33 Cdo 872/2024-448
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Společenství vlastníků Nupaky 499 se sídlem v Nupakách, U Školky 499 (identifikační číslo 038 07 461), zastoupeného Mgr. Ing. Janem Drobným, advokátem se sídlem v Praze, Breitfeldova 704/1, proti žalované CANABA - Pozemní stavby, s.r.o., se sídlem v Praze 4 - Nuslích, Štětkova 1001/5 (identifikační číslo 631 46 452), zastoupené JUDr. Otakarem Pazdziorou, advokátem se sídlem v Děčíně, Masarykovo nám. 191/18, o 108 408 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 19 C 230/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2022, č. j. 28 Co 264/2022-384, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 2. 2024, č. j. 28 Co 264/2022-443, t a k t o :
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 6 970 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Ing. Jana Drobného, advokáta.
bodem II), zamítl žalobu co do zbytku (výrok pod bodem III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body IV a V). Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě na zaplacení částky 108 408 Kč uplatněné z titulu slevy z kupní ceny bytových jednotek domu č.p. 499, který je součástí pozemku parc. číslo st. 555 v katastrálním území a obci Nupaky. Slevu uplatnil žalobce z důvodu prasklin podlahy ve společných prostorách předmětného domu. Soud prvního stupně vyšel ze znaleckého posudku znalce Ing. Jindřicha Kratěny, CSc., který stanovil obvyklou cenu oprav vady.
Dovodil, že věc se řídí ustanoveními o koupi věci nemovité, když podle § 2131 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se přiměřeně použijí též ustanovení o koupi movitých věcí, kdy podle § 2905 o. z. prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý. V daném případě je patrné, že podlaha byla v místnostech domu popraskaná, což je v rozporu s § 2905 o.
z., neboť není přijatelným stavem podlahy, aby v ní byly praskliny. V daném případě se jednalo o vadu, která byla nepodstatným porušením smlouvy podle § 2107 odst. 1 o. z., neboť s ohledem na velikost domu a počet místností je popraskání podlahy (ještě navíc v „užitkových“ a nikoliv obytných místnostech) zcela marginální a není tak podstatným porušením smlouvy podle § 2106 o. z. Žalovaná tak jako prodávající mohla vadu odstranit podle své volby v souladu s § 2107 odst. 2 o. z. opravou věci. V tomto ohledu soud prvního stupně odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které má být oprava vady provedena tak, aby se vada již neopakovala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4.
1. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2618/2016). Byť se zmiňovaná judikatura týká smlouvy o dílo a věci projednávané a rozhodované za účinnosti předchozí úpravy, lze podle soudu prvního stupně tyto závěry aplikovat i podle současné úpravy, když jasným smyslem a účelem řádné opravy je uvést předmět koupě do takového stavu, aby odpovídal § 2905 o. z., tedy tak, aby předmět koupě měl požadovanou jakost (vada by se tak již neměla opakovat). Postup navržený původně žalovanou (toliko zamazání prasklin stěrkou) takovým postupem nebyl, nejednalo se tak o opravu podle § 2107 odst. 2 o.
z. Od 8. 3. 2017, kdy byla vada oznámena, do 1. 12. 2017 se žalobce a žalovaná dohadovali o způsobu opravy, přičemž termín pro provedení opravy byl stanoven žalobcem na čtyřicet dní od 1. 12. 2017. Tato lhůta uplynula 10. 1. 2018, od následujícího dne byla žalovaná v prodlení. Žalobce následně v dopise ze dne 19. 2. 2018 jednoznačně uvedl, že požaduje slevu z kupní ceny (bez alternativy). Tím se aktivoval § 2107 odst. 2 o. z., kdy žalovaná přišla o možnost provést opravu (dodat novou věc, či dodat to, co chybí).
V souladu s domněnkou doby dojití podle § 573 o. z. (tři pracovní dny od odeslání, ke kterému došlo 20. 2. 2018) činí datum dojití dne 23. 2. 2018 (pátek). Od 24. 2.
2018 byla žalovaná povinna k uhrazení slevy z kupní ceny. Požadovaná sleva z kupní ceny však byla žalobcem zjevně nadhodnocená. Adekvátní výši slevy z kupní ceny podle posudku znalce představovala částka 31 972 Kč. Dne 10. 4. 2018 uhradila žalovaná žalobci 31 592 Kč. Od 11. 4. 2018 je tak žalovaná v prodlení se zaplacením částky 380 Kč. Soud prvního stupně dále dovodil, že žalovaná byla v prodlení s úhradou slevy z kupní ceny již od 24. 2. 2018 ve výši 31 972 Kč. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7.
