jako soudy prvního
stupně v trestních věcech, z předsedy a dvou soudců v ostatních případech.
Jestliže tedy nenastala situace, že by v předmětné věci nebyl soud náležitě
obsazen ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. (viz
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 8 Tdo 15/2014), bylo
možno uzavřít, že právo obviněného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36
Listiny základních práv a svobod nebylo porušeno.
47. K námitce tzv. opomenutých důkazů, která se svojí povahou vztahuje k
procesu dokazování, Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině a ve spojení s výše
uvedeným (viz body 28. až 30.) uvádí, že dovoláním nelze napadat proces
dokazování jako celek ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř., a v
návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění, ke kterým soudy na základě
provedeného dokazování dospěly. Jak již bylo konstatováno výše, dovolací soud
při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových
zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení, a nikoli z
konstrukce skutku, kterou považuje za správnou obviněný.
48. Je skutečností opakovaně připuštěnou v rámci rozhodovací činnosti
Nejvyššího soudu vycházející z náhledu Ústavního soudu na rozsah dovolacího
přezkumu, že v rámci tohoto přezkumu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve
znění účinném do 31. 12 2021, byl zásah do skutkových zjištění možný v případě
některých vad důkazního řízení, které mohly mít za následek porušení práva na
spravedlivý proces. Jedná se o tzv. opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly
provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně
stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého
rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz,
resp. jeho obsah není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl
být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje
případy svévolného hodnocení důkazů, tedy pokud odůvodnění soudních rozhodnutí
nerespektuje obsah provedeného dokazování a dochází k tzv. deformaci důkazů a
svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení (případ tzv. extrémního
nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry učiněnými soudy). Jedině
tehdy lze připustit, že i skutkové a procesní námitky jsou způsobilé založit
dovolací přezkum.
49. Uvedené judikatorní praxi odpovídá nově vymezený dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022.
50. Jestliže obviněný výše uvedené vady dokazování uplatnil a pokud by
byl poukaz na tyto vady důvodný, umožňovalo by to Nejvyššímu soudu průlom do
skutkových zjištění soudu prvního stupně na podkladě uplatněného dovolacího
důvodu. Z tohoto hlediska by bylo třeba se jimi zabývat i přesto, že obviněný
nemohl uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění
účinném od 1. 1. 2022, který na takto specifikované vady výslovně dopadá.
51. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění
účinném od 1. 1. 2022, je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která
jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s
obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných
důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné
důkazy.
52. K uvedené námitce obviněného o vadě tzv. opomenutých důkazů je
vhodné nejprve v obecné rovině zmínit, že v trestním řízení závisí pouze na
úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede.
Tento závěr ostatně vyplývá z čl. 82 Ústavy České republiky, v němž je zakotven
princip nezávislosti soudů. Z uvedeného principu lze dovodit mj. to, že obecné
soudy musí v každé fázi trestního řízení, a to i bez případných návrhů stran,
zvažovat, zda a v jakém rozsahu je potřebné doplnit dosavadní stav dokazování,
přičemž současně posuzují důvodnost případných návrhů na doplnění dokazování.
Rozhodně není povinností obecného soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh.
Odmítne-li nicméně provést navržený důkaz, musí toto rozhodnutí přesvědčivě
odůvodnit.
53. V aktuálně řešené trestní věci je zřejmé, že pokud obviněný
uplatňoval v průběhu řízení před nalézacím soudem návrh na provedení důkazu
výslechem svědka J. Š. a posléze v řízení před odvolacím soudem další návrhy na
doplnění dokazování, soudy takovéto návrhy na doplnění dokazování nepominuly a
posoudily je z hlediska důležitosti a faktické nezbytnosti pro objasnění
skutkového stavu věci. Pokud následně dospěly k závěru o nadbytečnosti
provádění těchto dalších důkazů, zamítnutí takového návrhu rovněž zdůvodnily.
