33 Cdo 1109/2025-665
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně MIDESTA, s.r.o., se sídlem v Brně, Čechyňská 419/14a, identifikační číslo osoby 27685098, zastoupené Mgr. Markem Indrou, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, proti žalované AWT CFT a. s., se sídlem v Ostravě, Betonářská 580/14, identifikační číslo osoby 00001066, zastoupené Mgr. Janem Najmanem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2, o 13.664.435 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 24 C 68/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2024, č. j. 15 Co 149/2022-608, takto:
Dovolání se zamítá.
Rozsudkem ze dne 12. 10. 2021, č. j. 24 C 68/2015-469, Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 17.525.232,78 Kč s příslušenstvím, dále uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 1.931.402 Kč a náklady státu ve výši 2.583,38 Kč. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání. V průběhu odvolacího řízení podáním ze dne 11. 5. 2022 navrhla žalobkyně, aby na její místo ohledně žalované pohledávky do řízení vstoupila společnost Desuetudo, s.
r. o., která se vstupem souhlasila. Postup podle § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odůvodnila uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 11. 5. 2022. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 9. 1. 2023, č. j. 15 Co 149/2022-534, rozhodl o tom, že na straně žalující bude nadále pokračováno namísto žalobkyně se společností Desuetudo, s. r. o., se sídlem v Brně, Čechyňská 416/18, Trnitá, identifikační číslo osoby 04325320. K dovolání žalované bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31.
7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1995/2023, zrušeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2023, č. j. 15 Co 149/2022-534, a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Usnesením ze dne 10. 10. 2024, č. j. 15 Co 149/2022-608, Městský soud v Praze návrh žalobkyně, aby na její místo vstoupila do řízení společnost Desuetudo, s. r. o., zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), spojuje s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, zda samotná existence dosud nepravomocného rozhodnutí soudu prvního stupně, může být při postupu podle § 107a o. s. ř. považována za naplnění jednoho z předpokladů pro možnost aplikace ustanovení § 2 o. s. ř., při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.
11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3075/2021. Navrhla, aby dovolací soud změnil napadené usnesení tak, že v řízení bude na straně žalující pokračováno se společností Desuetudo, s. r. o. Žalovaná navrhla dovolání zamítnout. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále opět jen „o. s. ř.“). Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. Dovolání je bez dalšího přípustné podle § 238a o.
s. ř., neboť napadeným usnesením odvolacího soudu bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o. s. ř.); přípustnost dovolání není limitována požadavky uvedenými v ustanovení § 237 o. s. ř. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 2 o. s. ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob.
Podle § 107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje.
Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2). Ustanovení § 107 odst. 4 platí obdobně (odstavec 3). Soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle § 107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř. Před rozhodnutím o návrhu podaném podle § 107a o. s. ř. je třeba totiž zkoumat, zda nedošlo k účelovému postoupení pohledávky s cílem zneužití procesní úpravy se záměrem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Zneužití úpravy procesního nástupnictví při singulární sukcesi podle ustanovení § 107a o. s. ř. může podle okolností nasvědčovat například předchozí postup navrhující strany v průběhu řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 32 Cdo 981/2012), délka a složitost soudního sporu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1.
2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013) nebo postoupení pohledávky na uměle vytvořený subjekt (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 993/2013, a ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 5112/2014). Dále lze přihlédnout k časové souvislosti mezi datem uzavření smlouvy o postoupení pohledávky, podáním návrhu na procesní nástupnictví a termínem jednání, při němž bylo očekáváno pro žalobce nepříznivé rozhodnutí ve věci, či k obtížně zjistitelné bonitě postupníka (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.
6. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4180/2015). K uvedeným závěrům se přiklonil i Ústavní soud, který (např. v nálezech ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, a ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. III. ÚS 2482/14) za příznačné okolnosti svědčící o zneužití procesní úpravy označil „nezřetelný důvod postoupení žalované pohledávky, nedostatek typického komerčního motivu postoupení, jestliže postupník je současně ovládající společností postupitele“, nebo „nejasný majetkový a obchodní substrát“. K takovým skutečnostem patří nejen časové souvislosti – zde mezi uzavřením postupní smlouvy včetně podání návrhu na vstup postupnice do řízení, ale například i výše úplaty za postoupení a majetkové poměry postupnice (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
6. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1665/2013, ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 33 Cdo 259/2016, ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 33 Cdo
199/2016, ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. 33 Cdo 353/2015, ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1041/2016, ze dne 22. 11. 2017, sp. zn. 33 Cdo 717/2017, ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 2924/2016, a ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1995/2019). S usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3075/2021, není napadené rozhodnutí v rozporu, neboť v něm Nejvyšší soud dovodil, že naplnění obou předpokladů vedoucích k přijetí závěru o zjevném zneužití práva podáním návrhu podle § 107a o.
s. ř. (musí být zjevné, že strana žalující bude v řízení neúspěšná, musí být patrné, že nový žalobce nebude schopen splnit svoji případnou povinnost k náhradě nákladů řízení ve prospěch žalovaného) nemusí být postaveno zcela najisto. Postačuje proto, je-li v době, kdy soud rozhoduje o návrhu, důvodné podezření, že k postoupení pohledávky nebo jiného práva došlo právě proto, aby případný procesní neúspěch strany žalující nevedl k úspěšnému vymožení přisouzené náhrady nákladů řízení. Míru pravděpodobnosti, že podání návrhu na postup podle § 107a odst. 1 o.
s.
ř., případně postoupení pohledávky na jiný subjekt, který posléze podá žalobu o její splnění, je zneužitím práva výše popsaným způsobem, soud poměřuje s možnou újmou žalovaného na právu na náhradu nákladů řízení. V projednávané věci odvolací soud postupoval v souladu s uvedenými závěry rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, potažmo Ústavního soudu. Ačkoli byly splněny nezbytné předpoklady (procesní vůle žalobkyně a souhlas společnosti Desuetudo, s. r. o.) pro postup podle § 107a o. s. ř., odvolací soud své zamítavé rozhodnutí založil na skutečnosti, že jde o případ, kdy zjištěné okolnosti mohou představovat opodstatněný důvod pro zamítnutí návrhu.
Vzal přitom v úvahu složitost řízení, kdy řízení bylo zahájeno dne 6. 2. 2015, které s ohledem na charakter uplatněných jednotlivých nároků a různorodost skutkových tvrzení si vyžádalo potřebu rozsáhlého dokazování. Meritorním rozhodnutím soudu prvního stupně ze dne 12. 10. 2021 byla žaloba zamítnuta, procesně neúspěšné žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů ve výši 1.931.402 Kč. Smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena téhož dne, kdy bylo žalobkyni doručeno předvolání na jednání odvolacího soudu.
Ve smlouvě o postoupení pohledávky bylo sjednáno, že žalobkyně neodpovídá za existenci, pravost, ani vady pohledávky včetně příslušenství, ani neručí za její dobytnost. Úplata za postoupení pohledávky byla sjednána dohodou a její výše a splatnost stanovena v samostatném „Ujednání o úplatě“, které nebylo přílohou smlouvy. Z rozvahy ke dni 31. 12. 2021 (neboť společnost řádně nezakládá účetní závěrky do Sbírky listin, ač je tomu povinna), odvolací soud zjistil, že základní kapitál společnosti Desuetudo, s.
r. o., činí 20.000 Kč, vlastní kapitál 853.000 Kč, při aktivech ve výši 961.000 Kč, a při stejné výši pasiv, nemá zaměstnance. Ačkoli je předmětem podnikání pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, společnost Desuetudo, s. r. o., žádné nemovitosti nevlastní. Jednatel společnosti Desuetudo, s. r. o., je účasten v 71 obchodních společnostech a v minulosti figuroval ve více jak 500 obchodních společnostech. Bonita společnosti je tak obtížně zjistitelná. Pro absenci výše úplaty za postoupení nelze zjistit ekonomický smysl postoupení.
Co do účelovosti byla posouzena i časová souvislost mezi vydaným meritorním rozhodnutím, předvoláním k odvolacímu jednání a uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky. Výše uvedené tak vzbuzuje důvodnou pochybnost o motivaci žalobkyně, pokud jde o postoupení žalované pohledávky, a svědčí o zneužití procesní úpravy, aby se případná pohledávka žalované na náhradu nákladů řízení v projednávané věci stala nedobytnou. Nelze tak přisvědčit dovolatelce, že odvolací soud její návrh zamítl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu výlučně z důvodu samostatné existence dosud nepravomocného rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byla žaloba zamítnuta, a že nebyly naplněny kumulativně oba předpoklady pro posouzení návrhu ve smyslu § 107a o.
s. ř. jako zneužití práva.
Nejvyšší soud má za to, že napadené rozhodnutí je zcela v souladu s výše citovanými závěry ustálené judikatury a závěr odvolacího soudu, podle něhož návrh žalobkyně na změnu účastníka na straně žalobce je zneužitím procesního práva, je naprosto správný. Nejvyšší soud dovolání zamítl podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 6. 2025
JUDr. Václav Duda předseda senátu