5 Tdo 1178/2021

5 Tdo 1178/2021-28423

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 6. 2023 o dovoláních, která podali obvinění 1. Ing. Daniel Brzkovský, nar. 17. 4. 1968 v Praze, trvale bytem Jívanská 647/10, Praha 9 – Horní Počernice, a 2. Ing. Klára Fenstererová, nar. 26. 5. 1975 v Praze, trvale bytem Na Požárech 993/39, Čelákovice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2021, sp. zn. 4 To 31/2021, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 6/2015, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Ing. Daniela Brzkovského a Ing. Kláry Fenstererové odmítají.

1. Rozsudkem Městského soudu ze dne 6. 8. 2020, sp. zn. 47 T 6/2015, byli obvinění Ing. Daniel Brzkovský a Ing. Klára Fenstererová uznáni vinnými zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a zločinem porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 alinea 3, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

2. Za tyto trestné činy byl obviněnému Ing. Danielu Brzkovskému (dále též jen obviněný) podle § 220 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl také uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci, po dobu 10 let. Obviněné Ing. Kláře Fenstererové (dále též jen obviněná) byl za tyto trestné činy uložen podle § 220 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech včetně jejich zastupování na základě plné moci po dobu 6 let. Podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku byla oběma obviněným uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozeným uvedeným ve výroku rozsudku způsobenou škodu. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození uvedení ve výroku rozsudku odkázáni se zbytkem svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Dále byli obvinění Ing. Daniel Brzkovský a Ing. Klára Fenstererová podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 10. 4. 2015, sp. zn. 7 VZV 12/2013, pro některé ze zažalovaných skutků (dílčích útoků) právně kvalifikovaných shodně jako skutky, jimiž byli uznáni vinnými. Tímto rozsudkem rozhodl soud prvního stupně podle § 226 písm. b) tr. ř. také o zproštění obviněné A. Š.

4. Uvedené trestné činnosti se podle závěrů soudu prvního stupně obvinění zjednodušeně uvedeno dopustili následovně. Obviněný Ing. Daniel Brzkovský v období nejdříve ode dne 27. 10. 2004 nejpozději do dne 28. 04. 2011 jednal za obchodní společnost KEY INVESTMENTS, a. s., IČ: 25748611, se sídlem Praha 1, Washingtonova 1599/17 (dále jen jako obchodní společnost „KEY INVESTMENTS“), z pozice předsedy představenstva této obchodní společnosti a současně člena investičního výboru, vedoucího oddělení investičních služeb a portfolio manažera odpovědného za správu portfolia zákazníků.

Obviněný osobně prováděl správu portfolia nejméně zákazníků obchodníka uvedených ve výroku rozhodnutí dále popsaným způsobem. Obviněný přitom využíval neznalosti a neodbornosti zákazníků, kteří se rozhodli využít odborných služeb obchodníka s cennými papíry a svěřili finanční prostředky obchodní společnosti KEY INVESTMENTS na základě smluv o správě investic zákazníků uzavíraných na dobu neurčitou nebo určitou za účelem jejich zhodnocení touto společností zastoupenou při podpisu smlouvy obviněnými Ing.

Danielem Brzkovským a Ing. Klárou Fenstererovou a dalšími členy představenstva. Obviněný, ačkoli si byl z titulu své funkce i pracovního zařazení vědom povinností obchodníka s cennými papíry vyplývajících ze zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů (dále též ve zkratce jen „ZPKT“), zejména z § 11a, § 12 písm. b) a § 15 odst. 1 ZPKT, zákazníkům záměrně zamlčoval rizika plynoucí z investiční strategie, která byla součástí jimi uzavřené smlouvy, využíval jejich neznalosti principů obchodování a získal tak do dlouhodobé správy finanční prostředky zákazníků.

V rozporu s obecnými principy rozložení investičního rizika poté, co bylo investičním výborem obchodní společnosti KEY INVESTMENTS za jeho účasti schváleno zařazení blíže označených dluhopisů na tzv. list of securities, tedy seznam schválených titulů cenných papírů k obchodování, obviněný investoval za zákazníky sám, případně podle jeho pokynů osoby jemu přímo podřízené, a to tím způsobem, že průběžně nakupoval vysoce rizikové investiční nástroje emitované úzkým okruhem emitentů, tj. neveřejně obchodované dluhopisy uvedené ve výroku rozhodnutí.

Ačkoliv si byl obviněný vědom nedostatečné likvidity nakoupených cenných papírů, jako správce zastupoval jak stranu kupující, tak prodávající, čímž vyloučil možnost určení skutečné tržní ceny obchodovaného investičního nástroje. Obviněný je dále vkládal do investičních operací typu buy/sell s akciemi obchodní společnosti Spolek pro chemickou a hutní výrobu, akciová společnost, IČ: 00011789, se sídlem Ústí nad Labem, Revoluční 1930/86 (dále též jen jako „Spolek“), použitými jako zajištující nástroj pro buy/sell operace, ačkoli jejich zařazení na list of securities podle zápisu investičního výboru č. 1 ze dne 8.

1. 2004 nebylo řádně projednáno.

Obviněný tak činil s vědomím nedostatečného zajištění možného úvěrového rizika plynoucího z neurčitosti vývoje kurzu dané akcie použité jako zajištění buy/sell operace, aniž by její cena byla známa nebo v rámci obchodní společnosti KEY INVESTMENTS zjišťována. Obviněný, jako osoba jednající za obchodníka, především z důvodu neodůvodněného podstoupení a následného naplnění výše uvedených rizik nebyl schopen vypořádat buy/sell operace a prodat nakoupené cenné papíry uvedených titulů v portfoliích zákazníků, na což v rozporu s výslovným pokynem zákazníků reagoval neukončením obchodů blíže ve výroku rozsudku soudu prvního stupně označených zákazníků a dalším reinvestováním finančních prostředků zákazníků s cílem oddálit okamžik jejich vypořádání a splacení od protistrany.

5. Obviněná Ing. Klára Fenstererová se uvedené trestné činnosti dopouštěla s obviněným Ing. Danielem Brzkovským ode dne 1. 2. 2005 jako členka a ode dne 19. 4. 2007 jako místopředsedkyně představenstva obchodní společnosti KEY INVESTMENTS a členka investičního výboru, nejméně od roku 2003 jako vedoucí oddělení vnitřní kontroly a risk manažerka společnosti, až do března 2011, když nastoupila na mateřskou dovolenou. Obviněná v rozporu se svými povinnostmi, se kterými byla obeznámena a které jsou uloženy osobám oprávněným vystupovat za obchodníka s cennými papíry zákonem č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, zejména ustanovením § 11a, § 12 písm. b) a § 15 odst. 1 ZPKT, a to na základě její pozice v představenstvu, účasti na jednáních investičního výboru a manažerské pozice v organizační struktuře obchodní společnosti KEY INVESTMENTS, jako vedoucí oddělení vnitřní kontroly a risk manažer společnosti poté, co investičním výborem společnosti za její účasti bylo schváleno zařazení na list of securities, tzv. seznam schválených titulů cenných papírů k obchodování, dluhopisy uvedené ve výroku rozhodnutí, přestože se jednalo o vysoce rizikové investiční nástroje emitované úzkým okruhem emitentů, tj. neveřejně obchodované cenné papíry, nedostatečně dohlížela na zjištění a ověření změn hodnoty těchto cenných papírů v souvislosti se změnami ekonomické situace v následujících letech i na posouzení výše rizika spojeného s držením uvedených neveřejně obchodovaných dluhopisů na majetkových účtech zákazníků.

Obviněná připustila jak investice prováděné obviněným Ing. Danielem Brzkovským, jako portfolio manažerem, na portfoliích v rozsudku soudu prvního stupně vyjmenovaných zákazníků do označených titulů dluhopisů, tak použití akcií obchodní společnosti Spolek pro chemickou a hutní výrobu, jako zajišťujícího nástroje pro buy/sell operace, ačkoli jejich zařazení na list of securities podle zápisu investičního výboru č. 1 ze dne 8. 1. 2004 rovněž nebylo řádně projednáno. Dále obviněná, ačkoli byla v rámci investičního výboru i představenstva obchodní společnosti KEY INVESTMENTS informována o plánovaných pohybech na majetkových účtech zákazníků, neučinila žádná opatření, aby bylo vhodným způsobem diverzifikováno riziko plynoucí pro zákazníky ze skladby jejich portfolií, která byla tvořena pouze zmíněnými cennými papíry obchodních společností.

Obviněná nezabránila prodlužování a pokračování v operacích s uvedenými cennými papíry ani poté, když zákazníci konkrétně uvedení ve výroku rozsudku soudu prvního stupně jednoznačně projevili vůli ukončit svou investici a žádali vypořádání portfolia, řádně nesledovala a nekontrolovala z pozice členky investičního výboru a představenstva společnosti nastavení výše zajištění u buy/sell operací využívajících akcií Spolku pro chemickou a hutní výrobu a hodnotu těchto akcií, které dlouhodobě nebyly obchodovány na veřejném trhu, a tím i případnou změnu výše zajištění poskytovaného těmito akciemi.

6. V důsledku jednání obviněných poté, co z vlastního rozhodnutí obchodní společnost KEY INVESTMENTS ukončila ke dni 28. 4. 2011 poskytování investičních služeb jako obchodník s cennými papíry, nedošlo k vypořádání uzavřených smluv a vyplacení zákazníky vložených investic včetně zhodnocení, jak bylo touto obchodní společností zákazníkům deklarováno v pravidelných výpisech jejich majetkových účtů se stavem portfolia. Zákazníkům tak bylo převedeno jejich nevypořádané portfolio obsahující obviněným nebo podle jeho pokynu či se souhlasem přímými podřízenými nakoupené nebo jako zástava z buy/sell operací propadlé, rizikové a nelikvidní investiční nástroje, jejichž tržní cena stanovená ke dni 28. 4. 2011 byla 28,84 Kč za jednu akcii Spolku pro chemickou a hutní výrobu a nulová u ostatních dluhopisů uvedených ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Oba obvinění jednotlivým zákazníkům způsobili majetkovou škodu spočívající nejméně ve ztrátě finančních prostředků, za které byly nakoupeny jednotlivé investiční nástroje, tj. dluhopisy SINCOM, dluhopisy ESP a dluhopisy Via Chem Group CZK 2008 a ve ztrátě finančních prostředků, za které byly nabyty jako zástava z buy/sell operací propadlé akcie Spolku pro chemickou a hutní výrobu po odečtení ceny 28,84 Kč za jednu akcii Spolku. Obvinění tímto jednáním při správě svěřených finančních prostředků způsobili fyzickým a právnickým osobám a municipalitám uvedeným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně pod body A), B) a C) jako poškozeným zákazníkům obchodní společnosti KEY INVESTMENTS škodu v celkové výši nejméně 849 201 848,77 Kč.

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění a poškozená Městská část Praha 10 odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 6. 2021, sp. zn. 4 To 31/2021, tak, že pod bodem I. podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněných částečně napadený rozsudek zrušil ve výroku o náhradě škody a sám hned podle § 259 odst. 3 tr. ř. učinil rozhodnutí nové (v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nedotčen), a pod bodem II. podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání poškozené Městské části Praha 10.

II. Dovolání obviněných

8. Proti uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný Ing. Daniel Brzkovský prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021).

9. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný nesouhlasil především se stanovením výše škody, která měla být způsobena jednotlivým poškozeným. Obviněný se neztotožnil s postupem použitým soudy nižších stupňů při stanovení výše škody, neboť odporoval závaznému pokynu Vrchního soudu v Praze vyslovenému v předchozím kasačním usnesení. Nesprávnost soudy nižších stupňů zvolené metody výpočtu spatřoval v tom, že nevycházela z toho, jakou částku jednotlivý klient do společnosti vložil a jakou obdržel, a to za situace, kdy někteří klienti do společnosti průběžně vkládali a průběžně z ní vybírali různé částky. Množství peněz stanovené podle cenných papírů vykázaných ve zprávě o stavu obhospodařovaného majetku ke dni 31. 3. 2011 nijak nezohledňovalo skutečnost, že část cenných papírů byla pořízena za prostředky získané zhodnocením vložených finančních prostředků. Nebylo tak možné určit, jaké množství peněz klient do obchodní společnosti vložil a jaké od ní obdržel. Pokud soud prvního stupně vycházel z množství cenných papírů uvedených ve zprávě o obhospodařování majetku klienta ke dni nejbližšímu datu ukončení skutku, tj. dni 28. 4. 2011, buď nutně zahrnul do škody také zhodnocení, nebo naopak nepočítal s finančními prostředky, které byly klientovi vyplaceny jako zhodnocení jeho investic či které si nechal vyplatit z vložených prostředků (jistiny), což vedlo podle něj k absolutně nesprávnému stanovení výše škody. Dále dovolatel uvedl příklady klientů, kterým měla vzniknout škoda ve výši pořizovací hodnoty investičních nástrojů, které zůstaly na jejich majetkových účtech, ačkoliv jim bylo vyplaceno více než do společnosti vložili, nebo hodnota prostředků nacházejících se na účtu přesahovala hodnotu prostředků klientem do společnosti vložených. Zhodnocení by podle dovolatele nemělo být do škody zahrnuto, neboť mělo povahu ušlého zisku, což nebylo postaveno na jisto ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu. V tomto směru odkázal na obsáhle citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. 5 Tdo 225/2015.

10. Dále obviněný zopakoval, že pořizovací cena cenných papírů neurčovala, kolik peněz reálně klient do nákupu vložil. Množství cenných papírů uvedené ve zprávě o obhospodařovaném majetku klienta ve vztahu pouze na období, pro které je zpráva vyhotovena, v žádném případě neurčovala objem finančních prostředků vložených klientem v hotovosti do nákupu. V souvislosti s nesprávným zjištěním škody obviněný poukazoval na závěry znaleckého posudku a jeho dodatku, podle kterých není možno podle informací obsažených ve spise stanovit tržní cenu předmětných dluhopisů na území České republiky ke dni 28. 4. 2011. Obviněný zdůraznil, že za této situace nelze spolehlivě zjistit výši škody. Následně dovolatel citoval některé závěry znaleckého posudku, které podle jeho názoru nebyly nijak v rozsudku soudu prvního stupně hodnoceny.

11. V další části svého dovolání obviněný vytkl soudům nižších stupňů, že nesprávně posoudily otázku naplnění subjektivní stránky trestných činů, které byly ve skutku kladenému mu za vinu spatřovány. Vzhledem k absenci úmyslu nemohly být skutkové podstaty těchto trestných činů naplněny. Podle jeho názoru subjektivní stránku bylo nutno posuzovat k době, kdy se měl obviněný dopustit jednání naplňujícího skutkovou podstatu uvedených trestných činů, tedy k okamžiku uzavírání smluv se zákazníky obchodní společnosti KEY INVESTMENTS a k okamžiku nákupu investičních nástrojů do jejich portfolia, nikoliv k datu 31. 10. 2010, jak to učinily soudy nižších stupňů. Poté se vyjádřil k činnosti obchodní společnosti KEY INVESTMENTS, která probíhala zcela v souladu se směrnicemi, jež byly pro tuto činnost schvalovány a vydávány příslušným orgánem této společnosti a kontrolovány ze strany České národní banky. Bylo zahájeno několik správních řízení, avšak pochybení nebyla natolik závažná, aby Česká národní banka přistoupila k odebrání licence. Přestože byla obchodní společnosti KEY INVESTMENTS uložena pokuta za různá pochybení, došlo k rozšíření o další investiční službu, takže je zřejmé, že výkon činnosti obchodní společnosti KEY INVESTMENTS jako obchodníka s cennými papíry nepovažovala Česká národní banka za špatný nebo odporující zákonu. Na straně dovolatele tak nemohly existovat žádné pochybnosti o tom, že obchodní model uplatňovaný obchodní společností nebo jakékoli procesy a pravidla ve společnosti nastavené nebyly v souladu se zákonem. Proto nemohla být naplněna subjektivní stránka a zejména úmysl, proto závěry soudů nižších stupňů o naplnění skutkové podstaty obou trestných činů jsou podle obviněného nesprávné.

12. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující. Spolu s dovoláním také požádal o odklad výkonu trestu odnětí svobody.

13. Obviněná Ing. Klára Fenstererová podala prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021).

14. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítla, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Také měla za to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedeném v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Nad uvedený rámec shledala napadené rozsudky soudů nižších stupňů za nezákonné z důvodu extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem věci, navíc důkazy podle jejího názoru byly z části opatřeny nezákonným způsobem.

15. Obviněná se také v dovolání vymezila proti neadekvátnímu a dehonestujícímu vyjádření soudce odvolacího soudu JUDr. Luboše Vlasáka ve sdělovacích prostředcích, který se vyjadřoval k její nepřítomnosti u veřejného zasedání, což považovala za překročení soudcovské pravomoci. Podle jejího názoru tak lze důvodně pochybovat o podjatosti předsedy senátu JUDr. Luboše Vlasáka, a tedy i celého senátu odvolacího soudu jako celku. Jelikož tato skutečnost nebyla známa na počátku nebo v průběhu odvolacího řízení, ale až po jeho závěru, obviněná uplatnila tuto námitku až nyní v rámci dovolání.

16. Dále upozornila na věcný a nepřekonatelný logický rozpor výrokové části s realitou, zejména pak na to, že jí byl kladen za vinu skutek, který svým rozsahem zcela evidentně přesahoval dobu, po kterou objektivně mohla ovlivnit dění v obchodní společnosti KEY INVESTMENTS. Obviněná působila v této obchodní společnosti pouze do března roku 2011, když nastoupila na mateřskou dovolenou. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že od svého odchodu v březnu 2011 nemohla mít a ani fakticky neměla žádný vliv na další dění v této obchodní společnosti. Nemohla fakticky ani teoreticky naplnit svým jednáním v obžalobě skutek popsaný ke dni 28. 4. 2011, tedy k okamžiku, ke kterému již v této obchodní společnosti nefigurovala. Ačkoliv byla v obchodním rejstříku vedena jako místopředsedkyně představenstva, tuto funkci po nástupu na mateřskou dovolenou fakticky nevykonávala.

17. Podle dovolatelky byl skutek ve vztahu k její osobě nesprávně právně posouzen jako úmyslné jednání. Obviněná vyjádřila přesvědčení, že z její strany objektivně vůbec nemohlo dojít k porušení ustanovení § 11a, § 12 písm. b) a § 15 ZPKT, neboť v předmětné době již ve společnosti nefigurovala, jelikož byla na mateřské dovolené. Nebylo tedy možné, aby jí bylo kladeno za vinu, že např. nezabránila svou činností prodlužování a pokračování operací s uvedenými cennými papíry ani poté, co někteří zákazníci projevili svou vůli ukončit svou investici, atd. Z tohoto důvodu se daného jednání nemohla dopustit. V této spojitosti také vytkla odvolacímu soudu používání terminologie „toxické cenné papíry“.

18. Obviněná dále poukázala na nesprávné stanovení výše škody, a to s ohledem na názor znalce, podle kterého nebylo možné jednoznačně stanovit tržní cenu předmětných cenných papírů, neboť právě od tržní ceny se následně odvíjel především výpočet případně způsobené škody. Vytkla, že došlo k závažnému procesnímu pochybení, neboť došlo k porušení zásady in dubio pro reo, pokud soudy nižších stupňů vyhodnotily závěry znaleckého posudku nesprávně, účelově a v její neprospěch.

19. Podle obviněné soudy nižších stupňů zcela rezignovaly na důsledné posouzení závěrů ostatních znaleckých posudků, včetně těch, které byly zadány obhajobou. Zpracovatelé těchto posudků nebyli vyslechnuti shodně jako znalec obžaloby (viz bod 150. a 151. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2018), došlo pouze k účelovému doplnění skutkového stavu znalcem obžaloby k újmě práv obviněných. Obviněná dále vytkla soudu prvního stupně, že nesplnil požadavek odvolacího soudu náležitě zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností, nezabýval se řádně posouzením zpráv, zjištění a závěrů České národní banky k postihu obchodní společnosti KEY INVESTMENTS k namítanému nižšímu stupni závažnosti jednání obviněných, nekonfrontoval charakter jednání obviněných se závěry znaleckého posudku a jeho doplnění, nemluvě o doplnění dokazování výslechy jednotlivých svědků. Soud prvního stupně tak postupoval vědomě v rozporu se závazným právním názorem odvolacího soudu (v bodě 182. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Podle dovolatelky se celým trestním řízením ze strany orgánů činných v trestním řízení táhla linie neschopnosti zjištění skutečného toku peněz od poškozených k subjektům, od nichž měly být cenné papíry nakoupeny. Nebylo ani zjištěno, co se s finančními prostředky poškozených vlastně stalo, ani to, jaké finanční prostředky vložili a získali zpět. Nesouhlasila s tím, že povinnost k náhradě škody dopadla výlučně na oba obviněné. Nelze-li výši škody přesně určit, nelze podle obviněné ze stejného důvodu určit ani správnou právní kvalifikaci skutku. Připomněla, že od stanovené doby údajného dokonání trestného činu uplynulo k dnešnímu dni již více než 10 let. Po takové době není podle jejího názoru reálně možné zpracovat jakýkoli znalecký posudek v takovém rozsahu, v jakém byl zadán.

20. Obviněná spatřovala zásadní procesní pochybení soudů nižších stupňů též v otázce uloženého trestu. Dovolatelka nesouhlasila s výší ani druhem trestu, který jí byl uložen, považuje jej za nepřiměřený a nespravedlivý a má za to, že by měla být obžaloby zproštěna či maximálně odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody při dolní hranici zákonné trestní sazby. Soudy nižších stupňů v daném případě postupovaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Podle obviněné důkazy provedené v řízení nereflektovaly reálný skutkový stav věci, čímž došlo také k nesprávné právní kvalifikaci. Orgány činné v trestním řízení se nevypořádaly dostatečně s vadami, na které je již dříve upozornil sám Vrchní soud v Praze ve svém předchozím kasačním rozhodnutí a poslední rozsudek soudu prvního stupně tak k újmě obviněné zůstal protiprávní, nepřezkoumatelný a vnitřně rozporný, byl založen na principu v pochybnostech v neprospěch obviněné a nikoli opačně, a již proto podle obviněné nemůže obstát.

21. Závěrem obviněná navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a sám ve věci rozhodl tak, že obviněnou zcela zprostí obžaloby, případně aby zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Obviněná také požádala o odklad výkonu trestu odnětí svobody.

III. Vyjádření k dovolání

22. K dovolání obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.

23. Podle státního zástupce podstatná část námitek obviněného Ing. Daniela Brzkovského směřovala proti postupu soudů nižších stupňů při stanovení výše škody. Tyto námitky však lze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit jen s notnou dávkou tolerance, neboť je dovolatel pojal spíše jako námitky skutkové, nežli jako polemiku s nesprávnou aplikací ustanovení § 137 tr. zákoníku. Obviněný se domáhal, aby se pro určení výše škody vycházelo ze srovnání objemu finančních prostředků, které klienti do obchodní společnosti KEY INVESTMENTS vložili a které jim byly vyplaceny. Předmětem trestního stíhání však nebyly veškeré finanční vztahy mezi uvedenou obchodní společností a jejími zákazníky a veškeré operace s cennými papíry provedené obchodní společností, ale operace prováděné s konkrétními rizikovými investičními nástroji. Při stanovení výše škody soudy nižších stupňů vycházely z výše finančních částek, které byly z prostředků zákazníků vynaloženy na pořízení, popř. získání jako zástavy z buy/sell operací nelikvidních investičních nástrojů, které po ukončení činnosti obchodní společnosti KEY INVESTMENTS zůstaly v portfoliích jednotlivých zákazníků. Tržní cena těchto cenných papírů však byla nulová, resp. v případě akcií Spolku pro chemickou a hutní výrobu činila pouze cca 28 Kč. Na tom nic nemění skutečnost, že v době trvání smluvního vztahu mezi obviněným Ing. Danielem Brzkovským a jednotlivými klienty mohlo dojít k výplatám určitých částek klientům, stejně jako dovolatelem tvrzená skutečnost, že na pořízení rizikových investičních nástrojů byly mimo finančních prostředků, které společnost přijala do správy od zákazníků, použity též prostředky získané zhodnocením těchto prostředků nějakými jinými obchody s cennými papíry. Majetkem zákazníků byly rovněž zhodnocením získané prostředky, které byla tato obchodní společnost povinna spravovat. Pokud dovolatel zpochybňoval možnost stanovit tržní cenu předmětných cenných papírů a prováděl vlastní interpretaci závěrů znaleckého posudku z oboru ekonomiky, šlo již o námitky výlučně skutkového charakteru, které formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) obsahově neodpovídaly.

24. Pod deklarovaný důvod bylo možno podřadit námitky obviněného týkající se existence subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu, avšak státní zástupce tyto námitky považoval za nedůvodné. V obecné rovině přisvědčil obviněnému, že existenci subjektivní stránky je nutno posuzovat ve vztahu k době, kdy nakupoval předmětné investiční nástroje do portfolia zákazníků. Za nepřiléhavé však označil tvrzení, že subjektivní stránka skutkové podstaty trestných činů podle § 220 a § 248 odst. 2 alinea 3 tr. zákoníku by musela být dána již v době uzavírání smluv s jednotlivými klienty. Podstata jeho trestné činnosti nespočívala v uzavírání smluv s jednotlivými zákazníky, ale ve způsobu správy finančních prostředků přijatých na základě těchto smluv od zákazníků. Označil za nejasné, na základě jakých skutečností dospěl obviněný k tvrzení, že jeho zavinění bylo posuzováno ve vztahu ke dni 31. 10. 2010. Lze mít určité pochybnosti o závěru soudu prvního stupně v odůvodnění jeho rozsudku (bod 400.), pokud na straně dovolatele konstatoval existenci přímého úmyslu [§ 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku] a poukázal na rozhodující postavení obviněného v obchodní společnosti KEY INVESTMENTS. Z postavení obviněného v této obchodní společnosti lze dovozovat úmyslné zavinění, popř. zavinění ve formě přímého úmyslu ve vztahu k porušení povinnosti spravovat cizí majetek, popř. ve vtahu k porušení pravidel uvedených v § 248 odst. 2 alinea 3 tr. zákoníku. Podle názoru státního zástupce však z těchto skutečností dostatečně nevyplývá kladný vztah obviněného ke způsobenému následku v tom směru, že by dovolatel přímo chtěl způsobit škodu na cizím majetku, tj. na majetku jednotlivých zákazníků této obchodní společnosti. Ze skutkových zjištění vymezených přímo v tzv. skutkové větě výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, jež se vztahují k charakteru prováděných operací a investičních nástrojů, se kterými byly předmětné operace prováděny, lze podle názoru státního zástupce spolehlivě dovodit úmysl obviněného přinejmenším ve formě srozumění ve vztahu ke způsobení škody nikoli malé (§ 220 odst. 1 tr. zákoníku), resp. újmy většího rozsahu (§ 248 odst. 2 alinea 3 tr. zákoníku) zákazníkům obchodní společnosti KEY INVESTMENTS. Všechny okolnosti přitom byly dány již v době, kdy k předmětným operacím s cennými papíry docházelo, nikoliv až k dovolatelem uvedenému dni 31. 10. 2010.

25. Státní zástupce odmítl také námitky obviněného týkající se kontrolní činnosti České národní banky a jí vedených správních řízení a uložených sankcí, neboť tato argumentace byla naprosto nezpůsobilá ke zpochybnění existence subjektivních a objektivních znaků trestných činů. V tomto směru odkázal na argumentaci v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (v bodě 279.), ze které mimo jiné vyplývá, že skutková zjištění učiněná Českou národní bankou v rámci její dohledové činnosti se překrývala se zjištěními učiněnými orgány činnými v trestním řízení.

26. Lze tak konstatovat, že dovolatel pouze opakoval argumentaci, se kterou se již správně a v adekvátním rozsahu vypořádaly soudy nižších stupňů v původním trestním řízení, proto dovolací námitky obviněného Ing. Daniela Brzkovského shledal zjevně nedůvodnými.

27. Státní zástupce se dále vyjádřil k dovolání Ing. Kláry Fenstererové. Část jejích námitek směřovala do procesní a skutkové oblasti a formálně deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídala. Státní zástupce odmítl z hlediska uplatněných dovolacích důvodů jako naprosto irelevantní její kritické komentáře na adresu předsedy senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Luboše Vlasáka. Deklarovanému dovolacímu důvodu pak neodpovídaly ani obecné námitky, podle kterých provedené důkazy „nereflektují skutečný stav věci“, stejně jako námitky týkající se nerespektování zásady in dubio pro reo a údajného nerespektování závazných pokynů obsažených v dřívějším kasačním rozhodnutím odvolacího soudu. Odmítl také námitku směřující proti použití termínu „toxické“ cenné papíry v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Z kontextu, ve kterém bylo tohoto výrazu použito, bylo evidentní, že se jednalo o rizikové, nelikvidní a fakticky bezcenné investiční instrumenty uvedené ve výroku o vině. Mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu se nacházely také námitky směřující proti výroku o trestu.

28. Státní zástupce dále podotkl, že je povinností obviněné konkrétně specifikovat, v čem má spočívat nesoulad použité právní kvalifikace skutku a soudy zjištěného skutkového stavu, popř. nesprávnost jiného hmotněprávního posouzení. Dále připomněl, že dovolací soud napadené rozhodnutí přezkoumává pouze v rozsahu a z důvodů v dovolání uvedených a dovolacímu soudu nepřísluší, aby sám ze všech možných hledisek přezkoumával správnost soudy zvolené právní kvalifikace. Za irelevantní a zmatečné pak považoval námitky obviněné, podle kterých se vzhledem k odchodu na mateřskou dovolenou v březnu 2011 nemohla dopustit skutku, který se vázal ke dni 28. 4. 2011. Bezpředmětné byly i námitky, podle kterých nemohlo dojít k porušování ve výroku o vině uvedených ustanovení zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, které rovněž vycházely ze scestného předpokladu, že k porušování povinností vyplývajících z těchto ustanovení docházelo až po jejím odchodu na mateřskou dovolenou v březnu 2011.

29. Námitky směřující proti výši způsobené škody obviněná formulovala jako námitky primárně skutkové, vycházející z jejího vlastního hodnocení a interpretace znaleckých posudků. Předmětem trestního stíhání nebyly veškeré toky finančních prostředků přijatých obchodní společností KEY INVESTMENTS od jejích klientů, ale operace s konkrétními rizikovými nelikvidními cennými papíry. Znalcům v žádném případě nepřísluší hodnotit právní otázky, jak obviněná v dovolání naznačovala.

30. Státní zástupce odmítl jako neopodstatněné rovněž námitky týkající se subjektivní stránky skutkových podstat trestných činů, kterými byla uznána vinnou, neboť je formulovala v podstatě jako námitky skutkové, když uvedla, že k úmyslnému zavinění nebyl proveden žádný důkaz. Podle jeho názoru byl její odkaz na text obžaloby poněkud zmatečný. Žádné konkrétní námitky, kterými by prováděla komparaci soudy nižších stupňů učiněných skutkových zjištění a znaků úmyslného zavinění, jak jsou vymezeny v § 15 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, obviněná neprovedla. Podle státního zástupce lze u obviněné dovodit ve vztahu k oběma stíhaným trestným činům existenci úmyslného zavinění minimálně ve formě nepřímého úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.

31. Z uvedených důvodů považoval státní zástupce námitky obviněné v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., (ve znění účinném do 31. 12. 2021), pokud je vůbec bylo možno pod tento důvod podřadit, za zjevně neopodstatněné.

32. Dále se státní zástupce vyjádřil k námitkám obviněnou podřazeným pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). V tomto směru obviněná vůbec nespecifikovala, o kterou z jeho navzájem se vylučujících částí mínila dovolání opřít. Předpokladem pro uplatnění uvedeného dovolacího důvodu je existence výroku, kterým odvolací soud rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku. Takový výrok ve vztahu k odvolání obviněné napadené rozhodnutí neobsahuje, neboť odvolací soud shledal její odvolání částečně (byť ve velmi omezeném rozsahu) důvodným a sám ve věci rozhodl rozsudkem. Státní zástupce proto uzavřel, že uplatnění tohoto dovolacího důvodu v této trestní věci nepřicházelo vůbec v úvahu.

33. Státní zástupce ze všech uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných odmítl jako zjevně neopodstatněná ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.

34. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno k případné replice obviněným, kteří tohoto práva nevyužili.

IV. Posouzení důvodnosti dovolání

a) Obecná východiska

35. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.

36. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání či některých jiných opravných prostředků není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle § 265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. podle § 265b odst. 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele svým obsahem takovému důvodu odpovídaly.

37. Na úvod bylo třeba zmínit, že obvinění Ing. Daniel Brzkovský a Ing. Klára Fenstererová uplatnili dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), a obviněná Ing. Klára Fenstererová uplatnila navíc dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), v době rozhodování Nejvyššího soudu šlo o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. h) a k) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022).

38. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), tj. podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022). Jak již uvedl státní zástupce ve svém vyjádření, tento dovolací důvod v daném případě vůbec nemohl být naplněn, pokud odvolací soud odvolání obviněné nezamítl ani neodmítl, ale ve skutečnosti mu (byť v nepatrné části) vyhověl a z podnětu odvolání obviněné částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody. Aplikační praxe i nauka vychází z tradičního pojetí, že opravný prostředek v trestní věci je nedělitelný, lze o něm rozhodnout jediným způsobem, tedy nelze mu zčásti vyhovět a zčásti jej zamítnou či odmítnout. Proto bylo-li odvolání obviněné vyhověno (byť jen zčásti), nebylo možno její odvolání současně (byť ve zbývající převažující části) zamítnout, jen bylo potřeba v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vysvětlit, proč ve zbytku nebylo obviněné též vyhověno (srov. k tomu zejména stanovisko Pléna Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. Pl. ÚS – st. 56/22). To odvolací soud také učinil. Uvedený dovolací důvod proto v dané věci nemohl nalézt uplatnění (ostatně obviněná k němu ani neuvedla žádnou argumentaci).

39. Dále lze obecně uvést, že dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo

nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.

40. K tomu je třeba doplnit, že od 1. 1. 2022 došlo novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. k rozšíření dovolacích důvodů, jak již bylo naznačeno shora. Dovolací důvod do té doby uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je od 1. 1. 2022 zařazen pod písmenem h) téhož ustanovení, neboť pod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl od 1. 1. 2022 vložen nový dovolací důvod spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obvinění tento dovolací důvod ještě uplatnit nemohli, protože celá lhůta pro podání dovolání proběhla za předchozí právní úpravy před datem účinnosti zmíněné novely. Rozšiřovat či měnit dovolací důvody je zároveň možné jen po dobu trvání dovolací lhůty – viz § 265f odst. 2 tr. ř.

41. Naprostá většina uplatněných dovolacích námitek obviněných byla ovšem koncipována tak, jako by se obvinění chtěli tohoto důvodu dovolávat. Nejvyšší soud sice již rozhodoval za účinnosti nové právní úpravy, nicméně posuzoval dovolání obviněných učiněná před její účinností. V tomto směru je ovšem třeba připomenout, že zmíněná novela reagovala na rozvinutou judikaturu zejména Ústavního soudu, který dlouhodobě judikuje, že ani Nejvyšší soud nestojí mimo soustavu obecných soudů a že je tudíž též povolán k ochraně základních práv a svobod, takže nemůže ponechat bez povšimnutí zásah do těchto práv v rámci procesu dokazování.

Určitou výjimku ze shora rozvedeného přístupu založeného na tom, že Nejvyšší soud zásadně nepřezkoumává proces dokazování a na jeho základě učiněná skutková zjištění, tvoří jen případ tvrzení a prokázání tzv. extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, z nichž jsou skutková zjištění vyvozována, pokud zároveň učiní dovolatel tento nesoulad předmětem dovolání [v tomto duchu měl být vykládán dřívější § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12.

2021 a tyto požadavky byly promítnuty do nově formulovaného § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022]. Jde především o případy týkající se pro rozhodnutí významných (tj. rozhodných) skutkových okolností, které jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, pokud konkrétní skutkové zjištění nevyplývá z žádného provedeného důkazu, pokud se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou ve zjevném (tj. extrémním) nesouladu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných (tj. absolutně neúčinných) důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (případ důkazů opomenutých), což lze hodnotit jako porušení základních zásad ovládajících trestní řízení, jako jsou zásada volného hodnocení důkazů, zásada vyhledávací a presumpce neviny.

Taková existence tzv. zjevného (extrémního) nesouladu by mohla naplňovat nově formulovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, resp. takto by měl být vykládán původní § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, což by pak mohlo odůvodnit mimořádný zásah do skutkových zjištění, která ale jinak (obecně) v řízení o dovolání nejsou předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu, a to ani po uvedeném doplnění trestního řádu o nově formulovaný dovolací důvod.

42. Zmíněný tzv. extrémní nesoulad ale není založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k jedné verzi (např. uvedené v obžalobě), pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily (např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14). Tvrzení nedostatků skutkových zjištění, která nelze oddělovat od nesprávné právní kvalifikace, samo o sobě nezakládá důvod pro zásah dovolacího soudu, jak uznal i Ústavní soud ve stanovisku ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášeném jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněném pod st. č. 38/14 ve svazku č. 72 na str. 599 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu. Touto zmíněnou optikou proto Nejvyšší soud nahlížel i na dovolání obviněných.

43. Nejvyšší soud dále obecně připomíná, že zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné takové dovolání, v němž obviněný pouze opakuje tytéž námitky, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud se jimi odvolací soud zabýval (v tomto případě srov. zejména str. 24-39 odůvodnění jeho rozsudku) a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002). Takové námitky dovolatele samy o sobě nenaplňují dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (podobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014).

b) K dovolacím námitkám obviněných Ing. Daniela Brzkovského a Ing. Kláry Fenstererové

44. Nejvyšší soud předně zjistil, že prakticky veškeré námitky deklarované v dovolání oba obvinění uplatnili již v předcházejících stadiích trestního řízení v rámci své obhajoby, byly tak součástí jejich argumentace před soudem prvního i druhého stupně (a to dokonce opakovaně). Oba soudy nižších stupňů se s nimi také naposledy prakticky beze zbytku vypořádaly, takže na odůvodnění jejich rozhodnutí lze plně odkázat, protože s tímto vypořádáním obhajoby obviněných Nejvyšší soud souhlasí, případně jde o námitky obviněných, jimiž se ani Nejvyšší soud nemá zabývat, neboť mu to nepřísluší (jde o námitky neodpovídající uplatněným dovolacím důvodům). Níže k tomu proto Nejvyšší soud uvede jen několik poznámek.

45. Výhrady obou dovolatelů sice formálně směřovaly vůči právnímu posouzení skutku odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, jímž byli oba obvinění uznání vinnými jednak zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a jednak zločinem porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 alinea 3, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, a to ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Zásadní námitky obou dovolatelů však směřovaly proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, s nimiž souhlasil i odvolací soud. Ve své podstatě i většina námitek proti právnímu posouzení skutku zjištěného před soudy nižších stupňů byla ve skutečnosti založena na jiném skutkovém stavu, než k jakému dospěly soudy nižších stupňů. Takové námitky ale nejsou v dovolacím řízení přípustné, protože nejsou způsobilé naplnit uplatněný, ale ani žádný jiný dovolací důvod (v tomto směru lze odkázat na obecné poznámky uvedené výše). Obvinění brojili zejména proti hodnocení důkazů vyplývajících z provedených důkazních prostředků ve vztahu ke stanovení výše způsobené škody, s těmito skutkovými zjištěními nesouhlasili. Pouze formálně pak dovozovali nedostatek subjektivní stránky a absenci úmyslu. Jednalo se však o opakované námitky, které již obvinění uplatnili v předchozích fázích trestního řízení, takže i v tomto ohledu lze odkázat na rozhodnutí soudů nižších stupňů.

