33 ICdo 203/2023

KSOS 34 INS 11345/2021 46 ICm 3607/2021 33 ICdo 203/2023-150

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Hutní montáže, a.s., se sídlem v Ostravě, Ruská 1142/30, identifikační číslo 15504140, zastoupené Mgr. Marcelem Zachvejou, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 1727/108, proti žalovanému Ing. Davidu Jánošíkovi, se sídlem v Hradci Králové, Gočárova 1105/36, identifikační číslo 72074477, insolvenčnímu správci dlužnice Privat Equity Service s. r. o., se sídlem v Ostravě, Lihovarská 1378/11, identifikační číslo 06212514, zastoupenému JUDr. Pavlem Hráškem, advokátem se sídlem v Praze, Týnská 1053/21, o určení pravosti a výše přihlášené pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 46 ICm 3607/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 8. 2023, č. j. 13 VSOL 183/2023, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 8. 2023, č. j. 46 ICm 3607/2021, 13 VSOL 183/2023-125, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2023, č. j. 46 ICm 3607/2021-74, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

Žalobkyně se domáhala určení, že má po právu za dlužnicí pohledávku přihlášenou do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 11354/2021, pod číslem P46 v dílčí části 1 ve výši 1 162 422,13 Kč a v dílčí části 2 ve výši 6 381 224,13 Kč; obě představují část smluvních pokut sjednaných pro účel prodlení dlužnice s plněním, a to ve výši, ve které nebyly doposud vůči dlužnici započítány. Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. 8. 2023, č. j.

46 ICm 3607/2021, 13 VSOL 183/2023-125, potvrdil rozsudek ze dne 31. 3. 2023, č. j. 46 ICm 3607/2021-74, jímž Krajský soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 33 930 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako kupující uzavřela dne 25. 5. 2020 s Privat Equity Service s. r. o.

jako prodávající kupní smlouvu, v níž se prodávající zavázala k úplné funkční a bezvadné dodávce „nosných konstrukcí silničních mostů SO 217 a SO 222“ (dále jen „dodávka“) s tím, že termíny plnění byly sjednány jednak v bodě 6.1 kupní smlouvy a jednak v harmonogramu, který tvořil nedílnou součást kupní smlouvy jako její příloha č.

7. Kupující se zavázala převzít dodávku bez vad a nedodělků a zaplatit prodávající sjednanou cenu. V bodě 2.3. kupní smlouvy je uvedeno, že součástí dodávky je zejména (nikoli výlučně) „výroba vč. PKO a dodání nosné konstrukce silničních mostů dle výkresové dokumentace SHP ze dne 06/2016, RSD a výrobně-technické dokumentace (dále jen „VTD“), které kupující předá prodávající, včetně všech souvisejících prací“. Článek III bod 3.1 stanoví, že prodávající provede dodávku v souladu se smlouvou a s dokumenty představujícími přílohy smlouvy, mimo jiné přílohu č. 2a – VTD (písm. c/), přílohu č. 7 – harmonogram schválený kupující a společností D48 (písm. h/) a přílohu č. 9 – rozdělení a ocenění dílčích fakturačních celků (písm. j/); dále jen „smluvní dokumentace“, přičemž rozsah dodávky je specifikován smluvní dokumentací.

Strany se dohodly, že smluvní dokumentace je nedílnou součástí kupní smlouvy. V bodě 3.2 je uvedeno, že v případě nejednoznačnosti obsahu smluvní dokumentace je pořadí závaznosti dokumentů (hierarchicky) následující: a/ kupní smlouva, b/ jednotlivé dokumenty smluvní dokumentace v pořadí uvedeném výše. V bodě 4.1 kupní smlouvy je stanovena celková cena dodávky bez DPH částkou 153 434 463 Kč. V článku VI. kupní smlouvy jsou stanoveny termíny předání podkladů ze strany kupující prodávající a zároveň termíny rozhodné pro zahájení, dokončení a předání dodávky SO 217 i SO

222. Ve vztahu k SO 217 byly sjednány následující termíny (bod 6.1): · 30. 4. 2020 - předání výkazu materiálu prodávajícímu plechy pravý most · 31. 7. 2020 – předání VTD prodávajícímu pro pravý most v rozsahu 30 % (následně při jednání 15. 6. 2020 změněno na 31. 8. 2020) · 15. 8.

2020 - předání VTD prodávajícímu pro pravý most v rozsahu 20 % (kumulativně 50 %) (následně při jednání 15. 6. 2020 změněno na 14. 9. 2020) · 31. 8. 2020 - předání VTD prodávajícímu pro pravý most v rozsahu 50 % (kumulativně 100 %) (následně při jednání 15. 6. 2020 změněno na 30. 9. 2020) · 2. 11. 2020 – zahájení dodávky (OK na stavbě) · 2. 6. 2021 – dokončení a předání dodávky bez vad a nedodělků V bodě 6.1. se dále uvádí, že pokud dojde ze strany kupující k prodlení s dodáním VTD nebo k prodlení s poskytnutím jiného druhu součinnosti nezbytné pro realizaci dodávky, posune se adekvátně termín dokončení a předání dodávky.

Bod 6. 2. stanoví, že zněním předchozího odstavce nejsou dotčeny další dílčí termíny dle harmonogramu, který je přílohou kupní smlouvy. V bodě 6.3 bylo ujednáno, že veškeré případné změny termínů uvedených v bodě 6.1 kupní smlouvy anebo harmonogramu musí být předem odsouhlaseny kupující a přijaty ve formě písemného dodatku ke kupní smlouvě nebo jiným písemným způsobem, který bude oboustranně odsouhlasen. Bod 8.2 kupní smlouvy stanoví smluvní pokutu pro případ, že bude prodávající v prodlení s dokončením dodávky, předáním dodávky nebo s jakýmkoliv dílčím plněním dodávky, a to ve výši 0,2 % z ceny dodávky za každý započatý den prodlení.

Bod 8.3 kupní smlouvy stanoví smluvní pokutu pro případ prodlení se zahájením realizace dodávky ve výši 0,1 % z ceny dodávky za každý započatý den prodlení. Podle bodu 8.24 jsou veškeré smluvní pokuty plynoucí z kupní smlouvy splatné do 30 kalendářních dnů ode dne doručení výzvy oprávněné smluvní strany. V případě prodlení s úhradou smluvní pokuty má oprávněná smluvní strana nárok na zákonný úrok z prodlení. Podle bodu 8.25 se za cenu dodávky pro účely článku VIII. považuje cena dodávky dle bodu 4.1 kupní smlouvy.

Dne 7. 5. 2020 zaslala žalobkyně dlužnici emailovou zprávu, v níž mimo jiné uvedla, že v návaznosti na stanoviska projektanta bylo prověřeno vyplnění výkazu materiálu v souborech Excel, výkazy jsou kompletní, a to (mimo jiné) pro SO 217. V tomto emailu dále uvedla, že dlužnice obdržela kompletní podklady pro objednání materiálu. Stejného dne v emailu adresovaném (mimo jiné) žalobkyni dlužnice uvedla, že s technologem vše zkontrolovala a má všechna data pro objednání materiálu na oba mosty. Dne 15.

6. 2020 proběhlo mezi žalobkyní a dlužnicí jednání, na kterém bylo konstatováno opoždění začátku prací na VTD a bylo domluveno posunutí termínu odevzdání konceptu VTD k pravému mostu (konkrétně v rozsahu 30 % do 31. 8. 2020, v rozsahu dalších 20 % do 14. 9. 2020 a dokončení pravého mostu do 30. 9. 2020). V emailu ze dne 15. 7. adresovaném (mimo jiné) žalobkyni dlužnice sděluje, že materiál (plechy) pro SO 217 byl objednán a jeho dodavatelem bude společnost Vítkovice Steel. Dne 13. 8. 2020 byl dlužnici prostřednictvím emailové zprávy zaslán jeden vzorový dílec a aktuální katalog svarů.

Dne 1. 9. 2020 zaslala dlužnice žalobkyni výzvu k dodání VTD v rozsahu 30 %. Téhož dne došlo k předání VTD k první fázi v rozsahu 30 %, dne 18. 9. 2020 dalších 20 % a dne 9. 10. 2020 zbývajících 50 %. Mezi daty 19. 11. 2020 a 23. 2.

2021 probíhala mezi smluvními stranami komunikace ohledně termínu dodávky. Dlužnice zahájila dodávku stavebního objektu SO 217 pro pravý most dne 26. 1. 2021. Mezi žalobkyní a dlužnicí byly ve dnech 26. 2. 2021, 24. 3. 2021, 29. 3. 2021 a 8. 4. 2021 uzavřeny dohody o zániku závazků, kterými byl postupně zúžen rozsah dodávky stavebního objektu SO 217 a v této souvislosti byla snížena cena dodávky až na částku 60 544 948 Kč. V harmonogramu ze dne 27. 3. 2020 byl stanoven termín zahájení dodávek objektu SO 217 pro pravý most na 2.

11. 2020 a dokončení montáže SO 217 na 15. 3. 2021. V listině ze dne 21. 10. 2020 s označením „Konečné termíny přejímek a dodávek“ byl posledním termínem dodávky segmentu SO 217 den 16. 2. 2021. Dne 29. 6. 2021 vyzvala žalobkyně dlužnici k zaplacení smluvních pokut, a to podle bodu 8.2 za prodlení s dokončením a předáním dodávky v délce 77 dní a podle bodu 8.3 za prodlení se zahájením realizace dodávky v délce 45 dní; v obou případech bylo zohledněno pozdní předání dokumentace. Dlužnice se proti vyúčtování smluvních pokut ohradila s tím, že nároky jsou v rozporu s ujednáními smluvních stran a příčí se dobrým mravům.

Žalobkyně požaduje smluvní pokuty vypočtené z původní ceny, protože v době porušení zajištěných povinností, ani v době jejich splnění, nebyl rozsah smluvního plnění zúžen (k tomu došlo až později v rámci dohod o zániku závazků). Odvolací soud nepřisvědčil soudu prvního stupně, že požadavek na smluvní pokuty je nemravný, protože žalobkyně opakovaně ujišťovala dlužnici, že vůči ní neuplatní žádné smluvní pokuty za předpokladu, že společnost D48 II. Strabag – Eurovia (dále jen „vyšší dodavatel stavby“) neuplatní sankce vůči ní; vyšší dodavatel vůči žalobkyni smluvní pokuty neuplatnil.

Ve vztahu k pohledávce č. 1 (prodlení s termínem dokončení a předání dodávky podle bodu 8.2 kupní smlouvy) se odvolací soud ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyni nevznikl nárok na smluvní pokutu podle bodu 8.2 kupní smlouvy, protože prodlení dlužnice v délce 13 dní (dodávku předala 15. 6. 2021 oproti ve smlouvě sjednanému termínu 2. 6. 2021) nepřesáhlo dobu prodlení žalobkyně s předáním VTD, lhostejno zda prodlení žalobkyně bylo ve skutečnosti 32 dnů (jak tvrdila žalobkyně) nebo 107 dní (k čemuž dospěl soud).

Podle bodu 6. 1 kupní smlouvy měla totiž dlužnice v případě prodlení žalobkyně nárok na adekvátní posunutí termínu dokončení a předání dodávky. Ve vztahu k pohledávce č. 2 (prodlení s termínem zahájení dodávky podle bodu 8.3 kupní smlouvy) odvolací soud uzavřel, že prodlení žalobkyně dosáhlo 32 dnů při předání (konceptu) VTD pro pravý most SO 217 v rozsahu 30 % dne 1. 9. 2020 oproti smluvenému datu 31. 7. 2020, dále 33 dnů při předání (konceptu) VTD v rozsahu 20 % dne 18. 9. 2020 oproti smluvenému datu 15.

8. 2020 a 39 dnů při předání VTD v rozsahu 50 % dne 9. 10. 2020 oproti smluvenému datu 31. 8. 2020, tedy v součtu 104 dnů. Protože prodlení dlužnice se zahájením dodávky dne 26. 1. 2021 oproti smluvenému datu 2. 11.

2020 činilo 84 dnů, odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že žalobkyni nárok na smluvní pokutu za pozdní zahájení dodávky nevznikl. Nadto doplnil, že žalobkyně přihlásila svou pohledávku v nesprávné výši, neboť smluvní pokutu počítala z původní ceny stavebního objektu SO 217 ve výši 140 399 075 Kč, ačkoli dohodami o zániku závazků byl zúžen rozsah dodávky v rámci stavebního objektu SO 217 a zároveň snížena cena dodávky až na částku 60 544 948 Kč; smluvní pokuta měla tedy být počítána z nové ceny dodávky.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z přesvědčení, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, konkrétně od jeho rozsudků ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1242/2008, a ze dne 11. 4. 2023, sp. zn. 23 Cdo 577/2022, při řešení otázky, zda určitá součinnost věřitele je objektivně nutná k tomu, aby dlužník mohl plnit svůj závazek. Odklon od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2147/2009, ze dne 28.

11. 2001, sp. zn. 33 Odo 714/2001, a ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1212/2010, spatřuje dovolatelka v tom, že odvolací soud nerespektoval princip autonomie vůle a v rozporu s projevenou vůlí smluvních stran uzavřel, že konečný termín pro dodávku pravého mostu SO 217 byl sjednán na 2. 6. 2021 namísto 28. 2. 2021. Podle kupní smlouvy bylo přitom datum 2. 6. 2021 termínem pro dokončení a předání dodávky celého SO 217 (tedy pravého i levého). Odvolací soud tedy nereflektoval autonomii vůle stran při sjednání dvou odlišných termínů pro dodání pravé části SO 217 a pro dodání celého SO 217 (který nakonec v plném rozsahu realizován nebyl, neboť byla dodávána pouze pravá část SO 217).

Respektován podle žalobkyně nebyl ani rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, při výkladu právních jednání, jestliže odvolací soud nereflektoval skutečnou vůli žalobkyně a dlužnice při podpisu listiny „Konečné termíny přejímek a dodávek na stavbu z 21. 10. 2020“, jejímž smyslem zjevně bylo stanovit termíny dodávky pravého mostu SO 217 odlišně od smlouvy (a harmonogramu dodávek coby její přílohy) způsobem, který byl v bodě 6.3 smlouvy předvídán. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací soud založil své rozhodnutí na právním závěru, že měla-li dlužnice nárok na adekvátní posunutí termínu v případě prodlení žalobkyně (věřitelky) s poskytnutím součinnosti, a její prodlení s plněním nepřesáhlo dobu prodlení žalobkyně (věřitelky) s poskytnutím součinnosti, nárok na smluvní pokutu za pozdní zahájení dodávky ani za pozdní dokončení a předání dodávky žalobkyni nevznikl.

Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při výkladu právního jednání a s tím související aplikace principu autonomie vůle odchýlil od ustálené rozhodovací činnosti dovolacího soudu.

Podle § 555 o. z. se právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Podle § 556 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odst. 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odst. 2).

Podle § 1902 o. z. dohodou o změně obsahu závazku se dosavadní závazek ruší a nahrazuje se novým závazkem. Může-li však dosavadní závazek vedle nového závazku obstát, má se za to, že nebyl zrušen.

Nejvyšší soud vychází ve své rozhodovací praxi z názoru, že výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při odstraňování pochybností o obsahu právního jednání (o skutečné vůli stran jím projevené), není řešením otázky hmotného práva v intencích § 237 o. s. ř., jež by bylo možno porovnávat s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury se odvolací soud může odchýlit pouze v postupu, jímž k takovému výsledku, tj. k závěru o obsahu právního jednání, dospěl (srov. např. usnesení ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 192/2014, ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 952/2014, a ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 23 Cdo 563/2019).