54. Návrhem obviněného na provedení výslechu svědka J. Š. se nalézací
soud zabýval velmi pečlivě pod body 39. až 41. odůvodnění svého rozsudku. Z
něho vyplývá, že nalézací soud dospěl k závěru o nadbytečnosti jeho výslechu i
s ohledem na to, že provedl jako důkaz písemné vyjádření tohoto svědka (obsah
vyjádření citován v bodě 19. rozsudku), a po zhodnocení tohoto vyjádření v
kontextu dalších důkazů, tedy tak, jak mu ukládá zásada volného hodnocení
důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř., dospěl k závěru, že se jedná o vyjádření
účelové (slovy soudu „ vytvořené ex post“). Tento závěr následně přezkoumal i
odvolací soud, který se se závěry nalézacího soudu o nadbytečnosti výslechu
svědka J. Š. ztotožnil (viz body 25. - 28. usnesení). Současně se tento soud
(viz body 27. - 30. usnesení) zabýval i dalšími důkazními návrhy obviněného a i
v jejich případě uvedl, z jakého důvodu je neakceptoval.
55. S ohledem na výše uvedené se pak Nejvyšší soud s tímto postupem
soudů z hlediska uvedené námitky ztotožňuje, neboť soudy se jednak uplatněnými
důkazními návrhy zabývaly, jednak byl skutkový stav věci náležitě zjištěn
ostatními v řízení provedenými důkazy a navrhované důkazy by neměly na
posouzení skutkového stavu a viny obviněného žádný vliv. Tato námitka
obviněného tak nebyla shledána jako opodstatněná.
56. Jak již bylo konstatováno výše, pod dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, lze podřadit námitky
obviněného vztahující se k trestnému činu legalizace výnosů z trestné činnosti
podle § 216 tr. zákoníku, a to včetně námitek ohledně nedostatečného popisu
skutku tohoto trestného činu, čímž mělo dojít k porušení ustanovení § 120 odst.
3 tr. ř. Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že tuto námitku (nedostatečný
popis skutku) obviněný uplatňuje pouze ve vztahu ke skutkové podstatě trestného
činu podle § 216 tr. zákoníku.
57. Podle § 120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným,
nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se
výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného
ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i
uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být
zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků, včetně těch, které
odůvodňují určitou trestní sazbu.
58. Pokud jde o výklad a promítnutí citovaného ustanovení na konkrétní
popis skutku v rozsudku, pak platí, že soud musí uvést všechny zjištěné
skutkové okolnosti, které jsou v posuzovaném případě konkrétním obsahem
zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán
vinným. Nestačí proto, aby se soud při popisu jednání obviněného omezil, byť
jen v některých směrech, na citaci těchto zákonných znaků, neboť taková citace
tvoří tzv. právní větu rozsudku (k tomu srov. usnesení Vrchního soudu v Praze
ze dne 4. 3. 1994, sp. zn. 3 To 105/93, publikované pod č. 43/1994 I. Sb. rozh.
tr., dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 7 Tdo
236/2002, či nález Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 83/04).
59. Takováto situace v této trestní věci nenastala, neboť soud prvého
stupně ve skutkové větě rozsudku vyjádřil všechny podstatné skutečnosti, které
ve svém souhrnu naplňují znaky skutkové podstaty zločinu legalizace výnosů z
trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
60. Skutkovou podstatu tohoto zločinu naplní ten pachatel, který zastírá
původ nebo jinak usiluje, aby bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno zjištění
původu věci nebo jiné majetkové hodnoty, která byla získána trestným činem
spáchaným na území České republiky nebo v cizině, nebo jako odměna za něj a
spáchá-li takový čin ve vztahu k věci nebo jiné majetkové hodnotě v hodnotě
velkého rozsahu.
61. Z hlediska posouzení opodstatněnosti této námitky obviněného je
nutno konfrontovat právě citovanou právní větu skutkové podstaty zločinu
legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4
písm. b) tr. zákoníku s popisem skutku ve skutkové větě rozsudku, a to při
zohlednění dovoláním zpochybňovaného ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř.
