4 Tdo 763/2021-72406
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2022 o dovoláních obviněných J. V., nar. XY, bytem XY, M. P., nar. XY, bytem XY a V. J., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2021, sp. zn. 4 To 41/2019, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 63 T 6/2018, takto:
I. Z podnětu dovolání obviněných J. V., M. P. a V. J. se podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. ohledně těchto obviněných a podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. s přiměřeným použitím ustanovení § 261 tr. ř. ohledně obviněných A. H. a P. H. zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2021, sp. zn. 4 To 41/2019, v odsuzující části ve výrocích o vině v bodech 1), 2), 3), 4), ve výrocích o trestech u všech obviněných a ve výrocích o náhradě škody týkající se všech poškozených. Zrušuje se i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 7. 2019, sp. zn. 63 T 6/2018.
II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí a jejich části obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
IV. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obvinění J. V., M. P. a V. J. neberou do vazby.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 7. 2019, sp. zn. 63 T 6/2018, byli obvinění J. V., M. P. a V. J. uznáni vinnými ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaného a dílem ukončeného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili jednáním uvedeným ve skutkové větě daného rozsudku (bod 1 tohoto rozsudku, obviněná J. V. rovněž body 2-5).
Za uvedené jednání byla obviněná J. V. odsouzena podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 7 let. Podle § 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byla pro výkon uloženého trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku jí byl dále uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu obchodních korporací, a to včetně jejich zastupování na základě plné moci a prokury a v zákazu výkonu činnosti pojišťovacího zprostředkovatele v trvání 5 let.
Za uvedené jednání byl obviněný M. P. odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Podle § 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněný V. J. byl za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2011, č. j. 12 T 112/2011-21, který mu byl doručen dne 25. 7. 2011, odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výši sto denních sazeb po 330 Kč, tedy 33.000 Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 roků a v zákazu výkonu činnosti pojišťovacího zprostředkovatele v trvání 5 let.
Současně byl podle § 43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2011, č. j. 12 T 112/2011-21, který nabyl právní moci dne 3. 8. 2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněných A. H. a P. H.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným J. V. a M. P. uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozeným:
Generali Pojišťovna, a. s., IČ 61859869, se sídlem Bělehradská 132, Praha způsobenou škodu ve výši 1 886 911 Kč,
ČSOB Pojišťovna, a. s., IČ 45534306, se sídlem Masarykovo náměstí 1458, Pardubice způsobenou škodu ve výši 3 877 920 Kč,
Axa životní pojišťovna, a. s., IČ 61859524, se sídlem Lazarská 13/8, Praha způsobenou škodu ve výši 10 383 912 Kč,
Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČ 47116617, se sídlem Templova 747, Praha způsobenou škodu ve výši 1 394 492 Kč.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné J. V. uložena povinnost nahradit poškozeným: Pojišťovna České spořitelny, a. s., Vienna Insurance Group, IČ: 47452820, se sídlem náměstí Republiky 115, Pardubice způsobenou škodu ve výši 1 072 517 Kč,
Axa životní pojišťovna, a. s., IČ 61859524, se sídlem Lazarská 13/8, Praha způsobenou škodu ve výši 5 380 589 Kč,
Allianz pojišťovna, a. s., IČ: 47115971, se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha způsobenou škodu ve výši 275 630,45 Kč,
Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČ 47116617, se sídlem Templova 747, Praha způsobenou škodu ve výši 5 921 615 Kč.
Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Allianz pojišťovna, a. s., IČ: 47115971, se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha odkázána se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Česká pojišťovna, a. s., IČ: 452 72 956, se sídlem Spálená 75/16, Praha odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 7. 2019, sp. zn. 63 T 6/2018, podali obvinění J. V., M. P. a V. J. odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 2. 2021, sp. zn. 4 To 41/2019 tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. ř. zrušil v celém rozsahu (z důvodu § 261 tr. ř. i ohledně obviněných A. H. a P. H., dříve M.). Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že byli obvinění J. V., M. P. a V. J. uznáni vinnými ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku [obviněná J. V. pod body 1) až 4) daného rozsudku, obvinění M. P. a V. J. pod bodem 1) daného rozsudku], kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že (zkráceně, včetně pravopisných chyb a překlepů)
1) obžalovaní J. V., M. P. a V. J.
v období od 30. 7. 2010 do 25. 2. 2011 v Pardubicích, Plzni, Praze a dalších místech České republiky, v úmyslu sebe neoprávněně obohatit,
J. V. zpočátku jako zmocněnec vykovávající svoji činnost pro společnost L. F., na základě plné moci ze dne 18. 6. 2010 a následně jako mandatář společnosti L. F. vykonávající svoji činnost na základě mandátní smlouvy, kterou uzavřela dne 29. 7. 2010 se společností L. F. a od 30. 9. 2010 jako jediná jednatelka a společník obchodní společnosti spol. L. F., IČ: XY, se sídlem XY, prostřednictvím této společnosti a na základě smluv o obchodním zastoupení uzavřených mezi společností L. F. a společnostmi
- Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČ 47116617, se sídlem Templova 747, Praha (Smlouva o obchodním zastoupení č. 54001-9930007205/11-2010-A ze dne 24. 11. 2010),
- Axa životní pojišťovna, a. s., IČ 61859524, se sídlem Lazarská 13/8, Praha (Smlouva o obchodním zastoupení a o pomoci při správě pojištění ze dne 30. 6. 2010),
- Generali Pojišťovna, a. s., IČ 61859869, se sídlem Bělehradská 132, Praha
- (Smlouva o obchodním zastoupení ze dne 1. 10. 2010),
- ČSOB Pojišťovna, a. s., IČ 45534306, se sídlem Masarykovo náměstí 1458, Pardubice (Smlouva o obchodním zastoupení č. 8102283 ze dne 9. 11. 2010),
po vzájemné předchozí dohodě a na základě součinnosti poskytnuté ze strany V. J., který převzal know how od M. P., předložila shora uvedeným pojišťovnám výlučně za účelem neoprávněného získání zprostředkovatelských provizí níže uvedené návrhy pojistných smluv a pojistné smlouvy uvedené v tabulce, přičemž v pozici zprostředkovatele - pojišťovacího agenta, tedy subjektu, který podle ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů, nesmí uvádět nepravdivé, nedoložené, neúplné, nepřesné, nejasné nebo dvojsmyslné údaje, svým smluvním partnerům - pojišťovnám zatajila ten podstatný údaj, že osoby figurující v předložených pojistných smlouvách a návrzích na uzavření pojistných smluv jako pojistníci, případně pojištění, nebudou sami řádně a včas hradit sjednané měsíční pojistné, neboť sami fakticky o pojištění zájem nemají, ale příslušné návrhy pojistných smluv a pojistné smlouvy podepsali jako uchazeči o vstup do pyramidového systému s názvem XY (bližší informace viz níže) jen proto, aby splnili jednu z podmínek vstupu, a v situaci, kdy jim, i prostřednictvím zprostředkovatelů, ze strany obžalovaných bylo přislíbeno, že měsíční pojistné sami nebudou muset platit; o těchto principech fungování společnosti a o účelu vzniku však pojišťovny neinformovali, neboť pokud by tyto znaly způsob získávání nových pojistníků, k uzavření předmětných pojistných smluv by nikdy nedošlo;
J. V. a V. J. zajistili, aby ve prospěch shora uvedených pojišťoven byly uhrazeny prvotní platby pojistného, které představovaly podle ustanovení
- Smlouvy o obchodním zastoupení č. 54001-9930007205/11-2010-A ze dne 24. 11. 2010, příloha č. 1, provize, I. oddělení, obecná část, strana 9, bod b) uzavřené s Kooperativou pojišťovnou, a. s., (data shora),
- Smlouvy o obchodním zastoupení a o pomoci při správě pojištění ze dne 30. 6. 2010, provizní podmínky Axa životní pojišťovny, a.s., označení: AXA 150 CZ, bod 3.1.2. získatelská a následná provize pro rodinné úrazové pojištění uzavřené s Axou životní pojišťovnou, a. s., (data shora),
- Smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 1. 10. 2010, provizní podmínky, článek III. Uzavírací provize, bod 2 uzavřené s Generali Pojišťovnou, a. s., (data shora),
- Smlouvy o obchodním zastoupení č. 8102283 ze dne 9. 11. 2010, článek 7 a příloha č. 2 — přehled pojistných produktů a specifikace provizí a odměn za plnění povinností při péči o pojistný kmen, uzavřené s ČSOB Pojišťovnou,
podmínku výplaty provizí ve prospěch společnosti L. F., přičemž peněžní prostředky na tyto úhrady plateb pojistného čerpali v podstatné části právě z dříve vyplacených provizí, tedy fakticky z finančních prostředků samotných pojišťoven, neboť samotní pojistníci či pojištění k placení pojistného na základě falešného předchozího příslibu obžalovaných nepřistupovali a ani samotný pyramidový systém XY takové výnosy, z nichž by bylo možno pojistné platit, negeneroval, s čímž obžalovaní museli být s ohledem buď na své předchozí zkušenosti, nebo s přihlédnutím ke své pozici, kterou v rámci pyramidového systému zastávali, zcela srozuměni;
J. V. obdržené provize obratem poskytovala V. J., případně je společně používali na úhradu prvotních plateb pojistného u dalších (pojišťovnám předložených) pojistných smluv či s nimi nakládali jiným způsobem;
M. P. (jako přední představitel pyramidového systému - projektu s názvem XY) a V. J. (který know-how tohoto systému převzal právě od M. P.), buď sami na jimi organizovaných prezentacích a školeních, popřípadě prostřednictvím dalších osob, kterým však za tím účelem poskytli potřebnou písemnou prezentaci, nabízeli jednak založení bankovních účtů u společnosti Beluga AG ve Vaduzu v Lichtenštejnsku, což však podmiňovali vstupem daného zájemce do systému XY a zaplacením členského/vstupního poplatku ve výši 34 000 Kč, a jednak také možnost získání předem stanovených provizí za zprostředkování účasti dalších zájemců z řad fyzických osob v systému XY, když takto získané provize měly být jednotlivým zájemcům připisovány právě na bankovní účty u lichtenštejnské společnosti,
pokud zájemce o vstup do systému neměl dostatek vlastních peněz na uhrazení členského/vstupního poplatku, byla mu V. J., případně dalšími prostředníky, nabídnuta půjčka od V. J., která však byla podmíněna uzavřením investičního životního pojištění s minimální měsíční splátkou pojistného až do výše 2 800 Kč;
zájemce však zároveň obdržel příslib, že z provizí, které za svou činnost a členství v projektu XY získá, bude část použita na úhradu (splácení) poskytnuté půjčky, část na úhradu měsíčních částek pojistného a zbylá část potom bude poukázána na účet vedený pro zájemce vedený v Lichtenštejnsku, z něhož bude možnost požádat o výplatu;
s ohledem na předchozí zkušenosti M. P. a V. J. s projektem XY (řada členů po vstupu do projektu nevyvíjela zcela žádnou činnost a nevznikal tak potřebný zisk, případně vznikal jen v minimálním rozsahu), si museli být vědomi, že nejenže s jistotou nebudou generovány peněžní prostředky pro splátky sjednané půjčky a že nebude možné hradit pojistné sjednané s účastníky projektu XY, kteří primárně na uzavření pojistné smlouvy neměli vůbec žádný zájem, kdy takto nastavený systém nemůže být funkční, případně může fungovat jen po krátkou dobu, a že z důvodu neplacení pojistného musí dojít v řádech měsíců k zániku pojištění;
obžalovaní popsaným působením de facto uměle vytvořili skupinu osob — pojistníků či pojištěných, která byla následně prostřednictvím J. V. a jí řízené společnosti L. F., využita při podvodném získávání provizí za zprostředkování pojistných smluv, s čímž byli všichni srozuměni; konkrétně se jednalo o návrhy smluv specifikované na stranách 5 až 42 uvedeného rozsudku.
Na základě shora uvedeného jednání J. V. za společnost L. F. vůči smluvním pojišťovnám nárokovala výplatu zprostředkovatelských provizí a jednotlivé pojišťovny fakticky této společnosti vyplatily provize následovně ohledně shora uvedených smluv
ve vztahu ke společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., nárok na provize v celkovém objemu 2 636 298 Kč, přičemž z této částky byla společnosti L. F. vyplacena částka nejméně 1 120 320 Kč (zbytek nevyplacen z důvodu včasného stornování pojistných smluv ze strany pojišťovny), kdy z předmětných smluv bylo uhrazeno prvotní pojistné ve výši 548 583 Kč, kdy tak byla způsobena škoda pod odečtení uhrazeného pojistného ve výši nejméně 571 737 Kč,
ve vztahu ke společnosti Axa životní pojišťovna, a. s., nárok na provize v celkovém objemu nejméně 12 670 153 Kč, přičemž z této částky byla společnosti L. F., vyplacena částka nejméně 9 304 753 Kč (zbytek nevyplacen z důvodu včasného stornování pojistných smluv ze strany pojišťovny), kdy z předmětných smluv bylo uhrazeno prvotní pojistné ve výši nejméně 1 443 654,74 Kč, kdy tak byla způsobena škoda pod odečtení uhrazeného pojistného ve výši nejméně 7 861 098,26 Kč,
ve vztahu ke společnosti Generali pojišťovna, a.s., nárok na provize v celkovém objemu nejméně 6 989 540 Kč, přičemž z této částky byla společnosti L. F. vyplacena částka 1 991 273 Kč, respektive nejméně částka 1 887 030 Kč, (zbytek nevyplacen z důvodu včasného stornování pojistných smluv ze strany pojišťovny), kdy z předmětných smluv bylo uhrazeno prvotní pojistné ve výši 846 014 Kč, kdy tak byla způsobena škoda pod odečtení uhrazeného pojistného ve výši 1 145 259 Kč, respektive nejméně ve výši nejméně 1 041 016 Kč,
ve vztahu ke společnosti ČSOB Pojišťovna, a.s. nárok na provize v celkovém objemu nejméně 9 798 408 Kč, přičemž z této částky byla společnosti L. F. vyplacena částka nejméně 3 877 920 Kč (zbytek nevyplacen z důvodu včasného stornování pojistných smluv), kdy z předmětných smluv bylo uhrazeno prvotní pojistné ve výši 1 067 286 Kč, kdy tak byla způsobena škoda pod odečtení uhrazeného pojistného ve výši nejméně 2 810 634 Kč,
kdy jednání obžalovaných bezprostředně směřovalo k tomu, aby byla vyplacena celková provize ve výši 32 094 399 Kč, kdy byla reálně z důvodu včasného stornování pojistných smluv vyplacena provize v celkové výši 16 190 023 Kč, přičemž po odečtení uhrazeného pojistného v celkové výši 3 905 537,74 Kč ze shora uvedených pojistných smluv byla způsobena škoda ve výši 12 284 485,26 Kč.
2) obžalovaná J. V.
v období od 1. 7. 2011 do 28. 11. 2013 v Pardubicích, Plzni, Praze a dalších místech České republiky v úmyslu sebe nebo jiného neoprávněně obohatit, jako majoritní akcionářka společnosti F. G., IČ: XY, se sídlem XY, vykonávající podle blíže nezjištěného smluvního vztahu nejméně od 14. 7. 2011 jako osoba samostatně výdělečně činná, podnikající pod IČ: XY, a od 1. 2. 2012 také jako mandatář, na základě uzavřené mandátní smlouvy pro tuto společnost poradenskou a konzultační činnost, školení a zprostředkovatelskou činnost směřující k uzavírání pojišťovacích obchodů, na základě smluv o obchodním zastoupení uzavřených mezi společností F. G., a společnostmi
- Kooperativou pojišťovnou, a. s., Vienna Insurance Group, IČ 47116617, se sídlem Templova 747, Praha (Smlouva o obchodním zastoupení č. 54068-9330008376/052011-A ze dne 20. 5. 2011),
- Axou životní pojišťovnou, a. s., IČ 61859524, se sídlem Lazarská 13/8, Praha (Smlouva o obchodním zastoupení a o pomoci při správě pojištění ze dne 31. 5. 2011),
- Pojišťovna České spořitelny, a. s., Vienna Insurance Group, IČ: 47452820, se sídlem náměstí Republiky 115, Pardubice (Smlouva o obchodním zastoupení pro pojišťovací agenty ze dne 10. 6. 2011 s účinností od 6. 6. 2011),
předložila shora uvedeným pojišťovnám výlučně za účelem neoprávněného získání zprostředkovatelských provizí níže uvedené návrhy pojistných smluv a pojistné smlouvy uvedené v tabulce, přičemž v pozici zprostředkovatele — pojišťovacího agenta, tedy subjektu, který podle ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů, nesmí uvádět nepravdivé, nedoložené, neúplné, nepřesné, nejasné nebo dvojsmyslné údaje, svým smluvním partnerům - pojišťovnám zatajila ten podstatný údaj, že osoby figurující v předložených pojistných smlouvách a návrzích na uzavření pojistných smluv jako pojistníci, případně pojištění, nebudou sami řádně a včas hradit sjednané měsíční pojistné, neboť sami fakticky o pojištění zájem nemají, ale příslušné návrhy pojistných smluv a pojistné smlouvy podepsali jako uchazeči o vstup do pyramidového systému s názvem XY (bližší informace viz níže) jen proto, aby splnili jednu z podmínek vstupu, a v situaci, kdy jim bylo i prostřednictvím instruovaných zprostředkovatelů přislíbeno, že měsíční pojistné sami nebudou muset platit;
jiným klientům slibovala nebo nechala slibovat úhradu sjednaných splátek pojistného, nebo klientům za uzavření pojistné smlouvy nechala nabízet finanční odměnu nebo věcné dary s tím, že za ně bude dále hradit pravidelné sjednané pojistné platby, ačkoliv věděla ze své předchozí činnosti ve společnosti L. F., že provize za činnost v projektu XY nejsou vyplácené vůbec nebo pouze částečně, občas, náhodně a jen některým účastníkům projektu a že tento projekt fungující na systému pyramidy může fungovat jen omezeně krátkou dobu, neboť poté, co se vyčerpají zájemci o založení platební karty Beluga, systém se zhroutí, a stejně tak věděla, že za klienty, kteří uzavřeli pojistnou smlouvu na základě slibu, bude hradit sjednané pojistné pouze do doby vzniku nároku na výplatu provizí pojišťovnou a dále bude pojistné hradit jen částečně, nebo vůbec, a musela si být vědoma, že svým slibům nebude moci dostát, když takto postupně uzavřela sama nebo prostřednictvím pomocných pojišťovacích zprostředkovatelů níže uvedené pojistné smlouvy.
Obviněná přitom ze své předchozí zkušenosti s návrhy smluv předkládaných pojišťovnám prostřednictvím společnosti L. F. věděla, že provize za činnost v pyramidovém systému - projektu XY, nejsou vypláceny vůbec nebo pouze částečně a jen některým účastníkům projektu, a že tedy nejsou dostatečným finančním zdrojem pro úhradu pojistného, resp. věděla, že za ostatní klienty (ty, jimž při podpisu pojistné smlouvy bylo přislíbeno, že za ně bude pojistné hrazeno) uhradí, resp. uhradila jen prvotní platby pojistného tak, aby společnosti F. G., vznikl nárok na výplatu zprostředkovatelských provizí, přičemž peněžní prostředky na tyto úhrady plateb pojistného čerpala v podstatné části právě z dříve vyplacených provizí, tedy fakticky z finančních prostředků samotných pojišťoven; o těchto principech fungování společnosti a o účelu vzniku však pojišťovny neinformovala, neboť pokud by tyto znaly způsob získávání nových pojistníků, k uzavření předmětných smluv by nikdy nedošlo;
J. V. sama nebo prostřednictvím pomocných pojišťovacích zprostředkovatelů zajistila podpis návrhů pojistných smluv a pojistných smluv, přičemž se konkrétně jednalo o návrhy smluv specifikované na stranách 44 až 66 uvedeného rozsudku.
Na základě shora uvedeného jednání J. V. za společnost F. G. vůči smluvním pojišťovnám nárokovala výplatu zprostředkovatelských provizí a jednotlivé pojišťovny fakticky této společnosti vyplatily provize ohledně shora uvedených smluv následovně: ve vztahu ke společnosti Pojišťovna České spořitelny, a. s. nárok na provize v celkovém objemu 2 667 164 Kč, přičemž z této částky byla společnosti F. G. vyplacena částka nejméně 1 205 054 Kč (zbytek nevyplacen z důvodu včasného stornování pojistných smluv ze strany pojišťovny), kdy z předmětných smluv bylo uhrazeno prvotní pojistné ve výši 1 118 351 Kč, kdy tak byla způsobena škoda po odečtení uhrazeného pojistného ve výši nejméně 86 703 Kč.
ve vztahu ke společnosti Axa životní pojišťovna, a. s. nárok na provize v celkovém objemu nejméně 11 620 584 Kč, přičemž z této částky byla společnosti F. G., vyplacena částka ve výši nejméně 7 102 209 Kč (zbytek nevyplacen z důvodu včasného stornování pojistných smluv ze strany pojišťovny), kdy z předmětných smluv bylo uhrazeno prvotní pojistné ve výši 2 623 652,63 Kč, kdy tak byla způsobena škoda po odečtení uhrazeného pojistného ve výši nejméně 4 478 556,37 Kč.
ve vztahu ke společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., nárok na provize v celkovém objemu 10 750 572 Kč, přičemž z této částky byla společnosti F. G., vyplacena částka nejméně 7 665 376 Kč (zbytek nevyplacen z důvodu včasného stornování pojistných smluv), kdy z předmětných smluv bylo uhrazeno prvotní pojistné ve výši 5 737 627 Kč, kdy tak byla způsobena škoda po odečtení uhrazeného pojistného ve výši nejméně 1 927 749 Kč.
tedy jednání J. V., bezprostředně směřovalo k tomu, aby byla vyplacena celková provize ve výši nejméně 25 038 320 Kč, kdy byla reálně z důvodu včasného stornování pojistných smluv vyplacena provize v celkové výši nejméně 15 972 639 Kč, přičemž po odečtení uhrazeného pojistného ze shora uvedených pojistných smluv v celkové výši 9 479 630,63 Kč byla způsobena škoda ve výši nejméně 6 493 008,37 Kč.
3) obžalované J. V. a A. H.
v období od 19. 10. 2011 do 13. 6. 2012 na různých místech České republiky J. V. jednak jako osoba podnikající podle zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů, jednak na základě Dodatku č. 2 ze dne 1. 12. 2011 ke smlouvě o výhradním obchodním zastoupení č. 138320-12 uzavřené dne 1. 11. 2011 a Plné moci ze dne 1. 12. 2011, a jednak na základě Dodatku č. 1 Smlouvy o obchodním zastoupení a o pomoci při správě — o řízení skupiny č. 138320-R01 ze dne 1. 3. 2012 (účinného od 1. 1. 2012) jako manažer řídící a dohlížející na obchodní skupinu působící ve prospěch společnosti Česká pojišťovna, a. s., a A. H. jako člen této obchodní skupiny, dále jako výhradní pojišťovací agent společnosti Česká pojišťovna, a. s., činný na základě Osvědčení o zápisu do registru pojišťovacích zprostředkovatelů a samostatných likvidátorů pojistných událostí ze dne 13. 9. 2011 a jako výhradní pojišťovací agent na základě Smlouvy o výhradním obchodním zastoupení č. 13847112 ze dne 1. 11. 2011, a v neposlední řadě jako zprostředkovatel na základě Smlouvy o obchodním zastoupení a o pomoci při správě č. 138471-RO1 ze dne 14. 3. 2012,
v úmyslu zajistit pro J. V. neoprávněný finanční prospěch v podobě výplaty „superprovize“ a pro A. H. neoprávněný finanční prospěch v podobě výplaty provize za sjednané pojistné smlouvy,
A. H. uzavřela s níže uvedenými osobami uvedenými v tabulce pojistné smlouvy životního pojištění DIAMANT, přičemž s vědomím J. V. nedodržela povinnosti dané jim zákonem podle ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů, a povinnosti vyplývající se smluv uzavřených s Českou pojišťovnou, a.s., a povinnosti výhradního pojišťovacího agenta stanovené ve Smlouvě o výhradním obchodním zastoupení č.,138471-12 ze dne 1. 11. 2011, v článku V, bod 1, 7, 8, a ve Smlouvě o obchodním zastoupení a o pomoci při správě č. 138471-RO1 ze dne 1. 3. 2012 v článku VI, bod 2 písm. a, c, s, t), když podpisy pojistníků na pojistných smlouvách získávala pod vědomě falešným příslibem, že pravidelné měsíční pojistné za ně bude hrazeno, a že tyto úhrady zajišťuje J. V., přičemž byla srozuměna s tím, že pojistníci by jinak o pojištění fakticky neměli zájem a že sami žádné platby pojistného poskytovat pojišťovně nebudou; konkrétně jednalo o návrhy smluv specifikované na stranách 68 až 69 uvedeného rozsudku;
takto podepsané pojistné smlouvy následně A. H. předávala sama nebo cestou J. V. k zaevidování v České pojišťovně, a. s., a zároveň zajistila zaplacení pouze několika prvních plateb pojistného tak, aby pojišťovna vyplatila příslušné provize, a poté již v platbách za pojištěnce nepokračovala, přičemž peněžní prostředky na tyto úhrady plateb pojistného čerpaly v podstatné části právě z dříve vyplacených provizí, tedy fakticky z finančních prostředků samotné pojišťovny, obě pojišťovně záměrně zamlčely podstatné údaje, totiž že pojistníci fakticky o pojištění zájem nemají a platby pojistného tak neprovádějí; o těchto principech uzavírání pojistných smluv však pojišťovnu neinformovaly, neboť pokud by tato znala způsob získávání nových pojistníků, k uzavření předmětných smluv by nikdy nedošlo;
J. V. stejný způsob neoprávněného získání zprostředkovatelských provizí použila již v souvislosti s činností společností L. F. a F. G. a jako výhradní pojišťovací agent společnosti Česká pojišťovna, a. s., v období od 3. 11. 2011 do 3. 1. 2012, na základě tohoto jednání J. V. a A. H. vyplatila poškozená společnost Česká pojišťovna, a. s., J. V. jako manažerovi obchodní skupiny superprovize ve výši 230 110 Kč a A. H. provizní odměnu zprostředkovatele za uzavření shora uvedených pojistných smluv ve výši 586 652,20 Kč, celkem tak byla na provizích vyplacena částka ve výši 816 762,20 Kč, kdy z předmětných smluv bylo uhrazeno prvotní pojistné ve výši 516 860 Kč, kdy tak byla způsobena škoda pod odečtení uhrazeného pojistného ve výši 299 902,20 Kč.
4) obžalované J. V. a P. H. (dříve M.)
v období od 25. 8. 2011 do 3. 5. 2012 na různých místech České republiky J. V. jednak jako osoba podnikající podle zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů, a jednak na základě Dodatku č. 2 ze dne 1. 12. 2011 ke smlouvě o výhradním obchodním zastoupení č. 138320-12, uzavřené dne 1. 11. 2011 a Plné moci ze dne 1. 12. 2011, a jednak na základě Dodatku č. 1 Smlouvy o obchodním zastoupení a o pomoci při správě — o řízení skupiny č. 138320-R01 ze dne 1. 3. 2012 (účinného od 1. 1. 2012) jako manažer řídící a dohlížející na obchodní skupinu působící ve prospěch společnosti Česká pojišťovna, a. s., a P. H., dříve M., jako člen této obchodní skupiny, dále jako výhradní pojišťovací agent společnosti Česká pojišťovna, a. s., činný na základě Osvědčení o zápisu do registru pojišťovacích zprostředkovatelů a samostatných likvidátorů pojistných událostí ze dne 28. 4. 2011 a jako výhradní pojišťovací agent na základě Smlouvy o výhradním obchodním zastoupení č. 135446-11 ze dne 1. 6. 2011 a v neposlední řadě jako zprostředkovatel na základě Smlouvy o obchodním zastoupení a o pomoci při správě č. 135446-RO1 ze dne 14. 3. 2012, v úmyslu zajistit pro J. V. neoprávněný finanční prospěch v podobě výplaty „superprovize“ a pro P. H. neoprávněný finanční prospěch v podobě výplaty provize za sjednané pojistné smlouvy,
P. H. uzavřela s níže uvedenými osobami uvedenými v tabulce pojistné smlouvy životního pojištění DIAMANT, přičemž s vědomím J. V. nedodržela povinnosti dané jim zákonem podle ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů a povinnosti vyplývající se smluv uzavřených s Českou pojišťovnou, a. s., a povinnosti výhradního pojišťovacího agenta stanovené ve Smlouvě o výhradním obchodním zastoupení č. 135446-11 ze dne 1. 6. 2011 v článku V, bod 1, 7, 8, a ve Smlouvě o obchodním zastoupení a o pomoci při správě č. 135446-RO1 ze dne 14. 3. 2012 v článku VI, bod 2 písm. a, c, s, t), když podpisy pojistníků na pojistných smlouvách získávala pod vědomě falešným příslibem, že pravidelné měsíční pojistné za ně bude hrazeno, a že tyto úhrady zajišťuje J. V., přičemž byla srozuměna s tím, že pojistníci by jinak o pojištění fakticky neměli zájem a že sami žádné platby pojistného poskytovat pojišťovně nebudou; konkrétně jednalo o návrhy smluv specifikované na stranách 71 až 72 uvedeného rozsudku;
takto podepsané pojistné smlouvy následně P. H. předávala sama nebo cestou J. V. k zaevidování v České pojišťovně, a. s., a zároveň zajistila zaplacení pouze několika prvních plateb pojistného tak, aby pojišťovna vyplatila příslušné provize, a poté již v platbách za pojištěnce nepokračovala, přičemž peněžní prostředky na tyto úhrady plateb pojistného čerpaly v podstatné části právě z dříve vyplacených provizí, tedy fakticky z finančních prostředků samotné pojišťovny, obě pojišťovně záměrně zamlčely podstatné údaje, totiž že pojistníci fakticky o pojištění zájem nemají a platby pojistného tak neprovádějí; o těchto principech uzavírání pojistných smluv však pojišťovnu neinformovaly, neboť pokud by tato znala způsob získávání nových pojistníků, k uzavření předmětných smluv by nikdy nedošlo;
J. V. stejný způsob neoprávněného získání zprostředkovatelských provizí použila již v souvislosti s činností společností L. F. a F. G. a jako výhradní pojišťovací agent společnosti Česká pojišťovna, a. s., v období od 3. 11. 2011 do 3. 1. 2012,
na základě tohoto jednání J. V. a P. H. vyplatila poškozená společnost Česká pojišťovna, a.s., J. V. jako manažerovi obchodní skupiny superprovize ve výši 112 965 Kč a P. H. provizní odměnu zprostředkovatele za uzavření shora uvedených pojistných smluv ve výši 570 786,60 Kč, celkem tak byla na provizích vyplacena částka ve výši 683 751,60 Kč, kdy z předmětných smluv bylo uhrazeno prvotní pojistné ve výši 465 831 Kč, kdy tak byla způsobena škoda pod odečtení uhrazeného pojistného ve výši 217 920,60 Kč.
Za uvedené jednání byla obviněná J. V. odsouzena podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla pro výkon uloženého trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku jí byl dále uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu obchodních korporací, zabývající se pojišťovnictvím, a to včetně jejich zastupování na základě plné moci a prokury a v zákazu výkonu činnosti pojišťovacího zprostředkovatele v trvání 5 let.
Za uvedené jednání byl obviněný M. P. odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Za uvedené jednání byl obviněný V. J. odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu činnosti pojišťovacího zprostředkovatele v trvání 5 let.
Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněných A. H. a P. H.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným J. V. a M. P. uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozeným
Generali Pojišťovna, a. s., IČ 61859869, se sídlem Bělehradská 299/132, Praha 2, způsobenou škodu ve výši 1 041 016 Kč,
ČSOB Pojišťovna, a. s., IČ 45534306, se sídlem Masarykovo náměstí 1458, Pardubice, způsobenou škodu ve výši 2 810 634 Kč,
Axa životní pojišťovna, a. s., IČ 61859524, se sídlem Lazarská 13/8, Praha 2, způsobenou škodu ve výši 7 861 098,26 Kč,
Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČ 47116617, se sídlem Templova 747, Praha 8, způsobenou škodu ve výši 571 737 Kč.
Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly poškozené Generali Pojišťovna, a. s., IČ 61859869, Axa životní pojišťovna, a. s., IČ 61859524, Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČ 47116617, a ČSOB Pojišťovna, a. s., IČ 45534306, odkázány se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné J. V. uložena povinnost nahradit poškozeným: Pojišťovna České spořitelny, a. s., Vienna Insurance Group, IČ: 47452820, se sídlem náměstí Republiky 115, Pardubice, způsobenou škodu ve výši 86 703 Kč,
Axa životní pojišťovna, a. s., IČ 61859524, se sídlem Lazarská 13/8, Praha 2, způsobenou škodu ve výši 4 478 556,37 Kč.
Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČ 47116617, se sídlem Templova 747, Praha 8, způsobenou škodu ve výši 1 927 749 Kč.
Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly poškozené Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČ 47116617, Pojišťovna České spořitelny, a. s., Vienna Insurance Group, IČ: 47452820, Axa životní pojišťovna, a. s., IČ 61859524, odkázány se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly poškozená Česká pojišťovna, a. s., IČ: 452 72 956, a poškozená Allianz pojišťovna, a. s., IČ:47115971, odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle § 226 písm. b) tr. ř. byla obviněná J. V. zproštěna obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové sp. zn. 2 KZV 3/2017 ze dne 29. 3. 2018 pro skutek, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„v období od 3. 11. 2011 do 3. 1. 2012 na různých místech České republiky jednak jako osoba podnikající podle zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů, a jednak působící na základě Osvědčení o zápisu do registru pojišťovacích zprostředkovatelů a samostatných likvidátorů pojistných událostí ze dne 13. 9. 2011 jako výhradní pojišťovací agent, na základě Smlouvy o výhradním obchodním zastoupení č. 138320-12, uzavřené dne 1. 11. 2011, na kteroužto pozici přešla dne 1. 11. 2011 z pozice „tipaře“, v níž dosud působila na základě Smlouvy o spolupráci ze dne 1. 8. 2011 a na základě Smlouvy obchodním zastoupení a o pomoci při správě č. 138320-R01 ze dne 12. 3. 2012, uzavřené se společností Česká pojišťovna, a.s., IČ: 452 72 956, se sídlem Spálená 75/16, Praha, nejprve nabízela a uzavírala, buď sama, nebo prostřednictvím dalších osob, „Pojistné smlouvy životního pojištění DIAMANT“, tedy pojistný produkt společnosti Česká pojišťovna, a. s., a to výlučně v úmyslu neoprávněně získat provize za zprostředkování;
jedná se konkrétně o tyto smlouvy:
Příjmení a jménoPojišť-ovna Číslo smlouvy Datum sepsání Podání pojišťovna Výše provize K. H. ČP 3767255514 3.11.2011 8.11.2011 13 050,00 K. Š. ČP 3765892116 3.11.2011 8.11.2011 14 011,20 T. O. ČP 3767255717 3.11.2011 8.11.2011 23 478,00 Ž. R. ČP 3765891914 3.11.2011 8.11.2011 13 298,40 K. M. ČP 3767255610 3.11.2011 14.11.2011 10 681,20 K. A. ČP 3765208016 16.11.2011 23.11.2011 15 360,00 V. F. ČP 3767255813 15.11.2011 23.11.2011 11 424,00 K. M. ČP 3765208411 11.12.2011 14.12.2011 12 878,40 Š. R. ČP 3826837415 11.12.2011 14.12.2011 13 159,20 H. J. ČP 3826837511 20.12.2011 21.12.2011 6 518,40 B. O. ČP 7041445218 3.1.2012 6.1.2012 11 856,00 P. M. ČP 7041445111 3.1.2012 6.1.2012 13 694,40 Celkem 159 409,20
při jejich uzavírání J. V. pojistníkům, kteří fakticky o pojistný produkt zájem neměli, slíbila, případně nechala slíbit, že za ně bude hradit sjednané pravidelné měsíční pojistné, a byla tedy srozuměna s tím, že z jejich strany k úhradě pojistného nedojde;
tyto podstatné údaje však společnosti Česká pojišťovna, a. s., zamlčela a poté, co zajistila úhradu několika prvních plateb pojistného tak, aby jí mohly být ze strany pojišťovny vyplaceny provize za zprostředkování, s placením pojistného přestala a došlo tak k zániku smluv v souladu s ustanovením čl. XI Smlouvy o obchodním zastoupení a o pomoci při správě č. 138320-R01 ze dne 12. 3. 2012,
na základě tohoto počínání J. V. jí společnost Česká pojišťovna, a. s., (data shora) vyplatila na provizních odměnách částku 159 409 Kč, která současně představuje celkovou výši způsobené škody“, čímž měla spáchat dílčí útok pokračujícího zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, neboť skutek není trestným činem.
Podle § 229 odst 3 tr. ř. byla poškozená Česká pojišťovna, a. s., IČ: 452 72 956, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2021, sp. zn. 4 To 41/2019, podala následně obviněná J. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), v rámci něhož namítla nesprávnost právního posouzení skutku, jak vyplynulo z výroku o její vině pod body 1) – 4) zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve stadiu pokusu.
Ve vztahu k celému rozsahu výroku o její vině zaměřila svou pozornost na otázku správnosti výpočtu výše způsobeného škodlivého následku. Poukázala přitom na to, že odvolací soud při opakovaném projednání věci sice uznal, že v tomto směru je její odvolání důvodné, když si zajistil zprávy od poškozených pojišťoven, výslovně uvedených ve výroku o vině ad 1) – 4), zda některá z pojistných smluv je stále platná a které ze smluv zanikly v důsledku neplacení pojistného a dále kolik bylo na tyto smlouvy zaplaceno z pojistných splátek a kolik bylo z těchto smluv vyplaceno na provizní odměny.
Na uvedeném důkazním podkladě pak dospěl k závěru, že všechny tyto smlouvy byly ukončeny z důvodu neplacení pojistného, ačkoliv tomu tak nebylo a v uvedeném směru učinil závěr, že po odečtu celkové výše zaplacených pojistných splátek je namístě ponížit výši škody, kterou dovolatelce uložil k náhradě. Na straně druhé zcela rezignoval na její zásadní námitku, že bylo nutno doplnit dokazování o počet jednotlivých měsíčních splátek zaplacených na pojistném tak, aby mohla být zjištěna ta zásadní okolnost, kolik pojistných smluv bylo uzavřeno úmyslně tak, že pojišťovnám bylo zatajeno, že pojistníci ve skutečnosti neměli zájem pojistnou smlouvu uzavřít a uzavřeli ji jen proto, aby mohli vstoupit do pyramidového systému XY, a dále proto, že jim bylo slíbeno, že sami nebudou muset pojistné platit, protože bude za ně placeno.
Dále uvedla, že v rámci dokazování bylo zjištěno, že pojišťovací zprostředkovatelé, kteří měli plnou trestněprávní odpovědnost, uzavírali pojistné smlouvy nezákonným způsobem, a to zcela odlišným od toho, jak popsala obžaloba a jak to bylo převzato do rozsudků obou soudů. Ze všech zprostředkovatelů, kteří uzavírali pojistné smlouvy způsobem, jenž mohl naplňovat skutkovou podstatu zločinu podvodu, bylo fakticky vyčleněno 5 obviněných a její osobě byly k náhradě způsobené škody napočítány všechny provize, které byly vyplaceny všem zprostředkovatelům, a dokonce i těm, kteří v předmětné trestní věci vystupovali na pozicích svědků.
Ačkoliv tito jednali podle svého uvážení a v zájmu na získání neoprávněných provizí, nepromítlo se to nijak do rozhodnutí soudu o vině a o odpovědnosti za způsobenou škodu. Současně poukázala na svoji pracovní pozici školitelky pojišťovacích zprostředkovatelů ve společnosti F. G. nikoliv na pozici statutárního zástupce s tím, že nerozhodovala o předkládání pojistných smluv pojišťovnám, neprováděla jejich kontrolu ani ověřování, za jakých podmínek byly uzavírány s tím, že ve společnosti F. G.
Rovněž dovolatelka J. V. odvolacímu soudu vytkla, že zcela v rozporu s provedeným dokazováním učinil závěr o tom, že i ve společnosti F. G. se uzavíraly pojistné smlouvy jako podmínky pro vstup do produktů XY a XY, takže obviněná přenesla takové podvodné uzavírání pojistných smluv z L. F. i do F. G.
Dovolatelka J. V. ve smyslu vady tzv. opomenutých důkazů odvolacímu soudu vytkla, že zamítl návrh na výslechy pojistníků, kterých se tak obhajoba nemohla dotázat na okolnosti uzavření pojistné smlouvy, dále zda bylo z jejich strany placeno pojistné a proč přestali pojistné platit, a to za účelem prokázání, že úhrada splátek pojistného za klienty byla učiněna jen v úmyslu, aby byly i nadále vypláceny provize od poškozených pojišťoven z dalších nově předkládaných pojistných smluv.
Z uvedených důvodů obviněná závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, aby zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby věc přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde k novému projednání a rozhodnutí.
Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2021, sp. zn. 4 To 41/2019, podal prostřednictvím svého obhájce také obviněný M. P., v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), g) a k) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). V rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný M. P. namítl podjatost odvolacího soudu a porušení práva na spravedlivý proces, když při veřejném zasedání opakovaně došlo k přerušení jeho přednesu, a to dokonce ve spojení s rozhodnutím o uložení pořádkové pokuty s tím, že soud zasahoval i do přednesů obhájců. Dále byl svědek obhajoby označen za svědka, který se pravděpodobně dopustil křivé výpovědi, a dovolatelovu obhájci přitom bylo vytýkáno, že zatajil, že tento svědek byl vyslechnut již u hlavního líčení. Rovněž došlo k bagatelizaci důkazních návrhů obhajoby (např. na výslech svědkyně M. K.) a důvod pro odmítnutí jejího výslechu byl ze strany soudce odůvodněn na podkladě svévolného způsobu hodnocení dosavadní výpovědi jmenované svědkyně, když obdobným způsobem se soudce vypořádal se zbývajícími důkazními návrhy dovolatele. V rámci doplnění svého dovolání dovolatel poukázal na další skutečnost, zpochybňující objektivní přístup předsedy senátu 4 To Vrchního soudu v Praze (JUDr. Luboše Vlasáka) s tím, že na svědka J. K. podal trestní oznámení pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku ve smyslu § 346 tr. zákoníku, resp. v tomto směru apeloval na intervenující státní zástupkyni s požadavkem na ověření podezření ze spáchání tohoto trestného činu.
Obviněný v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) namítl: 1) nesprávnost výroku o vině a nesprávnost právní kvalifikace trestného činu dle § 209 odst. 1 tr. zákoníku; 2) nesprávnost výroku o vině - právní kvalifikace kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podvodu dle § 209 odst. 5 tr. zákoníku; 3) nesprávnost výroku o vině - právní kvalifikace formy účastenství (spolupachatelství) 4) absence protiprávnosti jednání; 5) existence extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními odvolacího soudu včetně svévole a dezinterpretace obsahu důkazů; 6) opomenuté důkazy; 7) nesprávnost hmotněprávního posouzení protiprávního jednání třetích osob.
V bodech 1) až 4) dovolání obviněný M. P. namítl nesprávnost právního posouzení svého jednání tak, jak je popsáno ve výroku o vině. Vadu uvedeného rozsudečného výroku spatřoval jmenovaný v tom, že popis tzv. skutkové věty neobsahuje žádné jeho protiprávní jednání, kterým by byly naplněny znaky trestného činu podvodu a které by bylo pokryto společným úmyslem všech spoluobviněných způsobit zákonem předpokládaný trestný následek. Navíc je jeho vina dovozována pouze z jednání jeho spoluobviněných J. V. a V. J., kteří postupovali zcela nezávisle na jeho osobě. Ze skutkové věty výroku o vině lze ve vztahu k jeho osobě dovodit pouze, že v několika případech provedl prezentace produktů XY a XY, a to různým jemu neznámým osobám. Přitom nenabízel žádné pojišťovací produkty, nesliboval úhradu pojistného a na těchto prezentacích nedocházelo k uzavírání pojistných smluv a zejména nedocházelo k uvádění nepravdivých informací ve vztahu k poškozeným pojišťovnám, na jejichž podkladě by tyto prováděly majetkové dispozice. Přitom poukázal na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, ze kterého vyplývá, že lze jeho vinu spatřovat v tom, že to byla právě jeho činnost na prezentacích produktů XY a XY, která pod bodem 1. výroku o vině umožnila společnosti L. F., aby během velmi krátkého období sedmi měsíců došlo k uzavření 1 560 toxických smluv. Z takto vymezené činnosti, která dle názoru obviněného navíc neodpovídá činnosti vymezené ve skutkové větě, však nelze dovodit naplnění ani objektivní ani subjektivní stránky přisouzeného zločinu podvodu. Rovněž nebylo ani uvedeno, jakým způsobem měl obviněný umožnit uzavírání pojistných smluv. Z uvedeného dovodil, že jeho jednání není trestným činem.
V bodu 5) vyjádřil obviněný přesvědčení, že v jeho případě došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, založenému na existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními odvolacího soudu včetně svévole a dezinterpretace obsahu důkazů, což se podle dovolatele týkalo svědeckých výpovědí Z. V., J. G. a Š. J. V rámci této námitky pak citoval a rozebíral svědecké výpovědi. Dále se shodná námitka týkala svévole v hodnocení důkazů, např. co do zjištění soudu, že měl vědět, že systém nemůže generovat prostředky na úhradu pojistného za klienty, kteří ani neměli o pojistky zájem, že v rámci působení společnosti L. F. řídil při uzavírání pojistných smluv pyramidový systém XY, spojený se jménem společnosti XY.
V bodu 6) obviněný M. P. poukázal na fenomén opomenutých důkazů, přičemž v rámci odůvodnění poukázal na to, jakým způsobem soudy hodnotily zejména ty důkazy, které podle jeho názoru vyvracejí jeho participaci na aktivitách obviněného J. v rámci systému XY a naopak dokazují, že obviněný P. nevěděl ničeho o osobách, které měl obviněný J. ve svém kmeni, ani o jejich registraci, kterou si prováděl J. sám a zejména nevěděl o jejich dalších aktivitách (např. při uzavírání pojistných smluv), když v uvedeném směru dále přibližuje obsah zmíněné e-mailové komunikace.
K bodu 7) obviněný uvedl, že z celkového počtu osob uvedených v obžalobě v bodě 1 jej nezná téměř nikdo, a tedy od něho nemohl přijmout žádný příslib apod. Pojistníkům rovněž nemohl být dán žádný příslib, když v podstatné části případů pojistné smlouvy neuzavřeli, o jejich uzavření nevěděli a logicky tak nemohli dostat ani příslib hrazení pojistného. V případě, že pojistník neuzavřel pojistnou smlouvu, je zřejmé, že odpovědnost za následek nese osoba pojišťovacího zprostředkovatele nebo zkrátka osoba, která takovou pojistnou smlouvu zpracovala a opatřila ji falešným podpisem pojistníka, nikoliv dovolatel M. P. V takovém případě by se jednalo o trestnou činnost takových osob manipulujících se smlouvou, a to konkrétně o trestný čin podvodu, jak bylo judikováno např. v usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 7 Tdo 110/2015. V této souvislosti uvedl jako příklad jména pojistníků, kteří pojistné smlouvy vůbec neuzavřeli.
Dovolatel M. P. rovněž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), avšak nepřipojil žádné věcné odůvodnění tohoto dovolacího důvodu.
Z uvedených důvodů závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, aby zrušil také rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 7. 2019, sp. zn. 63 T 6/2018 a aby věc přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích k novému projednání a rozhodnutí.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2020, sp. zn. 4 To 41/2019, podal dále obviněný V. J. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Obviněný v dovolání především namítl nesprávnost právního posouzení skutku, a to nesprávný způsob posouzení otázky jeho zavinění s tím, že nebylo výslovně označeno, jaká forma zavinění je mu přičítána a především mu nebylo prokázáno, že svým jednáním chtěl porušit zájem chráněný trestním zákonem, a to již od samého počátku jeho jednání vůči poškozeným pojistitelům.
V této souvislosti vyjádřil názor, že mu nelze přičíst zavinění ve formě úmyslu, neboť chybí jeho vědomostní složka za stavu, že neměl znalost všech relevantních skutečností a rovněž chybí jeho volní složka, tedy jeho vůle způsobit následek předpokládaný trestním zákonem, resp. zde není ani srozumění s jeho způsobením. Odvolacímu soudu vytkl, že v jeho případě nebyla samostatně vyjádřena přičítaná forma jeho zavinění ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přičemž následně dovodil její nedostatek s odkazem na svoje jednání ve smyslu negativního skutkového omylu (§ 19 odst. 1 tr.
zákoníku). Měl za to, že ke způsobení škody nedojde, když byl přesvědčen o funkčnosti celého systému, o čemž byl ujišťován obviněným M. P., a o legálnosti systému pak ze strany obviněné J.
V. Současně byl obviněnou V. ujištěn, že co se týče plateb pojistného, byl jejich způsob s příslušnými pojišťovnami projednán a jimi odsouhlasen, o čemž neměl důvodu pochybovat, neboť ji považoval za odborníka v daném oboru. Dále byl o správnosti postupu a funkčnosti celého systému XY ujištěn obviněným M. P., který mu celý mechanismus představil a který mu poskytl vzorovou smlouvu o půjčce, neboť předtím, než do systému vstoupil, jej provozoval M. P. s J. N., když on sám byl iniciátorem uvedeného propojení.
Z důvodů jím blíže rozvedených dovolatel uzavřel, že byl ze strany obviněného M. P. uveden v omyl, když mu tvrdil, že XY je projektem XY a že tomu tak není, se dovolatel dozvěděl až v souvislosti se zahájením svého trestního stíhání. Dovolatel byl přesvědčen o tom, že celý systém mohl generovat zisk pro všechny zúčastněné, když ze struktury XY vyplývá, že se jedná o Multi Level Marketing, nikoliv o princip tzv. letadla. Přitom netušil, že obviněná J. V. nezískala souhlas od pojišťoven, a ani netušil, že XY není součástí XY banky.
Dále namítl absenci objektivní stránky trestného činu. V poměrně obsáhlém dovolání pak dále citoval a detailně rozebíral jednotlivé důkazy vztahující se (dle jeho názoru) k výše uvedeným znakům trestného činu. Obviněný V. J. dále namítl, že nesprávnost právního posouzení skutku spatřuje ve vnitřním rozporu v popisu tzv.
skutkové věty, když soudy na jedné straně konstatují, že pojišťovnám měl být zatajen podstatný údaj, že osoby figurující v předložených pojistných smlouvách a jejich návrzích nebudou samy řádně a včas hradit sjednané měsíční pojistné, přičemž na straně druhé uvádějí, že pojistné mělo být hrazeno pojistníky, kterým bylo přislíbeno, že pojistné bude hrazeno z provizí, jež za svou činnost a členství v projektu XY pojistník získá. Dále uvedl, že pokud má být kvalifikačním znakem výše způsobené škody, pak je potřeba, aby byla škoda řádně prokázána a aby byla způsobena v příčinné souvislosti s jednáním popsaným ve výroku o vině, ve kterém dovolatel postrádá přesnou specifikaci pojistných smluv co do jmen jednotlivých zprostředkovatelů, kteří smlouvu uzavírali, částku pojistného a dále kolik měsíčních splátek bylo na pojistnou smlouvu uhrazeno.
Dovolatel V. J. v souvislosti s eventualitou (připuštěnou oběma soudy) o vyvození trestní odpovědnosti i dalších podřízených pojišťovacích zprostředkovatelů, popř. pojišťovacích poradců či školitelů XY, kteří evidentně zneužili systému, vytvořili si svá vlastní pravidla, prováděli prezentace nesprávným způsobem, z nichž se někteří dokonce dopouštěli podvodného jednání, jednali na vlastní pěst, namítl, že takové jednání nemůže být přičítáno k jeho tíži, neboť je nemohl nikterak ovlivnit. Tyto osoby zneužili obviněné k tomu, aby samy získaly prospěch, když postupovaly v rozporu s tím, jak postupovat měly.
Dovolatel V. J. dále zdůraznil neúměrně dlouhou dobu vedení předmětného trestního řízení, která by měla být zohledněna při ukládání trestu.
Dovolatel V. J. rovněž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), přičemž obviněný uvedl, že za neúplný považuje výrok o stanovení výše škody s tím, že u jednotlivých smluv není uvedeno jméno zprostředkovatele, který smlouvu uzavíral, částka pojistného a kolik měsíčních splátek bylo na jednotlivou pojistnou smlouvu uhrazeno tak, aby byla prokázána příčinná souvislost mezi výší způsobené škody a jednáním dovolatele.
Z uvedených důvodů závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, aby zrušil také rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 7. 2019, sp. zn. 63 T 6/2018 a aby věc přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovoláním obviněných se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že z hlediska procesní posloupnosti zákonných dovolacích důvodů v prvé řadě argumentoval dovolatel M. P., a to s odkazem na takovou vadu napadeného rozsudku, k jejíž nápravě je určen dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. V této souvislosti konstatovala, že způsob, jakým dovolatel M. P. podložil uplatněnou námitku vyloučení výše jmenovaného předsedy senátu odvolacího soudu z projednávání jeho trestní věci, neodpovídá judikatornímu výkladu věcného naplnění zákonné podmínky pro vyloučení soudce z úkonů trestního řízení pro jeho poměr k jeho trestní věci. Neargumentoval tedy ve smyslu dovolacího důvodu, založeného na námitce, že ve věci rozhodl vyloučený orgán. Přitom o důvod vyloučení jmenovaného soudce odvolacího soudu se evidentně nemohlo jednat ani pro jeho poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, tedy v daném případě pro jeho osobní vztah k dovolateli, jeho obhájci, popř. svědkovi obhajoby, když jedinou do úvahy přicházející možnost jeho nepřátelského postoje k nim nelze dovozovat pouze ze způsobu, jakým v jeho trestní věci uskutečňoval jednotlivé procesní úkony v průběhu veřejného zasedání, nařízeného za účelem přezkumu důvodnosti podaných odvolání a následně o nich rozhodoval.
Dále uvedla, že stěžejní dovolací argumentace všech tří dovolatelů se opírá o dále uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). V návaznosti na procesní vývoj předmětné trestní věci pak uvedla, že ze strany dovolatelů použitá dovolací argumentace, která je založena jak na námitkách skutkové povahy, tak i na těch, které jsou hmotněprávní povahy, ve své převažující části nedoznala natolik podstatných obsahových změn, aby dosavadní stanovisko k míře jejich způsobilosti stát se předmětem dovolacího přezkumu a k otázce správnosti přisouzeného způsobu právního posouzení jejich jednání, plynoucího z výroku o vině (odkaz na vyjádření sp. zn. 1 NZO 411/2020) ztratilo na své vypovídací hodnotě. Konstatovala, že dovolatelka J. V. ve vztahu k celému rozsahu výroku o její vině opět zaměřila pozornost na otázku správnosti výpočtu výše způsobeného škodlivého následku. Dovolatel V. J. ve shodné souvislosti uvedl, že pokud má být kvalifikačním znakem výše způsobené škody, pak je potřeba, aby byla škoda řádně prokázána a aby byla způsobena v příčinné souvislosti s jednáním popsaným ve výroku o vině, ve kterém dovolatel postrádá přesnou specifikaci pojistných smluv co do jmen jednotlivých zprostředkovatelů, kteří smlouvu uzavírali, částku pojistného a dále kolik měsíčních splátek bylo na pojistnou smlouvu uhrazeno.
Takto zaměřenými námitkami se však jmenovaní dovolatelé neodchýlili od jejich skutkové povahy, postrádající tak povinný respekt k těm skutkovým zjištěním, podle nichž po doplnění důkazního stavu věci na odvolací úrovni v celkovém rozsahu opatřených skutkových zjištění v uvedeném směru byly za toxické smlouvy považovány výlučně ty, které byly uzavřeny za účelem výplaty zprostředkovatelské provize (podle rozhodné právní úpravy nárokovatelné již po prvém zaplacení platby pojistného), a to aniž by klienti měli o uzavírání takových smluvních ujednání zájem, když tyto smlouvy uzavřeli pouze jako podmínku ke vstupu do pyramidového systému XY v souvislosti s příslibem, že za ně pojistné bude placeno, jakož i v těch případech, kdy byly jejich osobní údaje zneužity k vytvoření smluv, jež tito údajní klienti nepodepsali, a navíc ani nebyli způsobilí k plnění tam dohodnutých platebních povinností. Zde lze odkázat na ty pasáže odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu, ve kterých ve vztahu ke všem bodům výroku o vině, týkajícím se nejen jmenovaných dovolatelů, zcela přesvědčivě zdůvodnil případy, které pod prve uvedenou charakteristiku tzv. toxických pojistných smluv zahrnout nelze a v této souvislosti také doplnil důkazní stav věci. Na podkladě doplněné důkazní situace zejména o aktualizované zprávy poškozených pojišťoven pak provedl nezbytnou korekci jak výsledného počtu tzv. toxických smluv, tak i výše škody způsobené v souvislosti s jejich uzavřením. To vše s příslušnými dopady na celkovou výši způsobeného škodlivého následku bez ovlivnění přisouzené právní kvalifikace jednání všech tří dovolatelů pod příslušnými body výroku o jejich vině (srov. č. l. 115-126 odůvodnění jeho rozsudku).
Dovolatelka J. V. dále uvedla, že v rámci dokazování bylo zjištěno, že pojišťovací zprostředkovatelé, kteří měli plnou trestněprávní odpovědnost, uzavírali pojistné smlouvy nezákonným způsobem, a to zcela odlišným od toho, jak popsala obžaloba a jak to bylo převzato do rozsudků obou soudů. Dovolatel
V. J. v souvislosti s eventualitou o vyvození trestní odpovědnosti i dalších podřízených pojišťovacích zprostředkovatelů, popř. pojišťovacích poradců či školitelů XY, kteří evidentně zneužili systému, vytvořili si svá vlastní pravidla, prováděli prezentace nesprávným způsobem, z nichž se někteří dokonce dopouštěli podvodného jednání, jednali na vlastní pěst, namítl, že takové jednání nemůže být přičítáno k jeho tíži, neboť je nemohl nikterak ovlivnit. Také dovolatel M. P. rovněž poukázal na nesprávnost právního posouzení skutku v případě excesu třetí osoby s tím, že z celkového počtu osob uvedených v obžalobě v bodě 1 jej nezná téměř nikdo, tedy od něho nemohl přijmout žádný příslib apod. Pojistníkům rovněž nemohl být dán žádný příslib, když v podstatné části případů pojistné smlouvy neuzavřeli, o jejich uzavření nevěděli a logicky tak nemohli dostat ani příslib hrazení pojistného.
Výše uvedeným způsobem namítli všichni tři dovolatelé skutkovou okolnost zjevně protiprávní činnosti pojišťovacích zprostředkovatelů, kteří uzavírali pojistné smlouvy bez vědomí pojistníků s tím, že tato nebyla při posouzení jejich trestní odpovědnosti zohledněna. Soudy obou stupňů jí však nemohly v posuzovaném směru přiznat žádného opodstatnění s tím, že správně konstatovaly, že ve vyvození trestní odpovědnosti vůči těmto osobám, jakož i v založení jejich platebního závazku k náhradě škody, na jejímž způsobení se svým jednáním velmi pravděpodobně podíleli, brání překážka, uvedená v § 220 odst. 1 tr.
ř., zakotvující zákonný důsledek zásady obžalovací a vymezující tak procesní rámec předmětného trestního řízení. Za výhradu skutkové povahy lze dále považovat tu, jejímž prostřednictvím se dovolatelé právě v této souvislosti vymezují vůči činnosti oněch pojišťovacích zprostředkovatelů a na tomto podkladě dovozují, že za jejich jednání nemůže být vyvozena jejich trestněprávní odpovědnost, neboť zde absentuje vztah příčinné souvislosti mezi přisouzeným jednáním a způsobeným trestným následkem. Lze tedy pouze nad rámec podaného vyjádření poukázat na popis přisouzených skutkových okolností, do jejichž rámce sice zapadají trestné aktivity doposud nestíhaných osob podřízených pojišťovacích zprostředkovatelů, které však příčinnou souvislost mezi jednáním přisouzeným všem třem dovolatelům a způsobeným škodlivým následkem na podvodně vylákaných provizích za zprostředkování pojistných smluv v odpovídajících částech výroku o jejich vině nikterak nepřerušují.
Za ojedinělou hmotněprávní námitku dovolatele M. P. je třeba považovat tu, jejímž prostřednictvím poukazuje na nesprávnost právního posouzení svého jednání tak, jak je popsáno ve výroku o vině. Takovou vadu uvedeného rozsudečného výroku spatřuje jmenovaný dovolatel v tom, že popis tzv. skutkové věty neobsahuje žádné jeho protiprávní jednání, kterým by byly naplněny znaky trestného činu podvodu a které by bylo pokryto společným úmyslem všech spoluobviněných způsobit zákonem předpokládaný trestný následek. Na těchto místech je třeba poukázat na přisouzený popis jeho spolupachatelské součinnosti se spoluobviněnými J. V. a V. J., jenž obsahuje takové jeho částečné přispění k neoprávněnému získání předmětných zprostředkovatelských provizí z uzavřených pojistných smluv, které k naplnění takového společného trestného záměru směřovalo a které se tak stalo objektivně i subjektivně složkou děje, tvořícího ve svém celku trestné jednání všech tří spoluobviněných (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 1993, sp. zn. 7 To 168/93).
Obviněný V. J. uplatnil námitku nesprávného způsobu posouzení otázky jeho zavinění s tím, že nebylo výslovně označeno, jaká forma zavinění je mu přičítána, a především mu nebylo prokázáno, že svým jednáním chtěl porušit zájem chráněný trestním zákonem, a to již od samého počátku jeho jednání vůči poškozeným pojistitelům. Takovou hmotněprávní námitku však neuplatnil při respektu ke skutkovému stavu věci tak, jak je vyjádřen v označeném bodu výroku (nejen) o jeho vině, a to právě v souvislosti s popisem podvodného systému získávání zprostředkovatelských provizí tak, jak bylo co do principu jeho fungování uvedeno již shora a o němž neměly poškozené pojišťovny žádnou povědomost. Námitka absentující příčinné souvislosti se způsobeným škodlivým následkem na vyplacených provizích, uplatněná s akcentem na oprávněnost takového plnění ze strany pojistitelů, se pohybuje mimo rámec těch rozhodných skutkových zjištění, které se vztahují ke způsobu, jakým byla tato smluvní ujednání reálně naplněna.
Rovněž dovolatelka J. V. odvolacímu soudu vytkla, že zcela v rozporu s provedeným dokazováním učinil závěr o tom, že i ve společnosti F. G. se uzavíraly pojistné smlouvy jako podmínky pro vstup do produktů XY a XY, takže obviněná V. přenesla takové podvodné uzavírání pojistných smluv z L. F. i do F. G. Nad rámec podaného vyjádření lze poukázat na odpovídající pasáže rozsudků soudů obou stupňů, ze kterých je nade vší pochybnost zřejmé, z jakého plně dostačujícího důkazního podkladu vycházely v souvislosti s dovozením závěru o toxicitě těch pojistných smluv, které byly založeny na účelovém propojení se systémem XY v souvislosti s fiktivním právním podkladem splněných podmínek pro vyplácení zprostředkovatelských provizí ke škodě společností pojistitelů, včetně skutkových okolností podílu všech dovolatelů na míře způsobení kvalifikovaného škodlivého následku v rámci jim přisouzené formy trestné součinnosti, resp. rozsahu jeho upřesnění na odvolací úrovni tak, jak bylo již shora poukazováno.
Pokud dovolatel M. P. namítl opomenuté důkazy, pak takový zásah do svého práva na spravedlivý proces podložil po stránce obsahové pouze takovým odůvodněním, které spočívá na jeho polemice se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy. Takový závěr lze současně vztáhnout na výhrady V. J., který obecně namítl, že spatřuje pochybení soudů v tom, že odmítly provést jak důkazní návrhy jeho, tak i ostatních spoluobviněných, aby mohlo dojít k úplnému a tím i správnému zjištění skutkového stavu. Dovolatelka J. V. ve smyslu vady tzv. opomenutých důkazů odvolacímu soudu vytkla, že zamítl návrh na výslechy pojistníků, kterých se tak obhajoba nemohla dotázat na okolnosti uzavření pojistné smlouvy, dále zda bylo z jejich strany placeno pojistné a proč přestali pojistné platit, a to za účelem prokázání, že úhrada splátek pojistného za klienty byla učiněna jen v úmyslu, aby byly i nadále vypláceny provize od poškozených pojišťoven z dalších nově předkládaných pojistných smluv. Jejím důkazním návrhům však odvolací soud nemohl vyhovět, neboť k otázce jejich validity musel přistupovat na podkladě doposud opatřené a z jeho strany blíže rozvedené důkazní materie.
Dovolatel V. J. dále zdůraznil neúměrně dlouhou dobu vedení předmětného trestního řízení, která by měla být zohledněna při ukládání trestu. K tomu je namístě uvést, že z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) pak neobstojí námitka obviněného týkající se nepřiměřeně přísného trestu z důvodu (údajně) nedostatečného zohlednění průtahů v řízení při jeho ukládání.
Dovolatelé M. P. a V. J. rovněž uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Způsobem, který by odpovídal účelovému zaměření dovolacího důvodu, určeného mj. i k nápravě vad neúplnosti „výroku o stanovení výše škody“ však dovolatel neargumentuje.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovoláních obviněných J. V., M. P. a V. J. tak, že se odmítají podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byla podána osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
Všichni obvinění ve svých dovoláních uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), někteří v kombinaci s dalším dovolacím důvodem, jenž je určen k nápravě vad spočívajících v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jeho obsahovému vymezení neodpovídají námitky zpochybňující rozsah dokazování, hodnocení důkazů a skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů. Námitky skutkové a procesní povahy tak nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Stejně tak nemohou uvedenému dovolacímu
důvodu odpovídat ty výhrady dovolatelů, jimiž sice formálně napadají právní posouzení skutku, avšak na podkladě skutkových závěrů či hodnocení důkazů odlišných od těch, k nimž dospěl nalézací (a potažmo odvolací) soud. Část námitek uplatněných obviněnými v souvislosti s tímto dovolacím důvodem mu tudíž neodpovídá a není sto vyvolat přezkoumání napadených rozhodnutí dovolacím soudem postupem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Tomu konstatování odpovídá i rozsah reakce Nejvyššího soudu na ně. Tím spíše to pak platí pro ty námitky obviněných, jež jsou pouhým opakováním jejich obhajoby známé z předcházejícího řízení, s nimiž se již vypořádaly soudy nižších stupňů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002). Všichni obvinění zároveň vznesli i námitky, jež formálně zvolenému dovolací důvodu odpovídají, přičemž některé z nich, jak bude uvedeno níže, byly shledány opodstatněnými.
Vzhledem k tomu, že obvinění M. P. a V. J. tvrdili, že jde v případě systému XY o propracovaný multilevelový projekt, je třeba podotknout, že takovou námitkou obviněných se velmi podrobně zabýval již nalézací soud, když v bodě 148 odůvodnění svého rozsudku popsal nejen povahu samotného „obchodního modelu“. Zde je třeba uvést především hranici mezi jeho legální podobou tzv. multilevelového projektu a tou, která tuto hranici překročila a naplňuje skutkovou podstatu trestného činu podvodu. Pro rozlišení multilevel marketingu (v jeho legální podobě) od pyramidy překračující zákon je důležité, zda primární motivací ke koupi produktu je jeho skutečná užitná hodnota, nebo pouze snaha o získání nároku na odměnu bez úmyslu produkt skutečně spotřebovat.
Samotný princip „doporučitelů“, kdy klient, který uzavřel pojistnou smlouvu, doporučí někomu dalšímu také její uzavření a dostane za to odměnu, není v rozporu se zákonem. To ovšem pouze za situace, kdy primárním účelem, pro který klient pojistnou smlouvu uzavírá, je pojištění, a nikoli získání přístupu do systému XY. Z uvedeného je zřejmé, že již prvotní způsob, jakým byli zájemci zprostředkovateli na prezentace produktů zváni – tj. nabídka získání finančních prostředků či přivydělání si ukazuje
a) na jakou skupinu klientů bylo cíleno (pokud osoba reaguje na tuto nabídku, nejspíše nebude v takové finanční situaci, aby si chtěla či mohla dovolit uzavřít pojištění, s nímž je spojeno finanční vydání), a tudíž na to, že
b) primárním cílem nebylo uzavírání pojistných smluv s osobami, které mají primární zájem o sjednání pojištění s vědomím, že jim z toho vyvstává povinnost platit sjednané pojistné, nýbrž s osobami, které hledají práci či finanční prostředky, tedy vstup do systému XY či XY.
Zvláště výmluvné je především to, že klienti, kteří sháněli další osoby, jež by chtěly pojištění uzavřít, tak měli činit opět prostřednictvím nabídek na vstup do systému XY či XY, přičemž podmínkou bylo uzavření životního pojištění. Dále je zřejmé, že zprostředkovatelé ve většině případů ani nepočítali s tím, že by klienti pojistné platili, neboť nejenže je často o povinnosti toto platit ani neinformovali, resp. jim řekli, že za ně bude pojistné placeno. Podrobněji postup obviněných rozepsal odvolací soud v bodech 17 až 19 svého rozsudku.
Z uvedeného je zřejmé, že obvinění chtěli uzavřít co největší množství smluv co nejrychleji, aby došlo k vyplacení co největšího množství provizí, než dojde k odhalení trestné činnosti. Muselo jim být ostatně zřejmé, že princip tzv. letadla či pyramidy má omezenou dobu trvání a proplácení pojistného starších smluv z provizí smluv uzavíraných později může fungovat pouze krátce, neboť zdroje pro uzavření nových smluv jsou omezené. Peníze byly následně z menší části vyplaceny zprostředkovatelům a z podstatně větší části vyvedeny vně společnosti. Je třeba dodat, že pro naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku není vyžadováno, aby obviněný obohatil sám sebe, neboť může obohatit také „jiného“. Ostatně v tomto směru vyznívá i závěr obsažený již v rozsudku soudu prvního stupně, podle něhož obvinění (tzv. právní věta) obohatili „sebe nebo jiného“.
Pokud obvinění poukazovali na možné zapojení dalších osob do trestné činnosti, pak ve shodě s odvolacím soudem musí Nejvyšší soud poukázat na uplatňující se zásadu obžalovací (§ 2 odst. 8 tr. ř.), v souladu s níž může nalézací soud (resp. případně i soudy rozhodující o opravných prostředcích) rozhodovat pouze ve vztahu k těm obviněným, na něž byla podána obžaloba. Nadto je nutno zdůraznit, že soudy musí rovněž důsledně respektovat zásadu presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, § 2 odst. 2 tr. ř.), z níž plyne, že nemohou činit ve svých rozhodnutích žádné závěry, které by bylo možno vyložit jako prejudikování viny osoby, o níž (např. z důvodu vyloučení věci ze společného řízení) příslušným rozhodnutím nerozhodly. Nerespektování tohoto požadavku zakládá porušení čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. např. rozhodnutí ESLP ve věci Januškevičiené proti Litvě, č. 69717/14). Z logiky věci plyne, že takové závěry nemohou činit ani ve vztahu k osobám, vůči nimž nebylo trestní stíhání zahájeno (srov. např. rozhodnutí ESLP ve věci Farzaliyev proti Ázerbájdžánu, č. 29620/07). Je totiž na státním zástupci (§ 2 odst. 3 tr. ř.), aby v případě, že z dokazování vzejde poznatek o důvodném podezření spáchání trestného činu jinou osobou, učinil příslušné kroky k iniciaci jejího trestního stíhání.
Je však třeba poznamenat, že výše uvedené si nelze vyložit tak, že nemožnost vyvození trestní odpovědnosti soudem vůči jiným osobám vedla k tomu, že soudy nedůvodně vyslovily vinu trestným činem v případě dovolatelů.
V návaznosti na dosud řečené uvádí Nejvyšší soud specificky ke každému z dovolatelů, resp. k jimi vzneseným námitkám, následující skutečnosti.
Dovolání obviněného M. P.
Námitku obviněného M. P. týkající se podjatosti odvolacího soudu sice lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), avšak Nejvyšší soud ji neshledal opodstatněnou.
K tomu Nejvyšší soud obecně připomíná, že rozhodnutí o vyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení je jistou výjimkou ze zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a která je zakotvena v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (publikované pod č. 2/1993 Sb.), proto je třeba ji skutečně vnímat jako výjimku. Rozhodnutí o vyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení lze tedy učinit jen při důsledném dodržení zákonných podmínek a je třeba ho pečlivě a přesvědčivě odůvodnit. Jak totiž i Ústavní soud opakovaně judikuje (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. III. ÚS 441/04, publikovaný pod č. 6 ve svazku 36 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), nestrannost soudce má dva aspekty. Nestačí, že se soudce subjektivně necítí být podjatý ve vztahu k účastníkům či věci, ale i objektivně nahlíženo musí být vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti, přičemž i pouhé zdání v tomto směru může mít význam. Vyloučení orgánů činných v trestním řízení podle § 30 odst. 1 tr. ř. přitom není založeno pouze na pochybnostech o jejich poměru k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nýbrž i na hmotně právním rozboru skutečností, které vedly k těmto pochybnostem.
Je-li ze strany obviněného předkládána argumentace založená na chybějícím objektivním přístupu předsedy senátu odvolacího soudu k projednávání předmětné trestní věci, je třeba připomenout konstantní judikaturu Nejvyššího soudu. Jde např. o usnesení ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 11 Tdo 958/2014, podle něhož vztah k projednávané věci nelze vyvozovat jen ze způsobu jejího rozhodování, z odůvodnění rozhodnutí, s nímž obviněný není spokojen, případně z procesního postupu soudu, a to i když takový postup vykazuje určité nedostatky.
Podobně se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 4 Tz 196/2001, podle něhož zákon v ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. uvádí taxativně pouze tři důvody k vyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení, a to poměr k projednávané věci, k daným osobám a k jinému orgánu činnému v trestním řízení. Projednávanou věcí je nutno přitom rozumět skutek a všechny faktické okolnosti s ním související, přičemž poměr soudce k této věci musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter podmiňující vznik pochybností o schopnosti soudce přistupovat k věci a k úkonům jí se dotýkajícím objektivně.
Nemůže však postačovat pouze poměr abstraktního rázu, který se promítá v hodnocení důkazu a z něj vycházejícím přístupu k projednávané věci, protože pak nejde o osobní poměr k věci samé, ale toliko o odlišný názor týkající se hodnocení důkazů. Dokonce ani odlišný právní názor soudce na řešení určité otázky nelze považovat za takový jeho poměr k projednávané věci, který by byl důvodem k postupu podle § 30 odst. 1 tr. ř. (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 4 Tvo 157/2001).
Úsudek o chybějícím objektivním přístupu předsedy senátu odvolacího soudu k projednávání předmětné trestní věci dovolatel podložil konkrétní argumentací. Tato však vychází pouze z jeho kritického postoje ke způsobu, jakým jmenovaný soudce korigoval při projednání jeho odvolání v rámci veřejného zasedání jak přednesy jeho, tak i vystoupení jeho obhájce a konečně jaký postoj zaujal k otázce věrohodnosti výpovědi shora uvedeného svědka obhajoby s tím, že vyústil v podání trestního oznámení na jeho osobu v souvislosti s podezřením na jeho odpovědnostní vztah ve smyslu § 346 tr. zákoníku. Podle názoru Nejvyššího soudu však z takové argumentace nelze dovozovat podjatost jako důvod vyloučení předsedy senátu z dalšího rozhodování, což ostatně vyplývá i z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, od níž není důvod se jakkoliv odchylovat ani v nyní posuzované věci obviněného. Z toho, že se obviněný subjektivně cítil dotčen jeho vyjádřením, nijak nevyplývá, že předseda senátu měl k projednávané věci nebo k obviněnému či jiným osobám vystupujícím v řízení takový poměr, který by zpochybňoval jeho způsobilost k nestrannému rozhodování, jak to předpokládá ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. Jak již bylo zdůrazněno výše, ze způsobu, jakým soudce rozhoduje a své rozhodnutí zdůvodňuje, či z toho, jaký je procesní postup soudu, nelze bez dalšího dovodit jeho podjatost ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř. Obviněný přitom ve svém dovolání neuvedl žádné jiné důvody, pro které by měl být předseda senátu odvolacího soudu vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v této trestní věci než takové, které spočívají v rozhodovací činnosti a které nemohou naplnit ani uplatněný dovolací důvod. Z obsahu trestního spisu pak nejsou zřejmé žádné jiné skutečnosti, na základě kterých by bylo možné dovodit nějaký osobní poměr JUDr. Luboše Vlasáka k osobě obviněného či k projednávané věci.
V daném případě by jmenovaný předseda senátu odvolacího soudu byl podle § 30 odst. 1 tr. ř. vyloučen z vykonávání úkonů předmětného trestního řízení pouze za té podmínky, že by byly dány pochybnosti o tom, že pro jeho poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže rozhodovat nestranným způsobem.
Nejvyšší soud dále zjistil, že obviněný M. P. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), v části svého dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně výpovědí spoluobviněných V. J. aj. V., svědeckých výpovědí svědků Z. V., J. G., Š. J., J. K., J. D., M. Š., A. H., A. F., D. Z., M. L., J. N., J. K. a dále listinných důkazů – e-mailové komunikace obviněných V. J. a J. V. s E. T.) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Tyto námitky se odvíjely od jeho tvrzení, že se uvedeného jednání nedopustil, tedy neuvedl poškozené v omyl ani nezamlčel poškozeným podstatné skutečnosti. Dovolatel jejich prostřednictvím pouze předkládá dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější a od skutkových zjištění soudů odlišnou) verzi skutkového děje s tím, že polemizuje s obsahem provedeného dokazování a především se způsobem, jakým soudy hodnotily (ve věci provedené) důkazy. Až sekundárně - z uvedených skutkových výhrad - vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku. Tímto pojetím uplatněných námitek se obviněný ocitl mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Lze uzavřít, že obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné. Je zřejmé, že obviněný svými námitkami zpochybňuje způsob hodnocení provedených důkazů a skutkové závěry, které na jejich podkladě postupem podle § 2 odst. 6 tr. ř. soudy učinily.
Na straně druhé za právně relevantní ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) shledal Nejvyšší soud námitky, v nichž obviněný M. P. shledává nesprávné posouzení skutku především ve vyhodnocení samotného jeho zapojení do trestné činnosti, které zpochybňuje s pomocí řady dílčích námitek. Uvádí přitom, že žádnou ze smluv z pozice zprostředkovatele neuzavřel a tento obchodní „model“ (propojení životních pojistek se systémem XY) nevymyslel ani nenaplňoval. Jeho námitkám, že žádné z jeho jednání obsažených ve skutkové větě výroku o vině nesměřuje k vylákání peněz od poškozených, k jejich uvedení v omyl, který by byl následně důvodem jejich majetkové dispozice, a dále že chybí společný poškozující úmysl a jednotný záměr, směřující k témuž výsledku, však nelze přisvědčit.
Výsledky provedeného dokazování bylo zjištěno, že obvinění M. P., J. V. a V. J. po sledované období vymezené v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu druhého stupně, J. V. po vzájemné předchozí dohodě a na základě součinnosti poskytnuté ze strany V. J., který převzal know how od M. P., předložila shora uvedeným pojišťovnám výlučně za účelem neoprávněného získání zprostředkovatelských provizí návrhy pojistných smluv, když svým smluvním partnerům - pojišťovnám zatajila ten podstatný údaj, že osoby figurující v předložených pojistných smlouvách a návrzích na uzavření pojistných smluv jako pojistníci, případně pojištění, nebudou sami řádně a včas hradit sjednané měsíční pojistné, neboť sami fakticky o pojištění zájem nemají, ale příslušné návrhy pojistných smluv a pojistné smlouvy podepsali jako uchazeči o vstup do pyramidového systému s názvem XY jen proto, aby splnili jednu z podmínek vstupu, a v situaci, kdy jim, i prostřednictvím zprostředkovatelů, ze strany obviněných bylo přislíbeno, že měsíční pojistné sami nebudou muset platit; o těchto principech fungování společnosti a o účelu vzniku však pojišťovny neinformovali, neboť pokud by tyto znaly způsob získávání nových pojistníků, k uzavření předmětných pojistných smluv by nikdy nedošlo; J.
V. a V. J. zajistili, aby ve prospěch pojišťoven byly uhrazeny prvotní platby pojistného, které představovaly podle ustanovení smluv o obchodním zastoupení podmínku výplaty provizí, přičemž peněžní prostředky na tyto úhrady plateb pojistného čerpali v podstatné části právě z dříve vyplacených provizí, tedy fakticky z finančních prostředků samotných pojišťoven, neboť samotní pojistníci či pojištění k placení pojistného na základě falešného předchozího příslibu obviněných nepřistupovali a ani samotný pyramidový systém XY takové výnosy, z nichž by bylo možno pojistné platit, negeneroval, s čímž obvinění museli být s ohledem buď na své předchozí zkušenosti, nebo s přihlédnutím ke své pozici, kterou v rámci pyramidového systému zastávali, zcela srozuměni.
Tímto způsobem byla vytvořena skupina osob — pojistníků či pojištěných, která byla následně prostřednictvím J. V. využita při podvodném získávání provizí za zprostředkování pojistných smluv, s čímž byli všichni srozuměni. M. P. (jako přední představitel pyramidového systému - projektu s názvem XY) a V. J. (který know-how tohoto systému převzal právě od M. P.), buď sami na jimi organizovaných prezentacích a školeních, popřípadě prostřednictvím dalších osob, nabízeli jednak založení bankovních účtů u společnosti XY ve Vaduzu v Lichtenštejnsku (což podmiňovali vstupem daného zájemce do systému XY a zaplacením členského/vstupního poplatku ve výši 34 000 Kč), jednak také možnost získání předem stanovených provizí za zprostředkování účasti dalších zájemců z řad fyzických osob v systému XY, když takto získané provize měly být jednotlivým zájemcům připisovány právě na bankovní účty u lichtenštejnské společnosti.
Předně je třeba připomenout, že obviněný byl uznán spácháním trestného činu ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku s obviněnými J. V. a V. J. V takovém případě sice může nastat situace, kdy a) každý z pachatelů vlastním jednáním naplní všechny znaky skutkové podstaty příslušného trestného činu, to však není podmínkou pro závěr o naplnění této formy účastenství v širším smyslu. Tato forma participace jedince na spáchaném trestném činu může spočívat i v tom, že b) každý ze (spolu)pachatelů naplní některý či některé znaky skutkové podstaty, která je pak následně naplněna souhrnem jejich jednání, nebo c) že jednání každého z nich je alespoň článkem řetězu, přičemž jejich jednotlivé činnosti ve svém celku tvoří skutkovou podstatu trestného činu. Z uvedeného je zřejmé, že obviněný M. P. nutně svým jednáním v každém jednotlivém případě nemusel sám naplnit veškeré zákonné znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným, neboť dostačovalo, že tyto byly naplněny ve spojení s jednáním na daném skutku participujícího spolupachatele.
Předmětné jednání tedy založeno na vzájemné dohodě všech tří spoluobviněných, jejíž uskutečnění vycházelo právě z know how, které obviněný M. P. poskytl spoluobviněnému V. J. a jeho prostřednictvím i spoluobviněné J. V. Způsobem uskutečnění takového společného trestného záměru bylo to, že podpisem podvodných návrhů pojistných smluv s pojistníky, kteří jednak nebyli a ani neměli zájem být objektivně způsobilými účastníky pojistného vztahu, podmínili zájmový vstup těchto nemajetných osob do pyramidového systému XY (jakož i jejich přístup k v jeho rámci přislíbeným finančním produktům a bonusům u společnosti XY, vázaným na podmínku získání jakýchkoliv dalších zájemců o uzavření pojistných smluv jakožto potenciálního zdroje pro výplatu zprostředkovatelských provizí). V čele tohoto systému, který svými výnosy negeneroval dostatečné zdroje pro přislíbené platby pojistného, stál právě dovolatel M. P., při vědomí o jeho propojení s podvodným způsobem uzavírání pojistných smluv přebíral od spoluobviněného V. J. finanční prostředky, pocházející z jediného reálného finančního zdroje, kterým byly vylákané zprostředkovatelské provize a které tak mohly posloužit mj. k tomu, aby bylo prvotní pojistné rozhodné pro vyplacení dalších zprostředkovatelských provizí hrazeno právě z těchto finančních zdrojů samotných poškozených pojistitelů.
Zapojení obviněného do trestné činnosti je přitom podrobně popsáno odvolacím soudem v bodu 19 jeho rozsudku. Ze zde uvedeného zcela jasně vyplývá nezastupitelná role obviněného v projednávané trestné činnosti. Byl to právě on, bez jehož prezentací a školení by se společnosti L. F. stěží podařilo během této krátké doby sehnat tolik klientů, s nimiž byly životní pojistky uzavřeny, pokud by jim nebyly přislíbené rychlé a snadné peníze, ke kterým měli klienti přijít v projektu XY. Stejně tak to byl právě tento dovolatel, který pak od spoluobviněného J.
přebíral značné finanční prostředky, jejichž hlavním zdrojem byly právě podvodně vylákané provize od poškozených pojišťoven na základě uzavřených toxických smluv, když se obviněný P. tak obohacoval na úkor poškozených pojišťoven, naplnil tím znak žalovaného zločinu podvodu, že se v rámci páchání trestné činnosti společně s dalšími obviněnými (kteří se přímo podíleli na procesu uzavírání toxických pojistných smluv na úkor poškozených pojišťoven) obohacoval. Pokud je trestná činnost páchána ve spolupachatelství dle § 23 tr.
zákoníku, odpovídá každý spolupachatel jako by trestný čin spáchal celý sám, kdy v případě obviněného M. P. bylo zjištěno, že sám sice žádné pojistné smlouvy neuzavřel a ani nepředložil poškozeným pojišťovnám, ale jednak se podílel na „verbování“ klientů pojištění v rámci prezentace systému XY a XY a jednak se obohacoval se na podvodně vylákaných provizích od poškozených pojišťoven. Rovněž bylo prokázáno, že obviněný M. P. věděl o propojení systému XY s podvodným způsobem uzavírání pojistných smluv, přebíral od spoluobviněného
V. J. finanční prostředky, pocházející z jediného reálného finančního zdroje, kterým byly vylákané zprostředkovatelské provize a které tak mohly posloužit mj. k tomu, aby bylo prvotní pojistné, rozhodné pro vyplacení dalších zprostředkovatelských provizí, hrazeno právě z těchto finančních zdrojů samotných poškozených pojistitelů. Obviněný M. P. právě prezentacemi a tím verbováním klientů do pyramidy XY a XY významnou měrou přispěl k vyhledávání klientů, s nimiž následně došlo k uzavření pojistných smluv, na jejichž úhradu neměli tito sociálně slabí uchazeči finanční prostředky a uzavřeli je pod příslibem, že nebudou pojistné hradit, neboť jim bylo slíbeno, že si účastí v pyramidové hře pro sebe zajistí nejen dostatek finančních prostředků, ale i že sami hradit pojistné pojišťovnám nebudou muset.
V bodech 16-18 odůvodnění rozsudku odvolací soud shrnul výpovědi svědků a obviněných, z nichž taktéž vyplynula rozhodující role obviněného M. P., přičemž rozhodující je zjištěná fakticita jeho vlivu na průběh událostí.
Jak vyplynulo z výše uvedené podstaty dovolatelovy trestné součinnosti, založené na propojení podvodného způsobu získávání zprostředkovatelských provizí za uzavření smluv o životním pojištění se systémy XY a společnosti XY a jak je ostatně zřejmé z popisu příslušné části skutkové věty výroku o vině, bylo smyslem takového účelového propojení jen a pouze zajištění podmínek docílení takového trestného záměru. Jestliže dovolatel M. P. v této souvislosti poukázal na nedostatek svého úmyslu způsobit škodu, neboť žádné ujednání v pojistných smlouvách nemělo směřovat ke způsobení škody, ale naopak k plnění závazku vůči pojišťovnám, pak v souladu se svojí setrvalou obhajobou stále odmítá akceptovat ta rozhodná skutková zjištění, která se se týkají dohodnutého způsobu zajištění podmínky získání zprostředkovatelských provizí, spočívajícího právě v oné provázanosti na vesměs neproduktivní finanční systém, do kterého vstupovaly nemajetné osoby pod podmínkou uzavření pojistných smluv, které byly ve svých prvotních platbách hrazeny z již vyplacených zprostředkovatelských provizí pouze za tím účelem, aby byly vyplaceny provize další. Dělo se tak s tím dovolatelovým povědomím, že osoby figurující v rámci takového systémového propojení jako pojištěnci nebudou schopny z důvodu své finanční situace platit pojistné a že toto pojistné nebude za ně ke škodě poškozených pojistitelů hrazeno ani ze zdrojů onoho pyramidového systému. Jeho námitka, že žádné ujednání (v obsahu pojistných smluv) ani ujednání (jakým způsobem byly reálně naplňovány) nemělo směřovat ke způsobení škody, ale naopak k plnění závazků vůči pojišťovnám, zcela odporuje ve věci opatřeným skutkovým zjištěním. Konkrétně pak principu, na kterém bylo založeno přisouzené podvodné jednání vůči pojišťovnám, vyplácejícím zprostředkovatelské provize v domnění, že se vztahují k řádně zprostředkovaným pojistným smlouvám s osobami, které o životní pojištění projevily skutečný zájem a které také jsou schopny dostát svým smluvním platebním závazkům.
Přisouzený rozsah podvodně vylákaných zprostředkovatelských provizí pod bodem 1) výroku o vině v kontextu s výše poukazovanými aktivitami dovolatelovy trestné součinnosti pak nenechává na pochybách o pokrytí těžšího kvalifikačního momentu ve smyslu § 209 odst. 5 písm. a) jeho zaviněním, když v namítaném směru zcela postačuje splnění podmínek § 17 písm. a) tr. zákoníku.
Dovolání obviněného V. J.
Přestože obviněný V. J. uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), v části svého dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (a to konkrétně své výpovědi, výpovědi spoluobviněných J. V. a M. P., dále výpovědi svědků, např. J. N., S. B., J. J., M. G., J. J., B. F., A. D., A. H., I. J., K. M. atd.), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování.
Obviněný založil dovolání v této části na námitkách vyjadřujících nesouhlas se skutkovými zjištěními Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích a Vrchního soudu v Praze, čímž se ocitl mimo rámec dovolacího důvodu. Je zřejmé, že obviněný svými námitkami zpochybňuje způsob hodnocení provedených důkazů a skutkové závěry, které na jejich podkladě postupem podle § 2 odst. 6 tr. ř. soudy učinily. Se způsobem hodnocení důkazů soudy polemizuje, dokazování považuje za neúplné a předestírá svou verzi průběhu skutkového děje.
Dovolatel jejich prostřednictvím pouze předkládá dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější a od skutkových zjištění soudů odlišnou) verzi skutkového děje s tím, že polemizuje s obsahem provedeného dokazování, a především se způsobem, jakým soudy hodnotily (ve věci provedené) důkazy. Tímto pojetím uplatněných námitek se obviněný ocitl mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Lze uzavřít, že obviněný sice obsahově deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Obviněný V. J. dále namítl, že nesprávnost právního posouzení skutku spatřuje ve vnitřním rozporu v popisu tzv. skutkové věty, když skutkovou větu rozporuje opět prostřednictvím vlastního hodnocení důkazů a odsuzující rozsudek označuje za zmatečný a nepřezkoumatelný. Jedná se o část tzv. skutkové věty výroku o vině, v níž je uvedeno, že „osoby figurující v předložených pojistných smlouvách a návrzích na uzavření pojistných smluv jako pojistníci, případně pojištění, nebudou sami řádně a včas hradit sjednané měsíční pojistné“, přičemž následně odvolací soud v podstatě konstatoval, že pojistné mělo být hrazeno pojistníky.
Zde lze souhlasit s vyjádřením státní zástupkyně, že rozhodně nelze považovat část ohledně hrazení pojistného za popírající její část předešlou, přičemž odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku podrobně rozepsal postup obviněných při sofistikované trestné činnosti spočívající v uzavírání toxických pojistných smluv, jež bylo propojeno s provozováním multilevelové hry – pyramidy XY a především XY, a jejímž cílem bylo docílení výplat provizí z uzavřených pojistných smluv.
O tom, že si pojistníci měli hradit pojistné ze svých prostředků, sice svědčí i smlouvy o půjčce, z jejichž konkrétních ustanovení dovolateli vyplývá, že hrazení pojistného pojistníkem z jeho vlastních finančních prostředků bude uskutečněno z provizí za stavu, že v rámci XY bude vyvíjet dostatečnou činnost, aby mu z tohoto projektu plynuly příslušné provize. Přestože nebylo v dané době zakázáno, aby pojistné hradil za pojistníka někdo jiný, v posuzovaném případě je zásadní, že poukazovaný legitimní způsob plnění závazku z pojistné smlouvy nemohl být při nastaveném systému jeho financování reálně a trvale zajištěn ve smyslu dohodnutých podmínek termínovaných plateb životního pojištění a že tak právní nárok na vyplácení zprostředkovatelských provizí dán nebyl, přičemž k jejich vyplacení docházelo pouze v důsledku mylné majetkové dispozice poškozených pojistitelů, vyvolané zatajením již výše popsaného nejistého mechanismu zajišťování plateb sjednaného pojistného.
Podvodný způsob získávání zprostředkovatelských provizí za uzavření pojistných smluv byl v daném případě propojen se zcela neudržitelným zdrojem zajišťování smluvně dohodnutých splátek pojistného, spočívajícím (zjednodušeně vyjádřeno) na pyramidovém principu „podnikání“. Je tedy zřejmé, že o dovolatelem poukazovaný zákonem dovolený způsob plnění závazku třetí osobou, (ve smyslu aplikace ustanovení § 1936 odst. 1 občanského zákoníku) nemohlo jít i přesto, že takovému postupu nebránila povaha předmětu plnění ve smyslu věty druhé označeného ustanovení.
Podstatné je totiž to, že uvedený legitimní způsob plnění závazku z pojistné smlouvy nemohl být při nastaveném systému jeho financování reálně a trvale zajištěn ve smyslu dohodnutých podmínek termínovaných plateb životního pojištění. Vzhledem k výše uvedenému je zjevné, že právní nárok na vyplácení zprostředkovatelských provizí dán nebyl, a pokud by oklamané společnosti pojistitelů byly informovány o skutečném mechanismu získávání dalších abonentů pojistných smluv v kontextu s jeho propojením na pyramidový systém XY včetně principu, na kterém fungoval, a se kterým bylo spojeno velmi nejisté a především nedostatečné zajištění finančních prostředků na platby pojistného, pak by k poškozujícím platbám zprostředkovatelských provizí rozhodně nepřistoupily.
Jak již bylo uvedeno výše ohledně splněných podmínek spolupachatelské trestné součinnosti, i v případě dovolatele V. J. bylo jeho jednání vedeno jednotným záměrem docílit vyplacení zprostředkovatelských provizí na podkladě umělé a skutečné podmínky jejich nárokovatelnosti jen fiktivně deklarující skupiny pojistníků. Není tedy pochyb o tom, že kauzální nexus se způsobeným škodlivým následkem, lze spatřovat i ve vztahu k těm případům sepisu pojistných smluv, kterého se osobně neúčastnil.
Argumentaci o tvrzeném negativním skutkovém omylu (byť tzv. negativní skutkový omyl je upraven v § 18 odst. 1 tr. zákoníku a nikoliv v § 19 odst. 1 tr. zákoníku, na nějž obviněný odkazoval) je třeba odmítnout. Dovolatel namítl, že byl o správnosti postupu při vytýkaném způsobu zprostředkování pojistných smluv s poškozenými pojistiteli ubezpečen spoluobviněnými J. V. a M. P. a že tak jednal v omylu o tom, zda prvou spoluobviněnou zastoupené pojišťovny vstupují do takto zprostředkovaných pojistných vztahů při dodržení veškerých povinností zprostředkovatelské strany. Tato námitka však nevychází ze skutkového stavu věci tak, jak je vyjádřen ve výroku o jeho vině, a to v souvislosti s popisem podvodného systému získávání zprostředkovatelských provizí tak, jak bylo co do principu jeho fungování uvedeno již shora a o němž neměly poškozené pojišťovny žádnou povědomost. O tom, že se dovolatel stal nejen plně informovaným účastníkem tohoto systému (tak, jak mu bylo z hlediska zjištěné míry jeho trestné součinnosti přisouzeno), ale že to byl právě jím prosazený projekt, vycházející z know-how v tomto směru již dříve praktikujícího M. P., do kterého zasvětil spoluobviněnou J. V. v duchu tam popsaného podvodného způsobu naplňování smluv o obchodním zastoupení s poškozenými pojišťovnami, se v podrobnostech a s odpovídající důkazní oporou podává zejména z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu (bodu 148) a dále z bodu 19 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.
Dovolání obviněné J. V.
Obviněná J. V. ve vztahu k celému rozsahu výroku o její vině zaměřila své námitky na otázku správnosti výpočtu výše způsobeného škodlivého následku. V této souvislosti vyjádřila názor, že odvolací soud rezignoval na její námitku, že bylo nutno doplnit dokazování o počet jednotlivých měsíčních splátek zaplacených na pojistném tak, aby mohla být zjištěna ta zásadní okolnost, kolik pojistných smluv bylo uzavřeno úmyslně tak, že pojišťovnám bylo zatajeno, že pojistníci ve skutečnosti neměli zájem pojistnou smlouvu uzavřít a uzavřeli ji jen proto, aby mohli vstoupit do pyramidového systému XY a dále proto, že jim bylo slíbeno, že sami nebudou muset pojistné platit, protože bude za ně placeno.
Lze se ztotožnit se závěry soudů o toxicitě těch pojistných smluv, které byly založeny na účelovém propojení se systémem XY v souvislosti s fiktivním právním podkladem splněných podmínek pro vyplácení zprostředkovatelských provizí ke škodě společností pojistitelů, včetně skutkových okolností podílu všech dovolatelů na míře způsobení kvalifikovaného škodlivého následku v rámci jim přisouzené formy trestné součinnosti. Především odvolací soud správně konstatoval, že nejprve vznikl návrh pojistné smlouvy, která byla zaslána příslušné pojišťovně k akceptaci.
V případě akceptace bylo uhrazeno první pojistné, vznesen nárok na výplatu provize a posléze bylo uhrazeno další pojistné, a to v počtu několika splátek (první a dalších několik splátek pojistného jak soud nalézací, tak soud odvolací označuje jako „prvotní pojistné“) v takové výši, aby jednak došlo k vyplacení provize ze strany poškozené pojišťovny a současně aby uhrazením dalších několika splátek bylo docíleno co nejpozdějšího odmítnutí výplat dalších provizí a následného storna pojistných smluv z důvodu neplacení pojistného, a tím aby bylo oddáleno odhalení toxicity pojistných smluv.
Za „prvotní“ pojistné považoval odvolací soud správně veškeré uhrazené splátky pojistného u jednotlivých „toxických“ pojistných smluv, uvedených v odsuzující části výroku rozsudku tohoto soudu, kdy společným znakem u všech těchto smluv je, že výše uhrazeného pojistného ve svém součtu byla nižší, než výše podvodně vylákaných provizí u jednotlivých pojišťoven, přičemž následně tyto toxické smlouvy byly zrušeny ze stran poškozených pojišťoven pro neplacení sjednaného pojistného. Celková výše uhrazeného pojistného u těchto toxických smluv byla zjištěna z opakovaně vyžádaných zpráv od poškozených pojišťoven, kdy dle zásady in dubio pro reo vycházel odvolací soud vždy ze zpráv pro obviněné nejvýhodnějších, pokud jde o výši způsobené škody.
Je třeba poukázat na skutečnost, že pro určení výše škody vzniklé u pojišťovny je nutno považovat skutečný úbytek na majetku této pojišťovny (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 110/2015), a proto je nezbytné od vyplacené provize odečíst „prvotní zaplacené pojistné“, tedy veškeré uhrazené pojistné u toxických smluv, a to do okamžiku, kdy přestalo být hrazeno, k čemuž došlo u všech „toxických“ smluv před dobou sjednanou ohledně trvání těchto pojistných smluv.
Za „toxické“ smlouvy označil odvolací soud ty smlouvy, které byly uzavřeny jen z důvodů dosažení výplaty provize, aniž by klienti měli sami o uzavírání smluv zájem a smlouvy uzavřeli pouze buď jako nezbytnou podmínku ke vstupu do XY a XY, když někteří neměli dostatek finančních prostředků, aby si vstup do tohoto systému uhradili, kdy zároveň v rámci tohoto projektu marně očekávali obdržení zisku, což bylo nereálné, což obvinění již v době uzavírání pojistných smluv věděli, kdy prvotní pojistné bylo hrazeno za pojištěnce jednak z dříve vyplacených provizí pojišťoven, popř. z prostředků, které mohla generovat tato „pyramida-letadlo XY, či XY“, příp. jim bylo slibováno, že pojistné hradit vůbec nemusí, přičemž všechny tyto smlouvy byly ze stran poškozených pojišťoven stornovány z důvodů nehrazení dalšího pojistného a to před datem jejich smluvního trvání. Z povahy věci plyne, že jednotlivé poškozené pojišťovny k uzavření smluvních vztahů, na jejichž podkladě pak obvinění buď sami či prostřednictvím dalších osob coby zprostředkovatelů jednali, přistupovaly v očekávání realizace úkonů, které vyústí v uzavření řádných smluv s pojištěnci majícími skutečný zájem o získání nabízeného produktu, jejichž přímým důsledkem (hrazení sjednaného pojistného) budou pozitivní změny v jejich majetkové sféře. Výsledky důkazního řízení však vedou k závěru, že zcela jinak k tomu přistoupili obvinění. Ti byli naopak vedeni snahou o vlastní obohacení, postupovali zcela v rozporu se zájmy pojišťoven, a tímto jednáním jim způsobili škodu. Hledali totiž klienty pro uzavření pojišťovacích smluv mezi zájemci o práci, a nikoli zájemci o pojištění. Uzavírání smluv s takovými osobami, u nichž bylo zcela nereálné, že by pojistné hradili, představovalo uvádění pojišťoven v omyl za účelem obohacení sebe anebo jiného.
Důvodné námitky obviněných
Námitku obviněných M. P., J. V. a V. J. obsaženou v dovolání, že skutková zjištění, že všechny smlouvy uvedené pod bodem 1) jsou spojeny se systémem XY a XY – nemají oporu v provedeném dokazování, Nejvyšší soud po přezkoumání shledal důvodnou.
Jak konstatoval odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku, právě výpovědi zprostředkovatelů uzavírání pojistných smluv, působících v L. F. a F. a dodatečná vyjádření poškozených pojišťoven nahrazují nutnost výslechu všech pojištěnců, jak se toho někteří obvinění domáhali. Dále uvedl, že svědecké výpovědi uvedené v rozsudku soudu prvního stupně spolehlivě usvědčují obviněné ze spáchání trestné činnosti vyjádřené ve skutkovém ději a tomu korespondují i písemné důkazy provedené soudem prvního stupně.
Soud prvního stupně měl k dispozici i zprávy všech poškozených společností včetně výše vyplacených provizí a také příslušné pojistné smlouvy uzavírané s jednotlivými klienty. Měl i vyčíslení jednotlivých poškozených společností, které vyčíslily škodu, která jim vznikla vyplacením provizí. Důležitými důkazy byl obsah e-mailové korespondence obviněných V. J., M. P. a J. V., jakož i získané údaje k jednotlivým zprostředkovatelům. V rámci svého odvolání obvinění namítali, že některé osoby, které v přípravném řízení byly slyšeny formou úředních záznamů, když se čtením nebyl dán souhlas, nebyly vyslechnuty jako svědci v hlavním líčení.
K tomu odvolací soud konstatoval, že spisový materiál má v základu nyní již 224 svazků, přičemž se zde nachází nejméně osm svazků, kde jsou úřední záznamy policie o tom, že se nepodařilo pojištěnce vůbec kontaktovat, neboť se rekrutují z řad romského obyvatelstva například z XY a jsou neznámého pobytu. Odvolací soud uvedl, že skutečnosti týkající se tzv. toxických smluv byly prokázány jednak výpověďmi zprostředkovatelů, podřízených obviněným J. V. a V. J. a jednak zprávami poškozených organizací, tedy pojišťoven, když po vyplacení provizí buď nebylo pojistné hrazeno vůbec, popřípadě došlo k úhradě několika splátek, což je vyjádřeno pojmem prvotní pojistné, přičemž však u toxických smluv v plné sjednané výši již hrazeno nebylo.
Současně bylo prokázáno, že úhrada několika splátek pojistného za klienty byla učiněna jen v úmyslu, aby byly i nadále vypláceny provize od poškozených pojišťoven z dalších nově předkládaných pojistných smluv, když je tato trestná činnost dostatečně prokázána i za situace, kdy všichni pojištěnci slyšeni nebyli, když soud prvního stupně některé výslechy pojištěnců, které se podařilo ztotožnit a nalézt, v rámci hlavního líčení provedl. Tito svědci slyšení nalézacím soudem potvrdili, že životní pojistky uzavřeli hlavně z důvodu vstupu do systému XY, neboť trpěli finanční nouzí a chtěli si přivydělat, přičemž jim bylo slíbeno, že nebudou hradit pojistné.
Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že se spokojil se zjištěními, která byla shromážděna v rámci přípravného řízení a neověřil si u poškozených společností, zda v obžalobě, pokud jde o toxické smlouvy (které byly plně převzaty z obžaloby v rámci rozsudku soudu prvního stupně) se nenacházejí smlouvy, které například nadále trvají a rovněž si neověřil, zda smlouvy uvedené v popisu skutkového děje pod body 1) až 5) výroku napadeného rozsudku byly skutečně ukončeny ze strany poškozených pojišťoven z toho důvodu, že nedošlo k hrazení pojistného a rovněž si nezjistil, což namítali obvinění v rámci odvolání, jaká byla výše prvotně uhrazeného pojistného.
Zde je třeba uvést, že jak soud prvního stupně, tak odvolací soud rovněž nezjišťovaly, zda smlouvy uvedené v popisu skutkového děje pod body 1) až 5) výroku napadeného rozsudku, byly pojistníky uzavřeny na základě toho, aby získali přístup do pyramidového systému s názvem XY. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu zjistil, že někteří z pojistníků, jejichž smlouvy jsou konkretizovány pod bodem 1) ve skutkové větě rozsudku odvolacího soudu, pojistné smlouvy vůbec neuzavřeli ani uzavřít nechtěli, o projektu XY či XY nebyli informováni (a nemohl jim tedy být dán žádný příslib ani informace ohledně životního pojištění, ani neměli zájem o vstup do projektu XY).
Nejvyšší soud zjistil, že existuje řada smluv, u kterých pojištěnci uvedli, že smlouvu sami neuzavřeli ani nepodepsali a nic nenasvědčuje tomu, že by tyto osoby měly zájem vstoupit do systému XY, resp. XY. Jedná se např. o osoby uvedené v dovolání obviněného M. P., a to: V. L. (č. l. 21602), Z. L. (č. l. 21613), V. L. (č. l. 21672), D. L. (č. l. 21705), Z. M. (č. l. 21749), J. M. (č. l. 21803) atd., celkově přes 30 osob, které v úředním záznam o podaném vysvětlení uvedly, že smlouvy o pojištění neuzavřely, smlouvy obsahují nepřesné údaje a podpis na smlouvě není jejich. Nejvyšším soudem byly zjištěny i další osoby, které v úředním záznamu o podaném vysvětlení na předložené otázky odpověděly, že pojistné smlouvy neuzavřely – např. A. W. (č. l. 27824), P. W. (č. l. 27840), M. W. (č. l. 27862), J. W. (č. l. 27927), M. Z. (č. l. 27945), L. Z. (č. l. 27962) apod.
V případě těchto osob se jedná o jejich vysvětlení z přípravného řízení, vyžádané ve smyslu § 158 odst. 3 tr. ř. a zachycené na úřední záznam podle § 158 odst. 6 tr. ř. Výslech těchto osob jako svědků však nebyl v řízení proveden a uvedené úřední záznamy o podaném vysvětlení ani nebyly u hlavního líčení provedeny jako důkaz podle § 211 odst. 6 tr. ř. Je třeba zdůraznit, že samotná vysvětlení (nejen) výše uvedených osob podle Nejvyššího soudu mohou mít vliv na závěry rozhodné pro projednávanou věc. Pokud je zde naznačeno, že inkriminované smlouvy nebyly vůbec uzavřeny (tedy ani v souvislosti se vstupem do systému XY, resp. XY), pak by taková skutečnost měla být ověřena, aby skutkové závěry soudů korespondovaly s dosud provedenými důkazy, jak jsou zachyceny v trestním spise. V tomto směru není možné přehlédnout, že soudy učinily svůj závěr o tom, že obvinění naplnili i subjektivní stránku trestného činu v rozsahu uvedeném ve skutkové větě, tedy ohledně všech smluv konkretizovaných ve výroku o vině.
K řádnému zjištění skutkového stavu bude třeba vyhledat všechny osoby, které v rámci podaného vysvětlení uvedly, že smlouvy o životním pojištění neuzavřely a tyto vyslechnout jako svědky k okolnostem uzavření smlouvy o životním pojištění, tedy zda měli o životní pojištění zájem, a dále k tomu, zda byly seznámeny se systémem XY či XY, resp. zda chtěly do tohoto systému vstoupit. V případě, že bude zjištěno, že uvedené osoby neměly o uzavření pojištění zájem, neměly zájem ani o vstup do systému XY, přičemž pojistnou smlouvu neuzavřely, vymykalo by se toto zjištění z popisu skutku uvedeného pod body 1 a 2 rozsudku odvolacího soudu, v němž je uvedeno, že „ … osoby figurující v předložených pojistných smlouvách a návrzích na uzavření pojistných smluv jako pojistníci, případně pojištění, nebudou sami řádně a včas hradit sjednané měsíční pojistné, neboť sami fakticky o pojištění zájem nemají, ale příslušné návrhy pojistných smluv a pojistné smlouvy podepsali jako uchazeči o vstup do pyramidového systému s názvem XY jen proto, aby splnili jednu z podmínek vstupu, a v situaci, kdy jim, i prostřednictvím zprostředkovatelů, ze strany obžalovaných bylo přislíbeno, že měsíční pojistné sami nebudou muset platit …“.
V takovém případě bude nutné zjistit konkrétního pojišťovacího zprostředkovatele, jenž uzavřel předmětnou smlouvu, a následně přezkoumat jeho postup při uzavírání této smlouvy. V tom směru bude potřeba zjišťovat, zda takto „uzavírané“ smlouvy byly součástí systému XY a zda zprostředkovatel figuroval v tomto systému.
Někteří pojišťovací zprostředkovatelé již byli soudem prvního stupně v průběhu hlavních líčení vyslechnuti (např. J. Ch., Š. J., A. H., J. G., L. S.), avšak pouze v souvislosti se způsobem uzavírání pojistných smluv a jejich propojení s provozováním multilevelové hry (tzv. pyramidy) XY a především XY, přičemž se jednalo o obecný popis „nastavení“ a fungování daného systému.
V souvislosti s výše uvedeným však bude nutné zaměřit se na konkrétní smlouvy a v tomto směru vést dokazování. Jednotliví zprostředkovatelé (uvedení u inkriminovaných smluv) musí být řádně vyslechnuti jednak ke skutečnostem týkajících se procesu uzavření předmětných smluv, jednak ohledně vyplacení provize z konkrétní smlouvy (taková skutečnost by měla být snadno ověřitelná právě u pojišťoven, které výplatu provizí evidují) a dále ohledně toho, jak bylo s touto provizí naloženo. Proto bude nutné ověřit, jestli zprostředkovatelé nakládali s provizí z těchto (řádně neuzavřených) smluv tak, že ji (nebo její část) postupovali obviněným v rámci dohodnutého postupu nebo jestli tuto provizi inkasovali a použili sami. V tomto druhém případě by uvedené smlouvy nemohly být součástí skutku, neboť by se skutečně jednalo o excesivní jednání tohoto pojišťovacího zprostředkovatele.
Bylo prokázáno, že obvinění za účelem realizace projektu XY vytvořili síť podřízených – pojišťovacích zprostředkovatelů a také tipařů, kteří plnili stejný úkol, kterým bylo zajištění co největšího počtu zájemců o účast na projektu, potažmo zajištění co největšího počtu zájemců o uzavření pojistné smlouvy, k čemuž byli všichni motivováni vyplácenými provizemi, případně i slibem vyplácených provizí, pokud se jim podaří sehnat další zájemce. Tímto způsobem došlo k uzavření stovek pojistných smluv a následně k výplatě provizí v celkové výši desítek milionů, což je podrobně specifikováno ve výroku rozsudku. Tyto finanční prostředky byly dány k dispozici obviněným (prostřednictvím společností L. F., F. G.), případně byla provize vyžadována od zprostředkovatelů – např. H., H., Z., Ch., a z těchto peněz byly následně vypláceny jednak provize podřízeným zprostředkovatelům, avšak v minimální výši, také odměny množství působících tipařů a také placeno pojistné jednotlivým osobám, které o placení pojistného tímto způsobem měly zájem, což byli prakticky všichni, kteří uzavřeli smlouvu o životním pojištění, kterou ostatně uzavírali ze zcela jiných důvodů a právě proto, že jim bylo přislíbeno placení pojistného. Pokud by bylo na základě dokazování zjištěno, že si zprostředkovatel u těchto nezákonně uzavřených smluv ponechal vyplacené provize pro svou potřebu, skutečně by nebylo možné toto jeho jednání přičítat k tíži obviněným.
Teprve na podkladě dokazování provedeného v tomto rozsahu bude možno spolehlivě zjistit rozsah a povahu uzavřených smluv o životním pojištění a posoudit, nakolik je toto zjištění akceptovatelné ve světle obhajoby obviněných, že jde v daných případech o exces třetích osob, neboť za těchto okolností nebyla bez jakýchkoliv pochybností takováto obhajoba obviněných vyloučena. Při zohlednění provedených důkazů pak soud znovu posoudí otázku trestní odpovědnosti obviněných v těchto případech a následně rovněž výši způsobené škody, neboť tato musí být způsobena v příčinné souvislosti s jednáním popsaným ve výroku o vině.
K opomenutým důkazům
Obvinění v rámci svých dovolání namítli existenci vad ve smyslu opomenutých důkazů, neboť soudy nevyhověly jejich návrhům na doplnění dokazování, když především neprovedly výslechy jimi navrhovaných svědků.
Nejvyšší soud především poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, který v řadě svých rozhodnutí (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, nález Ústavního soudu ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. V nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01 je konstatován závěr plynoucí z ustálené judikatury Ústavního soudu, že „neakceptování důkazního návrhu obviněného lze dle ustálené judikatury Ústavního soudu založit toliko třemi důvody. Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého navržený důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje potřebnou vypovídací potencí. Konečně třetím je nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
Podle zásady volného hodnocení důkazů je na rozhodnutí nalézacího soudu, které skutečnosti považuje za relevantní k dokazování, které z navržených (případně i nenavržených) důkazů provede a jak tyto důkazy následně zhodnotí, přičemž není procesní povinností obecných soudů vyhovět každému důkaznímu návrhu účastníka, neprovedení navrhovaného důkazu proto ještě neznamená, že je řízení jako celek nespravedlivé (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 234/04 a sp. zn. I. ÚS 972/09).
Pokud jde o odůvodnění neprovedení navržených důkazů, soudy nižších stupňů byly důkazní návrhy obhajoby zamítnuty pro nadbytečnost, přičemž ve svých rozhodnutích poskytly odůvodnění svého postupu. Nalézací soud tak učinil v bodě 146 svého rozsudku a odvolací soud v bodě 30 svého rozsudku, v němž vysvětlil, z jakých důvodů části návrhu na doplnění dokazování ze stran obviněných učiněných v obnoveném veřejném zasedání vyhověl, a proč z podstatné části jejich návrhy na doplnění dokazování zamítl.
V návaznosti na to Nejvyšší soud konstatuje následující. Pokud jde o neprovedení některých důkazů, tj. rozsah dokazování, obvinění předložili návrhy na jeho doplnění, které ovšem soudy obou stupňů neopomněly, ale shledaly je nadbytečnými a svůj postoj přiměřeně odůvodnily. S odůvodněním zamítnutí provedení důkazů uvedeným nalézacím soudem, a především soudem odvolacím, by bylo možno souhlasit za situace, kdy by se jednalo o dokazování skutečností, které buďto pro toto posouzení nemají relevanci, nebo byly dostatečně prokázány již jinými provedenými důkazy. Taková situace však v projednávané věci (v souvislosti s pojistníky, jejichž smlouvy jsou konkretizovány ve skutkové větě rozsudku odvolacího soudu, kteří pojistné smlouvy vůbec neuzavřeli ani uzavřít nechtěli, o projektu XY či XY nebyli informováni) nenastala – jak vyplývá z výše uvedeného výkladu stran vad skutkové věty rozsudku odvolacího soudu.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněnými podané dovolání je zčásti důvodné. Napadený rozsudek odvolacího soudu stejně jako rozhodnutí nalézacího soudu jsou zatíženy vadou nesprávného hmotně právního posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), přičemž odstranění konstatované vady však vyžaduje doplnění skutkových zjištění, které si nelze představit bez doplnění dokazování, jež by měl provést soud prvního stupně.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021)
Dovolatelé M. P. a V. J. rovněž uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021).
Obviněný M. P. však ve svém dovolání nijak nespecifikuje a ani blíže neodůvodňuje, který (nezbytný) výrok v rozhodnutích soudů nižších stupňů chybí či který výrok není úplný. S ohledem na toto zjištění Nejvyšší soud připomíná, že je při svém rozhodování vázán jen uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí a předcházejícího řízení z vlastní iniciativy, přičemž odpovídající argumentaci dovolání má zajistit obhájce, jehož prostřednictvím obviněný podává dovolání (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.). Pokud tedy argumentace vztahující se k dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) není obsažena v dovolání obviněného, nemohl se Nejvyšší soud blíže vyjádřit k naplnění tohoto dovolacího důvodu.
Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), který obviněný M. P. rovněž uplatnil ve svém dovolání, nemohl se jím Nejvyšší soud blíže zabývat. Obviněný totiž ve svém dovolání neuvedl žádné konkrétní argumenty, z nichž by bylo možné usuzovat, v čem spatřuje naplnění citovaného dovolacího důvodu.
Obviněný V. J. uvedl, že za neúplný považuje výrok o stanovení výše škody s tím, že u jednotlivých smluv není uvedeno jméno zprostředkovatele, který smlouvu uzavíral, částka pojistného a kolik měsíčních splátek bylo na jednotlivou pojistnou smlouvu uhrazeno tak, aby byla prokázána příčinná souvislost mezi výší způsobené škody a jednáním dovolatele.
K použití dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) Nejvyšší soud připomíná, že spočívá ve dvou alternativách. Podle první z nich je tento dovolací důvod naplněn, pokud v rozhodnutí určitý výrok chybí, tj. nebyl-li vůbec učiněn, ač se tak mělo stát. Podle druhé alternativy jde o případ, když konkrétní výrok sice byl učiněn, ale není úplný, protože neobsahuje některou z podstatných zákonných náležitostí (viz např. náležitosti rozsudku podle § 120 tr. ř.).