U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci
žalobců a) G. Š. a b) J. Š., zastoupených JUDr. Janem Zuskou, advokátem se
sídlem Hradec Králové, V Kopečku 82/3, proti žalovanému J. T., zastoupenému
JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí
135/19, o neplatnost dohody o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu a
uznání dluhu, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 5 C
74/2014, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-
pobočky v Pardubicích ze dne 26. 1. 2015, č. j. 18 Co 610/2014-138, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího
řízení 28.314 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Ervína
Perthena, advokáta se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19.
Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 26. 1.
2015, č. j. 18 Co 610/2014-138, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad
Orlicí ze dne 10. 9. 2014, č. j. 5 C 74/2014-60, ve výroku I. zamítajícím
žalobu o určení, že dohoda o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu a
uznání dluhu ve výši 3.700.000 Kč uzavřená mezi žalobci a žalovaným je neplatná
od samého počátku a plnění z ní vyplývající je nevymahatelné, a ve výroku III.
o soudním poplatku (výrok I.), změnil jej ve výroku II. o náhradě nákladů
řízení (výrok II.); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok
III.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, které žalovaný navrhl
pro nepřípustnost odmítnout. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II
bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.). Žalobci spojují přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. s tím, že napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení (procesní) otázky existence jejich naléhavého
právního zájmu na určení neplatnosti dohody o svolení k vykonatelnosti
notářského zápisu a uznání dluhu ve smyslu § 80 písm. c/ o. s. ř., při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
prezentované rozsudkem ze dne 27. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2714/2013, resp. tato otázka, vyřešená dovolacím soudem v rozhodnutích sp. zn. 33 Cdo 1734/2013,
sp. zn. 20 Cdo 2953/2007, sp. zn. 33 Odo 546/2005, sp. zn. 20 Cdo 3328/2007,
sp. zn. 33 Cdo 4663/2009 a sp. zn. 21 Cdo 267/2000, má být posouzena jinak. Dovolací soud nesdílí přesvědčení žalobců, že dovolání je k nastolené právní
otázce přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř. Odvolací soud otázku existence
naléhavého právního zájmu žalobců na požadovaném určení z hlediska § 80 písm. c/ o. s. ř. řešil nikoli v rozporu, nýbrž v souladu se závěry vyjádřenými v
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2714/2013. Za
situace, kdy v posuzovaném případě nebylo dosud zahájeno řízení o výkon
rozhodnutí ani exekuční řízení, správně odvolací soud (stejně jako soud prvního
stupně) zvažoval povahu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti coby
exekučního titulu a všechny zjištěné okolnosti dané věci. Ke kritizovanému
právnímu závěru, že žalobci nemají naléhavý právní zájem na určení neplatnosti
dohody o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu a uznání dluhu, odvolací
soud dospěl, aniž se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a
není důvodu, aby tato otázka byla posouzena jinak než v rozhodnutích ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo
546/2005, ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3328/2007, ze dne 23. 7. 2009,
sp. zn. 20 Cdo 2953/2007, ze dne 23. 6. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4663/2009, a ze
dne 17. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1734/2013. Přípustným nebylo možno shledat dovolání ani k vyřešení otázky (hmotného práva)
platnosti hmotněprávního titulu jako podkladu pro exekuční titul, neboť na
řešení této otázky není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Veškerá obsáhlá
dovolací argumentace žalobců prosazující názor, že dohoda vyjádřená v notářském
zápisu je neplatným právním jednáním, neboť k němu byli přinuceni bezprávnou
výhružkou, je proto z hlediska zvažování přípustnosti dovolání právně
irelevantní. Žalobci v dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - § 41 odst. 2 o. s. ř.) ve
vztahu k nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu nevymezili, v čem
spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.),
tedy které z hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. považují za splněné. Přitom
tuto vadu včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranili (§ 241b odst. 3
o. s.
ř.); dovolací soud proto neměl možnost přezkoumat správnost rozhodnutí o
náhradě nákladů řízení. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věta
první o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.