V rozsudcích ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, a ze dne 8. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 508/2019, Nejvyšší soud vysvětlil, že právní úprava účinná od 1. 1. 2014 při výkladu právních jednání opouští důraz na formální hledisko projevu vůle, typický pro předchozí občanský zákoník, a klade větší důraz na hledisko skutečné vůle jednajících. V rozsudku ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněném pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak vyložil, že základní pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje ustanovení § 556 odst. 1 věty první o.

z.; soud nejprve zkoumá, jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Ochrana dobré víry adresáta právního jednání, akcentovaná v § 556 odst. 1 větě první o. z., pak vyžaduje, aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího, která byla anebo musela být známa adresátovi, již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem, např. objektivním významem užitých slov.

Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. K těmto závěrům se Nejvyšší soud přihlásil též v rozsudku svého velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněném pod číslem 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v rozsudcích ze dne 22. 5. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2126/2018, a ze dne 30. 8. 2021, sp. zn. 23 Cdo 107/2020.

Odvolací soud se při výkladu právních jednání žalobkyně a dlužnice odchýlil od shora uvedené judikatury dovolacího soudu, nepřihlédl-li k vůli, kterou projevily v listině označené jako „Konečné termíny přejímek a dodávek na stavbu“, resp. dovodil-li, že termíny původně sjednané v kupní smlouvě mají přednost před termíny sjednanými v ostatních listinách, tedy i před termíny, které žalobkyně (věřitelka) s dlužnicí dohodly v listině „Konečné termíny přejímek a dodávek na stavbu“. Nezohlednil, že tato listina je datována později než kupní smlouva, a tak kupní smlouva nemohla její existenci předvídat a ani upravovat svůj vztah k ní.

Pokud by smluvní strany v kupní smlouvě dohodly, že její ujednání mají přednost před všemi ostatními listinami (a to i v budoucnu vzniklými), automaticky by vyloučily jakékoli budoucí změny kupní smlouvy. Při správné aplikaci § 555 o. z., nelze než dospět k závěru, že listina „Konečné termíny přejímek a dodávek na stavbu“ je projevem vůle stran změnit částečně obsah kupní smlouvy, a že tato listina představuje jiný písemný způsob, který byl oboustranně odsouhlasen ve smyslu čl. 6.1 kupní smlouvy, a proto na jejím podkladě bezpochyby muselo dojít ke změně v kupní smlouvě původně sjednaných termínů, tedy k částečné novaci smlouvy ve smyslu a § 1902 o.

z. Při výkladu právního jednání odvolací soud úmysl smluvních stran ve smyslu § 556 o. z. nezkoumal a svým postupem se tak odchýlil od výše uvedené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

Podle § 1975 o. z. je věřitel v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu. Pokud jde o druhou v dovolání formulovanou otázku (zda určitá součinnost věřitele je objektivně nutná k tomu, aby dlužník mohl plnit svůj závazek), odvolací soud sice uzavřel, že předání 100 % VTD mělo být nutným předpokladem možnosti zahájení realizace stavby, své úvahy v tomto ohledu ale řádně nezdůvodnil. Odvolací soud se měl zabývat tím, zda součinnost žalobkyně jako věřitelky v uvedeném rozsahu (předání 100 % VTD) byla potřebná ve smyslu § 1975 o.

z. a objektivně nutná k tomu, aby dlužnice mohla plnit svůj závazek (zahájit dodávku) ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1242/2008 a ze dne 11. 4. 2023, sp. zn. 23 Cdo 577/2022. V tomto rozsahu je rozhodnutí odvolacího soudu nepřezkoumatelné. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů napadené rozhodnutí podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2, věta druhá, o. s. ř.).

V dalším řízení bude třeba doplnit dokazování tak, aby bylo možné posoudit míru objektivně nutné součinnosti ze strany věřitelky pro zahájení dodávky dlužnicí a vyložit právní jednání smluvních stran v souladu se zákonem a rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§ 243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 7. 2024

JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu