5 Tdo 1328/2017

5 Tdo 1328/2017-55

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 4. 2018 o dovolání

obviněných P. F. a T. K. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 4.

2017, sp. zn. 5 To 73/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u

Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 10/2015, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j e usnesení Vrchního soudu

v Praze ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 5 To 73/2016.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í také další rozhodnutí na

zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo

zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze p ř i k a z u j

e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 2 T

10/2015, byl obviněný P. F. uznán vinným přečinem zneužití informace a

postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a

obviněný T. K. byl uznán vinným účastenstvím ve formě pomoci k přečinu zneužití

informace a postavení v obchodním styku podle § 24 odst. 1 písm. c) tr.

zákoníku k § 255 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterých se dopustili tím, že T.

K. ve funkci jednatele (od 15. 5. 2000 do 7. 4. 2010) a postavení společníka

společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., (později přejmenované na TK–SAFE, s.

r. o.), IČ 26176068, se sídlem podle zápisu v obchodním rejstříku do 25. 1.

2010 Praha 5, ul. Nádražní 62/280, poté Praha 5 – Smíchov, nám. 14. října

1307/2, se zapsaným předmětem podnikání od roku 2005 do 25. 1. 2010

„zámečnictví“, a poté až dosud „zámečnictví, nástrojařství“, a od 25. 1. 2010

„výroba obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, a

P. F., ve funkci jednatele (od 15. 5. 2000 do 24. 3. 2010) společnosti GUARD –

Čechy, spol. s r. o., a do 16. 3. 2010 také jako společník této společnosti,

se dohodli na realizaci nového konkurenčního podnikatelského projektu

spočívajícího v provozování další společnosti zabývající se uzamykacími systémy

a tento projekt pak v následujícím období zrealizovali tak, že nejdříve P. F.

zakoupil dne 20. 4. 2009 akcie společnosti EG–LINE, a. s., IČ 28233719, se

sídlem podle zápisu v obchodním rejstříku od 22. 3. 2010 Praha 5, Nádražní

280/62, a stal se jediným akcionářem této společnosti, od 4. 5. 2009 se

zapsaným předmětem podnikání „zámečnictví, nástrojařství“, a od 4. 5. 2009

„výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“,

ve které byl dne 20. 4. 2009 ustanoven jediným členem představenstva, s

využitím kontaktů navázaných s obchodními partnery společnosti GUARD – Čechy,

spol. s r. o., odborné kvalifikace jejích zaměstnanců, kterým nabídli pracovní

poměr u společnosti EG–LINE, a. s., s využitím sídla a kancelářských prostor na

adrese Praha 5, ul. Nádražní 62/280, to vše s cílem získat na úkor společnosti

GUARD – Čechy, spol. s r. o., výhodu a prospěch pro společnost EG–LINE, a. s.,

spočívající ve snaze usnadnit této společnosti vstup na příslušný segment trhu

a rozjezd její podnikatelské činnosti, z níž by této společnosti plynuly příjmy

a konečně i se záměrem zbavit se závazků, které společnost GUARD – Čechy, spol.

s r. o., měla vůči svým věřitelům z obchodní činnosti spočívající v

neuhrazených dodávkách komponentů uzamykacích systémů, na základě žádostí ze

dne 1. 3. 2010 a dodatků ze dne 1. 3. 2010 sjednaných ke Smlouvám o dílo z let

2006, 2007 a 2009, uzavřených se společností PREdistribuce, a. s., IČ

27376516, převedli činnosti z původního smluvního zhotovitele, společnosti

GUARD – Čechy, spol. s r. o., na nového zhotovitele, společnost EG–LINE, a. s.,

která tak nastoupila na místo původního zhotovitele, a za provedené činnosti v

letech 2010 a 2011 inkasovala nejméně 12 120 963 Kč, kdy konkrétně šlo o :

a) smlouvu o dílo č. PS21000110/010 ze dne 14. 12. 2009 sjednanou mezi

společností GUARD – Čechy, spol. s r. o., zastoupenou P. F. jako zhotovitelem a

společností PREdistribuce, a. s., na základě žádosti ze dne 1. 3. 2010,

adresované společnosti PREdistribuce, a. s., podepsané za společnost. GUARD –

Čechy, spol. s r. o., T. K. a za společnost EG-LINE, a. s., P. F., a dodatku

č. 1 ze dne 1. 3. 2010 sjednaného mezi společností PREdistribuce, a. s., jako

objednatelem a společností EG–LINE, a. s., zastoupenou P. F. a společností

GUARD – Čechy, spol. s r. o., zastoupenou T. K., s podpisem dodatku P. F. a T.

K. dne 26. 3. 2010, nastoupila na místo zhotovitele společnost EG–LINE, a. s.,

která za převzaté činnosti vyinkasovala na základě faktur č. 100660, č. 100972,

č. 101014, č. 101015, č. 101497, č. 101712, č. 110591, č. 110680, č. 110717, č.

110794, č. 110884, č. 110944, č. 110978, č. 111035, č. 111055, č. 111073, č.

111108, č. 111162, č. 111199, č. 111250, č. 111349, č. 111403, č. 111358, č.

111413 a č. 111507 celkem 12 050 031 Kč,

b) smlouvu o dílo č. PS21000107/072 ze dne 30. 8. 2007 sjednanou mezi

společností GUARD – Čechy, spol. s r. o., zastoupenou P. F. jako zhotovitelem a

společností PREdistribuce, a. s., na základě žádosti ze dne 1. 3. 2010,

adresované společnosti PREdistribuce, a. s., podepsané za společnost GUARD –

Čechy, spol. s r. o., T. K. a za společnost EG–LINE, a. s., P. F. a dodatku č.

1 ze dne 1. 3. 2010 sjednaného mezi společností PREdistribuce, a. s., a

společností EG–LINE, a. s., zastoupenou P. F. a společností GUARD – Čechy,

spol. s r. o., zastoupenou T. K., nastoupila na místo zhotovitele společnost EG–

LINE, a. s.,

c) smlouvu o dílo č. PS222006/008 ze dne 1. 11. 2006 sjednanou mezi společností

GUARD – Čechy, spol. s r. o., zastoupenou T. K. jako zhotovitelem a společností

PREdistribuce, a. s., na základě žádosti ze dne 1. 3. 2010, adresované

společnosti PREdistribuce, a. s., podepsané za společnost – Čechy, spol. s r.

o., T. K. a za společnost EG–LINE, a. s., P. F. a dodatku č. 1 ze dne 1. 3.

2010 sjednaného mezi společností PREdistribuce, a. s., a společností EG–LINE,

a. s., zastoupenou P. F. a společností GUARD – Čechy, spol. s r. o.,

zastoupenou T. K., nastoupila na místo zhotovitele společnost EG–LINE, a. s.,

která za převzaté činnosti vyinkasovala na základě faktur č. 100695, 100755,

100795, 101124, 101353, 101458, 101457, 101613, 101724, 101753, 110147, 110519,

110630, 110669, 110736, 111382, 111093, 111174, 111756 celkem částku 70 932 Kč,

2. Za to byl obviněný P. F. odsouzen podle § 255 odst. 1 tr. zákoníku k

trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, podle § 81 odst. 1 tr.

zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen a podle § 82 odst 1

tr. zákoníku mu byla stanovena zkušební doba v trvání 15 (patnácti) měsíců.

Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 a odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému P. F.

současně uložen peněžitý trest ve výměře 50 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy

celkem ve výši 50 000 (padesáttisíc) Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl

pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán,

stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) měsíců. Obviněný T. K.

byl odsouzen podle § 255 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání

9 (devíti) měsíců, podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého

trestu podmíněně odložen a podle § 82 odst 1 tr. zákoníku mu byla stanovena

zkušební doba v trvání 12 (dvanácti) měsíců. Také obviněnému T. K. byl podle §

67 odst. 1 a § 68 odst. 1 a 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 50

denních sazeb po 600 Kč, tedy celkem ve výši 30 000 (třicettisíc) Kč. Podle §

69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve

stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1

(jednoho) měsíc. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byli poškození MIRROR CZ, spol. s

r. o., Guard – Mudroch, spol. s r. o. a společnost TK–SAFE, s. r. o.,

zastoupená insolvenční správkyní Mgr. Naďou Herrmanovou, odkázáni s celými

svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 2

T 10/2015, podali obvinění P. F. a T. K. odvolání, o kterých rozhodl Vrchní

soud v Praze, jako soud odvolací, usnesením ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 5 To

73/2016, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek

zrušil v celém výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu

rozhodl tak, že podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly společnost MIRROR CZ, spol. s

r. o., se sídlem Wintrova 2853/30a, Brno, společnost Guard – Mudroch, spol. s

r. o., se sídlem Koráb 132, Tišnov, a Mgr. Naďa Theerová (dříve Herrmannová),

advokátka se sídlem Palackého nám. 106, Třeboň, insolvenční správkyně

společnosti TK–SAFE, s. r. o., se sídlem nám. 14. října 1307/2, Praha 5,

odkázány s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 5

To 73/2016, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2016,

sp. zn. 2 T 10/2015, podali obvinění P. F. prostřednictvím obhájce JUDr.

Ondřeje Sováka a T. K. prostřednictvím obhájce JUDr. Vlastibora Vejvody

dovolání. Oba obvinění v podaných dovoláních shodně uplatnili dovolací důvod

podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

5. Obviněný P. F. v úvodu svého dovolání předně konstatoval, že zásadně

nesouhlasí s rozhodnutími soudů prvního a druhého stupně v předmětné věci,

neboť uvedená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo

na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Zdůraznil, že si je vědom toho,

že Nejvyšší soud nepřezkoumává skutková zjištění nižších soudů, nicméně

dovoláním napadá právní kvalifikaci zjištěného skutkového stavu, tedy přečin

zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 1, odst. 2

tr. zákoníku. Současně však dodal, že prvoinstanční soud nepřípustně dotvořil

příslušný skutek a že důkazní nouze nemůže být důvodem k nepřípustnému

dotváření skutkového stavu. K tomu odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 25.

11. 2003, sp. zn. I. ÚS 558/01, podle kterého vina pachatele může být

autoritativně konstatována jen ohledně takového jednání, o němž pachatel v

době, kdy se ho dopouštěl, mohl důvodně předpokládat, že jde o jednání trestné.

Podle mínění obviněného si lze jen stěží představit, že by on i spoluobviněný

T. K. mohli předpokládat, že převodem ve výroku o vině uvedené zakázky, která

přestala být ziskovou, dojde k újmě na straně společnosti, která její předmět

ani nemohla naplnit. V této souvislosti obviněný uvádí obecné zásady pro

prokazování zavinění a označuje za souhrnné a povrchní úvahy obsažené v

odůvodnění soudních rozhodnutí, které se týkají subjektivní stránky trestného

činu. Nalézací soud se podle dovolatele s naplněním subjektivní stránky

souzeného trestného činu vůbec nevypořádal. Je přesvědčen, že soudy hodnotily

důkazy jednostranně v neprospěch obviněných a obviněnými navrhované důkazy

prokazující jejich nevinu bagatelizovaly nebo neprovedly vůbec, což se týká

především znaleckého posudku znaleckého ústavu BOHEMIA EXPERTS, s. r. o. Z

odůvodnění rozhodnutí podle něj nevyplývá reálný vztah mezi provedenými důkazy

a úvahami soudů při hodnocení důkazů, který by umožnil učinit jednoznačný závěr

o jeho vině. V této souvislosti cituje judikaturu Ústavního soudu týkající se

zásady subsidiarity trestní represe a povinnosti odvolacího soudu vypořádat se

s námitkami odvolatele. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu provádí též

výklad zásad presumpce neviny a in dubio pro reo a uvádí, že tento výklad se

týká především absence poškozovacího úmyslu jako jednoho ze znaků základní

skutkové podstaty trestného činu zneužití informace a postavení v obchodním

styku.

6. V další části dovolání dovolatel cituje závěry Ústavního soudu

obsažené v nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04,

týkající se principu ultima ratio a označuje za obecné fráze úvahy, kterými

odvolací soud zdůvodnil nutnost uplatnění trestní odpovědnosti v předmětné

trestní věci. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že posuzovaná věc má

soukromoprávní základ a mělo být aplikováno ustanovení § 12 odst. 2 trestního

zákoníku o zásadě subsidiarity trestní represe, neboť jde o civilní spor dvou

subjektů působících na stejném segmentu trhu. Navíc dodal, že stíhání pro daný

přečin bylo zahájeno na samé hranici promlčení trestního stíhání a trestní

řízení trvalo vzhledem ke kvalifikaci skutku neúměrně dlouhou dobu.

7. Dovolatel má rovněž za to, že jemu uložený trest je trestem

nepřiměřeně přísným i v případě, že by jeho trestná činnost byla spolehlivě

prokázána. Uvádí, že rozhodující soudy použily přitěžující okolnosti a navíc

nezohlednily, že mezi rozhodnutími soudu prvního a druhého stupně uplynula doba

delší jednoho roku. Přitěžující okolnost spočívající ve spáchání skutku

promyšleně nevyplynula podle jeho názoru z provedeného dokazování.

8. Z uvedených důvodů obviněný P. F. závěrem svého mimořádného

opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i

rozsudek soudu prvního stupně zrušil a přikázal Městskému soudu v Praze, aby

věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

9. Obviněný T. K. ve svém dovolání vytýká, že napadená rozhodnutí

spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném

hmotně právním posouzení, tedy účastenství ve formě pomoci k přečinu zneužití

informace a postavení v obchodním styku podle § 24 odst. 1 písm. c) tr.

zákoníku k § 255 odst. 1, 2 tr. zákoníku, když se odvolací soud konkrétně

nevypořádal s jeho námitkami uplatněnými v odvolání. Ze svého hlediska rozebírá

a hodnotí provedené důkazy a tvrdí, že držitelem živnostenského oprávnění pro

předmět činnosti „zámečnictví, nástrojářství“ byl pouze obviněný P. F. a bylo

tedy zřejmé, že po jeho odchodu se již společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o.,

nemůže nadále zabývat touto činností. Obviněný P. F. také sám dojednal a

uzavřel smlouvu o dílo č. PS21000110/010 ze dne 14. 12. 2009 se společností

PREdistribuce, a. s., tedy již v době, kdy bylo zřejmé, že společnost GUARD –

Čechy, spol. s r. o., nebude moci tomuto závazku dostát. Svoje jednání obviněný

T. K. prezentuje tak, že činil pouze takové kroky, které měly zajistit další

fungování obchodní společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., za situace, kdy po

odchodu obviněného F. již daná společnost nedisponovala příslušným

živnostenským oprávněním v daném oboru. Společnost GUARD – Čechy, spol. s r.

o., měla nakupovat komponenty (uzamykací systémy) od dodavatelů a s obchodní

marží je přeprodávat společnosti EG–LINE, a. s. Spoluobviněný F. však dohodu

nedodržel a začal komponenty odebírat přímo od dodavatelů – společností Guard –

Mudroch, spol. s r. o., a EVVA, spol. s r. o. Převedení zakázky objednatele

společnosti PREdistribuce, a. s., ze společnosti GUARD – Čechy, spol. s r.o.,

na společnost EG–LINE, a. s., prezentuje jako snahu zajistit, aby společnost EG–

LINE, a. s., přistoupila k dluhu ve výši 8 000 000 Kč, který měla obchodní

společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., vůči společnosti Guard – Mudroch,

spol. s r. o. Odmítá, že by věděl o tom, že se má jednat pouze o přistoupení na

dobu určitou, které český právní řád neumožňuje. Je proto přesvědčen, že mu

nelze přičítat k tíži, že F. svému závazku nedostál a závazek neuhradil.

10. Dále obviněný v dovolání obsáhle reprodukuje argumentaci odvolacího

soudu, na základě které tento soud dovodil úmyslné zavinění na straně

obviněných, a opakuje, že jeho úmyslem nebylo opatřit výhodu a prospěch

obchodní společnosti EG–LINE, a. s., ale naopak zavázat tuto společnost dluhem

8 milionů Kč. Dále dovozuje, že převedení zakázek na obchodní společnost EG–

LINE, a. s., nebylo natolik lukrativní, aby bylo možné dluh splatit, a těžko se

proto mohlo jednat o opatření výhody pro společnost EG–LINE, a. s. Obviněný

uvádí, že úkornost smlouvy, kterou došlo k převedení zakázky obchodní

společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., nelze v této věci vůbec shledat,

neboť tato společnost v době sjednání smlouvy nedisponovala příslušným

živnostenským oprávněním v daném oboru a uzavření smlouvy nemělo žádný

negativní vliv na její další působení. Pro společnost bylo podle něj likvidační

pouze jednání obviněného F. spočívající v jeho odchodu ze společnosti a

nedodržení dohody o zajišťování dodávek zboží. Obviněný namítl, že ze

žalovaného jednání nemohl mít žádný prospěch, a to již jen z toho důvodu, že se

neúčastnil podnikání obchodní společnosti EG–LINE, a. s. Uzavřel proto, že v

jednání kladeném mu za vinu nelze spatřovat účastenství ve formě pomoci k

přečinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 1, 2

tr. zákoníku.

11. Z uvedených důvodů obviněný T. K. závěrem podaného dovolání navrhl,

aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně

zrušil a aby ho předmětné obžaloby zprostil.

12. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž byla

dovolání obviněných P. F. a T. K. doručena ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř.,

využil svého zákonného práva a k dovolání obviněných se vyjádřil. Ve svém

vyjádření k dovolání obviněného P. F. uvedl, že značná část námitek tohoto

obviněného formálně deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá. Jedná

se o námitky, podle kterých nalézací soud „nepřípustně dotvářel skutkový stav“,

obecné námitky o jednostranném hodnocení důkazů nebo o absenci reálného vztahu

mezi provedenými důkazy a úvahami soudů při hodnocení důkazů, námitky o údajné

bagatelizaci nebo neprovedení obviněnými navrhovaných důkazů, a veškeré další

námitky, ve kterých dovolatel brojí proti hodnocení některých důkazů soudy,

provádí vlastní interpretaci důkazů a odmítá skutková zjištění učiněná soudy.

Za irelevantní z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu označil též námitky,

kterými obviněný vytkl porušení zásad presumpce neviny a „in dubio pro reo“, a

dále námitky o nepředvídatelnosti trestního postihu s tím, že dovolatel zde

ignoruje učiněná skutková zjištění. Pod deklarovaný dovolací důvod nelze podle

státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v podobě, v jaké byly

uplatněny dovolatelem, podřadit ani námitky týkající se subjektivní stránky

trestného činu, neboť z učiněných skutkových zjištění jednoznačně vyplývá

existence úmyslu obviněných získat neoprávněné výhody a prospěch pro společnost

EG–LINE, a. s., na úkor společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o. Stejně tak

podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uplatněnému

dovolacímu důvodu neodpovídají ani ty námitky obviněného P. F., kterými s

odkazem na shora citovaný dovolací důvod zpochybnil přiměřenost uloženého

trestu. K tomu dodal, že námitky proti druhu trestu a jeho výměře lze uplatnit

pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., o

nějž však obviněný vůbec své dovolání neopírá, navíc obviněnému nebyl uložen

takový druh trestu, který zákon nepřipouští, ani mu nebyl uložen trest ve

výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku. Podle státního

zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uplatněnému dovolacímu důvodu

formálně odpovídají toliko námitky obviněného P. F., kterými brojil proti

údajně nedůvodnému nepoužití § 12 odst. 2 tr. zákoníku o zásadě subsidiarity

trestní represe. Tyto námitky však státní zástupce Nejvyššího státního

zastupitelství nepovažuje za opodstatněné, neboť v případě obviněného P. F.

nebylo podle jeho mínění zjištěno nic tak výjimečného, co by vylučovalo možnost

uplatnění trestní represe vůči němu.

13. K dovolání obviněného T. K. státní zástupce Nejvyššího státního

zastupitelství uvedl, že i námitky tohoto obviněného jsou z podstatné části

založeny na argumentaci, která dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)

tr. řádu neodpovídá. Dovolatel podle něj ignoruje skutkové zjištění, podle

kterého se oba obvinění dohodli na realizaci konkurenčního podnikatelského

projektu a vychází z vlastní skutkové verze, podle které rozvíjení podnikání

společnosti EG–LINE, a. s., na úkor společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., a

veškeré aktivity tuto společnost poškozující byly výlučně záležitostí

obviněného P. F. Námitky obviněného, kterými zpochybňuje existenci některých

formálních znaků trestného činu podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku, lze proto

podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství pod deklarovaný

dovolací důvod podřadit jen se značnou dávkou tolerance a je přitom nutno

důsledně vycházet ze skutkových zjištění vymezených v soudních rozhodnutích. Zejména ohledně námitek týkajících se subjektivní stránky trestného činu podle

něj obviněný prakticky neuvádí kvalifikované právní námitky a ani

nespecifikuje, zda v případě tvrzeného nedostatku jeho úmyslného zavinění chybí

vědomostní složka úmyslu nebo volní složka úmyslu či snad obě tyto složky

zároveň. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství zdůraznil, že

obviněný svoje námitky opírá především o tvrzení, že jeho výlučným úmyslem bylo

zajistit, aby společnost EG–LINE, a. s., přistoupila k dluhu ve výši 8 000 000

Kč, který měla obchodní společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., vůči

společnosti Guard – Mudroch, spol. s r. o. Z učiněných skutkových zjištění však

vyplynulo, že přistoupení k dluhu provedené smlouvou ze dne 26. 2. 2010 bylo (z

hlediska práva občanského neplatně) časově omezeno na dobu do 13. 3. 2010 a že

obviněný K. o této skutečnosti věděl. Úkorná smlouva specifikovaná ve výroku o

vině přitom byla podepsaná obviněným až dne 26. 3. 2010. Fakticky tedy

nezískala společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., za převod lukrativní zakázky

na společnost EG–LINE, a. s., žádné protiplnění. V řízení bylo prokázáno, že

obviněný T. K. nepochybně věděl o všech okolnostech jednání obviněného F., sám

se na něm podílel a jako pomoc bylo jeho jednání posouzeno jen proto, že v době

jeho spáchání neměl postavení speciálního subjektu. Podle státního zástupce

Nejvyššího státního zastupitelství tak všechna skutková zjištění jednoznačně

opravňují k závěru o naplnění subjektivní stránky pomoci k přečinu zneužití

informace a postavení v obchodním styku podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 255

odst. 2 tr. zákoníku obviněným T. K. Za nedůvodnou pak státní zástupce

Nejvyššího státního zastupitelství označil také námitku, v rámci které obviněný

T. K. nesouhlasí se závěrem soudů nižších stupňů o úkornosti uzavřených smluv. Smlouvy, kterými byla společnost GUARD – Čechy, spol. s r.

o., připravena o

dlouhodobé zakázky s významným obchodním partnerem, aniž by jí tato ztráta byla

jakkoli v materiální nebo nemateriální podobě kompenzována, byly podle jeho

názoru nepochybně smlouvami uzavřenými na úkor společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o. Za bezpředmětnou považuje státní zástupce Nejvyššího státního

zastupitelství též námitku obviněného, že žalovaným přečinem nemohl získat

žádný prospěch. Obviněný byl uznán vinným toliko účastenstvím na trestném činu

a předpokladem odpovědnosti za účastenství na trestném činu podle § 255 odst. 2

tr. zákoníku není úmysl účastníka získat prospěch sám pro sebe. K námitce

obviněného, že společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., v podstatě již nemohla

podnikat v příslušném oboru z důvodu zániku funkce obviněného P. F. jako jejího

druhého jednatele a společníka, státní zástupce Nejvyššího státního

zastupitelství uvedl, že nelze pominout skutková zjištění o dohodě obviněných

na realizaci konkurenčního projektu spočívajícího v provozování další

společnosti zabývající se uzamykacími systémy.

14. Nad rámec podaných dovolání státní zástupce Nejvyššího státního

zastupitelství konstatoval, že právní kvalifikace skutku není zcela správná.

Přečin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 tr.

zákoníku obsahoval dvě samostatné skutkové podstaty, které dopadají na případy

tzv. insider tradingu (viz odst. 1) a selftradingu (viz odst. 2). Jak je patrné

z výrokové části odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, obvinění byli

uznáni vinnými oběma citovanými skutkovými podstatami a trest jim soud uložil

podle první z nich. Z popisu skutku a z tzv. právní věty formulované ve výroku

o vině v rozsudku soudu prvního stupně však jednoznačně vyplývá, že obvinění

naplnili toliko zákonné znaky přečinu podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku, takže v

posuzované věci nešlo o jednočinný souběh citovaných přečinů a soudy nižších

stupňů takový souběh ani neshledaly. Zmíněný nedostatek tedy spočívá toliko v

nesprávné citaci zákonného označení trestného činu ve výroku o vině rozsudku

soudu prvního stupně. Nic na tom podle státního zástupce Nejvyššího státního

zastupitelství nemění ani navazující pochybení soudu prvního stupně ve výroku o

trestu, pokud oba obviněné odsoudil podle § 255 odst. 1 tr. zákoníku, ačkoli

správně jim měl trest ukládat podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku. Obě samostatné

skutkové podstaty jsou totiž ohroženy shodným trestem, když za ně lze uložit

trest odnětí svobody až na tři léta nebo zákaz činnosti. Bez praktických dopadů

pro obviněné je pak podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství

i další dovolateli nenamítané pochybení soudu prvního stupně, který v tzv.

právní větě obsažené ve výroku o vině konstatoval, že obviněný P. F. dal popud

k uzavření a uzavřel smlouvy na úkor jednoho podnikatele, ačkoliv z provedeného

dokazování vyplynulo, že v době uzavření předmětných smluv se tento obviněný na

podnikání obchodní společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., již nepodílel.

Správně tak mělo být jeho jednání posouzeno pouze v alternativě, že dal popud k

uzavření smlouvy na úkor jednoho podnikatele. Dodal, že vzhledem k tomu, že

znaky „uzavře nebo dá popud k uzavření smlouvy“ byly v ustanovení § 255 odst. 2

tr. zákoníku stanoveny jako alternativní, rovnocenné a k naplnění předmětné

skutkové podstaty stačilo naplnění jednoho z nich, nemá ani tato vada vliv na

právní kvalifikaci skutku ani na uložený trest.

15. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto uzavřel,

že dovolací námitky obou obviněných z velké části neodpovídají formálně

deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zčásti

pak jde o námitky zjevně nedůvodné. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud obě podaná

dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a aby tak učinil v souladu

s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v

neveřejném zasedání vyjádřil souhlas i pro případ jakéhokoli jiného nežli výše

navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

16. Ačkoliv bylo obviněným prostřednictvím jejich obhájců zasláno

vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k případné

replice, dovolatelé se do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu v projednávané věci,

a to ani prostřednictvím svých obhájců, k němu nevyjádřili.

III.

Přípustnost dovolání

17. Nejvyšší soud jako soud dovolací podle § 265c tr. ř. nejprve

shledal, že dovolání obviněných P. F. a T. K. jsou přípustná podle § 265a odst.

1, 2 písm. h) tr. ř., byla podána osobami oprávněnými v souladu s ustanovením §

265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě, a na místě, kde lze

tato podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolací soud dále dospěl k

závěru, že dovolateli uplatněné námitky alespoň z části naplňují jimi uplatněný

dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Následně se Nejvyšší soud

zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy

zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněná.

18. Oba dovolatelé ve svých mimořádných opravných prostředcích shodně

uplatnili dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle

kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním

posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto

vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního

posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním

řízení zjištěn v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo

vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání

ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a

to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní

posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové

větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V

rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné

na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost

skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně

kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší

soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně,

případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento

skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové

zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě

případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v

předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší

soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který

je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §

265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající

skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role

soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení

soudem zákonem určeným, a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu

věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný

opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu

určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. ř., a taktéž

přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02,

III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního

soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba

zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s

ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu § 254 tr. ř.

přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do

takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla

v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz

např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 5 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99,

uveřejněný pod č. 69 ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu

ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34 ve sv. 3 Sb.

nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS

166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci

řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad

předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006,

sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a

učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze

dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23.

11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9.

2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Takový závěr, že by skutková zjištění byla v

extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadených rozhodnutích, však

s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich návaznost na provedené

dokazování, které je zachyceno v přezkoumaném spisovém materiálu Nejvyšším

soudem, nelze učinit, jak na to bude ještě níže v podrobnostech poukázáno.

Nejvyšší soud přitom interpretoval a aplikoval uvedené podmínky připuštění

dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o

ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod,

neboť je povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích

řízení porušena základní práva dovolatelů, a to včetně jejich práva na

spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3.

2014, sp. zn. Pl.ÚS-st. 38/14, vyhlášeno jako sdělení Ústavního soudu pod č.

40/2014 Sb., uveřejněno pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). V té

souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že i Ústavní soud

výslovně v uvedeném stanovisku konstatoval, že jeho názor, „… podle kterého

nelze nesprávné skutkové zjištění striktně oddělovat od nesprávné právní

kvalifikace … však neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy

dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat

dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za prima facie naplněný. …

Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat

naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz § 54 rozsudku Evropského soudu pro

lidská práva ve věci J. a ostatní proti České republice ze dne 13. 10. 2011, č.

stížnosti 12579/06, 19007/10 a 34812/10), a toto posouzení je závaznou

podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ustanovení § 75 odst. 1 zákona

o Ústavním soudu)“ [srov. bod 23 citovaného stanoviska pléna Ústavního soudu ze

dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl.ÚS-st. 38/14, vyhlášeného jako sdělení Ústavního

soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněného pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a

usn. ÚS ČR].

IV.

Důvodnost dovolání

19. Podstatou dovolání obviněného P. F. je jeho tvrzení, že uvedená

rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném

nesprávném hmotně právním posouzení, a to pokud jde o přečin zneužití informace

a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, když

nalézací soud zejména nepřípustně dotvářel skutkový stav věci a že rozhodující

soudy nižších stupňů nesprávně posoudily předmětný skutek týkající se jeho

osoby. Podle jeho mínění si lze jen stěží představit, že by on i spoluobviněný

T. K. mohli předpokládat, že převodem ve výroku o vině uvedené zakázky, která

přestala být ziskovou, dojde k újmě na straně společnosti, která její předmět

ani nemohla naplnit. Soudy se podle obviněného vůbec nevypořádaly s naplněním

subjektivní stránky souzeného trestného činu a provedené důkazy hodnotily

jednostranně v neprospěch obviněných. Obviněnými navrhované důkazy prokazující

jejich nevinu bagatelizovaly nebo neprovedly vůbec, což se týká především

znaleckého posudku znaleckého ústavu BOHEMIA EXPERTS, s. r. o. Obviněný je

přesvědčen, že v průběhu řízení došlo k porušení zásady presumpce neviny a

zásady in dubio pro reo a že ve věci měla být aplikována zásada subsidiarity

trestní represe.

20. Obviněný T. K. v dovolání uvedl, že napadená rozhodnutí spočívají

na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním

posouzení, tedy účastenství ve formě pomoci k přečinu zneužití informace a

postavení v obchodním styku podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 255

odst. 1, 2 tr. zákoníku, když se odvolací soud konkrétně nevypořádal s jeho

námitkami uplatněnými v odvolání. V návaznosti na to v dovolání ze svého

hlediska rozebírá a hodnotí provedené důkazy a zdůrazňuje, že činil pouze

takové kroky, které měly zajistit další fungování obchodní společnosti GUARD –

Čechy, spol. s r. o., za situace, kdy po odchodu obviněného F. již daná

společnost nedisponovala příslušným živnostenským oprávněním v daném oboru.

Převedení zakázky objednatele společnosti PREdistribuce, a. s., ze společnosti

GUARD – Čechy spol. s r.o., na společnost EG-LINE, a. s., prezentuje jako snahu

zajistit, aby společnost EG–LINE, a. s., přistoupila k dluhu ve výši 8 000 000

Kč, který měla obchodní společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., vůči

společnosti Guard – Mudroch, spol. s r. o. Odmítá, že by věděl o tom, že se má

jednat pouze o přistoupení na dobu určitou, které český právní řád neumožňuje.

Podle jeho názoru úkornost smlouvy, kterou došlo k převedení zakázky obchodní

společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., nelze v této věci vůbec shledat,

neboť tato společnost v době sjednání smlouvy nedisponovala příslušným

živnostenským oprávněním v daném oboru a uzavření smlouvy nemělo žádný

negativní vliv na její další působení. Pro společnost bylo podle něj likvidační

pouze jednání obviněného F. spočívající v jeho odchodu ze společnosti a

nedodržení dohody o zajišťování dodávek zboží. Je přesvědčen, že mu nelze

přičítat k tíži, že F. svému závazku nedostál a závazek neuhradil, a že v

jednání kladeném mu za vinu nelze spatřovat účastenství ve formě pomoci k

přečinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 1,

odst. 2 tr. zákoníku.

21. Nalézací soud vzal na základě provedeného dokazování za prokázané,

že obviněný P. F. jako společník a jednatel společnosti GUARD – Čechy, spol. s. r. o., a zároveň jako jediný akcionář a člen představenstva společnosti EG–

LINE, a. s., v úmyslu opatřit neoprávněný prospěch své nové společnosti EG–

LINE, a. s., nechal převést na společnost EG–LINE, a. s., kontakty navázané s

obchodními partnery společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., odborně

kvalifikované zaměstnance, sídlo, movitý majetek a kancelářské prostory GUARD –

Čechy, spol. s r. o., a zajistil uzavření dodatků číslo 1 ze dne 1. 3. 2010 ke

třem ve výroku rozsudku specifikovaným smlouvám se společností PREdistribuce,

a. s., na základě kterých na společnost EG–LINE, a. s., přešla zakázka na

dodávku uzamykacích zámků a s tím spojených služeb, kterou původně společnost

PREdistribuce, a. s., uzavřela se společností GUARD – Čechy, spol. s r. o., a

za kterou společnost EG–LINE, a. s., poté, co nastoupila do pozice zhotovitele,

inkasovala nejméně 12 120 963 Kč a upevnila své místo na trhu, přičemž

společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., a EG–LINE, a. s., mají stejný předmět

činnosti „Zámečnictví, nástrojářství“ a „Výroba, obchod a služby neuvedené v

přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“. K dokonání skutkové podstaty trestného

činu obviněným P. F. došlo podle názoru nalézacího soudu za popsaných okolností

již dáním popudu k uzavření předmětných smluv, tedy vyslovením souhlasu s

jejich uzavřením. K dokončení celého trestněprávního postižitelného jednání pak

došlo uzavřením těchto smluv (tj. vyvedením určitých majetkových hodnot z jedné

společnosti do druhé), neboť v důsledku toho došlo k zásadnímu omezení

podnikatelské činnosti společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., k výraznému

úbytku jejích klientů a k poklesu jejího zisku. Při činění uvedených kroků byli

obvinění vedeni především snahou usnadnit společnosti EG–LINE, a. s., vstup na

příslušný segment trhu a současně na úkor společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., získat neoprávněné podnikatelské výhody a neoprávněný majetkový prospěch

pro společnost EG–LINE, a. s. Tím, že na základě uzavřených dodatků číslo 1 ke

třem ve výroku rozsudku specifikovaným smlouvám se společností PREdistribuce,

a. s., na základě kterých na společnost EG–LINE, a. s., přešla zakázka na

dodávku uzamykacích zámků a s tím spojených služeb, kterou původně společnost

PREdistribuce, a. s., uzavřela se společností GUARD – Čechy, spol. s r. o.,

získala společnost EG–LINE, a. s., velkou konkurenční výhodu jednak na úkor

společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., jednak i ostatních soutěžitelů na

trhu. Nalézací soud proto uzavřel, že obviněný P. F. popsaným jednáním naplnil

všechny znaky skutkové podstaty přečinu zneužití informace a postavení v

obchodním styku podle § 255 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Ohledně jednání obviněného

T. K. dospěl nalézací soud na základě zjištěného skutkového stavu věci k

závěru, že jmenovaný obviněný jako jednatel společnosti GUARD – Čechy, spol. s

r. o., v kooperaci s obviněným P. F., v úmyslu opatřit neoprávněný prospěch

nové společnosti EG–LINE, a.

s., převedl na společnost EG–LINE, a. s., kontakty

navázané s obchodními partnery společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o.,

odborně kvalifikované zaměstnance, sídlo, movitý majetek a kancelářské prostory

GUARD – Čechy, spol. s r. o., a podepsal jednak žádosti o změnu zhotovitele,

jednak dodatky ke smlouvám specifikované ve výroku rozsudku. Podle nalézacího

soudu nemá obviněný T. K. postavení speciálního subjektu podle § 255 odst. 2

tr. zákoníku, nepůsobil ve společnosti EG–LINE, a. s., což ale není rozhodné

pro posouzení jeho jednání jako pomoci k přečinu podle § 255 odst. 1, odst. 2

tr. zákoníku. Bez jeho součinnosti spočívající zejména v prohlášení, které bylo

součástí dodatku, že společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., s obsahem dodatku

plně souhlasí a nemá proti němu námitek, by nebylo možné dosáhnout sledovaného

cíle.

22. Odvolací soud se na základě učiněných skutkových zjištění s myšlenkovým

postupem soudu prvního stupně ztotožnil a zaujal i stejné stanovisko, pokud jde

o hodnocení subjektivní stránky jednání obou obviněných. Podle jeho mínění

provedl nalézací soud všechny relevantní důkazy, které se ve vztahu k podané

obžalobě nabízely a které mohly sloužit jako podklad pro jeho rozhodnutí, a

dostál povinnosti objasňovat se stejnou pečlivostí okolnosti svědčící ve

prospěch obviněných i okolnosti svědčící v jejich neprospěch. I podle

odvolacího soudu bylo snahou obou obviněných dosáhnout existence společnosti s

předmětem činnosti zámečnictví, nástrojářství, která nebude zatížena žádným

dluhem, a poté postupně přenést všechny aktivity na stranu zvýhodněného

subjektu s konečným důsledkem ukončení činnosti subjektu znevýhodněného.

Odvolací soud je přesvědčen o předchozí dohodě obou obviněných o všech

zásadních okolnostech budoucích kroků vedoucích k přechodu práv vyplývajících

ze smluv společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., se společností

PREdistribuce, a. s., na společnost EG–LINE, a. s., proto posoudil námitku

obviněných vytýkající nedostatek naplnění všech znaků objektivní stránky

skutkové podstaty trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle §

255 odst. 1, 2 tr. zákoníku jako neopodstatněnou. Zcela bez pochybností pak

podle něj byla zjištěna i subjektivní stránka daného trestného činu.

23. Nejvyšší soud na úvod konstatuje, že oba obvinění v podaných

dovoláních převážně opakují námitky uplatněné již v předchozích stadiích

trestního řízení i v odvoláních proti rozsudku soudu prvního stupně, se kterými

se nalézací i odvolací soud již dostatečně a řádným způsobem vypořádaly v

odůvodnění svých rozhodnutí. Navíc dovolací námitky obviněných jsou z podstatné

části založeny na argumentaci, která uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b

odst. 1 písm. g) tr. řádu neodpovídá. Jedná se o námitky, kterými obvinění

brojí proti hodnocení v řízení provedených důkazů, odmítají učiněná skutková

zjištění, provádí vlastní interpretaci důkazů a předkládají vlastní verzi

průběhu skutkového děje. Konkrétně je za čistě skutkové nutno označit námitky,

podle kterých nalézací soud nepřípustně dotvářel skutkový stav věci, námitky o

jednostranném hodnocení provedených důkazů a námitky o údajné bagatelizaci či

neprovedení obhajobou navrhovaných důkazů. Za relevantní výhradu nelze pak

považovat ani výtku obviněného P. F., že soudy nepostupovaly v souladu se

zásadou in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje také výlučně do skutkových

zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak

proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny

zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr.

