ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci
žalobkyně MESANA Real s.r.o., se sídlem v Tachově, Máchova 2161, identifikační
číslo 29065895, zastoupené Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem se sídlem v Praze 1,
Mezibranská 579/7, proti žalované ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně
IV-Podmokly, Teplická 874/8, identifikační číslo 24729035, zastoupené Mgr.
Radkem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, o nahrazení
rozhodnutí správního orgánu výrokem soudu, vedené u Okresního soudu v Děčíně
pod sp. zn. 6 C 39/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v
Ústí nad Labem ze dne 18. 8. 2015, č. j. 17 Co 639/2013-228, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího
řízení 3.388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Radka
Pokorného, advokáta.
I. Dosavadní průběh řízení
Žalobou ze dne 8. 2. 2011 se žalobkyně domáhala „stanovení smlouvy o připojení
výrobny elektřiny (FVE) s instalovaným výkonem 1.800 kW v lokalitě obce M. H.,
parc., k. ú. M. H., k distribuční soustavě společnosti ČEZ Distribuce, a. s.
mezi společností MESANA Real s. r. o., se sídlem Máchova 920, Tachov, IČ:
29065895, jako žadatelem o připojení a společností ČEZ Distribuce a. s. se
sídlem Děčín, Děčín IV-Podmokly, Teplická 874/8, IČ: 24729035, jako
provozovatelem distribuční soustavy,“ jejíž text se měl stát součástí výroku
soudního rozhodnutí, s tím, že vydaný rozsudek „nahrazuje rozhodnutí předsedy
Energetického regulačního úřadu ze dne 10. 11. 2010, č. j. 04419-23/2010-ERÚ,
kterým zamítl rozklad podaný žalobkyní proti rozhodnutí Energetického
regulačního úřadu ze dne 25. 10. 2010, č. j. 04419-18/2010-ERÚ.“
Okresní soud v Děčíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 2.
2013, č. j. 6 C 39/2012-138, „stanovil“ smlouvu o připojení fotovoltaické
elektrárny v blíže specifikovaném znění; zároveň rozhodl o nákladech řízení.
Dospěl k závěru, že stanovisko provozovatele distribuční soustavy (žalované) ze
dne 11. 8. 2009 nemá povahu stanoviska předběžného, nýbrž je závazné a konečné
s odkazem na § 3 a § 4 odst. 1 zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby
elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o
podpoře využívání obnovitelných zdrojů) ve spojení s ustanovením § 25 odst. 11
písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní
správy v energetických odvětvích (energetický zákon) v rozhodném znění, s
vyhláškou č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě ve
znění účinném do 31. 3. 2010 a čl. 4. 1. přílohy č. 4 Pravidel provozování
distribučních soustav (PPDS). Podle stanoviska žalované bylo připojení FVE do
distribuční soustavy vázáno na předložení studie připojitelnosti, která měla
ověřit možnost a podmínky připojení FVE. Vzhledem k tomu, že podmínky připojení
žalobkyně splnila, neboť studie připojitelnosti potvrdila možnost připojení FVE
a distributor vydáním stanoviska rezervoval kapacitu pro připojení výrobny,
měla žalovaná povinnost uzavřít s žalobkyní smlouvu o připojení, přičemž již
nemohla dne 22. 3. 2010 vydávat další - zamítavé - stanovisko z důvodu ohrožení
spolehlivosti provozu distribuční soustavy. Možnost „ohrožení spolehlivého
provozu distribuční soustavy“ jako důvod pro nepřipojení FVE žalobkyně podle §
25 odst. 11 písm. a) energetického zákona je distributor (rozuměj žalovaná)
povinen zkoumat vždy ke dni, kdy rozhoduje o souhlasu s připojením do
distribuční soustavy. Jestliže ke dni vydání stanoviska ze dne 11. 8. 2009
nebyly zjištěny žádné okolnosti odůvodňující takový závěr, nelze jimi již
později argumentovat.
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18.
8. 2015, č. j. 17 Co 639/2013-228, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že
žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Zrekapituloval, že žalobkyně požádala žalovanou dne 15. 7. 2009 o připojení
jejího zařízení - výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (FVE) - s
instalovaným výkonem 1800 kW, rezervovaným příkonem pro vlastní spotřebu
výrobny 120 kW v lokalitě M. H., na pozemku parc., v k. ú. M. H., k distribuční
soustavě žalované. Dne 11. 8. 2009 vydala žalovaná pod č. 4120469261 stanovisko
k této žádosti, podle něhož předběžně bude možno realizovat připojení do
stávající distribuční sítě za splnění technických podmínek a způsobu připojení
zařízení. Se zřetelem k výkonu výrobny a dalším požadavkům připojení požadovala
žalovaná zpracování studie připojitelnosti výrobny, která by ověřila možnost a
podmínky připojení, ve lhůtě do 9. 11. 2009, přičemž až do doby jejího
předložení žalované bude požadavek žalobkyně evidován a bude jí rezervována
kapacita pro připojení výrobny. Žalovaná upozornila na to, že konečné
stanovisko k žádosti o připojení vydá po předložení studie připojitelnosti. Ze
studie připojitelnosti fotovoltaické výrobny M. H. zpracované firmou EGÚ Praha
Engineering a. s., která měla zodpovědět na otázku zpětného vlivu připojení
výrobny žalobkyně na distribuční síť žalované v návaznosti na pravidla
provozování distribučních soustav, vyplývá, že zpětný vliv této FVE na
distribuční síť nesplňuje všechny požadované limity uvedené v pravidlech
provozování distribučních soustav, a není tak možné připojit celý plánovaný
výkon 1800 kW. Při snížení výkonu FVE na 92 % současného výkonu dojde ke
splnění požadovaných limitů a výrobnu s takto sníženým výkonem by již bylo
možné k distribuční soustavě připojit. Na základě modelových výpočtů chodu
sítě, které ovšem nejsou součástí posouzení podle PPDS, bude výrobna podmínku
nepřevýšení změn napětí o 2 % splňovat i při plném plánovaném výkonu 1800 kW. Dne 22. 3. 2010 vydala žalovaná stanovisko č. 4120469261 zamítající požadavek
žalobkyně se zřetelem k možnému ohrožení spolehlivého provozu distribuční
soustavy. Z informace provozovatele přenosové soustavy společnosti ČEPS a. s. a
aktuálních technických analýz vyplývá, že součet instalovaného výkonu
realizovaných fotovoltaických a větrných elektráren a objem vydaných kladných
stanovisek k žádostem o jejich připojení překračuj bezpečný limit spolehlivého
provozu elektrizační soustavy České republiky. S přihlédnutím ke stavu
elektrizační soustavy a jejího vlivu na distribuční soustavu provozovanou
žalovanou je zřejmé, že nelze vyhovět dalším žádostem o připojení solárního
nebo větrného zdroje nad rámec již vydaných povolení. Cituje § 4 odst. 1 zákona
o podpoře využívání obnovitelných zdrojů, § 25 odst. 11 písm. a) energetického
zákona, § 1, § 3 odst. 1 ve znění účinném do 31. 3. 2010, jakož i ve znění
účinném od 1. 4. 2010, § 5 odst. 3 ve znění účinném do 31. 3. 2010, § 5 odst. 5
ve znění účinném do 31. 3. 2010, jakož i ve znění účinném od 1. 4. 2010
vyhlášky č. 51/2006 Sb., odvolací soud uzavřel, že stanovisko žalované ze dne
11. 8.
2009 bylo pouze předběžné, nebylo závazné a konečné, což mimo jiné
vyplývá z jeho samotného textu, podle něhož konečné stanovisko k žádosti o
připojení bude vydáno po předložení studie připojitelnosti. Účelem vydání
předběžného stanoviska byla rezervace kapacity připojení podle žádosti
žalobkyně včetně stanovení podmínek a předpokladů připojení, mezi které patřilo
i předložení kladné studie připojitelnosti a faktická možnost připojení, se
zřetelem na důsledky pro celou elektrizační soustavu. I po předložení kladné
studie připojitelnosti byla žalovaná oprávněna posoudit možné ohrožení
spolehlivého provozu distribuční soustavy a odmítnout připojit výrobnu
žalobkyně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“)
dovolání, jehož přípustnost dovozuje ze znění § 237 o. s. ř., neboť má za to,
že dovoláním napadený rozsudek závisí na řešení otázky hmotného práva, která
dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyla zodpovězena, a to, zda
stanovisko ze dne 11. 8. 2009 označené za předběžné je svou povahou konečné.