46. Obviněný Ing. Daniel Brzkovský konkrétně vytýkal, že zhodnocení původně vložených finančních prostředků nemělo být do škody zahrnuto a měly být brány v potaz závěry znaleckého posudku, podle kterého nebylo možné stanovit cenu dluhopisů ke dni 28. 4. 2011. Navrhoval, aby soudy pro účely posouzení výše škody vycházely ze srovnání objemu finančních prostředků, které klienti do obchodní společnosti KEY INVESTMENTS vložili a které jim byly vyplaceny, neboť jinak nelze spolehlivě zjistit výši škody. Nesouhlasil také s posouzením subjektivní stránky soudy nižších stupňů, neboť tu bylo nutno podle jeho názoru posuzovat k době, kdy se měl obviněný dopustit jednání naplňujícího skutkovou podstatu trestných činů, tedy k době uzavírání smluv se zákazníky obchodní společnosti KEY INVESTMENTS a k okamžiku nákupu investičních nástrojů do jejich portfolia, nikoliv k datu 31. 10. 2010, jak to učinily soudy nižších stupňů. Dále měl za to, že činnost obchodní společnosti KEY INVESTMENTS probíhala v souladu s vnitřními směrnicemi společnosti a pochybení nebyla natolik závažná, aby Česká národní banka přistoupila k odebrání licence této společnosti.

47. Obviněná Ing. Klára Fenstererová taktéž nesouhlasila se stanovením výše škody, neboť podle názoru znalce nebylo možné stanovit cenu cenných papírů. Vytkla také, že soudy nižších stupňů hodnotily znalecké závěry jako účelové a nevěrohodné. Pokud šlo o subjektivní stránku trestných činů, za které byla odsouzena, vytýkala absenci úmyslu, neboť v předmětné době byla na mateřské dovolené a ve společnosti KEY INVESTMENTS nijak nefigurovala. V tomto směru také poukazovala na tzv. extrémní rozpor, pokud soudy nižších stupňů vztahovaly právní hodnocení skutku k datu 28. 4. 2011, kdy již byla na mateřské dovolené. Existence takového zjevného (extrémního) rozporu by mohla být důvodem pro zásah dovolacího soudu, ovšem v daném případě žádný takový rozpor zjištěn nebyl. Obviněná také vytýkala rozhodnutím soudů nižších stupňů, že nedošlo podle jejího názoru ani k porušení zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak obviněná uvedla, že nebyly provedeny důkazy a doplněno dokazování, tak jak to dříve odvolací soud uložil soudu prvního stupně, o některých pak soud prvního stupně ani nerozhodl, přičemž se mělo jednat o důkazy dokládající její nevinu.

48. Oba obvinění tak v různé podobě napadali především proces dokazování, a to vedle jeho rozsahu zejména způsob hodnocení důkazů vyplývajících z provedených důkazních prostředků, jakož i na jeho základě utváření skutkových závěrů týkajících se zejména stanovení výše škody. Z těchto svých výhrad pak dovozovali, že skutky kladené jim za vinu nebyly prokázány, resp. nebyly zjištěny příslušné znaky skutkových podstat trestných činů kladených jim za vinu. Oba obvinění Ing. Daniel Brzkovský a Ing. Klára Fenstererová svými námitkami tak brojili především proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně a v dovolání předkládali vlastní verzi skutkového děje, kterou žádali právně posoudit, což jsou námitky v zásadě neodpovídající dovolacím důvodům, jak bylo uvedeno shora. Nejvyšší soud totiž není další (třetí) soudní instancí s plnohodnotným přezkumem závěrů soudů nižších stupňů, takto jeho role a postavení v trestním řízení nebylo koncipováno, na tom nic nezměnilo ani doplnění nového dovolacího důvodu uvedeného v nynějším § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

49. V tomto směru je třeba připomenout, že dokazování je doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky.

Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní. 6. vydání. Praha: Leges, 2021, str. 180 a násl.) uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu.

Před dovolacím soudem se ale dokazování zásadně neprovádí (viz § 265r odst. 7 tr. ř.). Proto je též zcela důvodná koncepce dovolání jako mimořádného opravného prostředku, jímž mají být napravovány jen zásadní vady právního posouzení, případně úzce vymezený okruh vad procesních majících povahu zmatečných důvodů, pro které nemůže napadené pravomocné rozhodnutí obstát. Mezi takové vady se ovšem zásadně neřadí vady dokazování, při němž dochází k utváření závěrů o skutkovém ději, jenž je kladen obviněným za vinu.

Naopak Nejvyšší soud, který sám dokazování zásadně neprovádí, musí vycházet ze závěrů soudů nižších stupňů, které samy důkazní prostředky provedly a důkazy z nich vyplývající mohly též náležitě vyhodnotit, jak bylo naznačeno shora. Nemá tak být arbitrem v polemice o tom, jaké skutkové závěry učinit na základě hodnocení důkazů vyplývajících z provedených důkazních prostředků.

50. Nejvyšší soud na shora vymezený okruh námitek obou obviněných ohledně skutkového stavu, rozsahu dokazování, použitelnosti jednotlivých důkazů a případně dalších ryze procesních výhrad nahlížel ve světle judikatury Ústavního soudu, přitom nezjistil ani porušení základních práv obviněné, a to ani práva na spravedlivý proces. Dovolací soud přitom interpretoval a aplikoval uvedené podmínky připuštění zmíněných dovolacích námitek tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou a Listinou, a v neposlední řadě též judikaturou Ústavního soudu [srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4.

března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášené jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněné pod st. č. 38/14 ve svazku č. 72 na str. 599 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu]. V daném případě však žádný nesoulad, natožpak extrémní, mezi důkazy vyplývajícími z provedených důkazních prostředků a na jejich základě dovozeným skutkovým stavem neshledal. Soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dostatečné dokazování, aby na jeho základě učinily skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, jakož i v použité právní kvalifikaci.

O takový rozpor nejde, pokud soudy vycházely z verze skutkového děje obžaloby opřené o jednu skupinu důkazů, naopak odmítly jinou verzi preferovanou obhajobou opřenou o jinou skupinu důkazů, pokud své stanovisko v tomto směru odůvodnily.

51. Nejvyšší soud tak může plně odkázat na skutkové závěry a hodnocení důkazů, jak jej provedly soudy nižších stupňů, které svůj postoj zevrubně vysvětlily. Nejvyšší soud pak může jen nad shora uvedený rámec (obiter dictum) uvést následující. Rozhodnutí soudů nižších stupňů i s ohledem na jejich odůvodnění akceptoval, považuje je za dostatečně přesvědčivá. Pokud šlo o námitky týkající se výše škody, obvinění zejména namítli, že soudy nižších stupňů měly vycházet ze závěrů znaleckého posudku, podle kterého nebylo možno stanovit tržní cenu těchto dluhopisů ke dni 28.

4. 2011 na území České republiky, z čehož pak mělo vyplynout, že nebylo možno spolehlivě určit výši škody. Obvinění se tím vlastně domáhali, aby ve věci provedené důkazy, zejména znalecké posudky, Nejvyšší soud vyhodnotil odlišně od soudů nižších stupňů. To by však byl postup nepřípustný, Nejvyšší soud zásadně neprovádí dokazování, a to ani v případně nařízeném veřejném zasedání (srov. § 265r odst. 7 tr. ř.), nemůže pak hodnotit důkazy, které sám neprovedl (viz výše). Kromě toho představa obviněných, že nelze přesně, a tedy vlastně vůbec, určit výši škody, a proto v pochybnostech v jejich prospěch žádná škoda nevznikla, je zcela absurdní.

Je zcela zjevné, že poškození přišli prakticky o veškeré finanční prostředky, které obchodní společnosti KEY INVESTMENTS za účelem zhodnocení svěřili, přitom jen v případě územních samosprávných celků šlo o úbytek na jejich majetku v řádech nejen jednotek (jako zpravidla u fyzických osob), ale dokonce desítek i stovek milionů Kč. Je tak zcela zjevné a doložené řadou listinných důkazů i svědeckých výpovědí, že v důsledku činnosti obviněných v rámci činnosti obchodní společnosti KEY INVESTMENTS jim byla způsobena obrovská škoda v součtu mnohonásobně překračujícím dolní hranici škody velkého rozsahu (a to jak v době dokonání trestných činů obviněných ve výši 5 000 000 Kč, tak i v době rozhodování odvolacího a dovolacího soudu ve výši 10 000 000 Kč).

Nelze pak vyčítat soudům nižších stupňů, pokud vycházely z těch důkazů, které měly k dispozici, v případě stanovení výše škody pak odvíjely své úvahy především na základě závěrů znaleckého posudku znaleckého ústavu A-Consult plus, s. r. o., jehož hodnocení se zevrubně věnoval především soud prvního stupně (viz k tomu především str. 192-205 odůvodnění jeho rozsudku). Lze akceptovat postup soudu prvního stupně, který důvodně vycházel z pořizovací ceny cenných papírů v portfoliu jednotlivých poškozených klientů, a to v množství, které měli tito poškození ve svých portfoliích ke dni 28.

4. 2011, tedy ke dni ukončení činnosti obchodní společnosti KEY INVESTMENTS. Soud prvního stupně poté z této pořizovací ceny odečetl u jednotlivých klientů hodnotu akcií Spolku pro chemickou a hutní výrobu a dospěl k minimální škodě u jednotlivých poškozených. Soudy nižších stupňů také přesvědčivě zdůvodnily, proč vycházely z nulové hodnoty všech cenných papírů vyjma akcií Spolku pro chemickou a hutní výrobu, u nichž počítaly s cenou 28,84 Kč za 1 ks akcie.

Tímto (nyní jen zjednodušeně uvedeným) postupem, který soudy nižších stupňů přesvědčivě a zevrubně zdůvodnily v písemném vyhotovení svých rozsudků, pak soudy nižších stupňů dospěly k odůvodněnému závěru, že celková škoda způsobená činností obviněných činila 849 201 848,77 Kč. Tento závěr lze s ohledem na argumenty přednesené soudy nižších stupňů akceptovat. V podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na písemná odůvodnění jejich rozhodnutí.

52. Za nedůvodné je třeba považovat též námitky obviněné Ing. Kláry Fenstererové, že je jí kladeno za vinu způsobení škody v době, kdy již v obchodní společnosti KEY INVESTMENTS nefigurovala, neboť byla na mateřské dovolené. To jistě není pravdou, již přímo ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně je časové období její činnosti vymezeno jinak, a sice jen do března roku 2011, kdy nastoupila na mateřskou dovolenou (viz str. 3 výrokové části rozsudku soudu prvního stupně). Je tak zřejmé, že i touto otázkou se soudy nižších stupňů zabývaly. K datu 28. 4. 2011 se váže výpočet výše škody, která byla ale zapříčiněna dlouhodobou předcházející činností obou obviněných, k tomuto datu (mimochodem jen o měsíc pozdějšímu, než k jakému obviněná ukončila svou několikaletou činnost pro obchodní společnost KEY INVESTMENTS) pak soudy nižších stupňů vztahovaly nastoupení výsledku, tedy účinku v podobě skutečné škody na majetku poškozených. Účinek přitom může nastat i dlouho po ukončení činnosti pachatele, to není nic neobvyklého (např. teprve od nastoupení účinku, nikoli od jednání, se počíná běh promlčecí lhůty – viz § 34 odst. 2 tr. zákoníku).

53. Námitky obviněné Ing. Kláry Fenstererové poukazující na údajné nevhodné výroky předsedy senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Luboše Vlasáka na adresu obviněných ve sdělovacích prostředcích, případně pronesených při veřejném zasedání, vůbec neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, nejsou ovšem způsobilé naplnit ani žádný jiný dovolací důvod, a to ani uvedený v § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., který snad mohla mít obviněná na mysli. Předně je třeba uvést, že obviněná tento dovolací důvod neuplatnila, přitom měnit důvody dovolání lze jen po dobu trvání dovolací lhůty – viz § 265f odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud je vázán vymezením dovolacích důvodů obviněným v dovolání, které je ostatně včetně odkazu na příslušné ustanovení obligatorní náležitostí dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.; z důvodu vyšších formálních nároků na dovolání je zaveden advokátní přímus – § 265d odst. 2 tr. ř.). I kdyby však obviněná v dovolání tento důvod uplatnila, nebyly by jí vznesené námitky způsobilé jej naplnit, i kdyby byly prokázány. Samotný nevhodný výrok ze strany soudce totiž není důvodem pro jeho vyloučení z projednávání dané věci, tyto důvody pro vyloučení jsou uvedeny v § 30 tr. ř. a žádný z nich naplněn nebyl, nejde ani o vyloučení pro poměr k osobám (obdobně i dříve např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. 3 Tdo 315/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 5 Tdo 643/2011, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1298/2012).

54. Jen s notnou mírou benevolence (i vzhledem k výše uvedenému) tak lze za námitky nesprávného právního posouzení skutku označit ty výhrady obviněných, jimiž zpochybňovali naplnění subjektivní stránky, zejména úmyslu. K tomu je však třeba upozornit, že je třeba vycházet ze skutkových závěrů soudů nižších stupňů a nikoli z verze předestřené obviněnými v jejich dovolání. Již shora bylo proto vysvětleno, že skutkové okolnosti případu byly zcela jiné, než uváděli obvinění na podporu jejich obhajoby.

55. Pokud jde o subjektivní stránku, soud prvního stupně u obou obviněných dospěl k závěru o úmyslné formě zavinění ve smyslu § 15 tr. zákoníku. V případě jednání obviněného Ing. Daniela Brzkovského soud prvního stupně dospěl k závěru, že byl prokazatelně dán úmysl přímý ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, když chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoníku porušit zájem tímto zákonem chráněný. U obviněné Ing. Kláry Fenstererové soud spatřoval přinejmenším úmysl nepřímý ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť obviněná věděla, že svým jednáním může způsobit porušení zájmů chráněných trestním zákonem, a pro případ, že se tak stane, byla s takovýmto porušením vzhledem ke všem okolnostem zjevně srozuměna.

56. Znovu je třeba připomenout, že dovolací soud vychází ze skutkových závěrů soudů nižších stupňů a nikoli z verze předestřené obviněnými v dovolání. Jak bylo zjištěno, oba obvinění byli ze své funkce v obchodní společnosti KEY INVESTMENTS odpovědní za stanovení investiční strategie ve vztahu ke klientům společnosti. Obvinění se však touto strategií neřídili, když postupovali v rozporu s požadavky na klienty zvolenou konzervativní strategii investování a poškozeným klientům zamlčeli rizika takového investování. Obvinění si byli vědomi toho, že klienti uvedené obchodní společnosti neměli povědomí o principech fungování obchodování na kapitálovém trhu, nebyli řádně informováni o rizikovosti těchto operací a spoléhali na obviněné jako profesionály, tj. obchodníky s cennými papíry. Svěřené finanční prostředky pak obvinění vědomě nesprávně investovali do nákupu vysoce rizikových neveřejně obchodovaných investičních nástrojů, a to již v době jejich emise, při vědomí jejich nedostatečné likvidity, tak do tzv. buy/sell a repo operací s akciemi obchodní společnosti Spolek pro chemickou a hutní výrobu. Obvinění tak činili s vědomím, že nebylo dostatečně zajištěno možné úvěrové riziko. Jak správně uvedli znalci, jednalo se o nestandardní a neobvyklou strategii spravovaného majetku konzervativních klientů, když všechny peněžní prostředky svěřené klienty obchodní společnosti KEY INVESTMENTS jakožto správci, mohla tato společnost poskytnout formou úvěru zajištěného cennými papíry další straně. Když následně klienti požadovali prodej portfolia a vypořádání svých investic, postupovali obvinění opět v přímém rozporu s jejich výslovnými pokyny, neboť neukončili a nevypořádali buy/sell a repo operace a nakoupené cenné papíry uvedených titulů neprodali, naopak finanční prostředky klientů společnosti reinvestovali s cílem oddálit okamžik jejich vypořádání a splacení. Obvinění takto postupovali přesto, že se smluvně zavázali investovat konzervativně, čímž vědomě vystavili své klienty vzniku škody velkého rozsahu.