12. 2022, č. j. 28 Co 264/2022-384, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 2. 2024, č. j. 28 Co 264/2022-443, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem III tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 140 000 Kč od 14. 1. 2018 do 23. 2. 2018, úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 108 028 Kč od 24. 2. 2018 do 10. 4. 2018 a částku 108 028 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od 11. 4. 2018 do zaplacení (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II - IV).
Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně s výjimkou znaleckých závěrů. Zohlednil, že žalovaná navrhovala dva způsoby odstranění vady, žalobce oba odmítl jako nedostatečné a uplatnil právo na slevu z kupní ceny. Dovodil, že podle judikatury k § 597 odst. 1 a § 622 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, která je podle odvolacího soudu použitelná i při výkladu § 2107 o. z., je hlavním hlediskem pro určení přiměřené slevy z kupní ceny výše nákladů potřebných k odstranění vad věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
8. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2889/2015, popř. též další judikaturu uvedenou např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 33 Cdo 183/2022). Nebrání tomu ani zrušení usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2889/2015 nálezem Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3432/15, publikovaným pod č. 140/2017 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, neboť Ústavní soud k tomuto zrušení přistoupil jen z procesních důvodů. Žalobce považoval za přiměřenou slevu v celkové výši 140 000 Kč, a to se zohledněním dobrovolného plnění ve výši 31 592 Kč, které podle žalované pokrývá náklady na obroušení podlah, vyplnění prasklin, penetraci, položení keramické dlažby, vyspárování a osoklování (původně žalovaná navrhovala jen zamazání stěrkou).
Soud prvního stupně se v tomto směru ztotožnil se závěry znaleckého posudku znalce Ing. Jindřicha Kratěny, CSc., podle kterého je k odstranění vad potřeba odstranění odchlípnuté vrstvy stěrky a nátěru, vyplnění prasklin pryskyřicí, nivelační stěrka, pokládka a osoklování dlažby a odvoz odpadu, s cenou prací ve výši 31 972 Kč. Žalobce s tímto posudkem nesouhlasil, a postupem podle § 127a o. s. ř. předložil odvolacímu soudu znalecký posudek doc. Ing.
Jany Markové, Ph.D., podle které by pouhá oprava a vyplnění prasklin neodstranila příčiny jejich vzniku, neboť ta spočívá zejména v nedostatečné tuhosti základové desky, v chybějící dilataci podlahy od svislých stěn a v dodatečném položení vodovodního potrubí, které nebylo vedené v instalačních kanálcích a které bylo zalito odlišnou vrstvou betonové mazaniny. K odstranění těchto vad je podle znalkyně zapotřebí – stručně řečeno – vybourat a předělat celou podlahu, zpevnit ji tzv. kari sítěmi a provést její dilataci od svislých stěn.
Cena těchto prací v době vyhotovení posudku podle znalkyně činí 197 995,50 Kč bez daně z přidané hodnoty. Odvolací soud znalkyni vyslechl a její závěry považoval za přesvědčivé a dal jim přednost před opačnými závěry znalce Ing. Kratěny. Znalkyně provedla obhlídku na místě samém (Ing. Kratěna ohledal podlahu jen zrakem a hmatem), posoudila výsledky sondáže provedené při předchozím ohledání na místě, opětovně zhodnotila závěry předchozího znaleckého posudku Ing. Kratěny a její závěry jsou přesvědčivě odůvodněny.
S formálními námitkami žalované odvolací soud nesouhlasil, neboť revizní znalecký posudek, kterým posudek doc. Markové podle jeho zadání byl, může být předložen též postupem podle § 127a občanského soudního řádu jedním z účastníků řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013, uveřejněný pod číslem 38/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Předložení a posouzení tohoto znaleckého posudku v odvolacím řízení nebrání ani zásada koncentrace řízení v § 118b občanského soudního řádu, ani zásada neúplné apelace podle § 205a občanského soudního řádu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12.
8. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1124/2014, a ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3443/2019, jenž byl uveřejněn pod číslem 33/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Žalobce navíc vypracování revizního znaleckého posudku navrhoval již v řízení před soudem prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Má zato, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky určení způsobu odstranění vad. Žalobce přípisem ze dne 8. 3. 2017 vytknul vadu domu (praskliny v podlaze) a žádal o jejich odstranění, tj. opravu. Dne 21. 3. 2017 se do domu dostavila žalovaná a vadu (praskliny v podlaze) uznala. Žalobce jí neumožnil danou vadu odstranit, jelikož nesouhlasil s navrženým způsobem opravy. Žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4.
1. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2618/2016, podle něhož požaduje-li objednatel odstranit vadu, je na zhotoviteli, jaký způsob opravy zvolí. Musí postupovat ovšem tak, aby se vada neprojevila. Dále odkázala na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpj 39/88, podle něhož volba způsobu odstranění vad zásadně přísluší organizaci (zhotoviteli). Odvolací soud se rovněž odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky změny požadovaného práva z vadného plnění. Žalobce si totiž přípisem ze dne 8.
3. 2017 zvolil konkrétní způsob odstranění vad formou opravy žalovanou. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1991/2008 nemůže kupující bez souhlasu prodávajícího měnit uplatněný nárok z vad. To se ovšem stalo, nejdříve žalobce požadoval opravu a následně dané právo změnil na slevu z kupní ceny. Podle žalované se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu rovněž hodnocením znaleckých posudků. Při hodnocení závěrů znalců Ing. Jindřicha Kratěny, CSc., a doc. Ing.
Jany Markové, Ph.D., hodnotil samotné odborné znalosti, které jsou nutné k pochopení způsobu vhodnosti odstranění vad (prasklin v podlaze). Soud rozporné odborné otázky nahradil svým vlastním názorem, což je v rozporu se závěry stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpj 161/79 [R 1/1981 civ.], rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 21 Cdo 348/2014, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. I. ÚS 1054/13, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.
6. 2021, sp. zn. 5 Cmo 229/2019, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014. Okolnosti, ke kterým může soud brát zřetel při hodnocení znaleckých posudků, nemohou být odborné závěry, nýbrž jen podklady pro zpracování, osoba zadavatele, vztah k zadání atd. Žalovaná též zdůraznila že doc. Ing. Jana Marková, Ph.D., použila pro zpracování úplně jinou dokumentaci domu, nenahlédla do soudního spisu a nevěděla, jaký je právní vztah mezi žalobcem a žalovanou – jakou smlouvou byl založen.
Znalkyně byla seznámena pouze s argumenty žalobce (špatnou projektovou dokumentací). Tím, že nenahlédla do soudního spisu, uvedla i samotnou špatnou skladbu podlahy a spletla si i druh základové desky, respektive vycházela při zpracování úplně z jiného druhu základů domu. Odvolací soud srozumitelně a přesvědčivě neodůvodnil, proč se přiklonil k závěrům znalkyně, a ne soudem ustanoveného znalce Ing. Jindřicha Kratěny, CSc., u kterého se dá předpokládat maximální možná objektivita než od znalce strany soudního sporu.
Odvolací soud ani znovu nevyslechl znalce Ing. Jindřicha Kratěnu, i když to bylo navrhováno, resp. nepřistoupil ke konfrontaci znalců. To, že jí nebyla umožněna osobní účast na místním šetření 21. 7. 2022, považuje za zásah do práva na spravedlivý proces, neboť se nemohla vyjádřit ke způsobu zkoumání znalkyně doc. Ing. Jany Markové, Ph.D., a samotnému průběhu místního šetření vůbec. Tím byla narušena rovnost stran v soudním řízení, přičemž jde – podle jejího názoru - o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
Dále namítla, že soud přisoudil žalobci více, než požadoval ve svém žalobním návrhu. Konkrétně se jedná o úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 118 028 Kč od 24. 2. 2018 do 10. 4. 2018, ač správně mělo jít o úrok z prodlení z částky 108 028 Kč. V tomto rozsahu je dána přípustnost z důvodu, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované rozhodnutími ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 25 Cdo 471/2020, a ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 26 Cdo 2313/2009. Vycházel-li odvolací soud ze závěrů znaleckého posudku, který hodnotí české technické normy jako závazné, odchýlil se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.
10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2612/2016, ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3071/2019, ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 7 Tdo 603/2013, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 40/08, a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 5 As 69/2009). Přípustnost dovolání spatřuje i v řešení otázky, zda lze znalecký posudek doc. Jany Markové, Ph.D., považovat ve vztahu k posudku soudem ustanoveného znalce Ing. Jindřicha Kratěny, CSc., za revizní znalecký posudek. Podle názoru žalované nelze, neboť právní norma obsažená v § 127a občanského soudního řádu má vztah jen k ustanovení § 127 odst. 1 občanského soudního řádu.
Postup podle § 127 odst. 2 občanského soudního řádu může zvolit jedině soud a revizní znalecký posudek může podat jen soudem ustanovený, nikoliv některým z účastníků zvolený znalec. Tato dovolacím soudem již vyřešená právní otázka má být proto posouzena jinak. Odvolací soud podle žalované nedostatečně odůvodnil svůj rozsudek, čímž způsobil jeho nepřezkoumatelnost. Z odůvodnění neplyne, které české technické normy měly být konkrétně žalovanou porušeny a proč jsou pro žalovanou závazné, respektive, které konkrétní předpisy mají tedy určovat onu závaznost českých technických norem.
V rozhodnutí odvolacího soudu není označena právní úprava, právní předpis, ze kterého soud vycházel. Dále se odvolací soud nevypořádal se skutkovými námitkami, které v průběhu odvolacího řízení žalovaná vznášela, zejména jde o přípis z 4. 10. 2022, jímž se vyjadřovala ke znaleckým závěrům znalkyně doc. Jany Markové, Ph.D. Odvolací soud vyšel z jiných závěrů, než jsou obsaženy ve znaleckém posudku doc. Markové (vyztužení základové desky kari sítěmi). Tím vším se podle žalované odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.
5. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1238/2013, a ze dne 9. 3.
2021, sp. zn. 28 Cdo
78/2021). Přípustnost dovolání žalovaná spatřuje i v překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu, který oproti rozhodnutí soudu prvního stupně „otočil své rozhodnutí úplně na druhou stranu“, aniž seznámil účastníky se svým právním náhledem. Tím se podle dovolatelky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1019/2009). Nad rámec toho všeho žalobce s jednou ze soudkyň odvolacího soudu komunikoval emailovou poštou a dopředu se informoval, jak bude probíhat odvolací jednání.
Tímto postupem nebyla dodržena rovnost stran a žalobce byl zvýhodněn, protože věděl dopředu, co bude následovat a mohl se na daný postup v řízení připravit. Žalovaná šla do jednací síně, aniž věděla, co bude následovat, jestli bude znalec vyslechnut či nebude atd. Tuto nerovnost účastníků ve sporu zapříčinil svým postupem i odvolací soud. Žalovaná rovněž namítla, že znalkyně doc. Ing. Jana Marková, Ph.D., není oprávněna vyjadřovat se k cenovým otázkám, protože není znalkyní v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady.
Podle § 23 zákona č. 254/2019 Sb. může znalec přibrat se souhlasem zadavatele konzultanta, avšak pouze pro posouzení zvláštních dílčích otázek. V souzené věci je předmětem sporu vhodný způsob opravy vad, tj. jakým způsobem lze opravit praskliny v podlaze a finanční vyčíslení dané opravy vad, což je tedy otázka zásadní, nikoliv otázka dílčí. Proto znalkyně neměla právo konzultanta na zhotovení rozpočtu přibrat. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se závěry odvolacího soudu a dovolání považuje za nedůvodné. Navrhl, aby bylo odmítnuto. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) oprávněnou osobou zastoupenou advokátem, posuzoval, zda je dovolání přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti obsažená v tomto ustanovení, nýbrž nastává, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř.
lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání v dané věci není přípustné. Přípustnost dovolání nezakládá námitka, že volba způsobu odstranění vad přísluší zásadně zhotoviteli a že objednatel nemůže měnit bez jeho souhlasu uplatněný nárok z odpovědnosti za vady. Podle ustálené rozhodovací praxe totiž skutečně volba způsobu odstranění vady přísluší zásadně zhotoviteli. Jak však Nejvyšší soud judikoval v rozsudku ze dne 20. 5.
2010, sp. zn. 33 Cdo 4126/2008, to nevylučuje, aby se objednatel domáhal odstranění vady konkrétními postupy odpovídajícími její povaze. Nejvyšší soud totiž v rozsudku ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2618/2016, dovodil, že je na zhotoviteli, jaký způsob opravy zvolí, musí však vždy postupovat tak, aby se vada již neopakovala. I když se tato judikatura vztahuje k úpravě smlouvy o dílo podle obchodního zákoníku, je aplikovatelná i na současnou právní úpravu. Vzhledem ke skutkovému zjištění odvolacího soudu, že způsob opravy vady navržený žalovanou by nevedl k odstranění příčiny této vady, a právnímu závěru soudu prvního stupně, s nímž se odvolací soud ztotožnil, že se tudíž žalovaná dostala do prodlení s odstraněním předmětné vady a žalobce měl podle § 2131 o.
z. ve spojení s § 2107 odst. 3 o. z. právo na změnu volby práva z odpovědnosti za vady, nelze dovodit, že by
právní posouzení odvolacího soudu, podle něhož žalobce má nárok na poskytnutí přiměřené slevy, bylo v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. V této souvislosti je navíc třeba podotknout, že žalovaná tím, že poskytla žalobci slevu ve výši 31 592 Kč, konkludentně souhlasila se změnou uplatněného nároku z vadného plnění. Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka, že odvolací soud sám hodnotil odborné závěry znaleckých posudků znalce Ing. Jindřicha Kratěny, CSc., a znalkyně doc. Ing. Jany Markové, Ph.D. Odvolací soud totiž takto nepostupoval, nýbrž v bodu 23 odůvodnění svého rozsudku zdůvodnil, proč vyšel ze znaleckého posudku znalkyně doc. Ing. Jany Markové, Ph.D., a nikoliv ze znaleckého posudku znalce Ing. Jindřicha Kratěny, CSc. Jeho závěry tudíž nejsou v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, jak se mylně žalovaná domnívá. Nejvyšší soud vícekrát judikoval, že přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nemůže založit otázka, která je založena na vlastních skutkových závěrech dovolatele, resp. na zpochybňování skutkových závěrů odvolacího soudu a na kritice hodnocení důkazů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2808/2017, nebo ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 4607/2017); skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 /§ 211/ o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. (srov. např. již výše zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Dovolání tudíž nemohou založit námitky proti zjištěnému skutkovému stavu založenému zejména na závěrech znaleckého posudku znalkyně doc. Ing. Jany Markové, Ph.D., což se týká i stanovení výše nákladů na odstranění předmětné vady. Námitka, že žalované nebylo umožněno účastnit se 21. 7. 2022 místního šetření, přípustnost dovolání nezakládá. Uvedené místní šetření neprováděl soud, nýbrž šlo o ohledání místa samotnou znalkyní. Touto námitkou navíc žalovaná uplatňuje údajné vady řízení, ke kterým by však soud mohl přihlížet pouze v případě přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.). Přisoudil-li soud žalobci více, než čeho se domáhal (konkrétně se jedná o úroky z prodlení ve výši 8,5 % z částky 118 028 Kč od 24. 2. 2018 do 10. 4. 2018, ač správně měly být úroky z prodlení stanoveny z částky 108 028 Kč), šlo o chybu v psaní, kterou odvolací soud opravil usnesením ze dne 29. 2. 2024, č. j. 28 Co 264/2022-443. I pro námitku, že odvolací soud vycházel ze znaleckého posudku, který hodnotí české technické normy jako závazné, platí, že přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nemůže založit otázka, která je založena na vlastních skutkových závěrech dovolatele, resp. na zpochybňování skutkových závěrů odvolacího soudu a na kritice hodnocení důkazů. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013, jenž byl uveřejněn pod číslem 38/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a obstál i v ústavní rovině (usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 11. 201, sp. zn. I. ÚS 1207/14, byla ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí odmítnuta), judikoval, že splňuje-li znalecký posudek předložený účastníkem řízení předpoklady stanovené v § 127 odst. 2 a § 127a o. s. ř., pohlíží se na něj jako na znalecký posudek vyžádaný soudem; to platí i tehdy, jde-li o revizní znalecký posudek. V rozsudku ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1124/2014, pak dovodil, že má-li znalecký posudek vyhotovený na žádost účastníka náležitosti revizního znaleckého posudku, jde o revizní znalecký posudek stejné důkazní síly, jako by se jednalo o znalecký posudek vypracovaný na žádost soudu v rámci soudního řízení. Nejvyšší soud s upřesněním, že občanský soudní řád v ustanovení § 127 odst. 2 nehovoří o revizním znaleckém posudku, ale o přezkoumání znaleckého posudku jiným znalcem, neshledává důvod, aby tato již Nejvyšším soudem vyřešená právní otázka byla posouzena jinak. Výtkou, že rozsudek odvolacího soudu je nedostatečně odůvodněn a v důsledku toho je nepřezkoumatelný, a navíc je překvapivý, neboť odvolací soud měl seznámit účastníky s jiným právním náhledem na danou věc a dát jim možnost se vyjádřit, uplatnila žalovaná vady řízení, k nimž by mohl dovolací soud přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.). Totéž se týká i námitek, že odvolací soud nevyslechl znalce Ing. Jindřicha Kratěny, CSc., a že žalobce údajně prostřednictvím emailu komunikoval s jednou ze soudkyň odvolacího soudu. Nad rámec výše uvedeného dovolací soud zdůrazňuje, že podle jeho ustálené rozhodovací praxe měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně pak lze říci, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Již z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelkou vytýkané nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu jí nijak nebránily v tom, aby jasně a zřetelně vymezila dovolací důvod a předpoklady přípustnosti dovolání. Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalované odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se podle § 243f odst. 3 poslední věty o. s. ř. neodůvodňuje. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 21. 11. 2024
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu