4 Tdo 57/2025

4 Tdo 57/2025-1012

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 9. 2024, sp. zn. 3 To 46/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 33 T 13/2023, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 4. 2024, sp. zn. 33 T 13/2023, byl obviněný uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněnému zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací podle § 230 odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl obviněný podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7,5 roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr.

zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl současně uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu značky Apple iPhone 13 mini, IMEI 354329702744900 a 354329703355649, s vloženou SIM kartou operátora O2: XY. Vyjma toho bylo obviněnému podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku uloženo ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě. V adhezním řízení pak soud prvního stupně podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněného zavázal zaplatit poškozené L.

K. 300 000 Kč na náhradě nemajetkové újmy.

K., při které řešili jejich vztah, využil situace, kdy se od něj poškozená nechala při loučení v předsíni bytu obejmout, a z předsíně bytu ji zatlačil do obývacího pokoje, kde ji povalil na postel, z kapsy své bundy vytáhl žlutou lepicí pásku, kterou se snažil poškozenou ležící na posteli v poloze na zádech svázat, což se mu nejprve v důsledku odporu poškozené nepodařilo, když mu poškozená lepicí pásku přetrhla a prosila ho, aby svého jednání zanechal, snažila se volat o pomoc a s poškozeným se prala, načež ji obžalovaný chytil pod krkem a začal jí rdousit s tím, že když nebude spolupracovat, bude to horší, a stiskl jí krk tak, až začala upadat do bezvědomí, přičemž jí řekl, že mu je jedno, jestli bude při vědomí, kdy poté se poškozená ze strachu o své zdraví přestala bránit a obžalovaný jí v poloze v leže na břiše svázal ruce za zády žlutou lepicí páskou, stáhl jí kalhoty a kalhotky, a když mu poškozená řekla, aby to nedělal, že má menstruaci, zeptal se jí, jestli „mu ho vykouří“, nebo jestli „ho chce do zadku“, klekl si poškozené zezadu na stehna, začal masturbovat a natáčet poškozenou svým mobilním telefonem značky iPhone 13 mini, IMEI 354329702744900 a IMEI 354329703355649, kdy si poškozená snažila schovávat hlavu, aby jí nebylo vidět do obličeje, načež jí obžalovaný chytl za vlasy a natáčel ji hlavu tak, aby se dívala do kamery telefonu, přičemž jí říkal, že až u ní skončí, tak pojede za jejím bývalým přítelem do XY, aby mu to všechno ukázal, kdy se následně snažil strčit svůj penis do úst poškozené, přičemž mu poškozená řekla, že jestli to udělá, tak mu ho ukousne, načež se přesunul zpět za poškozenou a snažil se jí strčit penis do konečníku, což se mu nepodařilo, načež si pustil na svém mobilním telefonu porno, telefon si položil na záda poškozené a přitom masturboval, následně vyndal poškozené z vagíny tampon a snažil se svým penisem vniknout do vagíny poškozené, poškozená však byla v křeči a vždy ze sebe jeho penis vypudila, a tak si stoupl, vyndal si z kalhot pásek a začal poškozenou tímto páskem bít přes stehna a hýždě a při tom se jí ptal, jestli ho už konečně nechá „se udělat“, a když mu neodpovídala, tak jí udeřil do hlavy, načež se přemístil k její hlavě s tím, že jí strčí svůj penis do úst, a když se bránila, říkal jí, ať mu aspoň líže koule, kdy se poškozená znovu snažila ho kousnout, načež ji znovu udeřil do hlavy, vzal ji za vlasy a začal jí plácat penisem přes obličej, pak se znovu přemístil za poškozenou, masturboval a při tom si na svém mobilním telefonu střídavě pouštěl porno a natáčel poškozenou, načež řekl poškozené, že jestli nebude spolupracovat, vezme si krém, který měla poškozená položený na stolečku, následně si pro tento krém došel a napatlal ho poškozené na genitálie a zadek a začal poškozené zajíždět prsty do konečníku a znovu se snažil vniknout jí do konečníku i svým penisem, a když se mu to nepodařilo, došel si do koupelny pro koště, kdy jeden jeho konec přivázal poškozené k pravé noze žlutou lepicí páskou a jeho druhý konec k levé noze šálou tak, aby měla nohy roztažené od sebe, a ruce, které měla původně svázané lepicí páskou po předloktí, ji svázal až nad lokty, načež se jí zeptal, zda ho už konečně nechá

„se udělat“, nebo jestli má zavolat do XY S., aby si přijel pro svoji princeznu, a když mu neodpovídala, začal ji znovu bít páskem a řekl jí, že už je z ní „celej gumovej“ a že kdyby držela, tak už mohl být dávno „udělanej“ a že má čas celou noc, načež odešel do kuchyně a když se vrátil držel v ruce mobilní telefon poškozené značky Xiaomi Mi Note 10 lite, IMEI 1: 869095045566239, IMEI 2: 869095045566247, který poškozená neměla zabezpečený, a z tohoto mobilního telefonu obžalovaný následně bez souhlasu poškozené četl zprávy, které si posílala se svým bývalým přítelem S.

R., a pak v čase 21:51 hodin pořídil tímto telefonem selfie fotografii sebe a poškozené, čemuž se poškozená bránila, a tak ji opět chytil za vlasy a nastavil ji hlavu tak, aby jí bylo vidět do obličeje, načež tuto fotografii poslal přes aplikaci WhatsApp S. R. a následně celou konverzaci v aplikaci WhatsApp i všechny SMS zprávy se S. R. z mobilního telefonu poškozené vymazal, kdy si poté došel pro nůž a odstranil s ním lepicí pásku, kterou byla poškozená spoutána, a odvázal poškozené z nohou koště, načež se poškozené zeptal, jak se jí to líbilo, a řekl jí, že si nemá hrát s city druhých, že se k ní už bude chovat jenom jako k „laciný děvce“, protože si nic jiného nezaslouží, načež se oblékl a když odcházel, řekl jí, že si to může jít hodit, kdy tímto svým jednáním způsobil poškozené L.

K. drobné modřiny na předloktích a drobné pruhovité modřiny na hýždích a u poškozené L. K. došlo v důsledku uvedeného jednání obviněného k rozvoji posttraumatické stresové poruchy, která se u poškozené projevuje úzkostně depresivním prožíváním, anhedonií, hypobulií, tenzí, poruchami spánku, projevy psychické traumatizace včetně flashbacků, intruzivními myšlenkami na událost, úzkostnými sny vztahujícími se k předmětné události, sebezabezpečujícími tendencemi, paranoiditou, sníženým apetitem s váhovým úbytkem a sociální vyhýbavostí, kdy se bojí vycházet, přičemž tento stav poškozenou doposud omezuje v běžném způsobu života, byla nucena vyhledat odbornou péči psychologa a psychiatra a je od předmětné události v pracovní neschopnosti“.

3. Rozsudek Krajského soudu v Plzni napadli obviněný a jeho matka V. K., odvoláními, která směřovali proti všem výrokům. Obviněný ve svém odvolání konkrétně namítal, že sexuální styk mezi ním a poškozenou byl dobrovolný a že šlo o konsensuální praktiky v rámci BDSM (zkratka pro sadistické erotické představy nebo sexuální chování, kterého se lidé účastní dobrovolně). Poukazoval na předchozí WhatsApp komunikaci s poškozenou (multiplatformní aplikace umožňující výměnu zpráv a multimediálních souborů mezi vlastníky smartphonů pomocí internetu), která podle něj obsahovala její souhlas s praktikami BDMS a stanovila pravidla pro používání tzv. bezpečnostního signálu, který poškozená předmětný den nepoužila, takže považoval její odpor za součást hry. Zpochybnil znalecký posudek, podle kterého utrpěla poškozená v důsledku jeho činu posttraumatickou stresovou poruchu, s poukazem na to, že psychické obtíže měla poškozená již dříve. Obviněný dále dovolacími námitkami brojil proti uloženému trestu, který označil za nepřiměřeně přísný. V souvislosti s tím zmínil veřejností sledované kauzy J. C. a bývalého poslance D. F., kterým byly uloženy za vícečetná znásilnění tresty výrazně mírnější. Napadl i uložení ochranného léčení sexuologického v ambulantní formě s poukazem na to, že nikdy nebyl násilník a sexuální praktiky BDSM provozuje pouze po dohodě a se souhlasem partnerky. Závěrem rozporoval přiznanou výši náhrady nemajetkové újmy s ohledem na jeho nemajetnost a omezené možnosti výdělku, pokud bude podroben dlouhodobému trestu odnětí svobody. Matka obviněného podpořila synovu verzi, a navíc argumentovala jeho aktuální rodinnou situací a skutečností, že se již vymanil ze své drogové závislosti, která ho v minulosti vedla k páchání trestné činnosti.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací obě odvolání usnesením ze dne 13. 9. 2024, sp. zn. 3 To 46/2024, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná.

II. Dovolání obviněného

5. Obviněný J. K. prostřednictvím svého obhájce napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, které opřel o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

6. Bez specifikace toho, kterému z výše uvedených dovolacích důvodů mají konkrétní námitky odpovídat, obviněný brojil proti tomu, že v jeho trestní věci jsou natolik extrémní rozpory mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem, že ingerence Nejvyššího soudu do pravomocného rozhodnutí soudů nižších stupňů je nezbytná. Zdůraznil, že oba soudy nižších stupňů provedené důkazy hodnotily tendenčně v jeho neprospěch. Namítl, že nesprávně interpretovaly elektronickou komunikaci mezi ním a poškozenou a že bez výhrad akceptovaly závěry znaleckých posudků k jeho duševnímu stavu i k duševnímu stavu poškozené, přestože při odborném posouzení osobnosti obviněného znalci prof. Weiss, MUDr. Fiala a MUDr. Daneš nezohlednili, že obviněný trpí neurovývojovou poruchou osobnosti a hyperaktivitou (ADHD), která sebou nese zvýšenu míru impulzivity a narušenou schopnost soustředění, což se nutně muselo odrazit v tom, zda a v jaké míře byl schopen rozlišit a ovládat své jednání a že soudní znalec MUDr. Michal Hron nevzal v potaz, že poškozená trpěla různými projevy duševní nepohody už před předmětnou událostí, a navíc se nepřijatelně vyjadřoval k její konkrétní věrohodnosti.

7. Uplatněná dovolací argumentace týkající se skutkových zjištění ve své podstatě kopíruje obhajobu obviněného v předchozích fázích trestního řízení. Obviněný stejně jako před soudy nižších stupňů nerozporoval sexuální aktivity s poškozenou ani jejich charakter, uplatnil výhrady jen proti skutkovým zjištěním, že ze strany poškozené nebyl pohlavní styk dobrovolný a že překonal její odpor k němu násilím a hrozbami. Výpověď poškozené obviněný označil za nevěrohodnou a zdůraznil, že nikdy žádné sexuální praktiky, včetně těch sadomasochistických, které osobně preferoval, neprovozoval bez vědomého a výslovného souhlasu svých partnerek, což potvrzují svědkyně J. T., K. V. a nepřímo i sama poškozená. Připomněl dále, že s poškozenou měli předem dohodnutá pravidla, jak vyjádřit nesouhlas s realizovanou formou sexuálního styku, a to na bázi tzv. semaforu. Předmětného večera poškozená domluvený bezpečnostní signál nepoužila, což sama doznává, a protože jeho jednání nevykazovalo znaky agresivity nebo násilí mimo konsensuální rámec, který poškozená obvykle akceptovala, nelze skutek kvalifikovat jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.

8. Podle obviněného soudy nižších stupňů pochybily i tím, že neakceptovaly jeho návrhy na doplnění dokazování, které by mohly prokázat dobrovolnost sexuálních aktivit mezi ním a poškozenou. Neobstaraly ani revizní znalecký posudek k posouzení psychického stavu poškozené, jehož se domáhal s ohledem na vady posudku zpracovaného MUDr. Michalem Hronem, ani důkladnější analýzu elektronické komunikace obviněného s poškozenou. Neprovedly výslech svědků, které obhajoba navrhovala.

9. Obviněný brojil také proti právní kvalifikaci skutku jako přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a zásahu do nosiče informací podle § 230 odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Uvedl, že nemohl jednat neoprávněně, protože nepřekonal žádné bezpečnostní opatření ve smyslu § 230 odst. 1 tr. zákoníku. Poškozená svůj mobilní telefon totiž neměla vůbec nijak zabezpečený, čímž mu dávala svolení k jeho užívání. Přístup obviněného k datům uloženým v tomto zařízení byl obvyklý a nevybočoval z běžného rámce jejich soužití.

10. Dále obviněný namítl neadekvátní přísnost uloženého trestu odnětí svobody v trvání 7,5 roku ve srovnání s jinými mediálně známými kauzami. Trest byl vyměřen sice v dolní polovině zákonné trestní sazby, je ale zjevně nepřiměřený tomu, že obviněný se ke svým specifickým sexuálním preferencím vždy stavěl otevřeně a nikdy je neprosazoval násilně, že doposud nebyl stíhán pro násilnou trestnou činnost a že se po předchozím výkonu trestu odnětí svobody snažil vést řádný život, staral se o rodinu a měl stabilní zaměstnání.

11. Zpochybnil i důvodnost uložení ochranného léčení sexuologického v ambulantní formě podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku. Zdůraznil, že jeho sexuální preference nejsou pro společnost nebezpečné, neboť se vždy pohyboval v rámci konsenzuálních praktik se svými partnerkami. Podle obviněného neexistují žádné medicínské ani kriminologické důvody pro nařízení jeho ochranného sexuologického léčení.

12. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i všechna rozhodnutí na něj obsahově navazující a aby věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze. Současně vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

III. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání

13. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). V rozsáhle komponovaném vyjádření státní zástupce nejprve reprodukoval odvolací námitky obviněného a konstatoval, že dovolání je v celém svém rozsahu vystavěno na doslovném opakování námitek, které obviněný uplatnil v předchozích fázích řízení a se kterými se soudy obou stupňů beze zbytku a správně vypořádaly. Takové dovolání lze podle něj považovat za zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Na podporu svého stanoviska odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002.

14. Podle státního zástupce lze s jistou benevolencí podřadit dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jen námitku obviněného, že skutkový závěr soudů o tom, že poškozenou donutil k souloži násilím a pohrůžkou násilí, není správný, protože z provedených důkazů vyplývá, že sexuální praktiky mezi ním a poškozenou byly oboustranně chtěné a že nevybočily z rámce těch dřívějších. Tato námitka je ale zjevně neopodstatněná. Závěr o tom, že poškozená v předmětný večer nesouhlasila s pohlavním stykem s obviněným a že obviněný si ho vynutil násilím a za užití pohrůžky násilí, soudy obou stupňů učinily na základě celé řady důkazů, které hodnotily v souladu s principy elementární logiky. K tomu státní zástupce poznamenal, že klíčovým důkazem v této věci byla výpověď poškozené L. K., která je podporována celou řadou důkazů dalších (svědeckými výpověďmi, elektronickou komunikací, genetickými stopami, fotografiemi či videi, jež si obviněný pořídil) a soudy proto důvodně uznaly tuto výpověď za věrohodnou. Státní zástupce pak odkázal na konkrétní pasáže odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, z nichž je patrné, proč soudy nepovažovaly verzi obviněného o oboustranné dobrovolnosti za pravdivou (odst. 34 a násl. rozsudku Krajského soudu v Plzni, odst. 19 a násl. usnesení Vrchního soudu v Praze). Konstatoval, že soudy nepřehlédly dřívější souhlas poškozené s některými sadomasochistickými praktikami, leč pro posouzení skutku ze dne 19. 12. 2022 jako zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku správně vzaly za rozhodné, že ten večer poškozená s pohlavním stykem s obviněným vůbec nesouhlasila a opakovaně mu to dávala najevo. O tom velmi dobře svědčí obviněným pořízené videozáznamy a fotografie. Nelze opomenout ani to, že v době bezprostředně předcházející projednávanému skutku došlo mezi poškozenou a obviněným k zásadní roztržce, poškozená mu vrátila jeho věci, vzala si od něj zpět své vozidlo a vztah s ním pokládala za ukončený, což mu také dala zřetelně najevo. Ze strany obviněného šlo o akt msty a formu ponížení poškozené, na který se předem připravil, jak je zřejmé z jeho komunikace se svědkyní V. a z nákupu lepicí pásky, kterou použil k překonání odporu poškozené.

15. Za velmi významné v souvislosti s věrohodností poškozené státní zástupce označil zjištění plynoucí ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie zpracovaného znalci MUDr. Michalem Hronem a PhDr. et Mgr. Václavou Tylovou, že právě a jen v bezprostřední souvislosti s prožitou událostí u ní objektivně došlo k rozvoji posttraumatické stresové poruchy. Jedná se o závažné duševní onemocnění, které vedlo ke zhoršení kvality života poškozené a vyžádalo si její dlouhodobou pracovní neschopnost. Poškozená doposud podstupuje ambulantní léčbu a nelze vyloučit, že psychické příznaky mohou být trvalé.

16. K námitce obviněného, že soudy chybně vyhodnotily intenzitu a povahu jeho sexuální parafilie, státní zástupce zdůraznil, že soudy svůj závěr o příčetnosti obviněného v době činu opřely o závěry renomovaných soudních znalců. Ti ve svých znaleckých posudcích konstatovali, že schopnosti rozpoznávací měl obviněný plně zachovány, ovšem jeho schopnosti ovládací byly podstatnou měrou sníženy vlivem sexuální deviace (partnerského sadomasochismu), kterou u obviněného diagnostikovali. U hlavního líčení pak podrobněji vysvětlili, že snížení ovládacích schopností je namístě vztáhnout především k sadomasochistickým praktikám v průběhu sexuálního jednání, nikoli však k samotnému počátečnímu ataku obviněného, který poškozenou nejprve proti její vůli zatlačil do pokoje, povalil jí na postel, použil lepící pásku k tomu, aby ji znemožnil klást fyzický odpor, a až pak začal realizovat své sexuální choutky. Rovněž schopnost obviněného reagovat na zřetelně projevený nesouhlas poškozené, byla i přes zjištěnou deviaci v průběhu činu snížena jen mírně. Podle státního zástupce tato zjištění plně podporují správnost závěru o příčetnosti obviněného v době činu.

17. K právním námitkám obviněného, které lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., státní zástupce uvedl, že naplnění znaku těžké újmy na zdraví podle § 185 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku soudy nižších stupňů správně dovodily z toho, že poškozená následkem činu obviněného utrpěla posttraumatickou stresovou poruchu, která dosáhla intenzity předpokládané v § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku, protože trvá dlouhodobě a zásadně omezuje běžný život poškozené. Zavinění k této kvalifikované skutkové podstatě Vrchní soud v Praze přiléhavě zjištěným skutečnostem dovodil ve formě vědomé nedbalosti [§ 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku].

18. K námitce obviněného vůči právní kvalifikaci skutku jako přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací podle § 230 odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, že mobilní telefon poškozené nebyl chráněn, neměl heslo ani jinou formu zabezpečení, státní zástupce zdůraznil, že pro naplnění skutkové podstaty podle § 230 odst. 2 tr. zákoníku není nutné, aby pachatel překonal nějakou bezpečnostní bariéru (např. heslo, gesto, otisk prstu). Postačí, že obviněný úmyslně bez souhlasu poškozené nakládal s obsahem jejího mobilního telefonu (vymazal a užil některé její soukromé soubory, aby ji ponížil v očích jiné osoby). Data v telefonu poškozené požívala zákonné ochrany bez ohledu na to, zda byl telefon zabezpečen či nikoli. Zvlášť přitěžující okolnost podle § 230 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku pak obviněný naplnil tím, že tak činil v úmyslu poškozenou citelně poškodit a zdiskreditovat.

19. Státní zástupce své vyjádření k dovolání obviněného uzavřel konstatováním, že dovolací námitky zčásti neodpovídají deklarovaným dovolacím důvodům a zčásti jsou zjevně neopodstatněné, protože rozhodnutí soudů obou stupňů netrpí vadným hodnocením důkazů a jsou správná i z pohledu užité právní kvalifikace.

20. Nejvyššímu soudu státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Zároveň uvedl, že nemá námitek proti projednání věci v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 tr. ř.

IV. Posouzení důvodnosti dovolání

21. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.

22. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale výhradně na základě některého z taxativně vymezených důvodů uvedených v § 265b tr. ř., přičemž je třeba, aby konkrétní námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem také odpovídaly. V opačném případě, tj. pokud obsahem dovolání je pouze formální odkaz na některý z vyjmenovaných dovolacích důvodů, aniž by bylo možné podřadit uplatněné výhrady takovému důvodu či důvodům, Nejvyšší soud dovolání zpravidla odmítne podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod T 420 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha; usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 68/11).

23. Obviněný J. K. uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. K tomu Nejvyšší soud podotýká, že vzhledem ke způsobu rozhodnutí odvolacího soudu a obsah dovolacích námitek měl správně uplatnit také druhou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Tento nedostatek sám o sobě ovšem projednání dovolání nebrání.

24. Nejvyšší soud dále připomíná, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán pouze tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Pokud jde o první z uvedených alternativ, Nejvyšší soud zdůrazňuje, že extrémní nesoulad skutkových zjištění soudů nižších stupňů s provedenými důkazy nastává pouze tehdy, pokud odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí vykazuje markantní deficity nebo skutkové závěry nemají v důkazech žádnou oporu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 20.6.1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, dále obdobně nález ze dne 23.3.2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, nebo usnesení ze dne 11.2.2010, sp. zn. III. ÚS 3136/09, anebo také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.1.2009, sp. zn. 3 Tdo 55/2009).

25. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze uplatnit, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku,

lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

26. Nejvyšší soud ještě úvodem uvádí, že je-li očividné, že napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející nevykazuje dovolatelem vytýkané nedostatky a že podané dovolání nemůže být úspěšné, např. protože dovolací argumentace je jen opakováním námitek uplatněných v řízení před soudem prvního a druhého stupně, se kterými se tyto soudy náležitě a v souladu se zákonem vypořádaly nebo napadené rozhodnutí na základě porovnání dovolání s obsahem spisu evidentně netrpí vytýkanými vadami, jsou dány důvody pro odmítnutí takového dovolání pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a Nejvyšší soud neprovádí přezkum napadeného rozhodnutí podle hledisek uvedených v § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, vydávaného Nakladatelstvím C. H. Beck, Praha) V takovém případě je adekvátní, když Nejvyšší soud pouze stručně vysvětlí důvody svého rozhodnutí (srov. § 265i odst. 2 tr. ř.).

27. Obviněný, aniž by specifikoval, kterému z jím deklarovaných dovolacích důvodů jednotlivé námitky odpovídají, brojil proti správnosti skutkových zjištění o úmyslně užitém násilí k překonání odporu poškozené a zopakoval svou obhajobu, že veškeré sexuální praktiky mezi ním a poškozenou, ke kterým došlo dne 19. 12. 2022, byly oboustranně chtěné a nevybočily z rámce jejich dřívějších sexuálních styků. Soudy obou stupňů podle něj extrémně pochybily, pokud výpověď poškozené vyhodnotily jako věrohodnou, a pominuly důkazy, které svědčí pro pravdivost jeho skutkové verze. Nesprávný je i jejich závěr o tom, že psychické obtíže poškozené padají na vrub výlučně jednání obviněného, protože poškozená byla psychicky labilní i před projednávaným skutkem. Vedle těchto ryze skutkových námitek obviněný soudům obou stupňů vytkl vadný úsudek o jeho příčetnosti v době činu poukazem na to, že vyjma parafilie trpí i neurologickou poruchou pozornosti spojenou s hyperaktivitou (ADHD), která nepochybně také měla vliv na jeho ovládací schopnosti. Uplatnil rovněž výhradu vůči právní kvalifikaci skutku jako přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněného zásah do počítačového systému nebo nosiče informací podle § 230 odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Konečně namítal, že mu soudy uložily nepřiměřeně přísný trest a že souběžně uložené ochranné opatření postrádá své opodstatnění, protože obviněný není pro společnost nebezpečný.

28. Po seznámení se s obsahem napadených rozhodnutí a s obsahem trestního spisu Nejvyšší soud ve shodě se státním zástupcem konstatuje, že všechny dovolací námitky jsou doslovným opakováním argumentace, kterou obviněný uplatnil už v odvolání a se kterou se Vrchní soud v Praze přesvědčivě a úplně vypořádal.

29. Ke skutkovým námitkám obviněného a jeho výhradám ke způsobu, jakým soud prvního stupně a potažmo i soud odvolací hodnotily věrohodnost výpovědi poškozené a jak se postavily k závěrům znaleckých posudků, Nejvyšší soud připomíná, že není obecnou třetí instancí, která by byla zaměřena na přezkum správnosti a úplnosti skutkových zjištění, příp. hodnocení procesního postupu. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů.

V posuzované věci proto Nejvyšší soud pouze stručně konstatuje, že soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dostatečné dokazování, na jehož základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší soud neshledal mezi obsahem provedených důkazů a na jejich základě učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestných činů, kterými byl obviněný uznán vinným, žádný, natož extrémní rozpor, kterým obviněný v dovolání argumentuje.

O takový rozpor se ve smyslu ustálené judikatury Nejvyššího soudu totiž jedná jen v případě, že by bylo možno důvodně učinit závěr, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, tedy že tato skutková zjištění soudů nižších stupňů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popřípadě jsou přímo opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě tato zjištění byla učiněna (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 6 Tdo 164/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.

6. 2024, sp. zn. 5 Tdo 455/2024).

30. Obiter dictum Nejvyšší soud prvního stupně uvádí, že soudy nižších stupňů nevycházely jen z výpovědi poškozené, ale i z lékařských zpráv, znaleckých posudků a také z videozáznamů pořízených obviněným, které zachycují významnou část skutkového děje. Soud prvního stupně v bodě 35 až 37 odůvodnění svého rozsudku přesvědčivě a velmi logicky vyložil, proč neakceptoval obhajobu obviněného, že šlo o vzájemně dobrovolný a chtěný pohlavní styk, a naopak uvěřil poškozené, která vypověděla, že předmětný večer šlo od samého počátku o násilně vynucený pohlavní styk, kterému se bránila tím, že ses obviněným nejprve prala, když chtěl použít lepicí pásku, prosila ho, ať toho nechá, snažila se křičet o pomoc, na což reagoval tím, že ji chytil pod krkem.

Přiléhavě odvolací soud poukázal na to, že poškozená se s obviněným krátce předtím po vyhroceném konfliktu rozešla a že logicky objasnila, proč nepoužila signál, kterým podle dohody měla dát obviněnému najevo, že odmítá určité sadomasochistické praktiky, které na jeho žádost dříve praktikovali. Uvedla, že v rozhodném čase nešlo o běžnou hru, ale o reálně fyzické i psychické donucení a vzhledem k tomu, jak se obviněný aktuálně projevoval, se ho velmi bála a nebyla schopna situaci kontrolovat. Cítila se ohrožená na životě i zdraví.

Nejvyšší soud k tomu dodává, že bez ohledu na domluvené signály, pokud jeden z partnerů vyjádří srozumitelným způsobem nesouhlas s pohlavním stykem nebo jen s některou ze sexuálních praktik, ten druhý musí jeho vůli respektovat. Ostatně podle výpovědi poškozené tomu tak v případech jejich dřívějších oboustranně dobrovolných sexuálních kontaktů také bylo. Stačilo, pokud obviněnému jen řekla, že se jí nějaká praktika nelíbí, a on to akceptoval. Navíc z elektronické komunikace mezi obviněným a poškozenou na platformě WhatsApp je patrné, že o teoretické existenci tohoto systému diskutovali, nicméně poškozená neprojevila výslovný ani konkludentní souhlas s jeho užitím.

To je zřejmé z konverzace ze dne 6. 11. 2022 (v časovém rozmezí od 19:39:04), kdy se obviněný nejprve dotazuje poškozené, zda jí je známa existence systému „semafor“. Poškozená odpovídá, že jej nezná, a obviněný pokračuje vysvětlením „systému semaforu“, tj. výkladem jednotlivých barev (červená, oranžová, zelená atd.). Následně se obviněný poškozené ptá, zda mu rozumí, a na to poškozená reaguje slovy: „Naučím se s tebou komunikovat i o tomhle, dej mi čas.“. Z této odpovědi poškozené podle Nejvyššího soudu není patrný její výslovný souhlas s užíváním tzv. systému semafor, spíše jen přijala informaci o jeho existenci.

Z konverzace z následujícího dne 7. 11. 2022 jsou pak patrné známky strachu a nejistoty ze strany poškozené. Obviněný užívá vůči poškozené hrubé a explicitní výroky o způsobu vedení pohlavního styku, na což poškozená reaguje: „Když teď řeknu, že to nechci, tak co??? Možná se trochu bojím.“. Dále uvádí: „Taky si myslím, že se ke mně nikdy nebudeš v posteli chovat tak jako k těm, co jsi měl doteď… Myslím, že do té doby, dokud ke mně budeš cítit to, co cítíš teď, tak budeš mít určitou ‚brzdu‘, i když možná neúmyslně.“.

31. Z obsahu výše uvedených WhatsApp konverzací vyplývá, že poškozená sice potvrdila existenci dohodnutého „semaforového systému“, avšak pojala jej minimálně se značnou skepsí a mohla rozumně předpokládat, že ho nikdy nebude muset skutečně použít. Obviněný jí totiž dal najevo, že se k ní sice hodlá v rámci sexuálních praktik chovat hrubě, ale citové pouto mezi nimi představuje „brzdu“, která ho povede k ohleduplnému chování vůči ní.

32. Objektivně zjištěné ukončení jejich vztahu a chování obviněného krátce před činem (obstarání lepicí pásky, kterou použil ke znehybnění poškozené, opatření si telefonního čísla na bývalého přítele poškozené, kterému zaslal kompromitující fotografie a videozáznamy, elektronická komunikace se svědkyní K. V. obsahují narážky na potrestání a ponížení poškozené) vypovídají s potřebnou mírou jistoty o tom, že obviněný si byl od počátku projednávaného činu vědomý toho, že poškozená s ním nechce souložit ani s ním mít jakoukoli jinou formu pohlavního styku. O tom, že obviněný k pohlavnímu styku poškozenou přinutil násilím, jasně vypovídají videozáznamy, které soud prvního stupně podrobně rozebral v odst. 23. až 27. svého rozsudku a ze kterých je patrné, že obviněný poškozenou znehybnil a znemožnil jí fyzický odpor, i to, že poškozená se mu verbálně i nonverbálně bránila. Odvolací soud se pak v odstavcích č. 19 až 24 svého usnesení s odkazem na konkrétní důkazy vskutku pečlivě zaobíral motivací obviněného a správně konstatoval, že z obstaraných důkazů lze mimo jakoukoli pochybnost uzavřít, že obviněný poškozenou proti její vůli atakoval relativně širokou škálou forem sexuálních kontaktů, včetně soulože, ve snaze ji potrestat, ponížit ji a současně sebe sexuálně uspokojit. Ve stručně zrekapitulované argumentaci soudů obou stupňů Nejvyšší soud neshledal libovůli, svévolné preferování jediné výpovědi nebo nepodloženou interpretaci důkazů. Z obsahu spisového materiálu nezjistil porušení principu in dubio pro reo.

33. K námitce, že soudní znalec MUDr. Michal Hron se měl nepřípustně vyjadřovat k specifické věrohodnosti poškozené L. K., Nejvyšší soud připomíná, že soudy nižších stupňů konečný úsudek o tom, že poškozená vypovídá pravdu, učinily na základě vlastního uvážení a po zhodnocení celé důkazní situace (srov např. bod 19 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Znalecké závěry rozhodně nebyly rozhodujícím či výlučným zdrojem úsudku soudů o tom, zda se předmětný skutek stal a zda vykazuje znaky trestného činu.

34. K námitce nedostatečného zohlednění psychických potíží poškozené z doby před činem (depresivní epizody, potíže se spánkem, užívání marihuany) Nejvyšší soud poukazuje na výstižné odůvodnění usnesení odvolacího soudu v odst. 26 a 27, ve kterém se Vrchní soud v Praze zcela vyčerpávajícím způsobem s touto námitkou vyrovnal a velmi přesvědčivě vysvětlil, proč údajné dřívější pocity deprese či úzkosti, které obviněný poškozené přičítá, nemohou nijak zásadně ovlivnit závěr o tom, že obviněný svým činem u poškozené vyvolal psychické trauma odpovídající definičnímu znaku těžké újmy na zdraví podle § 122 odst. 2 tr.

zákoníku. Přiléhavě posuzované věci odvolací soud také poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014 sp. zn. 3 Tdo 1445/2014, podle kterého není podstatná osobnostní struktura poškozené osoby, nýbrž to, jakou změnu zdravotního stavu k horšímu jí obviněný svým jednáním zaviněně způsobil. Z tohoto pohledu jsou závěry znalců zkoumajících duševní stav poškozené velmi rigidní. Konstatovali, že u poškozené nezjistili jakoukoli disharmonii znemožňující jí vést normální život mladé ženy a že posttraumatická stresová porucha, která ji nyní v běžném životě významným způsobem ovlivňuje, se u ní rozvinula výhradně v důsledku jednání obviněného dne 19.

12. 2022.

35. K námitce obviněného, že trpí por,uchou pozornosti s hyperaktivitou (ADHD), která nepochybně také ovlivnila jeho schopnost se ovládat, Nejvyšší soud poukazuje na znalecký posudek z oboru psychiatrie, klinické psychologie a sexuologie vypracovaný prof. PhDr. Petrem Weissem, Ph.D., DSc., doc. MUDr. Luďkem Fialou, Ph.D., MBA, MUDr. Luďkem Danešem, CSc. Z jeho obsahu totiž vyplývá, že jmenovaní znalci obviněného vyšetřili anamnesticky, somaticky, psychiatricky, sexuologicky včetně penilní pletysmografie i psychodiagnosticky dne 10.

3. 2023 ve Fakultní nemocnici, v Sexuologickém ústavu Praha, přičemž v rámci tohoto vyšetření obviněný znalcům sdělil, že byl v minulost vícekrát jako dítě psychologicky vyšetřen z důvodu zjištěné dyslexie a experimentování s drogami (viz č. l. l1 znaleckého posudku na č. l. 359 tr. spisu). Znalci se znalostí této skutečnosti na základě vlastního nálezu konstatovali, že u obviněného nebyla zjištěna přítomnost duševní poruchy ve smyslu psychóz, že obviněný je osobou nezdrženlivou s rysy histriónskými a s citovou maladaptací a že trpí sexuální deviací – partnerským sadomasochismem.

Vlivem této parafilie byly jeho ovládací schopnosti sníženy měrou podstatnou. Rozpoznávací schopnosti byly zcela zachovalé. V doplňku ke znaleckému posudku, který znalci vypracovali na žádost policejního orgánu poté, co jim byl zpřístupněn videozáznam a fotografie, které obviněný v průběhu činu sám pořídil, znalci upřesnili, že diagnostikovaná sexuální parafilie se projevovala zejména při použití sadomasochistických praktik, a právě v tomto ohledu byly ovládací schopnosti obviněného významně sníženy.

Ve zbytku jednání obviněného, tj. v tom, že poškozenou násilím a hrozbami přiměl k pohlavnímu styku, se projevovaly spíše osobnostní rysy obviněného. U hlavního líčení na svých závěrech znalci setrvali, stejně jako setrvali na tom, že obviněnému doporučují uložení ochranné sexuologické léčby v ambulantní formě. Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud ve svém rozsudku konstatoval, že obviněný byl schopen rozpoznat protiprávnost svého jednání a byl schopen i od svého jednání upustit, pokud by chtěl respektovat vůli poškozené (viz body 19 až 22 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

Závěr, že šlo o jednání úmyslné, a nikoli vyvolané nepříčetností či významně omezenou příčetností, odpovídá zjištěným skutečnostem. Výhradu obviněného k údajnému rozdílu mezi znaleckými posudky a výpověďmi znalců u hlavního líčení vypořádal odvolací soud v bodě 32 odůvodnění jeho usnesení a Nejvyšší soud na tuto pasáž pro stručnost odkazuje.

36. V neposlední řadě obviněný namítl, že nebylo vyhověno jeho návrhu na doplnění dokazování k psychickému stavu poškozené a k jeho duševnímu stavu v době činu. Ani tato námitka ale není způsobilá vyvolat věcný přezkum napadeného rozhodnutí, protože podstatné je to, že odmítnutí doplnění dokazování bylo zjevně důvodné a zejména odvolacím soudem bylo přiléhavě důkazní situaci vysvětleno, v čem je ona nedůvodnost spatřována. Jak bylo už shora uvedeno, soudy obou stupňů přesvědčivě vyložily, proč pokládají znalecký posudek z oboru psychiatrie, klinické psychologie a sexuologie vypracovaný prof. PhDr. Petrem Weissem, Ph.D., DSc., doc. MUDr. Luďkem Fialou, Ph.D., MBA., MUDr. Luďkem Danešem CSc., a znalecký posudek z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie a klinická psychologie zpracovaný znalci MUDr. Michalem Hronem a PhDr. Václavou Týlovou za zcela dostačující pro svá rozhodnutí a nemají pochybnosti o jejich úplnosti a správnosti. Konstatovaly, že závěry znalců prezentované nejen v písemně zpracovaných posudcích ale i u hlavního líčení nevzbuzují žádné pochybnosti a nepřinášejí žádné nejasnosti, které by bylo potřeba odstranit. Odvolací soud pak správně zdůraznil, že důvodem pro opatření nových znaleckých posudků nemůže být jen to, že obviněný nesouhlasí se znaleckými závěry výše uvedených znalců, aniž by uvedl jakýkoli odborný argument nebo předložil důkaz, který by byl sto je kvalifikovaně zpochybnit (srovnej odst. 16 až 22 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a odst. 26 a 35 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).

37. Lze shrnout, že argumenty obviněného o extrémním nesouladu a nedůvodně neprovedených důkazech, které formálně odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zůstaly nepodložené.

38. Nejvyšší soud se následně zabýval dovolací námitkou nesprávného právního posouzení skutku jako přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněnému zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací podle § 230 odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, spočívající v tom, že poškozená neměla svůj mobilní telefon chráněný heslem ani jinak, čímž obviněnému dávala najevo souhlas s tzv. sdíleným přístupem k němu, kterou lze podřadit dovolacímu důvodu pode § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť se jedná o námitku nesprávného právního posouzení skutku.

39. Nejvyšší soud vycházeje ze skutkových zjištění, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, shledal i tuto námitku zjevně nedůvodnou.

40. Přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), b) odst. 3 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo zasáhne do počítačového systému nebo nosiče informací tím, že neoprávněně užije data uložená v počítačovém systému nebo na nosiči informací a tato data neoprávněně vymaže nebo jinak zničí, poškodí, změní, potlačí, sníží jejich kvalitu nebo je učiní neupotřebitelnými, a jedná tak v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou újmu nebo získat sobě nebo jinému neoprávněný prospěch.

41. Je třeba uvést, že soudy nižších stupňů se v odůvodnění svých rozhodnutí primárně soustředily na problematiku právní kvalifikace skutku jako zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a nijak velkou pozornost už nevěnovaly sbíhajícímu se přečinu výrazně nižší společenské škodlivosti. Nicméně nejde o žádné významné pochybení jinak věcně správného rozhodnutí, neboť z rozhodnutí obou soudů je zřejmé, že skutkovou podstatu přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), b) odst. 3 tr. zákoníku obviněný naplnil zásahem do nosiče informací, a to mobilního telefonu poškozené, který spočíval v tom, že neoprávněně užil data v něm uložená a neoprávněně data tam uložená smazal, a to v úmyslu způsobit poškozené a jejímu bývalému příteli újmu.

42. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů uvedených ve výroku o vině a rozvedených v odůvodnění jejich rozhodnutí je zřejmé, že obviněný naplnil znaky uvedeného trestného činu tím, že bez souhlasu poškozené se seznámil s obsahem textové konverzace mezi ní a jejím bývalým přítelem S. R., kterou měla uloženu v jejím nechráněném mobilním telefonu, a tuto konverzaci z jejího mobilního telefonu odeslal do svého mobilního telefonu a posléze ji poslal S. R. Vyjma toho mobilním telefonem poškozené proti její vůli pořídit fotografii zachycující jeho a poškozenou (která v ten čas byla obětí jeho násilného sexuálního jednání) a s textem „taky te miluje, neboj ale spi se semnou“ ji zaslal přes WhatsApp aplikaci S. R. Konečně opět bez souhlasu poškozené vymazal celou její konverzaci se S. R., a to jak v aplikaci WhatsApp, tak v uložených krátkých textových zprávách. Uvedeného jednání se dopustil ve snaze se poškozené pomstít, ponížit ji a psychicky jí i jejímu bývalému příteli ublížit, což je zřejmé z toho, že poté, co odstranil lepící pásku, kterou poškozenou spoutal, a odvázal ji z nohou koště, kterým jí násilím přiměl držet roztažené nohy od sebe v době, kdy si na ní vynutil pohlavní styk, jí řekl, že si nemá hrát s city druhých, že se k ní už bude chovat jako k laciné děvce, protože si nic jiného nezaslouží, a že si to teď „může jít hodit“ (tj. oběsit se). Poškozená v důsledku jednání obviněného objektivně utrpěla těžkou posttraumatickou poruchu, jejíž hlavní příčinou bylo sexuální násilí, kterého se na ni obviněný dopustil, ovšem na její psychiku nepochybně spolupůsobilo i to, jak ji obviněný neoprávněným zásahem do jejího mobilního telefonu prezentoval před jejím bývalým přítelem a ventiloval tím její sexuální ponížení.

43. K hmotněprávní námitce obviněného Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému zdůrazňuje, že obviněný nebyl uznán vinným, že neoprávněně získal přístup k mobilnímu telefonu poškozené překonáním bezpečnostního opatření. Jak správně připomněl už odvolací soud, není od účinnosti novely trestního zákoníku provedené zákonem č. 130/2022 Sb., tj. od 28. 6. 2022, pro naplnění skutkové podstaty podle § 230 odst. 2 tr. zákoníku vyžadováno, aby pachatel získal přístup k počítačovému systému nebo nosiči informací. Důvodem zmíněné změny byla skutečnost, že tato podmínka mohla při restriktivním výkladu vylučovat trestnost jednání, při kterých bylo neoprávněně zasaženo do dat, aniž by pachatel získal k počítačovému systému přístup, a došlo k ní ve shodě se zněním čl. 2, 4, 5 a 7 Úmluvy o kybernetické kriminalitě, resp. čl. 3 až 5 a čl. 7 směrnice o útocích na informační systémy, v nichž je také jednoznačně rozlišováno mezi neoprávněným přístupem k informačním systémům a neoprávněným zasahováním do dat a systému (viz GŘIVNA, Tomáš, DVOŘÁK, Marek. § 230 [Neoprávněný přístup k počítačovému systému a neoprávněný zásah do počítačového systému nebo nosiče informací]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2955, marg. č. 3).

44. Aplikovaná skutková podstata podle § 230 odst. 2 tr. zákoníku na rozdíl od trestného činu podle § 230 odst. 1 tr. zákoníku, vyžaduje, aby některým ze způsobů tam alternativně uvedených pachatel neoprávněně zasáhl do počítačového systému nebo nosiče informací.

45. Nosičem informací se rozumí jakýkoli nosič dat v informační technice, tedy materiál, do kterého nebo na který lze zaznamenávat data a z kterého lze data zpět získat. Nosičem informací ve smyslu § 230 odst. 2 tr. zákoníku je tedy i mobilní telefon. Daty uloženými v počítačovém systému nebo na nosiči informací ve smyslu § 230 tr. zákoníku je pak nutno rozumět rovněž data uložená v elektronických komunikačních aplikacích, mezi něž patří např. WhatsApp.

46. K neoprávněnému užití dat [§ 230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku] může docházet rozličnými způsoby. Podle judikatury Nejvyššího soudu lze za neoprávněné užití uložených dat považovat takové jejich užití, které je v rozporu s právní normou nebo je činěno v rozporu se stanoveným účelem, popř. bez vědomí či souhlasu oprávněné osoby (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 7 Tdo 731/2015). Za neoprávněné užití dat lze považovat i pouhé neoprávněné nahlédnutí pachatele do informačního systému, je-li současně zjištěno, že chtěl spatřené informace nějak konkrétně využít (viz usnesení Nejvyššího soudu z 31. 1. 2018, sp. zn. 8 Tdo 1513/2017). Neoprávněné vymazání dat z počítačového systému či nosiče informací [§ 230 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku] není vzhledem k jeho jasnému významu potřeba rozebírat.

47. V této věci se obviněný bez souhlasu poškozené seznámil s daty uloženými v jejím mobilním telefonu a ty následně včetně fotografie sebe a poškozené, kterou na její mobilní telefon výslovně proti její vůli pořídil, využil při komunikaci s jejím bývalým přítelem, aby tím oběma způsobil citovou újmu, načež předmětný soubor dat v mobilním telefonu poškozené opět bez jejího souhlasu vymazal. Sama skutečnost, že se jednalo o informace, které pocházely přímo od poškozené, případně skutečnost, že takto získané informace nebyly poskytnuty většímu počtu osob, trestnost uvedeného jednání nevylučuje. Podstatné je, že obviněný svým jednáním neoprávněně zasáhl do osobní sféry poškozené a zcela zjevně v rozporu s jejím zájmem ji a jejího bývalého přítele konfrontoval se skutečnostmi, které s ním nechtěli sdílet a které považovali za své soukromí. Ustanovení § 230 odst. 2 tr. zákoníku nevyžaduje způsobení konkrétního účinku, který by se projevil na hmotném (příp. nehmotném) předmětu útoku jako jeho porušení či konkrétní ohrožení. Jedná se o ryze formální delikt, můžeme jej proto označit za tzv. moderní delikt, oproti „klasickým“ výsledečným trestným činům. Zákonodárce takovou legislativní technikou vyjadřuje svůj odsudek určitých jednání, která považuje za natolik nebezpečná a škodlivá, že je postihuje, aniž by současně požadoval, aby vedla také k nějakému objektivnímu výsledku. Takové trestné činy lze proto označit za abstraktně ohrožovací. Tak je tomu i v tomto případě, kdy zákonodárce postihuje tzv. bez dalšího neoprávněné užití dat uložených v počítačovém systému nebo na nosiči informací. Již samotným takovým jednáním je ohrožen či dokonce porušen zájem státu na ochraně těchto dat, a to bez ohledu na to, jak s nimi dále pachatel naloží, proč tak činil, co bylo důvodem, motivem či cílem takového jednání (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2018, sp. zn. 5 Tdo 781/2017).

48. Z výše uvedeného je zřejmé, že i pokud by Nejvyšší soud námitku obviněného, že poškozená nezabezpečením svého mobilního telefonu dala najevo souhlas s tím, aby její mobilní telefon sdílel, vztáhnul ke znaku skutkové podstaty podle § 230 odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku spočívajícímu v neoprávněném užití či vymazání dat, jde o námitku, které nelze přisvědčit. Poškozená totiž spekulaci obviněného o tom, že neměla mobilní telefon zabezpečený, aby jej mohl sdílet, nepotvrdila, a navíc v době činu už mezi nimi partnerský vztah nebyl, protože ho poškozená ukončila. Ze skutkových zjištění nižších soudů je pak zřejmé, že poškozená nesouhlasila s tím, aby se obviněný seznamoval s jejími soukromými daty uloženými v mobilním telefonu, natož aby je využíval proti ní a jejímu bývalému příteli. Nejvyšší soud k tomu uvádí, že obecně platí, že není možné zasáhnout do soukromí člověka, pokud s tím on sám předem nesouhlasí. Ochrana soukromí jako součást obecné ochrany osobnosti je na ústavní úrovni chráněna Listinou základních práv a svobod v článku 7 a článku 10 a na zákonné úrovni zajišťována občanským zákoníkem a je potřeba ji respektovat i v rámci partnerského vztahu.

49. K námitkám obviněného o nepřiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody a nadbytečnosti uloženého ochranného opatření Nejvyšší soud už jen stručně s ohledem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. i) a písm. k) tr. ř. uvádí, že obviněnému byl uložen trest, který zákon připouští, a ve výměře trestní sazby stanovené v § 185 odst. 3 tr. zákoníku za přísnější ze sbíhajících se trestných činů, kterými byl uznán vinným. Uložený trest odnětí svobody není ve zjevném rozporu se zákonnými a judikaturními požadavky na proporcionalitu trestu, takže zásah ze strany Nejvyššího soudu nepřichází do úvahy ani z pohledu nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. I. ÚS 631/23, ve kterém Ústavní soud konstatoval, pouze v situaci, kdy by nepodmíněný trest byl zcela nepřiměřený závažnosti činu a poměrům obviněného, přicházela by v úvahu korekce ze strany Nejvyššího soudu. V projednávaném případě soud prvního stupně výslovně konstatoval, že při ukládání trestu přihlédl k osobním, rodinným a majetkovým poměrům obviněného, včetně jeho role otce, trestní minulosti a dalším relevantním faktům (srov. především body 39, 40 a 41 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud v bodě 38 odůvodnění pak uvedl, že obviněný spáchal trestný čin za stávající rodinné situace, a proto nelze nyní tyto poměry považovat za okolnost, která by mohla vést k prolomení dolní hranice trestní sazby. Splněny byly také veškeré zákonné podmínky stanovené v § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku pro uložení ochranného léčení sexuologického v ambulantní formě. Zde postačí odkázat na odst. 33 odůvodnění usnesení odvolacího soudu, z něhož je vhodné vyzdvihnout, že znalci zkoumající duševní stav obviněného shledali jeho pobyt na svobodě pro případ prokázání viny za potencionálně nebezpečný. Zejména s ohledem na naprostý nedostatek náhledu obviněného na sexuální deviaci, kterou trpí (a která je trvalá a nevyléčitelná, nicméně korigovatelná, k čemuž by mělo léčení směřovat), a také na jeho osobnostní rysy, není dosavadní postoj obviněného k celé situaci přijatelný. Nedostatek náhledu je dobře čitelný z vyjádření obviněného, že sadomasochistické praktiky neshledává problematickými a že dokonce předpokládá, že se v budoucnu budou považovány za běžnou sexuální praktiku, kterou by měla partnerka akceptovat.

50. K námitce obviněného vůči výši přiznané peněžité satisfakce poškozené Nejvyšší soud odkazuje na přiléhavé odůvodnění odvolacího soudu v bodech 39 až 45 odůvodnění jeho usnesení.

V. Závěrečné posouzení dovolání

51. Na základě shora uvedených skutečností Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. 2. 2025

JUDr. Jiří Pácal předseda senátu

Vypracovala: JUDr. Pavla Augustinová soudkyně