62. Z provedeného dokazování vyplývá (a v popisu skutku je to
vyjádřeno), že obviněný (vědomě) přijal na své dva bankovní účty od Z. K.
finanční prostředky pocházející z trestné činnosti (za kterou byl Z. K.
pravomocně odsouzen), a to ve výši odpovídající velkému rozsahu ve smyslu § 138
tr. zákoníku, a že se následně snažil tyto finanční prostředky dalšími, ať už
bezhotovostními či hotovostními transakcemi skrýt tak, aby je nebylo možno
vystopovat, přičemž jednal v úmyslu (přímém) a svůj záměr si dopředu společně s
odsouzeným K. a obviněným P. důsledně promyslel.
63. Z této konfrontace skutkových zjištění vyplývajících z provedeného
dokazování a citované právní věty posuzovaného zločinu vyplývá, že nalézací
soud ve vztahu k zákonným znakům skutkové podstaty posuzovaného zločinu
vyjádřil ve skutkové větě výroku o vině konkrétní skutková zjištění rozhodná z
hlediska dovozované právní kvalifikace, a to jak z hlediska objektivní tak i
subjektivní stránky posuzovaného zločinu a zároveň tento skutek popsal
způsobem, který jej umožňuje spolehlivě odlišit od jiných.
64. Uvedenou námitkou obviněného se přitom k odvolání obviněného věcně
zabýval vyčerpávajícím způsobem již odvolací soud, a to pod body 16. až 18.
svého usnesení. Přesto ji obviněný opakuje i nyní v podaném dovolání. Nejvyšší
soud se jednak s tímto odůvodněním odvolacího soudu zcela ztotožňuje, jednak
současně konstatuje, že pokud obviněný tuto námitku znovu uplatňuje nyní v
podaném dovolání, je namístě připomenout, že pokud se soudy obou stupňů s touto
námitkou dostatečně a správně vypořádaly, pak v je takovém případě zpravidla
nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6.
2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
65. Opětovné uplatnění uvedené námitky pak lze nepochybně vysvětlit tím
(při zohlednění celkové podoby obhajoby obviněného), že tato námitka obviněného
je jistým výrazem nespokojenosti obviněného s popisem skutku, v jiném případě
jeho potřebou na (podle jeho názoru) jiná vyjádření skutkových zjištění ve
vztahu ke znakům skutkové podstaty posuzovaného zločinu. Pak se ale obviněný
takovouto podobou své dovolací argumentace dostává mimo rámec dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, neboť
tyto jeho námitky již nejsou námitkami právní či hmotně právní povahy, ale
námitkami povahy čistě skutkové.
66. Z hlediska této námitky pak lze uzavřít, že tato námitka nemůže
obstát, neboť nalézací soud na základě dokazování provedeného v souladu s
ustanovením § 2 odst. 5 a odst. 6 tr. ř. učinil úplná a správná skutková
zjištění, která následně odpovídajícím způsobem právně kvalifikoval. I tato
námitka obviněného tak musela být posouzena jako neopodstatněná.
67. Nerespektování shora citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu
(usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze
dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002) je zřejmé i v případě dalších námitek
obviněného, kterými jednak vytýká, že v případě trestného činu legalizace
výnosů z trestné činnosti podle § 216 tr. zákoníku soudy aplikovaly právní
úpravu účinnou do 31. 5. 2015, ačkoliv současná právní úprava je pro něho
příznivější, respektive pokud ve vztahu k přečinu křivé výpovědi a nepravdivého
znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku namítá, že pokud
dospěl soud prvého stupně k závěru, že se obviněný dopustil trestného činu
legalizace výnosů z trestné činnosti, pak je vyloučeno, aby se současně
dopustil přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku.
