30 Cdo 2058/2024-187
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce P. M., zastoupeného opatrovníkem Mgr. Petrem Škopkem, advokátem, se sídlem v Rakovníku, Dukelských hrdinů 59/II, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zadostiučinění ve formě omluvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 46/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2024, č. j. 35 Co 29/2024-148, takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2024, č. j. 35 Co 29/2024-148, v části výroku I, kterou byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 11. 2023, č. j. 26 C 46/2023-128, potvrzen ve výroku I a II o zamítnutí žaloby, a ve výroku IX, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a dále ve výroku II, kterým bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 11. 2023, č. j. 26 C 46/2023-128, ve výrocích I, II, kterými bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby, a ve výroku IX, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá.
1. Žalobce (dále též „dovolatel“) se domáhal zadostiučinění ve formě omluvy za vzniklou nemajetkovou újmu a konstatování neoprávněného zásahu do osobnostních práv za neposkytnutí adekvátní lékařské péče ve Vazební věznici a Ústavu pro výkon zabezpečovací detence (dále jen „ÚPVZD“) Praha Pankrác (dále též jen „Vazební věznice Praha Pankrác“), nemocnici oddělení interních odborů 14057, Praha 4, kdy po příjmu žalobce dne 13. 8. 2021 ani v následujících mu nebyla provedena operace ledvin, což mělo trvalé následky na jeho zdraví projevující se bolestmi ledvin a neúplnou funkcí ledvin; za neposkytnutí adekvátní lékařské péče v téže instituci, kdy v týdnu od 16.
8. 2021 do 22. 8. 2021 byl žalobce přes svůj nepříznivý zdravotní stav vertikalizován, přičemž v přítomnosti příslušníků Vězeňské služby České republiky (dále jen „Vězeňská služba ČR“) a s jejich souhlasem odsouzení s tělem žalobce tahali a smýkali jím po zemi; za neposkytnutí adekvátní lékařské péče v téže instituci, kdy po dobu výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha Pankrác, tj. od 13. 8. 2021 do 16. 9. 2021, byla žalobci odmítána medikace léku Combair na astma, který předtím dlouhodobě užíval, přičemž mu byl podáván jiný lék, který se zdravotními problémy žalobce nepomáhal a který byl v době podávání s prošlou expirací; za jednání Vězeňské služby ČR v téže instituci, kdy v týdnu od 16.
8. 2021 do 22. 8. 2021 příslušníci Vězeňské služby ČR vpustili do cely žalobce 4 odsouzené, kteří mu předali provaz a nutili ho uplést si oprátku, když toho žalobce nebyl schopen, oprátku upletli odsouzení a věšeli žalobce na tyč postele, na níž je jinak umístěno madlo jako opora pro pacienty, vše se odehrávalo za přítomnosti a souhlasu příslušníků Vězeňské služby ČR; za jednání Vězeňské služby ČR ve téže instituci, kdy v týdnu od 16. 8. 2021 do 22. 8. 2021, v týdnu od 23. 8. 2021 do 29. 8. 2021 a v týdnu od 30.
8. 2021 do 5. 9. 2021 vždy jedenkrát v každém z uvedených týdnů za přítomnosti příslušníků vězeňské služby ČR, kteří nijak nezasáhli, se ve sprchách v průběhu mytí skupina odsouzených pokoušela žalobce pověsit na provaze s oprátkou; za jednání Vězeňské služby ČR v téže instituci, kdy v době od 6. 9. 2021 do 16. 9. 2021 členové Vězeňské služby ČR každodenně pouštěli odsouzené do cely žalobce, přičemž odsouzení pak za přítomnosti příslušníků Vězeňské služby ČR a s jejich souhlasem žalobci vždy verbálně vyhrožovali ublížením na zdraví a zabitím.
Téhož zadostiučinění se žalobce domáhal za jednání Vězeňské služby ČR ve věznici Pardubice, kdy od 24. 1. 2021 do 13. 8. 2021 byl žalobce nedobrovolně vystaven expozici hliníku v množství škodlivém pro jeho zdraví, kdy byla poškozena funkce jeho ledvin, a za jednání Vězeňské služby ČR ve věznici Kynšperk nad Ohří, kdy v měsíci říjnu 2017 členové vězeňské služby ČR znemožnili dceři žalobce J. K., narozené XY, vstup do věznice Kynšperk nad Ohří a znemožnili tak, aby ho navštívila, v důsledku čehož byl zásadně narušen vztah mezi žalobcem a dcerou.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 11. 2023, č. j. 26 C 46/2023-128, zamítl žalobu, I. aby bylo žalované uloženo do dvou týdnů od právní moci rozsudku zaslat žalobci doporučeně na adresu Psychiatrická nemocnice, Horní Beřkovice, Podřipská čp. 1, 411 85 Horní Beřkovice písemnou omluvu v tomto znění: Vážený pane P. M., Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 se Vám omlouvá za neposkytnutí adekvátní lékařské péče ve Vazební věznici a ÚPVZD Praha Pankrác, nemocnici oddělení interních odborů 14057, Praha 4 /kód nemocnice 04150009/, kdy po Vašem příjmu dne 13. 8. 2021 ani v následujících dnech Vám nebyla provedena operace ledvin, což má trvalé následky na Vašem zdraví projevující se bolestmi ledvin a neúplnou funkcí ledvin. Tímto jednáním bylo neoprávněně zasaženo do Vašich osobnostních práv. Za tento protiprávní zásah se Vám Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti omlouvá;
II. aby bylo žalované uloženo, aby do dvou týdnů od právní moci rozsudku zaslala žalobci doporučeně na adresu Psychiatrická nemocnice, Horní Beřkovice, Podřipská čp. 1, 411 85 Horní Beřkovice písemnou omluvu v tomto znění: Vážený pane P. M., Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 se Vám omlouvá za neposkytnutí adekvátní lékařské péče ve Vazební věznici a ÚPVZD Praha Pankrác, nemocnici oddělení interních odborů 14057, Praha 4 /kód nemocnice 04150009/, kdy v týdnu od 16. 8. 2021 do 22. 8. 2021 jste přes svůj nepříznivý zdravotní stav byl vertikalizován, přičemž v přítomnosti příslušníků Vězeňské služby ČR a s jejich souhlasem odsouzení Vaším tělem tahali a smýkali jím po zemi. Tímto jednáním bylo neoprávněně zasaženo do Vašich osobnostních práv. Za tento protiprávní zásah se Vám Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti omlouvá;
III. aby bylo žalované uloženo, aby do dvou týdnů od právní moci rozsudku zaslala žalobci doporučeně na adresu Psychiatrická nemocnice, Horní Beřkovice, Podřipská čp. 1, 411 85 Horní Beřkovice písemnou omluvu v tomto znění: Vážený pane P. M., Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 se Vám omlouvá za neposkytnutí adekvátní lékařské péče ve Vazební věznici a ÚPVZD Praha Pankrác, nemocnici oddělení interních odborů 14057, Praha 4 /kód nemocnice 04150009/, kdy po dobu výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha Pankrác, tj. od 13.
8. 2021 do 16. 9. 2021, Vám byla odmítána medikace léku Combair na astma, který jste předtím dlouhodobě užíval, přičemž Vám byl podáván jiný lék, který s Vašimi zdravotními problémy nepomáhal a který byl v době podávání s prošlou exspirací. Tímto jednáním bylo neoprávněně zasaženo do Vašich osobnostních práv. Za tento protiprávní zásah se Vám Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti omlouvá; IV. aby bylo žalované uloženo, aby do dvou týdnů od právní moci rozsudku zaslala žalobci doporučeně na adresu Psychiatrická nemocnice, Horní Beřkovice, Podřipská čp.
1, 411 85 Horní Beřkovice písemnou omluvu v tomto znění: Vážený pane P.
M., Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 se Vám omlouvá za jednání Vězeňské služby ČR ve Vazební věznici a ÚPVZD Praha Pankrác, nemocnici oddělení interních odborů 14057 Praha 4 /kód nemocnice 04150009/, kdy v týdnu od 16. 8. 2021 do 22. 8. 2021 příslušníci Vězeňské služby ČR vpustili do Vaší cely 4 odsouzené, kteří Vám předali provaz a nutili Vás, abyste si pletl oprátku. Když jste tohoto nebyl schopen, oprátku upletli odsouzení a věšeli Vás na tyč postele, na níž je jinak umístěno madlo jako opora pro pacienty. Vše se odehrávalo za přítomnosti a souhlasu příslušníků vězeňské služby ČR. Tímto jednáním bylo neoprávněně zasaženo do Vašich osobnostních práv. Za tento protiprávní zásah se Vám Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti omlouvá;
V. aby bylo žalované uloženo, aby do dvou týdnů od právní moci rozsudku zaslala žalobci doporučeně na adresu Psychiatrická nemocnice, Horní Beřkovice, Podřipská čp. 1, 411 85 Horní Beřkovice písemnou omluvu v tomto znění: Vážený pane P. M., Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 se Vám omlouvá za jednání Vězeňské služby ČR ve Vazební věznici a ÚPVZD Praha Pankrác, nemocnici oddělení interních odborů 14057, Praha 4 /kód nemocnice 04150009/, kdy v týdnu od 16. 8. 2021 do 22. 8. 2021, v týdnu od 23. 8. 2021 do 29. 8. 2021 a v týdnu od 30. 8. 2021 do 5. 9. 2021 vždy jedenkrát v každém z uvedených týdnů za přítomnosti příslušníků Vězeňské služby ČR, kteří nijak nezasáhli, se Vás ve sprchách v průběhu mytí skupina odsouzených pokoušela na provaze s oprátkou pověsit. Tímto jednáním bylo neoprávněně zasaženo do Vašich osobnostních práv. Za tento protiprávní zásah se Vám Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti omlouvá;
VI. aby bylo žalované uloženo, aby do dvou týdnů od právní moci rozsudku zaslala žalobci doporučeně na adresu Psychiatrická nemocnice, Horní Beřkovice, Podřipská čp. 1, 411 85 Horní Beřkovice písemnou omluvu v tomto znění: Vážený pane P. M., Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 se Vám omlouvá za jednání Vězeňské služby ČR ve Vazební věznici a ÚPVZD Praha Pankrác, nemocnici oddělení interních odborů 14057 Praha 4 /kód nemocnice 04150009/, kdy v době od 6.
9. 2021 do 16. 9. 2021 členové Vězeňské služby ČR každodenně pouštěli odsouzené do Vaší cely, přičemž odsouzení pak za přítomnosti příslušníků Vězeňské služby ČR a s jejich souhlasem Vám vždy verbálně vyhrožovali ublížením na zdraví a zabitím. Tímto jednáním bylo neoprávněně zasaženo do Vašich osobnostních práv. Za tento protiprávní zásah se Vám Česká republika Ministerstvo spravedlnosti omlouvá; VII. aby bylo žalované uloženo, aby do dvou týdnů od právní moci rozsudku zaslala žalobci doporučeně na adresu Psychiatrická nemocnice, Horní Beřkovice, Podřipská čp.
1, 411 85 Horní Beřkovice písemnou omluvu v tomto znění: Vážený pane P. M., Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 se Vám omlouvá za jednání Vězeňské služby ČR ve Věznici Pardubice, kdy od 24. 1. 2021 do 13. 8.
2021 jste byl nedobrovolně vystaven expozici hliníku v množství škodlivém pro Vaše zdraví, kdy byla poškozena funkce Vašich ledvin. Tímto jednáním bylo neoprávněně zasaženo do Vašich osobnostních práv. Za tento protiprávní zásah se Vám Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti omlouvá;
VIII. aby bylo žalované uloženo, aby do dvou týdnů od právní moci rozsudku zaslala žalobci doporučeně na adresu Psychiatrická nemocnice, Horní Beřkovice, Podřipská čp. 1, 411 85 Horní Beřkovice písemnou omluvu v tomto znění: Vážený pane P. M., Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 se Vám omlouvá za jednání Vězeňské služby ČR ve Věznici Kynšperk nad Ohří, kdy v měsíci říjnu 2017 členové Vězeňské služby ČR znemožnili Vaší dceři J. K., narozené XY vstup do Věznice Kynšperk nad Ohří a znemožnili tak, aby Vás navštívila, v důsledku čehož byl zásadně narušen vztah mezi Vámi a dcerou, která Vám vyčítala, že musela zbytečně jet za Vámi do věznice.
Dále už se nikdy nepodařilo obnovit důvěru mezi Vámi a dcerou. Tímto jednáním bylo neoprávněně zasaženo do Vašich osobnostních práv. Za tento protiprávní zásah se Vám Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti omlouvá; Dále uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč (výrok IX).
3. Soud prvního stupně posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Především zamítl žalobu z důvodu promlčení nároků, které podřadil pod ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „OdpŠk“) ohledně tvrzených nesprávných úředních postupů spočívajících v tom, že lékaři v nemocnici Vazební věznice Praha Pankrác v týdnu od 16. 8. 2021 do 22. 8. 2021 rozhodli o vertikalizaci žalobce a příslušníci vězeňské služby jím následně smýkali a tahali jeho tělem po zemi, že dcera žalobce v říjnu 2017 nebyla vpuštěna na návštěvu do věznice, že příslušníci vězeňské služby vpustili do cely žalobce vězně, kteří ho nabádali k tomu, aby si uvázal oprátku, a žalobce musel čelit verbálním útokům ze strany spoluvězňů, a že příslušníci eskorty sdělili zdravotnickému personálu, že žalobce je odsouzený a za jaký trestný čin. Soud prvního stupně dále uzavřel, že stížnost žalobce ohledně nedostatečné medikace s ohledem na jeho astma není v příčinné souvislosti s tím, že mu z tohoto důvodu vznikla újma, neboť nenechal-li nahlédnout do zdravotnické dokumentace a posoudit, zda je vhodná tato medikace a nikoliv jiná, nemůže nyní požadovat po státu, aby toto zohlednil při žalobě na náhradu nemajetkové újmy z důvodu nesprávného úředního postupu. Pokud jde o chování vězeňské služby a ostatních spoluvězňů, na které si žalobce stěžoval, ať se jednalo o to, že ho spoluvězni nutili dát si oprátku v cele, ve zdravotnickém zařízení nebo ve sprše, ani jediný tvrzený případ se nepotvrdil. Soud v rámci žaloby proti státu nemůže řešit jednotlivá pochybení a útoky jiných vězňů na osobu žalobce, k tomu žalovaná není pasivně legitimovaná. Nebylo prokázáno ani to, co uvedl žalobce ohledně hliníkového nádobí, že tím došlo k poškození jeho ledvin. Tvrzení žalobce, že má bolesti ledvin, nemohlo být impulsem pro soud, aby zadal znalecký posudek, neboť žalobce se neléčí s onemocněním ledvin. Z lékařské zprávy vyplynulo, že k poškození ledvin, respektive akutnímu selhání ledvin došlo proto, že žalobce držel hladovku, což nebylo v příčinné souvislosti s tím, že ho neoperovali v nemocnici v Pardubicích. To, že nebyla operace nutná s ohledem na život a zdraví žalobce je očividné z toho, že žalobce je naživu a přišel k soudnímu jednání.
4. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč (výrok II).
5. Odvolací soud, přes dílčí výtky formálního charakteru, konstatoval, že rozsudek soudu prvního stupně není nepřezkoumatelný, a shledal, že si pro své rozhodnutí obstaral dostatek skutkových podkladů, ze kterých vyvodil správné skutkové závěry a na jejich základě též přiléhavé závěry právní. Dle odvolacího soudu postupoval soud prvního stupně správně, pokud nároky zamítnuté z důvodů promlčení posuzoval podle zákona č. 82/1998 Sb. (dílčí otázku promlčení podle § 32 OdpŠk) nikoliv obecnou úpravou ochrany osobnosti v občanském zákoníku. Odvolací soud vyjádřil souhlas s důvody soudu prvního stupně pro zamítnutí dalších dílčích nároků žalobce i s neprovedením jeho důkazních návrhů a doplnil, že věrohodnost žalobcových tvrzení o vadách při poskytnutí zdravotnické péče ve výkonu trestu odnětí svobody značně snižuje vyjádření vedoucí lékařky Věznice Pardubice, podle které žalobce opakovaně nespolupracoval s lékaři, odmítal doporučená lékařská vyšetření, navrhované medicínské postupy i doporučenou operaci, včetně odborného plicního vyšetření (viz vyřízení stížnosti Generálním ředitelstvím Vězeňské služby ČR ze dne 14. 6. 2021, č. j. VS-69896-9/ČJ-2021-800012-STG na č. l. 105 spisu).
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v rozsahu jeho výroku I dovoláním, ve kterém spatřuje následující předpoklady přípustnosti a uplatňuje následující dovolací důvody.
7. Dovolatel má za to, že se odvolací soud při řešení právní otázky promlčení nároku žalobce týkající se skutku ve výroku II rozsudku soudu prvního stupně (neposkytnutí adekvátní lékařské péče ve Vazební věznici a ÚPVZD Praha Pankrác, Nemocnici, Oddělení interních oborů, 14057, Praha 4, kdy v týdnu od 16. 8. 2021 do 22. 8. 2021 byl žalobce přes svůj nepříznivý zdravotní stav vertikalizován) odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 170/2014, dle něhož za případná pochybení při poskytnutí lékařské péče a z toho vzniklou újmu při poskytování zdravotní péče odpovídá zdravotnické zařízení, tedy i Vězeňská služba ČR (resp. stát, jehož je organizační složkou), byla-li zdravotní péče poskytnuta jejími lékaři či v jejím zdravotnickém zařízení, a to podle obecných ustanovení o náhradě škody. U tohoto dílčího útoku žalované vůči žalobci tedy nemohlo dojít k promlčení nároku žalobce, protože otázka promlčení neměla být posuzována podle § 32 odst. 3 OdpŠk, ale podle § 629 odst. 1 občanského zákoníku. V případě skutku uvedeného ve výroku III rozsudku soudu prvního stupně, týkajícího se nedostatečné medikace s ohledem na jeho astma, žalobce namítá, že v rozhodné době výkonu trestu odnětí svobody měl právo na odpovídající medikaci, která mu byla dříve dlouhodobě předepisována bez ohledu na skutečnost, že následně odmítl nahlížení do své zdravotnické dokumentace. Odvolací soud se dle žalobce navíc nevypořádal s jeho argumentem, že léková náhrada mu byla podávána s prošlým datem expirace a že se soud prvního stupně tímto nárokem nezabýval.
8. Žalobce dále odvolacímu soudu vytýká, že odůvodnění jeho rozsudku je nepřezkoumatelné, což představuje zásah do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jelikož se odvolací soud nevypořádal se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo a co tvrdí účastníci, čímž se měl odvolací soud odchýlit od ustálené judikatury Ústavního soudu, např. nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. I. ÚS 593/04. Skutkový stav byl dle žalobce zjištěn neúplně a nesprávně, neboť dokazování provedené soudem prvního stupně bylo strohé a nebylo doplněno odvolacím soudem. Tento postup odvolacího soudu je v rozporu např. s nálezem Ústavního soudu ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. I. ÚS 2568/07, nebo ze dne 13. 10. 2011, sp. zn. I. ÚS 2610/11. Dle názoru žalobce nebylo věcně adekvátně odůvodněno zamítnutí jednotlivých navržených důkazů (tzv. opomenuté důkazy), a to vyžádání kompletní zdravotní dokumentace žalobce, návrhu na výslech ošetřujícího lékaře R. L. z Nemocnice Pardubice a ošetřujících lékařů z „Nemocnice VV Praha Pankrác“ (patrně Vazební věznice a ÚPVZD Praha Pankrác; pozn. dovolacího soudu) a návrhu na výslech žalobce jako účastníka řízení, když soud prvního stupně se vyjádřil pouze k zamítnutí návrhu na vypracování znaleckého posudku k posouzení zdravotního stavu žalobce v souvislosti s bolestmi a neúplnou funkcí ledvin. Odvolací soud sice připustil určitá formální pochybení rozsudku soudu prvního stupně spolu s nedodržením obsahu podle § 157 odst. 2 o. s. ř., nepovažoval jej však za nepřezkoumatelný. Dle žalobce tak odvolací soud postupoval v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2957/20, a rovněž jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné.
9. Žalobce má dále za to, že se soud prvního stupně ve svém rozsudku nevypořádal s nárokem žalobce týkajícím se skutku ve výroku V rozsudku (útoky spoluvězňů ve sprchách, kteří se pokoušeli žalobce oběsit na provaze s oprátkou, za přítomnosti příslušníků Vězeňské služby ČR). Soud prvního stupně pouze zmínil, že žalobce měl podat stížnost na chování vězňů, ať se jednalo o to, že ho spoluvězni nutili dát si oprátku v cele, ve zdravotnickém zařízení nebo ve sprše. Žalobce však netvrdil, že by jej spoluvězni nutili ve sprše dát si oprátku, ve sprše se jej snažili přímo oběsit. Odvolací soud pouze stručně uzavřel, že souhlasí s důvody soudu prvního stupně pro zamítnutí dalších dílčích nároků žalobce i s důvody neprovedení jeho důkazních návrhů.
10. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
11. Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
III. Formální náležitosti a přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
13. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky povinného zastoupení podle § 241 odst. 1 a 4 o.
14. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
15. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
16. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
17. Dovolání žalobce je vadné ve vztahu k výroku I rozsudku odvolacího soudu v části, ve které byl potvrzen zamítavý výrok III rozsudku soudu prvního stupně, tj. tam, kde namítá „nedostatečnou medikaci léku Combair na astma“, neboť v rozporu s § 241a odst. 2 o. s. ř. neoznačuje judikaturu, od níž by se napadené rozhodnutí mělo odchýlit, a neobsahuje tak uvedení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
18. Co se týče námitek žalobce týkajících se incidentů v prostorách věznice, a to pokusů spoluodsouzených oběsit žalobce za přítomnosti příslušníků Vězeňské služby ČR na oprátce v cele a ve sprše (zde konkrétně ve vztahu k závěru odvolacího soudu o promlčení), verbálních útoků spoluvězňů v cele za přítomnosti příslušníků Vězeňské služby ČR, nedobrovolného vystavení expozici hliníku v množství, jež způsobilo poškození ledvin žalobce a nevpuštění dcery žalobce do věznice (výrok I rozsudku odvolacího soudu v části, ve které byl potvrzeny zamítavé výroky IV, V, VI, VII a VIII rozsudku soudu prvního stupně), je dovolání rovněž vadné, neboť žalobce těmito námitkami nijak nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání dle § 237 o. s. ř. ani neformuluje žádnou právní otázku ve smyslu § 241a odst. 3 o. s. ř., pokud nevysvětluje, v čem konkrétně má být rozhodnutí odvolacího soudu nesprávné. Žalobce totiž žádné konkrétní námitky proti právnímu posouzení těchto nároků neuplatňuje a neoznačuje ani ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, s níž by mělo být napadené rozhodnutí v rozporu.
19. Uvádí-li navíc dovolatel, že netvrdil ve vztahu ke skutku uvedeném ve výroku V rozsudku soudu prvního stupně, tj. „útoky odsouzených ve sprchách, kteří se pokoušeli žalobce oběsit na provaze s oprátkou, za přítomnosti příslušníků vězeňské služby“, že by jej spoluodsouzení nutili ve sprše dát si oprátku, nýbrž se jej ve sprše snažili přímo oběsit, polemizuje nepřípustně (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) se skutkovým stavem, z něhož vychází napadené rozhodnutí. Nesprávnost právního posouzení odvolacím soudem v tomto směru zakládá na vlastních skutkových závěrech odlišných od skutkového stavu zjištěného odvolacím soudem. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 32 Cdo 4566/2014).
20. Dovolání žalobce je však přípustné pro řešení procesně právní otázky, zda napadený rozsudek odpovídá požadavkům na přezkoumatelnost soudního rozhodnutí, a to ve vztahu k závěru odvolacího soudu o zamítnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve formě omluvy stran skutku uvedeného ve výroku I rozsudku soudu prvního stupně, tj. neposkytnutí adekvátní lékařské péče ve Vazební věznici a ÚPVZD Praha Pankrác, nemocnici, oddělení interních odborů 14057, Praha 4, kdy žalobci po jeho příjmu dne 13. 8. 2021 ani v následujících dnech nebyla provedena operace ledvin, což mělo trvalé následky na jeho zdraví projevující se bolestmi a neúplnou funkcí ledvin, neboť při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu.
21. Dovolání je rovněž přípustné pro posouzení otázky promlčení nároku žalobce týkajícího se skutku ve výroku II rozsudku soudu prvního stupně, tj. neposkytnutí adekvátní lékařské péče ve Vazební věznici a ÚPVZD Praha Pankrác, nemocnici, oddělení interních odborů 14057, Praha 4, kdy v týdnu od 16. 8. 2021 do 22. 8. 2021 byl žalobce přes svůj nepříznivý zdravotní stav vertikalizován. Tuto otázku odvolací soud posoudil v rozporu s judikaturou soudu dovolacího.
IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
22. Dovolání žalobce je důvodné.
23. Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.
24. Povinnost soudů rozsudky odůvodnit způsobem zakotveným v citovaném § 157 odst. 2 o. s. ř. je jedním z principů řádného a spravedlivého procesu vyplývajících z čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod vyhlášené pod č. 2/1993 Sb. a z čl. 1 Ústavy České republiky, který představuje součást práva na spravedlivý proces. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Stav, kdy rozsudek postrádá náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř., ve svých důsledcích vede k tomu, že se stává nepřezkoumatelným (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. 32 Odo 1091/2006, a ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4111/2009, nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94). Přitom platí, že je povinností soudů se v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádat i s argumentací účastníků řízení, a to způsobem, který odpovídá míře závažnosti těchto argumentů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. II. ÚS 968/18). Pakliže tak soudy neučiní, byť je řešení námitky účastníka pro výsledek sporu významné, založí tím nepřezkoumatelnost jimi vydaných rozhodnutí a zpravidla tak i jejich protiústavnost, přičemž řízení současně zatíží vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 3. 2009, sp. zn. II. ÚS 169/09, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 22 Cdo 943/2005).
25. Z ustálené judikatury dovolacího i Ústavního soudu se podává, že soud sice není povinen vypořádat každou z námitek účastníka jednotlivě, avšak uvedené platí jen potud, pokud proti nim v důvodech svého rozhodnutí staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jeho závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, či usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010). Uvedené závěry přitom musí nutně platit i v situaci, kdy odvolací soud bezdůvodně pomine nosnou skutkovou nebo právní argumentaci soudu prvního stupně a v důvodech svého rozhodnutí se s ní bez bližšího vysvětlení nevyrovná (k tomu srov. žalobcem přiléhavě poukazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. 30 Cdo 588/2021).
26. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 100/2013).
27. V posuzovaném případě však napadené rozhodnutí nevyhovuje požadavkům, jejichž dodržením citovaná judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu podmiňuje jeho přezkoumatelnost v části, v níž se odvolací soud zabýval skutkem uvedeným ve výroku I rozsudku soudu prvního stupně, tj. neposkytnutím adekvátní lékařské péče žalobci spočívajícím v neprovedení operace ledvin s trvalými následky na jeho zdraví projevující se bolestmi a neúplnou funkcí ledvin. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který dle jeho vyjádření plně převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, jeho skutkové i právní závěry, zcela absentují důvody neprovedení důkazů navržených žalobcem jak v žalobě, tak u jednání soudu prvního stupně i následně v odvolání žalobce. Jedná se o tyto důkazní návrhy: vyžádání si kompletní zdravotnické dokumentace, výslech ošetřujícího lékaře R. L. z Nemocnice Pardubice (který se měl vyjádřit k nutnosti ihned žalobce operovat, optimálně v Nemocnici Pardubice), výslech ošetřujících lékařů z Nemocnice VV Praha Pankrác a výslech žalobce jako účastníka řízení. Nadto Nejvyšší soud nepřehlédl, že odvolací soud nenapravil soudem prvního stupně učiněná skutková zjištění, že k poškození ledvin – akutnímu selhání – došlo tím, že žalobce držel hladovku, přičemž soud prvního stupně odkázal na lékařskou zprávu, která však nebyla k důkazu (soudem prvního stupně ani odvolacím soudem) vůbec provedena. Současně odvolací soud ve svém odůvodnění neuvedl, k jakému závěru o skutkovém stavu dospěl, a to zejména v souvislosti s tím, jaký byl tehdy, tj. v období vymezeném žalobou, zdravotní stav žalobce, zda lege artis vyžadoval provedení operace a zda v důsledku jejího neprovedení žalobci vznikla újma na zdraví, tj. došlo-li ke zhoršení zdravotního stavu, resp. zda by v důsledku provedení operace došlo ke zlepšení zdravotního stavu žalobce, případně zda žalobce odmítl vyšetření svého zdravotního stavu nebo odmítl lékařem doporučený lékařský zákrok. Protože skutkový stav nebyl odvolacím soudem ani soudem prvního stupně náležitě zjištěn, nemohlo v návaznosti na to dojít ani k adekvátnímu a správnému právnímu posouzení. Aby soud mohl věc právně posoudit subsumpcí skutkového stavu pod právní normu, musí k objasnění skutkového stavu nejprve dojít (pokud tedy nejde v rámci dokazování o tzv. stav non liquet, kdy strana zatížená důkazním břemenem jej neunáší a soud rozhoduje na základě neunesení důkazního břemene).
28. Nejvyšší soud proto uzavírá, že odůvodnění napadeného rozsudku v dotčené části nepředstavuje spolehlivý pramen poznání úvah odvolacího soudu stran zjišťování skutkového stavu věci i na něj navazujícího právního posouzení, pročež se jedná o rozsudek, který je v této části nepřezkoumatelný (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3312/2016). Pro výše uvedené pochybení nemůže rozsudek odvolacího soudu obstát a pro nepřezkoumatelnost nemůže obstát ani rozsudek soudu prvního stupně.
29. Dále se dovolací soud zabýval otázkou promlčení nároku žalobce týkajícího se skutku ve výroku II rozsudku soudu prvního stupně, tj. neposkytnutí adekvátní lékařské péče ve Vazební věznici a ÚPVZD Praha Pankrác, nemocnici, oddělení interních odborů 14057, Praha 4, kdy v týdnu od 16. 8. 2021 do 22. 8. 2021 byl žalobce přes svůj nepříznivý zdravotní stav vertikalizován, která byla rovněž řešena odvolacím soudem v dovoláním napadeném rozhodnutí.
30. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 170/2014, uveřejněném pod číslem 57/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyslovil, že za újmu vzniklou osobě ve výkonu trestu odnětí svobody při poskytování zdravotní péče ze strany lékařů Vězeňské služby ČR či v jejích zdravotnických zařízeních odpovídá stát podle obecných ustanovení o náhradě škody.
31. Podle § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) promlčecí lhůta trvá tři roky.
32. Soudy obou stupňů tedy nepostupovaly správně, jestliže dospěly k závěru, že je promlčený nárok žalobce týkající se skutku ve výroku II rozsudku soudu prvního stupně, neboť otázka promlčení neměla být posuzována podle § 32 odst. 3 OdpŠk, nýbrž podle obecných ustanovení o náhradě škody (§ 629 odst. 1 o. z.). Nejvyšší soud považuje za stěžejní, že soudy ohledně tohoto skutku nevzaly v potaz, kým byla vertikalizace nařízena (a že se nejedná o nárok z odpovědnosti za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci). Z podané žaloby totiž vyplývá, že o ní rozhodli lékaři ve zdravotnickém zařízení Vězeňské služby ČR, tudíž k promlčení nároku žalobce nemohlo dojít, když žaloba byla podána 30. 7. 2022 a k dílčímu útoku vůči žalobci mělo dojít v týdnu od 16. 8. 2021 do 22. 8. 2021.
33. Protože je dovolání přípustné, zkoumal Nejvyšší soud vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Takovou vadou je částečná neurčitost žaloby v rozsahu požadavku na omluvu v případě skutku uvedeného ve výroku II.
34. Dovolatel svůj požadavek na poskytnutí omluvy formuloval tak, že žádá omluvu ve znění: „Vážený pane P. M., Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 se Vám omlouvá za neposkytnutí adekvátní lékařské péče ve vazební věznici a ÚPVZD Praha Pankrác, nemocnici oddělení interních odborů 14057, Praha 4, /kód nemocnice 04150009/, kdy v týdnu od 16. 8. 2021 do 22. 8. 2021 jste přes svůj nepříznivý zdravotní stav byl vertikalizován, přičemž v přítomnosti příslušníků Vězeňské služby ČR a s jejich souhlasem odsouzení Vaším tělem tahali a smýkali jím po zemi. Tímto jednáním bylo neoprávněně zasaženo do Vašich osobnostních práv. Za tento protiprávní zásah se Vám Česká republika Ministerstvo spravedlnosti omlouvá.“ Z popisu skutku však není zřejmé, zda tahání a smýkání po zemi, bylo ještě součástí vertikalizace nařízené lékaři zdravotnického zařízení Vězeňské služby ČR (tedy způsob jejího provádění) nebo již s tímto lékaři nařízeným postupem nesouviselo. Žalobce však ani ze strany soudu prvního stupně ani ze strany odvolacího soudu nebyl vyzván k tomu, aby tento nedostatek žaloby odstranil. Tato skutečnost přitom může být významná pro posouzení, zda je třeba aplikovat právní úpravu odpovědnosti za poskytovanou zdravotní péči (pokud by tahání a smýkání po zemi bylo součástí vertikalizace nařízené lékaři, tedy způsobem jejího provádění) či za nesprávný úřední postup (pokud by šlo již o jednání mimo rámec nařízené vertikalizace), a v důsledku toho i pro posouzení vznesené námitky promlčení (viz shora) ohledně této části omluvy.
35. Z výše uvedeného plyne, že soud prvního stupně musí postupem podle § 43 odst. 1 o. s. ř. žalobkyni vyzvat k upřesnění tvrzených skutečností a části žalobního petitu (čeho se žalobce domáhá), aby bylo zřejmé, za jaké konkrétní jednání by mohla být žalovaná odpovědná, a poté, co bude případně provedeno procesní dokazování ohledně tohoto konkrétního jednání, posoudit odpovědnost žalované.
36. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému napadený rozsudek odvolacího
soudu v dotčené části, jakož i v navazujících výrocích o náhradě nákladů řízení, podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil; jelikož důvody, pro které byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud v dotčených výrocích rovněž rozsudek soudu prvního stupně a věc v této části vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.). Ve zbývající části bylo podané dovolání postupem vycházejícím z § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítnuto, a to (jak bylo uvedeno v bodech 17 až 19 tohoto odůvodnění) zčásti pro jeho vady, zčásti pak pro jeho nepřípustnost. 37. Soud prvního stupně (odvolací soud) je ve smyslu § 243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázán právním názorem dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vysloveným, přičemž soud prvního stupně bude primárně postupovat, jak je uvedeno v bodě 35 tohoto rozsudku, neboť od upřesnění tvrzených skutečností a čeho se žalobce domáhá se bude (v rozsahu výroku II rozsudku soudu prvního stupně) odvíjet i možné právní posouzení uplatněného nároku, jakož i potřeba a rozsah prováděného dokazování. 38. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí ve věci (§ 243g odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 5. 2025
Mgr. Vít Bičák předseda senátu