řádu a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě

provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. řádu),

kdy platí zásada „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že

toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako

takové není způsobilé naplnit obviněnými zvolený (ani žádný jiný, byť

neuplatněný) dovolací důvod. Pod deklarovaný dovolací důvod nelze podřadit

rovněž námitky obviněného P. F. o nepředvídatelnosti trestního postihu, neboť

obviněný v této souvislosti zcela přehlíží učiněná skutková zjištění, jak bude

dále rozvedeno.

24. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nespadá

ani obecná hmotněprávní námitka týkající nenaplnění subjektivní stránky

trestného činu, kterou v podaných dovoláních uplatnili oba obvinění. Ani jeden

z obviněných totiž v tomto směru neuvádí žádné kvalifikované právní námitky.

Naopak oba dovolatelé tuto námitku blíže upřesnili pouze námitkami čistě

skutkovými. Obviněný P. F. v této souvislosti v rozporu s výsledky provedeného

dokazování tvrdí, že mu úmysl nebyl prokázán, že naplnění subjektivní stránky

nelze s jistotou z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu dovodit a že se žádného

trestného činu nedopustil. Obviněný T. K. uvádí, že jeho úmyslem nebylo opatřit

výhodu a prospěch obchodní společnosti EG–LINE, a. s., ale naopak zavázat tuto

společnost dluhem 8 milionů Kč, ač bylo v průběhu řízení prokázáno, že toto

jeho tvrzení se nezakládá na pravdě. Zmíněnými námitkami tak obvinění pouze

polemizují se způsobem hodnocení důkazů ze strany soudů prvního a druhého

stupně, jakož i s učiněnými skutkovými zjištěními, předkládají vlastní verzi

skutkového děje a domáhají se toho, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl

jiným způsobem posouzen skutek, pro který byli stíháni. Takové námitky však

nelze považovat z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.

řádu za právně relevantní.

25. I přes výše uvedené se Nejvyšší soud uplatněnými skutkovými

námitkami obviněných zabýval, a to z hlediska případného extrémního nesouladu

mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, ale takový extrémní

nesoulad s ohledem na níže uvedené závěry reagující na konkrétní námitky

obviněných neshledal.

26. Na úvod Nejvyšší soud připomíná, že trestného činu zneužití

informace a postavení v obchodním styku se podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku, ve

znění účinném do 12. 8. 2017, dopustil ten, kdo jako podnikatel, společník,

člen orgánu, zaměstnanec nebo účastník na podnikání dvou nebo více podnikatelů

se stejným nebo podobným předmětem činnosti v úmyslu opatřit sobě nebo jinému

výhodu nebo prospěch uzavřel nebo dal popud k uzavření smlouvy na úkor jednoho

nebo více podnikatelů nebo jejich podniků. Jednalo se o samostatnou skutkovou

podstatu (tzv. selftrading) trestně postihující zneužívání postavení u dvou

nebo více podnikatelů, a to bez ohledu na to, zda šlo o podnikatele fyzickou

osobu nebo podnikatele právnickou osobu, a to zejména v oblasti konkurence v

obchodní činnosti. Šlo o trestný čin úmyslný, proto se k jeho spáchání

vyžadovalo zavinění ve formě úmyslu ve smyslu § 13 odst. 2 tr. zákoníku. Navíc

však pachatel musel jednat v úmyslu přesahujícím objektivní stránku, tj. v tzv. druhém úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch. Výhoda i prospěch

mohly mít materiální i nemateriální povahu a mohly mít jakoukoli podobu. Zpravidla se jednalo o výhody nebo prospěch hospodářské povahy. Pod pojmem

uzavřením smlouvy je nutno rozumět včasné přijetí návrhu takové smlouvy, který

musel být natolik určitý, aby jeho přijetím smlouva mohla vzniknout (musel mít

zákonem stanovené podstatné náležitosti, popř. u tzv. inominátních –

nepojmenovaných smluv minimální obsah k tomu, aby závazky smluvních stran byly

dostatečně přesně stanoveny). Popudem k uzavření smlouvy měl zákon na mysli

zejména návrh na uzavření smlouvy, ale i další jednání pachatele, které mělo

vést k jednání o uzavření smlouvy, např. tzv. poptávka, která nebyla návrhem

smlouvy, ale sloužila k zjištění možností, podmínek, ceny apod., a byla

podkladem pro rozhodnutí o podání návrhu smlouvy, nebo i jakýkoli jiný, byť

neformální popud ve formě nabídky, která neměla náležitosti návrhu smlouvy či

ve formě podnětu apod. Nemuselo jít o uzavření smlouvy nebo popud k uzavření

smlouvy jen mezi podnikateli, společnostmi nebo podniky, v nichž byl pachatel

činný, ale postačilo, že šlo o smlouvu na úkor jednoho, popř. i více takových

subjektů, v nichž pachatel působil jako podnikatel, společník, člen orgánu,

zaměstnanec nebo účastník na jejich podnikání (viz R 36/2000 Sb. rozh. tr.). Pachatel pak musel dát popud nebo přímo uzavřít smlouvu, která byla nevýhodná

pro jednu (nebo více) z organizací, v nichž pachatel působil (zákon zde

používal pojem na úkor jednoho nebo více podnikatelů nebo jejich podniků). Nevýhodná byla podle daného ustanovení taková smlouva, která jakýmkoli způsobem

znevýhodňovala jednoho podnikatele vůči druhému, přičemž nemuselo jít vždy

jenom o finanční prospěch, i když tomu tak zpravidla bylo.

Nevýhodnost uzavřené

kupní smlouvy nebo popudu může mimo jiné spočívat již ve skutečnosti, že jeden

z podnikatelů byl takovou smlouvou zbaven majetku sloužícího k jedinému reálně

fungujícímu podnikání, a tím mu bylo znemožněno i toto podnikání samotné, z

jehož výnosů byl podnikatel v době před uzavřením smlouvy schopen uhrazovat své

závazky (srov. Šámal P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, s. 2612 – 2618; dále rozsudek Nejvyššího

soudu ze dne 22. 2. 2000, sp. zn. 4 Tz 2/2000, uveřejněný v časopisu Právní

rozhledy č. 5/2000, s. 265, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2007,

sp. zn. 5 Tdo 42/2007).

27. K naplnění subjektivní stránky pomoci k trestnému činu podle § 24

odst. 1 písm. c) tr. zákoníku se vyžaduje úmyslné zavinění pomocníka (§ 15 tr.

zákoníku), které lze dovodit tehdy, jestliže pomocník ví o úmyslu pachatele

trestného činu a sám úmyslně jedná (ve formě usnadnění nebo umožnění jednání

pachatele) tak, aby byl uskutečněn jemu známý úmysl pachatele. Pomocník úmyslně

umožňuje nebo usnadňuje jinému (hlavnímu pachateli) spáchání trestného činu,

čímž mu pomáhá nebo ho podporuje, a to ještě před spácháním činu nebo v době

činu, jestliže došlo alespoň k pokusu trestného činu (srov. Šámal. P. a kol.

Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012,

349 s.). V případě pomocníka k trestnému činu podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku

platí, že pomocníkovi musí být znám i výše uvedený specifický úmysl hlavního

pachatele.

28. Po prostudování předloženého trestního spisu Nejvyšší soud zjistil,

že společnost GUARD – Čechy, spol. s r.o., byla zapsána do obchodního rejstříku

dne 15. 5. 2000, jejímž předmětem činnosti bylo původně „zámečnictví“, později

„zámečnictví, nástrojářství“. Obviněný P. F. působil ve funkci jednatele této

společnosti od 15. 5. 2000 do 24. 3. 2010 (viz č. l. 4594 spisu) a obviněný T.

K. byl ve funkci jednatele společnosti od 15. 5. 2000 do 7. 4. 2010 (viz č. l.

4603 spisu). Smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 16. 3. 2010 převedl

obviněný P. F. svůj obchodní podíl ve společnosti GUARD – Čechy, spol. s r.o.,

na obviněného T. K. (viz č. l. 4598 – 4599 spisu). Na valné hromadě konané dne

24. 3. 2010 pak obviněný T. K. dobrovolně hlasoval pro odvolání obviněného P.

F. z pozice jednatele (viz notářský zápis založený na č. l. 4624 a násl. spisu)

a odkoupil od něj jeho obchodní podíl.

29. V roce 2005 obvinění se společností GUARD – Čechy, spol. s r.o.,

vyhráli výběrové řízení na dodávku uzamykacích systémů pro objednatele

PREdistribuce, a. s. Rámcová kupní smlouva o dodávce zboží byla podepsána dne

15. 9. 2005 (č. l. 1533 a násl. spisu). Na ní navazovaly další smlouvy, a to

smlouva o dílo č. PS222006/008 ze dne 1. 11. 2006 (č. l. 1488 a násl. spisu),

kterou se společnost GUARD – Čechy, spol. s r.o., zastoupená obviněným T. K.,

zavázala pro společnost PREdistribuce, a. s., upravit energetické vložky 566NK

na vložky atypické délky (čl. I smlouvy), dále servisní smlouva č.

PS21000107/072 ze dne 30. 8. 2007 (č. l. 1471 a násl. spisu), kterou se

společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., zastoupená obviněným P. F., zavázala

pro společnost PREdistribuce, a. s., zabezpečovat záruční a pozáruční servisní

služby k systému bezobslužného výdeje klíčů KEYBOX bezpečnostního systému ALTEX

a dne 11. 12. 2009 obviněný P. F. za společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o.,

podepsal se společností PREdistribuce, a. s., smlouvu o dílo č. PS21000110/010

(č. l. 1401 a násl. spisu), jejímž předmětem bylo dodání kompletního zámku a

jeho namontování do dělících skříní za účelem jejich uzamčení (čl. 2.2

smlouvy). Posledně uvedená smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 1. 2010

do 31. 12. 2011 a zhotovitel se v ní zavázal vybavit dělící skříně NN

uzamykacím systémem v počtu cca 7 872 kusů zámků do 31. 12. 2011 (čl. 2.3, 3.1

smlouvy). Všechny výše specifikované smlouvy se odvíjely od výsledků výběrového

řízení, které zadala společnost Pražská energetika, a. s., která je mateřskou

společností společnosti PREdistribuce, a. s.

30. Společnost EG–LINE, a. s., vznikla pod jménem ERZINCAN, a. s., dne

18. 1. 2008. Obviněný P. F. zakoupil její akcie dne 20. 4. 2009 a ode dne 4. 5.

2009 je zapsán jako její jediný člen představenstva a zároveň jediný akcionář,

společnost přejmenoval na EG–LINE, a. s., a mezi předměty podnikání společnosti

nechal zapsat „zámečnictví, nástrojářství“.

31. Dokazováním vyšlo najevo, že společnost GUARD – Čechy, spol. s r.

o., prodala veškerý svůj majetek společnosti EG–LINE, a. s. Tato skutečnost

vyplývá z výpovědí obou obviněných i z faktur splatných v období září až

prosince roku 2009 založených ve spise (viz výpovědi obviněných na č. l.

5763-5764, 5778, faktury založené na č. l. 308 a násl. spisu). Převedeni do

nové společnosti EG-LINE, a. s., byli i všichni zaměstnanci společnosti GUARD –

Čechy, spol. s r. o., jak vypověděl obviněný P. F. u hlavního líčení konaného

dne 29. 2. 2016 (viz č. l. 5762 spisu). Ze zprávy Pražské správy sociálního

zabezpečení ze dne 25. 11. 2014 (viz č. l. 843 spisu) vyplývá, že zaměstnanci

společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., Z. F., J. M., Z. R. a M. S. ukončili

činnost ve společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., dne 31. 5. 2009 a od 1. 6.

2009 byli zaměstnáni ve společnosti EG–LINE, a. s. Ve společnosti GUARD –

Čechy, spol. s r. o., nezůstalo de facto vůbec nic. Společnost EG–LINE, a. s.,

si ponechala také sídlo společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., v Nádražní

ulici v Praze 5, přičemž společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., formálně

přesídlila na adresu nám. 14 října, Praha 5. Svědek S. F., pronajímatel objektu

v Nádražní ulici, vypověděl, že mu obviněný P. F. řekl, že společnost GUARD –

Čechy, spol. s r. o., končí, že z ní bude společnost EG–LINE, a. s., a že

podstata se nemění. Nájem společnosti EG–LINE, a. s., započal od 1. 6. 2009 (č.

l. 1287 spisu).

32. Podstatná je z hlediska posuzované věci zejména skutečnost, že v

řízení bylo bez pochybností prokázáno, že obvinění zajistili také přechod shora

zmíněné zakázky pro společnost PREdistribuce, a. s., na společnost EG–LINE, a.

s., a to třemi dopisy shodného znění ze dne 1. 3. 2010 nazvanými „Žádost o

ukončení smlouvy o dílo č. PS222006/008, č. PS21000107/072 a č. 21000110/010 a

následné uzavření nové smlouvy na společnost EG–LINE, a. s., z důvodu

organizačních změn ve společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o.“ (viz dopisy na

č. l. 1492, 1479, 1406 spisu). Obviněný T. K. za společnost GUARD – Čechy,

spol. s r. o., a obviněný P. F. za společnost EG–LINE, a. s., požádali těmito

dopisy společnost PREdistribuce, a. s., o ukončení smluv o dílo č.

PS222006/008, PS21000107/072 a 21000110/010 a následné uzavření nových smluv se

společností EG–LINE, a. s. Tento požadavek odůvodnili organizačními změnami ve

společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o. Obvinění v dopisech výslovně uvedli:

„Od 1. 3. 2010 rozhodnutím jednatelů přešla oddělení obchodu a servisu GUARD –

Čechy, spol. s r. o., na společnost EG–LINE, a. s. Veškeré obchodní podmínky,

práva a povinnosti vyplývající z našich smluvních vztahů ponecháváme zachovány.

Rovněž nedošlo k personálním změnám a osoby, se kterými jste byli v kontaktu,

nadále zůstávají Vašimi kontaktními osobami.“ Současně obvinění v příslušných

dopisech navrhli uzavření nových smluv o dílo za stejných podmínek se

zhotovitelem EG–LINE, a. s. Na základě těchto dopisů byly vypracovány a

podepsány dodatky číslo 1 ke všem třem výše uvedeným smlouvám číslo

PS222006/008, PS21000107/072 a PS21000110/010 (viz dodatky na č. l. 1405, 1477

a 1490 spisu). Dodatek č. 1 ze dne 1. 3. 2010 ke smlouvě o dílo č.

PS21000110/010 za společnost EG–LINE, a. s., podepsal obviněný P. F. a obviněný

T. K. svým podpisem stvrdil, že společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., s

obsahem dodatku plně souhlasí a nemá proti němu námitek. Na tomto dodatku jsou

úředně ověřené podpisy obou obviněných ze dne 26. 3. 2010, tj. ze dne, kdy

obviněný P. F. již nebyl jednatelem ani společníkem společnosti GUARD – Čechy,

spol. s r. o. Dodatky ke smlouvám č. PS222006/008, PS21000107/072 jsou

datovány dne 1. 3. 2010 a za společnost EG–LINE, a. s., je podepsal obviněný P.

F. I jejich součástí je prohlášení obviněného T. K., že společnost GUARD –

Čechy, spol. s r. o., s obsahem dodatku plně souhlasí a nemá proti němu

námitek. Na těchto dodatcích již nejsou úředně ověřené podpisy obviněných.

Článek 1 dodatků stanoví, že: „Společným dopisem zhotovitele GUARD – Čechy,

spol. s r. o., a společností EG–LINE, a. s., adresovaném objednateli, bylo

oznámeno, že z důvodů organizačních změn účinných od 1. 3. 2010 bylo převedeno

rozhodnutím jednatelů oddělení obchodu a servisu společnosti GUARD – Čechy,

spol. s r. o., do společnosti EG–LINE, a. s., která tímto vstoupila do všech

práv a povinností plynoucích z této smlouvy namísto původního zhotovitele.“

33. Nalézací i odvolací soud přitom podle učiněných skutkových zjištění

dospěly ke správnému závěru, že obsah tří výše zmíněných dopisů ze dne 1. 3.

2010 (viz dopisy na č. l. 1492, 1479, 1406 spisu) neodpovídá skutečnosti, neboť

jednáním obviněných nedošlo k pouhému převedení oddělení obchodu a servisu

společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., na společnost EG–LINE, a. s., nýbrž

podnět se týkal dvou zcela samostatných subjektů, o čemž oba obvinění

jednoznačně věděli. Navíc u listin označených jako dodatek č. 1 ke smlouvě o

dílo č. PS21000110/010, dodatek č. 1 ke smlouvě o dílo č. PS21000107/072 a

dodatek č. 1 ke smlouvě o dílo č. PS222006/008, nejde o dodatky k uzavřeným

smlouvám, ale jedná se o ukončení smluvního vztahu mezi společnostmi GUARD –

Čechy, spol. s r. o., a PREdistribuce, a. s., a uzavření nových smluv mezi

společnostmi EG–LINE, a. s., a PREdistribuce, a. s. Také této skutečnosti si

oba obvinění museli být vědomi, což mimo jiné vyplývá i z toho, že ve třech

společně podepsaných dokumentech ze dne 1. 3. 2010 nazvaných „Žádost o ukončení

smlouvy o dílo č. PS222006/008, č. PS21000107/072 a č, 21000110/010 a následné

uzavření nové smlouvy na společnost EG–LINE, a. s., z důvodu organizačních změn

ve společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o.“ (viz dopisy na č. l. 1492, 1479,

1406 spisu), toto přímo vyjádřili v označení věci, jíž se jejich podnět týká.

34. Ač si tedy obvinění nepochybně byli vědomi skutečnosti, že všechny tři

ve výroku o vině specifikované smlouvy sjednané mezi společností GUARD – Čechy,

spol. s r. o., a společností PREdistribuce, a. s., se odvíjely od výsledků

výběrového řízení a při vědomí rozsahu a podmínek předmětné zakázky pro

společnost PREdistribuce, a. s., převedli tuto velice lukrativní zakázku ze

společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., na společnost EG–LINE, a. s. Je

zřejmé, že oba obvinění tak jednali s cílem sjednat pro společnost EG–LINE, a.

s., výhodu spočívající v získání lukrativní zakázky bez účasti ve výběrovém

řízení, a to na úkor společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., neboť společnost

GUARD – Čechy, spol. s r. o., za převod této zakázky nezískala žádné

protiplnění.

35. Znalkyně z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, Ing. Soňa

Nováková, Ph.D., mimo jiné zpracovala bilanční analýzu hospodaření společnosti

EG–LINE, a. s., za období let 2008, tedy od jejího vzniku, až do roku 2011 a ze

závěrů znaleckého zkoumání vyplynulo, že hospodaření této společnosti bylo po

celé sledované období ziskové, nicméně k významnému nárůstu ziskovosti došlo v

roce 2011, kdy je zřetelné, že společnost začala mnohem více prosperovat (viz

výpověď znalkyně u hlavního líčení konaného dne 1. 3. 2016 na č. l. 5817 a

násl. spisu). Z bilanční analýzy se podává, že v roce 2011 došlo ke skokovému

nárůstu zisku společnosti EG–LINE, a. s., ze 130 000 Kč za rok 2010 na

687.000,- Kč, přičemž tento nárůst má přímou souvislost se započetím spolupráce

se společností PREdistribuce, a. s. (viz tabulka celkového zisku společnosti EG–

LINE, a. s., po zdanění na č. l. 202 spisu). Pro vyčíslení čistého prospěchu

společnosti EG–LINE, a. s., z převedení zakázky společnosti PREdistribuce, a.

s., znalkyně vycházela jednak ze skutečné fakturace ze strany společnosti

PREdistiribuce, a. s., jednak ze statistických údajů. Nalézací soud však dospěl

k závěru, že se se statisticky stanoveným čistým prospěchem nelze pro účely

trestního řízení spokojit, proto od kvantifikace prospěchu, který měla

společnost EG–LINE, a. s., získat na úkor společnosti GUARD – Čechy, spol. s.

r. o., zcela upustil (viz str. 32 – 33 rozsudku nalézacího soudu). I přesto je

však výhodnější postavení společnosti EG–LINE, a. s., možno obecně

kvantifikovat objemem zakázky vyjádřeným ve výroku napadeného rozsudku nebo

porovnáním obchodních aktivit společnosti EG–LINE, a. s., v roce 2009 a v

dalším období v letech 2010 a 2011.

36. Nelze pominout také to, že společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o.,

byla podle učiněných skutkových zjištění zatížena dluhy. Na základě smlouvy o

dílo č. 20008/01/1060 ze dne 30. 7. 2008 (č. l. 14 a násl. spisu) společnost

GUARD – Čechy, spol. s r. o., odebrala od společnosti MIRROR CZ, spol. s r. o.,

interiérové dveře, ale kupní cenu ve výši 1 260 870 Kč již neuhradila.

Společnost MIRROR CZ, spol. s r. o., platbu urgovala třemi upomínkami ze dne 3.

3. 2009, 9. 3. 2009 a 17. 3. 2009 (č. l. 18, 22, 25 spisu). Rozhodčím nálezem

ze dne 5. 1. 2010 (v právní moci dne 11. 1. 2010) bylo rozhodnuto, že

společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., je povinna zaplatit žalobci MIRROR CZ,

spol. s r. o., dlužnou částku spolu s úrokem z prodlení (č. l. 35 a násl.

spisu). Návrh obviněných na zrušení rozhodčího nálezu byl zamítnut rozsudkem

Krajského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. 43 Cm 95/2010, ve spojení s

rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 11. 2012, sp. zn. 8 Cmo 215/2012

(č. l. 40 a násl. a 46 a násl. spisu).

37. Dále společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., dlužila společnosti

Guard – Mudroch, spol. s r. o., za neuhrazené faktury částku v celkové výši 7

888 527 Kč plus úroky z prodlení (viz přihláška společnosti Guard – Mudroch,

spol. s r. o., do insolvenčního řízení na č. l. 876 a násl. spisu). Jak

vyplynulo z výpovědi svědka K., který se v dubnu 2009 stal jednatelem

společnosti Guard – Mudroch, spol. s r. o. (viz č. l. 5784 – 5792 spisu), a

dále z listinných důkazů (e-mailové komunikace svědka K. s obviněnými a s

právní zástupkyní Guard – Mudroch, spol. s r. o., JUDr. Mgr. Martinou

Jinochovou Matyášovou na č. l. 947 a násl., 966 a násl., dopisů JUDr. Mgr. Martiny Jinochové Matyášové na č. l. 981, 990 spisu), vyjednávání o splacení

dluhu nepřineslo žádné konstruktivní řešení, neboť jednání byla ze strany

obviněného P. F. sabotována. Obviněný P. F. za společnosti EG–LINE, a. s., a

GUARD – Čechy, spol. s r. o., a svědek M. K. za společnost Guard – Mudroch,

spol. s r. o., podepsali dne 26. 2. 2010 smlouvu o přistoupení k závazku podle

§ 533 občanského zákoníku ve spojení s uznáním závazku (č. l. 910 a násl. spisu), kterou společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., ve smyslu § 323

obchodního zákoníku uznala svůj závazek vůči společnosti Guard – Mudroch, spol. s r. o., a strany tak učinily pohledávku nespornou. V průběhu řízení však bylo

prokázáno, že tato smlouva obviněným sloužila pouze k oddálení negativních

následků vymáhání dluhu. Společnosti Guard – Mudroch, spol. s r. o., a EG–LINE,

a. s., se danou smlouvou zavázaly mezi sebou uzavřít zvláštní smlouvu o zřízení

zástavního práva k obchodním pohledávkám společnosti EG–LINE, a. s., z plnění

smlouvy se společností PREdistribuce, a. s., na dodávku a montáž uzamykání

rozvodových skříní v letech 2010 až 2019 v objemu 54 600 ks zámků. Společnost

EG–LINE, a. s., se zavázala, že platby odpovídající výši dohodnutých splátek

dlužné částky budou připisovány přímo na účet Guard – Mudroch, spol. s r. o., z

účtu Pražské energetiky, a. s. Společnosti Guard – Mudroch, spol. s r. o., a EG–

LINE, a. s., touto smlouvou sjednaly, že společnost EG–LINE, a. s., přistupuje

bez výhrad a námitek do existujícího závazkového právního vztahu mezi

společnostmi GUARD – Čechy, spol. s r. o., a Guard – Mudroch, spol. s r. o., a

to vedle společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., do postavení nového/druhého

dlužníka (čl. 2.1 smlouvy). Strany se dohodly na změně závazku v subjektech

tak, že napříště byly z peněžitého závazku vůči společnosti Guard – Mudroch,

spol. s r. o., povinny společnosti EG–LINE, a. s., a GUARD – Čechy, spol. s r. o., společně a nerozdílně (čl. 2.1 smlouvy). Smlouva nabyla platnosti a

účinnosti dnem uzavření (čl. 4.3 smlouvy). Smlouva byla uzavřena na dobu

určitou – smluvní strany se dohodly na platnosti a účinnosti smlouvy do 13. 3. 2010. Smluvní strany se zavázaly, že do skončení účinnosti této smlouvy uzavřou

smlouvu o obchodní spolupráci mezi EG–LINE, a. s., a Guard – Mudroch, spol. s

r. o., a zároveň uzavřou smlouvu, která bude prostřednictvím splátkového

kalendáře zavazovat společnost EG–LINE, a.

s., k plnění závazku vůči

společnosti Guard – Mudroch, spol. s r. o., místo společnosti GUARD – Čechy,

spol. s r. o. (čl. 4.5 smlouvy). Když však nastal čas k plnění z této smlouvy,

obviněný P. F. smlouvu rozporoval a dovolával se neplatnosti uznání závazku z

důvodu uplynutí platnosti smlouvy.

38. Společnost Guard – Mudroch, spol. s r. o., vzniklou situaci řešila

soudní cestou, přičemž věc byla projednávána u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod

sp. zn. 17 C 262/2013. Konkrétně se žalující společnost domáhala proplacení

jednoho z dílčích závazků, ke kterým společnost EG–LINE, a. s., shora zmíněnou

smlouvou o přistoupení k závazku přistoupila. Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl

ve věci rozsudkem ze dne 25. 1. 2016, sp. zn. 17 C 262/2013 (viz č. l. 5799 –

5806 spisu), tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl. V odůvodnění svého

rozhodnutí mimo jiné uvedl, že žalovaná smlouvou z 26. 2. 2010 přistoupila k

závazku původního dlužníka v celkové výši 8 410 536 Kč, přičemž se současně

zavázala jako spoludlužník uvedený závazek splnit. Vzhledem k tomu, že občanský

zákoník ani jiný zákonný předpis neumožňuje přistoupení k závazku na dobu

určitou, není určení lhůty ve smlouvě rozhodující a povinnost spoludlužníka

trvá bez tohoto časového omezení. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná

společnost odvolání, ve kterém zdůraznila, že neměla v úmyslu přistoupit k

závazku na dobu neurčitou a opětovně namítla neplatnost smlouvy ve smyslu

ustanovení § 49a občanského zákoníku. Městský soud v Praze pak rozsudkem ze dne

25. 5. 2016, sp. zn. 23 Co 106/2016 (jehož předložením u veřejného zasedání

konaného dne 19. 4. 2017 odvolací soud doplnil dokazování v předmětné trestní

věci – viz č. l. 5932 spisu) z podnětu odvolání žalované napadený rozsudek

zrušil a žalobu zamítl. Bez ohledu na výsledek tohoto soudního řízení lze

podle mínění Nejvyššího soudu z uvedeného dovodit, že obviněný P. F. skutečnou

vůli k úhradě závazků společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., neměl a že

příslušná smlouva o přistoupení k závazku ze dne 26. 2. 2010 byla sjednána

čistě účelově a měla sloužit pouze k oklamání zástupce společnosti Guard –

Mudroch, spol. s r. o.

39. Pokud se týká obviněného T. K., ten sice smlouvu o přistoupení k

závazku ze dne 26. 2. 2010 sám nepodepsal a ani nebyl přítomen při jejím

uzavírání, nepochybně však byl o jejím obsahu podrobně informován, jak ostatně

sám ve své výpovědi u hlavního líčení konaného dne 29. 2. 2016 potvrdil (č. l.

5774 spisu). Navíc tato skutečnost vyplynula i z výpovědi svědka M. K., který u

hlavního líčení konaného dne 29. 2. 2016 mimo jiné uvedl, že o tom, že se

smlouva ve sjednaném obsahu podepíše, jednal s oběma obviněnými a fyzické

podepsání bylo pak jen s obviněným P. F. (viz č. l. 5787 spisu). Obviněný T. K.

musel tedy také vědět o časovém omezení přistoupení k dluhu na dobu do 13. 3.

2010 o marném uplynutí této lhůty. Navíc až dne 26. 3. 2010 podepsal obviněný

T. K. za společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., jako v té době již její

jediný jednatel, dodatek č. 1 ke smlouvě o dílo č. PS21000110/010 specifikovaný

ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu. Zmíněný dodatek tedy podepsal v

době, kdy věděl, že závazky společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., uhrazeny

nebudou.

40. Zadlužené společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., se obvinění

zbavili tak, že nejprve s účinností ke dni 13. 4. 2010 obviněný P. F. převedl

svůj obchodní podíl ve společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., na obviněného

T. K., který společnost přejmenoval na TK–SAFE, s. r. o. a vzápětí dne 7. 5.

2010 celou společnost přepsal na osobu jménem Ch. H. H. Jedná se o osobu

vietnamské státní příslušnosti, které necelé dva měsíce po „koupi“ společnosti

TK–SAFE, s. r. o., skončilo povolení k dlouhodobému pobytu (viz zpráva

Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie na č. l.

1098 spisu). Je zřejmé, že se jednalo o tzv. bílého koně, neboť obviněný T. K.

si mimo jiného, jak podrobně a správně popisuje nalézací soud v odůvodnění

svého rozhodnutí (viz str. 31, 32 rozsudku nalézacího soudu), ponechal i

přístupová oprávnění k účtům, což by žádný seriózní nový nabyvatel společnosti

nepřipustil. Osobu bílého koně obvinění využili také k zastření účetnictví,

neboť toto mu údajně předali. Za daného stavu by bylo možno jen stěží

pochybovat o tom, že obviněným bylo jasné, že zadluženou společnost GUARD –

Čechy, spol. s r. o., převádí na společníka, který v její činnosti nehodlá

pokračovat tak, aby společnost generovala příjmy a mohla splácet dluhy.

41. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2012, č. j. MSPH

95 INS 11329/2012, byl na návrh společnosti Guard – Mudroch, spol. s r. o., u

dlužníka TK–SAFE, s. r. o., zjištěn úpadek. Insolvenční správkyní byla

jmenována Mgr. Naďa Hermannová (viz usnesení na č. l. 1163 a násl. spisu).

Celkem přihlášená nepopřená částka činila 16 359 617,98 Kč (viz seznam věřitelů

na č. l. 1154 spisu).

42. Podle názoru Nejvyššího soudu, ve shodě s názorem nalézacího i

odvolacího soudu, z provedených důkazů jednoznačně vyplývá, že snahou obou

obviněných bylo dosáhnout existence společnosti s předmětem činnosti

„zámečnictví, nástrojařství“, která nebude zatížena žádným dluhem, a poté

postupně přenést všechny aktivity na stranu zvýhodněného subjektu s konečným

důsledkem ukončení činnosti subjektu znevýhodněného. Na základě zjištěného

skutkového stavu věci není pochyb o tom, že oba obvinění na základě předem

dohodnutého plánu jednali s přímým úmyslem získat neoprávněné výhody a prospěch

pro společnost EG–LINE, a. s., na úkor společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o. Při vědomí několikamilionových dluhů společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o.,

se dohodli, že se této předlužené společnosti zbaví a vzniklou situaci se

rozhodli řešit prostřednictvím společnosti EG–LINE, a. s., na kterou převedli

majetek, zaměstnance, obchodní partnery i know–how společnosti GUARD – Čechy,

spol. s r. o., a ve společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., vědomě a úmyslně

zanechali pouze dluhy. Společnost EG–LINE, a. s., si ponechala také sídlo

společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., přičemž odstoupením od nájemní

smlouvy na dosud užívané nebytové prostory, a to jen z důvodu, aby stejnou

smlouvu uzavřel obviněný P. F. s příslušným subjektem jako jednatel druhé

společnosti, byl společnosti EG–LINE, a. s., úmyslně zajištěn prospěch

vyplývající z možnosti užívání nebytových prostor na úkor společnosti první. Spolu s převodem movitého majetku a všech zaměstnanců byla společnost GUARD –

Čechy, spol. s r. o., zbavena možnosti jakýmkoli způsobem podnikat. Všechen

movitý majetek i zaměstnanci společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., Z. F.,

J. M., Z. R. a M. S. byli převedeni do společnosti EG–LINE, a. s. Jmenovaní

zaměstnanci ukončili činnost ve společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., dne

31. 5. 2009 a od 1. 6. 2009 byli zaměstnáni ve společnosti EG–LINE, a. s. (viz

č. l. 843 spisu). Po předchozí dohodě obvinění na společnost EG–LINE, a. s.,

převedli i nejdůležitější a nejlukrativnější zakázku pro společnost

PREdistribuce, a. s., ze které plynuly zisky a o kterou by jinak společnost EG–

LINE, a. s., musela soutěžit v novém výběrovém řízení, pokud by byl kontrakt se

společností GUARD – Čechy, spol. s r. o., řádně ukončen. Tím obvinění pro

společnost EG–LINE, a. s., zajistili práci pro své zaměstnance na dlouhou dobu

a příjem z příslušných zakázek a následného servisu. Dokazováním vyšlo také

najevo, že oba obvinění považovali zakázky společnosti PREdistribuce, a. s.,

jako celek za natolik lukrativní, že byly způsobilé uspokojit pohledávky

společnosti Guard – Mudroch, spol. s r. o., v souhrnné výši přesahující osm

milionů Kč. Přímý úmysl obou obviněných tedy ze skutkových zjištění jednoznačně

vyplývá a je vyjádřen jak ve výroku, tak i v odůvodnění rozsudku soudu prvního

stupně. V kontextu s dalšími skutkovými zjištěními (převod zaměstnanců,

majetku, obchodních partnerů i know–how společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., na společnost EG–LINE, a.

s.) je nepochybné, že ve výroku o vině uvedené

jednání obviněných bylo činěno v úmyslu získat prospěch a výhody pro společnost

EG–LINE, a. s., na úkor společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., pro kterou

měly příslušné kroky obviněných účinky v podstatě likvidační. Zadluženou

společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., následně převedli na tzv. bílého

koně, a to občana vietnamské národnosti, který prokazatelně neměl v úmyslu v

činnosti společnosti pokračovat. U svých obchodních partnerů pak obvinění

záměrně vytvářeli dojem, že došlo pouze k přejmenování společnosti GUARD –

Čechy, spol. s r. o., na EG–LINE, a. s. Uskutečněním tohoto plánu se společnost

EG–LINE, a. s., etablovala v uvedeném oboru podnikání, obviněný P. F. za pomoci

obviněného T. K. na ní uvedeným postupem nepřevedl dluhy společnosti GUARD –

Čechy, spol. s r. o., a v důsledku toho pro svou novou společnost získal

neoprávněné výhody oproti jiným konkurenčním subjektům na trhu. U společnosti

GUARD – Čechy, spol. s r. o., naopak došlo k zásadnímu omezení podnikatelské

činnosti, k výraznému úbytku jejích klientů a k poklesu jejího zisku.

43. Obviněným tedy nelze dát za pravdu v tom jejich mínění, že v řízení nebylo

prokázáno naplnění subjektivní stránky trestného činu. Všechna skutková

zjištění jednoznačně opravňují k závěru, že obviněný P. F. svým jednání naplnil

objektivní i subjektivní stránku skutkové podstaty přečinu zneužití informace a

postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku a obviněný T. K. popsaným jednáním naplnil všechny znaky pomoci k přečinu zneužití informace a

postavení v obchodním styku podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 255

odst. 2 tr. zákoníku. Pokud obviněný T. K. v souvislosti s naplněním

subjektivní stránky daného přečinu tvrdí, že rozvíjení podnikání společnosti EG–

LINE, a. s., na úkor společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., bylo výlučně

záležitostí obviněného P. F. a že jeho jediným úmyslem bylo zajistit, aby

společnost EG–LINE, a. s., přistoupila k dluhu ve výši 8 000 000 Kč, který měla

společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., vůči společnosti Guard – Mudroch,

spol. s r. o., k tomu je nutno uvést, že z učiněných skutkových zjištění zcela

zřejmě vyplynulo, že přistoupení k dluhu provedené smlouvou ze dne 26. 2. 2010

o přistoupení k závazku podle § 533 občanského zákoníku ve spojení s uznáním

závazku (č. l. 910 a násl. spisu), kterou společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., ve smyslu § 323 obchodního zákoníku uznala svůj závazek vůči společnosti

Guard – Mudroch, spol. s r. o., bylo časově omezeno na dobu do 13. 3. 2010 (i

když se jednalo o omezení z hlediska občanského práva neplatné) a že obviněný

T. K. o této skutečnosti věděl, jak bylo rozvedeno výše. Jen stěží by bylo

možno pochybovat o tom, že smlouvy, kterými byla společnost GUARD – Čechy,

spol. s r. o., připravena o své zaměstnance a následně zejména o lukrativní

zakázky s významným obchodním partnerem, aniž by jí tato ztráta byla jakkoli

kompenzována, nebyly smlouvami uzavřenými na úkor této společnosti. Úvahy

obviněného T. K. o nevýhodnosti převáděné zakázky jsou úvahami čistě

spekulativní povahy a na základě provedených důkazů nemohou zpochybnit závěr o

tom, že popsané jednání bylo pro danou společnost úkorné. Obhajobu obviněného

T. K. spočívající v tvrzení, že se bez svého zavinění ocitl v situaci, kdy mu

zůstala společnost se ztrátovou zakázkou bez živnostenského oprávnění k její

realizaci, nelze podle názoru Nejvyššího soudu akceptovat. Obviněný T. K. byl

polovičním společníkem a druhým jednatelem ve společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., a měl stejná rozhodovací práva jako obviněný P. F. Pokud považoval

předmětnou zakázku od počátku za ztrátovou, jak tvrdí, mohl podniknout

adekvátní kroky, neboť oba jednatelé byli podle obchodního rejstříku oprávněni

jednat za společnost ve všech věcech samostatně. Žádné takové kroky neučinil a

následně, v kooperaci s obviněným P. F., převedl na společnost EG–LINE, a. s.,

kontakty navázané s obchodními partnery společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., kvalifikované zaměstnance, sídlo, movitý majetek a kancelářské prostory

společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o.

Za tuto společnost podepsal jednak

žádosti o změnu zhotovitele, jednak dodatky ke smlouvám specifikovaným ve

výroku rozsudku soudu prvního stupně. Na valné hromadě dne 24. 3. 2010 (viz č. l. 4624 – 4626 spisu) pak dobrovolně hlasoval pro odvolání obviněného P. F. z

pozice jednatele a odkoupil od něho jeho obchodní podíl. Odchod obviněného P. F. z funkce jednatele uskutečněný v těsné časové souvislosti s uzavřením

předmětných smluv nelze považovat za nic jiného, než za součást realizace plánu

obou obviněných. Tím, že obviněný T. K. hlasoval na jednání valné hromady dne

24. 3. 2010 o odvolání obviněného P. F. z funkce jednatele obchodní

společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., jednak významně přispěl k

uskutečnění původní dohody o vytvoření konkurenčního podnikatelského projektu

(tj. obchodní společnosti EG–LINE, a. s.) a jednak v podstatě zásadně ovlivnil

možnost dalšího pokračování podnikatelské činnosti obchodní společnost GUARD –

Čechy, spol. s r. o. Pokud by jediným úmyslem obviněného T. K. bylo zajistit,

aby společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., splatila závazek vůči společnosti

Guard – Mudroch, spol. s r. o., jak tvrdí, jen stěží by mohl postupovat shora

popsaným způsobem a téměř bezprostředně poté se zadlužené společnosti GUARD –

Čechy, spol. s r. o., zbavit tak, jak je popsáno v bodě 40. tohoto rozhodnutí. Podle Nejvyššího soudu proto při náležitém hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř., jak je provedly oba soudy nižších stupňů, nelze než uzavřít, že

obviněný T. K. prokazatelně věděl o všech okolnostech jednání obviněného P. F.,

sám se na něm podílel a jako pomoc bylo jeho jednání posouzeno jen proto, že v

době jeho spáchání neměl postavení speciálního subjektu podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku, jinak by se jednalo o spolupachatelství. Bez jeho součinnosti

spočívající zejména v prohlášení, které bylo součástí dodatku, že společnost

GUARD – Čechy, spol. s r. o., s obsahem dodatku plně souhlasí a nemá proti němu

námitek, by nebylo možné dosáhnout sledovaného cíle. Bez jeho pomoci by tedy k

převodům ve výroku o vině specifikovaných smluv ze společnosti GUARD – Čechy,

spol. s r. o., na společnost EG–LINE, a. s., nemohlo dojít.

44. K námitce obviněného P. F., že ve věci měla být aplikována zásada

in dubio pro reo, Nejvyšší soud poznamenává, že tuto zásadu je možno aplikovat

jen v situaci, kdy již soud učiní úplná skutková zjištění podle § 2 odst. 5 tr. ř. a hodnotí všechny provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech

tak, jak vyžaduje ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. Teprve po vyčerpání všech

těchto možností při přetrvávající existenci pochybností je nutno vycházet z již

citované zásady „v pochybnostech ve prospěch obviněného“ (srov. č. 37/1971 a

54/2000 Sb. rozh. tr.). V dané věci však s ohledem na správné a v souladu s

ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. provedené dokazování pochybnosti o podstatných

skutečnostech nejen nepřetrvávaly, ale ani nebyly dány. Ve smyslu judikatury

Ústavního soudu z principu presumpce neviny kromě pravidla, podle něhož musí

být obviněnému vina prokázána, plyne rovněž pravidlo in dubio pro reo, podle

kterého, není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci

relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny v daném kontextu

důvodné pochybnosti, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno

rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2010 sp. zn. III. ÚS 722/2009, uveřejněný pod č. 2 ve sv. 56 Sb. nál. a usn. ÚS

ČR a obdobně i nález Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2010 sp. zn. III. ÚS

1624/2009, uveřejněný pod č. 43 ve sv. 56 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). O takovou

situaci se však v projednávané věci ze shora uvedených důvodů nejednalo. K

hlavním zásadám trestního řízení patří zásada volného hodnocení důkazů (§ 2

odst. 6 tr. ř.), podle níž orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle

svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností

případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Tato zásada však není a být nesmí

projevem libovůle, resp. svévole orgánů činných v trestním řízení. Je nezbytné

ji strukturovat do konkrétních komponentů a kritérií. Jedním z nich, patřícím

ke klíčovým, je transparentnost rozhodování, čili nutnost důkazní postup

vyčerpávajícím způsobem popsat a logicky i věcně přesvědčivým způsobem

odůvodnit. Uvedený požadavek zákonodárce vtělil do soustavy nároků kladených na

odůvodnění rozsudku podle § 125 tr. ř. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. července 2000, sp. zn. III. ÚS 464/99, uveřejněný pod č. 109, ve sv. 19 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Trestní řád nároky na odůvodnění zvýrazňuje zejména pro

případy, kdy si provedené důkazy vzájemně odporují. V situaci „tvrzení proti

tvrzení“ je potřebné na soud, a to jak z pohledu jednoduchého práva, tak i

práva ústavního, klást zvýšené požadavky, a to v souvislosti s vyvozením závěrů

o tom, které skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková

zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů

(srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. III. ÚS 532/01,

uveřejněný pod č. 10, ve sv. 25 Sb. nál. a usn. ÚS ČR).

Je nezbytné, aby soud,

který rozhoduje o opravném prostředku, v odůvodnění svého rozhodnutí náležitým

způsobem rozebral všechny námitky v podání obžalovaného uvedené, jsou-li jen

poněkud smysluplné a relevantní. Pokud by provedeným dokazováním nebylo

prokázáno jednoznačně a s nejvyšším stupněm jistoty, že se stěžovatel dopustil

jednání, které mu je kladeno obžalobou za vinu, došlo by k porušení zásady

presumpce neviny ve smyslu článku 40 odst. 2 Listiny (srov. nález Ústavního

soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. III. ÚS 2042/08, uveřejněný pod č. 247, ve

sv. 55 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2007,

sp. zn. I. ÚS 375/06, uveřejněný pod č. 225, ve sv. 47 Sb. nál. a usn. ÚS ČR),

neboť vzniklé pochybnosti by bylo třeba vyložit ve prospěch stěžovatele (srov. nález ze dne 11. 3. 2010 sp. zn. II. ÚS 226/2006, uveřejněný pod č. 48 ve sv. 56 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Jestliže skutková zjištění soudů mají odpovídající

obsahovou vazbu na provedené důkazy, soudy své hodnotící úvahy jasně, přehledně

a logicky vysvětlily, aniž při tom vybočily z mezí volného hodnocení důkazů

podle § 2 odst. 6 tr. ř., pak pouhý nesouhlas obviněného s tímto hodnocením a

se skutkovými závěry obou soudů nižších stupňů není dovolacím důvodem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2009, sp. zn. 7 Tdo 224/2009). Nejvyšší

soud proto ve smyslu této judikatury a s odkazem na shora uvedený konkrétní

rozbor provedených důkazů konstatuje, že soudy obou stupňů opřely svá

rozhodnutí o spolehlivé důkazy, které jim umožnily náležitě zjistit skutkový

stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný

pro jejich rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Hodnocení provedených důkazů je v

odůvodnění rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu dostatečně zevrubné a

poskytuje dostatečný podklad pro kontrolu správnosti skutkových zjištění. Provedené důkazy byly náležitě zhodnoceny a přijatá rozhodnutí byla řádně

odůvodněna.

45. Stejně tak nelze přisvědčit obviněnému P. F. v tom, že rozhodující

soudy nižších stupňů obviněnými navrhované důkazy prokazující jejich nevinu

bagatelizovaly nebo neprovedly vůbec, což se podle něj týká především

znaleckého posudku ústavu BOHEMIA EXPERTS, s. r. o. Toto tvrzení obviněného

není podle informací obsažených v předmětném trestním spisu založeno na pravdě.

Obhájce obviněného P. F. JUDr. Ondřej Sovák předložil soudu tento znalecký

posudek v závěru hlavního líčení konaného dne 1. 2. 2016 (viz č. l. 5792 spisu)

a u hlavního líčení konaného dne 1. 3. 2016 byl daný znalecký posudek doručen

krátkou cestou znalkyni Ing. Soně Novákové, Ph.D. (tj. znalkyni z oboru

ekonomika, odvětví účetní evidence, která byla přibrána ke zpracování

znaleckého posudku již v přípravném řízení podle § 105 odst. 1 tr. řádu),

státnímu zástupci a obhájkyni obviněného T. K. Mgr. Lucii Vejvodové (viz č. l.

5824 spisu). U hlavního líčení konaného dne 29. 3. 2016 byl pak příslušný

znalecký posudek přednesen jeho zpracovateli Ing. Jiřím Oukropcem a RNDr.

Josefem Knápkem (viz č. l. 5826 spisu), přičemž obvinění a jejich obhájci,

přítomný státní zástupce i znalkyně Ing. Soňa Nováková, Ph.D., měli možnost

klást jmenovaným zpracovatelům znaleckého posudku otázky, čehož také využili

(viz č.l. 5828 – 5830 spisu). Nalézací soud pak v odůvodnění svého rozhodnutí

přesvědčivě zdůvodnil (viz str. 32 – 33 rozsudku nalézacího soudu), proč vyšel

při svém rozhodování ze závěrů znaleckého posudku znalkyně Ing. Soni Novákové,

Ph.D. a nikoli ze znaleckého posudku znaleckého ústavu BOHEMIA EXPERTS, s. r.

o. Mimo jiné uvedl, že pro vyčíslení čistého prospěchu společnosti EG–LINE, a.

s., z převedení zakázky PREdistribuce, a. s., jsou rozhodné náklady, které

společnost EG–LINE, a. s., musela na plnění této konkrétní zakázky vynaložit.

Znalci znaleckého ústavu BOHEMIA EXPERTS, s. r. o., sice počítali s určitými

náklady, nicméně tyto vycházely pouze z jejich hrubého odhadu, popř. ze sdělení

obviněného P. F. Nebylo žádným způsobem prokázáno, že náklady se kterými

kalkulovali, byly skutečně vynaloženy na uskutečnění posuzované zakázky, a

proto nebylo možno podle nalézacího soudu tento znalecký posudek akceptovat pro

jeho naprostou neobjektivnost. Soud prvního stupně, s jehož názorem se

ztotožnil i soud odvolací, tak předmětný důkaz, neopomenul, ale řádně se s ním

vypořádal. Žádné další údajně opomenuté důkazy obvinění ve svých mimořádných

opravných prostředcích neuvedli.

46. K tomu Nejvyšší soud v souladu se svou dřívější rozhodovací praxí a

v návaznosti na judikaturu Ústavního soudu považuje za vhodné podotknout, že v

trestním řízení závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených

nebo navržených důkazů provede, byť samozřejmě takový postup nesmí vykazovat

znaky libovůle, ale musí být založen na odpovědném zhodnocení provedených

důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a náležitém odůvodnění, na základě

jakých skutečností soud považuje provedené dokazování za dostatečné a úplné a

co bylo důvodem, že neprovedl další navrhované důkazy. Tento závěr vyplývá

především z ustanovení čl. 82 Ústavy České republiky (ústavní zákon č. 1/1993

Sb., ve znění pozdějších předpisů), v němž je zakotven princip nezávislosti

soudů. Z uvedeného principu je pak zřejmé, že soudy musí v každé fázi trestního

řízení zvažovat, zda a v jakém rozsahu je potřebné doplnit dosavadní stav

dokazování, přičemž současně posuzují důvodnost návrhů na doplnění dokazování

(srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 101/95,

publikovaný pod č. 81 ve sv. 4 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Není tedy povinností

soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh stran trestního řízení včetně

obviněného. Jestliže však soud odmítne provést navržený důkaz, musí toto

rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit (obdobně k tomu srov. usnesení Nejvyššího

soudu ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 5 Tdo 747/2011). Problematika tzv. opomenutých důkazů byla opakovaně řešena především v judikatuře Ústavního

soudu, který v řadě svých nálezů (sp. zn. III. ÚS 61/94, sp. zn. III. ÚS 95/97,

sp. zn. III. ÚS 173/02 – Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3,

nález č. 10; svazek 8, nález č. 76; svazek 28, nález č. 127 – a další) podrobně

vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení

důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Zásada

volného hodnocení důkazů tudíž neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v

úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které

nikoli nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a

které opomene. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit toliko

třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž

ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s

předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit

ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje

vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument,

podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován,

bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou)

ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004

sp. zn. I. ÚS 733/01, uveřejněn pod č. 26 ve sv. 32 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, dále

viz nález ze dne 30. 6. 2004 sp. zn. IV. ÚS 570/03, uveřejněn pod č. 91 ve sv. 33 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, nález ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04,

uveřejněn pod č. 172 ve sv. 35 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, usnesení ze dne 23.

9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, uveřejněno pod č. 22 ve sv. 38 Sb. nál. a usn. ÚS

ČR, a další). V posuzované věci nalézací soud v hlavním líčení řádně provedl

důkaz znaleckým posudkem znaleckého ústavu BOHEMIA EXPERTS, s. r. o., a také

náležitě vysvětlil, proč jeho závěry považuje za zcela neobjektivní. Nejvyšší

soud vzhledem k tomu nepovažuje za potřebné odůvodnění rozhodnutí soudů nižších

stupňů v tomto směru jakkoli doplňovat.

47. Pod deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.

řádu nelze podřadit ani námitky obviněného P. F. týkající se údajné

nepředvídatelnosti trestního postihu. Je zřejmé, že jmenovaný obviněný v této

souvislosti zcela přehlíží učiněná skutková zjištění, podle kterých převod ve

výroku o vině uvedené velmi lukrativní zakázky byl součástí realizace nového

konkurenčního podnikatelského projektu spočívajícího v provozování další

společnosti zabývající se uzamykacími systémy, tj. společnosti EG–LINE, a. s.,

se stejným předmětem podnikání jako společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., na

jehož realizaci se v shora uvedeném rozsahu podíleli oba obvinění.

48. Uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

neodpovídají ani námitky obviněného P. F., kterými zpochybnil přiměřenost

uloženého trestu. K tomu je třeba připomenout, že výtky vůči druhu a výměře

uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání

úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b

odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový

druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu

stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu

spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné

vyhodnocení kritérií uvedených v § 38 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho

uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání

namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst.

1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno

rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr.

ř., je možno považovat, pokud jde o výrok o trestu, jen jiné vady tohoto výroku

záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu,

jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být

uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popřípadě společný trest za

pokračování v trestném činu. Opačný výklad by vedl k závěru o zřejmé

nadbytečnosti zákonné úpravy dovolacího důvodu podle § 265 odst. 1 písm. h) tr.

ř., protože pak by jakékoli pochybení při ukládání trestu, a tím spíše uložení

trestu mimo zákonem vymezenou trestní sazbu nebo nepřípustného druhu trestu,

bylo možné považovat za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu § 265b

odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

tedy není pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo

přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní

sazby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo

530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

49. V případě projednávané věci žádnému z obviněných nebyl uložen

nepřípustný druh trestu ani jim nebyl vyměřen trest mimo zákonnou trestní

sazbu. Uložené tresty podle názoru Nejvyššího soudu odpovídají nejen dosaženému

stupni škodlivosti jednání obviněných pro společnost, ale i osobám obviněných,

jejich poměrům a možnostem nápravy. Tresty odnětí svobody uložené ve třetině (u

obviněného P. F.) a ve čtvrtině (u obviněného T. K.) zákonné trestní sazby

kombinované s mírným trestem peněžitým nelze pokládat za nepřiměřeně přísné, a

to tím spíše za situace, kdy byly shledány za splněné podmínky pro podmíněný

odklad trestů odnětí svobody u obou obviněných a kdy ani jednomu z obviněných

nebyl současně uložen trest zákazu činnosti. Uložené tresty tak podle

přesvědčení Nejvyššího soudu rozhodně nelze považovat za tresty nepřiměřeně

přísné.

50. K námitce obviněného T. K., že odvolací soud se konkrétně

nevypořádal s jeho námitkami uplatněnými v odvolání, Nejvyšší soud konstatuje,

že odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu nevykazuje takové vady, které by

odůvodňovaly postup Nejvyššího soudu podle § 265k odst. 1 tr. ř. K tomu je

třeba připomenout, že dokazování provádí zejména soud prvního stupně jakožto

soud nalézací, a proto není pochybením, pokud odvolací soud, který se ztotožní

se skutkovými závěry soudu nalézacího, v některých směrech ve stručnosti odkáže

na odůvodnění jeho rozsudku. Takový postup pak nezakládá nepřezkoumatelnost

rozhodnutí odvolacího soudu. Požadavek na dostatečnou míru odůvodnění

rozhodnutí nelze chápat tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument

(obdobně srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2016, sp. zn. IV. ÚS

2766/15, uveřejněný pod č. 84 ve sv. 81 Sb. nál. a usn. ÚS; nález Ústavního

soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11, uveřejněný pod č. 61 ve sv. 64 Sb. nál. a usn. ÚS). Ze souhrnu výše specifikovaných důkazů, jež tvoří

ucelený komplex, bylo možno dospět ke spolehlivému závěru o vině obou

obviněných žalovaným skutkem. Odvolací soud proto nepochybil, když vedle toho,

že se vypořádal s některými podstatnými námitkami obou obviněných, ve zbytku

odkázal na rozhodnutí soudu prvního stupně s tím, že tento soud v odůvodnění

svého rozhodnutí podrobně rozebral obsah důkazů provedených v hlavním líčení a

poté vyložil, o které z nich svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se

při hodnocení důkazů řídil. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně provedl

v zásadě všechny relevantní důkazy, které se ve vztahu k podané obžalobě

nabízely a které mohly sloužit jako podklad pro jeho rozhodnutí, a dostál

povinnosti objasňovat se stejnou pečlivostí okolnosti svědčící ve prospěch

obviněných i okolnosti svědčící v jejich neprospěch. Z odůvodnění rozsudku

nalézacího soudu je podle odvolacího soudu rovněž patrno, jakým způsobem se

vypořádal s obhajobou obviněných, v jakých směrech a proč ji považoval částečně

za nepravdivou (viz str. 6 až 15 usnesení odvolacího soudu). Odvolací soud, byť

mohl být podrobnější, tak postupoval obvyklým způsobem, když ve stručnosti

odkázal na závěry nalézacího soudu, s nimiž se ztotožnil, a k nimž neměl

výhrady. Takový postup za stavu dokazování a náležitého zhodnocení důkazů

nalézacím soudem nelze považovat za rozporný jak s judikaturou Nejvyššího

soudu, tak i Ústavního soudu, který opakovaně uvedl k obdobné námitce

náležitého nevypořádání se s námitkami obviněného uplatněnými v odvolání, že

soudům adresovaný závazek, plynoucí z práva na spravedlivé soudní řízení,

promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění soudních rozhodnutí „nemůže být

chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ (viz i shora

uvedené nálezy Ústavního soudu). Toto stanovisko zastává i Evropský soud pro

lidská práva, podle jehož rozsudku ve věci H. proti Finsku (ze dne 19. 12. 1997, stížnost č. 20772/92, odst. 59 – 60) se odvolací soud při zamítnutí

odvolání může omezit i na převzetí odůvodnění nižšího soudu.

V rozporu s tím

tedy není, jestliže krajský soud na některé námitky odvolatelů reagoval

explicitním příklonem ke skutkovým závěrům okresního soudu, jež požadavkům

ústavního konformního odůvodnění odpovídají (viz např. usnesení Ústavního soudu

ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. II. ÚS 1929/17).

51. Konečně je z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm.

g) tr. řádu nutno považovat za neopodstatněné též námitky obviněného T. K., že

žalovaným přečinem nemohl získat žádný prospěch a že společnost GUARD – Čechy,

spol. s r. o., v podstatě již nemohla podnikat v příslušném oboru z důvodu

zániku funkce obviněného P. F. jako jejího druhého jednatele a společníka,

který jediný měl příslušné živnostenské oprávnění v oboru „zámečnictví,

nástrojářství“. Obviněný T. K. byl uznán vinným toliko účastenstvím na trestném

činu a předpokladem odpovědnosti za účastenství na trestném činu podle § 255

odst. 2 tr. zákoníku nepochybně není úmysl účastníka získat prospěch sám pro

sebe. Nutno dodat, že ani u hlavního pachatele není předpokladem trestní

odpovědnosti za citovaný trestný čin jen získání výhody či prospěchu pro sebe.

Úmysl pachatele přesahující objektivní stránku může spočívat i v opatření

výhody či prospěchu jinému. V nyní posuzované věci obviněný P. F. jako hlavní

pachatel nepochybně jednal v úmyslu získat výhodu i prospěch pro obchodní

společnost EG–LINE, a. s., přičemž obviněný T. K. o této skutečnosti

prokazatelně věděl, resp. věděl o všech okolnostech jednání obviněného P. F.,

sám se na něm podílel, a jako pomoc, nikoli spolupachatelství, ke stíhanému

přečinu bylo jeho jednání posouzeno jen proto, že v době jeho spáchání neměl

postavení speciálního subjektu. Pokud se týká námitky zániku funkce obviněného

P. F. jako jednatele a společníka společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o.,

nelze přehlédnout učiněná skutková zjištění o dohodě obviněných na realizaci

konkurenčního projektu spočívajícího v provozování další společnosti zabývající

se uzamykacími systémy. Odchod obviněného P. F. z funkce jednatele uskutečněný

v těsné časové souvislosti (dne 24. 3. 2010) s uzavřením předmětných smluv

nelze podle výsledků provedeného dokazování považovat za nic jiného, než za

součást realizace tohoto plánu. Ostatně to byl právě obviněný T. K., který na

jednání valné hromady konané dne 24. 3. 2010 (viz č. l. 4624 – 4626 spisu)

hlasoval o odvolání obviněného P. F. z funkce jednatele obchodní společnost

GUARD – Čechy, spol. s r. o., čímž jednak významně přispěl k uskutečnění

původní dohody o vytvoření konkurenčního podnikatelského projektu (tj. obchodní

společnosti EG–LINE, a. s.), jednak v podstatě zásadně ovlivnil možnost dalšího

pokračování podnikatelské činnosti obchodní společnosti GUARD – Čechy, spol. s

r. o.

52. Následně se Nejvyšší soud zabýval dovolacími námitkami obou

obviněných, které se týkaly nesprávného právního posouzení, že napadená

rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, tedy u obviněného

P. F. jako přečinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255

odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a u obviněného T. K. účastenství ve formě pomoci

k přečinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 24 odst. 1

písm. c) tr. zákoníku k § 255 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, byť tyto právní

námitky byly uplatněny do značné míry obecně. V této souvislosti nemohl

přehlédnout zásadní pochybení v právní kvalifikaci skutku. Oba obvinění byli

nalézacím soudem uznáni vinnými ze spáchání přečinu zneužití informace a

postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, resp.

obviněný T. K. účastenstvím ve formě pomoci k přečinu podle § 255 odst. 1,

odst. 2 tr. zákoníku, i když podle učiněných skutkových zjištění podrobně shora

rozvedených svým jednáním naplnili toliko zákonné znaky skutkové podstaty podle

§ 255 odst. 2 tr. zákoníku. Nesprávně jim pak byl uložen také trest podle § 255

odst. 1 tr. zákoníku, namísto § 255 odst. 2 tr. zákoníku. Odvolací soud tuto

vadu neodstranil, ale bez dalšího vycházel z toho, jak je patrno z odůvodnění

jeho usnesení, že obvinění byli uznáni vinnými přečinem podle § 255 odst. 1,

odst. 2 tr. zákoníku a odsouzeni podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku.

53. Ač obvinění takto konkrétně zmíněné pochybení ve svých dovoláních

nenamítli, ale uvedli ho jen obecně, což ovšem pro přezkoumání právní

kvalifikace skutku z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. b) tr ř. postačuje, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření

k dovolání obou obviněných na nesprávnou právní kvalifikaci skutku upozornil. Současně však státní zástupce shledal, že vzhledem k tomu, že tato vada nebyla

v dovoláních namítána, což ovšem neodpovídalo zcela skutečnosti, a že jsou obě

samostatné skutkové podstaty podle § 255 odst. 1 a odst. 2 tr. zákoníku

ohroženy shodným trestem, tj. trestem odnětí svobody až na tři léta nebo

zákazem činnosti, projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení

obviněných, proto není třeba se tímto pochybením blíže zabývat. S tímto názorem

státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se Nejvyšší soud

neztotožnil. Oba obvinění ve svých mimořádných opravných prostředcích uplatnili

námitku nesprávné právní kvalifikace zjištěného skutkového stavu věci a pod

tuto námitku je nutno pochybení v právní kvalifikaci skutku zahrnout. Přečin

zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 tr. zákoníku, ve

znění platném do 12. 8. 2017, obsahoval dvě samostatné skutkové podstaty. Ustanovení § 255 odst. 1 tr. zákoníku dopadalo na případy, kdy pachatel v

úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch neoprávněně užil informace

dosud nikoli veřejně přístupné, kterou získal při výkonu svého zaměstnání,

povolání, postavení nebo své funkce a jejíž zveřejnění podstatně ovlivňovalo

rozhodování v obchodním styku, a uskutečnil nebo dal podnět k uskutečnění

smlouvy nebo operace na regulovaném trhu s investičními nástroji nebo na

organizovaném trhu se zbožím (tzv. insider trading). Trestného činu podle

ustanovení § 255 odst. 2 tr. zákoníku (tzv. selftradingu) se pak dopustil ten,

kdo jako podnikatel, společník, člen orgánu, zaměstnanec nebo účastník na

podnikání dvou nebo více podnikatelů se stejným nebo podobným předmětem

činnosti v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch uzavřel nebo

dal popud k uzavření smlouvy na úkor jednoho nebo více podnikatelů nebo jejich

podniků (srov. k tomu srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2604, 2609 – 2615; dále

Draštík, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer,

a. s., 2015, s. 1928, 1935 – 1944; Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 6. vydání. Praha: Leges, 2017, s. 710 – 713; Šámal,

P. a kol. Trestní právo hmotné 8. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, s. 773 – 777; srov. k tomu rovněž i ustálenou judikaturu pod č. 41/1999, č. 36/2000, č. 21/2002-III, č. 39/2006 a č. 53/2012 Sb. rozh. tr.). Jak je patrné

z výrokové části odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, obvinění P. F. a

T. K. byli soudem prvního stupně uznáni vinnými oběma citovanými skutkovými

podstatami podle ustanovení § 255 odst. 1 a odst. 2 tr. zákoníku a trest jim

byl uložen podle první z nich, tj. podle ustanovení § 255 odst. 1 tr. zákoníku.