68. Jakkoliv lze uvedené námitky formálně podřadit pod dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, nelze je
shledat jako opodstatněné.
69. První námitkou obviněného se zabýval již odvolací soud v bodech 43.
- 44. odůvodnění napadeného usnesení. Z tohoto odůvodnění je zřejmé, že
odvolací soud si byl vědom změn, ke kterým došlo ve znění skutkové podstaty
trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 tr. zákoníku v
době od spáchání posuzovaného skutku do doby, kdy o něm bylo soudy rozhodováno
a kdy byl právně kvalifikován.
70. Z hlediska této námitky a jejího odůvodnění ze strany obviněného je
pak zásadní zjištění, že uvedené změny nikterak nezměnily demonstrativnost
jednání, která lze pod skutkovou podstatu uvedeného trestného činu podřadit. To
je zřejmé jak z gramatického a logického výkladu ustanovení § 216 odst. 2 tr.
zákoníku (ve kterém je obsažen pojem „zejména“), tak i z důvodové zprávy k
zákonu č. 287/2018 Sb., kterým zákonodárce naposledy významně zasáhl znění
posuzovaného trestného činu (kde se uvádí, že jednotlivé typy jednání, kterými
je zastírán původ věci, jsou v § 216 tr. zákoníku příkladmo výslovně uvedeny v
souladu s požadavky mezinárodních úmluv, a to utajení nebo zakrytí povahy nebo
umístění takové věci, nakládání s ní, jejího pohybu anebo vlastnického nebo
jiného práva k ní).
71. Jestliže je dále zjišťováno, že touto novelou také došlo ke zvýšení
trestních sazeb, kdy v případě legalizace, která se týká věci s hodnotou
velkého rozsahu podle § 216 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, došlo ke zvýšení
trestní sazby z původních 3 až 8 let na přísnějších 3 až 10 let, pak bylo
zjišťované jednání obviněného oběma nižšími soudy správně právně kvalifikováno.
Ani tato námitka tak nemohla být shledána jako opodstatněná.
72. Opodstatněná nemohla být shledána ani poslední námitka obviněného
vztahující se k přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle
§ 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, spočívající v tom, že se obviněný nemohl
dopustit přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, pokud měl
spáchat trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti, a to s odůvodněním,
že by byl svou svědeckou výpovědí nucen k doznání.
73. Touto námitkou obviněného se zabýval již odvolací soud v bodě 40.
odůvodnění napadeného usnesení. Také s touto částí odůvodnění odvolacího soudu
a jeho argumentací se Nejvyšší soud ztotožňuje. Platí zde, že pokud obviněný
vypovídal v trestní věci Z. K. vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích
pod sp. zn. 16 T 18/2018 v procesním postavení svědka a byl řádně ve smyslu §
100 odst. 2 tr. ř. poučen o právu odepřít svou výpověď z důvodu, že by si svou
výpovědí mohl přivodit trestní stíhání, a tohoto práva nevyužil a k věci
vypovídal, pak nepochybně nebyl donucován k podání výpovědi, ale naopak šlo o
jeho zcela svobodné rozhodnutí (vypovídat), k němuž nebyl donucen pravidly
obsaženými v českém právním řádu, ani postupem orgánů činných v trestním
řízení. Navíc měl za tohoto stavu ve smyslu § 101 odst. 1 tr. ř. povinnost
vypovídat úplnou pravdu a nic nezamlčet, což však neučinil.
74. Pokud jde o (v dovolání výslovně neuplatněný) dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, a to ve spojení
s výše uvedenými dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a), g) a h) tr.
ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, pak Nejvyšší soud uvádí, že pokud námitky
obviněného nebyly shledány opodstatněnými, pak na podkladě týchž námitek nelze
dovodit ani naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ve
znění účinném do 31. 12. 2021, v jeho tzv. druhé alternativě.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
75. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného
rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého
Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
76. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o
tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
77. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší
soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení
o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem
na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 16. 2. 2022
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář