3 Tdo 777/2024

3 Tdo 777/2024-8326

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 11. 2024 o dovolání, které podal obviněný A. P. Ś., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 11. 2023, č. j. 2 To 57/2023-8057, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 28 T 10/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. P. Ś. odmítá.

I. Dosavadní průběh řízení

1. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 12. 7. 2023, č. j. 28 T 10/2019-7906, uznal obviněné A. B., A. P. Ś. a M. R. B. vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění zákona č. 333/2020 Sb., spáchaný účastenstvím ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Uvedeného zločinu se obvinění dopustili tím, že (zkráceně):

v době nejméně od 18. 6. 2012 do nejméně 3. 9. 2012 v Praze-XY v úmyslu pomoci P. K., Z. K., R. B. a právnické osobě KATOS, spol. s r.o., zkrátit spotřební daň a daň z přidané hodnoty ke škodě České republiky a sobě opatřit majetkový prospěch tím, že na daňové území České republiky ze Spolkové republiky Německo dopraví barvený topný olej s obchodním názvem Heizöl nomenklaturního zařazení 27101943, zajistí jeho skladování, obchodování s ním a jeho distribuci,

kdy ve vztahu ke spotřební dani u tohoto druhu výrobku povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň vzniká po uvedení do volného oběhu pouze tehdy, je-li tento vybraný výrobek určen k použití nebo prodeji pro účely pro něž je stanovena vyšší sazba daně a nebyl zdaněn nebo u něj byla uplatněna sazba daně nižší než sazba daně stanovená pro daný účel použití a to dnem, kdy k tomuto použití nebo prodeji došlo, který dále prodají jako motorovou naftu aniž by společnost CHATHOUSE s.r.o., identifikační číslo 26784807, se sídlem Praha 2 –Vinohrady, Na Folimance 2154/17, dříve se sídlem Olomouc, Havlíčkova 661/11, vymazané dne 25. 1. 2018 z obchodního rejstříku, (dále jen Chathouse), KATOS, spol. s r.o., identifikační číslo 48393045, se sídlem Praha 2 – Nové Město, Vyšehradská 1394/2, (dále jen Katos), obžalovaní sami nebo jimi ovládané a k tomuto účelu použité společnosti či kdokoli jiný přiznala a zaplatila správci daně spotřební daň,

kdy ve vztahu k dani z přidané hodnoty společnost Chathouse, Katos, obžalovaní sami nebo jimi ovládané a k tomuto účelu použité společnosti či kdokoli jiný v daňových přiznáních k dani z přidané hodnoty za příslušná zdaňovací období roku 2012 úmyslně nepřizná a nezaplatí daň z přidané hodnoty z uskutečněných zdanitelných plnění – dodání barveného topného oleje Heizöl nomenklaturního zařazení 27101943, po odbarvení nyní již jako motorové nafty s místem plnění v tuzemsku a k zakrytí úmyslu dopravit na území České republiky topný olej a zde ho uvést jako motorovou naftu do volného oběhu využijí nekontaktní a neaktivní slovenskou společnost Sagario, společnost s ručením omezeným se sídlem v Bratislavě, ulice Růžová dolina 6, identifikační číslo 45412120, Slovenská republika, (dále jen Sagario),

vědomi si toho, že barvený topný olej Heizöl nomenklaturního zařazení 27101943 dopravený na daňové území České republiky buď prodán a používán pro pohon motorů jako motorová nafta bez toho, že by došlo k přiznání a zaplacení spotřební daně a k přiznání a zaplacení daně z přidané hodnoty, prováděli na zařízení stáčiště v Praze-XY za tímto účelem úpravu barveného topného oleje Heizöl spočívající v tom, že zajišťovali vlastní technologii jeho odbarvení, k čemuž používali vlastní čerpadlo jež napojili na tank stáčiště a dodávali i vlastní rozvody doplněné filtrační jednotkami, přijatý olej obohacovali o nezjištěnou sypkou chemikálii a následně ho filtrovali, čímž ho připravili k výdeji již zbarvený jako motorovou naftu, přičemž tuto činnost řídil A. B., který současně prováděl příjem topného oleje, vedl jeho evidenci, potvrzoval řidičům jeho přijetí za účelem čehož disponoval razítkem firmy Sagario a převzaté dokumenty ke zboží, jako je CMR a další, předával Z. K. a prostřednictvím telefonu číslo XY, který obdržel od další osoby, s níž vedl obchodní komunikaci týkající se distribuce, zejména ohledně množství zboží připraveného k výdeji, a takto připravili k prodeji zboží v objemu

nejméně 37 přeprav barveného topného oleje Heizöl nomenklaturního zařazení 27101943 na daňové území České republiky do skladu v Praze-XY a po jeho zbavení ochranného zbarvení – odbarvení – pak následnou distribuci odběratelům v tuzemsku v objemu nejméně 1.412.690 litrů motorové nafty z tohoto skladu v XY číslo XY, okres XY, kam byla část odbarveného topného oleje z Prahy-XY koncem srpna 2012 před další distribucí převezena a uskladněna, a to tak, že:

v celkem 48 případech byla uskutečněna různými vozidly doprava fakticky odbarveného topného oleje různým odběratelům, kterým dodavatel fakturoval již prodej motorové nafty,

kdy následně v souladu s úmyslem P. K., Z. K., R. B. a právnické osoby KATOS, spol. s r.o., kdy tyto osoby byly za tuto trestnou činnost již pravomocně odsouzeny rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 31. 10. 2019, č. j. 29 T 13/2014-9242, ve znění rozsudku Vrchního soudu Olomouc ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 4 To 28/2020, přičemž tento úmysl byl obžalovaným znám, ač byl minerální olej Heizöl nomenklaturního 27101943 v celkovém objemu cca 1.412.690 litrů společnosti KATOS, spol. s r.o. prodán pro pohon motorů a této společnosti, P. K., Z. K., R. B., popřípadě společnosti Chathouse, jmenovanými ovládané a použité za účelem zastření prodeje směsi v zahraničí nakoupeného minerálního oleje v tuzemsku již jako motorové nafty, v souladu s § 46 písmeno a) zákona o spotřebních daní vznikla povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň z minerálních olejů, tuto daň nepřiznala a nezaplatila a dále, ač společnost KATOS, spol. s r.o. (popřípadě P. K., Z. K., R. B. či společnost Chathouse, jmenovanými ovládaná a použitá za účelem zastření prodeje v zahraničí nakoupeného minerálního oleje v tuzemsku nyní již jako motorové nafty) jako plátce daně z přidané hodnoty, uskutečnila zdanitelné plnění – dodání motorové nafty v tuzemsku, v rozporu s § 21 odstavec 1 a § 108 odstavec 1 písmeno a) zákona o dani z přidané hodnoty, v daňových přiznáních k dani z přidané hodnoty za příslušná zdaňovací období roku 2012 úmyslně nepřiznala a nezaplatila daň z přidané hodnoty z uskutečněných zdanitelných plnění, popřípadě tak neměla v úmyslu činit, čímž obžalovaní svým jednáním pomohli již pravomocně odsouzeným P. K., Z. K., R. B. a právnické osobě KATOS, spol. s r.o. zkrátit Českou republiku na spotřební dani o částku 15.468.955 Kč a na dani z přidané hodnoty o částku 7.725.180,80 Kč.

2. Za to byl obviněný A. P. Ś. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 let se zařazením do věznice s ostrahou. Nalézací soud uložil tresty také ostatním spoluobviněným.

3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný A. P. Ś. odvolání. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 14. 11. 2023, č. j. 2 To 57/2023-8057, rozhodl tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný A. P. Ś. prostřednictvím svého obhájce dovolání. Usnesení odvolacího soudu napadá v celém jeho rozsahu. Jeho argumentace směřuje jak proti výroku o vině, tak proti výroku o trestu. Dovolání opírá o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř.

5. Obviněný své námitky rozčlenil do čtyř okruhů. Namítá jednak porušení zásady in dubio pro reo ve vztahu k hodnocení subjektivní stránky, neprovedení obhajobou navržených důkazů, kritizuje nesprávné vyhodnocení kritérií pro ukládání trestů a tvrdí, že mu byl uložen trest v rozporu s legitimním očekáváním.

6. V rámci prvního okruhu námitek obviněný tvrdí, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Obviněný se doznal k tomu, že podle pokynů B. prováděl práce popsané v obžalobě (přečerpávání a úprava tekutin). Namítá však, že tak nečinil v úmyslu pomoci jiným osobám páchat trestnou činnost. Činnosti se obviněnému nejevily ani nemohly jevit jako nelegální. Neprobíhaly jakkoliv skrytě, byly vykonávány v obvyklé denní pracovní době. Svůj podíl na činnostech obviněný původně popíral z důvodu, že ho policisté informovali o hrozbě vysokého trestu.

7. Soudy podle obviněného neprokázaly jeho úmysl. Barva topného oleje ani barva nafty není obecně známou skutečností. Pokud snad bylo zneužívání rozdílného zdanění topných olejů a motorové nafty medializováno, pak rozhodně nezabíhalo do detailů a technické podstaty věci. Pokud svědci R., H. a L. jakožto odborníci nepoznali, zda se do stáčiště dováží topný olej či nafta, jak to měl poznat obviněný jakožto laik. Obviněný zpochybnil relevanci argumentu odvolacího soudu, že obviněný pracoval jako ochranka ve společnosti zabývající se pokládáním plynovodního potrubí. Podmínky, ve kterých obviněný pracoval v České republice, rozhodně nebyly podmínkami neobvyklými u pracovníků „z východu“. Tím měly být naplněny dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a l) tr. ř.

8. V rámci druhého okruhu námitek obviněný vytýká odvolacímu soudu, že zamítl návrh na vyšetření duševního stavu obviněného za účelem zjištění jeho příčetnosti či snížené příčetnosti. Obhájce nabyl dojmu, že obviněný je osobu se sníženým intelektem, mohlo by se jednat o duševní poruchu. Tlumočnice se pak soud nezeptal vůbec, aniž by na důkazní návrh jakkoli reagoval. Odvolací soud tak podle obviněného nemohl stav obviněného náležitě posoudit, když ho viděl jen krátce při veřejných zasedáních. Tím měl být naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

9. V rámci třetího okruhu námitek obviněný namítl, že soudy dostatečně nepřihlédly k polehčujícím okolnostem a dalším skutečnostem, které odůvodňovaly mírnější trest uložený pod dolní hranici trestní sazby. Odvolací soud se zabýval pouze otázkou nepřiměřené délky trestního stíhání, nevzal však již v potaz odstup od spáchání činu a nevypořádal se s tím, proč přípravná fáze trestního řízení do podání obžaloby trvala pět a půl roku. Soud nepřiznal obviněnému polehčující okolnost spočívající v doznání – obviněný je přesvědčen, že se doznal i přesto, že nadále popírá subjektivní stránku. Kdyby soud k těmto okolnostem přihlédl, musel by změnit názor ohledně mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby. Tím měl být naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

10. Konečně v rámci čtvrtého okruhu námitek obviněný porovnává jemu uložený trest s tresty ostatních spolupachatelů i hlavních pachatelů a vyjadřuje přesvědčení, že jemu uložený trest je vzhledem k jeho míře zapojení do trestné činnosti a v kontextu trestů uložených ostatním pachatelům nepřiměřeně přísný. Namítá, že tím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Tím měly být naplněny dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

11. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu i rozsudek nalézacího soudu a aby věc přikázal nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

12. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.

13. Státní zástupce nejprve uvedl, v jakých případech může být naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného proti správnosti skutkových zjištění a rozsahu provedeného dokazování podle státního zástupce tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají. Obviněný pouze polemizuje s rozhodnými skutkovými zjištěními, aniž by konkrétně uvedl, v čem má spočívat zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Rozhodné skutečnosti, určující pro naplnění znaků pomoci ke zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jsou podloženy konkrétními důkazními prostředky (zejména výpověďmi svědků a listinnými důkazy). Nalézací soud vysvětlil, v čem spatřoval podíl obviněného na páchání trestné činnosti.

14. Námitku porušení pravidla in dubio pro reo lze podle státního zástupce projednat v dovolacím řízení jen tehdy, pokud by porušení této zásady zakládalo existenci zjevného rozporu mezi důkazy a skutkovými zjištěními. Taková situace v nyní projednávané věci nenastala. Státní zástupce v napadených rozhodnutích neshledal snahu soudů nedůvodně podpořit verzi obžaloby, skutkové závěry jsou opřeny o provedené důkazy a logické argumenty.

15. Námitka, že odvolací soud neprovedl důkaz vyšetřením duševního stavu obviněného, podle státního zástupce formálně odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je však nedůvodná. S poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 6 Tdo 921/2014, státní zástupce uvedl, že orgány činné v trestním řízení obecně nemají povinnost vypracovat znalecký posudek k posouzení (ne)příčetnosti pachatele. Ten je třeba pouze tehdy, jestliže konkrétní okolnosti zjištěné v průběhu dokazování odůvodňují potřebu získat odborné závěry z oboru psychiatrie. Odvolací soud uvedl, proč důkaznímu návrhu nevyhověl.

16. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podle státního zástupce odpovídají námitky obviněného, kterými zpochybňoval své úmyslné zavinění. Ani tyto námitky však státní zástupce neshledal důvodnými. Z dokazování vyplynulo, že obviněný společně s dalšími spoluobviněnými zajišťoval vlastní technologii odbarvení topného oleje, když olej obohacoval o nezjištěnou chemikálii a následně ho filtroval. Podle těchto skutkových zjištění obviněný věděl o úmyslu hlavních pachatelů nepřiznat a nezaplatit spotřební daň z minerálních olejů a DPH. Podle státního zástupce o subjektivní stránce svědčí také to, že obviněný nebyl ohledně vykonávané činnosti v žádném pracovněprávním vztahu. Průměrně disponovaný jedinec ví, že nakládání s tímto typem zboží podléhá určitým pravidlům. Způsob nakládání s topným olejem v něm musel vzbuzovat přinejmenším pochybnosti. Konečně není bez významu, že obviněný zprvu popíral, že by vykonával jakékoliv práce související s filtrováním topného oleje.

17. Výrok o vině je podle státního zástupce dostatečně konkrétní nejen z hlediska účasti obviněného na trestné činnosti hlavních pachatelů, ale též ohledně vyjádření subjektivní stránky pomoci. Podle státního zástupce obviněný v kontextu všech okolností věděl, že dílčími úkony se podílí na zkrácení spotřební daně a DPH.

18. Námitky obviněného proti nepoužití § 58 tr. zákoníku podle státního zástupce lze podřadit přinejmenším pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani tyto však nejsou důvodné. Státní zástupce vyložil, v rámci kterých dovolacích důvodů je možno napadat výrok o trestu. Upozornil, že nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až 42 tr. zákoníku nelze napadat v rámci žádného z dovolacích důvodů. Výjimkou jsou pouze případy zjevného zásahu do základních práv a svobod obviněného.

19. Trest uložený obviněnému podle státního zástupce nevybočuje z ústavního rámce. Navíc nalézací soud promítl do celkové výměry trestu dobu, která uplynula od spáchání trestného činu, i celkovou délku trestního řízení. Obviněnému byl uložen trest na samé dolní hranici sazby.

20. Mimořádné snížení trestu není obligatorní povinností soudu. Naopak, postup podle tohoto ustanovení je namístě především tehdy, jestliže určitá okolnost natolik vybočuje z rámce ostatních případů dané skutkové podstaty, že vyžaduje shovívavější přístup k potrestání pachatele. V posuzované věci však okolnosti nejsou natolik výjimečné, aby odůvodňovaly použití § 58 odst. 1 nebo 6 tr. zákoníku. Obviněný svým jednáním umožnil hlavním pachatelům zkrátit spotřební daň a DPH celkem ve výši 23.194.135,80 Kč, přičemž tak činil vědomě a se znalostí všech podstatných okolností.

21. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný nijak slovně nevyjádřil a nevznesl k němu ani konkrétní argumenty. Citovaný důvod dovolání je naplněn tehdy, pokud v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Takovou vadou ovšem napadená rozhodnutí zatížena nejsou.

22. Státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Souhlasí s rozhodnutím v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného než navrženého rozhodnutí.

III. Přípustnost dovolání

23. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.

24. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř.

25. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

26. Obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř.

27. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

28. Konečně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je pak dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

29. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

30. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

31. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.

IV. Důvodnost dovolání

32. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolaní proti rozsudku soudu prvního stupně. Tento rozsudek pak obviněný zpochybňuje jak ve výroku o vině, tedy pokud byl uznán vinným z pomoci ke zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, tak ve výroku o trestu. Obviněný na podkladě dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř. uplatňuje ve vztahu k výroku o vině jednak námitky procesní a skutkové povahy (týkající se rozsahu dokazování a hodnocení provedených důkazů), jednak námitky povahy právní (subjektivní stránka, příčetnost). Obviněný uplatňuje i námitky týkající se trestu, a to jednak z hlediska jeho údajné nepřiměřenosti, jednak z hlediska neužití ustanovení § 58 tr. zákoníku.

33. Podanému dovolání je předně třeba vytknout, že ačkoliv v něm obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tř. ř., je nutno tyto dovolací důvody posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou). Z obsahu dovolání je totiž zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, nýbrž zejména proti rozsudku soudu nalézacího, který ho uznal vinným žalovaným skutkem a uložil mu trest. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).

34. Přestože obviněný tento dovolací důvod neuplatnil, Nejvyšší soud k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř.

35. Z hlediska výroku o vině a k němu se vztahujícím námitkám Nejvyšší soud uvádí, že se těmito námitkami obviněného zabýval i z pohledu zjištění, že obviněný se nakonec v odvolacím řízení doznal k tomu, že manipuloval s topným olejem způsobem popsaným v obžalobě. Obviněný avšak (nadále) zpochybňuje, že by se uvedeného jednání dopustil v úmyslu pomoci hlavním pachatelům spáchat trestný čin. Takto namítá, že o protiprávnosti svého počínání nevěděl a ani vědět nemusel, a to zejména ve vztahu ke skutečnostem, které jsou určující pro naplnění znaků pomoci ke zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný zároveň vytýká nalézacímu soudu, že neprovedl obhajobou navržené znalecké zkoumání jeho duševního stavu a k této otázce také výslech tlumočnice, a to k posouzení, zda byl v době činu příčetný, tedy zda byl schopný rozpoznat protiprávnost svého počínání

36. K obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud (s ohledem na obsah podaného dovolání) nejprve v obecné rovině opětovně uvádí, že tento dovolací důvod je naplněn ve třech různých alternativách. První alternativa uvedeného důvodu dovolání je určována zjevným rozporem mezi obsahem provedených důkazních prostředků a rozhodnými skutkovými zjištěními. Ten může nastat jen tehdy, pokud obsah důkazních prostředků vůbec neposkytuje podklad pro skutková zjištění, k nimž dospěly soudy činné dříve ve věci, nebo je dokonce pravým opakem těchto zjištění, případně, pokud obsah provedených důkazních prostředků nemůže být podkladem pro skutková zjištění soudů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, který vzešel z těchto skutkových zjištění. V případě procesně nepoužitelných důkazů (druhá alternativa důvodu dovolání) se jedná o situaci, kdy důkazní prostředek, který je podstatný pro rozhodný skutkový závěr, byl opatřen v rozporu se zákonem. O neprovedení podstatného důkazu (třetí alternativa důvodu dovolání) se jedná zejména v případě, že soudy opomněly provést důkazní prostředek navržený některou ze stran trestního řízení, přičemž neprovedení takového důkazního prostředku nebylo odůvodněno. I v případě této alternativy se vada musí vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním, tedy takovým, jež mají bezprostřední význam z hlediska právního posouzení skutku jako trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.

37. Z obsahu dovolaní pak lze dovodit, že obviněný uplatňuje první a třetí alternativu uvedeného dovolacího důvodu.

38. První alternativě důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (tedy zjevnému rozporu mezi obsahem provedených důkazních prostředků a rozhodnými skutkovými zjištěními) neodpovídají námitky obviněného proti správnosti skutkových zjištění v té podobě, jak je uplatnil. Těmito námitkami obviněný nevyjádřil zjevný rozpor těchto skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, ve skutečnosti totiž pouze zpochybňoval výsledky provedeného dokazování. Obsahem dovolání pak není argumentace, ve které by obviněný konkrétně uvedl, proč obsah důkazů (jejich souhrn) vůbec neposkytuje podklad pro nižšími soudy učiněná skutková zjištění, nebo je dokonce pravým opakem těchto zjištění, anebo proč obsah provedených důkazů nemůže být podkladem pro zmiňovaná skutková zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení. Obviněný založil své námitky pouze na argumentačně nepodložené polemice s rozhodnými skutkovými zjištěními. Takové námitky obviněného však nezakládají existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a ani žádného jiného důvodu dovolání uvedeného v § 265b tr. ř.

39. Uvedený závěr Nejvyššího soudu vyplývá z konfrontace obsahu dovolací argumentace obviněného a soudy učiněných skutkových zjištění. Rozhodná skutková zjištění, která se následně stala podkladem pro právní závěry soudů, jsou založena na tom, že obviněný pomáhal další osobám v jednání (odbarvování do České republiky dovozeného barevného topného oleje), v důsledku kterého následně docházelo k zkrácení spotřební daně a DPH, přičemž v příčinné souvislosti s tímto jednáním došlo ke zkrácení zmiňovaných druhů daní ve velkém rozsahu. Tato skutková zjištění jsou podložena konkrétními v trestní věci obviněného provedenými důkazy (zejména svědeckými výpověďmi a listinnými důkazy, dílem i výpovědí obviněného), které byly provedeny nižšími soudy zcela v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř. a následně byly hodnoceny podle § 2 odst. 6 tr. ř. Zde je zcela možné odkázat zejména na body 12. až 24. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, případně na body 21. až 24. odůvodnění usnesení odvolacího soudu.

40. Pokud jde o procesní námitku týkající se rozsahu provedeného dokazování, je nutno konstatovat, že tato odpovídá třetí alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že ani tato námitka není opodstatněná.

41. K této námitce je nejprve opět v obecné rovině třeba uvést, že v trestním řízení závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede. Obecné soudy musí v každé fázi trestního řízení, a to i bez případných návrhů stran, zvažovat, zda a v jakém rozsahu je potřebné doplnit dosavadní stav dokazování, přičemž současně posuzují důvodnost případných návrhů na doplnění dokazování (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 101/95, publikovaný pod č. 81 ve svazku 4 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Jak ovšem vyjádřil Ústavní soud v usnesení ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 664/11, rozsah dokazování nemůže být při uplatnění tzv. zásady materiální pravdy (§ 2 odst. 5 tr. ř.) bezbřehý, soud je při určení tohoto rozsahu limitován rozsahem „nezbytným pro rozhodnutí“. Platí, že není povinností obecného soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh. Odmítne-li však soud provést navržený důkaz, musí toto rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit.

42. Obviněný shora uvedené důkazní návrhy uplatnil až v řízení před odvolacím soudem. Nejvyšší soud ověřil, že odvolací soud se důkazním návrhem na vyšetření duševního stavu obviněného náležitě zabýval v bodě 25. odůvodnění napadeného usnesení. Konstatoval, že neshledal žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly jakoukoliv pochybnost o tom, že obviněný je schopen chápat smysl trestního řízení, popřípadě že nebyla narušena jeho schopnost rozpoznat nebezpečnost svého jednání a své jednání ovládat. Tento závěr je zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, podle níž není povinností orgánů činných v trestním řízení, aby k návrhu obhajoby automaticky nechávaly zpracovat znalecký posudek k posouzení nepříčetnosti pachatele. Příčetnost se totiž presumuje a nutnost zpracování znaleckého posudku je dána pouze tehdy, pokud skutkový podklad, tj. konkrétní okolnosti zjištěné v průběhu dokazování, odůvodní potřebu získání odborných závěrů z oboru psychiatrie (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 6 Tdo 921/2014, nebo ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 4 Tdo 77/2021).

43. Pokud jde o navrhovaný výslech tlumočnice, z protokolu o veřejném zasedání konaném u Vrchního soudu v Olomouci dne 14. 11. 2023 (č. l. 8053) vyplývá, že obviněný při dotazu na doplnění dokazování na výslechu tlumočnice netrval, navrhoval pouze vyšetření duševního stavu obviněného. Požadavek na výslech tlumočnice k otázce posouzení duševního stavu obviněného je pak sám o sobě do značné míry absurdní, neboť by nepochybně pro odbornost této otázky odpověď přinést nemohl, bez ohledu na to, jaký čas tlumočnice s obviněným trávila.

44. Obviněný dále uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V rámci tohoto dovolacího důvodu obviněný zpochybňuje naplnění subjektivní stránky pomoci podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, tedy své úmyslné zavinění.

45. Již bylo výše pod bodem 28. tohoto rozhodnutí uvedeno, že uvedený dovolací důvod je naplněn v případech, pokud dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že citovaný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. V rámci tohoto dovolacího důvodu je skutkový stav hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. [ŠÁMAL, Pavel, PÚRY, František. § 265b (Důvody dovolání). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3164.].

46. Obviněný sice v podaném dovolání (formálně) uplatnil obě varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy výslovně neurčil,

kterou variantu uplatňuje (zda nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení), platí však, že pokud je zpochybňována subjektivní stránka trestného činu, jedná se o otázku právní, kterou je zpravidla možné podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

47. Z hlediska vypořádání se s uvedenou námitkou Nejvyšší soud opět připomíná, že obviněný nejprve, a to od počátku trestního řízení, svou trestnou činnost popíral a až v odvolacím řízení připustil, že se dopouštěl jednání popsaného v obžalobě. Nadále však trval a trvá na tom, že nevěděl ani o protiprávnosti svého počínání (měl za to, že prostě čistí naftu), ani že hlavní pachatelé zamýšlí krátit daně. Obviněný tedy v souhrnu tvrdí, že žádná z okolností, na které soudy poukázaly, neodůvodňuje závěr o tom, že jednal přinejmenším v nepřímém úmyslu.

48. S ohledem na obsah dovolací argumentace obviněného je však v nyní projednávané věci zřejmé, že obviněný nezaložil zpochybnění naplnění subjektivní stránky na odlišném právním hodnocení zjištěného skutkového stavu, nýbrž na prosazování vlastní alternativní verze skutkového děje, podle níž nevěděl, že se svým jednání podílí na trestné činnosti hlavních pachatelů, a ani to vědět nemusel. Taková argumentace ovšem dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neodpovídá.

49. Nejvyšší soud se tak mohl touto námitkou obviněného zabývat pouze z toho pohledu, zda skutková zjištění, která jsou rozhodná pro posouzení subjektivní stránky posuzovaného trestného činu, nejsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. V tomto směru pak shledal argumentaci obviněného zjevně neopodstatněnou.

50. Rozhodná skutková zjištění, na nichž soudy vystavěly závěr o naplnění subjektivní stránky zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, popsal nalézací soud v bodě 23. odůvodnění rozsudku a odvolací soud v bodě 26. odůvodnění napadeného usnesení. Lze jen stručně zopakovat, že obviněný Ś. společně s ostatními spoluobviněnými zajišťoval samotné odbarvování topného oleje přisypáváním nezjištěné chemikálie a následnou filtrací tak, aby mohl být topný olej dále prodáván jako motorová nafta. Činnost řídil a s hlavními pachateli komunikoval obviněný B., který měl s machinacemi s topným olejem bohaté zkušenosti a byl za to již v Polsku odsouzen. Obvinění úpravu topného oleje činili nárazově, bez jakékoliv písemné smlouvy, při stáčení přespávali v buňce přímo na stáčišti. Uvedené skutkové závěry přitom jednoznačně mají podklad v provedeném dokazování, když vyplývají mj. z výpovědí svědků R., H., L. a Š., jakož nakonec i z výpovědi samotného obviněného před odvolacím soudem. Nejvyšší soud tak neshledal žádný, natož zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy.

51. Pokud jde o posouzení otázky zavinění, pak Nejvyšší soud odkazuje na ustálenou rozhodovací praxi, podle níž okolnosti subjektivní povahy, jako je právě otázka zavinění, lze zpravidla dovozovat toliko nepřímo z okolností objektivní povahy, z nichž je možno podle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 394/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 5 Tz 225/2001, či usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2728/12).

52. Právě takovým způsobem postupovaly soudy i v nyní projednávané věci. Nejvyšší soud se ztotožňuje s nižšími soudy, že s ohledem na řadu nestandardních okolností musel být obviněný Ś. přinejmenším srozuměn s tím, že nakládá se surovinou, u které obchodování s ní podléhá určitým pravidlům. V době kolem roku 2012, kdy probíhalo jednání pachatelů v této trestní věci, docházelo v celé Evropě ke zneužívání rozdílného zdanění topných olejů a nafty, což bylo také náležitě medializováno. To, zda byl medializován i konkrétní řemeslný způsob provádění této trestné činnosti, je přitom pro posouzení subjektivní stránky posuzovaného trestného činu nerozhodné.

53. Pokud se obviněný staví do pozice prostého dělníka, který pouze dělal to, co mu jiní poručili a o víc se nezajímal, pak mu i přesto lze přičítat k tíži, že s dalšími osobami prováděl značně podezřelé činnosti s topnými oleji (byť by si myslel, že se jedná o naftu) za značně podezřelých podmínek. Současně se obviněný vůbec nezajímal o to, co s topným olejem dělá a proč olej po úpravě mění barvu. Pak ale musel vědět, že svým jednáním může porušit zájem státu na řádném vyměření daně, a pro případ, že toto porušení způsobí, s tím byl srozuměn. Současně je nutno zdůraznit, že pro trestní odpovědnost pomocníka podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku se sice nevyžaduje, aby výrok o vině odsuzujícího rozsudku obsahoval detailní popis trestného jednání pachatele, musí v něm ale být vyjádřena alespoň hrubá představa pomocníka o trestném činu pachatele, tedy základní skutkové okolnosti týkající se zejména doby a místa trestného činu spáchaného pachatelem, k němuž směřovala pomoc, předmětu jeho útoku, obecného způsobu spáchání, typu trestné činnosti apod. (viz přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 485/2006, publikované pod č. T 914. v sešitě 28 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2006).

54. Konfrontuje-li opět Nejvyšší soud dovolací argumentaci obviněného s výše uvedenými kritérii subjektivní stránky pomocníka k trestnému činu, pak popis jeho jednání ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně je dostatečně konkrétní nejen z hlediska jeho účasti na trestné činnosti hlavních pachatelů, ale také dostatečně vyjadřuje subjektivní stránk tohoto jeho „pomocného“ jednání. Z hlediska subjektivní stránky trestného činu totiž pomoc předpokládá, že pomocník ví o úmyslu pachatele trestného činu a sám úmyslně jedná (ve formě usnadnění nebo umožnění jednání pachatele) tak, aby byl uskutečněn jemu známý úmysl pachatele. Protože pomoc k trestnému činu je vždy podmíněna úmyslem směřujícím k takové účasti na konkrétním úmyslném trestném činu pachatele, musí být čin pomocníka charakterizován konkrétními skutkovými okolnostmi, nikoliv jen znaky skutkové podstaty (k tomu viz přiměřeně i rozhodnutí pod č. 51/2006 Sb. rozh. tr.).

55. Podstatou jednání obviněného v této trestní je to, že obviněný Ś. fyzicky s dalšími osobami (způsobem a za okolností již výše popsaných) prováděl úpravu barveného topného oleje tak, aby mohl být tento topný olej dále prezentován a následně prodáván jako motorová nafta, aniž by následně hlavní pachatelé přiznali a zaplatili spotřební daň a DPH. Samotné nepřiznání a nezaplacení obou daní není obviněnému kladeno přímo za vinu, pro dovození jeho trestní odpovědnosti zcela postačilo, pokud obviněný prováděl předmětné manuální úkony, neboť v kontextu všech ostatních rozhodných skutkových okolností věděl o tom, že těmito dílčími úkony a následným prodejem se podílí na zkrácení spotřební daně a DPH a byl s tím srozuměn.

56. Jestliže obviněný ve vztahu k naplnění subjektivní stránky argumentoval porušením zásady in dubio pro reo, pak Nejvyšší soud uvádí, že tato (procesní) zásada se dotýká oblasti skutkových zjištění a Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi zásadně nepřipouští, aby bylo uplatnění této zásady zkoumáno v dovolacím řízení, a to s výjimkou případů, kdy porušení této zásady vygraduje do zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zásada in dubio pro reo se pak uplatní tehdy, jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Rozhodnout ve prospěch obviněného lze však jen za předpokladu, že existující rozpory jsou tak zásadní, že vina obviněného není nepochybná ani po pečlivém vyhodnocení všech důkazů, přičemž v úvahu již nepřichází provedení dalších důkazů. O tuto situaci se však v projednávané věci nejednalo, neboť soudy po provedeném dokazování zjevně důvodné pochybnosti o vině obviněného neměly, a nic nenasvědčuje tomu, že by takové důvodné pochybnosti mít měly. Uplatnění zásady in dubio pro reo tak v projednávané věci nebylo namístě.

57. Nejvyšší soud tak uzavírá, že nižší soudy na podkladě skutkových závěrů vyjádřených ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku a odůvodnění napadených rozhodnutí došly ke správnému právnímu závěru, že obviněný jednal přinejmenším v úmyslu nepřímém podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a že jím spáchaný skutek naplňuje všechny zákonné znaky pomoci ke zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (ve znění zákona č. 333/2020 Sb.). Proto i tyto námitky obviněného je nutno označit jako zjevně neopodstatněné.

58. Nejvyšší soud se dále zabýval námitkami obviněného proti uloženému trestu, které obviněný (pokud neuplatnil jiný dovolací důvod) zjevně rovněž podřadil pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Zda tyto námitky obviněný zamýšlel podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud spekulovat nechce, neboť v tomto směru v dovolání obviněného jakákoliv argumentace absentuje. Nejvyšší soud pak dospěl k závěru, že námitky obviněného pod tyto ani pod žádné jiné dovolací důvody podřadit nelze.

59. Z trestního řádu a ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že námitky směrující vůči výroku o trestu je možné projednat toliko v rámci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h), i) a j) tr. ř. Uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu v důsledku nesprávného hodnocení kritérií podle § 39, § 41 a § 42 tr. zákoníku nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu.

60. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno považovat jen jiné vady výroku o trestu záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Takové námitky nicméně obviněný ve svém dovolání neuplatnil a ani Nejvyšší soud neshledal, že by napadené rozhodnutí trpělo takovouto vadou (nebyl ukládán úhrnný, souhrnný ani společný trest).

61. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Taková situace opět v nyní projednávané věci nenastala, neboť obviněnému byl uložen trest odnětí svobody na 5 let, který odpovídá trestní sazbě 5 až 10 let, která je podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku stanovena pro trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným (trest byl přitom uložen na samé dolní hranici této sazby).

62. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je pak naplněn tehdy, bylo-li rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od potrestání s dohledem, aniž by byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takovýto postup. K tomu v předmětné trestní věci taktéž nedošlo a námitky tohoto charakteru nejsou formálně ani obsahově v dovolání obviněného zmíněny.

63. V případě takto uloženého (zákonného) trestu a trestu uloženého ve výměře odpovídající trestní sazbě pro příslušný trestný čin by zásah Nejvyššího soudu mohl přicházet v úvahu toliko ve zcela výjimečných případech, a to v případě trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného. Jedná se o případy, pokud by byl uložený trest v příkrém rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky a byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe a představoval by zásah do základního práva obviněného na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016).

64. Podle názoru Nejvyššího soudu pak trest uložený obviněnému v této trestní věci není trestem natolik přísným, nepřiměřeným či zjevně nespravedlivým, aby mohl být učiněn uvedený závěr v tom směru, že tento trest vybočuje z ústavního rámce proporcionality trestní represe. Důvody pro toto konstatování pak lze najít již v odůvodnění obou napadených rozhodnutí. Krajský soud pod bodem 34. odůvodnění rozsudku zmínil a do druhu a zejména výměry ukládaného trestu promítl dobu, která uplynula od spáchání trestného činu i celkovou délku trestního řízení. Zabýval se i otázkou doznání jako potencionální polehčující okolnosti podle § 41 písm. l) tr. zákoníku, to při vědomí toho, že s ohledem na podobu obhajoby obviněného tomuto nakonec nebylo možno tuto polehčující okolnost přiznat. Také vrchní soud se otázce trestu na podkladě odvolání obviněného věnoval, jak o tom svědčí bod 27. odůvodnění jeho usnesení, přičemž své závěry současně vztáhl i k otázce délky řízení v trestní věci obviněného, a to ve vztahu k případnému mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby podle § 58 odst. 1, odst. 6 tr. zákoníku.