Není srozuměna se závěrem, že mělo pouze předběžný charakter, předpokládalo
vydání dalšího - konečného – stanoviska, a nebránilo tomu, aby žalovaná později
zamítla požadavek žalobkyně na připojení její FVE z důvodu možného ohrožení
stability distribuční soustavy; prosazuje názor, že po jeho vydání už žalovaná
nemohla rozhodnout negativně. Má zato, že nelze zamítnout požadavek na
připojení její FVE v situaci, kdy studie připojitelnosti vyznívá v její
prospěch s pouhým argumentem, že kvůli vysokému počtu souhlasných stanovisek s
připojením jiných výroben elektřiny k distribuční soustavě žalované je ohroženo
spolehlivé fungování elektrizační soustavy České republiky. S tímto odůvodněním
navrhla zrušit rozsudek odvolacího soudu
Žalovaná navrhla dovolání jako nedůvodné zamítnout. Poukazuje na to, že již z
textu stanoviska ze dne 11. 8. 2009 je zřejmé, že na něj bude navazovat
stanovisko konečné. Akcentovala, že distribuční soustava je provozována ve
veřejném zájmu, a tento zájem je nadřazen zájmům individuálním, přičemž
žalovaná má podle energetického zákona povinnost zajišťovat bezpečný a
spolehlivý provoz distribuční soustavy. Tomu odpovídá zákonná úprava, která
umožňuje odmítnout žadatele o připojení z důvodu možného ohrožení spolehlivosti
distribuční soustavy.
III. Přípustnost dovolání
Podle § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění
účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II. bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II.
bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., čl. II. bod 2. Zákona č. 296/2017 Sb. - dále
opět jen „o. s. ř.“), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího
soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel
tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto
ustanovení, ale že přípustnost dovolání nastává až tehdy, jestliže dovolací
soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (§ 239 o. s. ř.),
dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v § 237 o. s. ř.
skutečně splněna jsou.
Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným
dovolacím důvodem (srovnej § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho
mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na
vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena a zda je tedy dovolání podle § 237 o. s. ř.
přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v
dovolání označila. Není totiž úkolem dovolacího soudu, aby na základě
odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti
dovolání podle s § 237 o. s. ř., a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti
dovolatele.
Platí, že uplatnění způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o.
s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového
závěru, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Uvedené dopadá na
dovolací argumentaci žalobkyně, vztahující se k závěrům studie EGÚ Brno a. s.,
která nepředstavuje polemiku s právními závěry odvolacího soudu, nýbrž
zpochybňuje skutkové závěry, k nimž tento soud dospěl.
Dovolání žalobkyně (posuzováno podle celého jeho obsahu - § 41 odst. 2 o s. ř.)
je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na
vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího
soudu dosud vyřešena, a to, zda na základě stanoviska žalované ze dne 11. 8.
2009 jí vzniklo právo (a žalované naopak povinnost) na uzavření smlouvy o
připojení. Ačkoli dovolatelka obsáhle polemizuje s tím, jak odvolací soud
rozhodl, ve vztahu k jiným právním otázkám nevymezila předpoklady přípustnosti
dovolání.
IV. Důvodnost dovolání
Dovolání je sice přípustné, není však důvodné. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil odvolací soud, a jeho
správnost, jakož i samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem nelze úspěšně
napadnout žádným dovolacím důvodem. Je nezbytné předeslat, že řízení podle § 244 a násl. o. s. ř. nepředstavuje
způsob přezkumu správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný
správnímu soudnictví nebo rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před
správním orgánem. Podstata projednání a rozhodnutí stejné věci v občanském
soudním řízení spočívá v tom, že se účastníku řízení před správním orgánem,
který vyčerpal v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky a který
není spokojen s konečným rozhodnutím správního orgánu, umožňuje, aby – bez
ohledu na překážku věci pravomocně rozsouzené vytvořenou rozhodnutím správního
orgánu – požadoval nové projednání sporu nebo jiné právní věci u soudu a nové
rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům než správní orgán. Nové
projednání věci soudem tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by
bylo jeho výsledky vázáno, a zaručuje, že spor nebo jiná právní věc budou – v
takovém rozsahu, v jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení –
soudem definitivně uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu
projednání a rozhodnutí. Jak zjistil odvolací soud ve věci sporu ohledně uzavření smlouvy o připojení
mezi žalobkyní a žalovanou, Energetický regulační úřad (dále jen „ERÚ“) rozhodl
dne 25. 10. 2010, pod sp. zn. ÚP-4419/2010-ERÚ, č. j. 04419-18/2010-ERÚ, tak,
že tento správní orgán zamítl návrh žalobkyně, aby byla stanovena smlouva mezi
žalobkyní a žalovanou o připojení výrobny elektřiny (FVE) s instalovaným
výkonem 1800 kW v lokalitě obce M. H., parc., k. ú. M. H. k distribuční
soustavě žalované ve znění návrhu smlouvy ze dne 19. 5. 2010; předseda ERÚ
rozhodnutím ze dne 10. 1. 2011, č. j. 04419-23/2010-ERÚ, zamítl rozklad
žalobkyně proti shora uvedenému rozhodnutí. Uvedeným rozhodnutím předcházela
žádost žalobkyně ze dne 15. 7. 2009 o připojení fotovoltaické výrobny elektřiny
s požadovaným instalovaným výkonem 1800 kW, bez požadavku na zvýšenou
spolehlivost dodávky, k distribuční soustavě žalované, s umístěním v obci M. H. Žalovaná vydala dne 11. 8. 2009 „Stanovisko k žádosti připojení výrobny“, v
němž uvedla, že „předběžně je možno uvést předpoklad, že daný požadavek bude
možné realizovat ze stávající DS“ po splnění blíže rozvedených podmínek. Zároveň stanovila technické podmínky ke zřízení nového odběrného místa a způsob
připojení výrobny k DS. Vzhledem k požadovanému výkonu výrobny a dalším
evidovaným požadavkům na připojení z transformovny 110/22 kV M. a shodného
výkonu VN je nutno možnost a podmínky připojení ověřit zpracováním studie
připojitelnosti výrobny. Studii připojitelnosti požadovala zpracovat nezávislou
odbornou institucí a předložit do 90-ti dnů, tj. do 9. 11. 2009. Po tuto dobu
bude její požadavek evidován a rezervována kapacita pro připojení výrobny. Konečné stanovisko k žádosti o připojení vydá po předložení studie
připojitelnosti.
Ze „Stanoviska k žádosti o připojení č. 4120469261“ ze dne 22. 3. 2010 se podává, že žalovaná žalobkyni sdělila, že předmětné výrobní zařízení
nelze (…) připojit k distribuční soustavě z důvodů stanovených energetickým
zákonem. Ohledně konkrétních důvodů zamítnutí požadavku na připojení žalovaná
uvedla, že z aktuálních informací od provozovatele přenosové soustavy
společnosti ČEPS a. s. a aktuálních technických analýz vyplývá, že „součet
instalovaného výkonu realizovaných fotovoltaických a větrných elektráren a
objemu vydaných kladných stanovisek k žádostem o jejich připojení, překračuje
bezpečný limit pro spolehlivý provoz elektrizační soustavy České republiky. Důvodem tohoto ohrožení je především charakteristika výše zmíněných větrných a
fotovoltaických zdrojů jako tzv. špičkových zdrojů, které musí být vyrovnávány
rezervními zdroji, jejichž charakteristika to umožňuje. Distribuční soustava
