6 Tdo 273/2024-199
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2024 o dovolání, které podal obviněný M. B. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2024, sp. zn. 7 To 431/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 119/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 22. 11. 2023, sp. zn. 52 T 119/2023, uznal obviněného M. B. vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za to jej podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsoudil k peněžitému trestu v celkové výši 50 000 Kč, stanovenému ve 100 denních sazbách, přičemž jedna sazba činí 500 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku umožnil obviněnému zaplatit uložený peněžitý trest v měsíčních splátkách po 5 000 Kč. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 28 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost nahradit poškozeným způsobenou škodu, a to Všeobecné zdravotní pojišťovně 6 000 Kč a M. Z. 18 159 Kč.
2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dopustil tím, že
dne 20. 8. 2023 kolem 23:42 hodin, v Praze 4, na pozemní komunikaci v ulici XY, v levém jízdním pruhu ve směru od XY k XY, řídil automobil tovární značky Volkswagen Passat, reg. zn. XY, a to po předchozím vědomém požití alkoholických nápojů, kdy při dechové zkoušce na přístroji Dräger provedené dne 20. 8. 2023 v 23:54 hodin mu bylo naměřeno 2,95 ‰ alkoholu v dechu, při opakované dechové zkoušce na přístroji Dräger provedené dne 21. 8. 2023 v 0:05 hodin mu bylo naměřeno 2,58 ‰ alkoholu v dechu, při další dechové zkoušce na přístroji Dräger provedené dne 21. 8. 2023 v 0:11 hodin mu bylo naměřeno 2,88 ‰ alkoholu v dechu, a po provedeném lékařském vyšetření dne 21. 8. 2023 v 1:32 hodin byla stanovena hladina alkoholu v krvi 2,63 g/kg, tudíž jeho senzomotorické funkce byly v době řízení natolik ovlivněny požitým alkoholem, že musel být minimálně srozuměn s tím, že není schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo, přičemž v blízkosti sloupu veřejného osvětlení číslo XY částečně přejel do prostředního jízdního pruhu, kde se bočně střetl s automobilem tovární značky Škoda Octavia, reg. zn. XY, který řídil M. Z., narozený XY, po nehodě nezastavil, ujížděl do ulice XY a do ulice XY, kde byl na úrovni XY zastaven hlídkou Policie ČR, M. Z. tak způsobil podvrtnutí a natažení bederně křížové páteře s výstřelem bolesti do pravé dolní končetiny, kdy toto zranění si vyžádalo lékařské ošetření a omezovalo poškozeného v obvyklém způsobu života po dobu delší než jeden týden a kratší než šest týdnů, poškozením vozidla Škoda způsobil M. J. E., bytem XY XY, 101 00 Praha 10 – XY, škodu ve výši 8 000 Kč.
3. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 1. 2024, sp. zn. 7 To 431/2023, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 3. 1. 2024 [§ 139 odst. 1 písm. b) cc) tr. ř.].
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Shora citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Petra Vaňka dovoláním, v němž odkázal na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve spojení s § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
5. Nejprve namítl, že soudy při ukládání trestu zákazu činnosti nepřihlédly k tomu, že je existenčně závislý na vrácení řidičského oprávnění vzhledem ke svému povolání řidiče. Uložený trest je pro něj likvidační, neboť nebude moci vykonávat svou profesi. Navrhoval i uložení jiného alternativního trestu, například peněžitého trestu ve vyšší částce. Snížení délky trestu zákazu činnosti soudem prvního stupně o dva měsíce oproti návrhu na potrestání nebylo podle obviněného dostatečné.
6. Dále napadl jako nesprávný závěr soudů o příčinné souvislosti mezi jím porušenými právními předpisy a zraněním poškozeného, které znalec kvalifikoval jako podvrtnutí a natažení bederní křížové páteře s výstřelem bolesti do pravé dolní končetiny. Veškerý nehodový děj podle něj spočíval jen v nárazu a následném poničení zpětných zrcátek obou vozidel. V tomto směru napadl výsledky znaleckého posudku MUDr. Igora Fargaše, z nichž soud prvního stupně vycházel při stanovení náhrady škody. Je přesvědčen, že popsané zranění si poškozený způsobil jiným způsobem.
7. Obviněný uzavřel, že závěr Městského soudu v Praze je závěrem nepodloženým a nesprávným, zakládajícím hrubý nesoulad mezi provedenými důkazy a rozhodnutím soudu ve věci samé. Měl za to, že k trestnému činu nedošlo tak, jak je popsán ve výroku napadeného usnesení, a oba soudy skutek nesprávně posoudily po hmotněprávní stránce.
8. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2024, sp. zn. 7 To 431/2023 a věc podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
9. Opis dovolání obviněného byl samosoudcem soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k dovolání uvedl, že jej považuje za nepřípustné v rozsahu, ve kterém obviněný namítal, že jeho jednání vůbec nebylo příčinou zranění poškozeného. Takové námitky směřují proti výroku o vině. O vině však nebylo rozhodováno ve druhém stupni ve smyslu § 265a odst. 1 trestního zákoníku. Státní zástupce k tomu poukázal na § 206c odst. 7 tr. ř. a § 246 odst. 1 písm. b) tr. ř. s tím, že obviněný v odvolání napadl pouze výroky o trestu a o náhradě škody. Současně připomněl rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr. a č. 68/2013 Sb. rozh. tr., a také usnesení ze dne 17. 6. 2021, sp. zn. 11 Tdo 582/2021, v němž Nejvyšší soud rozšířil nepřípustnost dovolání i na případy, v nichž obviněný brojí svým dovoláním proti skutkovým zjištěním, která předtím prohlásil za nesporná podle § 206d trestního řádu.
10. Pokud obviněný v další části dovolání namítl nepřiměřenost uloženého trestu zákazu činnosti, neodpovídala jeho argumentace podle státního zástupce žádnému dovolacímu důvodu, jak vyplývá z rozhodnutí publikovaného pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 6 Tdo 182/2018. Obviněný nenamítl, že by snad byl trest zákazu činnosti v rozporu se zásadou proporcionality trestních sankcí, což je otázka, kterou řešil Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17. Takovou vadou navíc podle státního zástupce napadená rozhodnutí netrpí.
11. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III. Formální podmínky věcného projednání dovolání
12. Obviněný M. B. je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř.
13. Nejvyšší soud dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř.
14. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to
připouští. Dovolatel může napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze v tom rozsahu, v jakém byl podle § 254 odst. 1 tr. ř. odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně (srov. rozhodnutí publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). Obdobně tomu je tehdy, jestliže obviněný prohlásil vinu podle § 206c odst. 1 tr. ř. a soud toto prohlášení přijal (§ 206c odst. 4 tr. ř.), protože podle § 206c odst. 7 věta druhá tr. ř. skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem [§ 246 odst. 1 písm. b) tr. ř.]. Jestliže za této situace odvolací soud výrok o vině z rozsudku soudu prvního stupně podle § 254 tr. ř. nepřezkoumával, nejde v tomto rozsahu o rozhodnutí ve druhém stupni a obviněný jej nemůže napadnout dovoláním.
15. V projednávané věci obviněný v hlavním líčení (č. l. 126) po poučení podle § 206a – 206d tr. ř. vyslovil souhlas s popisem skutku podle návrhu na potrestání i s právní kvalifikací svého jednání. Nadto uvedl, že poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky již způsobenou škodu uhradil, nárok na náhradu škody vznesený poškozeným M. Z. považuje za sporný a nesouhlasil s trestem zákazu činnosti navrženým v návrhu na potrestání. Soud prohlášení viny obviněného usnesením podle § 206c odst. 4 tr. ř. přijal a rozhodl, že v jeho rozsahu nebude ve věci provádět dokazování. V odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně napadl obviněný pouze výroky o trestu a o náhradě škody M. Z. Rozporoval existenci příčinné souvislosti mezi popsaným jednáním a následkem na zdraví uvedeného poškozeného a nesouhlasil s odborným posudkem MUDr. Igora Farkaše k vyčíslení bolestného. Odvolací soud přezkoumal výrok o trestu. V případě výroku o náhradě škody nepřezkoumával s odkazem na prohlášení viny otázku příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a zraněním poškozeného a vypořádal se pouze s výhradami proti posudku MUDr. Igora Farkaše, potažmo proti stanovení samotné výše platební povinnosti obviněného.
16. V dovolání napadl obviněný prostřednictvím rozhodnutí odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně. Konkrétně, pokud rozporoval příčinnou souvislost mezi jednáním a následkem v podobě poranění poškozeného (a v návaznosti na to se vymezil i proti odbornému posudku stanovujícímu výši bolestného), napadl výrok o vině. Proklamativně (bez jakékoli bližší
argumentace) zpochybnil též správné právní posouzení skutku. Výrok o trestu napadl z důvodu nepřiměřené přísnosti trestu zákazu činnosti.
17. Proto bylo třeba z hlediska přípustnosti dovolání posoudit otázku, v jakém rozsahu soud prohlášení viny přijal. Pokud jde o skutková zjištění, nepochybně se jednalo o všechny skutečnosti uvedené v popisu skutku v návrhu na potrestání. Ty pokrývaly jak samotnou existenci následku na zdraví poškozeného, tak příčinnou souvislost mezi jednáním a tímto následkem („se bočně střetl s automobilem … M. Z. tak způsobil podvrtnutí a natažení bederně křížové páteře s výstřelem bolesti do pravé dolní končetiny, kdy toto zranění si vyžádalo lékařské ošetření a omezovalo poškozeného v obvyklém způsobu života po dobu delší než jeden týden a kratší než šest týdnů“). Pokud obviněný v hlavním líčení vyjádřil určitý nesouhlas s nárokem poškozeného M. Z., soudy jej důvodně chápaly pouze jako nesouhlas s výší nároku (vyčíslením bolestného). Nejenže totiž obviněný souhlasil s popisem skutku, navíc nerozporoval ani nárok zdravotní pojišťovny na náhradu nákladů léčení poškozeného v souvislosti s tímto zraněním. Přitom vznik úrazu i náklady na jeho léčení jsou vzájemně podmíněné, a nelze popírat jedno bez druhého. Obviněný byl uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Znakem kvalifikované skutkové podstaty je i následek v podobě ublížení na zdraví způsobený jednáním pachatele. Existuje zde tudíž návaznost výroku o vině na základ výroku o náhradě nemajetkové újmy, konkrétně bolestného (obvodní soud v tomto směru při rozhodnutí podle § 228 odst. 1 tr. ř. zvolil evidentně omylem vadnou formulaci „majetková škoda“). S ohledem na uvedené nemohl obviněný dovoláním rozporovat žádné skutečnosti uvedené v prohlášení viny, ať už měly význam pro výrok o vině či pro výrok o náhradě nemajetkové újmy. V tomto smyslu je proto dovolání v části zpochybňující právní kvalifikaci skutku i příčinnou souvislost mezi jednáním obviněného a následkem na zdraví poškozeného M. Z. (ve významu trestněprávním i občanskoprávním) nepřípustné. Naopak v části dovolání, v níž napadl výrok o trestu, je nutno jej posoudit jako přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Jiná dovolací argumentace nemohla být v podání obviněného detekována, neboť Nejvyšší soud je striktně vázán rozsahem a důvody uvedenými v dovolání (§ 265i odst. 3 až 5 tr. ř.). Není a nemůže být úkolem Nejvyššího soudu jakkoli domýšlet, či dokonce dotvářet za obviněného dovolací argumentaci (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, či ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014).
18. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo v souvislosti s jednotlivými výhradami vznesenými v dovolání rovněž zapotřebí posoudit, zda konkrétní dovolací argumentace skutečně odpovídá obsahovému vymezení dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř., na které obviněný v dovolání odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
19. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
IV. Důvodnost dovolání
20. Ve vztahu k výroku o trestu obviněný soudům vytkl uložení nepřiměřeně přísného trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu. Takové výhrady však žádnému z důvodů dovolání neodpovídaly. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. (který obviněný ani formálně neuplatnil), tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným (ani takovouto argumentaci však obviněný nevznesl). Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39, § 41 a § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 ve Sb. rozh. tr.). V řízení o dovolání není zásadně možné přezkoumávat ani dodržení § 38 trestního zákoníku. Uložení konkrétního druhu a výše trestu v rámci zákonem stanovených možností je výsledkem volné úvahy soudu, do níž nelze zasahovat cestou zmíněného mimořádného opravného prostředku. Výjimkou z tohoto pravidla jsou pouze případy vybočení ze zákonných mezí této diskrece trestního soudu při ukládání sankcí, představující porušení základních práv a svobod obviněného (porušení principu proporcionality trestní represe). Zásah Nejvyššího soudu z důvodu nedodržení citovaných ustanovení trestního zákoníku upravujících obecné zásady pro ukládání trestů (trestních sankcí) je tak možný za situace obdobné té, v níž by nápravu zjednal Ústavní soud (přiměřeně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. 8 Tdo 718/2018, či nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17). O takový případ se však v projednávané věci nejedná.
21. Trest zákazu činnosti byl obviněnému uložen ve spodní třetině zákonné trestní sazby. Soudy přesvědčivě odůvodnily, ke kterým polehčujícím i přitěžujícím okolnostem přihlédly při stanovení délky trestu zákazu činnosti. Z hlediska závažnosti činu považovaly za rozhodující velmi vysokou míru ovlivnění obviněného alkoholem v době řízení motorového vozidla, jakož i to, že je obviněný profesionálním řidičem, který by obzvlášť měl dbát na to, aby usedal za volant bez jakéhokoli ovlivnění návykovými látkami. Výrok o trestu zákazu činnosti tak netrpí žádnými vadami, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu.
V. Způsob rozhodnutí
22. Ze shora uvedeného je zřejmé, že v rozsahu námitek dovolatele napadajících závěry o jeho vině, konkrétně o právní kvalifikaci a o příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a následkem spočívajícím v újmě na zdraví poškozeného, není dovolání přípustné. Ve zbývajícím rozsahu, byla-li přiznána přípustnost dovolání – námitek do výroku o trestu – však tyto námitky uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a v důsledku vzájemné podmíněnosti ani důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. neodpovídají. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto Nejvyšší soud rozhodl v souladu s uvedeným ustanovením o odmítnutí dovolání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 3. 2024
Mgr. Pavel Göth předseda senátu