33 Cdo 1379/2024-409
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Mgr. Ivy Krejčířové ve věci žalobkyně Croft s. r. o., se sídlem Ostrava, Na Náhonu 1123/20 (identifikační číslo 258 93 947), zastoupené Mgr. Alešem Vejrem, advokátem se sídlem v Ostrava, Havlíčkovo nábřeží 2728/38, proti žalované MASIV STAV, s. r. o., se sídlem Čeladná 703 (identifikační číslo 285 84 627), zastoupené Mgr. Lucií Ocelíkovou, advokátkou se sídlem Frýdek – Místek, Ó. Lysohorského 702, o 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 8 C 307/2020, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2024, č. j. 15 Co 229/2023-381, t a k t o:
Dovolání se zamítá.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím Krajský soud v Ostravě zamítl návrh žalobkyně, aby do řízení na její místo vstoupila společnost Balanga Invest s. r. o., se sídlem v Ostravě, Čelakovského 2055/4 (identifikační číslo 144 45 972). Vyšel ze zjištění, že v řízení zahájeném 24. 8. 2020 byla žalobkyně v řízení před Okresním soudem ve Frýdku - Místku v meritu věci neúspěšná a byla jí uložena povinnost zaplatit žalované náklady řízení 168 257 Kč. Společnost Balanga Invest s. r. o. byla do obchodního rejstříku zapsána 13.
4. 2022, jejím jediným společníkem i jednatelem je Lukáš Vrbka, který je rovněž jediným společníkem a jednatelem žalobkyně. Úplata za postoupení pohledávky, která je předmětem řízení (240 000 Kč), nebyla uvedena ve smlouvě o postoupení pohledávky, ale byla předmětem samostatné dohody o úplatě ke smlouvám o postoupení pohledávek. Celková cena za postoupení všech pohledávek ve výši 2 290 000 Kč byla připsána na účet žalobkyně 12. 9. 2023 poté, co byla ve dvou platbách téhož dne poukázána na účet Balanga Invest s.
r. o. z účtu jediného společníka a jednatele obou společností, v jehož prospěch byla následně tentýž den převedena z účtu žalobkyně. Odvolací soud uzavřel, že k úhradě úplaty za postoupení pohledávek došlo pouze formálně. Na bankovních účtech Balanga Invest s. r. o. neprobíhají žádné finanční operace, společnost nevyvíjí vlastní obchodní činnost, nevlastní žádný nemovitý majetek, aktuálně má pouze aktiva na spořícím účtu ve výši 505 349,62 Kč. Uvedené skutečnosti (fáze řízení, v níž došlo k postoupení pohledávky, personální propojenost obou subjektů, nulová obchodní činnost postupnice, výše nákladů řízení, které bude žalobkyně povinna zaplatit žalované v případě potvrzení rozsudku soudu prvního stupně) i přes aktuální zůstatek na spořicím účtu Balanga Invest s.
r. o. odůvodňují obavu, že případná pohledávka žalované na náhradu nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou. Z výše uvedených skutečností a pro absenci typického komerčního motivu postoupení pohledávky dovodil pochybnost o poctivosti motivu, který žalobkyni vedl k postoupení soudně vymáhané pohledávky a uzavřel, že návrh na procesní nástupnictví při singulární sukcesi představuje prostředek ke zneužití procesní úpravy podle § 2 občanského soudního řádu. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud při řešení otázky procesního nástupnictví odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, konkrétně od usnesení ze dne 3.
10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1041/2016, neboť se nevypořádal s předpoklady, které mohou vést k zamítnutí návrhu na procesní nástupnictví, když jednak musí být zjevné, že strana žalující bude v řízení neúspěšná, a proto lze očekávat, že jí bude uložena povinnost nahradit náklady řízení, a dále musí být patrné, že nový žalobce nebude schopen splnit případnou povinnost k náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud – argumentuje dovolatelka – nesprávně dospěl k závěru, že návrh na procesní nástupnictví představuje zcela zjevné zneužití procesní obrany; zamítnutí návrhu by nemělo být založeno na pouhé obavě možné budoucí nedobytnosti pohledávky na náhradu nákladů řízení (sp. zn. 32 Cdo 2851/2019) Žalovaná se k dovolání vyjádřila a navrhla jeho zamítnutí. Podle § 238a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a o. s. ř., není však důvodné. Podle § 2 o. s. ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob.
Podle § 107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje.
Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2). Ustanovení § 107 odst. 4 platí obdobně (odstavec 3). Soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle § 107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř. Před rozhodnutím o návrhu podaném podle § 107a o. s. ř. je třeba totiž zkoumat, zda nedošlo k účelovému postoupení pohledávky s cílem zneužití procesní úpravy se záměrem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Zneužití úpravy procesního nástupnictví při singulární sukcesi podle ustanovení § 107a o. s. ř. může podle okolností nasvědčovat například předchozí postup navrhující strany v průběhu řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 32 Cdo 981/2012), délka a složitost soudního sporu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013) nebo postoupení pohledávky na uměle vytvořený subjekt (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 993/2013, a ze dne 26.
2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 5112/2014). Dále lze přihlédnout k časové souvislosti mezi datem uzavření smlouvy o postoupení pohledávky, podáním návrhu na procesní nástupnictví a termínem jednání, při němž bylo očekáváno pro žalobce nepříznivé rozhodnutí ve věci, či k obtížně zjistitelné bonitě postupníka (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4180/2015). K uvedeným závěrům se přiklonil i Ústavní soud, který (např. v nálezech ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, a ze dne 9.
4. 2015, sp. zn. III. ÚS 2482/14) za příznačné okolnosti svědčící o zneužití procesní úpravy označil „nezřetelný důvod postoupení žalované pohledávky, nedostatek typického komerčního motivu postoupení, jestliže postupník je současně ovládající společností postupitele“, nebo „nejasný majetkový a obchodní substrát“. K takovým skutečnostem patří nejen časové souvislosti – zde mezi uzavřením postupní smlouvy včetně podání návrhu na vstup postupnice do řízení, ale například i výše úplaty za postoupení a majetkové poměry postupnice (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
6. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1665/2013, ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 33 Cdo 259/2016, ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 33 Cdo 199/2016, ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. 33 Cdo 353/2015, ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1041/2016, ze dne 22. 11. 2017, sp. zn. 33 Cdo 717/2017, ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 2924/2016, a ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1995/2019).
S usnesením ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1041/2016 není napadené rozhodnutí v rozporu, neboť v něm Nejvyšší soud dovodil, že naplnění obou předpokladů vedoucích k přijetí závěru o zjevném zneužití práva podáním návrhu podle § 107a o. s. ř. (musí být zjevné, že strana žalující bude v řízení neúspěšná, musí být patrné, že nový žalobce nebude schopen splnit svoji případnou povinnost k náhradě nákladů řízení ve prospěch žalovaného) nemusí být postaveno zcela najisto. Postačuje proto, je-li v době, kdy soud rozhoduje o návrhu, důvodné podezření, že k postoupení pohledávky nebo jiného práva došlo právě proto, aby případný procesní neúspěch strany žalující nevedl k úspěšnému vymožení přisouzené náhrady nákladů řízení.
Míru pravděpodobnosti, že podání návrhu na postup podle § 107a odst. 1 o. s. ř., případně postoupení pohledávky na jiný subjekt, který posléze podá žalobu o její splnění, je zneužitím práva výše popsaným způsobem, soud poměřuje s možnou újmou žalovaného na právu na náhradu nákladů řízení. Uvedl-li Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, že prostá obava o dobytnost případné pohledávky na náhradu nákladů řízení nepostačuje k zamítnutí návrhu podle § 107a odst. 1 o. s.
ř., vyslovil tím závěr, podle něhož o možném zneužití návrhu za účelem, aby se strana žalující vyhnula případně uložené povinnosti k náhradě nákladů řízení, nemůže být jen hypotetický, ale musí být odůvodněn konkrétními okolnostmi, jež vyplývají z obsahu spisu (srov. usnesení ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. 32 Cdo 2851/2019).
Odvolací soud sice shledal, že nezbytné předpoklady (procesní projev vůle žalobkyně a souhlas společnosti Balanga Invest s. r. o.) pro postup dle § 107a o. s. ř. splněny byly, ale své zamítavé rozhodnutí založil na skutečnosti, že jde o výjimečný případ, kdy zjištěné okolnosti mohou představovat opodstatněný důvod pro zamítnutí návrhu. Vzal přitom v úvahu: 1) časovou souvislost mezi vydáním zamítavého rozsudku soudu prvního stupně (14. 6. 2023), proti němuž podala žalobkyně odvolání a postoupením žalované pohledávky na postupnici smlouvou ze dne 4.
9. 2023, 2) postoupení pohledávky postrádá jakýkoliv ekonomický smysl, 3) postupnice vznikla až v průběhu řízení před soudem prvního stupně a je zcela personálně propojena s žalobkyní, 4) okolnosti zaplacení ceny za postoupenou pohledávku, 5) hospodářské poměry postupnice (jde o společnost, která nevyvíjí žádnou činnost a vyjma peněz na spořicím účtu nevlastní žádný majetek), zejména její faktickou a podnikatelskou nečinnost, jež vzbuzují důvodné pochybnosti o motivaci žalobkyně, pokud jde o postoupení žalované pohledávky, a které svědčí o zneužití procesní úpravy, aby se případná pohledávka žalované na náhradu nákladů řízení v projednávané věci stala nedobytnou.
Nad rámec odůvodnění je třeba uvést, že žalobkyně totožný postup zvolila i v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 10 C 80/2021, kdy po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně dne 31. 3. 2023, č. j. 10 C 80/2021-283, kterým byl zamítnuta její žaloba na zaplacení 800 000 Kč a 900 000 Kč a bylo jí uloženo zaplatit žalovanému náklady řízení 264 515 Kč, postoupila žalovanou pohledávku společnosti Balanga Invest s. r. o. smlouvou z 24. 8. 2023, což je dovolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.
5. 2023, č. j. 28 Cdo 18/2024-373). Aktiva na spořicím účtu postupnice převyšují potenciální pohledávky na náhradu nákladů v tomto řízení i v posuzované věci pouze o několik desítek tisíc korun. Nelze tak přisvědčit dovolatelce, že odvolací soud její návrh zamítl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu výlučně z důvodu tzv. „prosté obavy“ o vymahatelnost potenciálního nároku na náhradu nákladů řízení. Nejvyšší soud má za to, že napadené rozhodnutí je zcela v souladu s výše citovanými závěry ustálené judikatury a závěr odvolacího soudu, podle něhož návrh žalobkyně na změnu účastníka na straně žalobce je zneužitím procesního práva, je proto správný.
Nejvyšší soud dovolání zamítl podle § 243d odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 6. 2024
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu