5 Tdo 1068/2024

5 Tdo 1068/2024-1409

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 1. 2025 o dovoláních, která podali obvinění 1. D. H., a obviněný 2. M. F., rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. 8 To 51/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 8 T 94/2021, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných D. H. a M. F. odmítají.

1. Okresní soud v Tachově (dále též jen „soud prvního stupně“) v pořadí prvním rozsudkem ze dne 10. 8. 2022, sp. zn. 8 T 94/2021, uznal obviněné D. H. a M. F. vinnými zločinem neoprávněného provozování hazardní hry podle § 252 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za tento zločin byl obviněnému D. H. podle § 252 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody ve výměře 2,5 roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl tomuto obviněnému uložen i peněžitý trest v počtu 300 denních sazeb s výší jedné denní sazby 10 000 Kč. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku byl tomuto obviněnému uložen rovněž trest propadnutí věcí, a to finanční hotovosti ve výši 104 440 Kč (zajištěné v níže uvedených technických herních zařízeních, popř. pocházejících z těchto zařízení). Dále byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku tomuto obviněnému uložen i trest propadnutí věci, herních zařízení, která jsou v rozsudku blíže konkretizována. Podle § 70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl tomuto obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti ve výši 207 000 Kč, 13 580 Euro a 820 USD, ve výši 338 000 Kč, ve výši 2 353 800 Kč, 5 115 Euro a 121 USD (zajištěné při domovní prohlídce). Obviněnému M. F. byl podle § 252 odst. 2 tr. zákoníku za výše uvedený zločin uložen trest odnětí svobody ve výměře 2,5 roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl tomuto obviněnému uložen i peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb s výší jedné sazby 1000 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo obviněnému povoleno zaplatit peněžitý trest v měsíčních splátkách po 10 000 Kč pod ztrátou výhody splátek.

2. K odvolání obviněných Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 4. 4. 2023, sp. zn. 8 To 17/2023, podle § 258 odst. 1 písm. a), b) a c) tr. ř. zrušil tento rozsudek soudu prvního stupně a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

3. Následně soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. 11. 2023, sp. zn. 8 T 94/2021, uznal obviněné D. H. a M. F. vinnými zločinem neoprávněného provozování hazardní hry podle § 252 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za tento zločin byl obviněnému D. H. podle § 252 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr.

zákoníku byl rovněž tomuto obviněnému uložen peněžitý trest v počtu 300 denních sazeb s výší jedné denní sazby 10 000 Kč. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti 104 440 Kč (zajištěné v technických herních zařízeních, popř. pocházejících z těchto zařízení konkretizovaných ve výroku o vině). Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl tomuto obviněnému rovněž uložen trest propadnutí věcí, a to 9 kusů technických herních zařízení (v rozsudku blíže konkretizovaných).

Podle § 70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl tomuto obviněnému uložen i trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti ve výši 207 000 Kč, 13 580 Euro a 820 USD, ve výši 338 000 Kč, ve výši 2 353 800 Kč, 5 115 Euro a 121 USD (zajištěné při domovní prohlídce). Obviněnému M. F. byl podle § 252 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr.

zákoníku byl tomuto obviněnému uložen peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb s výší jedné denní sazby 1000 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo obviněnému povoleno zaplatit peněžitý trest ve splátkách po 10 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek.

4. Na základě odvolání obou obviněných odvolací soud rozsudkem ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. 8 To 51/2024, podle § 258 odst. 1 písm. a), b) a d) tr. ř. zrušil tento rozsudek soudu prvního stupně a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu sám rozhodl o vině obou obviněných zločinem neoprávněného provozování hazardní hry podle § 252 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Podle § 252 odst. 2 tr. zákoníku pak uložil obviněnému D. H. trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu 3 let. Dále tomuto obviněnému podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil peněžitý trest v počtu 300 denních sazeb s výší denní sazby 10 000 Kč, celkem ve výši 3 000 000 Kč. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku rovněž tomuto obviněnému uložil trest propadnutí věci, a to finanční částky 70 240 Kč. Obviněnému M. F. podle § 252 odst. 2 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu 3 let. Dále tomuto obviněnému podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložil peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb s výší denní sazby 1 000 Kč, celkem ve výši 100 000 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo obviněnému povoleno zaplatit peněžitý trest ve splátkách po 10 000 Kč měsíčně vždy ke dvacátému dni příslušného měsíce pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jediné z nich. Konečně bylo rozhodnuto i podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku o zabrání technických herních zařízení včetně příslušenství specifikovaných v tomto rozsudku.

5. Skutek, jímž byli obvinění uznáni vinnými, je podrobně popsán v rozsudku odvolacího soudu a je účastníkům řízení dostatečně znám. Pro rozhodnutí o dovoláních obviněných není nezbytné jej znovu v tomto rozhodnutí opakovat.

II. Dovolání obviněných

6. Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba obvinění řádně a včas dovolání prostřednictvím svých obhájců.

a) Dovolání obviněného D. H.

7. Obviněný D. H. uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolatel namítl nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu, neboť nebyl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Soud prvního stupně podle dovolatele ve svém v pořadí druhém rozsudku opětovně rozhodl o jeho vině, byť se důkazní stav ve věci po zrušujícím rozhodnutí odvolacího soudu nijak nezměnil. Obviněný popřel, že by věděl, že provoz předmětných technických herních zařízení není vykazován v systému IS AISG Ministerstva financí. Rovněž nezajistil to, že v tomto systému nebyla hra na nich vykazována. Znovu ve shodě se svojí dosavadní obhajobou namítl, že neumožňoval hazardní hru na těchto zařízeních třetím osobám, neobstaral uvedená technická herní zařízení a neumístil je v provozovně Casino XY na adrese XY. V tomto směru skutkové závěry soudů nižších stupňů označil za absurdní.

8. Obviněný zdůraznil, že svědek P. M., který kasino koupil, mu zamlčel, že provoz předmětných technických zařízení není vykazován v systému Ministerstva financí. Pokud odvolací soud poukázal na skutečnost, že přes kamery sledoval provoz kasina a hry na automatech, pak tato skutečnost neprokazuje naplnění znaků zločinu, jímž byl uznán vinným. Ani přehledy tržeb z výherních hracích automatů, které mu zasílal obviněný M. F., jeho vinu neprokazují, neboť pouze předal tomuto spoluobviněnému vypracovanou tabulku s čísly hracích automatů, kterou mu dal P.

M., přičemž právě on zajišťoval převoz a instalaci technických zařízení, která se jevila jako standardní, což potvrdila i řada kontrol z Generálního ředitelství cel (dále jen „GŘC“) i svědectví M. S., pracovníka GŘC. O nelegálním zapojení automatů mimo systém IS AISG se obviněný dozvěděl až po provedení domovní prohlídky ve svém bydlišti. Teprve tehdy mu byla vysvětlena i tabulka, do které spoluobviněný M. F. zapisoval údaje o stavu počítadel předmětných technických herních zařízení. Dovolatel zdůraznil, že odvolací soud nesprávně hodnotil zasílaní tabulek na jeho e-mail obviněným M.

F. a jím údajné následné zasílání tabulek obchodní společnosti Virin Trade, s. r. o. Z dlouhodobé spolupráce měla totiž obchodní společnost Virin Trade, s. r. o., zaznamenaný komunikační e-mail XY@seznam.cz. Obviněný odmítl, že by z této či jiné adresy jím obsluhované docházelo k zasílání přehledů tržeb, natož odlišných od zasílaných tržeb spoluobviněným M. F., který mu tabulky posílal ze své vůle, neboť si myslel, že je obviněný D. H. bude chtít pro stanovení své provize. Přitom obchodní společnost Virin Trade, s.

r. o., ani jiní právní předchůdci poskytovatele licence od něj přehled tržeb nedostávali. Tyto přehledy tržeb se k poskytovatelům licence dostávaly přímo z daného technického herního zařízení, nezávisle na obviněných či jiných osobách. Vzhledem k uvedenému obviněný dovodil, že se nemohl dopustit tvrzené trestné činnosti v úmyslu přímém, jak dovodily soudy nižších stupňů. Dovolatel v této souvislosti dodal, že nevěděl o rozdílnosti výkazů tržeb jednotlivých technických herních zařízení, což je podle něj základní skutkové zjištění, které je určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným.

V rozhodné době pouze vykonával funkci provozního kasina, neboť s touto činností měl zkušenosti. Za to pobíral mzdu a náležel mu podíl na zisku po dobu této funkce. V této souvislosti dovolatel namítl, že řada důkazů nasvědčovala závěru, že on ani žádný jiný zaměstnanec kasina neměl ponětí o tom, že technická herní zařízení v kasinu nejsou vedena v systému IS AISG Ministerstva financí. Pachatelem musela být jiná osoba, s největší pravděpodobností svědek P. M. Dovoláním napadený rozsudek přitom nevysvětlil, proč by měl být P.

M. jen tzv. bílým koněm, když měl páchat prakticky totožnou trestnou činnost v Praze, za což byl odsouzen. Navíc se P. M. ve své výpovědi k trestné činnosti doznal. I v tomto smyslu je podle dovolatele napadený rozsudek neúplný a nepřezkoumatelný.

9. Podle přesvědčení obviněného měly soudy nižších stupňů aplikovat zásadu „in dubio pro reo“. V této souvislosti poukázal na rozhodovací praxi Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva. Pokud se trestné činnosti mohla dopouštět jiná osoba než on, pak v souladu s touto zásadou neměl být uznán vinným. Závěry soudů nižších stupňů jsou podle dovolatele logické pouze z pohledu těchto soudů, nejsou přezkoumatelné, nelze z těchto úvah dovodit dostatečnou důkazní podloženost skutkových závěrů, která by vedla k jeho odsouzení. Nebylo totiž podle dovolatele dostatečně prokázáno, že by jemu za vinu kladenou trestnou činnost spáchal právě on.

10. Vady odsuzujícího rozsudku odvolacího soudu obviněný spatřoval nejen v otázce prokázání jeho viny, ale i ve stanovených trestech, neboť napadené rozhodnutí je v tomto směru rovněž zcela nepřezkoumatelné. Obviněný poukázal na argumentaci uplatněnou v prvním (kasačním) rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž doplňovaným dokazováním se podle jeho názoru důkazní situace nezměnila, nelze jej proto odsoudit za jednání, kterého se nedopustil.

11. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. za použití § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, a tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.

b) Dovolání obviněného M. F.

12. Obviněný M. F. uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž namítl, že rozhodná skutková zjištění soudů nižších stupňů, která jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.

13. Obviněný podrobně popsal dosavadní průběh řízení ve věci a rovněž namítl, že odvolací soud jej uznal vinným, ačkoli se na základě doplněného dokazování provedeného po prvním kasačním rozhodnutí odvolacího soudu skutkový stav nezměnil. Podle tohoto dovolatele skutková zjištění přijatá soudy nižších stupňů neodpovídají výsledkům provedeného dokazování, z něhož podle něj nevyplývá závěr, že měl vědomí o tom, že provoz technických zařízení není vykazován v systému IS AISG Ministerstva financí. Závěr o jeho vědomí o páchání trestné činnosti totiž nelze učinit pouze z toho, že předával finanční hotovost z technických herních zařízení spoluobviněnému D. H., neboť při tomto jednání nijak nerozlišoval, o jaké výherní hrací automaty se jedná. Jeho vinu soudy nižších stupňů dovodily z přehledů tržeb z výherních hracích automatů, které posílal spoluobviněnému D. H. Takto však jednal na pokyn P. M. způsobem, který mu P. M. určil. Odvolací soud podle dovolatele nepřihlédl k tomu, že vůbec nekomunikoval s obchodní společností Virin Trade, s. r. o., a neměl povědomí o tom, že přehledy příjmů této společnosti zasílané jsou odlišné od přehledu příjmů, které on zasílal spoluobviněnému D. H. Závěr o jeho vině nelze podle dovolatele učinit ani z komunikace, kterou vedl se spoluobviněným, neboť ta se týkala běžného provozu kasina, což byla náplň jeho práce. Z dokazování tedy podle obviněného ani nevyplynulo, kdo výherní hrací automaty obstaral a zajistil, že jejich provoz nebyl vykazován v systému IS AISG, ani skutečnost, že věděl, že předmětných 9 technických hracích zařízení není na tento informační systém Ministerstva financí napojeno. Tento závěr nelze totiž dovodit ani z toho, že finanční hotovost předával obviněnému D. H., neboť nijak nerozlišoval, z jakého automatu předávaná částka pochází.

14. Dále dovolatel namítl, že kontrolou celních orgánů bylo zjištěno, že pouze dne 18. 8. 2020 nebylo vykázáno napojení technických herních zařízení na systém IS AISG. Jeho úmyslné zavinění by přitom mělo pokrývat celé období od 1. 12. 2019 do 18. 8. 2020, v němž se měl podle soudů nižších stupňů dopouštět předmětné trestné činnosti. Odvolací soud jeho úmyslné zavinění po celé toto období pouze předpokládá, aniž by tento předpoklad byl důkazně prokázán. Učiněná skutková zjištění soudů nižších stupňů proto neodpovídají výsledkům provedeného dokazování a došlo k porušení zásady, že skutkový stav věci musí být zjištěn bez důvodných pochybností.

15. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

III. Vyjádření k dovolání

16. K dovolání obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).

17. Podle přesvědčení státního zástupce jsou dovolání obou obviněných zjevně neopodstatněná, neboť dovolatelé jen opakují námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy nižších stupňů dostatečně a správně vypořádaly.

18. Žádnému dovolacímu důvodu podle státního zástupce neodpovídají námitky dovolatelů, v nichž poukazují na kasační usnesení odvolacího soudu, které si obvinění vyložili tak, že z něj vyplývá nemožnost uznat je vinnými na podkladě dosud provedených důkazů s tím, že po vrácení věci soudu prvního stupně a doplnění dokazování se zjištěný skutkový stav podle jejich přesvědčení nezměnil. Procesní vady, které odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, spočívaly v neúplnosti provedeného dokazování a dále v nepřezkoumatelnosti jeho rozhodnutí z důvodu nedostatečného odůvodnění skutkových zjištění, tj. že se plně nevypořádal s obhajobou obviněných a se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Z těchto důvodů vznikly pochybnosti o správnosti skutkových závěrů, proto odvolací soud označil první rozsudek soudu prvního stupně za částečně neúplný či nejasný. Nikde ovšem v odůvodnění tohoto kasačního rozhodnutí nelze nalézt byť jen náznak úvahy, že by dosud zjištěné skutkové okolnosti vylučovaly opodstatněnost podezření ze spáchání předmětného úmyslného trestného činu, či že by dokonce měly vést ke zproštění obžaloby a uznání viny by přímo vylučovaly. Stejně tak je nutno podle státního zástupce jako zcela nedůvodný odmítnout názor, že by usnesení odvolacího soudu stanovilo premisu, že žádný provedený důkaz neprokazuje úmysl obviněných spáchat trestný čin. V této souvislosti poukázal státní zástupce na bod 36. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.

19. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který uplatnili oba obvinění, státní zástupce uvedl, že dovolatelé pouze vyjádřili svoji nespokojenost se skutkovými zjištěními, jež na podkladě provedených důkazů a plně v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů soudy nižších stupňů přijaly. Dovolatelé pak na podkladě vlastního, velmi kusého a blíže nezdůvodněného přehodnocení vybraných důkazů (např. přehledu tržeb z výherních hracích automatů zasílaného obviněným M. F.

obviněnému D. H., záznamu komunikace mezi obviněnými, části výpovědi svědka M. S., pracovníka GŘC, zjevně vytržené z kontextu a nezohledňující další svědkem uváděné skutečnosti), zcela izolovaného od vzájemných souvislostí vyplývajících z celé řady dalších důkazů, odmítli dílčí skutkové závěry soudů nižších stupňů (zjištění stran toho, kdo zajistil a obstaral předmětná technická herní zařízení, která nebyla napojena do systému IS AISG, dále zjištění ohledně skutečného obsahu a podstaty zachycené komunikace mezi obviněnými, zjištění o předávání hotovosti z tržeb obviněným M.

F. obviněnému D. H., zjištění, že obviněný D. H. sledoval odjinud provoz kasina a hry na automatech umístěných v podniku) s tím, že tyto závěry samy o sobě nic neprokazují. Takto následně dovolatelé dovodili, že závěry obhajoby o nemožnosti úmyslného páchání předmětné trestné činnosti, která jim byla kladena za vinu, nelze zpochybnit a nebyla prokázána jejich vědomost, že provoz konkrétních ve výroku uvedených technických herních zařízení v kasinu byl off-line a v systému IS AISG nebyl vykazován.

Státní zástupce zdůraznil, že obvinění neargumentovali v intencích zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními, která by byla určující pro naplnění skutkové podstaty posuzovaného zločinu, a důkazy, na jejichž podkladě soudy přijaly své závěry. V této souvislosti odkázal na závěry přijaté soudy nižších stupňů, s nimiž se ztotožnil. Námitky obviněných pak označil za prosté přehodnocování důkazů, které nemá prostor v dovolacím řízení. Navíc obvinění zčásti předložili tvrzení, která se skutečným obsahem důkazů nekorespondují (např. doznání P.

M.). Dodal, že provedeným dokazováním byla vyvrácena skutková verze obviněných, že dovolatelé zajišťovali pouze provozní činnost kasina bez znalosti skutečných reálií a postupů zavedených v kasinu, a především že nevěděli, že provoz devíti technických herních zařízení konkretizovaných ve výroku o vině, je uskutečněn bez dálkového on-line přenosu dat do informačního systému IS AISG Ministerstva financí.

20. Námitku obviněného D. H., že nedošlo k naplnění subjektivní stránky předmětného zločinu, lze sice podle státního zástupce formálně podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nicméně tato námitka je obviněným uplatňována nepřípustným způsobem, neboť vychází z jiných skutkových zjištění, k nimž soudy ve svých rozhodnutích nedospěly. Odmítal-li tento obviněný úmyslné spáchání trestné činnosti, činil tak na základě tvrzení o neprokázání své vědomosti o rozdílnosti ve výkazech tržeb z výherních hracích přístrojů a dále s poukazem na to, že tato výherní hrací zařízení neobstaral a již vůbec nezajišťoval úmyslně jejich provoz. V projednávané věci však výsledky provedeného dokazování prokázaly pravý opak těchto tvrzení dovolatele.

21. Státní zástupce se ztotožnil se závěrem soudů nižších stupňů, že není pochyb o společném úmyslu obou obviněných (jednajících ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku) způsobem uvedeným v § 252 odst. 1 tr. zákoníku porušit zájem chráněný tímto ustanovením tím, že budou společně provozovat technická herní zařízení, u nichž nebyl zajištěn obligatorní online přenos herních a finančních dat do systému IS AISG spravovaného Ministerstvem financí. Způsob provedení činu jasně dokládá vinu obou obviněných, neboť obviněný D. H. záměrně přesunul technická herní zařízení napojená na systém IS AISG do za tímto účelem nově pronajatých skladovacích prostor, aby se uvolnilo místo pro instalaci jiných technických herních zařízení, označených shodně, ovšem nepřipojených na systém IS AISG, která byla následně provozována off-line, jakož i umožnění hry na nich zákazníkům Casina XY. Takto nelegálně provozované výherní hrací přístroje pak byly pod stálým vizuálním dohledem obviněného D. H. a byly obsluhovány obviněným M. F., který z nich vybíral tržby, které evidoval ve formě tabulek o zisku s odlišným barevným označením off-line automatů. Inkasovaná hotovost z těchto zařízení byla předávána obviněným M. F. obviněnému D. H., u něhož nejméně část těchto finančních prostředků byla nalezena. Obvinění si tedy byli dobře vědomi, že provozují předmětná zařízení bez splnění podmínek pro jejich legální provoz a bez povolení, které k jejich provozování je právní úpravou vyžadováno. Vzhledem k tomu státní zástupce uzavřel, že se obvinění předmětného jednání dopustili v úmyslu přímém, neboť oba obvinění o nelegálním provozování technických herních zařízení věděli. V důsledku tohoto závěru si podle státního zástupce byli i vědomi toho, že provozováním takovýchto zařízení bez povolení nutně naplní veškeré znaky trestného činu, kterým byli uznáni vinnými. Obvinění tedy věděli, že svým jednáním poruší zájem společnosti na regulaci provozování těchto přístrojů (loterií a jiných podobných her). Za této situace obvinění také museli jedině chtít, neboť i navzdory znalosti všech rozhodných okolností nutných z hlediska naplnění zákonných znaků uvedených v § 252 odst. 1 tr. zákoníku konali ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí popsaným způsobem.

22. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná.

IV. Posouzení důvodnosti dovolání

a) Obecná východiska

23. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.

24. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale výhradně na základě některého z taxativně vymezených důvodů v § 265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v § 265b odst. 2 tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl v dovolání označen, ale je třeba, aby konkrétní námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly. V opačném případě, tj. pokud obsahem dovolání je pouze formální odkaz na některý z vyjmenovaných dovolacích důvodů, aniž by bylo možné podřadit uplatněné výhrady takovému důvodu či důvodům, Nejvyšší soud dovolání zpravidla odmítne podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod T 420 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha; usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 68/11).

25. Obvinění opřeli svá dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a obviněný D. H. rovněž o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

26. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento dovolací důvod dopadá na případy, v nichž soudy nižších stupňů pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených s právem na spravedlivý proces, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. V úvahu přicházejí tři základní situace, v nichž je tento dovolací důvod naplněn, a to opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, a okolnost, že skutková zjištění nemají návaznost na výsledky provedeného dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Jedná se o situace, v nichž se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Je třeba mít na paměti, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

27. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán za předpokladu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou citovaného dovolacího důvodu je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Je tomu tak zejména v případě, že skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo

nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad pro závěr o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Na základě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat správnost a úplnost skutkového stavu podle § 2 odst. 5 tr. ř. či prověřovat zákonnost provedeného dokazování ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. jakožto otázek práva procesního. Nejvyšší soud se tak nemůže odchýlit od skutkového zjištění učiněného v předcházejícím řízení. Není oprávněn nahrazovat činnost soudů nižších stupňů a zjištěným skutkovým stavem je vázán (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).

b) K dovolacím námitkám obviněných

28. K samotné povaze dovolacích námitek Nejvyšší soud předně konstatuje, že v zásadě jde pouze o opakování obhajoby obviněných z předchozích stadií trestního řízení, se kterou se již soudy nižších stupňů náležitým způsobem vypořádaly, jak správně uvedl již státní zástupce ve svém vyjádření. Lze rovněž přisvědčit státnímu zástupci, že obvinění v dovolání vznesli prakticky jen námitky, které svým obsahem vůbec nebyly způsobilé naplnit uplatněné dovolací důvody. Námitky obou dovolatelů jsou jen polemikou se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů. Obvinění pouze pokračují ve své obhajobě uplatněné již před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení a předkládají svoji verzi skutkového stavu, která je odlišná od správných a řádně zdůvodněných závěrů soudů nižších stupňů. V tomto směru je třeba připomenout, že dokazování je doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání.

29. Za námitku ryze procesního charakteru, a tedy nepodřaditelnou pod obviněnými uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., ale ani žádné jiné dovolací důvody, je nutno vyhodnotit tvrzení obviněných, že soudy nižších stupňů hodnotily důkazy v jejich neprospěch a že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou „in dubio pro reo“. K tomuto lze uvést, že v postupu soudu prvního stupně a soudu odvolacího není možno spatřovat namítané porušení této zásady, neboť odlišné hodnocení důkazů obžalobou a obhajobou nezakládá bez dalšího porušení této zásady (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1358/2015). Aplikace této zásady přichází v úvahu za situace, pokud není možné žádným dokazováním odstranit pochybnosti o skutkové otázce podstatné pro rozhodnutí soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1475/2016). Pouhé odlišné hodnocení obviněných nepostačuje pro závěr o pochybení soudů při hodnocení provedených důkazů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 3 Tdo 461/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017). Nelze opomenout, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř., a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněnými zvolený ani žádný jiný dovolací důvod.

30. Jak již bylo zmíněno, obvinění napadali především proces dokazování, zejména způsob hodnocení důkazů soudy nižších stupňů a na jeho základě i proces utváření závěrů o proběhlém skutkovém ději, a to i z hlediska závěrů o naplnění znaku subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu neoprávněného provozování hazardní hry podle § 252 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Z těchto svých výhrad pramenících z izolovaného hodnocení jen některých provedených důkazů pak obvinění dovozovali, že skutek kladený jim za vinu nebyl prokázán, resp. nebyly zjištěny příslušné znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu. Uvedenými námitkami tak brojili především proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů a v dovoláních předkládali vlastní verzi skutkového děje, kterou žádali právně posoudit, což jsou námitky v zásadě neodpovídající dovolacím důvodům, jak již bylo uvedeno shora. Nejvyšší soud totiž není další (třetí) soudní instancí s plnohodnotným přezkumem závěrů soudů nižších stupňů, takto jeho role v trestním řízení nebyla koncipována, na tom nic nezměnil ani dovolací důvod nyní uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obvinění shodně uplatňovali.

31. Nejvyšší soud na shora vymezený okruh námitek obviněných ohledně skutkového stavu, rozsahu dokazování, použitelnosti jednotlivých důkazů a případně dalších ryze procesních výhrad nahlížel ve světle judikatury Ústavního soudu, přitom nezjistil ani porušení základních práv obviněných, a to ani práva na spravedlivý proces. Dovolací soud přitom interpretoval a aplikoval uvedené podmínky připuštění zmíněných dovolacích námitek tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou a Listinou, a v neposlední řadě též judikaturou Ústavního soudu (srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášené jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněné pod st. č. 38/14 ve svazku č. 72 na str. 599 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). V daném případě však žádný nesoulad, natožpak extrémní, mezi důkazy vyplývajícími z provedených důkazních prostředků a na jejich základě dovozeným skutkovým stavem neshledal. Soudy nižších stupňů se posuzovanou věcí řádně zabývaly, provedly dokazování v potřebném rozsahu a na podkladě jeho výsledků mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, resp. rozsudku odvolacího soudu. Skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností. V projednávané věci mají skutková zjištění soudů zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudy nižších stupňů hodnoceny dostatečným způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.

32. Nelze ani přisvědčit námitkám obviněného D. H., které podřadil pod dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., že v jeho případě nebyla naplněna subjektivní stránka předmětného zločinu neoprávněného provozování hazardní hry podle § 252 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, když tvrdil, že mu nebylo prokázáno úmyslné zavinění. Nutno připomenout, že i tato námitka byla dovolatelem uplatněna již v předchozím odvolání, přičemž v této souvislosti lze poukázat na závěry soudů nižších stupňů (srov. zejména bod 41. odůvodnění v pořadí druhého rozsudku soudu prvního stupně, bod 45. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

33. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že přečinu neoprávněného provozování hazardní hry podle § 252 odst. 1 tr. zákoníku se dopustil ten, kdo neoprávněně provozoval, organizoval, propagoval nebo zprostředkovával hazardní hru. Objektem trestného činu podle § 252 tr. zákoníku je zájem na dodržování státní regulace provozování hazardních her. Hazardní hrou se podle § 3 odst. 1 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o hazardních hrách“), rozumí hra, sázka nebo los, do nichž sázející vloží sázku, jejíž návratnost se nezaručuje, a v nichž o výhře nebo prohře rozhoduje zcela nebo zčásti náhoda nebo neznámá okolnost. Přitom § 3 odst. 2 zákona o hazardních hrách uvádí taxativní výčet druhů hazardních her. Skutková podstata tohoto trestného činu obsahuje více alternativ jeho spáchání (neoprávněný provoz, neoprávněné organizování, neoprávněné propagování nebo neoprávněné zprostředkování hazardní hry). Provozováním hazardní hry se podle § 5 zákona o hazardních hrách rozumí vykonávání činností spočívajících v uskutečňování hazardní hry se záměrem dosažení zisku, zejména příjem sázek a vkladů do hazardní hry, výplata výhry, další činnosti organizačního, finančního a technického charakteru související s uvedením hazardní hry do provozu a se zajištěním vlastního provozu, jakož i činnosti potřebné pro ukončení a vypořádání hazardní hry (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 5 Tdo 512/2018). Podle § 85 a násl. zákona o hazardních hrách podléhají hazardní hry (až na tombolu a turnaj malého rozsahu) povolení Ministerstva financí.

34. Oprávněnost (resp. opačně i neoprávněnost) provozování hazardní hry je třeba zkoumat z hlediska podmínek uvedených v zákoně o hazardních hrách a na jeho základě vydaných povolení u příslušných druhů hazardních her Ministerstvem financí (jde-li o základní povolení), případně i obecním úřadem (jde-li o umístění herního prostoru). Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl ve smyslu § 13 odst. 2 tr. zákoníku, který musí zahrnovat i znak „neoprávněně“ (k tomu srov. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 3309, marg. č. 5.).

35. V projednávané věci dospěly soudy nižších stupňů k závěru, že v průběhu řízení bylo prokázáno, že obviněný D. H. v inkriminovaném období provozoval a řídil hernu Casino XY a obviněný M. F. pak pro něj fakticky chod herny zajišťoval. V létě 2019 obviněný D. H. převedl oficiálně hernu na P. M., který vystupoval v pozici tzv. „bílého koně“, neboť fakticky nadále činnost Casina XY řídil a majetkový prospěch z jeho činnosti měl obviněný D. H., který stále jednal a rozhodoval jako šéf a majitel podniku. Ostatně byl to i on, kdo pronajal prostor ke skladování (online) automatů. Obviněný M. F. mu podle obsahu hovorů vedených mezi dovolateli nosil zisky pocházející z tohoto podnikání, obviněný D. H. rozhodoval o penězích, tedy samozřejmě v jeho prospěch byly tyto (offline) automaty nainstalovány, on byl také stále vlastníkem a provozovatelem podniku. S přihlédnutím k fotografii z října 2019 s dodávkovým vozidlem se zapnutými offline automaty soud považoval za vyloučené, aby do herny ve prospěch obviněného D. H. někdo tyto automaty nainstaloval bez jeho vědomí. Obvinění podle hovorů automaty rozlišovali (naše bedny), posílali si výkazy se ziskem s rozdělenými automaty a červeně označovali ty nelegální. Obviněný M. F. pak zcela nepochybně o uvedeném nejméně věděl, neboť právě on vybíral tržby a zpracovával tabulky o zisku, v nichž vyznačoval offline automaty, tržbu pak předával obviněnému D. H. v hotovosti. Vzhledem k uvedenému soudy dovodily, že se stal předmětný skutek a dopustili se jej právě obvinění, kteří provozovali (bez povolení) výherní hrací přístroje, u nichž nebyl zajištěn obligatorní online přenos herních a finančních dat do systému provozování hazardních her spravovaným Ministerstvem financí. S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud nemohl přisvědčit obviněnému D. H., že jeho jednáním nebyla naplněna subjektivní stránka stíhaného zločinu. Naopak se musel ztotožnit s názorem soudů nižších stupňů, že učiněnými skutkovými zjištěními bylo v průběhu řízení bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že obviněný o umístění výherních hracích přístrojů v herně a jejich nelegálním provozování věděl, resp. věděl, že svým jednáním poruší zájem společnosti na regulaci provozování těchto přístrojů a tento svým jednáním porušit chtěl. Pochyb přitom není ani o časovém vymezení skutku, pro který byli obvinění stíháni, neboť doba neoprávněného provozování těchto devíti technických herních zařízení byla provedeným dokazováním správně vymezena od instalace těchto zařízení v Casinu XY až do dne provedení kontroly celních orgánů.

V. Závěrečné shrnutí

36. Obvinění D. H. a M. F. v projednávané věci uplatnili námitky, které již uplatňovali v předcházejících fázích tohoto trestního řízení před soudy nižších stupňů, které se s nimi věcně správně a argumentačně přesvědčivě vypořádaly. Takto uplatněné námitky vůbec neodpovídaly uplatněným dovolacím důvodům ani žádným jiným dovolacím důvodům uvedeným v § 265b odst. 1 tr. ř. S ohledem na tuto skutečnost proto Nejvyššímu soudu nezbylo, než podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obou obviněných odmítnout. O dovolání obviněných bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a Nejvyšší soud tak mohl učinit na podkladě trestního spisu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 8. 1. 2025

JUDr. Bohuslav Horký předseda senátu