57. Nebylo však prokázáno, že by se obvinění úmyslně účastnili na obohacovacím majetkovém trestném činu (zejména podvodu či zpronevěry), bylo jim kladeno za vinu jen nevěrné spravování svěřených financí podle § 220 tr. zákoníku, a to ve spojitosti s porušením předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 alinea 3 tr. zákoníku. Soudy nižších stupňů i s ohledem na znalosti a zkušenosti obviněných důvodně dospěly k závěry, že jejich úmysl se vztahoval i na způsobení škody (a to nejméně v minimálním rozsahu vyžadovaném základní skutkovou podstatou), obviněný Ing. Daniel Brzkovský (zejména v pozdějším období) věděl, že svou činností tuto škodu nutně způsobí (proto nepřichází v úvahu jiná forma zavinění než přímý úmysl), u obviněné Ing. Kláry Fenstererové byl ve vztahu ke škodě shledán jen nepřímý úmysl, neboť se škodou byla srozuměna, nečinila žádné konkrétní kroky, které by jejímu nastoupení zamezily, nespoléhala se na žádnou konkrétní okolnost, která by se třeba následně ukázala jako nepřiměřený důvod pro takové spolehnutí.

58. Pokud obviněný Ing. Daniel Brzkovský opakovaně namítal, že činnost obchodní společnosti KEY INVESTMENTS probíhala v souladu s vnitřními směrnicemi společnosti a Česká národní banka i přes různé správní delikty neodebrala společnosti licenci, i tato námitka byla v předchozích fázích řízení vypořádána a vyvrácena. V tomto směru lze plně odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz zejména bod 279. na str. 207).

59. Obviněná Ing. Klára Fenstererová jako vedoucí oddělení vnitřní kontroly nedostatečně dohlížela na zjištění a ověření změn hodnoty vybraných cenných papírů v souvislosti s následnými změnami ekonomické situace v následujících letech i na posouzení výše rizika spojeného s držením uvedených neveřejně obchodovaných dluhopisů na majetkových účtech zákazníků, když připustila investice prováděné obviněným Ing. Danielem Brzkovským jako portfolio manažerem. Jak správně uvedl soud prvního stupně (bod 399. na str. 255 odůvodnění jeho rozsudku), obviněná Ing. Klára Fenstererová měla z pozice svých funkcí, a to zejména z pozice funkce risk manažera, dobrý přehled o dění ve společnosti, o veškerých jejích činnostech, především však o způsobu, jakým se stará o portfolia svých klientů, do jakých cenných papírů společnost investuje a jaké cenné papíry svým klientům nakupuje, jakož i o zvolených zajišťovacích instrumentech a nedostatečné likviditě. Byla také členkou představenstva a podle výpisu z obchodního rejstříku byla v předmětné době i místopředsedkyní představenstva (dokonce až do 26. 10. 2011). Nelze proto přisvědčit její obhajobě, že v době, když byl skutek dokonán, tj. ke dni 28. 4. 2011, byla na mateřské dovolené a v této obchodní společnosti nijak nefigurovala, neboť cenné papíry poškozených klientů byly spravovány obchodní společností KEY INVESTMENTS po delší dobu, nikoliv pouze v období od jejího nástupu na mateřskou dovolenou, tedy od března 2011 do 28. 4. 2011. Soud prvního stupně správně ve skutkové větě vymezil její jednání jako dlouhodobé porušování povinností při správě cizího majetku na období od 1. 2. 2005 do března 2011, když nastoupila na mateřskou dovolenou. Nelze ani přisvědčit námitce obviněné, že jejím jednáním nedošlo k porušení zákona o podnikání na kapitálovém trhu (v tomto směru lze plně odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, pro obecnost námitek se s nimi nelze podrobněji vypořádat).

60. Konečně uplatněnému ani žádnému jinému dovolacímu důvodu neodpovídají ani námitky obviněné Ing. Kláry Fenstererové proti uloženému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let. Tyto námitky se týkaly výlučně přiměřenosti trestu, což nemůže být předmětem přezkoumání dovolacím soudem. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o trestu z hmotněprávních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr.

ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, nyní jde o § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněná neuplatnila a očividně to ani nepřicházelo v úvahu. Pokud byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, jak se stalo v posuzované věci, nelze cestou dovolání namítat nepřiměřenost trestu, a to ani s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.

ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, resp. nyní § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v právě účinném znění (k tomu viz rozh. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Opačný názor by byl v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku a činil by z dovolání v podstatě jen další odvolání. Otázka přiměřenosti trestu je sice záležitostí týkající se aplikace hmotného práva, avšak přesto není možné tuto otázku podřazovat pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v nyní účinném znění, a to ani pokud jde o tu jeho variantu, podle které dovolacím důvodem je „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“ (míněno jiné, než je právní posouzení skutku).

Vyplývá to ze vzájemného poměru dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v nyní účinném znění a dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. v nyní účinném znění. Oba dovolací důvody mají hmotněprávní povahu, přičemž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v nyní účinném znění je obecným hmotněprávním dovolacím důvodem a dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. v nyní účinném znění je zvláštním hmotněprávním dovolacím důvodem stanoveným jen ve vztahu k výroku o uložení trestu.

Z toho logicky vyplývá, že samotný výrok o uložení trestu může být napadán pouze s použitím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. v nyní účinném znění, jímž ovšem není nepřiměřenost trestu. Připustit námitky ohledně přiměřenosti trestu jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v nyní účinném znění by znamenalo popření smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. v nyní účinném znění, které by se stalo nefunkčním, bylo by bezpředmětné a nemělo by žádný smysl, neboť uložení nepřípustného druhu trestu a uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu by vždy bylo „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“ ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr.

ř. v nyní účinném znění.

61. Lze jen doplnit, že obviněné byl uložen přípustný druh trestu odnětí svobody, který lze uložit za všechny trestné činy podle trestního zákoníku, stejně tak výměra 4 let byla stanovena v zákonném rozpětí (podle § 220 odst. 3 tr. zákoníku lze uložit trest odnětí svobody v rozpětí 2 až 8 let, stejné rozpětí je uvedeno i v § 248 odst. 4 tr. zákoníku). Uvedená pravidla o výběru druhu trestu a jeho výměry tak porušena nebyla. Obviněná zpochybňovala samotnou přiměřenost trestu, která nemůže být předmětem přezkumné činnosti dovolacího soudu.

62. Nejvyšší soud proto může uzavřít, že považuje závěry soudů nižších stupňů o naplnění všech zákonných znaků zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a zločinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 alinea 3, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za správné a námitky obviněných, jimiž zpochybnili naplnění zákonných znaků těchto trestných činů včetně výše škody, za zjevně neopodstatněné. Soudy nižších stupňů se jejich věcí pečlivě zabývaly, vypořádaly se s argumentací obviněných při vlastní obhajobě dostatečným způsobem, jejich dovolací námitky jsou veskrze jen opakování této jejich obhajoby, proto lze plně odkázat na rozhodnutí soudů nižších stupňů, které se s ní vypořádaly. Jak již bylo výše uvedeno, dovolání založené na námitkách dříve uplatněných, kterými se soudy nižších stupňů zabývaly, je namístě odmítnout jako zjevně neopodstatněné.

V. Závěrečné shrnutí

63. Lze tak uzavřít, že ty námitky obviněných Ing. Daniela Brzkovského a Ing. Kláry Fenstererové, které bylo možno označit za námitky nesprávného právního posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (účinného do 31. 12. 2021), Nejvyšší soud shledal jako zjevně neopodstatněné. Proto Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání těchto obviněných odmítl jako zjevně neopodstatněná ze shora rozvedených důvodů, aniž by podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení.

64. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle § 265i tr. ř., mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. 6. 2023

JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D. předseda senátu