33 Cdo 3787/2011
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve
věci žalobce Ing. V. H., zastoupeného JUDr. Tomášem Dvořáčkem, advokátem se
sídlem Rychnov nad Kněžnou, Javornická 1560, proti žalovanému J. A.,
zastoupenému Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Malé
náměstí 125/16, o zaplacení 222.560,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního
soudu v Náchodě pod sp. zn. 10 C 197/2007, o dovolání obou účastníků proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. prosince 2010, č. j. 20
Co 163/2010-387, takto:
I. Dovolání žalovaného proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 16. prosince 2010, č. j. 20 Co 163/2010-387, jímž byl
změn rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. ledna 2010, č. j. 10 C
197/2007-304, tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 143.545,- Kč
se specifikovanými úroky z prodlení, se zamítá.
II. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. prosince 2010,
č. j. 20 Co 163/2010-387, ve výroku II., jímž byl potvrzen rozsudek Okresního
soudu v Náchodě ze dne 20. ledna 2010, č. j. 10 C 197/2007-304, v části
zamítající žalobu o zaplacení 79.015,50 Kč se specifikovanými úroky z prodlení,
a v nákladových výrocích III., IV. a V. se zrušuje a v tomto rozsahu se věc
vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
222.560,50 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně
rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. listopadu 2009, č. j. 23 Cdo
3356/2009-281, rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně ve
výrocích I. a II. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení. Uzavřel, že soudy obou stupňů nesprávně dovodily, že právní
vztah účastníků, založený smlouvou o dílo ze dne 29. 4. 2005, se řídí právní
úpravou podle obchodního zákoníku. Soud prvního stupně následně rozsudkem ze dne 20. ledna 2010, č. j. 10
C 197/2007-304, žalobu o zaplacení 222.560,50 Kč s blíže specifikovanými úroky
z prodlení zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a
státu (výroky II. a III.). Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 29. 4. 2005 smlouvu o dílo č. 012/2005, podle které se žalobce (zhotovitel) zavázal
pro žalovaného (objednatele) provést výměnu oken a termofasádu na jeho rodinném
domě. Sjednali si cenu díla ve výši 463.746,- Kč včetně daně z přidané hodnoty
(dále jen „DPH“) podle položkového rozpočtu a termín ukončení a předání díla
15. 7. 2005. V článku VI. smlouvy si dohodli, že „konečná faktura na provedené
dílo bude uhrazena až po bezvadném předání a převzetí prací na základě
oboustranně potvrzeného předávacího protokolu“ (zálohu na nákup materiálu ve
výši 110.000,- Kč se žalovaný zavázal zaplatit do čtrnácti dnů po podpisu
smlouvy). V položkovém rozpočtu, který byl nedílnou součástí smlouvy, nebylo
jako součást díla uvedeno vyrovnání nerovností na původní fasádě opravovaného
domu. Dopisem ze dne 18. 6. 2005 žalovaný vytkl žalobci vady dosud
nedokončeného díla, jejichž odstraněním podmínil převzetí díla. V protokolu o
předání a převzetí dokončených prací ze dne 15. 7. 2005 účastníci svými podpisy
potvrdili předání a převzetí prací bez zjevných závad a žalovaný souhlasil s
vyúčtováním podle daňového dokladu č. 340705. Fakturou ze dne 19. 7. 2005 č. 340705 žalobce vyúčtoval žalovanému dílčí plnění za výměnu oken a termofasádu
ve výši 244.384,- Kč. V zápisu z jednání ze dne 19. 7. 2005 se účastníci
dohodli na odstranění vad díla spočívajících v nerovnosti boční stěny vikýře a
přízemní části fasády uličního štítu a v místně nekvalitní povrchové úpravě
stěrkové omítky. Termín odstranění vad byl sjednán nejpozději do 15. 8. 2005;
současně bylo ujednáno, že smlouva o dílo se mění tak, že termín ukončení prací
je stanoven na 15. 8. 2005. Protokolem ze dne 2. 12. 2005 žalobce uznal vadu
spočívající v dílčích nedostatcích povrchové úpravy fasády a nabídl žalovanému
slevu ve výši 30 % z ceny prací při nanášení omítky a povrchové úpravy fasády. Přestože žalovaný protokol nepodepsal, je tato sleva zohledněna v konečném
vyúčtování celého díla fakturou č. 901205 ze dne 2. 12. 2005 znějící na částku
222.560,50 Kč. Zaměstnanec žalobce N. v zápisu ve stavebním deníku ze dne 1. 6. 2005 uvedl, že původní fasáda neumožňuje provést novou fasádu tak, aby byla
rovná. Žalovaný byl upozorněn, že nová fasáda bude kopírovat nerovnosti původní
fasády. Zápis ve stavebním deníku žalovaný nepodepsal.
Znalec V. J. ve
znaleckém posudku ze dne 1. 3. 2008 a jeho dodatku ze dne 4. 9. 2008 učinil
závěr, že dílo vykazuje vadu spočívající v nedodržení rovinatosti a svislosti
plochy termofasády, která je odstranitelná jen jejím snesením, vyrovnáním
podkladu a novým provedením. Její příčinou je nerovnost povrchu původní stěny. Struktura a barevnost omítky není provedena stejnoměrně v důsledku chybného
pracovního postupu. Tuto estetickou vadu lze odstranit pouze provedením nové
omítky. Zhotovení parapetů vykazuje vady spočívající v nefunkčních detailech u
ostění, neestetickém podélném nastavování plechů, které jsou zprohýbané a
potrhané. Parapety neplní svoji funkci a je nutné je vyměnit. Na základě
uvedených zjištění dospěl soud prvního stupně ke skutkovému závěru, že byla
předána jen část díla - ta, která byla provedena bezvadně (tj. montáž oken). Dílo nebylo dokončeno, neboť vykazuje vady. Vázán právním názorem Nejvyššího
soudu, takto zjištěný skutkový stav věci poměřoval ustanoveními zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.”), a dovodil, že účastníci uzavřeli smlouvo o dílo podle § 631 a násl. obč. zák. Uzavřel, že žalobci nevzniklo právo na zaplacení nedoplatku ceny
díla, poněvadž si účastníci ve smlouvě sjednali termín splatnosti konečné
faktury za provedené dílo po předání a převzetí prací bez vad na základě
oboustranně potvrzeného předávacího protokolu; tato podmínka nebyla dosud
splněna. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16. prosince 2010, č. j. 20 Co 163/2010-387, rozsudek soudu prvního stupně v části zamítavého výroku
změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 143.545,- Kč s
blíže specifikovanými úroky z prodlení (výrok I.), ve zbývající části rozsudek
soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení
účastníků a státu (výroky III., IV. a V.). Oproti soudu prvního stupně dospěl k
závěru, že dílo bylo předáno celé, neboť smluvní strany podepsaly předávací
protokol ze dne 15. 7. 2005, v němž je uvedeno, že „byly předány a převzaty
dokončené práce podle smlouvy o dílo 012/2005 ze dne 29. 4. 2005 v dohodnutém
termínu, rozsahu a kvalitě“. Další jednání mezi účastníky již nemohla na
předání díla ničeho změnit. Žalovanému tak vznikla povinnost doplatek ceny díla
uhradit. V souvislosti s následným vytčením vad díla mohl uplatnit jen právo z
odpovědnosti za vady. Výslednou nerovnost obvodových zdí domu odvolací soud
neposoudil jako vadu díla, neboť dům těmito nerovnostmi trpěl již před
započetím díla a jejich oprava nebyla předmětem smlouvy o dílo. Pouze omítka
nebyla provedena z estetického hlediska zcela bezvadně. Konstatoval, že s
ohledem na povahu díla a jeho celkový rozsah se odmítnutí převzetí díla jen pro
drobné estetické vady fasády jeví jako zneužití práva žalovaného na úkor
žalobce. Zdůraznil, že výkony a výsledky v oboru stavebnictví se pouze
výjimečně obejdou zcela bez závad, a ačkoli dílo provedené žalobcem určité
nedostatky má, nejsou tak významné, aby kvůli nim bylo možné odepřít převzetí
díla.
Estetické vady fasády jsou natolik nepodstatné, že jen pro ně nelze
považovat dílo za neprovedené. Žalovaný byl tudíž povinen dílo převzít. Protože
dílo, pokud jde o parapety, nebylo provedeno řádně, žalovaný, který dílo
převzal, má právo na poskytnutí přiměřené slevy z ceny díla, jež v průběhu
řízení opakovaně uplatnil. Vzhledem k tomu, že vady parapetů lze odstranit jen
jejich výměnou, svědčí žalovanému právo na slevu ve výši, s níž bylo pro tuto
část prací v položkovém rozpočtu uvažováno, tj. 12.628,- Kč včetně DPH. Závažnosti estetické vady fasády (finální tenkovrstvé omítky) odpovídá
přiměřená sleva ve výši 30% z částky 210.630,- Kč včetně DPH (tj. z ocenění
zateplení domu v položkovém rozpočtu); sleva tak představuje 63.189,- Kč. Celková cena díla byla stanovena částkou 463.743,- Kč včetně DPH. Protože
žalovaný dosud žalobci zaplatil 244,384,- Kč, má žalobce právo - po odečtení
slevy - na doplacení 143.545,- Kč (s úroky z prodlení). Odvolací soud neshledal
oprávněnou kompenzační námitku žalovaného pro neurčitost započítávané
pohledávky z titulu smluvní pokuty (§ 37 obč. zák.) a pro neexistenci takové
pohledávky (právo na smluvní pokutu žalovanému nevzniklo).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobce i žalovaný dovolání. Žalobce dovozuje přípustnost dovolání z § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a důvodnost z § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř. Při obsáhlé rekapitulaci
dosavadního průběhu řízení namítá nesprávnost závěru, že nedoplatek ceny díla
má být snížen o slevu z ceny díla. Zdůrazňuje, že montáž parapetů byla
provedena řádně a v souladu s požadavky žalovaného, který tyto práce převzal a
již za ně zaplatil. Do doby místního ohledání odvolacím soudem žalovaný nikdy
neuplatnil právo z odpovědnosti za vady díla spočívající v montáži parapetů. Má
za to, že jejich prolomení a zohýbání bylo způsobeno nevhodným zacházením. Není
srozuměn s výší slevy z ceny díla za estetickou vadu omítky, kterou odvolací
soud určil ze zateplovacího systému. Namítá, že znalec dospěl k nesprávnému
vyjádření nerovností fasády, neboť použil chybně měřící pomůcky. Jestliže
odvolací soud dospěl k závěru, že dílo v části zateplení fasády vykazuje vady,
měl správně věc posoudit podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu
§ 451 a násl. obč. zák. Žalobce odvolacímu soudu rovněž vytýká, že mu nesprávně
uložil zaplatit státu náklady řízení - znalečné, které již uhradil. Z výše
uvedených důvodů navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a
věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný dovoláním napadl měnící výrok rozsudku odvolacího soudu a
uplatnil v něm dovolací důvody podle § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. Odvolacímu
soudu vytýká, že dospěl k odlišnému skutkovému závěru ohledně předání díla než
soud prvního stupně, aniž v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval důkazy,
z nichž soud prvního stupně čerpal svá zjištění (např. předávací protokol ze
dne 15. 7. 2005 a protokol ze dne 19. 7. 2005). Zatímco soud prvního stupně
dovodil, že žalobce dílo řádně neprovedl a že od něho převzal jen část díla,
odvolací soud uzavřel, že dílo bylo předáno celé. Tento změněný závěr byl pro
něho překvapivý a neměl možnost se k (nezopakovaným) listinným důkazům
vyjádřit. Není srozuměn se závěrem, že dílo bylo dokončeno a řádně předáno a že
jeho předmětem nebylo zarovnání nerovností stěn domu. Za nepodložené považuje
zjištění, že jej svědek N. před zahájením prací upozornil v zápisu ve stavebním
deníku na nerovnost stěn. Poukazuje na to, že odvolací soud důkaz stavebním
deníkem neprovedl a že mu jeho originál nebyl dosud předložen k nahlédnutí. I
nadále prosazuje, že dílo vykazuje vadu fasády spočívající v její nerovnosti. Za nesprávný považuje závěr odvolacího soudu, že splatnost ceny díla byla
vázána na pouhé předání a převzetí díla; zdůrazňuje, že ji podmínili předáním a
převzetím díla bez vad. Jestliže i odvolací soud dospěl k závěru, že dílo má
vady, nevzniklo žalobci právo na úhradu ceny díla. Za nelogické považuje úvahy
odvolacího soudu, který na jedné straně vady kvalifikuje jako „drobné
estetické“ a na druhé straně za ně poskytuje slevu z ceny díla přesahující
70.000,- Kč. Má za to, že právo volby nároku u odstranitelných vad náleží jemu,
a nikoli odvolacímu soudu; v možnostech žalobce je vady bezplatně odstranit a
dílo dokončit.
Byla-li úhrada závěrečné faktury vázána na bezvadné provedení
díla, je žaloba předčasná. Nesprávnými shledává i závěry, že jeho kompenzační
námitka pohledávky z titulu nároku na smluvní pokutu je neurčitá a že mu nárok
na smluvní pokutu nevznikl. Závěrem navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí
odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce s dovolací argumentací žalovaného nesouhlasí. S postupem a
závěry odvolacího soudu souhlasí až na ty, které zpochybnil ve svém dovolání. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb.). Dovolání byla podána včas k tomu oprávněnými subjekty za splnění podmínky
jejich advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Protože dovolání žalovaného je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a dovolání žalobce jen za podmínek daných § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.,
zabýval se Nejvyšší soud (§ 10a o. s. ř.) nejprve otázkou důvodnosti dovolání
žalovaného. V rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. žalovaný
vytýká odvolacímu soudu, že vycházel z jiného skutkového základu než soud
prvního stupně, aniž postupoval podle § 213 odst. 2 o. s. ř., tedy aniž
zopakoval relevantní důkazy, na základě kterých soud prvního stupně zjistil, že
od žalobce předávacím protokolem ze dne 15. 7. 2005 převzal pouze část díla, a
nikoli dílo celé. V posuzované věci soud prvního stupně čerpal svá skutková zjištění, z nichž
dovodil závěr, že nebyly naplněny předpoklady pro vznik práva na úhradu
nedoplatku ceny díla, zejména ze smlouvy o dílo ze dne 29. 4. 2005, z
předávacího protokolu ze dne 15. 7. 2005, z faktury č. 340705 ze dne 19. 7. 2005 a z protokolu ze dne 19. 7. 2005; odvolací soud, aniž tyto listinné důkazy
zopakoval, uzavřel, že předmětné dílo bylo předáno a převzato jako celek. Podle § 213 o. s. ř. odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil
soud prvního stupně (odst. 1). Odvolací soud může zopakovat dokazování, na
základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené
důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému
skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně (odst. 2). Má-li v odvolacím řízení dojít ke změně skutkového stavu zjištěného soudem
prvního stupně v důsledku odchylného hodnocení důkazů, vztahuje se povinnost
odvolacího soudu zopakovat důkazy jen na důkaz výslechem svědků a účastníků,
nikoli na důkaz listinou, který má jinou povahu. Zatímco při hodnocení důkazu
výslechem svědků či účastníků spolupůsobí vedle věcného obsahu výpovědi i další
skutečnosti (například způsob reprodukce vylíčených okolností, chování v
průběhu výpovědi, apod.), které - ač nejsou bez vlivu na posouzení věrohodnosti
výpovědi - nemohou být vyjádřeny v protokolu o jednání, jiná situace je u
důkazu listinou, který se podle § 129 o. s. ř. provede tak, že ji nebo její
část při jednání předseda senátu přečte nebo sdělí její obsah.
Vzhledem k tomu,
že obsah listiny opětovným přečtením při odvolacím jednání se nemění, může
odvolací soud, aniž důkaz listinou znovu provedl při odvolacím jednání, tento
důkaz jinak hodnotit a dojít tak i k jiným skutkovým závěrům než soud prvního
stupně (srovnej například právní závěry v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1546/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 1,
ročník 2001, pod číslem 11, dále jeho rozsudky ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 26
Cdo 938/2005, ze dne 6. 6. 2006, sp. zn. 26 Cdo 228/2005, ze dne 27. 2. 2008,
sp. zn. 26 Cdo 2363/2006, ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2401/2008, ze dne
15. 12. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3345/2009, nebo ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 25 Cdo
5157/2009). Vzhledem k tomu, že odvolací soud založil své zjištění ohledně předání a
převzetí díla na hodnocení listinných důkazů, a nikoli na výpovědích svědků či
účastníků, lze uzavřít, že odvolací řízení tvrzenou vadou nezatížil a že
žalovaný neuplatnil dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. právem. Jiné vady vyjmenované v § 242 odst. 3 větě druhé o. s. ř. žalovaný v dovolání
nenamítá a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu. S odkazem na dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze
vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení
věci, žalovaný zpochybnil právní závěr, že žalobci vzniklo právo na úhradu
nedoplatku ceny díla a jemu odpovídající povinnost jej zaplatit. V posuzovaném případě účastníci uzavřeli smlouvu o opravě a úpravě věci (§ 652
obč. zák.), která je zvláštním druhem smlouvy o dílo podle § 631 obč. zák.; z
ní vzniklo žalovanému právo, aby mu žalobce podle jeho objednávky vyměnil okna
včetně parapetů a provedl zateplení fasády jeho rodinného domu, a povinnost
zaplatit za to žalobci sjednanou cenu. Účastníci se dohodli o ceně podle
rozpočtu (§ 635 odst. 1 obč. zák.) a v článku VI. smlouvy si sjednali, že
„konečná faktura bude uhrazena až po bezvadném předání a převzetí prací na
základě oboustranně potvrzeného předávacího protokolu“. Splatnost byla sjednána
ve lhůtě deseti dnů od doručení faktury. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne
26. 11. 2003, sp. zn. 32 Odo 894/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura
č. 12, ročník 2003, pod číslem 215, formuloval a odůvodnil právní závěr, podle
něhož si účastníci právního úkonu mohou sjednat určitou podmínku jako
předpoklad pro vznik smluvního nároku - subjektivního práva a jemu odpovídající
povinnost (v uvedeném případě bylo smluveným předpokladem pro vznik nároku na
úhradu zálohových plateb ceny díla jejich odsouhlasení třetí osobou). Dovolací
soud nepochybuje o tom, že článek VI. smlouvy obsahuje dohodu účastníků o
předpokladech, za nichž vznikne žalobci právo na úhradu nedoplatku ceny díla. Jinými slovy řečeno, účastníci smlouvy si pro vznik povinnosti zaplatit
konečnou fakturu, resp. uhradit nedoplatek ceny díla, sjednali podmínku, že
dojde k předání a převzetí díla bez vad na základě jimi potvrzeného předávacího
protokolu. Ujednání smluvních stran v článku VI.
smlouvy je zcela jasné a
srozumitelné; je v něm vyjádřeno, při splnění jaké podmínky má být nedoplatek
ceny díla objednatelem zhotoviteli zaplacen. Účastníci si tak sjednali podmínku
pro vznik povinnosti uhradit cenu díla specificky, odlišně od zákonné úpravy. Stěžejním pro posouzení správnosti dovoláním zpochybněného právního závěru, zda
žalobci vzniklo právo na úhradu doplatku ceny díla a žalovanému tomu
odpovídající povinnost, je zjištění, zda byl splněn předpoklad smluvený v
článku VI. smlouvy. Žalovaný svou námitkou, že smluvený předpoklad nenastal, směřuje proti
správnosti skutkového zjištění, z něhož odvolací soud při rozhodování věci
vyšel, a je tedy uplatněním dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř.,
jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového
zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném
dokazování. Za skutkové zjištění které nemá v podstatné části oporu v provedeném
dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který
neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu
skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a
ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti,
které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo
protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů
účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti),
zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který
odporuje ustanovení § 133 až § 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v
provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které
byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva. Tvrzení, že dne 15. 7. 2005 došlo k předání a převzetí díla bez vad, žalobce
prokazoval listinou ze dne 15. 7. 2005 označenou jako Protokol o předání a
převzetí dokončených prací, který podepsal žalobce jako zhotovitel a žalovaný
jako objednatel. V listině je specifikován druh (výměna oken a termofasáda na
rodinném domě) a místo provedených prácí. Dále se v ní uvádí, že dne 15. 7. 2005 byly předány a převzaty dokončené práce dle smlouvy o dílo číslo 012/2005
ze dne 29. 4. 2005 v dohodnutém termínu, rozsahu a kvalitě. Zhotovitel předává
a objednatel přebírá práce bez zjevných závad. Objednatel souhlasí s jejich
vyúčtováním dle daňového dokladu č. 340705. Obsah uvedeného protokolu svědčí o
tom, že účastníci považovali dílo dne 1. 9. 2005 za dokončené a bez vad. Z
jejich projevu vůle zachyceného v uvedené listině nic nenasvědčuje tomu, že
předána a převzata byla jen část díla a že zbylou část díla, která vykazuje
vady, žalovaný odmítá převzít. Pouze částečné převzetí díla nelze dovodit ani z
faktury č. 340705, neboť jí bylo sice vyúčtováno jen dílčí plnění, avšak jak za
výměnu oken, tak i termofasádu na domě žalovaného. Dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti
soudu při hodnocení důkazů, na jehož správnost je možné usuzovat, jak vyplývá
ze zásady volného hodnocení důkazů (viz § 132 o. s.
ř.), jen ze způsobu, jak
soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li odvolacímu soudu v tomto směru vytknout
žádné pochybení, jak je tomu i v posuzovaném případě, není možné ani
polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému
svědkovi či účastníku, nebo že některý důkaz není pro skutkové zjištění
důležitý nebo že z provedených důkazů vyplývá skutkové zjištění jiné apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho
výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně
napadnout. Skutkový závěr odvolacího soudu, že dne 15. 7. 2005 žalovaný v protokolu svým
podpisem potvrdil, že mu žalobce předal a on od něho převzal dokončené dílo bez
vad, má oporu v provedeném dokazování; v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků,
které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly jinak najevo, není z
hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti logický
rozpor. Dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř. tudíž nebyl uplatněn
právem. Správným je proto rovněž právní závěr odvolacího soudu, že žalobci vzniklo
právo na úhradu nedoplatku ceny díla a žalovanému tomu odpovídající povinnost
jej zaplatit. Žalovaný si musel být vědom toho (vzhledem k ujednání obsaženému
v článku VI. smlouvy), že jakmile potvrdí svým podpisem v předávacím protokolu,
že převzal od žalobce dokončené dílo bez vad, vznikne mu povinnost uhradit
žalobci nedoplatek ceny díla. Na již vzniklý smluvní nárok pak nemohla mít
žádný vliv okolnost, že účastníci následně dne 19. 7. 2005 jednali o vadách
díla a jejich odstranění v dojednané lhůtě. Důvodně v rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. žalovaný
neuplatnil ani námitku proti zjištění, že předmětem díla nebylo zarovnání
nerovností stěn domu a že jej svědek N. před zahájením prací na nerovnost stěn
upozornil, jejímž prostřednictvím prosazoval, že dílo vykazuje vadu fasády
spočívající v její nerovnosti. Odvolací soud svá zjištění čerpal z výpovědi svědka N., která korespondovala s
jeho zápisem ve stavebním deníku ze dne 1. 6. 2005, a ze samotné smlouvy o
dílo, resp. položkového rozpočtu, který byl její nedílnou součástí. Skutkový
závěr, že předmětem smlouvy o dílo nebylo vyrovnání nerovností na původní
fasádě domu, tak má v těchto důkazech oporu a odvolacímu soudu nelze z hlediska
§ 132 o. s. ř. ničeho vytknout. Jelikož bylo zjištěno, že žalobce předal žalovanému dílo dne 15. 7. 2005, tedy
v termínu, který si sjednali pro ukončení a předání díla, nemohl se ocitnout v
prodlení s předáním díla a žalovanému nemohlo vzniknout právo na smluvní
pokutu. Již z toho důvodu (neexistence pohledávky) započtení nemohlo způsobit
zánik žalované pohledávky (§ 544 a § 580 obč. zák.). Neopodstatněnou je proto v
rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. uplatněná
námitka žalovaného proti právnímu závěru odvolacího soudu, že žalovaná
pohledávka nezanikla započtením pohledávky žalovaného z titulu smluvní pokuty,
na niž mu měl vzniknout nárok v důsledku prodlení žalobce s předáním díla. Dovolací soud proto dovolání žalovaného proti měnícímu výroku I.
rozsudku
odvolacího soudu jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před
středníkem o. s. ř.). Dále se dovolací soud zabýval dovoláním žalobce. Přestože žalobce ve svém
dovolání uvádí, že jím napadá rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, z
jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.), pokud jde o rozhodnutí ve věci samé,
vyplývá, že žalobce použitou argumentací míří výlučně proti té části rozsudku,
jíž odvolací soud - v jeho neprospěch - potvrdil rozsudek soudu prvního stupně
zamítající žalobní požadavek na doplacení ceny díla v rozsahu 79.015,50 Kč s
úroky z prodlení. Ostatně proti té části rozsudku, jíž odvolací soud změnil
rozsudek soudu prvního stupně zamítající žalobu v rozsahu 143.545,- Kč s úroky
z prodlení, by nebylo dovolání (subjektivně) přípustné. K podání dovolání je
totiž oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího
soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod č. 28, popř. rozsudek ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, uveřejněný v Souboru
rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod C 154). Přípustnost dovolání žalobce proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu se
v posuzovaném případě řídí § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (v pořadí druhým
rozhodnutím soud prvního stupně nerozhodl jinak než ve svém předchozím
rozhodnutí), podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu
a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací
soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam. Tak tomu je zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2
písm. a/ a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Bezcenné jsou proto námitky žalobce, že montáž parapetů byla provedena řádně a
v souladu s požadavky žalovaného, který tyto práce převzal a zaplatil za ně, že
žalovaný neuplatnil včas právo z odpovědnosti za vady díla spočívající v
montáži parapetů a že jejich prolomení a zohýbání bylo způsobeno nevhodným
zacházením. Tyto výhrady totiž vystihují nezpůsobilý dovolací důvod podle §
241a odst. 3 o. s. ř. Totéž platí i pro výtky k závěrům znalce vyjádřeným ve
znaleckém posudku. V rámci dovolacího důvodu podle § 241 a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalobce
zpochybnil správnost právního závěru odvolacího soudu, že má nárok na doplatek
ceny díla snížený o přiměřenou slevu z ceny díla. K posouzení této otázky
dovolací soud shledal rozsudek odvolacího soudu z dále uvedených důvodů zásadně
právně významným a dovolání přípustným (§ 237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 o. s. ř.). Podle § 98 o. s. ř.
je vzájemným návrhem i projev žalovaného, jímž proti
žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby
bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový
projev jen jako obranu proti návrhu. Podle § 41 odst. 3 o. s. ř. hmotněprávní úkon účastníka učiněný vůči soudu je
účinný také vůči ostatním účastníkům, avšak teprve od okamžiku, kdy se o něm v
řízení dozvěděli; to platí i tehdy, je-li pro platnost hmotněprávního úkonu
předepsána písemná forma. Ustanovení § 40 odst. 3 se použije obdobně. Podle § 580 obč. zák. mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž
plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí,
jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení. Odvolací soud konstatoval, že žalovaný v průběhu řízení opakovaně uplatnil
(naposledy v podání ze dne 1. 12. 2008) nárok na slevu z ceny díla ve výši
173.817,70 Kč. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný v podání ze dne 27. 11. 2007
sdělil, že v případě odstranitelných vad bude požadovat jejich bezplatné
odstranění a u neodstranitelných přiměřenou slevu z ceny díla. Dále uvedl, že
jako obranu proti žalované pohledávce uplatňuje započtení svých pohledávek z
titulu slevy z ceny díla a smluvní pokuty, aniž je však jakkoli specifikoval. V
podání ze dne 1. 12. 2008 (závěrečném návrhu) žalovaný v rámci své obrany
namítl započtení své pohledávky - smluvní pokuty ve výši 231,90 Kč denně za
období od 16. 8. 2005 do 1. 12. 2008 na žalovanou pohledávku. K tvrzeným vadám
díla, konkrétně provedení parapetů a omítky, vyjádřil názor, že má nárok na
jejich bezplatné odstranění ve smyslu § 648 odst. 1 obč. zák. Nebudou-li tyto
vady odstraněny, není dílo provedeno řádně a žalobci nevznikl nárok na
zaplacení doplatku ceny díla. Dále sdělil: „Pouze pro případ, že by soud dospěl
k závěru, že nároky žalovaného z těchto shora uvedených vad lze kompenzovat
poskytnutím slevy i proti vůli žalovaného“, vyčísluje slevu minimálně částkou
110.626,- Kč včetně DPH. Vadu termofasády, spočívající v její nerovnosti,
považuje za neodstranitelnou, za přiměřenou slevu z ceny díla považuje částku
63.191,70 Kč včetně DPH. Závěrem uvedl: „Vedle nároku na slevu z ceny díla…
vznáší jako svou obranu kompenzační námitku…nárok na smluvní pokutu…“. Závěrečný návrh žalovaného byl žalobci doručen při jednání před soudem prvního
stupně dne 9. 1. 2009. Započtení (kompenzace) je způsob zániku vzájemně se kryjících pohledávek
věřitele a dlužníka. K základním předpokladům zániku závazků tímto způsobem
patří právní úkon směřující k započtení; závazky nezanikají automaticky,
jakmile se pohledávky setkají, ale teprve - pomineme-li dohodu o započtení - na
základě kompenzačního projevu jednoho z účastníků adresovaného druhému
účastníku. Formu jednostranného právního úkonu směřujícího k započtení
pohledávky občanský zákoník nepředepisuje, ovšem z jeho obsahu (byť ústního)
musí být zřejmé, jaká pohledávka a v jaké výši se uplatňuje k započtení proti
pohledávce druhého účastníka.
Žalovaný může započíst jak judikátní pohledávku,
tak i pohledávku, o níž dosud probíhá jiné řízení, jakož i pohledávku, kterou
žalobce (dlužník) co do základu popírá. Kompenzační projev může nositel
vzájemné pohledávky (žalovaný) učinit před zahájením řízení nebo až po podání
žaloby, tedy v době, kdy probíhá občanské soudní řízení. V průběhu řízení lze
právní úkon směřující k započtení provést přímo vůči žalobci nebo podáním,
ústně při jednání či jiném soudním roku vůči soudu s tím, že jeho účinnost
nastane, jakmile se žalobce o něm v řízení dozví (§ 41 odst. 3 o. s. ř.). Započtení své pohledávky proti pohledávce uplatněné žalobou, které bylo učiněno
mimo řízení, se však žalovaný musí v jeho průběhu dovolat. Ustanovení § 98 o. s. ř. představuje procesní provedení hmotněprávní úpravy zániku vzájemných
pohledávek jejich započtením, a to za podmínek blíže specifikovaných hmotným
právem. V důsledku této úpravy má námitka započtení povahu vzájemné žaloby,
jestliže žalovaný navrhuje, aby bylo přisouzeno plnění nad částku uplatněnou
žalobou, anebo je procesní obranou, namítá-li zánik závazku do výše částky
uplatněné žalobou. Jestliže objednatel účinně uplatnil právo na přiměřenou slevu z ceny díla,
resp. z ceny opravy nebo úpravy věci (§ 648 odst. 2, § 649, § 655 odst. 1 obč. zák.), je jeho pohledávka vůči zhotoviteli (obecně) započitatelná proti
pohledávce, kterou má vůči němu zhotovitel z důvodu zaplacení ceny díla, resp. ceny za opravu nebo úpravu věci (§ 631, § 652 odst. 1 obč. zák.). V průběhu
řízení, ve kterém se zhotovitel (žalobce) domáhá po objednateli (žalovaném)
splnění povinnosti zaplatit cenu, se žalovaný může dovolat již (dříve)
učiněného započtení, popřípadě způsoby shora uvedenými namítnout započtení, tj. učinit hmotněprávní kompenzační úkon. Protože, jak již bylo řečeno, zánik
pohledávek nenastává automaticky tím, že se setkají, je (platný) právní úkon
nezbytným předpokladem zániku závazku započtením. Dovolací soud nesdílí právní názor odvolacího soudu, že žalovaný opakovaně v
průběhu řízení před soudem prvního stupně „uplatnil nárok na slevu z ceny
díla“; jinými slovy řečeno (a odvolacím soudem zřejmě míněno), že v řízení
učinil vůči žalobci, popř. soudu prvního stupně právní úkon směřující k
započtení tvrzené pohledávky z titulu slevy z ceny proti žalované pohledávce,
který by při splnění ostatních zákonných předpokladů způsobil zánik započtených
pohledávek v rozsahu, v jakém se v okamžiku střetu kryjí. Za takové projevy
nelze považovat jeho podání ze dne 27. 11. 2007, neboť v něm není nijak
specifikována peněžní částka představující pohledávku z titulu slevy z ceny,
započtení pohledávky z titulu slevy za vady parapetů a omítky nenamítl ani v
závěrečném návrhu ze dne 1. 12. 2008. V něm naopak zdůraznil, že požaduje
bezplatné odstranění těchto vad, a výši slevy vyčíslil jen pro případ, kdy by
soud - proti jeho vůli - kompenzoval vady poskytnutím slevy.
O uplatnění
kompenzační námitky slevy z ceny je možno uvažovat jen v případě tvrzené vady
fasády spočívající v její nerovnosti, avšak soudy uzavřely, že předmětem díla
nebylo odstranění nerovností stěn domu a že tedy nerovnosti zateplovacího
systému nejsou vadou díla; započtení neexistující pohledávky nevede k zániku
žalované pohledávky (jak již bylo vyjádřeno v případě zápočtu smluvní pokuty). Protože nebylo prokázáno ani to, že právní úkon směřující k započtení
pohledávky z titulu slevy z ceny učinil žalovaný mimo řízení, nelze dovodit, že
žalovaný se bránil proti žalobě kompenzačním projevem (pokud jde o uvedené
pohledávky). Jelikož žalovaný nezapočetl tvrzenou pohledávku z titulu slevy z
ceny proti pohledávce uplatněné žalobcem, nemohl odvolací soud - logicky vzato
- jeho obranu zohlednit. Dovolací soud proto dovolání proti potvrzující části rozsudku odvolacího soudu
(včetně akcesorických nákladových výroků) zrušil a věc mu v tomto rozsahu
vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta
první o. s. ř.). Protože mezi zrušené akcesorické výroky patří i výrok V. rozsudku odvolacího soudu, proti němuž žalobce ve svém dovolání výslovně brojí,
bylo nadbytečné dovolání proti tomuto výroku pro nepřípustnost odmítnout. Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243d odst. 1 část věty za středníkem ve spojení s § 226 o. s. ř.). V novém rozhodnutí o
věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§
243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.