provozovaná společností ČEZ Distribuce, a. s. je přitom nedílnou součástí
elektrizační soustavy České republiky. Ohrožení spolehlivého provozu přenosové
soustavy, jakožto soustavy nadřazené soustavě distribuční nebo ohrožení provozu
elektrizační soustavy jako celku tak přímo působí i na spolehlivost distribuční
soustavy provozované ze strany společnosti ČEZ Distribuce, a. s. Z výše
uvedeného (…) je zřejmé, že nelze vyhovět dalším žádostem o připojení
solárního nebo větrného zdroje nad rámec již dosud vydaných povolení. V opačném
případě by docházelo k prohloubení již nyní reálného ohrožení spolehlivého
provozu elektrizační soustavy ČR a tím i spolehlivého provozu distribuční
soustavy provozované společností ČEZ Distribuce, a. s.“
Podle § 22 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu
státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický
zákon), ve znění účinném do 27. 12. 2009, účastníky trhu s elektřinou jsou: a)
výrobci elektřiny, b) provozovatel přenosové soustavy, c) provozovatelé
distribučních soustav, d) operátor trhu, e) obchodníci s elektřinou, f)
zákazníci. Podle § 25 odst. 1 energetického zákona, provozovatel distribuční soustavy: a)
zajišťuje spolehlivé provozování, obnovu a rozvoj distribuční soustavy na území
vymezeném licencí, b) umožňuje distribuci elektřiny na základě uzavřených
smluv, c) řídí toky elektřiny v distribuční soustavě při respektování přenosů
elektřiny mezi ostatními distribučními soustavami a přenosovou soustavou ve
spolupráci s provozovateli ostatních distribučních soustav a provozovatelem
přenosové soustavy. Podle § 25 odst. 11 písm. a) energetického zákona, provozovatel distribuční
soustavy je dále povinen připojit k distribuční soustavě zařízení každého a
umožnit distribuci elektřiny každému, kdo o to požádá a splňuje podmínky
připojení a obchodní podmínky stanovené Pravidly provozování distribuční
soustavy, s výjimkou případu prokazatelného nedostatku kapacity zařízení pro
distribuci nebo při ohrožení spolehlivého provozu distribuční soustavy. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k
elektrizační soustavě, ve znění účinném do 31. 3.
2010, podmínkami připojení
zařízení žadatele k přenosové nebo distribuční soustavě jsou: a) podání žádosti
o připojení, b) souhlasné stanovisko provozovatele přenosové nebo distribuční
soustavy k žádosti o připojení, vydané postupem podle § 5, a c) uzavření
smlouvy o připojení mezi žadatelem a provozovatelem přenosové nebo distribuční
soustavy nebo změna stávající smlouvy o připojení. Podle § 4 odst. 1 vyhlášky č. 51/2006 Sb., žádost o připojení zařízení žadatele
k přenosové nebo distribuční soustavě se podává před výstavbou nebo připojením
nového zařízení, před zvýšením rezervovaného příkonu, popřípadě výkonu
stávajícího připojeného zařízení nebo před zásadní změnou charakteru odběru. Podle § 5 odst. 1 vyhlášky č. 51/2006 Sb., provozovatel přenosové nebo
distribuční soustavy posuzuje žádost o připojení s ohledem na: a) místo a
způsob požadovaného připojení, b) velikost požadovaného rezervovaného příkonu
nebo výkonu a časový průběh zatížení, c) spolehlivost dodávky elektřiny, d)
charakter zpětného působení zařízení žadatele na přenosovou nebo distribuční
soustavu. Podle § 5 odst. 4 vyhlášky č. 51/2006 Sb., pokud nelze zařízení žadatele
připojit z důvodů stanovených energetickým zákonem, vyrozumí provozovatel
přenosové nebo distribuční soustavy písemně žadatele o konkrétních důvodech
zamítnutí jeho žádosti o připojení ve lhůtě podle předchozího odstavce. Stanovisko žalované, vyjadřující se k její žádosti ze dne 11. 7. 2009,
informuje žalobkyni o obdrženém požadavku na připojení FVE, přičemž zdůrazňuje,
že konečné stanovisko k žádosti žalovaná vydá až po předložení studie
připojitelnosti, jež byla požadována se zřetelem k vyžadovanému výkonu výrobny
a dalším evidovaným požadavkům na připojení z transformovny 110/22 kV Mníšek. Nelze mít pochybnosti o tom, že studie připojitelnosti měla též sloužit k
ověření skutečnosti, jaký vliv bude mít výrobna žalobkyně na chod distribuční
soustavy. Tomu odpovídalo i návěstí stanoviska, že „předběžně je možno uvést
předpoklad, že daný požadavek bude možné realizovat ze stávající DS po splnění
následujících podmínek…“ Uvedený dokument tedy svědčí o tom, že žalovaná se
jeho vydáním nechtěla závazně vyjádřit k žádosti žalované o připojení,
předpokládala obstarání dalšího dokumentu, který měl být podkladem pro její
konečné rozhodnutí o požadavku na připojení do její distribuční soustavy. Smyslem tohoto „předběžného“ stanoviska byla rovněž rezervace (blokování)
kapacity pro připojení výrobny a evidence požadavku žalobkyně, jako nezbytného
předpokladu pro konečné rozhodnutí o požadavku na připojení. Jeho vydání bylo
motivováno požadavkem ověřit možnost připojení výrobny žalobkyně do distribuční
soustavy; žalovaná nemohla na základě dosavadních informací vydat závazné a
konečné stanovisko, a zároveň nebyl (zatím) důvod žádost žalobkyně o připojení
zamítnout. Žalovaná jako provozovatelka distribuční soustavy , ačkoli má podle § 25
odst. 11 písm.
a) energetického zákona povinnost připojit k distribuční
soustavě každého a umožnit distribuci elektřiny každému, kdo o to požádá,
splňuje-li podmínky připojení a obchodní podmínky stanovené v Pravidlech
provozu distribuční soustavy, nemá tuto povinnost bezvýjimečně, neboť může
odmítnout připojit žadatele (mimo jiné) v situaci ohrožení spolehlivého provozu
distribuční soustavy. O takové hrozbě (viz žádost ČEPS a. s. ze dne 3. 2. 2010)
se žalovaná dozvěděla v období od sdělení předběžného stanoviska do okamžiku
vydání stanoviska konečného dne 22. 3. 2010. Ze shora uvedených důvodů tak žalobkyně nemohla legitimně vycházet z
přesvědčení, že stanoviskem ze dne 11. 8. 2009 jí byl udělen souhlas s
připojením její FVE k distribuční sítě žalované, neboť byla seznámena s tím, že
k vydání konečného stanoviska dojde až v souvislosti s předložením studie
připojitelnosti. Jestliže se v mezidobí změnily okolnosti rozhodné pro
posouzení žádosti o připojení, s ohledem na charakter stanoviska ze dne 11. 8. 2009, mohla [a se zřetelem k zákonné povinnosti podle § 25 odst. 11 písm. a)
energetického zákona] a musela žalovaná své předběžné stanovisko revidovat. Z
pohledu shora uvedených závěrů je rozhodnutí odvolacího soudu v řešení
dovoláním vymezené právní otázky věcně správné a zcela konvenuje s judikaturou
dovolacího soudu týkající se výkladu projevu vůle (srovnej např. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 1 Odon 110/97, uveřejněný v
časopise Soudní judikatura pod označením SJ 30/1999, nebo rozsudky ze dne 7. 11. 2000, sp. zn. 29 Cdo 81/2000, a ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. 23 Cdo
2006/2009, ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2978/2010, ze dne 22. 8. 2001,
sp. zn. 25 Cdo 1569/99, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1421/2013, ze dne ze
dne 27. 3. 2008, sp. zn. 26 Cdo 2317/2006, ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo
1102/2008, a ze dne 24. 5. 2013, sp. zn. 33 Cdo 603/2012).
V. Závěr
Dovoláním zpochybněný právní závěr odvolacího soudu je tudíž správný.
Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proto zamítl [§ 243d písm. a) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §
243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná má právo na
náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování
advokátem v dovolacím řízení. Výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle
ustanovení § 1 odst. 1, 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 9 odst. 3 písm. b) a
§ 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „advokátní
tarif“), tj. částkou 3.388 Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za
úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3
advokátního tarifu) a částka 588 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§
137 odst. 3, § 151 odst. 2 o. s. ř.). Platební místo a lhůta ke splnění uložené
povinnosti vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 6. 2018
JUDr. Václav Duda
předseda senátu