65. Pokud jde o námitky obviněného týkající se mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, pak je především nutno poukázat na zcela nedostatečnou argumentaci obviněného z hlediska ne/uplatnění tohoto institutu v této trestní věci. V podaném dovolání se obviněný jeho uplatnění domáhal pouze na základě argumentace popsané pod bodem 22. tohoto svého podání, aniž by uvedl, podle kterého konkrétního ustanovení (odstavce) § 58 tr. zákoníku měly soudy mimořádně snížit jemu ukládaný trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby. Přestože se lze domnívat, že obviněný mínil ustanovení § 58 odst. 1 a odst. 6 tr. zákoníku, musí i zde Nejvyšší soud připomenout, že Nejvyšší soud je vázán nejen uplatněnými dovolacími důvody, ale i jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy.

66. Současně však musí Nejvyšší soud uvést, a to i na rozdíl od stanoviska státního zástupce uvedeného v jeho vyjádření k dovolání, že se Nejvyšší soud nedomnívá, že by byly tyto námitky podřaditelné pod kterýkoliv z dovolacích důvodů, a to i při vědomí vydání nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. I. ÚS 631/23. S výjimkou jednoho ojedinělého a vybočujícího rozhodnutí totiž Nejvyšší soud během posledních 17 let ve svých rozhodnutích opakovaně zaujímal názor, že nepoužití fakultativního ustanovení o mimořádném snížení trestní trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby nezakládá žádný z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. Tato jednotná praxe byla v nedávné době potvrzena publikací již odkazovaného usnesení ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 317/2020, a to konkrétně pod č. 7/2021 Sb. rozh. tr. K žádné podstatné změně v obecném náhledu Nejvyššího soudu na danou problematiku nedošlo ani v době po vydání citovaného nálezu Ústavního soudu, což lze demonstrovat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2023, sp. zn. 6 Tdo 879/2023, jež následně obstálo i před Ústavním soudem – viz jeho usnesení ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. I. ÚS 3281/23.

67. Nejvyšší soud se tak v zásadě (nad rámec výše uvedeného) neaplikací ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku a § 58 odst. 6 tr. zákoníku v této trestní věci mohl zabývat toliko z pohledu možného porušení ústavně zaručených práv obviněného. Takové porušení však (opět) neshledal.

68. Pokud jde o mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, je předně třeba uvést, že toto ustanovení je prostředkem soudcovské individualizace trestu a projevem depenalizace v trestním zákoníku. Jeho použití je třeba zvažovat nikoliv mechanicky, ale přísně individuálně ve vztahu ke konkrétnímu činu a konkrétnímu pachateli. Postup podle citovaného ustanovení je namístě především tehdy, jestliže určitá okolnost, která může být i znakem příslušné skutkové podstaty trestného činu, natolik vybočuje při porovnání s ostatními případy, že již sama o sobě nebo ve spojitosti s jinými okolnostmi (např. se značným časovým odstupem od spáchání trestného činu) odůvodňuje shovívavější přístup k potrestání pachatele, anebo pokud teprve souhrn více okolností daného případu vede k úvaze, že použití zákonné trestní sazby by bylo nepřiměřeně přísné a postačí i mírnější postih pachatele k jeho nápravě. Může jít především o ty situace, kdy polehčující okolnosti (§ 41 tr. zákoníku) a nízká intenzita naplnění zákonných znaků ve svém souhrnu a kvalitě přesvědčivým způsobem snižují závažnost trestného činu, případně některá z nich je nezvykle intenzivní povahy, takže je namístě hodnotit ji jako okolnost významně polehčující (např. zvlášť tíživé osobní nebo rodinné poměry, za kterých pachatel spáchal trestný čin, aniž by si je byl způsobil). Je tomu tak i tehdy, jestliže některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, bez ohledu na to, zda jde o znak základní nebo kvalifikované skutkové podstaty, byl naplněn neobvykle nízkou intenzitou a tato skutečnost výrazně ovlivnila společenskou škodlivost daného případu a snížila ji pod obvyklou mez natolik, že je namístě mírnější trestní postih, než jaký zákon obecně předpokládá. Podobný význam může mít i delší doba, která uplynula od spáchání trestného činu (§ 39 odst. 3 tr. zákoníku), aniž její délku zavinil pachatel (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 5 Tdo 1356/2018, publikované pod č. 28a/2020 Sb. rozh. tr.).

69. Jak je patrné z bodu 34. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a zejména pak z bodů 27. až 29. odůvodnění usnesení odvolacího soudu, soudy obou stupňů se předpoklady pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody vcelku podrobně zabývaly. Jestliže poté dospěly k závěru, že pro postup podle § 58 tr. zákoníku nejsou ve věci obviněného Ś. splněny podmínky, a to ani podle odst. 1, ani podle odst. 6 citovaného ustanovení, pak učinily správný závěr.

70. Nejvyšší soud se tedy po seznámení s obsahem spisu s těmito úvahami obou soudů ztotožnil. Na tomto jeho ztotožnění se závěry nižších soudů pak nemůže ničeho změnit ani dosavadní bezúhonnost obviněného, delší doba uplynulá od spáchání trestného činu (v době rozhodování odvolacího soudu asi 11 let), či delší doba trvání trestního stíhání (asi 7 let). Tyto okolnosti byly soudy hodnoceny a také se promítly v tom, že obviněnému byl uložen trest na samé dolní hranici příslušné trestní sazby.

71. Odvolací soud přitom důvodně v tomto ohledu nebral v úvahu tvrzené doznání obviněného, neboť obviněný se ve skutečnosti nedoznal (ačkoliv ve svém dovolání tvrdí opak). Je totiž skutečností, že v nyní projednávané věci se obviněný doznal pouze k objektivní stránce svého jednání, nikoliv však již ke stránce subjektivní. Doznání pachatele totiž spočívá v tom, že pachatel procesně účinným způsobem (při výslechu u orgánu činného v trestním řízení) výslovně prohlásí, že spáchal trestný čin, pro který je stíhán, tj. uvede všechny skutkové okolnosti rozhodné pro naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu. K tomu, aby mohlo být doznání v jakékoli podobě hodnoceno ve prospěch pachatele, musí toto jeho vyjádření svědčit o tom, že pachatel si uvědomil nesprávnost svého počínání v podobě trestné činnosti, zaujal k němu kritický postoj, projevil snahu po nápravě a nejde o doznání učiněné pouze formálně pod tíhou usvědčujících důkazů [§ 41 (Polehčující okolnosti). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 840–841, marg. č. 14.]. Takovéto prohlášení však obviněný neučinil.

72. Souhrn právě uvedených okolností tak podle náhledu Nejvyššího soudu nelze považovat za natolik mimořádný, aby odůvodňoval postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku a soudy tak mohly a měly z tohoto důvodu obviněnému mimořádně snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby.

73. Pokud jde o mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku, je nutné, aby v tomto zákonném ustanovení uvedené podmínky byly splněny kumulativně. Současně je nutno tyto podmínky posuzovat individuálně ve vztahu ke konkrétnímu činu a konkrétnímu pachateli. Základním předpokladem pro použití ustanovení § 58 odst. 6 tr. zákoníku je odsouzení pachatele za přípravu, pokus nebo pomoc k trestnému činu. Je skutečností, že v této trestní věci byl učiněn z hlediska formy účastenství závěr, že obviněný jednal jako pomocník, a že v případě pomoci k trestnému činu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku jde o nejméně závažnou formu účastenství.

74. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody se pak uplatní tehdy, jestliže (příprava, pokus trestného činu) nebo pomoc k trestnému činu nedosahují v konkrétním případě takové závažnosti, jaké odpovídá trestní sazba trestu odnětí svobody stanovená na dokonaný trestný čin (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 8 Tdo 259/2023, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 7 Tdo 124/2016, a ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 6 Tdo 56/2017, usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2272/20). To znamená, že i trest odnětí svobody uložený na samé dolní hranici takové trestní sazby by byl nepřiměřeně přísný a že nápravy pachatele by bylo možné dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání. Povaha a závažnost přípravy, pokusu nebo pomoci se budou posuzovat především podle hledisek uvedených v § 39 odst. 2, odst. 7 písm. b), c) tr. zákoníku. Povaha bude vyplývat zejména z charakteru podniknutého jednání a z charakteru a závažnosti trestného činu, k němuž příprava nebo pokus směřovaly, resp. ke kterému byla pachatelem poskytnuta pomoc. Závažnost je dána především typovou závažností trestného činu, k němuž příprava nebo pokus směřovaly, anebo k němuž byla poskytnuta pomoc, dále i tím, do jaké míry se rozvinuly a jaké skutečnosti případně zabránily v dokonání trestného činu. Okolnost, že došlo pouze k přípravě, pokusu nebo pomoci k trestnému činu, však nemůže sama o sobě – bez ohledu na další významné skutečnosti – odůvodnit snížení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby ve smyslu § 58 odst. 6 tr. zákoníku (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 798 a 799).

75. V posuzované věci však zjištěné okolnosti a podoba protiprávního jednání obviněného důvodně neumožnily soudům dospět k závěru, že by povaha a závažnost trestné činnosti obviněného Ś. byly natolik výjimečné, že by odůvodňovaly použití § 58 odst. 6 tr. zákoníku. Je tomu tak již s ohledem na to, jaká škoda byla trestnou činností, na které se obviněný podílel svým protiprávním jednáním (spočívajícím v nelegálním zpracování stovek tisíců litrů odbarveného topného oleje), zkrácením spotřební daňě z minerálních olejů a DPH ve výši 23.194.135,80 Kč, způsobena. Závěr o tom, že tak obviněný činil zcela vědomě a se znalostí všech podstatných okolností, byl Nejvyšším soudem odůvodněn již výše v tomto usnesení.

76. Za situace, kdy byl obviněnému uložen trest odnětí svobody na samé dolní hranici předepsané trestní sazby a kdy současně nebyly splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody, je zcela lichá i námitka obviněného, že jemu uložený trest je při porovnání s tresty uloženými ostatním obviněným trestem nepřiměřeně přísným. Jinými slovy, mírnější trest již soud v případě obviněného Ś. uložit nemohl. Toliko nad rámec právě uvedeného Nejvyšší soud konstatuje, že při ukládání trestu bere soud v úvahu celou řadu hledisek, nikoliv pouze míru zapojení daného pachatele, již akcentuje obviněný. Podobně, jako není možné se s ohledem na zásadu obžalovací domáhat zproštění obvinění jen proto, že některá z osob účastnících se trestné činnosti nebyla postavena před soud, pak není možné se domáhat uložení mírnějšího trestu jen proto, že ostatním pachatelům související trestné činnosti byl uložen relativně mírný trest. To platí i tehdy, pokud by soudy byly k ostatním pachatelům při ukládání trestu až nebývale shovívavé.

77. Pokud v části dovolání označené písmenem A) obviněný označil také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (který je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný), může se Nejvyšší soud omezit na konstatování, že v dovolání obviněného k tomuto dovolacímu důvodu není uveden ani jediný konkrétní argument. Současně pak Nejvyšší soud neshledal, že by napadená rozhodnutí takovou vadou trpěla.

78. Vzhledem k tomu, že nebyl naplněn ani jeden z obviněným uplatněných důvodů, nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve své druhé alternativě (který navíc obviněný, jak již bylo konstatováno, ani neuplatnil). Platí totiž, že ten je v uvedené alternativě naplněn tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Tyto důvody v této trestní věci shledány nebyly, nemohl tedy být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

79. Ze všech shora podrobně rozvedených důvodů tak mohl Nejvyšší soud uzavřít, že dovolací argumentaci obviněného dílem nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů, dílem se pak jedná o argumentaci zjevně neopodstatněnou.

V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu

80. Nejvyšší soud proto o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.

81. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 20. 11. 2024

JUDr. Aleš Kolář předseda senátu